Kratké příběhy z Bradavic o moci, politice a otravných poltergeistech by Nofreeusernames

OBSAH KAPITOLA PRVNÍ Dolores Umbridgeová KAPITOLA DRUHÁ Ministři kouzel Azkaban KAPITOLA TŘETÍ Horácio Křiklan Lektvary Mnoholičný lektvar Kotlíky KAPITOLA ČTVRTÁ Quirinus Quirrell KAPITOLA PÁTÁ Protiva 3

Sledujte překlady Pottermore na facebookové stránce J. K. Rowlingové

DOLORES UMBRIDGEOVÁ

Narozeniny: 26. srpna Hůlka: březové dřevo, blána z dračího srdce, 8 palců Kolej: Zmijozel Zvláštní schopnosti: její brk upravený na tresty je jejím vlastním vynálezem Rodiče: otec kouzelník, matka mudla Rodina: Svobodná, žádné děti Koníčky: sbírání ozdobné řady talířků „Dovádějící koťata“, přidávání volánků a kanýrů k látkám a pevným předmětům, vynalézání nástrojů na mučení 7

Dolores Jane Umbridgeová byla nejstarším dítětem a jedinou dcerou kouzelníka Orforda Umbridge a mudly Ellen Cracknellové, kteří také měli syna motáka. Manželství Doloresiných rodičů bylo nešťastné a Dolores jimi oběma tajně pohrdala: Orfordem kvůli nedostatku ambicí (nikdy nebyl povýšen a pracoval na oddělení kouzelnické údržby na Ministerstvu kouzel) a svou matkou Ellen kvůli její vrtošivosti, nepořádnosti a mudlovskému původu. Jak Orford, tak jeho dcera vinili Elen z nedostatku kouzelnických schopností u Doloresina bratra, kvůli čemuž se v Doloresiných patnácti letech rodina rozpadla, Orford a Dolores zůstali spolu a Ellen zmizela se svým synem v mudlovském světě. Dolores už svou matku ani bratra nikdy neviděla, nikdy s nimi nemluvila, a proto před všemi předstírala, že je čisté krve. Jako schopná čarodějka nastoupila Dolores na Ministerstvo kouzel hned po ukončení studia v Bradavicích, dostala práci jako nízko postavená stážistka v kancelářích Oddělení nepatřičného užívání kouzel. Dokonce už v sedmnácti letech Dolores všechny ihned odsuzovala, měla předsudky a byla značně sadistická, ale její pečlivý přístup, přeslazené chování k nadřízeným, nesmiřitelnost a odhodlání, se kterými si přičítala zásluhy za cizí práci, jí brzy zajistily povýšení. Dřív, než jí bylo třicet let, byla Dolores 8

povýšena na vedoucí oddělení a odtud to byl už jen krůček k vyšším pozicím managementu Odboru uplatňování kouzelnických zákonů. V té době už svého otce přesvědčila, aby odešel do předčasného důchodu a díky tomu, že mu vyměřila malé finanční příděly, zajistila, že poklidně odešel do ústraní. Kdykoli se jí někdo zeptal (většinou spolupracovníci, kteří ji neměli rádi) „jsi nějak příbuzná s Umbridgem, který tu dřív vytíral podlahu?“, usmála se co nejsladčeji, zasmála se a popřela veškerá spojení s ním a prohlašovala, že její zesnulý otec byl váženým členem Starostolce. Lidem, kteří se jí ptali na Orforda nebo na jiné věci, o kterých Dolores nerada mluvila, se pak stávaly ošklivé věci, a lidé, kteří s ní chtěli zůstat zadobře, předstírali, že věří její verzi příběhu. Navzdory jejím snahám zajistit si přízeň jednoho z jejích nadřízených (vždycky jí bylo jedno, kdo z nich to konkrétně bude, ale věděla, že její vlastní postavení se zlepší, když bude mít mocného manžela), se Dolores nikdy nepodařilo se vdát. Ačkoli si vždycky vážili její pilné práce a ambic, ti, kteří ji poznali nejlépe, přiznávali, že je těžké ji mít opravdu rád. Po sklence sherry byla Dolores vždycky velmi náchylná k tomu, aby vyžvanila své dost nelítostné a tvrdé názory, a dokonce i ti, kteří sami byli proti mudlům, byli za zavřenými dveřmi šokováni některými z Doloresiných návrhů na zacházení, které si podle ní nemagická komunita zaslouží. 9

Postupně s věkem byla Dolores tvrdší a tvrdší a také její kariéra na Ministerstvu nadále vzkvétala a spolu s ní byla stále nápadnější její záliba v malých dívčích serepetičkách a ozdůbkách. Její kancelář se stala místem volánů a kanýrů a zamilovala si všechno, co bylo ozdobeno koťátky (ačkoli ta živá jí přišla nevhodně nepořádná). Ministr kouzel Kornelius Popletal byl stále paranoidnější a úzkostlivější a myslel si, že se ho Albus Brumbál snaží vyšoupnout z jeho místa, a Dolores se právě v této době podařilo proklestit si cestu do samého srdce moci tím, že rozdmýchávala jak Popletalovu pýchu, tak i jeho obavy a sama sebe prezentovala jako jednu z mála lidí, kterým může Popletal věřit. Doloresino jmenování bradavičkou vrchní vyšetřovatelkou jí poprvé dalo prostor naplno rozvinout své předsudky a krutost. Svá školní léta si rozhodně neužívala, protože ji všichni přehlíželi a nikdo jí nesvěřil žádnou důležitou pozici, takže si svou šanci na návrat a získání moci nad všemi, kdo jí neprojevovali dříve dostatečnou pozornost (jak to ona sama vnímala), opravdu vychutnala. Dolores trpí čímsi, co by se dalo nazvat fóbií, ze všech bytostí, které nejsou částečně nebo zcela lidské. Její nechuť k polovičnímu obrovi Hagridovi a její děs z kentaurů poukazuje na její strach z neznámého a divokého. Je to osoba, která musí mít všechno dokonale pod kontrolou a všichni, kteří neakceptují 10

její autoritu a světonázor musí být, podle jejího názoru, potrestáni. Opravdu aktivně si užívá podmaňování a ponižování druhých a kromě toho, k jakým spojencům se veřejně hlásí, mezi ní a Bellatrix Lestrangeovou jen těžko najdete rozdíl. Doloresin pobyt v Bradavicích skončil tragicky, protože překročila pravomoci, které jí Popletal udělil, a jak byla unesená svým fanatickým životním posláním, vystoupila za hranice své vlastní autority. Po katastrofickém konci své bradavické kariéry zůstala otřesená, ale bez výčitek, a tak se vrátila na Ministerstvo, které bylo vrženo do chaosu kvůli návratu lorda Voldemorta. Během změny režimu, která následovala Popletalovu nucenou rezignaci, Dolores dokázala vklouznout zpátky na svou původní ministerskou pozici. Na nového ministra Rufuse Brouska tlačily mnohem naléhavější problémy než Dolores Umbridgeová. Brousek byl za toto přehlédnutí nakonec potrestán, protože skutečnost, že Ministerstvo Dolores nikdy nepotrestalo za její mnohá zneužití své moci, pro Harryho Pottera znamenala odhalení jak ministerské lhostejnosti, tak i ledabylosti. To, že Dolores stále zůstala ve své funkci a nedostalo se jí za její chování v Bradavicích žádného trestu, Harry považoval za klíčový znak celkové zkaženosti Ministerstva a odmítl kvůli tomu s novým ministrem spolupracovat (Dolores je kromě lorda Voldemorta 11

jediným člověkem, který na Harrym zanechal trvale jizvu, protože ho nutila vyrýt si slova „Nemám vykládat lži“ na hřbet ruky během školního trestu). Dolores si svůj život na Ministerstvu brzy začala užívat více než kdy jindy. Když bylo Ministerstvo převzato loutkovým ministrem Piusem Břichnáčem a infiltrováno následovníky Pána zla, Dolores se konečně cítila jako ryba ve vodě. Výše postavení Smrtijedi správně odhadli, že toho má mnohem více společného s nimi, než kdy měla s Albusem Brumbálem, a tak nejen dostala zpátky svou pozici, ale ještě získala více pravomocí, když se stala předsedkyní komise pro registraci mudlovských šmejdů, což byl ve skutečnosti samozvaný soud, který uvěznil všechny mudláky na základě toho, že „ukradli“ své hůlky a také magii. Harry Potter na Dolores konečně zaútočil v srdci samotného Ministerstva právě v okamžiku, kdy soudila další nevinnou ženu, a ukradl jí viteál, který měla nevědomky na krku. Po pádu lorda Voldemorta byla Dolores Umbridgeová postavena před soud za svou nadšenou spolupráci s režimem a usvědčena z mučení, uvěznění a smrti několika lidí (někteří z nich byli nevinní čarodějové z mudlovských rodin, které odsoudila k trestu v Azkabanu a kteří tato muka nepřežili).

