JUMP MAG OCR MAGAZINE 03/2016 by OCRA CZ

JUMP MAG 03/2016

OBSAH

6 Michal Rajniak 14 Tipy Enervitu - Nejdůležitější fáze tréniku

18 Nováčci pro sezónu 2017

26 Rozhovor - Ian Adamson

36 Icebug Zeal - recenze 41 Děti a trénink 44 SONY FDR - X300 - recenze 46 Rozhovor - Zuzana Kocumová 58 ONLY THE WEAK CHEAT dostává nový rozměr 59 Kdy a jak protahovat

JUMP MAG 03/2016

ZE STARTU I přes to, že název rubriky se jmenuje “Ze startu”, tak vlastně pro letošek končíme. Třetí číslo JUMP MAGu je na světě a my můžeme konečně na chvíli vydechnout. Byl to rok, kdy jsme opravdu zamakali a máme pocit, že se i posunuli o velký kus dál. V roce 2016 jsme konečně roztlačili vlak, který dlouho stál. Není to sice zatím žádný rychlík, ale už se hýbe. Moc dobře víme, že máme před sebou spoustu práce a že dělat tohle všechno kolem víc než dobře, nebude vůbec jednoduché. Čím víc se blíží úplně první partnerské Mistrovství České republiky v OCR - Gladiator Race Milovice, uvědomujeme si tu obrovskou zodpovědnost vůči vám závodníkům. Kromě již avizovaného MČR si můžete být jisti tím, že se budeme snažit pomoct organizátorům v tom, aby na tratích bylo co nejméně podvádějících závodníků. Je to věc, která trápí všechny a vy sami o tom neustále diskutujete na různých stránkách. Samozřejmě nezapomínáme ani na děti a příští rok se jim budeme věnovat mnohem víc. I v roce 2017 se děti můžou těšit na svůj šampionát, ale zároveň i na sérii 5 závodů, které postavíme pro Army Run a možná i pro další organizátory. Máme pocit, že dětské závody umíme a že to je to, kde můžeme říct, že máme co nabídnout. Závěrem bychom tedy chtěli jen říct: Závodníci, přejeme vám všem krásné Vánoce a skvělý rok 2017 bez zranění a s co nejlepšími výsledky VERONIKA & MARTIN & PETR

JUMP MAG 03/2016

MICHAL RAJNIAK “Chcem byť ešte lepší a odolnejší ako som bol.”

ROZHOVOR

Michal Rajniak je 27letý rodák z vesnice jménem Hybe. V letošním roce byl účastníkem Mistrovství světa v OCR a spolu se Zuzkou Kocumovou a naším Péťou Vinickým vyhráli opravdu nečekaně (jinak už snad Zuzka ani vyhrávat neumí) titul mistrů světa v týmech. Michala Rajniaka jsem začala vnímat až teprve v loňské sezóně, kdy se občas vystřídal na stupních vítězů s Peterem Žiškou. Co si budeme povídat, kdokoliv, kdo porazil Petera, byl pro mě tak trochu frajer. A to jsem tehdy ještě netušila, že jsou to parťáci z jednoho týmu. Tedy byli. Ale o tom už nám Michal řekne v rozhovoru. Michale, první a velmi originální otázka. Kde se vzal Michal Rajniak na OCR závodech? Kdy jsi začal vlastně závodit a proč? A máš za sebou i Ty nějakou sportovní minulost? Športoval som už ako malý chlapec. V šiestich rokoch som sa začal venovať bežeckému lyžovaniu, vďaka ktorému som

JUMP MAG 03/2016

sa dostal aj na Európsky olympijský festival mládeže (EYOWF) v Španielsku. Popri bežkovaniu som sa venoval i atletike, biatlonu a behu do vrchu, v ktorom sa mi podarilo nominovať na Majstrovstvá sveta juniorov vo Švajčiarsku. Potom všetkom som sa chcel vybrať vlastnou cestou a začať s niečím nebezpečnejším, kde nechýba adrenalín. A tak som začal s lezením, snowbordingom, skialpinizmom, raftovaním na divokej vode a paraglajdingom. Stále som sa hľadal. Chýbal mi však pocit pretekania a nové výzvy. Pred necelými troma rokmi, keď som aktívne cvičil a mal 90kg, ma na moje prvé OCR preteky zavolal bývalý kolega Peter Žiška, za čo som mu veľmi vďačný.

JUMP MAG 03/2016

Bohužiaľ, hneď na prvej prekážke som si zlomil členok a dotrhal väzy. Cesta do cieľa s takou nohou bola naozaj skúška psychiky. To boli moje prvé prekážkové preteky. Hneď na to som bol síce zavretý doma so zlomenou nohou, ale šťastný, že som našiel niečo, čo som hľadal a v čom som sa chcel zlepšovať. A tak som si kúpil knihu tréning väzňa, začal makať a pripravovať sa na ďalšie preteky, ktoré som už chcel dobehnúť do cieľa bez zranenia.

ma držia pri zemi. Dúfam a verím, že mi ego s príchodom víťazstiev nestúplo a ani nestúpne. Tréningom a pretekom venujem naozaj veľa a ide to pravdaže na úkor kamarátov, rodiny a bohužiaľ i priateľky. Som však rád, že všetci to chápu a vedia, že keď si nájdem kúsok času, tak sa ho snažím využiť so všetkými najlepšie ako viem. To, že som zadaný, ste už zistili a som rád, že mám pri sebe niekoho, kto má podobné záujmy ako ja a kto ma podporuje v tom, čo robím.

Kdy se tenhle koníček pro Tebe stal vášní a vlastně ses rozhodl dělat ho více než dobře? Hneď na prvých pretekoch Spartan Race v Maďarsku, kde som sa aj zranil, ako som už spomínal. Druhé preteky boli o pár mesiacov vo Valči. I keď to bola len stredná "super" úroveň, boli to moje najťažšie preteky, ktoré som absolvoval. Tam som si uvedomil, že toto "trápenie" a posúvanie vlastných hraníc sa mi páči a chcem byť ešte lepší a odolnejší ako som bol. Co pro Tebe osobně znamená umístění na předních příčkách OCR závodů? Neptám se na dobrý pocit a nárůst ega, ale ptám se na to, co všechno pro to musíš udělat. Tedy kolik času věnuješ tréninku, jestli je to na úkor kamarádů nebo dokonce i rodiny. Mimochodem, asi to bude zajímat spoustu závodnic. Jsi zadaný? A jestli ne, myslíš, že je to právě kvůli OCR? Znamená to, že všetko úsilie, ktoré som venoval tréningu a regenerácii môžem zužitkovať na pretekoch. Tam sa ukáže, čo v človeku je, nielen fyzicky, ale i psychicky. Keďže veľa pretekov je hlavne o hlave. Som človek, ktorému ide skôr o zážitok z pretekov, ako ich vyhrávať. I keď by som klamal, keby som povedal, že ten pocit z víťazstva sa mi nepáči. Každý, kto niekedy niečo vyhral, zistil aký je to úžasný pocit. A kto nie, tak verte, že je a je ľahké si naň zvyknúť. Preto som rád, že som mal v živote nielen víťazstvá, ale aj prehry, ktoré

JUMP MAG 03/2016

Lidé Tě znají z týmu EOR (ExtremeObstacleRunners), ale je známo, že v tomto týmu už nejsi. Řekneš nám, co se stalo a kde teď tedy běháš? Je tato změna pro Tebe v něčem zásadní? Změní se tím pro Tebe něco kromě týmového trička? Áno, v tíme EOR som bol tak povediac od začiatku, kedy sa formoval tím a som rád, že som bol jeho súčasťou. Boli sme neskutočná partia. Taká malá rodinka, s ktorou som trávil kopu času popri práci a osobnom živote. Prinieslo mi to veľa

skúseností, zážitkov a hlavne priateľstvo na celý život. Postupne však začali ľudia odchádzať a už to nebolo ako na začiatku. Čím viac bolo sponzorov, tým horšie vzťahy boli a to ma strašne vyčerpávalo. Nebol som stotožnený s niektorými názormi a preto sa naše cesty rozišli. Škoda, že nie najlepšie, ale ako sa hovorí, všetko zlé je na niečo dobré. Mám rád dobrú spoločnosť a snažím sa ňou i obklopovať. A tak sme traja bývalí členovia EOR a dvaja noví založili asociáciu OCRA Slovakia. Chceli by sme, aby združovala všetky prekážkové behy na Slovensku a podporovala ich spolu so všetkými športovcami, ktorí tejto mánii prepadli, ako samotní zakladatelia. Štyria z nás, sme sa umiestňovali na popredných priečkach, tak nám napadlo vybrať ďalších troch kvalitných pretekárov s poriadnym potenciálom a založiť nový tím s názvom "Elite Team OCRA Slovakia", ktorý bude reprezentovať spomínanú asociáciu. A tak vznikol nový tím. Zmena je pre mňa určite obrovská, máme za sebou už aj prvé sústredenie v Tatrách, na ktorom sme sa veľa nasmiali, potrénovali a prebrali budúcnosť tímu.  Ok, tak to máme nový tým. Máš nějaké vize, kam byste se chtěli dostat? Vím, že pro Tebe to bude možná otázka dost osobní a možná o to ani tolik nejde. Ale nedá mi to se Tě nezeptat. Myslíš, že jste schopni konkurovat právě Tvému původnímu týmu a bojovat s nimi o první příčky? Vízie sú obrovské, keď vidím akú máme zostavu tímu verím, že sa vieme umiestniť na popredných priečkach nielen v Európe, ale aj vo svete. Čo sa týka boja o prvé miesta medzi nami a EOR, až na pretekoch sa uvidí, kto je lepší. Určite to

JUMP MAG 03/2016

chceme robiť hlavne pre radosť a byť motiváciou pre druhých. To pravdaže neznamená, že nebudeme robiť všetko preto, aby sme sa umiestňovali čo najlepšie. Víš, ještě by mě zajímala jedna věc. EOR běhal hodně závody Spartan Race, i když v poslední době se nevyhýbal ani ostatním závodům. Máte taky nějakou strategii, které závody budete běhat? Keďže, samotný názov tímu nesie meno asociácie, ktorá chce úzko spolupracovať s prekážkovými behmi na Slovensku, chceme sa ich zúčastniť čo najviac. Už tento rok sme ich absolvovali veľa, niektoré boli na vysokej úrovni, niektoré na nižšej. Práve preto by sme chceli organizátorom pomôcť, aby aj počet pretekárov stále stúpal. Neskôr by sme chceli v spolupráci s vybraným pretekom z o r g a n i z o v a ť n a p r. M a j s t r o v s t v á Slovenska v OCR, podobne ako v Českej OCRA CZ, ktorá budúci rok spolu s Gladiátorom organizuje MČR. To všetko závisí od organizátorov jednotlivých pretekov a verím, že sa budeme vedieť dohodnúť na spoločnej ceste a spolupráci. Čo sa týka Spartan Race, musím priznať, že sme sa im chceli z časti vyhýbať najmä kvôli účasti na iných pretekoch. Spravili však veľmi dobrý krok do budúcna, takže sa budeme zúčastňovať i tých, aj keď nie všetkých. S organizátormi máme dobré vzťahy a veľmi sa nám páči organizácia a kvalita pretekov. Ak bude čas, radi by sme sa v rámci prípravy zúčastnili aj pretekov, kde sa nebudú prekážky nachádzať a tak pritiahnuť ľudí z prekážkových behov na klasické preteky a naopak. Určite môžem odporučiť napr. preteky zaradené v Skyrunningovej lige, ktoré sa konajú zvyčajne Tatrách a predstavujú nesmierny zážitok.

