OBSAH KAPITOLA PRVNÍ: CESTA DO BRADAVIC Nádraží King’s Cross Nástupiště 9 a ¾ Bradavický expres KAPITOLA DRUHÁ: ZAŘAZOVÁNÍ Moudrý klobouk Zapeklitec KAPITOLA TŘETÍ: HRAD A POZEMKY Mrzimorská společenská místnost Pobertův plánek Velké jezero KAPITOLA ČTVRTÁ: VÝUKA V BRADAVICÍCH Bradavické školní předměty Obraceč času 3
KAPITOLA PÁTÁ: OBYVATELÉ HRADU Bradavičtí duchové Duchové Bradavické portréty Sir Cadogan KAPITOLA ŠESTÁ: TAJEMSTVÍ HRADU Zrcadlo z Erisedu Myslánka Kámen mudrců Nebelvírův meč Tajemná komnata Sledujte překlady Pottermore na facebookové stránce J. K. Rowlingové
4
5
6
NÁDRAŽÍ KING’S CROSS
Když Ottaline Gambolová zabavila mudlovský vlak, který měl sloužit jako nový druh dopravy studentů do Bradavic, založila také malou železniční stanici v kouzelnické vesničce Prasinky – nezbytný doplněk vlaku. Ministerstvo kouzel nápad podporovalo, nicméně budování dalšího kouzelnického nádraží uprostřed Londýna by mohlo být velkou zkouškou i pro mudly, kteří jinak magii ostentativně ignorují, i kdyby jim vybuchla před obličejem. Byla to Evangeline Orpingtonová, úřadující ministryně kouzel v letech 1849-1855, která přišla s nápadem na založení skrytého nástupiště mezi těmi mudlovskými na nádraží King’s Cross, které bude dostupné pouze kouzelníkům a čarodějkám. Kolem a kolem to fungovalo docela dobře, i když se sem tam objevily drobné problémy: např. kouzelníci, kteří upustili kufr plný kousajících učebnic nebo mločích slezin, které se pak rozsypaly po mudlovském nástupišti, nebo ti, kteří procházeli tajnou zdí trochu moc nápadně. A proto se vždy v okolí vyskytuje pár nenápadně oblečených pracovníků Ministerstva, kteří 7
se v případě potřeby vypořádají s nevhodnými mudlovskými vzpomínkami.
Myšlenky J. K. Rowlingové
King’s Cross, jedno z největších nádraží v Londýně, má pro mě velmi osobní význam, protože moji rodiče se potkali ve vlaku do Skotska, který odjížděl právě z tohoto nádraží. Kromě toho má velmi působivý a symbolický název a je to ta pravá stanice pro odjezd do Kaledonie. A tak jsem neměla nejmenší pochybnosti o tom, že tu umístím portál, kterým se Harry dostane do Bradavic. Stejně tak bylo jasné, jakým dopravním prostředkem pojede. Říká se (ačkoliv nevím, kde má tahle historka původ, je podezřele vágní), že King’s Cross bylo postaveno buď na místě Boudicciny poslední bitvy (Boudicca byla starověká britská královna, která velela povstání proti Římanům), nebo nad místem její hrobky. Podle legendy leží hrob někde mezi nástupišti osm a deset. Když jsem vybírala kouzelnické nástupiště pro Bradavický expres, toto jsem vůbec netušila. King’s Cross se jmenuje po dnes již zbořeném památníku krále Jiřího IV. Na nádraží King’s Cross se dnes nachází skutečný vozík napůl vyčnívající ze zdi, mám z toho velkou radost, kdykoliv jdu kolem. 8
NÁSTUPIŠTĚ 9 A ¾ Myšlenky J. K. Rowlingové
Když jsem vybírala číslo pro zapečetěné nástupiště, ze kterého by mladé čarodějky a kouzelníci odjížděli do své internátní školy, rozhodla jsem se, že to bude číslo mezi těmi, která nesou mudlovská nástupiště – takže to musel být zlomek. Díky tomu se objevila zajímavá otázka, kolik dalších zlomkových nástupišť leží mezi těmi s celým číslem na nádraží King’s Cross a došla jsem k závěru, že jich patrně několik je. I když to nikdy nebylo zmíněno v knize, ráda si myslím, že je možné jet verzí Orient Expressu po čarodějnických vesničkách po celé kontinentální Evropě (zkuste nástupiště sedm a půl) a že další nástupiště mohou být otevřena podle momentální potřeby, například kvůli velkým jednorázovým akcím, jako je koncert Celestiny Warbeckové (podrobnosti najdete na svém lístku). Číslo 9 a ¾ se prezentovalo tak uvědoměle a tolik se mi líbilo, že jsem ho prostě přijala za své. Jsou to ty ¾, které ho dělají tak zvláštním, samozřejmě.
9
BRADAVICKÝ EXPRES
Jak víme z historických pramenů a důkazů v podobě dřevorytů a rytin, bradavičtí studenti dříve jezdili do školy jakýmkoli způsobem, který jim vyhovoval. Někteří létali na košťatech (těžká věc, když s sebou nesete kufr a mazlíčka), další jeli očarované vozíky a později kočáry, někteří se pokoušeli přemisťovat (často s katastrofickými účinky, protože hrad a přilehlé pozemky byly odjakživa chráněny protipřemisťovacími kouzly), další přijeli na rozličných kouzelných tvorech. Navzdory častým nehodám, ke kterým docházelo při těchto nejrůznějších způsobech cestování, nemluvě o tom, že každý rok mudlové spatřili obrovský počet kouzelníků přepravujících se vzduchem směrem na sever, zodpovědnost za dopravení dětí do školy zůstala na rodičích až do doby, než vstoupil v platnost Mezinárodní zákon o utajení v roce 1692. V tom okamžiku bylo opravdu naléhavým tématem najít nějaký diskrétnější způsob přepravy pro stovky kouzelnických dětí z celé Británie, které cestovaly do školy někde uprostřed skotské vysočiny. Na mnoha místech po celé Británii byla tedy připravena přenášedla. Logistika však už od počátku 10
dělala problémy. Až třetina studentů každoročně nedorazila na místo, protože promeškala svůj čas nebo nemohla najít nenápadný očarovaný předmět, který je do školy donese. Bohužel také mnoho dětí trpělo (a stále trpí) nevolností z přenášedel a ošetřovna byla často v prvních dnech školního roku přeplněná k prasknutí a náchylnější studenti zde překonávali svou hysterii a nevolnost. Ministerstvo kouzel nakonec přiznalo, že přenášedla očividně nejsou ideálním řešením dopravy do školy, avšak zcela selhalo při hledání přijatelné náhrady. Návrat k neregulované přepravě z minulosti nebyl možný a další bezpečnější cesty do školy (například odjištění krbu, který by bylo možno oficiálně využívat s pomocí Letaxu) byl silně odmítán následujícími řediteli, kteří si nepřáli, aby byla ochrana hradu nijak narušována. Odvážné a kontroverzní řešení ošemetného problému bylo nakonec navrženo ministryní kouzel Ottalinou Gambolovou, která byla velmi fascinována mudlovskými vynálezy a spatřovala potenciál ve vlacích. Nikdy nebylo prokázáno, odkud přesně Bradavický expres pochází, ačkoli je fakt, že na Ministerstvu kouzel existují tajné záznamy, které obsahují detailní informace k masové operaci, která zahrnovala 167 paměťových kouzel a vůbec největší hromadné zastírací kouzlo provedené v Británii. Ráno po spáchání uvedených přestupků ohromila zářivá 11
šarlatová parní lokomotiva a vagóny vesničany v Prasinkách (kteří si také neuvědomovali, že mají nádraží), zatímco několik zmatených mudlovských pracovníků drah dole v Crewe strávilo zbytek roku tím, že se potýkalo s podivným pocitem, že něco důležitého někam založili. Bradavický expres prodělal několik magických úprav před tím, než ho Ministerstvo schválilo pro školní účely. Mnoho čistokrevných rodin bylo rozzuřeno myšlenkou, že jejich děti budou používat mudlovskou dopravu, kterou prohlašovali za nebezpečnou, nehygienickou a ponižující, avšak Ministerstvo rozhodlo, že studenti buď pojedou vlakem nebo nebudou navštěvovat školu vůbec, a taky byly námitky rychle umlčeny.
