Zády k sobě by Nakladatelství JOTA

Čáry máry fuk! Ženské jódlování připomínalo kavku. Chraplavý klokot, znala ten hlas, jistě, připomínal Käthe. Možná to bylo klokotání nějaké ženy. Radostné trylkování, jako by bylo třeba probudit slavíky ze zimního spánku. Proč by Ellu volala, co po ní chce, tady? Světlo vniklo dovnitř, rozlilo se po celém pokoji, Ella rozeznala dvě nohy, mongolské střevíce, jaké nosila Käthe. Dobré ráno, Ello! Nohy došly k posteli, Ella slyšela, jak se odhrnuje přikrývka. Ello? Srdečně blahopřejeme! Teď poznala Ella na prahu Thomasovy bosé nohy. Kde je? Viděls ji? Že by už vstala? Přikrývka napůl sklouzla z postele a zakryla výhled. Ello? Käthe udiveně chodila po pokoji, zastavila se u Ellina psacího stolu, zašustil papír. Ale Ella jim nechtěla ukázat, kde se skrývá. Viděla, jak nohy z pokoje mizí, hledání bude pokračovat v koupelně a v hale. Ella vylezla zpod postele, oklepala si prach z noční košile, hvězdný prach ze svého zemního úkrytu. Nebylo by mnohem lepší, kdyby napříště spávala pod postelí? Bezpečně jako v jeskyni? Proč spí moderní člověk v posteli, nechráněný, zdaleka viditelný? Kdes byla? Ve dveřích se zase objevila Thomasova postava. Chtěli jsme tě vzbudit, ale nebylas tady. Na záchodě, lhala Ella a viděla Thomasovi na očích, že jí nevěří. Nejspíš sám právě odtud přišel a nechal jí tu malou lež projít jen z dobromyslnosti, protože dnes byly na pořadu mnohem důležitější věci. Objal jí ramena, přitáhl ji k sobě a zašeptal jí do ucha: Ať se ti splní všechno, co si přeješ, milá, malá, velká, krásná, divoká sestřičko. Studeným nosem se dotkl její tváře. Mám pro tebe ještě jednu maličkost v kůlně u Michaela. Ella přikývla. Děje se něco? Ne, musí něco říct, honem ji musí něco napadnout, aby si ničeho nevšiml. Ještě mi chybí trochu peněz, ale slib je slib. Dnes večer v hotelu Johannishof? 42

Máš takový ustrašený pohled. Thomas si ji prohlížel. Ella si přetáhla noční košili přes hlavu, nedbale ji hodila na podlahu, aby ji Thomas zvedl a položil na židli. Ustrašený? Nejmíň deset marek budou potřebovat, Ella měla teprve třicet feniků. Oblékla si svetr a kalhoty. Mám ještě dvacet, rád je přidám. Řekl jsem ti, že mě nemusíš pozvat — ostatně ty máš narozeniny. Šestnáct není člověku každý den, ještě včera jsme byli stejně staří, teď máš o rok víc. Thomas ji se smíchem dloubl do boku. Manželé Löwenthalovi, stůl jsem rezervovala minulý týden, pro nás. Určitě si tam pomyslí: To je ale pěkný pár, a tak mladý. Asi se zrovna vzali? Ella změnila hlas, převrátila oči, s rozkoší si užívala, jak s Thomasem vystupují jako manželé. O Johannishofu jim vyprávěl Michael, jeho rodiče tam slavili bronzovou svatbu s příbuznými ze Západu. Deset číšníků obsluhovalo jeden stůl, jídlo nosili hostům zakryté poklopy, číšníci měli rukavice, sněhobílé, tak noblesní to bylo. Mladí lidé tam nechodí. V Johannishofu jedí jen vznešení lidé. Manželé Löwenthalovi, například. Thomas chytil Ellu za ruku a odtáhl ji z pokoje a přes předsíň do haly. Vonělo to tam po čaji Earl Grey, smyčcová hudba prosvětlila místnost. Tady je moje oslavenkyně, kdes jenom byla? Vyčítavě a vesele zapálila Käthe silnou svíci. Už je to šestnáct sladkých let, cos prvně uviděla svět, zazpívala. Ella zatleskala jako malé dítě. Ale jakmile Käthe dokončila dostaveníčko, řekla přísně: Letos dostaneš něco docela zvláštního, a otočila se k zelenému závěsu, který měla za zády a který spolu s posuvnými dveřmi odděloval její ložnici od haly. Vzala pohrabáč a mávla jím jako kouzelnou hůlkou. Hokus pokus, černá kočka! A kouzelnou hůlkou roztáhla chatrný závěs. Abraka dabra! Ella hned nerozeznala, co Käthe vyčarovala. Vytáhla totiž zpoza závěsu servírovací stolek. Na něm bylo cosi světlého, klenutého, bílý pahorek, zářivý kopec, který se třpytil. 43

