Smrtící lék

MAHI CHESHIRE

Mahi Cheshire se narodila

Smrtící lék, ideální pro fanoušky seriálu Chirurgové, je napínavý thriller z lékařského prostředí protkaný vážnou otázkou – má lidské nutkání „léčit“ i odvrácenou stranu?

„Svižný, originální thriller z lékařského prostředí, v němž se hranice mezi přátelstvím a rivalitou dvou lékařek postupně rozostřuje a má smrtící následky. Dostane se vám pod kůži od první stránky a udrží vás v napětí až do poslední. Skvělý, mrazivý debut.“ ERIN KELLYOVÁ, britská novinářka a autorka psychologických thrillerů „Napínavý, žhavý thriller o tom, co se může stát, když se přátelství ošklivě zvrtne. Strhující a geniální.“ GYTHA LODGEOVÁ, britská autorka bestsellerů

KRIMI A THRILLER

MAHI CHESHIRE

na Srí Lance a od čtyř let žije v Londýně, nyní s manželem a dcerkou. Pracuje jako lékařka, má také titul z psychologie. Ráda cestuje, cvičí jógu a boxuje a všechny tyto aktivity inspirují její tvorbu. Její knihy se dostaly na širší seznam ceny The London Writer’s Award a byly vybrány do projektu Rewrite Academy 2020. Smrtící lék je jejím románovým debutem.

9 788075 653871 WWW.JOTA.CZ

JOTA

JOTA

Rea a Julia. Nejlepší přítelkyně už od dětství, ale také soupeřící lékařky. Doktorka Rea Dharmasenová je zdrcena, když přijde o svou vysněnou výzkumnou pozici ve prospěch své rivalky z lékařské fakulty, doktorky Julie Stoneové.

Když vyjde najevo, že Julia práci získala díky Reinu vlastnímu výzkumu v oblasti vakcín proti rakovině, Rea to prostě nemůže nechat být. Ale po průlomovém medicínském objevu je Julia nalezena mrtvá.

Teď má Rea práci snů, po níž vždy toužila. Práci, pro kterou by téměř zabila.

Ale když převezme Juliinu pozici, začnou se objevovat podezřelé okolnosti, které provázely Juliiny poslední dny – anonymní telefonní hovory, tajemný noční pronásledovatel, bezejmenné vzkazy na rohožce, neidentifikovatelné záznamy pacientů – a záhadný nemocniční suterén, jenž oficiálně neexistuje. Začne mít podezření, že ve zdravotnickém zařízení se dějí podivné věci – jenže jak moc si to představuje a nakolik je to skutečné?

Deadly Cure

Copyright © Mahishika Cheshire, 2022 First published as Deadly Cure in 2022 by Vintage.

Vintage is part of the Penguin Random House group of companies.

Translation © Simoneta Dembická, 2022 © Nakladatelství JOTA s.r.o., 2022

ISBN 978-80-7565-387-1

PROLOG

Rea „Náhlá srdeční zástava.“ Můj pager obvykle vydává pípavý tón. Když se z něj ozve řeč, přináší jen špatné zprávy. Na pozadí statického praskání promlouvá klidný ženský hlas. „Náhlá srdeční zástava. Lékařský tým okamžitě na oddělení urgentního příjmu dospělých. Resuscitace.“ Rozběhnu se. Ven z ordinace, dolů po schodech. Matt, anesteziolog na pohotovostní službě, mě následuje; tenisky mu při běhu vržou.

Ve vstupní hale míjíme Chálida, vedoucího lékaře chirurgického oddělení, který má také pohotovost. Jeho pager pípá: „Úraz. Chirurgický tým okamžitě na oddělení urgentního příjmu.

Resuscitace.“ „Zajímalo by mě, jestli je to ten samý případ,“ řeknu, když se rozbíhá podél nás. „Možná. V každém případě to vypadá, že se na sále sejdeme všichni lékaři z nemocnice.“ Podrážky nám prokluzují, jak sprintujeme tmavou chodbou.

Po rušné noční směně fungujeme na autopilota, jsme příliš unavení, než abychom mluvili. Je půl sedmé ráno a nemocnice se právě probouzí. Zaměstnanci přicházející na ranní směnu kráčejí proti nám v teplých zimních kabátech, zapnutých až ke krku.