12
13
14
MOUDRÝ KLOBOUK
Slavný Moudrý klobouk z Bradavic poukazuje na svůj původ v písni, kterou zpívá na začátku každého školního roku. Legenda praví, že klobouk kdysi patřil jednomu ze čtyř zakladatelů Bradavic – Godricu Nebelvírovi – a že ho všichni společně očarovali, aby byl schopen rozřazovat studenty do kolejí podle zadání každého z nich. Moudrý klobouk je jedním z nejchytřejších magických předmětů, se kterým se většina kouzelníků a čarodějek kdy potká. Doslova obsahuje důvtip čtyř zakladatelů, umí mluvit (skrze vypáranou díru blízko krempy), je zkušeným nitrozpytcem a ví, jak se dostat do hlavy svého nositele, rozluštit jeho schopnosti a nálady. Dokáže dokonce i reagovat na jeho myšlenky. Moudrý klobouk je notoricky známý tím, že odmítá uznat, že by kdy při zařazování udělal chybu. V těch případech, kdy se Zmijozelští chovají empaticky a nezištně, Havraspárští propadnou u všech zkoušek, Mrzimorští se prokáží jako líní avšak akademicky nadaní a Nebelvírští jsou zbabělí, klobouk si stále stojí za svým. Na jeho obranu je nutno dodat, že klobouk 15
prokázal opravdu jen několik málo chyb v úsudku, a to po celá staletí své existence.
Myšlenky J. K. Rowlingové Moudrý klobouk se v mých prvních plánech Bradavic vůbec nevyskytoval. Přemýšlela jsem o několika metodách, jak zařazovat studenty (protože od začátku jsem měla jasno v tom, že budu pracovat se čtyřmi kolejemi a každá se bude vyznačovat jinými přednostmi). Můj první nápad byl dost komplikovaný stroj ve stylu Heatha Robinsona, který prováděl řadu magických úkonů před tím, než dosáhl rozhodnutí. Ale nelíbilo se mi to, zdálo se to příliš překombinované i příliš snadné. Dále jsem umístila sochy čtyř zakladatelů do vstupní síně, které najednou ožily a vybraly si studenty přímo z davu, zatímco zbytek školy celou situaci sledoval. To bylo lepší, ale pořád to nebylo ono. Nakonec jsem si sepsala seznam způsobů, jakými by mohla být hromada lidí rozdělena do skupin: enyky benyky, tahání sirek, volba kapitána družstva, jména v klobouku – jména v mluvícím klobouku – nasazování klobouku – Moudrý klobouk.
16
ZAPEKLITEC
Zastaralý termín pro studenta Baradavic, kterému trvá rozřazování déle než pět minut. To je dost dlouhá doba na to, aby Moudrý klobouk zařadil studenta do koleje, děje se to jen velmi zřídka, možná tak jednou za 50 let. Mezi Harryho spolužáky se zapeklitci málem stali Hermiona Grangerová a Neville Longbottom. Moudrý klobouk se rozhodoval téměř čtyři minuty, zda umístit Hermionu do Nebelvíru nebo Havraspáru. V Nevillově případě byl klobouk rozhodnut ho zařadit do Nebelvíru, ale Neville se bál, že nedostojí nebelvírským standardům statečnosti a přál si být zařazen do Mrzimoru. Jejich tiché dohadování vyústilo ve vítězství klobouku. Jedinými zapeklitci, se kterými se Harry kdy setkal, byli Minerva McGonagallová a Peter Pettigrew. V prvním případě se klobouk trápil skoro pět a půl minuty s tím, jestli umístí Minervu do Nebelvíru nebo Havraspáru, v druhém případě byl ve hře Nebelvír a Zmijozel. Moudrý klobouk, známý svou tvrdohlavostí, stále odmítá uznat, že by v případě 17
Pettigrewa udělal chybu a odvolává se na způsob, jakým Peter nakonec zemřel.
18
19
20
MRZIMORSKÁ SPOLEČENSKÁ MÍSTNOST Do mrzimorské společenské místnosti se vstupuje ze stejné chodby, jako do bradavické kuchyně. Když projdete kolem obrovského zátiší, skrz které se do kuchyně vstupuje, najdete ve ztemnělém výklenku na pravé straně chodby hromadu sudů. Sud číslo dvě odspodu, uprostřed druhé řady, se otevře, když na něj zabubnujete rytmus „Helga z Mrzimoru“*. Pokud zabubnujete na špatný sud nebo spletete počty, zafunguje bezpečnostní pojistka, která má odpuzovat všechny, kteří nepatří do Mrzimoru – víko jednoho z dalších sudů vyletí do vzduchu a vetřelec dostane octovou sprchu. Svažující se cesta z udusané hlíny uvnitř sudu míří pak kousek směrem nahoru, než se vám před očima objeví pohodlná kulatá místnost s nízkým stropem, která připomíná jezevčí noru. Místnost je vyzdobena veselými včelími barvami – žlutou a černou – což je zdůrazněno použitím vysoce naleštěného, medově zbarveného dřeva, ze kterého jsou stolky a kulaté dveře, které vedou do dívčích a chlapeckých ložnic 21
(ty jsou vybaveny pohodlnými dřevěnými postelemi zakrytými patchworkovými přikrývkami). Atmosféru mrzimorské společenské místnosti báječně doplňuje barevná záplava rostlin a květin: nejrůznější kaktusy stojí na kulatých dřevěných poličkách (jsou zatočené tak, aby seděly na kruhových zdech), mnoho z nich mává a tančí, když jde někdo kolem. Ze stropu zase visí mnoho měděných květníků a úponky, které z nich přečnívají, vám pročešou vlasy, když pod nimi procházíte. Portrét, který visí nad dřevěným krbem (který je vyzdoben dekorativní řezbou představující tančící jezevce), zobrazuje Helgu z Mrzimoru, jednu ze čtyř zakladatelek Bradavic, která svým studentům připíjí maličkým zlatým pohárkem se dvěma uchy. Malá kruhová okna jsou přesně na úrovni země a skrze ně si můžete užít příjemný výhled na vlnící se trávu a pampelišky a čas od času také procházející nohy. Navzdory těmto nízkým okénkům je v místnosti vždycky slunečno. * Složitost nebo naopak jednoduchost čtveřice vchodů do kolejních místností vám možná tak trochu objasní intelektuální schopnosti každé z kolejí: Mrzmorští mají neměnný portál a vyžadují po příchozích rytmické ťukání. Zmijozelští a Nebelvírští mají vchody, které ty, co touží po vstupu, testují podobně: první mají téměř 22
nenalezitelný skrytý vchod a měnící se hesla, druzí pak náladového hlídače a opět často se měnící hesla. V souladu s havraspárskou pověstí nejbystřejších myslí v Bradavicích, dveře do havraspárské kolejní místnosti představují novou intelektuální nebo filozofickou výzvu pokaždé, když na ně člověk zaklepe. Na druhou stranu by ale z výše uvedeného nemělo být vyvozováno, že jsou Mrzimorští troubové a ťululum, ačkoli si z nich tímto způsobem lidi často dělají legraci. Několik výjimečných myslitelů pochází právě z Mrzimoru. Těmto bystrým mozkům zkrátka byly přisouzeny některé z tradičních mrzimorských ctností, jako je nekonečná trpělivost, silná pracovní morálka a věrnost.