Myšlenky J. K. Rowlingové Kdysi dávno jsem byla členkou lekcí na určité téma (takto vágně se vyjadřuji z důvodů, které budou brzy jasné) a během toho jsem se setkala s učitelkou nebo instruktorkou, kterou jsem intenzivně nesnášela už od pohledu. Tato žena mi mé antipatie vracela stejnou měrou. Proč jsme se hned postavily proti sobě, tak opravdově a (alespoň z mé strany) iracionálně, opravdu nedokážu říci. V hlavě mi utkvěla její nápadná záliba v přeslazených doplňcích. Velmi konkrétně si vzpomínám na malou plastovou mašličku v bledě citronové barvě, kterou nosila ve svých krátkých kudrnatých vlasech. Na tu mašličku, která by se hodila k tříleté holčičce, jsem vždycky zírala, jako kdyby to byl nějaký odpudivý výrostek na jejím těle. Byla to menší a podsaditá žena, ne zcela mladá, a její sklon nosit volánky tam, kde (podle mě) neměly co dělat, a tahat přes rameno maličkaté kabelčičky, které vypadaly jako vypůjčené z dětského kostýmu, se naprosto tloukl s její povahou, kterou jsem považovala za opak sladké, nevinné a bezelstné. Vždycky si dávám pozor, když mluvím o podobných zdrojích inspirace, protože je opravdu k vzteku, když slyšíte špatnou interpretaci vlastních slov, která pak druhým lidem opravdu ublíží. Tato žena NEBYLA „skutečná Dolores Umbridgeová“. 13

Nevypadala jako ropucha, nebyla sadistická nebo zlá ke mně ani k nikomu jinému a nikdy jsem ji neslyšela vyslovit jediný názor podobný těm Umbridgeové (neznala jsem ji tak dobře, abych o jejích názorech nebo přesvědčeních něco věděla, což mou nechuť vůči ní činí ještě méně obhajitelnou). Je ovšem pravda, že jsem si od ní půjčila a pak extrémně přehnala její lásku k odporně sladkému a dívčímu oblékání a právě na její maličkou bledě žlutou plastovou mašličku jsem si vzpomněla, když jsem na hlavu Dolores Umbridgeové umístila mouše podobnou ozdobu. V životě jsem si všimla už víc než jedenkrát, že láska k nevýslovné přeslazenosti se často pojí s nesmiřitelným a nepřátelským postojem ke světu. Jednou jsem sdílela kancelář se ženou, která celou zeď za svým stolem pokryla obrázky chundelatých koťátek, byla to ta nejzaslepenější, nejnenávistivější fanynka trestu smrti, se kterou jsem kdy měla tu smůlu sdílet konvici na kávu. Láska k přeslazeným věcem se často dá najít tam, kde je nedostatek vřelosti nebo laskavosti. Takže Dolores, která je jednou z postav, ke které cítím nejčistší averzi, se stala směsicí zvyků, které jsem si zapůjčila z těchto a mnoha jiných zdrojů. Její touha řídit, trestat a působit bolest, to všechno ve jménu práva a pořádku, je, myslím, stejně zavrženíhodná jako Voldemortovo nijak nezastírané, kompletní přijetí zla. Jméno Umbridgeové jsem vybírala opatrně. „Dolores“ znamená smutek, tedy něco, co bezpochyby vzbuzuje 14

ve všech kolem sebe. „Umbridgeová“ je hříčkou se slovem „umbrage“ (dotčenost) z britského rčení „to také umbrage“, urazit se nebo být dotčen. Dolores uráží jakákoli výzva postavená před její omezený pohled na svět, měla jsem tedy pocit, že toto příjmení vyjadřuje její malichernost a neschopnost se přizpůsobit. Je těžší vysvětlit, kde se vzalo „Jane“, měla jsem pocit, že se zkrátka mezi její dvě jména hodí.

MINISTŘI KOUZEL Ministerstvo kouzel bylo formálně založeno v roce 1707 jmenováním úplně prvního člověka, který se honosil titulem ministr kouzel, Ulicka Gampa1. Ministr kouzel je demokraticky volen, ačkoli byly i časy krize, kdy byl tento post zkrátka nabídnut vybrané osobnosti bez jakéhokoli veřejného hlasování (tato nabídka byla učiněna například Albusovi Brumbálovi a ten ji opakovaně odmítl). Neexistuje pevně daný limit, jak dlouho může ministr tuto funkci zastávat, ale je povinen maximálně jednou za sedm let vyhlásit pravidelné volby. Ministři kouzel ve funkci zpravidla bývají mnohem déle než ti mudlovští. Obecně se dá říci, a to navzdory nejrůznějšímu naříkání a stížnostem, 1

Před rokem 1707 byla tím nejdéle sloužícím (ačkoli ne jediným) vládním orgánem kouzelnického společenství v Británii Kouzelnická rada. Poté, co byl v roce 1692 zaveden Mezinárodní zákon o utajení potřebovala kouzelnická komunita strukturovanější, organizovanější a komplexnější vládní strukturu, než jakou do té doby využívala, aby podpořila, regulovala a komunikovala se skrývající se komunitou. V tomto přehledu jsou uvedeni jen ti kouzelníci, kteří nosili titul ministr/ministryně kouzel. 19

že kouzelnická komunita za nimi stojí tak, jak se to ve světě mudlů děje jen zřídkakdy. Je to možná kvůli tomu, že kouzelníci mají pocit, že pokud se bude zdát, že sami sobě nejsou schopni kompetentně vládnout, mudlové se budou snažit míchat do jejich politiky. Mudlovský premiér se na jmenování ministra kouzel nijak nepodílí, protože tato volba je důležitá jen pro samotný svět kouzel. Všechny kouzelnické záležitosti v Británii jsou řešeny pouze ministrem kouzel a ten má jako jediný pravomoc nad svým ministerstvem. Naléhavé návštěvy ministra kouzel u mudlovského premiéra jsou oznamovány portrétem Ulicka Gampa (první ministr kouzel), který visí ve studovně mudlovského premiéra v čísle deset na Downing Street. Žádný mudlovský premiér nikdy na ministerstvo kouzel nevkročil, z důvodů, které nejpřesněji shrnul bývalý ministr Dugald McPhail (ve funkci 1858-1865): „tož to ty ich malé mozečké nepřežijó“. Ministr: Ulick Gamp Ve funkci: 1707-1718 Gamp byl nejprve předsedou Starostolce a měl ten obtížný úkol provést popuzenou a vyděšenou komunitu procesem navykání si na Mezinárodní zákon o utajení. Jeho největším odkazem bylo založení Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. 20

Damocles Rowle 1718-1726 Rowle byl zvolen na základě toho, že byl „tvrdý na mudly“. Po kritice Mezinárodního sdružení kouzelníků byl nakonec donucen k rezignaci. Perseus Parkinson 1726-1733 Pokusil se schválit zákon, díky kterému by byl sňatek s mudlou nelegální. Špatně si ale vyložil náladu svých voličů – kouzelnická komunita už byla znavena protimudlovským přístupem a toužila po míru, a tak ho při první příležitosti sesadila. Eldritch Diggory 1733–1747 Oblíbený ministr, který jako první založil program pro nábor bystrozorů. Zemřel ve funkci (na dračí neštovice). Albert Boot 1747 – 1752