7

Prosklenými dveřmi hlavního vchodu proniká slabé světlo z temně šedého nebe. Je to zvláštní pocit, jak temnota ustupuje dnu, který ještě úplně nezačal. Při běhu se v duchu vracím k tomu, co mi dělá starosti celou noc: Hlasová zpráva od Fenga, kterou jsem dostala na začátku směny před dvanácti hodinami. Musím s tebou mluvit, až přijdeš domů. Řítíme se oddělením urgentního příjmu a dvojitými dveřmi do operačního sálu. Ve velké bíle dlaždičkované místnosti jsou čtyři resuscitační boxy, všechna lůžka jsou prázdná. Světlo ze zářivek ve stropních panelech je nepřirozeně jasné a vzduch je ostře cítit dezinfekcí. U jednoho lůžka stojí a povídá si skupinka lékařů a zdravotních sester v modrém zdravotnickém oblečení. Bo, lékař na odborné praxi, se s námi vítá. Pod očima má tmavé kruhy. „Koho sem vezou?“ Navlékám si gumovou zástěru a latexové rukavice. Z pudru uvnitř mě svědí prsty. „Muž, jedenatřicet let, náhlá srdeční zástava po dopravní nehodě.“ Matt vzhlédne od dýchacího přístroje a hvízdne. „Chudák.

Co ještě víme?“ Skládá velký plastový přístroj podobný balónku s hadičkou na konci, jímž bude stlačováním vhánět vzduch do plic pacienta. „Trauma se silným krvácením a zraněním hlavy. Poranění krční páteře není vyloučeno.“ Ten pacient má četné potíže. Ale naší prioritou bude obnovit jeho srdeční činnost, než se začneme zabývat jakýmikoli dalšími potenciálními komplikacemi: zlomeninami, vnitřním krvácením, poškozením plic nebo srdce – čímkoli, co zapříčinilo zástavu srdce. Do papírové emitní misky si připravuji vybavení na krevní test: injekční stříkačku, alkoholový dezinfekční tampon, zelenou injekční jehlu. Pracuji mechanicky, protože jsem to dělala tolikrát, že se pro mě příprava na srdeční zástavu stala čímsi běžným.

8

Dveře od příjezdové rampy sanitek se prudce otevřou. Ledový vzduch mě štípe do předloktí, odhalených pod krátkými rukávy zdravotnické haleny. Objeví se tři záchranářky v tmavě zelených kombinézách. Jedna tlačí nosítka, druhá běží vedle nich a pumpuje krev z vaku do žil pacienta. Třetí paramedička sedí na okraji nosítek a tělo se jí zvedá a klesá do rytmu komprese pacientova hrudníku, kaštanově hnědý culík se jí houpe ze strany na stranu.

Z pacienta je vidět jen pravá paže; dlouhá a postříkaná zaschlou krví. Zastaví se před námi. „Jedenatřicetiletý muž, ve vysoké rychlosti narazil autem do zdi,“ sděluje jedna ze záchranářek věcným tónem. „Krční páteř zablokovaná. Dostal dvě jednotky krve a třicet minut KPR. Zatím jsme ho nedokázali identifikovat.“ Sestry a lékaři okamžitě přepnou na nejvyšší rychlost. Na sále zavládne horečný ruch a hluk, všichni začnou mluvit a po dlaždičkové podlaze dupou rychlé kroky. Tým se shlukne kolem nosítek a přemístí pacienta na lůžko. Ošetřovatel rozstřihne pacientovo tričko. Kdysi bylo zřejmě bílé, ale teď je nasáklé rudou krví. Na hruď mu připevní elektrody, aby mu mohli podat šok, a připojí ho na přívodní kabely, které vedou do monitoru srdce. Jakmile je přístroj zapojený, na displeji se objeví nahodilá, klikatá linie. Nebezpečně nepravidelný srdeční rytmus. Přistoupí zdravotní sestra, připravená převzít kompresi hrudníku. „Dvacet osm, dvacet devět, třicet.“ Záchranářka nahlas počítá a přitom si s dokonale nacvičenou rutinou vymění místo se sestrou, která pokračuje ve stlačování pacientova hrudníku. „Nedotýkejte se pacienta. Probíhá analýza rytmu.“ Hlasová výzva defibrilátoru, přístroje, který podává elektrické výboje, aby restartoval srdce, přeruší její horečnou činnost. „Všichni ustupte!“ zavelí Bo. Sestra přestane s masáží srdce a všichni o krok ustoupíme, abychom nedostali šok.

9

„Výboj doporučen.“ Když je výboj podán, pacientova hruď se zvedne několik centimetrů nad lůžko a pak s žuchnutím dopadne zpět. Bo mu měří puls v tříslech. „Nic.“ „Pokračujte v KPR.“ Buch, buch, znovu začne komprese.