23
Myšlenky J. K. Rowlingové Když jsem sérii plánovala, předpokládala jsem, že se během svého pobytu v Bradavicích Harry podívá do všech čtyř kolejních místností. Až přišla chvíle, kdy jsem si uvědomila, že věrohodná záminka k tomu, aby vstoupil do té mrzimorské, nikdy nenastane. Přesto je však tato místnost pro mě stejně reálná jako zbylé tři a vždycky jsem přesně věděla, kam tihle Mrzimorští míří, když odcházeli z hodiny směrem ke kuchyni.
24
POBERTŮV PLÁNEK Asi žádný ze studentů (včetně Harryho Pottera, Rona Weasleyho, Hermiony Grangerové a Toma Raddlea) nikdy neprobádal bradavický hrad a jeho pozemky tak důkladně a proti veškerým pravidlům, jako čtyři tvůrci Pobertova plánku: James Potter, Sirius Black, Remus Lupin a Peter Pettigrew. James, Sirius a Peter nezačali zkoumat školní pozemky jen tak z vlastní neposlušnosti (ačkoli i ta sehrála svou roli), ale proto, že chtěli pomoci svému drahému příteli Remusovi Lupinovi se zvládáním jeho vlkodlačího prokletí. Před tím, než byl vynalezen vlkodlačí lektvar, musel Lupin během každého úplňku podstupovat bolestivou přeměnu. Když na to přišli jeho tři nejlepší kamarádi, snažili se najít způsob, jak z tohoto zážitku učinit méně osamělou a bolestivou zkušenost, což je dovedlo k tomu, aby se z nich stali (neregistrovaní) zvěromágové, protože ve zvířecí podobě mohli s Lupinem trávit čas bez toho, aby sami přišli k úhoně. Schopnost Siriuse, Petera a Jamese proměnit se v psa, krysu a jelena, jim umožnila zkoumat v noci hradní pozemky bez toho, aby je 25
někdo spatřil. Vnitřní prostory hradu mezitím mapoval James Potter za pomoci svého neviditelného pláště. Pobertův plánek je přetrvávajícím odkazem pokročilého kouzelnického umění čtyř kamarádů, mezi které patřili Harryho otec, kmotr a oblíbený učitel. Plánek, který vytvořili během svého studia v Bradavicích, vypadá jako prázdný kus pergamenu, než je aktivován frází: Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti. Frází, která by u třech ze čtyř tvůrců měla být brána jako vtip. Špatnosti, o kterých píší, nikdy neznamenaly černou magii, ale porušování školních předpisů. Stejně silácky se chovají, když používají na plánku své vlastní přezdívky (pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák). Kouzla, která při tvorbě plánku použili, jsou pokročilá a působivá, patří sem například Homunkulovo kouzlo, které majiteli plánku umožňuje sledovat pohyb všech osob na hradě. Navíc byl plánek začarován tak, aby navždy odpuzoval (tak urážlivě, jak jen je to možné) zvědavost jejich nemesis, Severuse Snapea. Pan Náměsíčník skládá profesoru Snapeovi svou nejhlubší úctu a zároveň ho žádá, aby svůj frňák nestrkal do cizích záležitostí.
26
Pan Dvanácterák souhlasí s panem Náměsíčníkem a chtěl by pouze dodat, že profesor Snape je odporný ničema. Pan Tichošlápek by rád vyjádřil svůj údiv, že takový idiot jako Snape se vůbec mohl stát profesorem. Pan Červíček přeje profesoru Snapeovi příjemný den a doporučuje: Slizoune, umyj si vlasy! Ačkoli v příbězích o Harrym Potterovi nejsou uvedeny přesné okolnosti toho, jak tvůrci o svůj plánek přišli, je snadné vydedukovat, že se jednoho dne zkrátka přecenili a Argus Filch je zahnal do kouta. Pravděpodobně poté, co mu dal tip Snape, kterému se snaha odhalit přečiny jeho úhlavního nepřítele Jamese Pottera stala až obsesí. Tato brilantní mapa byla zabavena v posledním ročníku Pobertů a nikdo z nich nebyl schopný ji ukrást od bdělého a podezřívavého Filche zpátky. Každopádně se jejich priority v posledních měsících studia změnily a celá čtyřka hodně zvážněla a zaměřila se na dění mimo Bradavice, kde se lord Voldemort úspěšně dostával k moci. Čtyři tvůrci mapy byli krátce poté naverbováni do odbojové organizace vedené Albusem Brumbálem, Fénixova řádu, a plánek jejich staré školy – bez ohledu na to, jak geniálně udělaný – by jim už byl k ničemu, jedině jako nostalgická připomínka dob minulých. 27
Pobertův plánek byl ale nesmírně užitečný dvojčatům Weasleyovým. Příběh toho, jak Fred a George plánek získali, je odvyprávěn v Harrym Potterovi a Vězni z Azkabanu. To, že Harrymu posléze plánek darovali, slouží jako známka toho, jak moc si ho váží, i jejich víry, že Harry potřebuje pomoci se svým osudem, kterému ani jedno z dvojčat zcela nerozumělo. Nevědomě tak plánek předali potomkovi jednoho z jeho tvůrců. Harrymu pak byl plánek zabaven Smrtijedem v přestrojení, který seznal, že by mohl posloužit jako nástroj odhalení jeho pravé identity.