Michale, než začnu pro Tebe asi nejlepší téma letošní sezóny a to Mistrovství světa v OCR v Torontu, zajímá mě jiná věc. Vím, že jste s Richardom Chrappom, Patrikom Milatom, Bronislavou Mrákavovou a Jurajom Paučkom založili OCRA Slovakia. Co vás k tomu vedlo a co máte v nejbližších měsících v plánu? Viedla ma k tomu jedna vec, a to odchod z tímu EOR. To, že som odišiel pár dní pred odletom a išiel práve s Petrom Vinickým, ktorý je súčasťou OCRA CZ, mi vnuklo nápad založiť niečo podobné aj na Slovensku. Dokonca som sa v Kanade s Petrom zúčastnil i konferencie, ktorá bola organizovaná pre členov jednotlivých asociácií vo svete. Porozprával som s kompetentnými ľuďmi, ktorí boli radi, že sa OCRA komunita ďalej rozširuje. Taktiež by boli radi, keby sa v budúcnosti OCR preteky dostali až na Olympiádu. Je to síce dlhá a náročná cesta, ale verím, že sa toho dožijem. Priznám sa, že som nad tým už uvažoval dlhšie, ale nemal som potrebu to riešiť, aj keď skúsenosti z pretekov sú veľké. Práve odchod z tímu predstavoval pre mňa stimul vybrať sa inou cestou a robiť niečo väčšie, nielen pre seba. Veľmi mi s tým pomohol Richard, Patrik, Bronka a Juraj, ktorým som to navrhol a hneď sme to začali riešiť. Každý sa chopil svojej práce a pokroky boli obrovské. Preto som rád, že sú v asociácií takýto šikovní ľudia, ktorí vedia byť veľkým prínosom pre prekážkový beh na Slovensku. Taktiež sme si povedali, že by nám mohlo pomôcť založenie nového tímu, ktorý zviditeľní nielen asociáciu a seba, ale aj samotný šport, ktorí reprezentujeme. Našou vidinou je mať skvelú partiu s dobrými športovými výsledkami a športovať srdcom, ako kedysi, neriešiť veci, ktoré nás vyčerpávajú. Práve naopak, chceme sa zaoberať tým, čo nás posúva dopredu a robí nás šťastnými. A tak sme si vytipovali ľudí, ktorí by sa do tímu hodili a vybrali sme ďalších troch, elitných pretekárov. Petra Cenigu, Miroslava Lukáča a Ezster Hortobágyiovú.

JUMP MAG 03/2016

Teď takový dotaz na tělo. Myslíš, že Tvoje jméno, a s ním i spojený titul mistra světa, může OCRA Slovakia jako takové pomoci? Ptám se proto, že my si třeba uvědomujeme, že zkušenosti Petra Vinického jako elitního závodníka, kterého jsme v létě přizvali ke spolupráci, jsou nedocenitelné. A to právě kvůli pohledu závodníka, který OCR běhá a dokáže kvalitu závodů, a hlavně překážek, porovnat. Určite to, že nesiem tituly Majstra sveta a Európy v OCR, asociácii neuškodí, skôr si myslím, že jej to pomôže. Všetko však zistíme časom pri nadviazaní spolupráce s ľuďmi, ktorí preteky organizujú, resp. vedia iným spôsobom pomôcť prekážkovému behu na Slovensku. Zastávam názor, že všetko je o ľuďoch a verím v budúcu spoločnú spoluprácu s každým prekážkovým behom na Slovensku a partnerom, ktorí nám môžu pomôcť.

Když se tedy vrátím k Mistrovství světa. Vím, že Tvoje cesta nebyla vůbec jednoduchá a že i česká OCRA bojovala za Tvoje nasazení. Co bylo za problém? A proč ses vůbec nezúčastnil MS ve Spartan Race? Problém boli osobné dôvody, kvôli ktorým som sa nemohol zúčastniť ani MS v Spartan Race, ani MS v OCR, pretože veľa vecí bolo pre mňa dôležitých, dokonca dôležitejších ako samotné Majstrovstvá sveta a do zahraničia som vycestovať proste nemohol. Nechcem ich však rozoberať. Som rád, že na poslednú chvíľu, sa mi podarilo vycestovať aspoň na týždeň. A tak som ihneď kontaktoval Petra Vinického, kúpil letenku, zabookoval ubytovanie a až potom som zistil, že elitná vlna "PRO DIVISION" už bola plná a nedalo sa registrovať. Nech som robil čokoľvek, odpoveď bola stále tá istá: Nie, bohužiaľ i napriek tomu, že ste vyhrali ME v OCR, PRO DIVISION je plná a môžete sa zaregistrovať do AGE GROUP. Týmto chcem poďakovať Vám z OCRA CZ a ľuďom z OCRA Benelux, ktorí ste mi neskutočne pomohli. Som Vám vďačný, že ste ma nakoniec do PRO DIVISION dostali. Mrzí ma, že som Vám to v sobotu neoplatil poriadnym umiestnením.

JUMP MAG 03/2016

Každopádně tyhle strasti byly ve finále vykompenzované vítězstvím v týmech, kde jsi běžel právě se Zuzkou Kocumovou a Peťou Vinickým. Jak vás vůbec napadlo dát se dohromady? Napadlo mi to pár dní pred pretekmi, keď som sa o tom dočítal na internete. Vedel som, že príde Zuzka a Peter bol veľmi šikovný. Tak prečo nezaložiť tím? Prišlo mi to ako dobrý nápad. Zuzka trošku vymýšľala, ale nakoniec to bola ona, ktorá nás v sobotu po pretekoch prehovorila. Peter mal už za sebou dva preteky a ja som mal z preteku natiahnuté väzy na členku, na ktorý som nemohol poriadne ani stúpiť, preto sme mali dilemu, či to bude mať vlastne význam. Napriek tomu sme založili "Team CzechoSlovakia". Som rád, že to nakoniec dopadlo takto a ešte raz sa chcem poďakovať Petrovi a Zuzke za jeden z najemotívnejších pretekov. Dá se vůbec popsat pocit získání titulu mistra světa? Co se Ti honilo hlavou? Změnilo se tím pro Tebe osobně něco? Bola to neskutočná radosť, spoločná, úprimná a plná pocitov. Ťažko to opísať,

JUMP MAG 03/2016

treba zažiť... :P Hlavou mi toho bežalo naozaj veľa. Za posledný týždeň sa toho zmenilo až príliš. Bol som na druhom konci sveta a keďže som vtedy nemal najšťastnejšie obdobie, skutočne som potreboval niekam vypadnúť, o všetkom porozmýšľať a psychicky zrelaxovať. Odišiel som po niekoľkých rokoch z tímu, zmenil som prácu a prostredie. Chcel som s priateľmi na Slovensku založiť novú asociáciu, nový tím, novú partiu. Naozaj toho bolo veľa a pomohlo mi to.

Když pominu tenhle titul, který závod v letošní sezóně pro Tebe byl nejlepší a proč?

Pekných pretekov bolo tento rok viac. Mne sa najviac páčil z klasických pretekov Skyrace a Skymarathon Chopok. Oba boli výnimočné svojou náročnosťou, vysokým prevýšením a dĺžkou. Bežali sa v horách, kde bol krásny výhľad a zanechali vo mne pozitívne spomienky. Veľmi vysoká bola aj organizácia pretekov a bolo vidno, že organizátori si na tom dali záležať a robili to pre ľudí, čo momentálne na niektorých pretekoch chýba. Z OCR pretekov boli tento rok pre mňa najkrajšie preteky Predator Race v Monínci, kde bola nominácia na Majstrovstvá Európy v OCR. Bolo tam krásne prostredie, rodinná atmosféra,technická trať a zaujímavé p r e k á ž k y. N e d á m i n e s p o m e n ú ť ani Spartan Race Ultra Beast vo Vechci, kedy som po prvý krát, bežal tak dlhú trať s prekážkami. V podstate som pochopil, že čím sú preteky dlhšie a náročnejšie, tým viac sa mi to páči. Michale, poslední otázka. Všichni běžci mají své sny a zároveň i vrcholy sezóny. Kde se vidíš příští sezónu? Čeho bys chtěl dosáhnout?

JUMP MAG 03/2016

Viem, že toho budem mať budúci rok naozaj veľa, či už v osobnom alebo športovom živote a budem veľmi rád, keď sa zúčastním na všetkých dôležitých pretekoch. Problém je, že niektoré veci ovplyvniť nemôžem a môže sa stať, že niekde sa mi proste nepodarí ísť. Každopádne by som sa chcel z tých najdôležitejších pretekov, zúčastniť Transvulcánie na Kanárskych ostrovoch, kde chceme ísť s tímom v rámci prípravy. Každý si dá vzdialenosť podľa toho ako sa cíti. Ja s Richardom, Jurajom a Petrom ideme napr. 45km, Bronka polmaratón a Patrik sa cíti na 75km. Pár týždňov potom sú ME v OCR. Taktiež ME v Spartan Race, ale aj nová super séria je celkom zaujímavá. Neskôr trifecta v Tirolsku. Pravdaže, koncom roka MS v OCR, ale nesmie chýbať ani Predator race, Tvrďák, Štefánik trail, Od Tatier k Dunaju, skyrunning a veľa iných. Najdôležitejší dátum je však 1.až 3. septembra, kedy majú svadbu dvaja zakladatelia asociácie a Patrik s Jurajom to nie sú... :D

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ FÁZE TRÉNINKU - TIPY ENERVITU Trénink znamená adaptační impulz pro organizmus, během něhož dochází k poklesu výkonnosti způsobeného vyčerpáním energetických zdrojů, růstem únavy a vyčerpání. K růstu výkonnosti dochází až v následné fázi regenerace, tedy v tzv. zotavení a v superkompenzaci, kdy se organismus snaží poučit z předchozího tréninkového zatížení (impulz) přizpůsobením a energetickým předzásobením na případnou podobnou budoucí zátěž. Doba trvání mezi koncem tréninku a optimálním vrcholem superkompenzace trvá u vytrvalostních výkonů cca dva dny, ale v případě nevhodné životosprávy a strukturou špatného jídelníčku (byť z kvalitních potravin) může být klidně i dvojnásobně delší. Správné tedy je, chápat potréninkovou regeneraci jako nedílnou součást tréninku a přistupovat k ní s pokorou, neboť právě ona dokáže ovlivnit, jak rychle se po něm zotavíme a jak kvalitní odezva bude po tom následném. Praxe však bývá často opačná – sportovci zařazují náročné (na slovo náročné klademe důraz) tréninkové jednotky příliš brzy za sebou, aniž by se tělo stačilo dostatečně zregenerovat alespoň na výchozí úroveň energie. Když jsou takto časté tréninky pravidlem, hrozí zvýšená nemocnost z důvodu zhoršení imunity, přetrénování a s ním související dlouhodobá únava a únavové zlomeniny.

Proč je dobré dbát na kvalitní provedení regenerace: a) můžete zařazovat více tréninkových jednotek b) můžete i častěji absolvovat intenzivní tréninky, které se nejvíce podílejí na růstu výkonnosti c) půjdete do závodu i dalšího tréninku optimálně připraveni, s dostatkem energetických zásob První fáze regenerace = do 30 minut po výkonu (tzv. anabolické okno) Buňky jsou maximálně otevřeny všemu, co jim pomůže se zastavením katabolismu (s probíhajícím rozpadem tkání navozeným tréninkem) a co nejrychlejším navozením stavu, kdy tkáně regenerují a dochází k jejich opravě. Z důvodu rychlé vstřebatelnosti se doporučuje nápoj v optimálním složení živin, tedy sacharidy + aminokyseliny + antioxidační vitamíny (E, C) + minerály obsažené v potu za účelem jejich doplnění (především sodík, draslík, hořčík). Takovým regeneračním nápojem je třeba legendární Enervit R2 sport.  Graf znázorňuje doplnění zásob glykogenu, které je zvláště rychlé v prvních desítkách minut po výkonu. Tento proces se však postupně zpomaluje. Aby mohla probíhat obnova zásob svalového glykogenu, musí být přijaty sacharidy. Zdroj Price a kol. (1994)

JUMP MAG 03/2016

V závislosti na délce a intenzitě předchozího výkonu je optimální ihned (průběžně během 30 minut po skončení výkonu) postupně vypít: • po delších vytrvalostních výkonech regenerační nápoj Enervit R2 sport (jeho složení je odlišné od iontového nápoje) • po krátkých, ale vysoce intenzivních trénincích regenerační •

nápoj Enervit R1 sport po lehčích trénincích postačí nápoj s obsahem sacharidů a aminokyselin (např. Enervitam sport s obsahem BCAA nebo lze vypít iontový nápoj Enervit G sport a k tomu přijmout aminokyseliny BCAA samostatně např. formou Enervit BCAA)

Druhá fáze regenerace = do 6 hodin (obnova vnitřního prostředí organismu) Na půlhodinové anabolické okno byste měli navázat komplexním výživovým programem. Přistupovat k němu byste měli tak intenzivně, jak intenzivní předchozí výkon byl. To znamená: • dbejte na dostatečný a průběžný pitný