Sympatický, ale neschopný. Rezignoval poté, co se mu nepodařilo vyřešit povstání skřetů. Basil Flack 1752 – 1752 Ve funkci byl po nejkratší dobu ze všech ministrů. Vydržel dva měsíce a rezignoval poté, co skřeti spojili síly s vlkodlaky. Hesphaestus Gore 1752–1770 Gore byl jedním z prvních bystrozorů. Úspěšně potlačil mnoho povstání kouzelných tvorů, ačkoli historici tvrdí, že to, že odmítl zvážit zavedení resocializačních programů pro vlkodlaky, ve výsledku vedlo k většímu množství útoků. Zrenovoval a posílil azkabanské vězení. Maximilian Crowdy 1770–1781 Crowdy byl otcem devíti dětí a kromě toho také charismatický vůdce, který odhalil několik extremistických čistokrevných skupin, které plánovaly útoky na mudly. Jeho záhadná smrt ještě ve funkci byla předmětem mnoha knih a konspiračních teorií. 22

Porteus Knatchbull 1781–1789 Důvěrně si ho zavolal v roce 1782 tehdejší mudlovský premiér lord North, který chtěl vědět, jestli by mohl pomoci vyřešit stále narůstající psychickou nevyrovnanost krále Jiřího III. Mezi lidi se nějak dostalo, že lord North věří na kouzelníky a ten byl donucen k rezignaci po hlasování o nedůvěře. Unctuous Osbert 1789-1798 Obecně je vnímán jako ministr příliš ovlivněný dobře postavenými, bohatými čistokrevnými kouzelníky. Artemisia Lufkinová 1798-1811 První žena jmenovaná do funkce ministryně kouzel. Založila Odbor mezinárodní kouzelnické spolupráce a tvrdě a úspěšně se zasazovala za to, aby se během její vlády odehrálo Mistrovství světa ve famfrpálu právě v Británii. Grogan Pařez 1811-1819 23

Velmi populární ministr kouzel a vášnivý famfrpálový fanoušek (Tutshillská tornáda) založil Odbor kouzelných her a sportů a podařilo se mu vyřešit legislativu ohledně kouzelných zvířat a osob, která byla tak dlouho zdrojem konfliktů. Josephina Flintová 1819-1827 Když funkci získala, ukázalo se, že je velmi nezdravě předpojatá vůči mudlům, nesnášela nové mudlovské technologie, jako je například telegraf, a tvrdila, že brání správnému fungování hůlek. Ottalina Gambolová 1827–1835 Mnohem pokrokovější ministryně, Gambolová založila komisi pro prošetřování mudlovské inteligence a schopnosti myšlení, která se v tomto období britského impéria zdála být větší, než byli někteří kouzelníci ochotni připustit. Radolphus Lestrange 1835-1841 Zpátečnický ministr, jenž se pokusil uzavřít Odbor záhad, který ho zcela ignoroval. Nakonec rezignoval 24

kvůli chatrnému zdraví, říkalo se, že není schopný vyrovnat se se stresem, který mu jeho úřad přináší. Hortensia Milliphuttová 1841-1849 Sestavila více nových zákonů než kterýkoli jiný ministr, mnoho z nich bylo užitečných, ale některé naprosto zbytečné a unavující (správná špičatost klobouku a podobně), a to nakonec vedlo k jejímu politickému pádu. Evangeline Orpingtonová 1849-1855 Dobrá přítelkyně královny Viktorie, která si nikdy neuvědomila, že je Evangeline čarodějka, natož ministryně kouzel. Věří se, že se Orpingtonová kouzelnicky (a nelegálně) angažovala v krymské válce. Priscilla Dupontová 1855-1858 K mudlovskému premiérovi lordu Palmerstonovi cítila jakousi iracionální nenávist, a to až do té míry, že mu působila takové potíže (mince měnící se v žabí vajíčka v kapsách jeho kabátu a podobně), že byla donucena 25

odstoupit. Paradoxně mudlové donutili Palmerstona odstoupit jen o dva dny později. Dugald McPhail 1858-1865 Velmi kompetentní ministr. V době, kdy mudlovský parlament prošel obdobím velkého povstání, ministerstvo kouzel prožívalo období vítaného klidu. Faris „Chrlič“ Spavin 1865-1903 V úřadu strávil nejdelší dobu a také mu trvalo nejdelší dobu ze sebe vymáčknout jakoukoli myšlenku. Přežil „pokud o vraždu“ (kopnutí) od kentaura, který nelibě nesl pointu Spavinova oblíbeného vtipu „kentaur, duch a trpaslík vejdou do baru“. Pohřbu královny Viktorie se účastnil v admirálském klobouku a kamaších a právě v tom okamžiku Starostolec nadhodil, že možná nadešel čas, aby odstoupil (Spavinovi bylo 147 let, když úřad ministra opustil). Venusia Crickerlyová 1903-1912 Druhá bývalá bystrozorka, která se ujala tohoto úřadu a je považována jak za kompetentní, tak i sympatickou. 26

Crickerlyová zemřela při šílené zahrádkářské nehodě (zahrnující mandragory). Archer Evermonde 1912-1923 Evermonde byl ve funkci během mudlovské první světové války a schválil krizový zákon, který zabraňoval kouzelníkům a čarodějkám se do tohoto konfliktu zapojovat, aniž by riskovali, že spáchají obrovský přestupek proti Mezinárodnímu zákonu o utajení. Tisícovky lidí mu vzdorovaly a snažily se mudlům pomoci, kde se dalo. Lorcan McLaird 1923-1925 Talentovaný kouzelník, ale nepříliš schopný politik. McLaird byl výjimečně málomluvný muž, který nejraději komunikoval prostřednictvím jednoslabičných slov a výmluvných obláčků kouře, které vyfukoval z konce své hůlky. Z funkce byl přinucen odejít čistě z toho důvodu, že jeho výstřednosti lidi otravovaly. Hector Fawley 1925-1939 27

Do úřadu byl bezpochyby zvolen proto, že se nemohl od McLairda více lišit – Fawley byl energická a velmi výrazná osobnost, ale bohužel nebral dostatečně vážně hrozbu, kterou pro kouzelnický svět představoval Gellert Grindelwald. Zaplatil za to svou prací. Leonard Spencer-Moon 1939-1948 Velmi spolehlivý ministr, který se na tento post vypracoval z úplného dna – začínal jako nosič čaje na Odboru kouzelných nehod a katastrof. Ve funkci prožil období velkého kouzelnického i mudlovského konfliktu. Jeho pracovní vztahy s Winstonem Churchillem byly velmi dobré. Wilhelmina Tuftová 1948-1959 Vždy veselá čarodějka, která byla ve funkci v období vítaného míru a prosperity. Zemřela ve funkci poté, co příliš pozdě zjistila, že je alergická na karamely s hořečníkovou příchutí. Ignatius Tuft 1959-1962 28