Protáhnu se shlukem těl kolem postele a chystám se vzít pacientovi krev. Sáhnu po jeho zkrvavené paži. A pak je uvidím.

Podlomí se mi kolena. Ruka se mi třese, když mu otáčím zápěstí a zkoumavě si je prohlížím. Skleněný ciferník je rozbitý a stříbrné ručičky visí nakřivo, ale přesto poznávám dárek, který jsem mu dala k narozeninám minulý rok. Jehla mi vypadne z ruky a s cinknutím dopadne na podlahu. „Hele, není to jeden z našich doktorů?“ zeptá se někdo. Atmosféra v místnosti se náhle, přímo hmatatelně změní. Všichni se tlačí k lůžku, aby se podívali.

Musím mít jistotu. Nutím se pohlédnout mu do tváře.

Hned je jasné, proč ostatním trvalo tak dlouho poznat kolegu, s nímž jsou denně ve styku. Krční límec, jako nastojato postavený megafon, skrývá spodní polovinu pacientova obličeje. Po obou stranách hlavy má velké červené plastové podložky sloužící ke stabilizaci krční páteře. Zavřené oči má opuchlé a obličej potřísněný krví. Obvykle dokonale upravené černé vlasy má rozcuchané a plné střípků skla. Vůbec nevypadá, jak by měl. Proč je tady? Má být zachumlaný v posteli v našem společném bytě, přitulený ke svému příteli. Můj lékařský mozek okamžitě analyzuje situaci, i když nechci. Jen osm procent pacientů se zástavou srdce, k níž došlo mimo nemocnici, je úspěšně resuscitováno. On už má srdeční zástavu nejméně třicet minut, utrpěl těžký úraz, poranění hlavy a ztrátu krve. Při tom všem nevidím jako reálné, že bychom ho mohli přivést zpět. Prosím, ať je to někdo jiný stejného věku! Kdokoli, jen ne on.

10

„To je doktor Tanaka,“ řekne někdo. „Je to Feng.“ Ne, ne, ne!

Cítím, jak mi do krku stoupají žaludeční kyseliny. Ten muž na lůžku není jen další anonymní pacient. Je to můj nejlepší přítel.

Slyším, jak se kolem mě rozšumí znepokojený šepot. „Já to udělám.“ Chálid si vezme injekční stříkačku. Otočím se k sestře, která právě končí další dvouminutový cyklus kompresí hrudníku. „Já to převezmu.“ Můj hlas zní ochraptěle. „Ne, Reo.“ Bo mě vezme za ramena. „Máš k němu příliš blízko.

Je tady dost lékařů, musíš ustoupit a nechat nás pracovat.“ „Ne!“ Bráním se, když mě jemně táhne ze shluku postav kolem lůžka. Ve vzduchu se vznáší kovová pachuť krve. Stropní světla mi připadají jasnější než obvykle. Chvíli stojím opodál a připadám si podivně oddělená od vlastního těla, jako bych sledovala scénu, která se děje někomu jinému. Tým pokračuje v resuscitaci. Matt stojí u hlavy lůžka a ventiluje mého nejlepšího přítele. Všichni dělají, co mohou, ale neznají ho tak jako já. On byl tím, komu jsem plakala na rameni, když mi bylo čtrnáct a moji rodiče se rozváděli.

Stála jsem po jeho boku, když se rodině svěřoval se svou sexuální orientací. Proč je tady? A proč se mnou chtěl předtím mluvit?

V hlasové zprávě zněl rozrušeně, jak jsem ho ještě nikdy neslyšela.

Týká se to Julie. Proč ji zmiňoval? Po tom s Julií a po všem, co se stalo v poslední době… Ne také on. Prosím, ať ne také on.

Zrak se mi zamlží, horké slzy mi stékají po tvářích. Znovu se protlačím blíž k lůžku, sáhnu po odběrové stříkačce, ale sestra mě odstrčí. „Ustup, Reo.“ Rozezní se nepřerušovaný pípavý tón. Podívám se na srdeční monitor. A pak, jakmile spatřím, že se křivka změnila v rovnou čáru, svezu se k zemi.

11

KAPITOLA PRVNÍ

Julia O pět měsíců dříve 4. červen Seznámila jsem se se sexy klukem. Hrál na kytaru jako host na večeru Open Mic. Po vystoupení za mnou přišel. Bylo na něm cosi oduševnělého, navzdory jeho pitomému, „ironickému“ tričku s příšerkou z reklamy na medové křupky. Jsem ráda, že jsem ho hned neodpálkovala mou oblíbenou výmluvou, že mám přítele, protože pracuje jako vrátný v Londýnském lékařském institutu.