•

režim, v prvních hodinách regenerační nebo i iontové nápoje, později je optimální čistá (neperlivá) voda obohacená o šumivé tablety s vitaminy a minerálními látkami (např. MaxiVita Vitamin C, Revital Multi Forte), případně MaxiVita Gingko biloba rozšiřující cévy a podporující prokrvení, nebo i MaxiVita Aloe vera usnadňující detoxikační procesy příjem kvalitních sacharidů a bílkovin potravou o první pevné, převážně sacharidové jídlo sníst do 60 minut po skončení výkonu (např. rizoto, těstoviny s masem, špenátové palačinky, rýžový nákyp, špagety apod.) - TIP: nemáte-li tuto možnost, pak nejlepší náhradní řešení je přijmout druhou dávku regeneračního nápoje Enervit R2 sport a k tomu například energetickou tyčinku Enervit Power sport nebo proteinovou

JUMP MAG 03/2016

tyčinku s nízkým obsahem bílkovin, např. Enervit Protein bar 27% nebo Enervit Protein bar 32%. o po těžkém tréninku zřejmě budete mít chuť na další jedno až dvě jídla - každé snězte optimálně s odstupem dvou hodin po tom předchozím, přičemž první je stále ještě sacharidové s drobným zastoupením bílkovin a další je již klasické s větším zastoupením především kvalitních bílkovin (rýže + libové maso, těstoviny + vejce) - navyšování příjmu bílkovin je z důvodu oprav poškozených svalových vláken, zkvalitnění regeneračních procesů, podpory imunitního systému atd. (více o nezbytnosti bílkovin dále) • TIP: díky rychlejší vstřebatelnosti a menšímu zatížení organismu je vhodné dodat bílkoviny formou proteinových koncentrátů, např. proteinovým nápojem z více zdrojů bílkovin (např. syrovátkový izolát, syrovátkový koncentrát, vaječný albumin a micelární

k a s e i n ) , z n i c h ž s e aminokyseliny uvolňují postupně a zásobují tak svalová vlákna

aminokyselinami dlouhodobě i kvalitně (např. Enervit Time release 4)

Třetí fáze regenerace = podpora „regeneračního“ hormonu Regeneračním hormonem můžeme nazvat tzv. růstový hormon. Ten je přirozeným hormonem lidského těla, má za úkol regenerovat tkáně poškozené během dne, opravovat svalová vlákna a umožnit tělu hluboký odpočinek. Je vylučován především v noci, v největší míře v prvních hodinách spánku a my můžeme stravou jeho činnost ovlivnit. Ptáte se jak? • negativně – když se večer přejíme rychlých sacharidů, tedy sladkostí, bílého pečiva,

•

nevhodně upravené rýže nebo těstovin, které nadměrně zvýší hladinu krevního cukru (potažmo inzulinu) a tím potlačí vyloučení růstového hormonu pozitivně - příjmem kvalitních bílkovin, které přinášejí dlouhodobé uvolňování aminokyselin. Tím podpoříme činnost růstového hormonu a tím i opravu poškozených tkání, současně zajistíme průběžné uvolňování „obnovovacích“ živin během noci. I zde lze doporučit vícesložkový bílkovinový doplněk Enervit Time release 4, který splní podmínku kvalitních bílkovin, ale současně si na rozdíl od masa nevyžádá potíže s příliš dlouhým trávením.

UPOZORNĚNÍ: Ačkoli základní živinou pro vytrvalce by měly být cukry, neznamená to sladkosti, jako jsou čokolády, sušenky, bonbony, sladké tyčinky, slazené nápoje apod., ale sacharidy obsažené například v těstovinách, rýži, celozrnném pečivu apod. (potraviny s nízkým glykemickým indexem). Problém je, že zjednodušeně se sacharidům říká cukry, což ale neznamená sladkosti. PAMATUJTE: v běžném jídelníčku cukry (sladkosti) nemají opodstatnění, a to ani u sportovců. Doporučení z praxe = Petr Vinický mistr světa OCR ve štafetě CO-ED a nově člen Enervit Teamu Petr Enervit užívá povětšinu své OCR kariéry zejména po tréninku a pak na samotný závod. „Kvalitní regenerace je stejně důležitá jako samotný trénink a začíná ihned po ukončeném tréninku. Osvědčilo se mi užívání Enervit R1 nebo R2 podle typu tréninku spolu s banánem nebo tyčinkou. To samé následuje i po těžkém závodě. Kdy mám připravenou R2 nejen po závodě ale pak ještě jednou odpoledne či večer. Je to zásada, která opravdu funguje. A také jedna z hodně podceňovaných věcí, proto je potřeba si na to dávat pozor.“

JUMP MAG 03/2016

PŘEJEME VŠEM ZÁVODNÍKŮM POHODOVÉ SVÁTKY A SKVĚLOU SEZÓNU 2017

JUMP MAG 03/2016

NOVÁČCI PRO SEZÓNU 2017   Jaké nás čekají závody v roce 2017? Jak jsou letos debutující organizátoři při chuti do další sezóny? Co nového můžeš čekat a na vlastní kůži vyzkoušet?  Jsou tohle tvoje otázky ohledně novinek v sezóně 2017?   Tak to rozhodně pokračuj dál ve čtení.

JUMP MAG 03/2016

WILSONKA RACE:

Řekněte mi, prosím, kdo tvoří Wilsonka Race Team?   Převážná část Wilsonka race týmu má ke sportu velmi blízko. V našich řadách naleznete např. profesionální trenéry, sportovce na výkonnostní úrovni i na úrovni rekreační. Různá odvětví sportu studujeme, aktivně se jim věnujeme a někteří sport i vyučujeme.   Měli jsme to štěstí, že k velkému nadšení se přidaly i zkušenosti s pořádáním větších společenských akcí a jako bonus i zručné ruce, které se nebojí práce. Kolik druhů závodů pořádáte?  V sobotu 9. září 2017 se uskuteční druhý ročník Wilsonka race, který nabídne:   ZÁVOD JEDNOTLIVCŮ (5+km, 15+ překážek)  ZÁVOD SMÍŠENÝCH DVOJIC (5+km, 15+ překážek)  ZÁVOD TÝMŮ (5+km, 15+ překážek)  ZÁVOD PRO JUNIORY (1500+m, 10+ překážek)  ZÁVOD PRO DĚTI (700+m, 10+ překážek)

Wilsonka race je celkem neobvyklý název, nemýlím-li se, odkazuje na lokalitu. Proč právě tohle místo?  Ano. Název Wilsonka race odkazuje na Autocamp Wilsonka na Dalešické přehradě, místo konání závodu a samozřejmě i na nedalekou dominant, Wilsonovu skálu. Wilsonka(Wilsonova skála) je krásná a současně tvrdá. I když při zatopení údolí řeky Jihlavky přišla o více než polovinu své výšky, neubralo jí to na majestátnosti. Wilsonka prostě zůstává výzvou!   Proč právě toto místo? Máme k němu velmi blízký vztah. Okolí autocampu nabízí členitý kopcovitý terén, vodní plochu, skalnaté břehy, pozvolnou pláž, náročná stoupání i klesání, lesy, louky i pole. Trať je tedy možné vést atraktivním terénem a tím nabídnout její různorodost. Umístit hlavní dění do Autocampu Wilsonka je pro závod samozřejmě výhodou, protože areál nabízí veškeré potřebné zázemí.   Z videí musím přiznat, že na začínající závod se nebojíte celkem velikých konstrukcí a překážek. Kdo má ve vašem teamu překážky na starosti?   Závod chceme připravovat kvalitně a k tomu dnes velké konstrukce patří. Velké překážky jsou divácky atraktivní a pro mnohé závodníky jsou lákadlem. O překážkách se radí celý tým a většinou se podílí i na jejich realizaci či testování.  Náročnost překážky ale nemusí být nutně podmíněna její složitostí a velikostí. Letos byl jedním z nejnáročnějších úseků kopec k Wilsonově skále, a to se zátěží. Mnozí toto jistě proklínali. Při vymýšlení trati a překážek se tedy snažíme především o to, aby si mohl závodník v cíli říct: „Ano, stálo to za to a užil jsem si to naplno“.

JUMP MAG 03/2016

EXCALIBUR RACE:

Řekněte mi, prosím, kdo tvoří Excalibur Race Team?  Základ ER teamu tvoří dva členové. Já, Jakub Exner a druhým je Radek Šretr. Já osobně jsem sportovec tělem i duší. Sportovní akce jsem již pořádal, jako příklad můžu použít MS v motocrossu v Holicích, kde jsme hned v prvním roce obdrželi cenu za nejlepší uspořádaný závod v sezóně. Závody OCR už sleduji nějakou dobu a úplně mě uchvátily. Radek je profesionální sportovec. Věnuje se od svých šesti let běžeckému lyžování. V době dorostu a junior byl také členem reprezentace ČR. Nyní jezdí dálkové tratě, naposledy jste ho mohli vidět 03.12.2016 v televizi, kde se běžel závod Visma Ski classic v italském Livignu, kde doběhl deset vteřin za Lukášem Bauerem. To jsme my, ale další část tvoří kamarádi, kteří startovali na závodech OCR jak u nás v Evropě, tak i v Americe. Takže se můžete těšit na výjimečnou trať.    Kolik druhů závodů budete pořádat?  Jelikož chceme zaujmout širokou veřejnost, tak jsme se rozhodli pro tři druhy závodů. Z toho je jeden dětský, jelikož naším cílem je, aby děti sportovaly a neseděly jen u televize a počítačů. Další dva závody budou pro dospělé, a to v délce 6 km, který nazýváme Sky. Tento je pro závodníky, kteří si chtějí dané závody vyzkoušet nebo si ještě netroufnou na těžší level. Druhý závod už bude v délce 10 km, který nazýváme Hell, a o tomhle můžeme říct, že to rozhodně nebude procházka růžovým sadem.   Proč jste se rozhodli pro lokality Mladé Buky a Vranov u Brna?  Pro rok 2017 jsme vybrali dvě lokality. Jedna je skoro v místě našeho bydliště a máme k ní vřelý vztah. Jsou to Mladé Buky, které nabízí zimní i letní areál. Tento je vhodný na pořádání takových akcí jak po stránce logistické, tak i po té sportovní. Je velmi členitý, nachází se zde řeka, lesní pasáže, různé umělé překážky jako například U-rampa, nebo velké skoky pro lyžaře. Máme zde také hezké kopce, ale na horních partiích se najde i nějaká ta rovinka. Druhý areál se nachází kousek od Brna. Zjistili jsme, že moc závodů tohoto typu na Moravě není. Proto jsme oslovili motokrosový areál Vranovský žleb. Trať můžeme popsat tak, že celá je postavená na jílovém podkladu, takže bahna bude pořádná dávka. Závodníci čistí odsud rozhodně neodejdou.    V čem se chcete odlišit od ostatních závodů?  Chceme být blíže všem závodníkům a dopřát jim takové domácí pohodlí. Můžeme prozradit, že na občerstvovacích stanicích nebudou jen iontové nápoje a ovoce, ale i gely, tyčinky a magneska. Chceme přidat nové překážky, které budeme zveřejňovat na našem facebooku a webu. Budeme brát i větší ohled na děti, které budou mít k dispozici například takové malování na obličej. Vyjdeme i se jmény startujících na startovních číslech. Vymýšlíme nové sprchy pro závodníky, protože v tom vidíme velké mezery na většině závodů. Až bude závodník od nás odjíždět, chceme, aby byl spokojený ve všech směrech.  To vypadá i na dárečky v taškách? :-)  Pro závodníky toho máme celkem dost, takže vyjmenuju jen to nejdůležitější. Půl roku pracujeme na medailích, které obdrží každý po dokončení závodu. Další nezbytnou součástí jsou doplňky k oblečení od společnosti Bluefly. Nechceme, aby startující našli v taškách jen letáky, proto jsme pro ně připravili několik různých slev od smluvních partnerů. Myslím, že škála bude široká. Další nezbytnou součástí jsou energetické tyčinky, které má za oblíbené i Peter Sagan, závodníci je obdrží ve startovním balíčku. Na dalších věcech se stále ještě pracuje.    Jaké budou ceny pro vítěze?  Velmi zajímavé. Závodníci na předních místech dostanou například zapůjčení automobilu na víkend. Máme připravené speciální poháry s logem závodu. Dalšími budou i věci od smluvních partnerů, kteří přibývají téměř s každým závodem. Ceny budou připraveny pro pět nejlepších mužů a žen v cíli a pro první až třetí místo ve všech kategoriích. Můžeme prozradit, že první muž v celkovém pořadí v sekci Hell obdrží letenku a startovné na závody Toughest do norského Osla. Pro ženy zatím prozrazovat nic nebudeme, ale mají se také na co těšit.