28
Myšlenky J. K. Rowlingové Pobertův plánek se následně stal zhoubou jeho tvůrci (mně), protože se díky němu dostalo k Harrymu příliš mnoho informací. Nikdy jsem neukázala scénu, kde si Harry bral plánek zpět z prázdné kanceláře (údajného) Pošuka Moodyho, a někdy lituji, že jsem této chyby nevyužila a nenechala ho tam. Nicméně okamžik, kdy Harry v Relikviích smrti sleduje tečku se jménem Ginny, jak chodí po školních pozemcích, se mi opravdu líbí, takže jsem na druhou stranu ráda, že jsem Harrymu jeho právoplatný majetek vrátila.
29
VELKÉ JEZERO Bradavické pozemky částečně fungují také jako přírodní rezervace pro kouzelné tvory, kteří by v oblastech obydlených mudly přežívali jen velmi těžko. Jezero je plné stvoření, kvůli kterým by mudlovští přírodovědci omdlévali nadšením – pokud by je jako první nedostal strach. Jsou zde ďasovci (zákeřní malí vodní démoni), jezerní lidé (houževnatý skotský druh) a olbřímí oliheň, která je napůl ochočená a nechává studenty, aby ji za slunečných dnů, kdy se vyhřívá na mělčině, lechtali na chapadlech. Obří olihně opravdu existují, ale jsou to ta nejzáhadnější stvoření. Ačkoli byla jejich mimořádná těla vyplavena na pobřeží po celém světě, až do roku 2006 nebyla žádná žijící olbřímí oliheň natočena na mudlovské nahrávací zařízení. Silně je podezřívám z toho, že mají kouzelné schopnosti.
30
Myšlenky J. K. Rowlingové Jezero je dějištěm druhého úkolu Turnaje tří kouzelnických škol, kterému musí v Ohnivém poháru soutěžící čelit. Je to můj oblíbený úkol. Přijde mi velmi uspokojivě děsivý, líbí se mi, jak rozličné metody soutěžící použili, aby mohli dýchat pod vodou. A také jsem si užila zkoumání hlubin jedné z části pozemků, kterou nikdo předtím nenavštívil. V první verzi Tajemné komnaty Harry a Ron havarovali do jezera s Fordem Anglia pana Weasleyho a setkali se tam poprvé s jezerními lidmi. Tehdy jsem měla takový vágní pocit, že by jezero mohlo vést k dalším místům a jezerní lidé by mohli v dalších knihách hrát větší roli, než jakou nakonec zastávali, takže jsem si myslela, že by se s nimi i jezerem Harry měl seznámit už v této fázi. Nakonec ale mnohem uspokojivější a méně rušivé přistání nabídla vrba mlátička, která posloužila svému účelu i později ve Vězni z Azkabanu. Velké jezero (které se skotsky označuje jako „loch“ a je zřejmě sladkovodní a celkově obklopené pevninou) nakonec nikdy nefungovalo jako portál do jiných moří a řek, ačkoli to, že právě zde se v Ohnivém poháru vynořila kruvalská loď, naznačuje, že pokud cestujete očarovaným plavidlem, možná zde najdete kouzelnou zkratku do dalších vodních cest.
31
32
33
34
BRADAVICKÉ ŠKOLNÍ PŘEDMĚTY Všichni prváci si v Bradavicích musí zapsat sedm předmětů: přeměňování, kouzelné formule, lektvary, dějiny čar a kouzel, obranu proti černé magii, astronomii a bylinkářství. Hodiny létání (na košťatech) jsou také povinné. Na konci druhého ročníku si studenti musí vybrat minimálně dva další předměty z tohoto seznamu: věštění z čísel, studium mudlů, jasnovidectví, starodávné runy a péče o kouzelné tvory. Velmi specializované předměty, jako je alchymie, jsou někdy nabízeny studentům v posledních dvou ročnících, pokud je po nich dostačující poptávka.
35
Myšlenky J. K. Rowlingové V mých prvních poznámkách se objevuje trochu jiný seznam předmětů. Bylinkářství je nazváno bylinologie, jasnovidectví je povinné od prvního ročníku a stejně tak i alchymie a předmět zvaný jednoduše tvorové. Přeměňování nese název „přeměňování/ metamorfóza“.
36
OBRACEČ ČASU Navzdory mnoha mudlovským představám na toto téma je cestování v čase možné jen v omezené míře – dokonce i ve světě kouzel. Ačkoli je toto téma zahaleno velkým tajemstvím – zkoumání stále probíhá na Odboru záhad – zdá se, že i magie má své hranice. Podle profesora Saula Krákora, který zasvětil svou kariéru zkoumání časové magie na Ministerstvu kouzel: „Podle současného stavu našeho výzkumu je nejdelší období, které může být znovu prožito bez možnosti vážné újmy na cestovateli nebo času samotném, asi pět hodin. Byli jsme schopni odděleně uzavřít jednotlivá časotočná kouzla, která jsou velmi nestabilní a lépe fungují, pokud jsou pevně ohraničena, do malých očarovaných přesýpacích hodin, které mohou čarodějky a kouzelníci nosit kolem krku a otočit tolikrát, kolik hodin zpátky v čase chtějí cestovat. Všechny případy cestování v čase dále než několik hodin nazpět skončily katastrofickým poraněním kouzelníka či čarodějky, kteří se o to pokusili. Po dlouhé roky nebylo jasné, proč ti, kteří v čase cestovali na dlouhé vzdálenosti, nikdy své cesty nepřežili. 37
Všechny podobné experimenty jsou zakázány od roku 1899, kdy byla Eloise Mintumblová pět dní uvězněna v roce 1402. Teď už chápeme, že při návratu do přítomnosti zestárlo její tělo o pět století a ona pak, v nenapravitelném stavu, zemřela v Nemocnici svatého Munga pro kouzelné choroby a úrazy krátce poté, co se nám podařilo dostat ji zpět. Navíc její pětidenní přítomnost v dávné minulosti způsobila obrovské změny v životě všech, které potkala – jejich bytí se změnilo opravdu dramaticky: ne méně než 25 z jejich potomků v přítomnosti zmizelo, protože se nikdy nenarodili. A navíc se ve dnech po záchraně madam Mintublové objevily alarmující příznaky, které naznačovaly, že tak vážným prolomením pravidel a zákonitostí byl narušen i sám čas. Úterý po jejím znovuobjevení trvalo dva a půl dne, čtvrtek jen proletěl kolem během čtyř hodin. Ministerstvo kouzel si užilo hromadu potíží, když se snažilo tento incident zamaskovat, a od té doby platí ta nejpřísnější pravidla a pokuty pro všechny, kteří se zabývají studiem času.“ Dokonce i používání velmi limitovaného počtu obracečů času, které má Ministerstvo k dispozici, je podmíněno stovkami zákonů. Ačkoli to není tak nebezpečné jako skok o pět století dál do minulosti, stejně může mít opakované využití jedné hodiny dramatické následky a Ministerstvo kouzel požaduje ty nejpřísnější záruky, pokud někomu povolí používat 38
tyto mimořádné a mocné předměty. Kouzelnická veřejnost by byla překvapena, kdyby věděla, že se obraceče času používají většinou jen k řešení těch nejtriviálnějších problémů s organizací času a nikdy se nevyužívají pro větší nebo důležitější účely, protože, jak nám řekl Saul Krákora, „tak jako nemůže lidská mysl porozumět času, nemůže ani porozumět škodám, které by následovaly, pokud bychom si chtěli začít zahrávat s jeho zákony.“ Veškeré ministerské obraceče času byly zničeny při bojích na Odboru záhad asi tři roky poté, co získala Hermiona Grangerová povolení jeden z nich využívat při svém studiu v Bradavicích.