Syn výše zmíněné ministryně. Zastánce tvrdé linie, který využil matčiny popularity k tomu, aby vyhrál volby. Slíbil založit kontroverzní a nebezpečný program pro množení mozkomorů a nakonec byl přinucen odstoupit. Nobby Leach 1962-1968 První kouzelník z mudlovské rodiny, který se stal ministrem kouzel. Jeho jmenování způsobilo naprosté zděšení mezi starými (čistokrevnými) strážci pořádku, mnoho z nich na protest rezignovalo ze svých vládních pozic. Vždycky popíral, že by měl co do činění s výhrou Anglie na Mistrovství světa ve famfrpálu v roce 1966. Z úřadu odešel poté, co se u něj projevila záhadná nemoc (vyrojilo se mnoho konspiračních teorií). Eugenia Jenkinsová 1968-1975 Jenkinsová se velmi zdatně vypořádala s povstáními čistokrevných kouzelníků při pochodech za práva motáků v pozdních šedesátých letech, ale brzy byla konfrontována s prvním vzestupem lorda Voldemorta k moci. Jenkinsová byla z úřadu brzy odstraněna 29

jakožto nedostatečně schopná na to, aby této výzvě čelila. Harold Minchum 1975-1980 Byl vnímán jako zastánce tvrdé politiky, okolo Azkabanu umístil ještě více mozkomorů, ale nepodařilo se mu zastavit nepotlačitelný vzestup Voldemorta k moci. Millicent Bagnoldová 1980-1990 Velmi schopná ministryně. Musela se Mezinárodnímu sdružení kouzelníků zodpovídat za mnoho porušení Mezinárodního zákona o utajení během toho dne a noci, kdy Harry Potter přežil útok lorda Voldemorta. Velkolepě se ospravedlnila nyní slavnými slovy: „Dožaduji se našeho nezpochybnitelného práva oslavovat,“ která vyvolala nadšení ve všech přítomných. Kornelius Popletal 1990-1996 Kariéristický politik, kterému příliš záleželo na „staré gardě“ konzervativních členů. To, jak vytrvale popíral 30

stále existující hrozbu povstání lorda Voldemorta ho nakonec stálo práci. Rufus Brousek 1996-1997 Třetí bývalý bystrozor, který se ujal této funkce. Brousek zemřel v úřadu rukou lorda Voldemorta. Pius Břichnáč 1997-1998 Z většiny oficiálních záznamů je vypuštěn, protože byl po celou dobu ve funkci pod kletbou Imperius, a tak si nebyl vědom ničeho, co dělal. Kingsley Pastorek 1998 – současnost Dohlížel na pochytání a uvěznění Smrtijedů a Voldemortových následovníků po smrti lorda Voldemorta. Původně se mu přezdívalo „správcovský ministr“, ale následně byl Pastorek řádně zvolen do funkce.

AZKABAN Azkaban vznikl už v 15. století, nikoliv však původně jako vězení. Ostrov v Severním moři, na kterém je pevnost postavena, se nikdy neobjevil na žádné mapě, mudlovské či kouzelnické, a věří se, že stavba byla kompletně vybudována nebo alespoň zvětšena pomocí magie. Pevnost měla být původně domovem méně známého čaroděje, který si říkal Ekrizdis. Je evidentní, že byl velmi schopný, o jeho původu však nic nevíme. Ekrizdis, o kterém se tvrdilo, že je šílený, praktikoval tu nejčernější magii. Sám uprostřed moře lákal, mučil a zabíjel mudlovské námořníky, zřejmě pro potěšení. Až ve chvíli, kdy zemřel a jeho kouzla s ním, se Ministerstvo kouzel dozvědělo, že ostrov vůbec existuje. Ti, kteří vše později vyšetřovali, odmítli mluvit o tom, co našli uvnitř. Neméně děsivé bylo i to, že se celý ostrov hemžil mozkomory. Mnozí vysoce postavení kouzelníci si mysleli, že by bylo nejlepší Azkaban zcela zničit. Jiní se obávali toho, co by se stalo s mozkomory, kdyby jim bylo odebráno místo, s nímž jsou spojeni. Tito tvorové už byli natolik silní, že je nebylo možné zabít a všichni 32

se báli jejich pomsty. Samotné stěny budovy jakoby se nořily do bídy a bolesti a mozkomorové byli odhodláni se jí držet. Odborníci, kteří zkoumali stavby pocházející z černé magie, tvrdili, že i samotný Azkaban by v případě ohrožení či zničení mohl vykonat hroznou pomstu. Pevnost byla tedy na dlouho let opuštěna a nadále v ní přebývali jen mozkomorové. Poté, co byl ustanoven Mezinárodní zákon o utajení, si Ministerstvo uvědomilo, že drobná kouzelnická vězení rozesetá po celé zemi představují bezpečnostní riziko, protože hromadné snahy o útěk často způsobovaly nepřiměřený hluk, podezřelé světelné záblesky a pachy. A tak vznikla myšlenka vybudování speciální věznice, která by se nacházela na nějakém vzdáleném místě. Vážně se začalo plánovat ve chvíli, kdy se ministrem kouzel stal Damocles Rowle. Rowle byl radikál, který povzbuzoval antimudlovské nálady a využíval hněvu mnoha kouzelníků, kteří se najednou museli skrývat. Byl sadistický už od přírody, plány budoucí věznice nekompromisně smetl ze stolu a trval na využití Azkabanu. Tvrdil, že mozkomorové budou jedině výhodou, mohli by je ostatně použít jako stráže, což Ministerstvu ušetří čas i peníze. I přes odpor mnoha kouzelníků, mezi nimiž byla i řada odborníků na mozkomory a stavby podobné Azkabanu, protlačil Rowle svůj plán a brzy udělal 33

z Azkabanu hlavní vězení. Žádný z vězňů nebyl od té doby propuštěn. Pokud nebyli šílení a nebezpeční už před umístěním do Azkabanu, vězení to udělalo za ně. Rowleův nástupce se jmenoval Perseus Parkinson, a také podporoval Azkaban. Ve chvíli, kdy Ministrestvo převzal Eldritch Diggory, byl Azkaban v provozu už 15 let. Za tu dobu nedošlo k žádným útěkům či narušení bezpečnosti. Zdálo se, že nová věznice funguje dobře. Teprve když Diggory Azkaban navštívil, doopravdy zjistil, jak to tam vypadá. Vězni byli většinou duševně nemocní, na hřbitově leželo mnoho z těch, kteří zemřeli zoufalstvím. Po návratu do Londýna ustanovil Diggory výbor, který měl najít alternativy Azkabanu, nebo alespoň možnost odstranění mozkomorů jako stráží. Odborníci mu vysvětlili, že jediný důvod, proč se mozkomorové drží na ostrově a neútočí na civilisty, je ten, že mají stálý přísun duší ke krmení. Pokud by v Azkabanu nebyli vězni, mozkomorové by se vydali jinam. Bez ohledu na rady odborníků byl Diggory zděšen poměry v Azkabanu a žádal změnu. Než však stačil cokoliv prosadit, zemřel na dračí neštovice. Od té doby až do příchodu Kingsleyho Pastorka neuvažoval žádný ministr kouzel o uzavření či jakékoliv změně v Azkabanu. Všichni se obrátili zády k nehumánním podmínkám ve vězení, dokonce svolili k jeho rozšíření 34

a prakticky vůbec ho nenavštěvovali. Samozřejmě měli strach hlavně z mozkomorů, i když svůj postoj obhajovali vysokou účinností vězení, ze kterého nikdy nikdo neutekl. Téměř tři století z věznice neuprchl jediný vězeň, až se jednoho dne dostal ven mladý muž, když si s ním jeho umírající matka vyměnila místo – něco, co slepí mozkomorové nebyli schopni poznat a ani předpokládat. Oslabení věznice bylo v následujících několika letech potvrzeno dalšími útěky, tentokrát Smrtijedů, a mozkomorové se stali služebníky Voldemorta, který jim slíbil svobodu a hojnost, kterou dříve nikdy nezakusili. Albus Brumbál patřil mezi hrstku těch, kteří již dlouho neschvalovali používání mozkomorů jako stráží, a to nejen kvůli nelidskému zacházení s vězni, ale také kvůli jejich pochybné loajalitě. Za úřadování Kingsleyho Pastorka byli mozkomorové z Azkabanu vyhnáni. Stále se sice pevnost používá jako vězení, ale stráží ho bystrozorové, kteří sem pravidelně přijíždějí z pevniny. Od zavedení nového systému nedošlo k žádným dalším útěkům.

Myšlenky J. K. Rowlingové Název Azkaban pochází z kombinace slov „Alcatraz“ a „Abaddon“ (slovo pocházející z hebrejštiny, které znamená místo ničení nebo hlubiny pekla).