JUMP MAG 03/2016

IAN ADAMSON “OCR je dětské hřiště pro dospělé.”

JUMP MAG 03/2016

Ian Adamson (52) je prezidentem mezinárodní OCR federace. Narodil se v Austrálii, kde také vystudoval vysokou školu Mechanical Engineering. Později si vzdělání doplnil i osportovní vědy. To už ale v kaliforském Orange. Jeho všestranné sportovní nadání dokazuje jeho sportovní minulost: jízda na kole na sřední vzdálenosti, běh, cross country a plavání. Během školy se zaměřil na jízdu na kánoi a kajaku, v němž si vydobil 3 Guinessovy rekordy za nejdelší vzdálenost za 24 hodin. Třeba zmínit, že Ian se stal 7x Mistrem světa v adventure race. A aby toho nebylo málo, byl jedním ze základajících členu týmu Nike ACG/Balance Bar. Petr Vinický poprosil Iana o rozhovor a vy máte tedy možnost si udělat obrázek o tomhle skvělém a vždy usměvavém člověku a o jeho pohledu na svět OCR. Text: Petr Vinický Foto: archiv Ian Adamson

Ahoj Iane, Kdy ses poprvé dostal k OCR nebo k něčemu podobnému? S překážkovými závody a triatlonem jsem začal v roce 1984 a potom jsem uviděl v televizi v roce 1987 závod ToughGuy. Jaký byl první moment? ToughGuy vypadal jako krátký překážkový závod (tehdy jsme dělali dvou a třídenní závody) s umělými překážkami namísto překážek přírodních, na které jsme byli zvyklí. Má první překážková dráha byl běh na vojenském překážkovém okruhu, který byl využívaný pro závodní účely od roku 1941. Poprvé jsem závodil na okruhu v moderním stylu v roce 1998 na HiTec Sprint Adventure Race v New Yorku. Co tě na tom baví? Na OCR se mi líbí, že je to skvěle vyvážený závod a je jako malé hřiště pro dospělé. Vyvážeností mám na mysli, že je na něj potřeba široká škála dovedností a nezvýhodňuje jen určité sportovce, tím myslím třeba běžce.

JUMP MAG 03/2016

Jaký byl tvůj nejsilnější zážitek spojený s OCR? Můj nejemotivnější zážitek byl na letošním Spartan Race World Championship. Přední atleti dali do závodu evidentně vše, jelikož peněžní výhra byla dost vysoká. Sledovat již třetí světový šampionát výhru Hobieho Calla ve věku 39 let bylo skvělé, ale ženský závod byl ještě více vzrušující. Bylo úžasné vidět Zuzanu Kocumovou dominovat v průběhu závodu a vyhrát svůj druhý Spartan Race World Championship o téměř 12 minut. Lindsay Websterová a Fay Stenningová sprintovaly do cíle pro druhé a třetí místo jen s vteřinovým rozdílem, to bylo naprosto šílené! Připomnělo mi to soutěže mistrovství světa a světového poháru, v mnoha jsem závodil, bylo jich přes 100 od roku 1988. Když se řekne OCR, co si vybavíš? Vidím OCR jako lidi, kteří závodí, ale současně to berou jako hru. Pro mě to má blízko k dokonalému vytrvalostnímu sportu, jelikož je to zábava, můžeme říct, že i společenská událost a navíc to všem přináší jistý zdravotní prospěch. Jako plus vnímám, že to může závodit velká masa lidí najednou.

Hodně lidí slyšelo, že Spartan Race a jiní, by chtěli na olympijské hry. Můžeš k tomu něco říct? Joe De Sena (Spartan Race) mluvil o olympijských hrách již v roce 2013. O rok později se mě zeptal, jestli je to vůbec možné. Asi po roce zjišťování a pátráni je zřejmé, že Spartan Race nemůže být uznán jako samostatná sportovní disciplína. To znamená, že nesplňuje požadavky stanovené M e z i n á r o d n í m olympijským výborem (MOV), Mezinárodním paralympijským výborem (MPV) ani SportAccord (SA). Dostat disciplínu na olympiádu je složité a trvá to i několik let. Na letních olympijských hrách dominuje pouze 28 stálých sportovních disciplín, i když existuje mnoho dalších. Přestože jsou jiné sportovní disciplíny uznány MOV tak se ještě nemusí stát medailovou událostí na olympiádě. Můžeš krátce představit OSF? Co dělá, čím se zabývá a jaký je její hlavní cíl? OSF je Mezinárodní federace překážkových sportů, celosvětově řídící orgán pro překážkové sporty a jim podobné disciplíny. Jejím posláním je celosvětová podpora OCR závodů, pomocná ruka v tom, jak vést překážkové sporty a snaha o naplnění požadavků stanovenými MOV, MPV a SA. http://www.obstaclesports.org Jednáme s Mezinárodní Fitness Federací (IFF), která reprezentuje fitness soutěže jako CrossFit, s pořadateli překážkových závodů jako American Ninja Warrior a Adventure Racing, které se pořádají již od sedmdesátých let minulého století. Počátkem devadesátých let minulého století se v Americe konaly série závodů podobné OCR (HiTec, BalanceBar, atd.). Mnoho z jejich překážek se dnes používá v OCR, ale tehdy byl jejich součástí i závod na horském kole nebo kanoistika. Také jsme byli osloveni Urban Running. Jaké plánujete akce nebo projekty na příští rok? Příští rok zahájíme světovou sérii OCR, kde se bude závodit o slušný budget. Hledáme hostitele sérií v Evropě, Asii a Americe. Akce budou na jaře, v létě a na podzim. V roce 2018 se série rozšíří na šest závodů. Jeden na každém kontinentě, tj. Afrika, Amerika, Asie, Evropa a Oceánie, plus světové finále. V roce 2019 bude osm světových sérii. Mezi další aktivity OSF patří práce na antidopingových a transgender pravidlech, etickém kodexu, zdravotních a bezpečnostních podmínkách a celkových pravidlech soutěže. Tato

JUMP MAG 03/2016

všechna pravidla nám umožní na závodech a sportovních událostech zajistit bezpečnost a spravedlivé podmínky pro všechny soutěžící. Např. ujištění, že překážky jsou správně postaveny a závodníci nepodvádějí. Máš nějaký příklad, jak standardizovat OCR dráhu? Snadný způsob, jak si představit “standardizovanou” OCR dráhu je flexibilita v určité struktuře. Dráha musí uspokojit očekávání závodníků, např. běh mezi překážkami, většinou v přespolním stylu, s nečekanými prvky apod. Také musí splňovat normy, které zajistí bezpečnost a spravedlivé podmínky pro všechny, jak jsem již zmiňoval. Máme pracovní skupinu, která vytvořila formát World Series. Bude to přespolní závod, který připomíná závody, kterých se v současnosti lidé účastní (Strong Viking, Toughest, Spartan Race, Warrior Dash, atd.), ale bude také přátelský pro diváky a snadný pro televizní přenos. OCR = bahno, překážky, kopce. Ale velmi oblíbená je i „stadionová“ verze, krátká dráha jako byla v Blue Mountain. Myslíš, že je tohle cesta, jak popularizovat tyto závody? Bahno, překážky a kopce jsou v oblibě u většiny závodů. Nemyslím, že by se toho moc měnilo. OCR World Series a případné další formáty her tyto elementy mají. Na mezinárodní soutěžní úrovni musí standardizovaný formát závodu obsahovat dodatečné požadavky specifikované MOV, MPV a SA. To zahrnuje formát, který umožní získat výsledky a vytvořit žebříčky ze všech schválených závodů kdekoliv na světě a současně splní různé požadavky pro televizi a diváky. Triatlon je toho příkladem. Standardní mezinárodní formát je dosti odlišný od toho, co většina lidí dělá (ITU formát

JUMP MAG 03/2016

vidíme na olympijských hrách), ale splňuje dodatečné požadavky pro mezinárodní uznání jako sport a formát, který lze použít při hrách. OSF pracuje na několika těchto formátech, včetně trati závodu, který jsme letos pořádali v Dallasu s USA Pentathlonem. https://www.youtube.com/watch?v=eZCHLLuqGDE https://www.youtube.com/watch?v=-hCbNIwuviQ Zpětná vazba od sportovců a diváků je kladná, proto si myslíme, že to bude fungovat i pro standardní formát.

JUMP MAG 03/2016

Sankce. Burpees jsou velmi oblíbené u Spartan Race. Řekněme, že je to část marketingu. Je velmi těžké ohlídat jejich správné provedení. Další možností je extra vzdálenost nebo pomalá dráha. Na WC OCR s náramkem a opakováním dráhy. Co si o tom myslíš? Je těžké najít správný způsob a standardizovat ostatní závody. Toto je důležitá diskuse a my chceme, aby se lidé podělili o své nápady na řešení sankcí. Subjektivních sankcí jako burpees nemůže být použito, jelikož nesplňují mezinárodní požadavky na standardizaci. Časové sankce a opakované pokusy se také důrazně nedoporučují, protože zvyšují složitost, požadavky na personál a dávají prostor pro chyby. Na mistrovské úrovni elitních závodníků není čas na penalty nebo opakované pokusy. OCR World Series bude mít jednu elitní vlnu pro muže a jednu pro ženy, plus věkové skupiny (AG) pro muže a pro ženy splňující požadavky MOV/POV. Je pravděpodobné, že na OCR World Series bude na překážky pouze jeden pokus a jako sankce bude u každé překážky krátký okruh. Tyto musí být delší a obtížnější než překážky samotné a každou překážku je třeba nejdříve zkusit překonat. Např. nošení těžkého břemene, které je o 50% delší/těžší než zdolání překážky. Také máme v plánu zahrnout prvky „překvapení“, abychom zachovali závod dynamický a svěží.

Type to enter text JUMP MAG 03/2016

Světová série. To je velmi atraktivní název. Co si pod tím máme představit a jaký má cíl? Všechny uznané sporty mají světovou sérii, která je pod vedením Mezinárodní federace. To poskytuje sportovcům platformu reprezentovat svou zemi a kvalifikovat se na hry. Je mnoho multisportovních her včetně World Masters Games, University Games, a systém olympijských her (všechny africké hry, asijské hry, Commonwealthhry, atd.). Diskutujeme s pořadateli několika her o začlenění OCR, o čemž se dozvíte příští rok.

Co je největší výzva na cestě za olympijským snem? Zabere to několik let, abychom splňovali požadavky stanovené MOV atd. pro uznání jako mezinárodní sport, ale uznání nezaručí medailovou událost na olympiádě. Některé požadavky mohou

JUMP MAG 03/2016

vypadat, že nejsou slučitelné s tím, jak lidé vnímají OCR (např. “standardizace”, formát, pravidla a předpisy), ale to není pravda. Požadavky zajišťují bezpečnost, spravedlnost a formát závodění, který může být použit u her, pro kvalifikaci a světový žebříček. To je důležité pro všechny závody, které v současnosti existují, a naší prací je ujistit se, že sport nadále roste a zůstává svěží. Asi největším problémem je udržet mezi sportovními skupinami spolupráci a přátelství. Mezinárodní problém mezi pořadateli závodů a asociacemi, zpozdí nebo znemožní uznání tohoto sportu. To je běžné u nových sportů a již se tak stalo u boxu, bojových sportů, triatlonu atd. Jednou z prací OSF je pomoci všem zájmovým skupinám k dosažení jejich cílů. Ale nakonec, federace přece existuje pro sportovce. Pro jejich celkovou bezpečnost a další rozvoj. Dosažení olympijského uznání staví OCR na nejvyšší stupeň. Přes pět miliard lidí sledovalo letní olympijské hry, to je více než kteroukoli jinou událost, sport nebo show. Další největší sledovanost má FIFA World Cup, a to přes tři miliardy. Sledovanost = $, které se vrací zpět do olympijských sportů, do financování federací, ze kterých mají prospěch sportovci. Doping. Myslíš, že to je žhavá otázka v OCR? OSF má nulovou toleranci k dopingu v OCR a uplatňuje pravidla splňující požadavky MOV/POV. Jedná se o Světový antidopingový kodex (WADA): http:// www.obstaclesports.org/anti-doping.html. Mnoho závodů má svá antidopingová pravidla a k testování využívají organizace, které toto mohou provádět. Např. National Center for Drug Free Sport. Ale jen náhodné a systematické testování se počítá do WADA kodexu. Pokud je mi známo, tak toto dělá jen Spartan Race. Pro mnoho společností a asociací je to jednoduše velmi nákladné, můžeme říci, že jde do ve statisíců dolarů každý rok.