39
Myšlenky J. K. Rowlingové V Harrym Potterovi a Vězni z Azkabanu jsem se do tématu cestování časem pustila příliš lehkovážně. Ačkoli toho nelituji (Vězeň z Azkabanu je jedním z mých nejoblíbenějších dílů), způsobila jsem si tím celou řádku problémů, protože konec konců, pokud by se kouzelníci mohli vracet v čase a vyřešit tak všechny problémy, kam by pak zmizely mé budoucí zápletky? Vyřešila jsem ten problém ke své spokojenosti postupně. Nejdřív Brumbál a Hermiona zdůraznili, jak nebezpečné by bylo být viděn kdesi v minulosti, aby čtenáři připomněli, že stejně jako řešení může cestování v čase nabízet i nepředvídané a nebezpečné následky. Poté jsem Hermionu nechala, aby vrátila jediný obraceč času, který se kdy v Bradavicích objevil. Nakonec jsem všechny zbývající obraceče rozdrtila během bitvy na Odboru záhad a tím jsem zamezila tomu, aby bylo v budoucnosti možné znovu prožívat byť jen ty nejkratší okamžiky. Tohle je příklad toho, jak musí být spisovatel opatrný s tím, co vynalézá, když píše fantasy romány. Každou výhodu obyčejně následuje nějaký nedostatek.
40
41
42
BRADAVIČTÍ DUCHOVÉ Bradavice jsou nejstrašidelnějším obydlím v celé Británii (a konkurence je velká, protože na těchto promočených a sychravých ostrovech bylo nahlášeno více případů spatření či vycítění ducha než ve zbytku světa). Hrad je pro duchy ideálním místem, protože jeho živí nájemníci jednají se svými mrtvými přáteli s tolerancí a dokonce náklonností, bez ohledu na to, kolikrát ty stejné staré vzpomínky už slyšeli. Každá ze čtyř bradavických kolejí má svého vlastního ducha. Zmijozel se honosí Krvavým baronem, který je pokrytý skvrnami stříbřité krve. Nejméně upovídaným kolejním duchem je dlouhovlasá a krásná Šedá dáma. V Mrzimoru straší Tlustý mnich, který byl popraven, protože starší kněží začali být podezřívaví, když si všimli, že dokáže vyléčit neštovice jen tím, že do rolníků jen tak šťouchne hůlkou, a také kvůli jeho nešťastnému zvyku vytahovat králíky z poháru pro svaté přijímání. Ačkoli je Tlustý mnich veskrze laskavou postavou, stále nelibě nese skutečnost, že to nikdy nedotáhl na kardinála. 43
Nebelvírská kolej je domovem Skoro bezhlavého Nicka, který byl za života znám jako Sir Nicholas de Mimsy-Porpington. Sir Nicholas byl tak trochu snob a mnohem méně zdatný kouzelník, než sám věřil. Žil u dvora Jindřicha VII, než se hloupě pokusil zkrášlit jednu z dvorních dam kouzlem, které způsobilo, že ubohé ženě vyrašily kly. Siru Nicholasovi byla zabavena hůlka a byl neodborně popraven, přičemž jeho hlava zůstala spojena s krkem jen kouskem kůže a šlach. Vůči ostatním, opravdu bezhlavým duchům se tak Nicholas cítí poněkud nedostatečně. Dalším důležitým bradavickým duchem je Ufňukaná Uršula, která straší na neoblíbených dívčích záchodcích. Uršula byla bradavickou studentkou, když zemřela, a rozhodla se vrátit do školy navždy s krátkodobým cílem strašit svou úhlavní nepřítelkyni a šikanátorku Olive Hornbyovou. Jak desetiletí plynula, Uršula se proslavila jako nejnešťastnější z duchů ve škole a obvykle se na ni dá narazit, jak se ukrývá v jedné z kabinek v umývárně a plní vykachlíčkovanou místnost svými vzlyky a kvílením.
44
Myšlenky J. K. Rowlingové Inspirací pro Ufňukanou Uršulu byla častá přítomnost plačící dívky na společných záchodcích, zvláště během nejrůznějších party a diskoték během mého mládí. Zdá se, že na pánských záchodcích se nic podobného neděje, takže jsem si užívala, že mohu Harryho a Rona strčit do tak nepříjemného a neznámého prostředí právě v Harrym Potterovi a Tajemné komnatě a Harrym Potterovi a Princi dvojí krve. Nejproduktivnějším bradavickým duchem je samozřejmě profesor Binns, starý učitel dějin čar a kouzel, který jednoho dne usnul u krbu ve sborovně a když se zvedl, aby zamířil na svou další hodinu, své tělo prostě nechal ležet. Vede se určitá debata o tom, zda si profesor Binns uvědomuje, že je mrtvý. Ačkoli je jeho příchod na hodinu skrze tabuli docela zajímavý poprvé, když ho studenti vidí, není zrovna nejzábavnějším učitelem. Inspirací pro profesora Binnse byl starý profesor na univerzitě, kam jsem chodila, který každou hodinu učil se zavřenýma očima a jemně se houpal dopředu a dozadu na palcích. Ačkoli to byl skvělý muž, který ze sebe chrlil obrovské množství zajímavých informací hodinu co hodinu, byl od svých studentů naprosto oddělen. Profesor Binns si jen letmo uvědomuje přítomnost svých živých studentů a je ohromen pokaždé, když se ho začnou na něco ptát. 45
Na tom úplně prvním seznamu bradavických duchů, který jsem kdy sestavila, byla Uršula (původně pojmenovaná Kvílící Kvida), profesor Binns, Šedá dáma (tehdy zvaná Šeptající dáma) a Krvavý baron. Také tam byl Černý rytíř, Ropucha (která za sebou nechávala po celé třídě ektoplazma) a duch, u kterého opravdu lituji, že jsem ho nepoužila: jeho jméno bylo Edmund Grubb a vedle něj stála poznámka – Zemřel ve dveřích Velké síně. Někdy se snaží zabránit lidem ve vstupu, jen tak ze zášti. Tlustý viktoriánský duch. (Snědl jedovaté bobule.)