HORÁCIO KŘIKLAN

Narozeniny: 28. dubna Hůlka: cedrové dřevo, blána z dračího srdce, 10 a ¼ palce, poměrně pružná Kolej: Zmijozel Zvláštní schopnosti: zdatný nitrozpytec, odborník na lektvary, pokročilé schopnosti v sebe-proměňování Rodiče: otec kouzelník, matka čarodějka (jedna z rodin z takzvané „posvátné osmadvacítky“) Rodina: svobodný, žádné děti (ale rod Křiklanů nadále pokračuje skrze vedlejší rodové linie) 39

Zájmy: Křikův klub, dopisování se slavnými bývalými studenty, dobrá vína a sladkosti

Dětství Horácio Eugene Flaccus Křiklan se narodil do prastaré kouzelnické rodiny jako jediný syn zbožňujících a bohatých rodičů. Ačkoli byl v srdci velmi dobrý, byl vzděláván tak, aby věřil v hodnotu sítě „starých dobrých kamarádů“ (jeho otec byl vysoce postavený ministerský úředník na Odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce), a povzbuzován k tomu, aby si dělal přátele „mezi těmi správnými lidmi“, až dorazí do Bradavic. Rod Křiklanů je jedním z takzvané „posvátné osmadvacítky“ (vybraný seznam jediných „čistokrevných“ rodin sestavený neznámým autorem ve třicátých letech) a ačkoli ve své víře v čistou krev nebyli Křiklanovi rodiče nikdy militantní, stále podporovali tichou víru ve vrozenou nadřazenost jejich rodiny. Horácio byl po svém příjezdu do Bradavic okamžitě zařazen do Zmijozelu. Prokázal se jako vynikající student a ačkoli se nedržel pokynů svých rodičů do posledního písmenka (mezi jeho přáteli bylo velké množství talentovaných kouzelníků z mudlovských rodin), praktikoval svůj vlastní druh elitářství. Horácia přitahovali ti, jejichž nadání nebo 40

rodinné zázemí se jakkoli odlišovalo od ostatních, vyhříval se v jejich slávě a byl oslněn jakoukoli celebritou v okolí. I jako chlapec se až trapně hlasitě oháněl cizími jmény a často k ministrovi kouzel odkazoval jeho křestním jménem, čímž šťastně dával najevo, že se s ním jeho rodina přátelí víc, než byla ve skutečnosti pravda.

Začátky učitelské kariéry Horácio Křiklan navzdory svým četným dovednostem, obdivu k těm, kteří si užívali světla reflektorů, a ambicím svých rodičů dostat ho na Ministerstvo nikdy netoužil po radostech a strastech politiky. Užíval si pohodlí a liboval si ve zprostředkovaných výhodách, které mu přinášeli jeho vysoce postavení přátelé, bez toho, aby s nimi chtěl jakkoli soupeřit. Možná v hloubi srdce věděl, že by ve skutečnosti nebyl dobrým materiálem na ministra kouzel, protože měl raději méně náročnou a mnohem pohodlnější formu existence. Když mu byla nabídnuta práce profesora lektvarů v Bradavicích, s radostí ji přijal, protože na výuku měl velký talent a ke své staré škole cítil hlubokou lásku. Křiklan následně povýšil na kolejního ředitele Zmijozelu, ale stále zůstal tím dobře naladěným pohodářem. Měl své slabosti – pýchu, snobství a jistý nedostatek v úsudku, když přišlo na někoho dobře 41

vypadajícího a talentovaného – ale přesto nikdy nebyl krutý nebo zlomyslný. To nejhorší, z čeho mohl být během své učitelské kariéry obviněn, je skutečnost, že dělal příliš velký rozdíl mezi těmi studenty, kteří mu přišli zábavní a slibní, a těmi, ve kterých neviděl žádnou jiskru budoucí velikosti. Založení Křikova klubu – volnočasového společenského klubu, kde pořádal večeře pro své vyvolené oblíbence – nijak nezmírnilo pocity křivdy u těch, kteří do něj nikdy nebyli pozváni. Křiklan měl nepochybně dobré oko na zachycení skrytých talentů, během padesáti let mnoho členů Křikova klubu, které sám vybral, následně prožilo oslňující kariéru ve světě kouzelníků, ať už to bylo ve famfrpálu, politice, byznysu nebo žurnalistice.

Vztah s Voldemortem Naneštěstí pro Křiklana byl jedním z jeho oblíbených studentů i pohledný a výjimečně nadaný chlapec jménem Tom Rojvol Raddle, jehož ambice byly na hony vzdáleny od práce na Ministerstvu nebo vlastnictví Denního věštce. Když se Raddle rozhodl, dokázal být okouzlujícím manipulátorem, a přesně věděl, jak Křiklanovi polichotit a přemluvit svého profesora lektvarů a kolejního ředitele, který ho slepě zbožňoval, aby se s ním podělil o zakázané informace: 42

jak vytvořit viteály. Neuváženě tak Křiklan svému chráněnci doplnil dílky skládačky, které mu chyběly. Ačkoli to v knihách není zmíněno, můžeme z toho, co profesor Brumbál Harrymu řekne o svém vlastním podezření ohledně Toma Raddlea během jeho posledních dnů ve škole, vyvodit, že Brumbál svého kolegu před tímto chlapcem varoval a apeloval na něj, aby se od něj nenechal využívat. Křiklan, který si byl jistý svým úsudkem (jenž byl tolikrát potvrzen časem), tato varování odbyl jako Brumbálovu paranoiu, protože věřil tomu, že profesor přeměňování cítí k Tomovi jakousi nevysvětlitelnou averzi už od té doby, co chlapce přivedl ze sirotčince, ve kterém vyrůstal. Křiklan zůstal v Raddleově područí až do té doby, než Raddle odešel ze školy. Křiklan v té chvíli ke svému velkému zklamání zjistil, že jeho nadějný student nejenže odmítl všechny úžasné nabídky práce, které mu byly učiněny, ale také zmizel a nejevil žádnou touhu zůstat v kontaktu s profesorem, se kterým si podle všeho dříve byl tak blízký. Pomalu si během nadcházejících měsíců musel Křiklan připustit, že náklonnost, kterou k němu podle všeho Tom Raddle cítil, mohla být nakonec jen předstíraná. Křiklanovy pocity viny z toho, že se se studentem podělil o tak nebezpečnou znalost kouzel, stále sílily, ale potlačil je odhodlaněji než kdy předtím a nikomu se nesvěřil. 43

Když se pár let po odchodu Raddlea ze školy objevil mocný černokněžník, který si říkal lord Voldemort, Křiklan v něm nepoznal svého bývalého žáka hned. Nikdy nebyl informován o tajném jménu, které Raddle používal už na škole mezi svými kumpány, a Voldemort od doby, kdy se naposledy setkali, podstoupil několik fyzických proměn. Když si Křiklan uvědomil, že je tento děsivý kouzelník opravdu Tom Raddle, byl šokován a té noci, kdy se Voldemort vrátil do Bradavic a žádal o post učitele, se schoval ve své kanceláři ze strachu, že se u něj návštěvník zastaví, aby ho pozdravil. Voldemort se při této příležitosti neobtěžoval zavítat ke svému bývalému učiteli lektvarů, ale Křiklanova úleva nevydržela dlouho. Když v kouzelnickém světě vypukla válka a začaly se objevovat zvěsti, že Voldemort se nějakým způsobem učinil nesmrtelným, Křiklan si byl jistý, že to právě on zavinil, že je Voldemort neporazitelný, tím, že mu pověděl o viteálech (nebyla to ale jeho vina, Raddle už věděl, jak viteál vytvořit, a předstíral tehdy nevinnost, aby zjistil, co by se mohlo stát, kdyby jich jeden kouzelník vytvořil více). Křiklan úplně ochořel vinou a strachem. Albus Brumbál, teď už ředitel, se svým kolegou tehdy jednal se zvláštní laskavostí, která jen paradoxně prohloubila Křiklanův pocit viny a posílila jeho odhodlání nikdy neříct jediné živé duši o děsivé chybě, kterou udělal. 44