OSF bude pomáhat členům národních federací (a asociací) s uplatňováním antidopingových pravidel. Ve světě je mnoho závodních sérií. ToughMudder, Spartan Race, Toughest a další. Jaká série závodů je podle tebe nejdál směrem od zábavy ke sportu? Série OCR každé značky má své dobré vlastnosti a přitahuje odlišné závodníky z různých regionů. Série ToughMudder nejsou závodem, jelikož neměří čas, ale určitě mají své místo v oblasti OCR. Spartan Race, Toughest, Strong Viking a Warrior Dash splňují více sportovních kritérií, ale jsou to stále značky. Je pro ně velmi důležité, aby všichni svou značku i nadále udrželi svěží a pyšnili se individualitou. K tomu potřebují přicházet s dalšími inovacemi. Vyzkoušel jsi nějaké evropské závody? Vidíš nějaké rozdíly mezi závody pořádanými v Evropě a v Americe? Měl jsem velké štěstí účastnit se závodu Strong Viking Obstacle Run v Nijmegenu (NL). Na OCRA evropském šampionátu jsem se setkal se členy OCRA(OCR Asociace) a byl jsem velmi ohromen. V dobrém slova smyslu. Evropské a americké akce mají mnoho společného, ale také jsou zde zjevené rozdíly. Americké závody se rozvíjely poměrně rychle už od roku 2010. Od roku 2014 jsou velmi populární v televizi, částečně díky oblíbenosti Spartan Race a American Ninja Warrior. Spartan Ultimate Team Challenge je série vytvořená ve spolupráci se společností American Ninja Warrior (ANW) a má své obrovské americké televizní publikum, a to čtyři až pět milionů diváků. Pro představu, jak populární ANW je. Jeden z jejich top závodníků, Jessie Graff, má přes jednu miliardu zhlédnutí videa na facebooku. Můžeš nám krátce něco říci o sobě?

JUMP MAG 03/2016

Mou profesí je inženýrství biomedicíny, řízení projektů, sportovní medicína, vývoj outdoorových produktů a nejnověji sportovní správa. www.ianadamson.com V Austrálii jsem závodil na národní úrovni v cyklistice, plachtění, kanoistice a kajakingu, triatlonu a Adventure Racing, a to v letech 1970 až 1980, na mezinárodní úrovni v letech 1980 až 1990. Sportovní správa bylo přirozeným vyústěním, původně přes University of Sydney Sports Union a Canoe Club. Dostal jsem se k závodění, účastnil jsem se australského universitního kanoistického a kajakářského šampionátu v roce 1988, kde jsem vyhrál australský národní titul v C2 - wildwater. Přestože jsem se dostal do národního týmu, získal medaile na světových šampionátech a světových pohárech, nikdy jsem se nedostal na olympiádu. Během své sportovní kariéry jsem zkoušel další sporty, přidával vzdálenosti, až jsem dosáhl úspěchu v Adventure Racing. To byl velmi populární televizní sport (v letech 1990 až 2000) s velkou show, finančními výhrami a sponzoringem, a já byl schopen závodit profesionálně od roku 1995 až do roku 2006. Televizní pořady mě nasměrovaly dále k televizní produkci a v roce 1996 jsem začal smluvně spolupracovat s International Management Group (IMG), World Triathlon Corporation (Ironman) a televizními sítěmi. V roce 1990 jsem na závodě potkal Joe De Senu. V roce 2001 jsem se stal traťovým a technickým ředitelem jeho prvního závodu Expedition BVI - čtyřdenní Adventure Race na britských Panenských ostrovech. Od svého odchodu do důchodu jsem nezávodil, i když závodění miluju. Je to opravdu velmi zábavné. Jako prezident federace dostávám často různá pozvání na účast na šampionátu a letos jsem využil pozvání UIPM Tirathle & Biathle World Championship a Spartan Race World Championship.

Má práce zahrnuje také účast na hrách, takže tento rok jsem byl na LOH v Riu. V roce 2002 jsem se zúčastnil ZOH v Salt Lake City, kde jsem reprezentoval svého sponzora Nike jako profesionální sportovec a ve čtyřech X Games . Závodil jsem ve třech a podařilo se mi získat zlatou, stříbrnou i bronzovou medaili.

JUMP MAG 03/2016

NOVINKY GLADIATOR RACE NA SEZONU 2017 Na základě připomínek a návrhů od závodníků připravujeme následující novinky: První zimní závod: WINTER GLADIATOR RACE. Pevnost Josefov byla hodnocena jako jedna z nejzajímavějších lokalit překážkových běhů v roce 2017. Uvidíme jak se vám bude líbit v zimě. Každý startující dostane funkční zimní čepici. Dárek pro všechny bez ohledu na termín přihlášení! Opět jdeme vlastní cestou. Žádné šibeniční termíny pro registraci s dárkem od nás nečekejte. Dostanete ho kdykoli, i pokud se přihlásíte na místě! Rozšíření soutěžních kategorií nově o kategorii Junior a rozdělení kategorie Žen na dvě (do 39 a nad 40). Máme pravděpodobně nejvíce kategorií v závodech OCR. Takž máte větší šanci vyhrát! Závod čtyř členných týmů v neděli v Milovicích a v Holicích se společným startem celého týmu zároveň. Tohle bude pecka, start celého týmu najednou. Společné překonávání překážek a přímý souboj s konkurenčními týmy. Historicky první Mistrovství České republiky v OCR (obstacle course racing – závod v překážkovém běhu) jako součást GR TRIUMPHALIS pořádané ve spolupráci s asociací OCRA CZ. Tedy ideální příležitost zdolat závod seriálu a ještě si odnést titul Mistra České republiky. Zbrusu nová kolekce oblečení a reklamních předmětů GLADIATOR RACE. Těšit se můžete na funkční oblečení na sport, ale i na běžné použití. Samozřejmostí je i několik nových překážek. Nová lokalita pro říjnový závod! Tohle bude velké překvapení! Zapojení se do projektu Only week cheat! Větší důraz chceme klást samozřejmě i na fair play.

JUMP MAG 03/2016

BAHNO, SNÍH I LED ICEBUG ZEAL SI PORADÍ SE VŠÍM

JUMP MAG 03/2016

Hluboké bahno, sníh, led, volný terén, popadané kmeny stromů, mokré kameny, nebo trasa sparťanského závodu. I když se to na první pohled nezdá, všechny vyjmenované typy povrchů mají jednu věc společnou. Pro každý z nich budete hledat klasickou běžeckou botu poskytující dostatečný záběr a stabilitu jen s velkými obtížemi. V tu chvíli přichází na řadu pravděpodobně jediné možné řešení, jak si s tak náročným prostředím bez problémů poradit – boty s hřeby. Pokud navíc hodláte v takových podmínkách závodit, je tady bota, která vás bude velmi zajímat – Icebug Zeal OLX. Běžecké boty s hřeby v žádném případě nepatří mezi obvyklé vybavení, ale o to víc je oceníte v momentě, kdy začnete přesouvat své běhy více do volného, nebo těžkého terénu. Největší oblibě se těší hřebové boty dlouhodobě mezi orienťáky, kteří se bez nich prakticky neobejdou, ale stále častěji se s nimi můžeme setkat i na “hladkých” běžeckých závodech. Nemusí se přitom jednat o hodně specifickou dvacetičtyřhodinovku na lysé hoře, hluboký sníh se stává tradicí i na Jesenické zastávce seriálu Horská výzva, bahno a těžký terén si užijete na většině jarních krosů i horských běhů a přes léto zase vzniká stále větší počet překážkových závodů typu spartan race. Největší výhodou podrážky s hřeby je nekompromisní kontakt s povrchem bez ohledu na to, kudy zrovna běžíte. Nemusíte se bát podklouznutí směrem nahoru, dolů ani do stran a ukotvení hřebů do mezipodešve obvykle výrazně zvedá stabilitu celé boty. Naopak největší nevýhodou tohoto typu bot je velmi úzká specializace. Každý metr po asfaltu je hodně znát a brzy zjistíte, že tvrdým hladkým povrchům se s hřeby musíte vyhýbat jak čert kříži. Icebug je švédská značka specializující se na výrobu běžeckých a turistických bot a za 14 let své existence se stala synonymem pro maximální přilnavost, která je hlavní prioritou při výrobě všech jejích modelů. U většiny bot této značky se setkáme s jednou ze tří hlavních technologií použitých k výrobě podešve. První z nich je vysoce kontaktní pryžová směs RB9X vhodná jako univerzální varianta do členitého terénu, kde se bude střídat asfalt s těžkým terénem. Druhá technologie nese označení BUGrip a jedná se o podrážku doplněnou o sadu ocelových čepů, které nejsou uchycené napevno, ale při každém kroku se přizpůsobí okolnímu prostředí. Díky tomu lze i přes přítomnost hřebů boty rozumně využívat pro pohyb po hladkém asfaltu nez výrazné ztráty stability a dynamiky. Třetí a poslední typ konstrukce se jmenuje OLX je totožná s předchozí variantou BUGrip s tím rozdílem, že hřeby nejsou pohyblivé, ale pevně ukotvené v mezipodešvi. Tento rozdíl umožňuje použít tenčí a lehčí vrstvu

JUMP MAG 03/2016

mezipodešve, která poskytuje výrazně lepší kontakt chodidla s podložkou. Díky pevnému uchycení jsou však OLX boty vhodné pouze pro použití mimo asfalt a tvrdý podklad. Icebug Zeal, Zeal 2, je nová závodní krosová bota, která zcela využívá potenciál OLX konstrukce. Na hřebové boty jsou Zealy až překvapivě dynamické, lehké (280 g), s nízkým dropem (6 mm) a s velmi dobrým citem pro terén. Tyto parametry botu předurčují k použití na kratší závody a intenzivní tréninky ve velmi náročném terénu. Podrážku zdobí 16 karbidových hřebů (9 v přední části, 3 pod středem, 4 pod patou), které zajišťují maximální možnou trakci ať už poběžíte kdekoliv s výjimkou asfaltu, kde bota ztrácí kontakt, stabilitu i dynamiku. Jakmile však naběhnete na cokoliv od tvrdé hlíny po hluboký sníh, pocit z běhu se naprosto změní a o hřebech v podrážce nemáte ani tušení. Od jiných hřebových modelů se Icebug odlišuje mimo jiné i umístěním třech hrotů pod středem chodidla. Tento fakt nejvíce ocení účastníci spartan race, protože už se nebudou nikdy muset bát došlápnout na mokrou dřevěnou překážku, nebo žebřík.

JUMP MAG 03/2016

Za pozornost stojí i svršek boty, který je utkaný z nylonového vlákna tak, že v omezené míře odolává protečení a nemusíte se bát, že byste ho potrhali o trní ani jiné překážky, se kterými se člověk v terénu může setkat. Tvarově se jedná o velmi úzký model, jak už jsme u závodních bot zvyklí. Úzký tvar společně s pevným svrškem vybízí spíše k použití na kratších tratích, protože s rostoucím časem by mohlo být chodidlo v botě až nepříjemně stísněné. Už na první pohled zaujme netradičně vystouplá výztuha z EVA pěny, která z obou stran obepíná chodidlo a v nejvyšším místě se dostává jen kousek pod kotník. Tento prvek má za cíl výrazně zvýšit stabilitu a nutno říct, že se mu to daří. I v příkrém traverzu chodidlo pevně drží na svém místě, nemá tendenci se zvrtávat, ani se jinak v botě pohybovat. Po prvním nazutí jsem se bál, co udělá kombinace tak masivní výztuhy a pevného nylonového svršku s pohodlností boty, ale ani tady Zeal nijak zásadně nezaostává a na závodní krosovku sedí na noze velmi příjemně. Posledním, avšak důležitým detailem je vnitřek boty. Vzhledem k očekávanému častému pohybu v mokrém prostředí je stélka uvnitř boty vlepená, což na jednu stranu zabraňuje riziku jejího posouvání, na stranu druhou však zapomeňte na to, že byste botu vybavili svou vlastní ortopedickou vložkou. Celkově je Icebug Zeal jedna z nejlehčích a nejdynamičtějších hřebových bot na trhu, která poskytuje maximální možný záběr na každém terénu. Počítat však musíte s faktem, že asfalt je v této botě váš nepřítel číslo jedna. Svůj potenciál Zeal nejlépe ukáže při orientačním běhu, krosových závodech ve sněhu, bahnu, nebo velmi náročném terénu a na spartan race. Autor pracuje jako konzultant běžecké speciálky Triexpert.