46
DUCHOVÉ Ve světě Harryho Pottera jsou duchové průhledným, prostorovým otiskem zemřelé čarodějky nebo kouzelníka, který nadále existuje ve světě smrtelníků. Mudlové se jako duchové vrátit nemohou a nejmoudřejší kouzelníci a čarodějky se touto cestou také nevydávají. Jen ti, kteří za sebou nechali něco nedokončeného, ať už v podobě strachu, viny, výčitek nebo příliš pevných pout s materiálním světem, odmítají přejít do další dimenze. Duchové jsou kvůli tomu, že si vybrali jen chabou napodobeninu smrtelného života, velmi omezeni v tom, co mohou prožívat. Jakékoli fyzické potěšení je jim zapovězeno a jejich znalosti a postoje zůstávají na stejné úrovni, jaké dosáhli za života, takže staré křivdy (jako například to, že mají neúplně oddělenou hlavu od těla) je po několika staletích stále bolí. Z toho důvodu nejsou duchové veskrze příliš zábavnými společníky. Jsou velkým zklamáním hlavně v tom ohledu, který fascinuje největší množství lidí: nejsou schopni rozumně odpovědět na to, jaké to je, zemřít, protože si místo toho vybrali zbídačenou podobu života. 47
Duchové mohou procházet pevnými objekty bez toho, aby ublížili sobě nebo danému materiálu, ale vodu, oheň a vzduch narušují. V blízkosti duchů klesá teplota a tento efekt se násobí, když se jich sejde velké množství na jednom místě. Jejich přítomnost také může zbarvit plameny do modra. Pokud by duch zcela nebo částečně prošel živou bytostí, měla by velmi mrazivý pocit, jako kdyby se ponořila do ledové vody. Čarodějky a kouzelníci jsou mnohem vnímavější k tomu, co mudlové nazývají paranormální aktivitou, a zřetelně ducha uvidí a uslyší tam, kde mudla jen vycítí, že daná lokalita, kde straší, je studená nebo „děsivá“. Mudlové, kteří trvají na tom, že viděli ducha zcela zřetelně, buď a) lžou nebo b) jsou kouzelníci, kteří se vytahují – a nehorázně porušují Mezinárodní zákon o utajení. (V překladu je vynechaná Balada o Skoro bezhlavém Nickovi, nejsme tak dobří básníci, abychom to zvládli přeložit v rýmech. Omlouváme se.)
48
BRADAVICKÉ PORTRÉTY Bradavické portréty spolu mohou mluvit a pohybovat se z obrazu na obraz. Chovají se jako ti, kteří jsou na nich vyobrazeni. Přesto míra, do které mohou komunikovat s lidmi, kteří se na ně dívají, závisí ne na schopnostech malíře, ale na magické síle zobrazené čarodějky či kouzelníka. Když je vytvářen nový portrét, kouzelnická umělkyně či umělec samozřejmě použijí zaklínadla, aby zajistili, že se malba bude moci pohybovat, jak je zvykem. Portrét bude schopen používat některé oblíbené fráze zobrazeného a napodobit obecně jeho vystupování. Proto portrét Sira Cadogana navždy vyzývá lidi k souboji, padá z koně a chová se dost nevyrovnaně – protože tak se zobrazovaný jevil chudákovi, který ho maloval. A na druhou stranu si portrét Buclaté dámy nadále hýčká svou lásku k dobrému jídlu, pití a dokonalému bezpečí, a to dlouho poté, co žijící předloha zemřela. Ale žádný z těchto portrétů není schopen vést hlubokou diskuzi o komplexnějších aspektech jejich života: jsou doslova i metaforicky dvourozměrní. Jsou 49
jen reprezentací žijícího člověka tak, jak ho viděl umělec. Některé kouzelné portréty jsou schopny se světem živých komunikovat mnohem komplexněji. Ředitel či ředitelka jsou tradičně namalováni před svou smrtí. Když je obraz dokončen, ředitel či ředitelka ho drží pod zámkem a pravidelně ho v jeho přístěnku navštěvují (pokud po tom touží) a učí ho, jak se chovat a jednat přesně jako oni sami, a vkládají do něj nejrůznější užitečné vzpomínky a střípky znalostí, které pak portrét může sdílet po celá staletí v ředitelně s budoucími následníky. Šíře znalostí a vhledu u jednotlivých ředitelských portrétů je neznámá všem kromě úřadujících ředitelů a několika studentů, kteří si během staletí uvědomili, že očividná ospalost portrétů, kterou ukazují, když do kanceláře přijde návštěvník, nemusí být úplně nefalšovaná.
50
SIR CADOGAN Narozeniny: neznámé Hůlka: (podle legendy) trnkové dřevo, chlup z trolla, 9 palců, temperamentní Kolej: Nebelvír Zvláštní schopnosti: šílená statečnost Rodiče: otec kouzelník, matka čarodějka Rodina: je známo, že ho opustily tři manželky, šeptá se, že měl sedmnáct dětí Než se kouzelnické společenství muselo stáhnout do ústraní, nebylo neobvyklé, že kouzelníci žili mezi 51
mudly a dělali to, co bychom nyní považovali za mudlovskou práci. Mnoho kouzelníků věří, že sir Cadogan byl jedním ze slavných rytířů Kulatého stolu – ačkoli jen málo známým – a že se na tuto pozici dostal díky svému přátelství s Merlinem. Rozhodně byl vymazán ze všech mudlovských svazků o králi Artušovi, ale kouzelnické verze příběhů zmiňují sira Cadogana hned vedle sira Lancelota, sira Bedivera a sira Percivala. Tyto příběhy prozrazují, že byl horkokrevný, ukvapený a statečný tak, až to hraničilo s lehkomyslností, ale v duši dobrý muž. Nejslavnější střet sira Cadogana byl ten s Wyernem z Wye, draku podobným stvořením, které terorizovalo západ Británie. Během jejich prvního setkání snědla tato bestie překrásného oře sira Cadogana, překousla jeho hůlku napůl a roztavila mu meč i hledí. Protože skrze páru, která z jeho roztavené přilbice stoupala, neviděl téměř nic, jen sotva vyvázl se životem. Ale než aby utíkal pryč, ustoupil na blízkou louku, popadl malého tlustého poníka, který se tam pásl, naskočil na něj a cválal zpátky k Wywernovi jen se zlomenou hůlkou v ruce, připraven zemřít chrabrou smrtí. Stvoření sklonilo svou hrozivou hlavu a spolklo sira Cadogana i s jeho poníkem vcelku, ale zlomená hůlka vystřelila kouzlo, které mu propíchlo jazyk, zapálilo hořlavé výpary stoupající z jeho břicha a způsobilo tak to, že Wyvern vybuchl. 52
Starší čarodějky a kouzelníci stále používají rčení „naskočím na Cadoganova poníka“, což znamená „vytřískám to nejlepší z ošemetné situace“. Portrét sira Cadogana, který visí v sedmém patře bradavického hradu, ho zobrazuje, jak věčně jede na svém poníkovi (který ho, nejspíš pochopitelně, nikdy neměl moc rád) a velmi přesně zobrazuje jeho horkou hlavu, lásku k bezhlavým výzvám a odhodlání porazit nepřítele, ať se děje, co se děje.