Během svého prvního nástupu k moci se lord Voldemort nikdy nepokusil získat Bradavice. Křiklan správně věřil, že je v největším bezpečí, pokud zůstane ve své funkci, spíše než kdyby riskoval život ve vnějším světě s Voldemortem na vrcholu sil. Když Voldemota potkal jeho pád během útoku na malého Harryho Pottera, Křiklan jásal ještě více než zbytek kouzelnického společenství. Pokud byl Voldemort zabit, vydedukoval Křiklan, tak nemohl vyrobit viteál, což znamenalo, že on, Křiklan, byl nakonec nevinný. Byla to právě Křiklanova extrémní úleva a nesouvislé poznámky, které mu vyklouzly v prvním návalu emocí poté, co se doslechl o Voldemortově porážce, které poprvé upozornily Brumbála na možnost, že Křiklan Tomovi Raddleovi prozradil nějaké temné tajemství. Brumbálovy jemné pokusy Křiklana vyslechnout ale způsobily, že se profesor lektvarů zcela uzavřel. O několik dní později podal Křiklan (který v té době sloužil ve škole už padesát let) výpověď.

Důchod Horácio zamýšlel, že si užije velmi pokojný důchod bez starostí s učením a břemen viny a strachu, která ho tížila po celé roky. Vrátil se do pohodlného sídla svých rodičů (nyní zesnulých), kam jezdil na školní prázdniny a nyní se tam rozhodl zabydlet trvale. 45

Téměř po celých deset let si Křiklan užíval dobře zásobeného sklípku a knihovny a čas od času navštěvoval bývalé členy Křikova klubu a hostil ve svém domově příležitostné výroční srazy. Ale stýskalo se mu po učení a občas pocítil smutné mrazení při pomyšlení na to, že slavné tváře dnů budoucích nyní prochází Bradavicemi bez nejmenšího vědomí toho, kdo Horácio je. Asi po deseti letech důchodu se k němu dostala skrze jeho hustou síť kontaktů zpráva, že lord Voldemort je stále naživu, ačkoli nemá tělo. Téhle zprávy se Křiklan bál nejvíce na světě, protože to znamenalo, že jeho nejhlubší strach byl vystaven na pevných základech – že Voldemort žije dále v nějaké roztříštěné přízračné podobě, protože jeho mladší já úspěšně vytvořilo jeden nebo více viteálů. Křiklanův důchod se nyní stal náročnou záležitostí. Nemohl spát a sám sebe se vyděšeně ptal, jestli bylo moudré opustit Bradavice, které se Voldemort již dříve bál napadnout a kde je Brumbál jistě velmi dobře informován o tom, co se děje.

Skrývání Krátce po konci Turnaje tří kouzelníků v Bradavicích (který Křiklan fascinovaně sledoval v médiích) se v kouzelnickém světě objevily šeptané novinky. Harry Potter přežil soutěž za podivných okolností, na 46

bradavické pozemky se vrátil a svíral v náručí tělo dalšího šampiona a prohlašoval, že ho zabil znovuzrozený lord Voldemort. Ačkoli byla Harryho historka veřejně vyvracena jak Ministerstvem kouzel, tak i kouzelnickým tiskem, Horácio Křiklan jí věřil. Potvrzení přišlo tři noci po smrti Cedrica Diggorho, když se v Křiklanově domě pod pláštíkem tmy objevil Smrtijed Corban Yaxley a zjevně zamýšlel ho buď získat na svou stranu, nebo ho násilím předvést před Voldemorta. Křiklan zareagoval s rychlostí, která by ohromila všechny, kteří pozorovali, jak je během svého důchodu čím dál pomalejší a tlustší. Proměnil se v křeslo a úspěšně se tak vyhnul tomu, aby ho Yaxley odhalil. V okamžiku, kdy Smrtijed odešel, zabalil si Křiklan několik nezbytností, zamknul za sebou dům a vydal se na útěk. Více než rok se Křiklan stěhoval z domu do domu, často se usadil v mudlovských příbytcích, jejichž majitelé byli na nějakou dobu pryč, protože se neodvažoval zůstávat u přátel, kteří by mohli následně prozradit – ať už dobrovolně nebo pod nátlakem – místo, kde se nachází. Byla to však bídná existence a ještě horší bylo, že Křiklan přesně nevěděl, co od něj Voldemort chce. Myslel si, že je nejpravděpodobnější, že ho chce jeho bývalý student naverbovat do své armády, která byla pořád dost malá v porovnání s tím, jak vypadala, když byl na vrcholu své moci. V těch 47

nejtemnějších chvílích ale Křiklan přemýšlel, jestli ho nechce Voldemort zabít, aby se ujistil, že nikomu nevyzradí, proč je tak nezranitelný.

Pozdější učitelská kariéra Ačkoli Křiklana jeho kouzla a zaklínadla udržovala pár kroků před Smrtijedy, nebyla dostatečná na to, aby ho udržela v utajení před Albusem Brumbálem, který ho konečně dohnal ve vesnici Blábolivý brod, kde si pro sebe Křiklan ukořistil mudlovské obydlí. Ředitele nepřelstilo maskování, které ošálilo Yaxleyho, a požádal Křiklana, aby se jako učitel vrátil do Bradavic. Jako extra pobídku navíc s sebou Brumbál přivedl Harryho Pottera, se kterým se Křiklan setkal úplně poprvé – nejen, že to byl nejslavnější bradavický student, kterého kdy viděl, ale byl také synem jedné z Křiklanových nejoblíbenějších studentek Lily Evansové. Ačkoli původně chtěl vzdorovat, nedokázal Křiklan odolat spojenému půvabu bezpečného místa, kde by mohl pobývat, a Harrymu samotnému, protože ten mu učaroval více než samotný Tom Raddle. Křiklan měl podezření, že by Brumbál mohl mít ještě jiný motiv, ale byl si jistý, že dokáže odolat Brumbálově pokusům vymámit z něj jakékoli informace o tom, jakou pomoc kdy mohl lordu Voldemortovi poskytnout. Připravil se na tuto 48

eventualitu tím, že si připravil falešnou vzpomínku na tu noc, kdy za ním Raddle přišel s otázkou ohledně viteálů. Křiklan se vrátil na své místo učitele lektvarů v Bradavicích s gustem, znovu ustanovil Křikův klub a pokusil se „nasbírat“ všechny talentované studenty i ty, kteří měli dobré konexe. Jak Brumbál očekával a zamýšlel, Křiklan byl uchvácen Harrym Potterem, kterého považoval (mylně) za neobyčejně talentovaného ve svém předmětu. Harrymu se nakonec podařilo z Křiklana vypáčit pravou vzpomínku na jeho konverzaci o viteálech s Raddlem poté, co proti Křiklanovi využil jeho vlastní lektvar Felix Felicis, který přinesl Harrymu neodolatelné štěstí.