JUMP MAG 03/2016

DĚTI A TRÉNINK “Mnoho povolaných, málo vyvolených.“ Určitě všichni toto přísloví znáte. Ve sportu platí dvojnásob, ať už hovoříme o sportovcích či trenérech. A stejně tak platí: „Žádný učený z nebe nespadl.“ Proto jsem se rozhodl podělit se s vámi alespoň o základní informace z oblasti sportovní přípravy dětí a mládeže. Pevně věřím, že v nich naleznete základní pilíře pro budování dalších znalostí a pomocnou ruku při přípravě vašich svěřenců. Text, foto: Zdeněk Lhota Dnes se zaměříme na děti ve věku 5 – 10 let. Na základě vlastních zkušeností jsem tuto skupinu o rok rozšířil. Toto období je často spojováno se zahájením základní školní docházky, ale mám ve skupině několik pětiletých dětí (předškoláků), kteří jsou velmi šikovní. Dokonce jsem se setkal s výborným projektem „Tělocvik do školek“, který, díky své kvalitě, přináší do života dětí radost ze sportu a ne strach a obavy, tak jak tomu mnohdy na základních školách bývá. Naši věkovou skupinu musíme ještě rozdělit na věkové rozmezí 5-7 let, pro které je charakteristický pohybový neklid, živost, nestálost a potřeba pořád něco tvořit. S tímto jde ruku v ruce vysoká unavitelnost centrální nervové soustavy. Další věkové rozmezí 8-10 let lze oproti předchozímu označit za zlatá léta motoriky. Téměř vše jde samo, stačí jen dokonalá ukázka.

JUMP MAG 03/2016

Ahoj, já jsem SPORT a budeme se kamarádit. Přesně takovým způsobem se seznamují děti mezi sebou a se sportem by to mělo být stejné. Trénink by měl vytvářet hezký vztah ke sportu, návyk na pravidelnou činnost a osvojování široké škály základních dovedností. Je ovšem nutné vyhnout se zaměření na detail, často měnit obsah, díky rychle klesající soustředěnosti jednoznačně preferovat zábavu před vítězstvím, podporovat u dětí uvědomování si vlastního těla, tvořivost, a umět je ocenit za trénink a disciplinovanost.

Kondiční trénink •

Obratnost – koordinace

S rozvojem centrálního nervového systému (chlapci do 12 let, dívky do 11 let) jsou děti velmi senzitivní k rychlému učení nových pohybů a tím rozvoji koordinace. Děti se nebojí provádět pohyb v prostoru díky nižšímu pudu sebezáchovy, který se začíná rozvíjet až s nástupem puberty. Koordinační cvičení se zvyšováním složitosti, v různých obměnách se změnou rytmu a přiměřenosti k stáří a vyzrálosti jsou základní částí každého tréninku.

•

Rychlost, koordinace společně se sílou

Rychlost spolu s koordinací se nejoptimálněji rozvijí v tomto věku, a proto bychom je měli stimulovat co nejčastěji. Věk 8 – 13 let je proto senzitivním obdobím pro rozvoj rychlosti reakce a jednotlivého pohybu. Rychlost reakce, akční rychlost, rychlosti lokomoční (zrychlení, frekvence pohybu, se změnou

JUMP MAG 03/2016

směru), toto členění pro přípravu jednotlivých prvků tréninku má velký význam, jelikož jsou při svém projevování na sobě relativně nezávislé. Osobně využívám tento formát: doba zatížení 5-10 vteřin s aktivním odpočinkem v poměru 1:6, u mladších lépe 1:10, 3-5 opakování a 1-3 série. Svalová a kosterní soustava se v tomto období vyvíjí a není připravená na rozvoj cílené síly, proto doporučuji využívat hry a cviky zaměřené na rychlost a obratnost, které samy o sobě podporují rozvoj přirozené síly velkých svalových skupin. Lezení, šplhání, překonávání překážek, vše formou her. Klíčový není nárůst svalové hmoty, ale upevnění přirozeného vývoje kostry a svalů.

•

Vytrvalost

V odborné literatuře se dočtete, že čtyřleté děti jsou již schopné vytrvalostních výkonu a vzhledem k univerzalitě této schopnosti (senzitivní k rozvoji téměř po celý život), by měla být trénována pouze dlouhodobá, a to spíše z důvodů rozvoje volních vlastností. Nejvhodnějším prostředkem jsou samozřejmě hry – řízené či neřízené, nebojte se využít třeba aerobik. K rozvoji využívat souvislou metodu s časovou délkou zatížení 10 – 15 min., s přibývajícím věkem až 30 minut. Nejvhodnějším ukazatelem intenzity zatížení je u dětí sledování srdeční frekvence při nízké a stálé (130 – 150 tepů) skvělým ukazatelem je schopnost mluvit v průběhu zatížení. Pokud děti nejsou již schopny mluvit, je intenzita příliš vysoká!!!!! To mějte na paměti. V tomto období je opravdu důležité mít tréninky velmi pestré, chválit a motivovat v průběhu a na konci za, byť pro nás, drobnosti, ale pro naše svěřence, velké věci.

JUMP MAG 03/2016

SONY FDR - X3000: JEDINEČNÁ KAMERA PRO OUTDOOROVÉ SPORTY Malá kamera s možností natáčení 4K videa se stereo zvukem, možností potopení v pouzdře až do 60 metrů. Prachotěsná. Nárazuvzdorná. Možnost slow-motion videí 120 sn/s v kvalitě full HD… Ale je skutečně jedinečná? Ano, je, zní odpověď. text & photo: Evey Taylor

JUMP MAG 03/2016

Outdoorové kamery vyrábí spousta značek na trhu. Je těžké si mezi nimi vybrat a porozumět výhodám, které určité technické parametry v popisu daného modelu mohou přinést pro natáčení videa při sportu. Většina z nich umí full HD či 4K video, a to v přibližně stejném počtu snímků za sekundu. Umí pořídit fotku, jsou nárazuvzdorné, dají se potopit. „Tak v čem je tato malá kamera od Sony jiná?“ Už v prvních modelech řady ActionCam (název řady outdoorových kamer Sony) byla zabudována elektronická stabilizace, díky které jste dostali opravdu plynulejší záběry oproti kamerám od jiných výrobců. Jenže tentokrát šla Sony ještě dál. Do nového modelu X3000, který je velmi zmenšený oproti jeho předchůdci, dokázal výrobce zabudovat optickou stabilizaci. Jak to funguje? Neuvěřitelně. Celá vnitřní optická soustava se pohybuje, a tím opravdu velmi silně redukuje jakékoli chvění a třes. Pobíháte s kamerou v ruce a obraz se vám ani nehne. Většina záběrů z outdoorových kamer musí projít postprodukcí v počítači, aby se snímky zkorigovaly, vyrovnaly, doladily se barvy. Nyní vám tato starost odpadá. Už se nemusíte bát otřesů, které vyvolává běh po silnici, prašné cestě či skálách. Náhlé změny záběru, když uhýbáte nějaké překážce, už nebudou zachyceny trhaně, ale lehce plynule. Další příjemností, která s novým modelem přichází, je vylepšené dálkové ovládání. Jelikož kamera je opravdu velmi malá a vybavená pouze digitálním displejem, kde si můžete nastavit základní věci ohledně kvality videa, je možné k ní pořídit i dálkové ovládání, přes které můžete sledovat reálný obraz toho, co právě točíte. Také ji můžete nastavovat pomocí několika kliků na ovladači, aniž byste ji museli sundat z helmy, či řídítek. Samozřejmostí je i spuštění a ukončení videa, či prohlížení již pořízených záběrů. Samotné ovládání je odnímatelné, takže ho můžete nosit jako hodinky na zápěstí nebo ho třeba přicvaknout na speciální stativ od Sony. Ale pokud se chcete rychle pochlubit pořízenými záběry vaší jízdy, existuje velmi 45 JUMPaplikace MAG 03/2016 jednoduchá PlayMemories Mobile, kterou si můžete zdarma stáhnout do chytrého telefonu (podpora operačních systémů Android a iOS). Pomocí této přetáhnete videa, sestříháte a můžete sdílet už při cestě lanovkou na vrcholek svahu.

Zuzana Kocumová Text: Petr Vinický Foto: archiv Zuzany Kocumova

JUMP MAG 03/2016

Zuzana Kocumová se letos stala první ženou, která obhájila titul Mistryně světa ve Spartan Race. A aby toho nebylo málo, přidala si k tomu ještě titul Mistryně světa v OCR ve smíšených štafetách spolu s Petrem Vinickým a Michalem Rajniakem. Nám smrtelníkům to přijde jako neuvěřitelné. Ale jak vidí letošní sezónu sama Zuzka? Na to se ji zeptal Petr Vinický. Ahoj Zuzko, pomalu se blíží konec roku a s tím spojené hodnocení sezóny. Neodpustím si tuhle otřepanou otázku.

Asi není veřejným tajemství, že radíš Tomášovi Tvrdíkovi s tréninkem. Jak ses k tomu dostala?

Byla bych neskromná, kdybych si stěžovala nebo chtěla víc. Jednou z nejdůležitějších věcí pro mě je dělat to, co mě baví, přináší mi radost a pokud možno, radost a motivaci přináší i lidem v mém okolí. A z tohoto hlediska to byl fakt povedený rok Vzhledem k poměrně dlouhým životním obdobím, kdy tomu bylo kvůli zdraví jinak, to dokážu vychutnat a ocenit víc, než třeba ve 20 letech.

Jednoduše – Tomáš mě oslovil. Loni „objevil“ překážkové závody, tak jako většina těch, kteří to zkusili, propadl jejich kráse, začal trénovat a díky jeho dobrému základu z minulé sportovní kariéry se brzy dostal mezi českou špičku, hlavně na kratších tratích. A protože je to člověk ambiciózní, příští rok chce patřit i do špičky světové.

Nicméně pro většinu z nás už odpočinek skončil nebo končí a pomalu začínáme s přípravou na další rok. Je to stejné i u Tebe? Asi ne. Pro mě byla tato letní sezóna snad první, kdy jsem ji i mentálně tak nějak přijala za hlavní. Jako bývalá běžkyně na lyžích jsem vždy za vrchol považovala zimu a zimní závody. A teď nějak osciluji mezi tím, že bych měla odpočívat po létu, a tím, že začíná hlavní příprava na zimu a s tím spojené najíždění objemu na lyžích. Poradíš si se svojí vlastní přípravou sama, nebo využíváš někoho alespoň na zpětnou vazbu? Připravuji se sama a zpětnou vazbu se snažím hledat maximálně ve svém těle a svých pocitech. Zjistila jsem, že s mým poměrně chatrným zdravím je to jediná šance, jak při závodním zápřahu zůstat zdravá a s chutí do trénování i závodů. Zima začala a tím i období, pro tebe, jedno z nejoblíbenějších. Sundáš si běžky alespoň doma nebo čekáš, až přejde noc a můžeš znovu vyrazit do bílé stopy? Byla jsem zvyklá s nimi i spát, ale přítele tlačily hůlky pod hlavou a studilo vázání, tak pro udržení klidu v domácnosti jsem to přehodnotila a před spaním si je raději JUMP MAG 03/2016 sundávám.