Kdo o svátcích ukradl ze spižírny čokoládu, kdo rozinky a ořechy, nebyla to má dcera-straka? Ella vrhla na Käthe udivený pohled. Myslíš si snad, že si ničeho nevšimnu? Ale nemám ráda, když mě někdo okrádá, zvláště ne moje dítě. Kandovaný zázvor a kandované plátky grapefruitu, kdopak to všechno ukradl z mé misky z českého skla ve vitríně? Kdo slupne všechen špek, ještě než se dostane na stůl? Kvůli které osobě takové věci už vůbec nenakupuju? Ella zavrtěla hlavou, to jsem nebyla já, řekla chraptivě samou bezmocí a rozhořčením a věděla, že umí výborně lhát, dokud si sama věří. Neví o ničem, o žádné krádeži, vůbec nic. Není žádná straka. Takže tvůj bratr? Käthin hlas zněl hněvivě, věřila, že nejjednodušší trik, jak Ellu usvědčit ze lži, je podezřívat Thomase. Nechat podezření na Thomasovi, to by Ella nesnesla, bude se chtít přiznat. Ale Ella znovu zavrtěla hlavou a nevěřícně se na Käthe podívala: Vážně si myslíš… Řekla bys to do… Thomas? Jak jen ho mohla Käthe do toho zatáhnout? Obě ženy ani na okamžik neuhnuly pohledem směrem k Thomasovi, který se nebránil a stejně jako ty dvě věděl, jaká hra se tu hraje, a do té se nechtěl nechat vtáhnout. Tys to byla, Käthe tleskla do dlaní, chtěla rozhovor ukončit, bylo jí jasné, že zásoby sladkostí ukradla Ella. Proto bude letos něco docela zvláštního — tohle je dárek k tvým narozeninám! Cože? Ella zírala na servírovací stolek. Cukr. Käthe jí nepodala ruku, nenaznačila srdečné gesto, nevyslovila blahopřání, otočila se na podpatku, který na mongolských střevících skoro ani nebyl, a zmizela z haly. Cukr? Ella přistoupila k servírovacímu stolku a nevěřícně se dotkla bílého kopečku jemných krystalků. Pod špičkami prstů se sypala jemná zrníčka. Jistě si myslí, že ti udělá radost. 44

To měla být útěcha? Vážně si Thomas myslí, že Käthe chtěla Elle cukrem udělat radost? Opravdovou radost? Tak proč jí nedala kandované ovoce, kus kůže ze slaniny nebo cibulový koláč? Můj narozeninový dárek je cukr? Nic než cukr? Dveře se otevřely a vešla Käthe s podnosem. Snídaně pro všechny, do tří šálků nalila čaj, na své a Thomasovo místo položila prkýnko, přitiskla si na prsa bochník chleba a ukrojila několik krajíčků. Pokaždé když takhle krájela chleba, ostřím k sobě, chleba na plných prsou, pomyslela si Ella, že vznešeně vychované Käthe zřejmě nikdo neukázal, jak se chleba krájí na stole. Ella se posadila na svoje místo. Před sebou neměla ani prkýnko, ani nůž. Sáhla po chlebu, ale Käthe ji pleskla po ruce, až se to rozlehlo. Ty si sníš svůj cukr, triumfovala přísně, takže o jejím rozhodnutí nemohlo být pochyb. Něco pořádného dostaneš, až sníš ten cukr. Ellin pohled putoval od Käthe k servírovacímu stolku a zpátky ke Käthe. Jistě to snadno zvládneš, ty malá strako. A třeba tě to vyléčí a sama uznáš, že krást je nerozum! Mám sníst celou tu horu? Co tím chceš říct — celou horu? Ten kopeček je pět kilo, ani o gram víc nebo míň. Měla jsem koupit šestnáct, za každý tvůj rok kilo? Nebo čtyřicet pět, padesát za každé kilo tvé váhy? Käthe rozkrojila svůj krajíc na čtyři dílky, rozčtvrtila stroužek česneku a na každý dílek chleba položila kousek česneku. Sůl v slánce hrudkovatěla, Käthe solila bohatě. První dílek chleba jí zmizel v ústech, hlasitě žvýkala, chroupala a mlaskala. Polkla a strčila do úst druhý dílek. Mezi jídly zamknu cukr tady do své skříně, abys ho tajně nezahodila. Byla by ho škoda. Nic jiného nedostaneš, jen ten cukr, dokud ho všechen nesníš. Ella si přetřela oči pěstmi, jestli si je bude třít dál, bude mít nejen červené oči, ale i slzy jí potečou, žalostné, srdceryvné slzy. 45