Bradavice pod nadvládou Smrtijedů Když byla škola ovládnuta lordem Voldemortem, Severus Snape byl dosazen do funkce ředitele a smrtijedští sourozenci Carrowovi sehráli klíčovou roli v podrobení zaměstnanců i žáků, Křiklan zjistil, že Voldemort po něm nechce nic horšího, než aby zůstal na svém postu a učil všechny čistokrevné kouzelníky i ty s polovinou kouzelnické krve. A přesně to Křiklan udělal, snažil se držet při zemi, jak se dalo, ačkoli nikdy neprosazoval násilná pravidla určena Carrowovými, a snažil se starat o studenty ve své péči tak, jak to nejlépe šlo. 49

Bitva o Bradavice Křiklanovo chování během jedné z nejnebezpečnějších nocí jeho života odhalilo jeho opravdovou povahu. Nejprve se zdálo, že z boje uteče, protože vedl Zmijozelské z hradu do bezpečí. Když se ale dostal do Prasinek, pomohl zmobilizovat a vyburcovat vesničany a vrátil se s Charliem Weasleyem v čele posil v klíčovém okamžiku bitvy o hrad. Navíc byl jedním ze tří posledních kouzelníků (spolu s Minervou McGonagallovou a Kingsleym Pastorkem), kteří se utkali s lordem Voldemortem před jeho finální konfrontací s Harrym. Křiklan se snažil najít vykoupení v tomto nesobeckém aktu odvahy a riskoval svůj život proti svému někdejšímu žákovi. Křiklanovy nefalšované výčitky svědomí ze škody, kterou napáchal, když Raddleovi řekl to, co chtěl vědět, jsou jasným důkazem, že není a nikdy nebyl tím typem člověka, co se stane Smrtijedem. Trochu slabý, trochu líný a rozhodně snobský Křiklan je rozhodně také laskavý a jeho svědomí funguje, jak má. Ve svém posledním testu Křiklan prokázal, že neochvějně stojí proti černé magii. Když jeho odvaha v Bitvě o Bradavice pronikla na veřejnost, jeho skutky (spolu s těmi Reguluse Blacka, kterým se dostalo pozornosti v době následující Voldemortův pád) odstranily většinu stigmatu, které se drželo zmijozelské koleje po celá staletí. Ačkoli je nyní již permanentně v důchodu, 50

jeho portrét visí na čestném místě ve zmijozelské společenské místnosti.

Myšlenky J. K. Rowlingové Quintus Horatius Flaccis byl jedním z nejvýznamnějších římských básníků a je známější jednoduše pod jménem Horatius (Horácius). Právě on dal Křiklanovi jeho dvě křestní jména. Příjmení Křiklan (Slughorn) pochází ze skotské gaelštiny, z výrazu pro „válečný pokřik“ – sluagh-ghairm. Tento název dal nakonec vzniknout slovu „slughorn“, roh svolávající do bitvy. Moc se mi líbilo, jak to slovo zní a vypadá, ale také jsem si ho oblíbila kvůli mnoha asociacím, které vyvolává. Gaelský originál poukazuje na skrytou divokost, kdežto odvozené slovo nepřímo odkazuje k tykadlům plzáka obecného (běžně známého jako slimák, anglicky slug), což skvěle sedí na tak zdánlivě stále sedícího, klidného muže. „Horn“ (tedy roh) zase naznačuje jeho hlasité vytrubování slavných jmen a význačných známostí. 52

LEKTVARY Často se mě lidé ptají, jestli může lektvar připravit i mudla, pokud by měl k dispozici odpovídající knihy a ingredience. Odpověď je bohužel záporná. Při přípravě lektvarů je totiž vždy nutné nějakým způsobem použít hůlku (bez toho by z mrtvých much a asfodele přidaného do kotlíku byla pouze hnusná a navíc jedovatá polévka). Některé lektvary posilují účinky kouzel a zaříkadel, jiné (a není jich mnoho) mají unikátní účinky, kterých nelze dosáhnout žádným jiným způsobem (např. Monoholičný lekvar a Felix Felicis). Obecně řečeno preferují kouzelníci a čarodějky vždy tu metodu, která je nejsnazší, popř. má nejuspokojivější výsledky. Lektvary se nehodí pro netrpělivé, jejich účinky navíc dokáže odvrátit pouze zkušený odborník na lektvary. Toto odvětví magie s sebou nese určitou mystiku a tím i významné postavení. Je cosi tajemného a prestižního na manipulaci s životu nebezpečnými látkami. Kouzelnické společenství si pod pojmem „odborník na lektvary“ obvykle představuje upjatého a uzavřeného člověka. Snape tomuto stereotypu přesně odpovídá. 53

Myšlenky J. K Rowlingové Chemie byla mým nejméně oblíbeným školním předmětem a vyhnula jsem se jí hned, jak to bylo možné. Takže když jsem se rozhodovala, jaký předmět bude Harryho úhlavní nepřítel Severus Snape učit, musel to být kouzelnický ekvivalent chemie. Zvláštní, že mi nakonec Snapeův úvod k lektvarům připadal docela lákavý („Mohu vás naučit jak stáčet slávu, připravit věhlas a dokonce, jak uložit a zachovat smrt...“), zřejmě nějaká moje část shledala lektvary stejně zajímavé jako Snape. Nakonec mě vymýšlení lektvarů a hledání nejrůznějších ingrediencí docela bavilo. Řada přísad do odvarů a nápojů, které Harry ve Snapeově hodině připravoval, skutečně existuje (nebo se aspoň věřilo, že existuje) a má stejné i účinky (nebo se aspoň věřilo, že je má). Třemdava má například skutečně léčivé účinky (působí protizánětlivě, ovšem nedoporučuji pokusit se o odštěp jen proto, abyste si to ověřili); a bezoár je opravdu hmota, která se nachází v žaludku zvířat, a skutečně se dříve věřilo, že pití vody, ve které byl bezoár ponořen, může vyléčit otravu.

MNOHOLIČNÝ LEKTVAR Mnoholičný lektvar, který je velice složitý a časově náročný na přípravu, je lepší nechat na zkušeném kouzelníkovi či čarodějce. Umožňuje tomu, kdo jej vypije, na sebe převzít podobu jiné osoby, pokud si předtím opatřil část jejího těla a přidal ji do směsi (může to být cokoliv – kousek nehtu, lupy i horší věci, nejčastěji se však používají vlasy). Představa, že by kouzelník či čarodějka mohli s různými částmi těla dělat strašné věci, je zakořeněná ve folklóru a pověrách mnoha kultur. Účinek lektvaru je pouze dočasný a závisí na kvalitě přípravy – může trvat mezi deseti minutami a dvanácti hodinami. Lze s jeho pomocí měnit věk, pohlaví i rasu, nikoliv však druh.

Myšlenky J. K. Rowlingové Vzpomínám si, že jsem si připravila seznam všech složek Mnoholičného lektvaru. Každou z nich jsem pečlivě vybírala. Zlatoočka síťokřídlá (první část názvu odkazuje na prolínání či provázání dvou identit), pijavice (vysají podstatu z jednoho do druhého), roh z dvojrožce (symbolizuje dualitu), truskavec (další odkaz na svázání s jinou osobou), žabník (mutace těla při proměně v někoho jiného) a kůže z hřímala (svlékání kůže a přijetí nové podstaty). Název „mnoholičný“ odkazuje hned na několik dalších pojmů. „Poly“ znamená „mnoho“ – lektvar by vás mohl proměnit v mnoho různých lidí – a „polyjuice“ (mnoholičný) má také velmi blízko k „Polydeuces“ – dvojče v řecké mytologii.

KOTLÍKY Kotlíky byly kdysi používány mudly i kouzelníky jako velké kovové nádoby na vaření, které se dají zavěsit nad ohniště. V době, kdy se příprava jídla přesunula na kamna, bylo mnohem pohodlnější použití kastrolů a kotlíky tak měly nadále v oblibě už jen kouzelníci, kteří v nich připravovali lektvary. Otevřený oheň je totiž pro přípravu lektvarů nezbytný, což dělá z kotlíků nejpraktičtější nádobu pro tento účel. Všechny kotlíky jsou očarované, aby byly lehčí, a nejčastěji se vyrábí z cínu nebo železa. K moderním vychytávkám pak patří samomíchací a skládací verze, pro odborníky a fajnšmekry jsou k dispozici také kotlíky vyrobené z vzácných kovů.

Myšlenky J. K. Rowlingové Kotlíky jsou spojovány s magií po celá staletí. Objevují se na řadě stovky let starých malbách čarodějnic a údajně se v nich ukrývá i leprikónské zlato. Mnoho lidových pověstí a pohádek zmiňuje kotlíky s nadpřirozenými vlastnostmi, ale v knihách o Harrym Potterovi jsou docela obyčejné. Zvažovala jsem, že udělám z relikvie Helgy z Mrzimoru kotlík, ale nakonec mi přišlo, že na to, aby se stal viteálem, to byl předmět příliš komický a nepatřičný. Navíc jsem pro viteály hledala předměty, které jsou malé a snadno přenosné. Kotlíky se však objevují jak mezi čtyřmi poklady Irska (bezedný kotel, od kterého nikdy nikdo neodešel neuspokojen), tak i v legendě o třinácti pokladech Británie (kotel Dyrnwche velikého vaří maso pro statečné muže, ale neuvaří pro zbabělce).