Myslím, že se s ním ještě budu muset sejít.

12. červen Ukázalo se, že sexy kluk z baru, Krish, neví vůbec nic o dění v laboratořích Londýnského lékařského institutu. Ale to nevadí, protože má jako vrátný přístupovou kartu. Celý týden na mě svůdně mrkala z jeho peněženky. Samozřejmě, že ji chci. Otázka je, jak ji získat a nenechat se přitom chytit.

14. červen Nakonec to bylo snadné. Navrhla jsem Krishovi, abychom se sešli u něj v práci po pracovní době. Jen co jsem ho nechala nenápadně 15

kouknout na mou novou černou krajkovou podprsenku, hned byl svolný. Žádné otázky, proč by to mělo být zrovna v institutu. Stačil příslib sexu a okamžitě spolupracoval. Jako většina mužských.

Zatímco se oblékal, rozhlédla jsem se kolem. Mám to vyfocené v mobilu. Amelia Perezová, ať už je to kdokoli, by měla být opatrnější s tím, kde nechává ležet svůj laboratorní deník. Zejména když ho má celý orazítkovaný jako „Tajné“. Teď už vím, čeho se jejich výzkum týká. Je odvážný, průlomový, nepodobá se ničemu, na čem jsem kdy pracovala. Teď tu práci chci ještě víc než předtím.

Problém je, že taky vím, že prezentace, kterou jsem si naplánovala na pohovor, je úplně mimo téma. Zatímco ta Reina je naprosto ideální. A ona to vůbec netuší. Ta práce je pro mě jako stvořená.

Je to tak nespravedlivé!

16. červen Dnes se stalo něco naprosto nečekaného. Jako kdyby samotný vesmír zasáhl v můj prospěch. Právě jsem se vrátila z večeře s Reou.

Byl to její nápad, protože doufala, že se seznámí s Krishem. Slíbila jsem, že ho přivedu, abych ji umlčela, ale ani náhodou jsem to nemínila dodržet. Čekala jsem, že bude mít spoustu řečí, když uvidí, že jsem sama, ale dorazila do La Foglie s obrovským pořadačem a notebookem pod paží, a zdálo se, že si toho ani nevšimla. „Nemám dost času,“ prohlásila. Jen tak, místo pozdravu. Byla totálně ve stresu. Položila ten šanon na jídelní lístek a hned ho otevřela, jako bychom byly v práci, a ne v luxusní restauraci. „Na co?“ „Abych se tohle všechno naučila nazpaměť.“ Začala rychle listovat články, které si vystřihla z posledních čísel odborných časopisů. „Proč by ses měla učit nazpaměť články o zobrazovacích metodách v lékařství?“ 16

Vrhla na mě pohled, jako bych byla úplný idiot, že se vůbec ptám. „Musím mít přece přehled o nejnovějších trendech.“ Ani jsem se jí nepokoušela ptát, proč je tak posedlá zrovna tímhle tématem. Pustila jsem se do marinovaných oliv, které jsem si objednala. Rea vždy nakonec všechno sama vyzvoní. Ačkoli jsem umírala hlady, vyslechla jsem si její nekonečně dlouhý rozbor článku o výhodách magnetické rezonance, než jsem si objednala hlavní chod. Tu restauraci vybrala Rea, protože slyšela, že tam skvěle vaří, ale sama se zatím ani nepodívala do jídelního lístku.

Konečně pořadač odložila. „Mám se v té prezentaci zaměřit jen na jednu zobrazovací metodu, anebo jich mám raději zahrnout víc?“ „V prezentaci na pohovor?“ Obrátila oči v sloup. „Na co jiného?“ „Ale ty už přece prezentaci máš.“ „Tu dělat nebudu.“ Málem jsem se udusila olivou. „Proč ne?“ Usmála se, jako by čekala, až se zeptám. „Podívej se na tohle.“ Nalistovala článek z týdeníku The Lancet a ukázala na jméno autora. Dr. Owen Ansah. Ten, co s námi bude brzy vést pohovor.