53
54
55
56
ZRCADLO Z ERISEDU Zrcadlo z Erisedu je velice starý předmět. Nikdo neví, kdo ho vytvořil nebo jak se dostalo do Bradavic. Řada profesorů s sebou ze svých cest nazpět přivezla zajímavé artefakty, takže se možná dostalo do hradu takto obyčejně, buď proto, že profesor věděl, jak funguje, a zaujalo ho to, nebo proto, že mu nerozuměl a přál si zjistit názory kolegů. Zrcadlo z Erisedu je jedním z magických artefaktů, které byly nejspíš vyrobeny pro zábavu (zda s nevinným nebo zlomyslným účelem zůstává na názoru každého), protože ačkoli odhaluje mnohem více než běžné zrcadlo, je spíše zajímavé než užitečné. Až poté, co na něm provedl několik úprav profesor Brumbál (před tím, než ho přinesl a zprovoznil, se asi sto let válelo v Komnatě nejvyšší potřeby), se stalo prvotřídním úkrytem a také poslední zkouškou pro lidi s nečistým srdcem. Nápis na zrcadle („mízar bozyhu otešave lařáv ten“) je nutno číst pozpátku, aby vyjevil pravý účel zrcadla.
57
Myšlenky J. K. Rowlingové Varování Albuse Brumbála, když s Harrym mluvili o zrcadle z Erisedu, vyjadřuje můj vlastní pohled na věc. Rada „drž se svých snů“ je skvělá a v pořádku, ale nakonec přijde moment, kdy držet se svých snů není k ničemu a začíná to být dokonce nezdravé. Brumbál ví, že vás život může minout, když se budete držet přání, které nikdy nemůže být – nebo by nemělo být – splněno. Harryho nejhlubší touha se pojí s něčím nemožným: návratem jeho rodičů. Ačkoli je zoufale smutné, že byl připraven o rodinu, Brumbál ví, že když bude jen tak sedět a zírat na vizi toho, co nikdy nemůže mít, bude to pro Harryho jen škodlivé. Zrcadlo okouzluje a mučí planou nadějí a nutně nepřináší štěstí.
58
MYSLÁNKA Myslánka je široká, ale mělká nádoba z kovu či kamene, často detailně zdobená nebo vykládaná drahými kameny a očarovaná silnými a komplexními kouzly. Myslánky jsou vzácné, protože je používají jen ti nejpokročilejší a protože se jich většina obyčejných kouzelníků bojí. Nebezpečí spojená s myslánkou souvisí s její silou, která se váže k paměti či myšlenkám. Myslánka je očarována tak, aby zhmotňovala vzpomínky a ty se daly znovu prožít. Toho dosáhne tím, že z podvědomí člověka vyjme všechny zde uložené detaily a znovu je vytvoří tak věrně, že jak vlastník vzpomínky, tak i někdo další (a zde tkví to nebezpečí) do ní může vstoupit a pohybovat se v ní. Ti, kteří mají co skrývat, stydí se za svou minulost, chtějí udržet svá tajemství pod pokličkou nebo si pečlivě chrání své soukromí, tak budou nevyhnutelně na předmět, jakým je myslánka, pohlížet s nedůvěrou. Ještě těžší než znovu vytvořit vzpomínky je používání myslánky k tomu, aby si člověk prohlédl vlastní myšlenky a nápady, a jen několik málo kouzelníků to dokáže. Albus Brumbál takto 59
bradavickou myslánku používá, zejména v kapitole třicet v Harrym Potterovi a Ohnivém poháru, když do myslánky vkládá své myšlenky a Harryho tvář se promění ve Snapeovu. Brumbál tak sám sobě připomíná skryté spojení mezi Snapem a Harrym (tedy to, že Snape byl zamilovaný do Harryho matky a teď – ačkoli velmi neochotně – je svou ctí zavázán ho chránit). Tradičně se kouzelníkova myslánka, stejně jako hůlka, s ním i pohřbí, je totiž považována za mimořádně osobní předmět. Veškeré myšlenky nebo vzpomínky, které v ní zůstanou, jsou také pohřbeny spolu s jejich vlastníkem, pokud v závěti nepožádá o jiné řešení. Bradavická myslánka ale nepatří žádnému jedinci, ale škole. Byla používána dlouhou řadou ředitelů a ředitelek, kteří po sobě zanechali své životní zkušenosti ve formě vzpomínek. To vytvořilo nedocenitelnou příruční knihovnu pro ředitele a ředitelky, kteří jsou zrovna ve funkci. Bradavická myslánka je vyrobena z ozdobně tesaného kamene a jsou do ní vyryty upravené saské runy, díky kterým je jasné, že se jedná o prastarý artefakt, který byl vytvořen dávno před vznikem školy. Jedna nepotvrzená legenda říká, že zakladatelé našli myslánku napůl pohřbenou v zemi přesně na místě, kde se rozhodli postavit svou školu. V angličtině se myslánka řekne „pensieve“, což zní stejně jako slovo „pensive“, které znamená hluboce, 60
vážně přemýšlivý. Ale je to také slovní hříčka, kde část slova „sieve“ znamená přecedit nebo prosít a odkazuje k umění myslánky oddělit význam konkrétní myšlenky od masy nápadů či vzpomínek.
61
KÁMEN MUDRCŮ Myšlenky J. K. Rowlingové Kámen mudrců není můj výmysl. Jedná se o legendární látku a dříve se věřilo, že je skutečný, a pravým cílem alchymistů bylo kámen mudrců vyrobit. Vlastnosti „mého“ kamene mudrců odpovídají většině těch, které mu připisovaly starověké národy. Věřilo se, že dokáže proměnit základní kovy na zlato a také že z něj lze připravit elixír života, díky kterému může být člověk nesmrtelný. „Opravdoví“ alchymisté – předchůdci chemiků a fyziků – jako je sir Isaac Newton a (skutečný) Nicolas Flamel, se někdy i po celý život snažili odhalit tajemství jeho vzniku. V mnoha starých textech, kde se kámen mudrců objevuje, je popsán jako červený nebo bílý. Tyto barvy jsou důležité v mnoha aspektech alchymie a často se interpretuje i jejich symbolický význam.