QUIRINUS QUIRRELL Narozeniny: 26. září Hůlka: olšové dřevo, žíně jednorožce, 9 palců, ohebná Kolej: Havraspár Zvláštní schopnosti: vzdělaný v oblasti obrany proti černé magii, už méně schopný v praxi Rodiče: dvojí krve Rodina: svobodný, žádné děti Zájmy: cestování, lisování lučního kvítí 61

Harryho první učitel obrany proti černé magii byl bystrý mladý čaroděj, který se vydal na svou „velkou cestu po světě“ předtím, než přijal učitelské místo v Bradavicích. Když se Harry s Quirrellem poprvé setkal, nosil už každý den svůj turban. Jeho nervozita, výrazně patrná nezřetelným koktáním, posilovala pomluvy o tom, že má turban nacpaný česnekem proti útoku upírů. Quirrella jsem si představovala jako nadaného a křehkého hocha, kterého si během školních let pravděpodobně všichni dobírali pro jeho plachost a nervozitu. Pocit nedostatečnosti a snaha se předvést vyústila v (zpočátku teoretický) zájem o černou magii. Stejně jako řada dalších lidí, kteří se cítili bezvýznamní, dokonce směšní, i Quirrell toužil po tom, aby si ho svět kolem něj všimnul. Quirrell se rozhodl najít cokoliv, co zbylo ze slavného Pána zla, zčásti ze zvědavosti a zčásti z nepřiznané touhy po vlastní důležitosti. Přinejmenším si Quirrell představoval, že se stane tím, kdo najde Voldemorta, v lepším případě však doufal, že se od něj přiučí několika schopnostem, díky kterým se mu už nikdo nebude smát. I když měl Hagrid pravdu v tom, že má Quirrell pod čepicí, bradavický učitel byl naivní i arogantní zároveň, když si myslel, že bude moci jakkoliv ovlivnit své setkání s Voldemortem, a to dokonce i v případě, že bude Pán zla oslabený. Když si Voldemort 62

uvědomil, že má Quirrell jisté místo v Bradavicích, okamžitě se ho zmocnil. Quirrell tomu nebyl schopný odolat. Ačkoliv Quirrell nepřišel o svoji duši, Voldemort si ho plně podrobil a způsobil odpudivou mutaci jeho těla: Voldemortova tvář se usadila na zadní straně Quirrellovy hlavy a řídila jeho pohyby, dokonce ho přinutila k pokusu o vraždu. Quirrell se příležitostně snažil klást odpor, ale Voldemort byl příliš silný. Quirrell se ve skutečnosti stal Voldemortovým dočasným viteálem. Obrovsky ho vyčerpal boj s tak silnou a zlou duší v jeho nitru. Quirrellovo tělo se začalo při souboji s Harrym pálit v důsledku ochrany, kterou na Harryho uvalila jeho matka, když pro něj zemřela. Když se tělo, které spolu Quirrell a Voldemort sdíleli, těžce poškodilo kontaktem s Harrym, predátor ho opustil právě ve chvíli, kdy ještě mohl zachránit sám sebe, a ubohého Quirrella nechal zemřít.

Myšlenky J. K. Rowlingové Quirinus byl římský bůh, o kterém však nemáme mnoho informací. Víme však, že byl často spojován s válkou – náznak, že Quirrell není až taková měkkota, jak se zdá. Výraz „Quirrell“ je velice podobný slovu „squirrel“ (veverka) – malý, roztomilý a neškodný tvor – a také asociuje „quiver“ (třas) – odkaz na vrozenou nervozitu.

PROTIVA Pojem „poltergeist“ pochází z němčiny, přibližně se dá přeložit jako „hlučný duch“, i když, přesně řečeno, o žádného ducha nejde. Poltergeist je neviditelná entita, která hýbe předměty, bouchá dveřmi a způsobuje další zvukové, kinetické anomálie. V mnoha kulturách jsou poltergeisti spojováni s místy, kde žijí mladí lidé, především adolescenti. Vysvětlení tohoto jevu se různí, setkat se můžeme s celou řadou názorů od nadpřirozených až po vědecké. Bylo nevyhnutelné, že v budově plné dospívajících kouzelníků a čarodějek se budou poltergeisti vyskytovat; stejně tak se dalo čekat, že místní poltergeisti budou hlučnější, nadělají více škody a bude je těžší vyhnat, než kdyby šlo o mudlovské obydlí. A opravdu, Protiva je nejznámější a nejotravnější poltergeist v britské historii. Na rozdíl od drtivé většiny svých kolegů má Protiva fyzickou podobu, i když se stále může stát neviditelným, kdykoliv se mu zachce. Jeho vzhled odráží jeho náturu – ti, kteří ho znají, by souhlasili, že je podivnou kombinací smyslu pro humor a zlomyslnosti. 67

Protiva si své jméno opravdu zasloužil, pořádně totiž štve každého bradavického školníka od Hankertona Humbleho (jmenován čtyřmi zakladateli) až po jeho posledního nástupce. Ačkoliv v něm má mnoho studentů a dokonce i profesorů poněkud zvrácené zalíbení (nepochybně přidává šmrnc životu ve škole), je nenapravitelný rošťák a nepořádek, který nadělá, většinou připadne na školníkova bedra, který po něm musí uklízet rozbité vázy, vylité lektvary, vyvrácené knihovny a tak dále. Ti více lekaví se děsí Protivovy záliby náhle se zhmotňovat kousek od konce jejich nosu, schovávat se v brnění nebo házet různé předměty po hlavách těch, kteří se snaží projít chodbou mezi třídami. Četné pokusy vyhnat Protivu z hradu selhaly na plné čáře. Poslední takový katastrofický pokus proběhl v roce 1876 v režii školníka Rancorouse Carpea, který nastražil komplikovanou past, jako návnadu použil kupu zbraní, o kterých byl přesvědčen, že jim Protiva nebude moci odolat, a narafičil očarovaný skleněný poklop posilněný řadou zadržovacích kouzel, který měl poltergeista uvěznit. Nejenže Protiva poklop snadno prorazil, navíc zaneřádil celý koridor rozbitým sklem a z pasti unikl vyzbrojen několika šavlemi, kušemi, mušketami a miniaturním dělem. Hrad byl evakuován, když začal Protiva pro své vlastní potěšení střílet z různých oken a ohrožovat tak všechny kolem sebe. Třídenní řádění bylo ukončeno až ředitelkou Eupraxií 68

Moleovou, která s Protivou podepsala smlouvu, ukládající bradavickému poltergeistovi dodatečná privilegia: například možnost si každý týden zaplavat v pánských záchodcích v přízemí, přísun tvrdého chleba z kuchyně, který používal jako munici, a nový klobouk – na zakázku vyrobený u madam Bonhabille v Paříži. Rancorous Carpe odešel ze zdravotních důvodů do předčasného důchodu a od té doby se už nikdy nikdo nepokusil vystrnadit z hradu jeho nejneposlušnějšího obyvatele. Protiva do jisté míry uznává autority. Ačkoli obecně nemá žádný respekt k titulům a zásluhám, je přístupný ostré kritice ze strany učitelů a souhlasil, že se bude vyhýbat se jejich třídám, když v nich učí. Ví se také o několika případech, kdy projevil jistou náklonnost některým studentům (zejména Fredovi a Georgovi Weasleyovým) a bojí se ducha zmijozelské koleje, Krvavého barona. Jeho skutečná oddanost se však ukázala až během Bitvy o Bradavice.

Český překlad připravily Olga Zbranek Biernátová a Katka Stupková z facebookové stránky J. K. Rowlingová