Budoucí šéf šťastlivce, který získá místo ve výzkumu. „Napsal článek na to téma. Takže se možná týká toho, na čem v tom výzkumném projektu dělají.“ Byla úplně mimo. Rea nad vším zbytečně moc přemýšlí, všechno žene do extrému, ale tohle bylo přímo absurdní. „O tom pochybuju. Ten článek je tři roky starý.“ „Chci udělat něco jiného. Všichni budou prezentovat své dizertační nebo diplomové práce. Chci ukázat, že umím udělat dobrou prezentaci bez toho, že bych to téma roky studovala jako ostatní.“ 17

V duchu vidím Ameliiny zápisky z laboratorního deníku. Oncolytické viry. Rea dělala dizertaci na stejné téma. Má dokonalou prezentaci. „Snažím se myslet nekonvenčně. Nikdo jiný si nevybere zobrazovací metody. Ale doktoru Ansahovi by se to téma mohlo líbit.“ Vyschlo mi v krku a rozkašlala jsem se. „Co to s tebou dneska je? Tady máš.“ Nalila mi do sklenice vodu.

Vypila jsem ji celou naráz, zatímco Rea studovala menu. „Tak co? Myslíš, že se mu to bude líbit?“ „Já nevím.“ „Je to riskantní krok. Myslíš, že je to hloupý nápad?“ Celý týden jsem si pohrávala s myšlenkou, že jí navrhnu, aby si změnila téma prezentace, ale nedokázala jsem se přinutit vědomě jí ublížit. Když si vybere zobrazovací metody, fakticky se zničí sama. Vzpomínám si, jak máma říkávala, že nám na jednom rameni sedí anděl a na druhém ďábel. Nikdy jsem tomu nevěřila. Kdyby to byla pravda, anděl by na mě křičel, abych Ree řekla o Ameliině laboratorním deníku, abych ji přesvědčila, že si tu prezentaci nemá měnit. Ale já tu práci vážně chci. Potřebuju ji víc než ona. Kvůli Amy. „Lékařské zobrazovací metody, to zní skvěle,“ řekla jsem. Přivolala jsem číšníka. „Rády bychom si objednaly.“ Stejně už ve mně moc andělského nezbylo. Ta ďábelská část jaksi vždycky vyhraje.

18

MAHI CHESHIRE

Mahi Cheshire se narodila

Smrtící lék, ideální pro fanoušky seriálu Chirurgové, je napínavý thriller z lékařského prostředí protkaný vážnou otázkou – má lidské nutkání „léčit“ i odvrácenou stranu?

„Svižný, originální thriller z lékařského prostředí, v němž se hranice mezi přátelstvím a rivalitou dvou lékařek postupně rozostřuje a má smrtící následky. Dostane se vám pod kůži od první stránky a udrží vás v napětí až do poslední. Skvělý, mrazivý debut.“ ERIN KELLYOVÁ, britská novinářka a autorka psychologických thrillerů „Napínavý, žhavý thriller o tom, co se může stát, když se přátelství ošklivě zvrtne. Strhující a geniální.“ GYTHA LODGEOVÁ, britská autorka bestsellerů

KRIMI A THRILLER

MAHI CHESHIRE

na Srí Lance a od čtyř let žije v Londýně, nyní s manželem a dcerkou. Pracuje jako lékařka, má také titul z psychologie. Ráda cestuje, cvičí jógu a boxuje a všechny tyto aktivity inspirují její tvorbu. Její knihy se dostaly na širší seznam ceny The London Writer’s Award a byly vybrány do projektu Rewrite Academy 2020. Smrtící lék je jejím románovým debutem.

9 788075 653871 WWW.JOTA.CZ

JOTA

JOTA

Rea a Julia. Nejlepší přítelkyně už od dětství, ale také soupeřící lékařky. Doktorka Rea Dharmasenová je zdrcena, když přijde o svou vysněnou výzkumnou pozici ve prospěch své rivalky z lékařské fakulty, doktorky Julie Stoneové.

Když vyjde najevo, že Julia práci získala díky Reinu vlastnímu výzkumu v oblasti vakcín proti rakovině, Rea to prostě nemůže nechat být. Ale po průlomovém medicínském objevu je Julia nalezena mrtvá.

Teď má Rea práci snů, po níž vždy toužila. Práci, pro kterou by téměř zabila.

Ale když převezme Juliinu pozici, začnou se objevovat podezřelé okolnosti, které provázely Juliiny poslední dny – anonymní telefonní hovory, tajemný noční pronásledovatel, bezejmenné vzkazy na rohožce, neidentifikovatelné záznamy pacientů – a záhadný nemocniční suterén, jenž oficiálně neexistuje. Začne mít podezření, že ve zdravotnickém zařízení se dějí podivné věci – jenže jak moc si to představuje a nakolik je to skutečné?