Co si od toho slibuješ? Už roky trénuji sebe sama a zdá se, že to docela funguje. Od mlada mě zajímal zázrak jménem lidské tělo a jeho fungování, ležela jsem v metodických dopisech a knížkách o fyziologii, a to nejen sportovní. A protože mi přeci jen není 20 let, tak mi připadá možnost svoje zkušenosti předat dalším jako čím dál lákavější. Trochu k tvému vlastnímu tréninku. Jak vypadá tvůj oblíbený/běžný trénink? Asi netradičně. V podstatě je to „směs“ veškerého možného „hýbání se“. Běh, ale většinou do 30 km týdně, horské kolo, min. 3 x týdně tanec (naprosto dokonalý způsob na lepší poznání svého těla a zlepšení koordinace, které využijete při každém jiném sportu), kajak, lezení po skalách, plavání, občas silový kruhový trénink. Ráda využívám při dlouhých bězích i výletech nordic walkingové hole. V zimě jednoznačně lyže. 48

Kterou část nebo činnost v tréninku máš nejméně ráda?

Myslím, že ano. Aspoň jsem o tom měla informace od pár známých z USA.

Skoro se stydím odpovídat, ale já už jsem líná dělat to, co nemám ráda. Mám štěstí, že mě baví spousta věcí, takže můj problém spíš je, že nestíhám vše, co bych chtěla. Ale je pravda, že v posilovně jsem nebyla roky a pokud to jde (jako že asi ano…), tak sílu raději získávám na lyžích, na skalách, případně při venkovním kruhovém tréninku

Pocity za cílovou páskou se dají srovnat s první výhrou? Popravdě ne. Loni to byl gejzír radosti a překvapení, to se asi nedá opakovat. Letos jsem tušila, že by to mohlo vyjít, ale už v tom byla příměs řekněme „povinnosti splnění očekávání“. Ale tím nechci říct, že i druhá výhra by nebyla krásná. Jenže jak všichni víme, neměla jsi dost a rozhodla ses odletět do Kanady na OCR WC. Odkdy jsi o tom přemýšlela a co Tě k tomu vedlo?

při posilování s vlastní vahou. Jaké jsi měla pocity, když jsi odjížděla do Tahoe? Kombinace těšení, nervozity, zvědavosti. Těšení na závod i na tamní nádhernou přírodu, zvědavost, jestli to v loňském roce byl jen úlet, nebo ne. Co bylo jiné oproti loňskému závodu? Organizace, zázemí, trať, přístup ostatních? Hlavně přístup ostatních. V loňském závodu mě nikdo neznal, měla jsem klid, na trati mě ze začátku nikdo nehlídal. Letos jsem byla považována za hlavní favoritku a tím se zvyšoval tlak. Před startem tiskové konference, při závodu „terč na zádech“, kamkoliv jsem přišla, tak dotazy, jestli jedu vyhrát. Myslíš, že měly soupeřky strach?

JUMP MAG 03/2016

Přemýšlela jsem o tom dlouho, jenže týden po MS v USA byly krajské volby, a Kanada byla týden po nich. Což bylo dost šibeniční. Takže jsem to nechávala otevřené. Nakonec jsem se rozhodla v úterý večer, ve středu koupila letenku, ve čtvrtek letěla a v sobotu závodila. Bylo to trošku nahonem, ale nakonec jsem fakt nelitovala. S čím si odlétala do Kanady? Přece jenom je to trochu odlišný závod od Spartan Race. Právě s tím, že chci zjistit, v čem jsou rozdíly. A jestli jsem schopná uspět i v tomto typu závodu. No a další motivací, která je motorem skoro pro všechno - nová zkušenost, nové místo, které jsem neznala, noví lidé – tohle jsou věci, které vám nikdo nevezme. Medaile nemedaile. Lindsay Webster měla asi o motivaci postaráno. Myslíš, že měla radost, když ses rozhodla do Kanady přiletět? Říkala, že ano, a já jí věřím. Podle mě tušila, že v tomto typu závodu má velkou šanci mi porážku z MS z Tahoe vrátit. A stalo se. Na překážkách je opravdu vynikající.

JUMP MAG 03/2016

V čem se dají obě mistrovství porovnat? A v čem jsou naopak rozdílná? Tak obojí je kombinace běhu a překážek. Ale OCR je mnohem víc o překážkách, méně o běhu a daleko méně o celkové síle, kterou při Spartan Race prověříte při nošení břemen. U Spartan Race se dá říct, že pokud nemáte skvělý běh (a v Tahoe je to navíc umocněno nadmořskou výškou), nemáte šanci uspět. V Kanadě mě nakonec 50 m před cílem na překážce předstihla Švédka, kterou jsem na trati předbíhala několikrát a vždy si říkala – jak to, že je furt přede mnou, když jenom kluše?! Jenže právě Švédky mají skvělou přípravu na sérii Toughest, tyto zkušenosti prostě nenahradíš. Další velký rozdíl je v tom, že na OCR musíte překonat všechny překážky. Máte na to neomezeně pokusů, ale nedáš – končíš. Žádná možnost penalizace, trestných angličáků, nic. Prostě musíš.

JUMP MAG 03/2016

Pro porovnání – MS ve Spartan Race – 24 km, 1400 m převýšení, 36 překážek včetně plavání a dalších dvou vodních, 3x nošení břemen v těžkém terénu. MS v ORC (dlouhá trať) – 15 km, cca 600 m převýšení, 59 překážek, žádná vodní, 1x relativně krátké nošení břemene Co tě nejvíce zaskočilo na trati? Na OCR? Nevím, jestli zaskočilo. Bylo tam hodně zajímavých překážek, nejvíc jsem se bála dřevěného áčka, kde se jen rukama muselo vylézt po dřevěných schodech (takže úchop nic moc) nahoru – přesah – dolů. Nakonec se ale jako nejtěžší ukázala nenápadná „vlna“, která by za normálních podmínek byla úplně v pohodě. Jenže byla do kopce, takže se špatným rozběhem, mokrá a pod ní spousta bahna, takže čistě ji nedala většina chlapů a ani jedna žena. Nakonec nám povolili ručkovat za malinký okraj a vlastně se zde z velké části rozhodnul závod.

Měla jsi o motivaci pro štafetu postaráno, když jsi vybojovala „jen“ 4. místo? Tak určitě. Hlavně mě štvalo, že jsem o medaili přišla uklouznutím asi 10 cm před koncem překážky. Někdy je i frustrace dobou motivací. Na štafetu se vám počasí trochu pomstilo za ty hezké předchozí dny. Hrálo to velkou roli během celého závodu? Hrálo. Možná že bychom bez deště nevyhráli, neb bych místo „sáňkování“ po zadku a zádech (nedobrovolného) musela z kopce běžet a to bych rozhodně nezvládla tak rychle. I přes to, že v seběhu jsem celkem sebevrah. Navíc to nesmírně ztěžovalo všechny ručkovací překážky. Sdílená radost v týmu je malinko jiná, než když vyhraješ jako jednotlivec, že? Každopádně. Prostě platí, že sdílená radost, dvojnásobná radost. Na cílovém videu to, myslím, je vidět. Když se podíváš na závody za oceánem a tady v čem je to jiné? JUMP MAG 03/2016

Snad hlavně v šíři špičky a profesionalitě závodníků. Je to tam naprosto regulérní sport, velmi uznávaný, a většina těch, kteří se pohybují na předních místech, jsou profesionálové. Jinak atmosféra je skvělá tam i u nás, v tom se Češi opravdu stydět nemusí. S jakou představou se díváš na nadcházející sezónu? Chceš zkusit něco nového, resp. nový seriál závodů? Uvidíme. Ještě čekám, jak budou nastaveny série u Spartan Race, lákalo by mě objet pár závodů po Evropě a možná i některý závod z NBC série v Americe. Pokud zdraví dá, tak bych chtěla oběhnout i nějaké běhy typu SkyRace v horách, to mě letos nesmírně chytlo. Možná i zkusit polský Runmageddon. Jak říkám, uvidíme. Já nejsem moc plánovač. Někdy své okolí přivádím trochu k šílenství, že rozhodnutí přicházejí dost na poslední chvíli. Sama jsem se s tím už žít naučila. Zuzko, děkuji za tvůj čas a rozhovor. Přeji hodně úspěchů v dalším roce a pevně věřím, že se uvidíme nejen v Kanadě na startu před obhajobou titulu.

OCR WORLD CHAMPIONSHIP 2016 navštívili závodníci z téměř padesáti států světa. Cesta na takový závod vede přes kvalifikační závody, které jsou vypsané během celého roku. Do Elity se postupuje většinou z TOP 5 na kvalifikačním závodě. Další umístění v pořadí jsou rozdělena do Age group, kterých je vypsáno také dost, aby rozestup nebyl tak velký. Kanadské Blue Mountain se v polovině října stalo místem, na které se sjela většina těch nejlepších OCR závodníků z celého světa. Místní lyžařské středisko hostilo již třetí ročník OCR světového šampionátu. Po dvou ročnících v USA se organizátoři rozhodli přesunout dějiště šampionátu právě do lyžařského střediska Blue Mountain ležícím severně od Toronta. Toto leží asi 3 kilometry od jezera Huron (je tak „malé“, že na druhé straně je kulatý obzor, nikoliv břeh). V samotném středisku je mnoho sjezdovek blízko sebe, ale převýšení není od spodní stanice k horní nijak dramatické. Celé centrum už je o něco lepší. Chvíli si říkám, jestli nestojím někde v italských Alpách. Příjemné prostředí, nutno poznamenat. Už při příjezdu je znát, že se tu za pár dní koná velká akce. Všude bannery, rozestavěné překážky a pomalu se rýsující trať. Zázemí není ve stanech, jak bývá zvykem, ale v přilehlých konferenčních sálech. U registrací mají vše pod kontrolou. Vše přehledně připravené, a samozřejmě s veškerou podporou, která byla v danou chvíli opravdu potřeba. Diametrální rozdíl byl cítit už při komunikaci několik měsíců před samotným šampionátem. Na otázku dostanete odpověď takřka obratem, nečekáte dny a týdny, snaží se vám vyjít vstříc, jak nejlépe to jde. Při pohledu do historie je vidět, jak každý ročník získával větší a větší prestiž spolu s rostoucím počtem účastníků. Letos ho JUMP MAG 03/2016

Co vás na trati čeká a nemine Spektrum překážek bylo dost rozmanité. Setkal jsem se s překážkami z Evropy, i když v hodně malé míře (Toughest série). Dále pak překážky, které jsou hlavně na sériich v USA z jednotlivých závodů. A potom, což je další velká rozdílnost, existují v USA firmy, které překážky vyrábějí a dodávají je přímo závodům. Takový Platinum ring byl na trati 15K celkem 3x. A následně každý den v jiné modifikaci. Vše v režii firmy, která překážku dodává. Pro evropské závodníky to byla dost velká neznámá. Nebylo ani možné si nic předem vyzkoušet. Vše bylo opáskované a hlídané. Celý koncept OCR je hodně orientovaný na ruce a celkovou všestrannost závodníků. Klasické ručkování, zavěšená houpající se stěna, to vše bylo neskutečně různorodé. Každý si představí ručkování pomocí kruhů atd. Jenže najednou doběhnete k překážce, kde musíte ručkovat jen metr nad zemí. Téměř bez kruhů, nesmíte vylézt na překážku ani se dotknout země? To byla slušná challenge. Vlnu znáte všichni z Predátora, ale tady bylo nabíhání velmi kluzké. Dost o technice, jak na ni naběhnout a kdy se odrazit. Pro mnoho závodníků hotová noční můra. A to na trati byly 3 různé vlny, z toho jedna uprostřed sjezdovky. Samotná trasa pak byla úplně jasná, po celé délce pásky po obou stranách. Není kam uhnout, není třeba přemýšlet a hledat další fáborek. Jen upalovat mezi nataženým „mlíkem“.