62
NEBELVÍRŮV MEČ Nebelvírův meč byl ukován před více než tisícem let skřety, nejšikovnějšími kováři v celém kouzelnickém světě. Je vyroben z ryzího stříbra, vykládán rubíny, kameny, které reprezentují nebelvírskou kolej v přesýpacích hodinách, které počítají kolejní body v Bradavicích. Jméno Godrica Nebelvíra je vyryto hned pod jílcem. Meč byl vyroben podle instrukcí Godrica Nebelvíra Ragnukem Prvním, nejlepším skřetím stříbrotepcem, a tedy i králem (ve skřetí kultuře nepracuje vládce méně než ostatní, ale je zručnější). Když byl meč dokončen, Ragnuk předstíral, že mu Nebelvír meč ukradl a poslal své nohsledy, aby ho získali zpátky. Nebelvír se jim ubránil pomocí své hůlky, ale nikoho z nich nezabil. Místo toho je poslal očarované zpátky ke svému králi, aby předali výhružný vzkaz, že jestli se mu Ragnuk pokusí opět něco ukrást, Nebelvír tasí svůj meč proti nim všem. Skřetí král vzal Nebelvírovu hrozbu vážně a nechal jeho právoplatný majetek být. Zůstal však rozzuřený až do své smrti. A právě to bylo základem 63
pro falešné pověsti o Nebelvírově krádeži, které přetrvaly v některých skřetích komunitách až dodnes. Často vyvstala otázka, proč by kouzelník nebo čarodějka vůbec potřebovali meč. Odpověď je však nasnadě – v dobách před schválením Mezinárodního zákona o utajení, kdy se kouzelníci pohybovali volně mezi mudly, používali meč k obraně stejně často jako hůlku. Bylo považováno za nečestné seslat kouzla proti mudlovským mečům (což ovšem neznamená, že by se to nikdy nestalo). Mnoho nadaných kouzelníků bylo také dobrými bojovníky a Nebelvír k nim rozhodně patřil. V pověstech se objevují zvěsti o řadě očarovaných mečů. Meč Nuadu, součást čtyř legendárních pokladů Tuatha Dé Danann, který byl v boji neporazitelný. Nebelvírův meč je vzdáleně inspirován Excaliburem, mečem krále Artuše, který podle legendy vytáhne z kamene pouze právoplatný vládce. Podobnost s myšlenkou způsobilosti nosit konkrétní meč můžeme najít v tom, jak se Nebelvírův meč zjeví pouze těm, kteří jsou ho hodni.
64
Myšlenky J. K. Rowlingové Další narážku na Excalibur jsem přidala do Relikvií smrti, kde se Harry musí ponořit do ledového jezírka v lese, aby z něj vytáhl meč (i když umístění meče bylo spíše dáno impulsivním rozhodnutím zlomyslného Snapea). Podle jiných verzí pověsti byl totiž Artušovi Excalibur věnován paní z jezera a na stejné místo byl navrácen po jeho smrti. V kouzelnickém světě není fyzické držení věci vždy zárukou vlastnictví. Toto pojetí se vztahuje jak na Relikvie smrti, tak i na Nebelvírův meč. Vždycky mě zajímalo, co se stane, když se srazí dvě odlišné kultury. V knihách s Harrym Potterem je jeden radikální skřet přesvědčen, že všechny předměty vyrobené skřety patří po právu jim, a to i přesto, že byly mnohé vyrobeny na zakázku a zaplaceny. Kouzelníci a čarodějky (stejně jako mudlové) věří, že jakmile je věc jednou zaplacená, předmět patří jim a může být dále děděn z generace na generaci, a to po neomezenou dobu. Tento střet postojů nemá jasné řešení, protože každá strana má svou pravdu. Proto Harry zažívá hluboké dilema, když Griphook vyžaduje meč jako platbu za své služby v Relikviích smrti.
65
TAJEMNÁ KOMNATA Podzemní tajemnou komnatu vybudoval Salazar Zmijozel bez vědomí ostatních zakladatelů Bradavic. Komnata byla po mnohá staletí považována za mýtus, ačkoli fakt, že zvěsti o ní přežily tak dlouho, svědčí o tom, že Zmijozel o její existenci veřejně hovořil a ostatní mu věřili, popř. dokonce někomu dovolil do ní vstoupit. Není pochyb o tom, že každý ze zakladatelů toužil zanechat nějaký trvalý odkaz ve škole čar a kouzel, která se měla stát tou nejlepší na světě. Dohodli se, že každý vybuduje svou vlastní kolej, vybere si pro ni místo i podobu společenské místnosti a jednotlivých pokojů. Avšak pouze Zmijozel zašel se svým plánem ještě dál a vystavěl něco, co bylo velice osobní – jeho tajné útočiště, které bude přístupné pouze jemu a těm, kterým to dovolí. Možná původně zamýšlel vytvořit místnost, v níž by své studenty učil magii, kterou by ostatní zakladatelé neschvalovali (hádky vypukly už kolem otázky, zda vyučovat černou magii). Nicméně je jasné, že výzdoba komnaty odrážela přehnanou Zmijozelovu představu o své důležitosti ve škole. Žádný další zakladatel po 66
sobě nezanechal obří podobiznu vytesanou z kamene nebo emblém znázorňující vlastní schopnosti a moc (hadi, kteří zdobí vstup do komnaty, jsou odkazem na Zmijozelův hadí jazyk). Jisté však je, že v době, kdy byl nucen na nátlak ostatních zakladatelů odejít ze školy, se rozhodl, že bude komnata sloužit jako útočiště monstra, které bude moci ovládat pouze on, popř. jeho potomci – baziliška. Kromě toho, do komnaty může vstoupit pouze hadí jazyk, což udrží stranou ostatní zakladatele i zaměstnance školy. Existence komnaty byla známa Zmijozelovým potomkům i těm, se kterými se rozhodli tuto informaci sdílet. A tak zvěsti zůstaly naživu celá staletí. Existují jasné důkazy o tom, že byla komnata otevřena více než jedenkrát mezi smrtí Salazara Zmijozela a příchodem Toma Raddla ve 20. století. V době zbudování byla komnata přístupná skrze ukryté padací dveře a sérii magických tunelů. Nicméně, když se v 18. století začal modernizovat odpadní systém v Bradavicích (jeden z mála případů, kdy se kouzelníci inspirovali u mudlů, obdivovali, že prostě vykonají potřebu, spláchnou a hotovo), vstup do komnaty byl ohrožen, neboť se nacházel na místě nově navržené koupelny. V té době však studoval v Bradavicích Zmijozelův přímý potomek Corvinus Gaunt (předek Toma Raddla), což vysvětluje, proč 67
zůstaly dveře chráněné a přístupné pro ty, kteří o nich věděli, navzdory nově zbudované koupelně. Zvěsti, že v hlubinách hradu žije monstrum, také přetrvaly po staletí. Hlavně díky šeptandě, kterou podporovali ti, kteří ho slyšeli a uměli s ním mluvit. Rodina Gauntů prostě nemohla odolat takovému chvástání. Avšak nikdo jiný nemohl slyšet baziliška, jak se pohybuje za zdmi a podlahami v potrubí, a tak jim většina stejně nevěřila… dokud Raddle nevpustil monstrum do hradu. Ředitelé a ředitelky školy, stejně tak řada historiků, nesčetněkrát prohledali celý hrad ve snaze komnatu najít, ale neúspěšně. Prohlásili ji za mýtus. Důvod jejich selhání byl prostý – nikdo z nich nebyl hadím jazykem.
68
Český překlad připravily Olga Zbranek Biernátová a Katka Stupková z facebookové stránky J. K. Rowlingová