Teple jí kanuly po tvářích, víčka se jí chvěla, křídla nosu se rozšířila a třásla. Jen nevyváděj, miliony lidí hladoví. Tobě se tady daří až moc dobře, jsi nevděčná, prohnaná, neuctivá. Já tě naučím respektu. Käthe ukrojila další krajíc, rozlomila jej na dvě poloviny a jednu dala psíkovi. Rameno gramofonu vydávalo skřípavý zvuk, deska dohrála a jehla škrábala na vinylu. Druhou polovinu krajíce si Käthe položila na prkýnko a sousto potřené máslem vsunula do úst. Elle cukalo víčko, lomcoval jí vztek. Ostatně známky z mého psacího stolu jsou taky pryč, Käthe teď rozevřela tlustý sešit, časopis Sinn und Form, jehož název — Smysl a tvar — vyvolal v Elle spontánní výsměch. Aby nepropukla v hlasitý smích, vtáhla tváře a skousla rty. Hned nato vytřeštila oči a tváře nafoukla. Myslíš, že jsem to byla já? Její rozhořčení dosáhlo vrcholu. Stud necítila. Přitom to byla ona. To ona vzala známky z Käthina psacího stolu, a ne poprvé. Prudce přikyvovala, tak prudce, že ji Thomas pod stolem jemně kopl. Jasně, všechno kradu já. Ella sršela, jiskry lítaly. Jen dopisy jsem nechala ležet, ty dopisy, ve kterých ses chtěla vdát za mrtvého. Co žes udělala? Časopis spadl Käthe na kolena. Jaké dopisy? Ministerstvu, Ella vzala polévkovou lžíci, která ležela před ní, vstala a přistoupila k servírovacímu stolku, vrazila lžíci do cukru a strčila ji do úst, jako by to bylo to nejlepší na světě. Käthiny těkavé oči ji zvědavě sledovaly; mezitím jí došlo, jaké dopisy měla Ella na mysli. Do mého psacího stolu ti nic není. Nemáš tam vůbec, ale vůbec co pohledávat! Dodatečné uznání sňatku s otcem mých dětí. Ella zřejmě citovala, posmívala se. Úplně jsi žebronila: Pochopte přece! Muž… Ruce pryč od mých věcí, jinak tě vyhodím! …co si tě určitě chtěl vzít, ale bohužel nesměl, ach jé! Ella obrátila oči v sloup. 46

Co ty o tom víš? Käthe s plesknutím zaklapla časopis, tak už dost, a mrštila jím na stůl. Ze samé radosti, že odsekne něco, co Käthe zraní alespoň tak jako ji slovo straka a kopec cukru, se Ella nedala zastavit: Ale teď, když ještě i padl a ty tady musíš tak sama bojovat se dvěma malými dětmi, to by se ti vdovský důchod hodil! Vůbec nic nevíš! Käthe zesílila hlas, už jen proto, aby přehlušila Ellu, aby neslyšela, co říká, a pokračovala, jako by Ella nevyslovila trýznivou skutečnost. Obě se na okamžik odmlčely, bez dechu, v obličeji rudé. Thomas vzal svoje prkýnko a mlčky vyšel z haly, zatímco Käthe ječela na Ellu: Můžeš si vzít školní brašnu a bydlet někde jinde, tak prosté je to! A kam můžu jít? Zmiz. Ty sis vážně chtěla vzít mrtvého? Zpětně nechat uznat manželství na psí knížku? Protože sis byla jistá, že by si tě vzal, nebýt těch zákonů? Jak to víš? Ella se zasmála, ještě nikdy neviděla Käthe tak vážnou, tak ochromenou, údiv, který by si ráda vyložila jako stud, ale nešlo to, protože Käthe nic nepopírala, její obličej nic neskrýval, jen s upřímným zděšením hleděl na tu mladou dívku. Käthe otevřela ústa, nadechla se, a nic neřekla. Vyhrála jsem, Ellu prostoupil tichý, škodolibý jásot. Thomas se sice nevrátil a nikdo nebyl svědkem tohoto obnažení, ale důležitá otázka byla vyslovena, opona se zvedla. Pokud jde o známky a rozinky, taky o ten pitomý plynový vařič, co se tehdy s námi ve člunu převrátil a dnes leží někde na dně Müggelského jezera — říkám si, co si vlastně myslíš, když mluvíš o komunismu? Když tvůj majetek není i náš? A majetek sousedů? Proč jsi darovala kopec cukru mně, a ne republice? Protože kradeš. Budu se dělit, rozdělím se o těch pět kilo se všemi, co přijdou na návštěvu, nechám servírovací stolek stát tam v rohu a můžeš svým přátelům vyprávět historku o zločineckém dítěti, já jim 47