Systém penalizací a jejich hlídání Tyto závody nemají burpees ani trestná kola. Musíte všechny překážky překonat. Když je nedáte na první pokus tak vysílení jdete na další. Každým dalším pokusem se šance rapidně snižuje. Pokud nemáte sílu nebo rozhodčí usoudí, že na to nemáte, odstřihnou vám náramek. Samozřejmě můžete pokračovat dále v závodě, ale prakticky jen v seznamu těch, kteří nepřekonali překážku. Celkem striktní, ale jasné pravidlo. Obrovský rozdíl oproti našim organizátorům je ten, že před každou vlnou vám na startu řeknou krizová místa a nejdůležitější věci. Následně, před každou překážkou, se před vás postaví borec a řekne, co smíte a nesmíte. A následně vás kontroluje krok po kroku. Chyba = nový pokus. Na ty je vyhrazena speciální „retry line“ kde je fronta opakujících. Nesmíte předbíhat, nesmíte bránit nově příchozím, jinak končíte. O diskvalifikaci se tady nikdo nebaví. Bez diskuze končíte.

sprinterské trati okolo festival arény, kde bylo rozmístěno všech 15 překážek. Vše v podstatě na očích. Každá chyba zde stála propad pořadím velmi, ale opravdu velmi dolů. Sobota přinášela hlavní událost závodního víkendu. Závod na 15km a téměř 60 překážek, které byly rozmístěny rovnoměrně na trati. Ta se táhla po krásných trailech, U rampě a trase pro MTB kola. Několikrát nahoru a dolů, jak jinak než po sjezdovkách. Startovalo se v opačném pořadí. Tzn. elitní vlna jako první a rovnou všichni najednou. Následována elitními ženami. Poté Age group a vše zakončeno Journey man. Závěrečnou třešničkou na dortu byla nedělní štafeta. Tři předem dané úseky (rychlost = běh, síla = nošení sandbagu do sjezdovky 800 m a technika 2x – nejtěžší překážky). Štafeta byla mužská, ženská a mix ve dvou kategoriích Elite a Open. Jednoznačně nejvíce divácky atraktivní část programu celého víkendu. Celý průběh byl napínavý až do samotného konce.

Program

Atmosféra

Celý kolotoč se rozjel už v pátek. Na programu byl závod na 3 km. Startovalo se formou jednotlivých vln po osmi závodnících. Počínaje Journeye man , Age group a jako poslední Elita. Velmi atraktivní podívaná na

Tu za oceánem umí velmi dobře. Pominu špičkovou atmosféru během všech těch dní. A zůstane mi speciální jmenovatel toho všeho, COACH PAIN.

JUMP MAG 03/2016

Zdroj: fb strรกnky OCR World Championship

Neskutečně charismatický člověk, který si pro každou vlnu připravil originální řeč, kterou spatra vytáhl před každou vlnou. Jeho je potřeba zažít, viděl jsem mnoho borců, kteří měli slzy v očích a stáli na startu. Úplným vrcholem byl však start make&wish (charita), tam poslal do kolen i on sám sebe. Zastoupení

Rajniakem ze Slovenska vyhráli mix štafetu a stali se mistry světa. Výsledky zde http://www.onlineraceresults.com/ race/view_race.php?race_id=56294#racetop Nebo http://www.j-chipusa.com/results.php? eventid=10465 15K

Už při příjezdu bylo vidět, že se nejedná o běžný závod. Skupinky závodníků v národních barvách a vlajky států jen podtrhovaly výjimečnost celé akce. Velké zastoupení měla i OCR média. Na internetu bylo možné zhlédnout velké množství přenosů, rozhovorů, online streamů. Zase o něco výše, než jsem zažil loni na MS Spartan Race. Každým rokem zvyšující se konkurence byla znát i v zastoupení závodníků. Rozdíl oproti nám, Evropě je ten, že tady je tento sport obrovsky populární a mnoho závodníků se tím živí. Je rozdíl potom závodit ve stejné kategorii, když chodíte do práce a přitom trénujete, proti někomu, kdo to má jako zaměstnání a věnuje tomu veškerý čas.

100% dokončeno - 219závodníků (45 žen a 174 mužů)

Statistika

Průměrný čas 0:25:14 - čas vítěze 0:15:55 Atkins/0:20:01 Webster

Česká stopa byla na tomto mistrovství zapsána velmi výrazným písmem. Zuzka Kocumová smolně přišla o 3. místo na předposlední překážce. Nakonec brala skvělé 4. místo na trati 15K. Petr Vinický obsadil na 3K 36. místo. Na 15K taktéž 36. místo

Průměrný čas 2:22:03 - čas vítěze 1:24:37 Albo / 1:45:45 Webster Dokončilo bez náramku - 57 závodníků (44 žen a 13 mužů) Průměrný čas 4:13:39 – čas nejlepšího muže 2:23:18/2:43:48 ženy 3K 100% dokončeno - 136závodníků (32 žen a 104mužů)

Dokončilo bez náramku - 22 závodníků (15 žen a 7 mužů) Průměrný čas 1:23:11 – čas nejlepšího muže 0:20:23/0:46:22 ženy

Vrcholem pak ovšem byl závod štafet, kde Zuzka Kocumová s Petrem Vinický a Michalem

JUMP MAG 03/2016

ONLY THE WEAK CHEAT DOSTÁVÁ NOVÝ ROZMĚR  Nebudeme chodit kolem horké kaše a zastírat, že jsme opravdu pyšní na naši kampaň ONLY THE WEAK CHEAT, kterou nám závidí celá evropská aliance. Ovšem přišel čas, že už jen náramky nestačí, protože diskuzí na tohle téma neubývá. Ba naopak. Položili jsme si otázku, jakým směrem se vydat a zjistili jsme, že nejlepším řešením bude přidat na trať jeden prvek, a to osvědčený učitelský dozor. Respektive rozhodčí, kteří budou dohlížet na dodržování pravidel, správné překonávání překážek a především na poctivé vykonání trestů. Rozhodli jsme se závodům, které o to budou stát, dát značku #ONLYTHEWEAKCHEAT. Je nám jasné, že se nic nezmění na prvním závodě a že mnohým z vás se to líbit nebude. Ale stejně tak se nelíbí nám, když při závodech předbíhají lidé ne z důvodu, že by měli víc natrénováno, ale že to umí víc „vojebat“. První opravdový křest ohněm proběhne na 1. otevřeném mistrovství České republiky v OCR – Gladiator Race/OCRA CZ Milovice. Zde se poprvé seznámíte s naším týmem rozhodčích, v jehož čele bude stát Patrik Waldhans. Patrika jistě většina z vás pravidelně vídá na závodech a je jedním z mála, který na nedodržování pravidel stále upozorňuje. To byl jeden z důvodů, proč jsme ke spolupráci oslovili právě jeho. S Patrikem dále sestavíme tým 15 – 20 rozhodčích, kteří se budou na jednotlivých závodech střídat, a kteří budou dohlížet právě na dodržování pravidel. ARMY RUN jako první OTWCH závod Letošní sezónu jsme sledovali, jak se bude vyvíjet situace kolem Army Run, který tu loňskou neměl úplně příznivou. A tak jsme s napětím čekali, co předvedou letos. Naštěstí, k velkému překvapení většiny české OCR rodiny, se do toho kluci pustili s velkým nadšením a letošní rok dopadl nad očekávání dobře. Nejen proto jsme se rozhodli zkusit navázat na naši předchozí spolupráci a podařilo se. Army Run se stal prvním závodem, který se bude snažit své závodníky dotlačit k tomu, aby všichni dodržovali stanovená pravidla a příští rok se tedy na každém závodě budete s našimi traťovými komisaři setkávat. Pro všechny strany to bude nová zkušenost – pro nás, pro organizátory, a především pro vás, závodníky. Bude nutné ještě doladit systém, jakým „neposlušné“ závodníky trestat. Army Run je pro úplnou diskvalifikaci, my jsme zatím pro mírnější tresty. Alespoň v té nadcházející první, řekněme zkušební sezóně. Vypadá to, že půjdeme cestou osvědčenou ze světových šampionátů a to cestou náramků, které dostanete na startu a v případě nedodržení pravidel vám bude odejmut/odstřihnut. Přece jen držet v ruce medaili ze závodu bez náramku na ruce, by mohla být větší dehonestace než DSQ za jménem, kterého si většina lidí ve finále ani nevšimne. Každopádně je skvělé, že se toho Army Run nebojí a nezalekne se hlasu lidu, kterým se nese, že ti co platí, mají právo vlastně na cokoliv. Držte nám palce a uvidíme se příští rok na trati.

JUMP MAG 03/2016

KDY A JAK PROTAHOVAT Strečink – protahování je v poslední době poměrně diskutovaným tématem, a to nejen u běžců. Názory a rady se liší. Někdo se protahuje pouze po běhu, jiný před i po běhu. Velmi často se od pacientů dozvídám, že tomu protahování na začátku moc nedají, nemají na to dost času, po běhu na to zapomenou, nebo se neprotahují vůbec (!), nebaví je to apod. Text: Anežka Šplíchalová

Jak na to?

Jako kámen úrazu to vnímám u běžců začátečníků, ale i u pokročilejších, kteří razí heslo typu „nikdy jsem se moc neprotahoval a nic se mi (zatím) nestalo“. Případů, kdy po roce běhání (někdy i po delší době), přijde člověk k úrazu a je nucen na nějakou dobu zpomalit, či zastavit trénink úplně je nespočet. Existují ale i výjimky, sportovci, kteří se protahování věnují důsledně, ale i přesto na ně došlo. To je ale jiná kapitola.

Dynamický strečink přichází na řadu až poté, co tělo na začátku tréninku začnete zahřívat např. rychlou chůzí nebo lehkým klusem (cca 5 minut). Poté je dobré navázat cviky, které vidíte na obrázku. Existuje jich celá řada, ale pro inspiraci by Vám měly stačit. Nemusíte je provádět všechny, stačí vybrat 3-4. Vždy se při jejich provádění pohybujete vpřed, případně stranou (např. výpady stranou). U prvních čtyř cviků si můžete všimnout zakroužkované nohy, která stojí na špičce. Při těchto cvicích se opravdu na špičku vytáhněte, protože tím stabilizujete kotník, což je pro běh velice důležité. Dále jsou zde modifikace výpadů spojené s rotací trupu nebo se záklonem. Můžete samozřejmě dělat i obyčejné výpady. Jen si dejte pozor, aby koleno zůstalo nad kotníkem a nepředbíhalo prsty na nohou a aby úhel mezi stehnem a bércem byl 90°.

V tomto článku bych ráda shrnula pár důležitých informací týkajících se protahování při běžeckém tréninku. V první řadě je potřeba upozornit na fakt, že není strečink jako strečink. Rozlišujeme strečink dynamický a statický. Přičemž ten dynamický zařazujeme na začátku tréninku v rámci „warm-up“, kdy tělo zahříváme a připravujeme na výkon. V této části je právě ta důležitá, všemi fyzioterapeuty a trenéry omílaná, prevence zranění. Dynamický strečink zvyšuje dynamickou flexibilitu (rozumějte dosažení krajní polohy švihovým pohybem) a tzv. dynamickou sílu svalu (schopnost svalu se zkracovat a natahovat). Řada studií poukazuje na zvýšení výkonu bezprostředně po dynamickém strečinku a také výrazně nižší riziko zranění.

JUMP MAG 03/2016

Doporučuji si na jednotlivé cviky vyměřit rovinku cca 20 – 30 metrů a každý z vybraných cviků 2x zopakovat. Opět Vám to zabere tak 5 minut. Vůbec nejvhodnější je osvojit si běžeckou abecedu, kde kombinujete koordinaci, protahování a posilování. Zároveň trénujete i techniku běhu.

Na závěr zahřívací fáze si můžete dát pár rovinek, abyste se dostali do intenzity, kterou pro svůj trénink potřebujete. Celkově by Vás celá tato příprava měla vyjít tak na 15 minut. Strečink statický, tedy pomalé protažení s výdrží (alespoň 20 s až 2 min), je pak nejvhodnější zařadit na konec tréninku. Tělo je dostatečně zahřáté, a proto se nabízí se v této části zaměřit na rozvoj flexibility. Důležité je nezapomenout během protahování dýchat. Dosaženou krajní polohu můžeme tzv. prodýchat a pokud chceme rozsah zvětšit, činíme tak vždy s výdechem a v dosažené poloze opět setrváme alespoň 20 sekund. Nepulzovat, nepérovat! Setrvávejte v poloze, ve které cítíte mírný až velký tah. Takto protahovat se můžete i v netréninkové dny.

Zdroj obrázkku: https://s-media-cacheak0.pinimg.com/736x/c4/57/e3/ c457e392a47d368e54a30486e794ea2b.jpg

JUMP MAG 03/2016

Zdroj obrázku: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/f5/75/76/ f57576cf5006217833264ebc34549123.jpg Určitě je na místě Vám závěrem doporučit alespoň pár tréninků pod vedením zkušeného trenéra nebo návštěvu fyzioterapeuta, se kterým můžete jednotlivé cviky projít a zkontrolovat, jestli je děláte správně. Dle mého názoru a z vlastní zkušenosti je dobré se ujistit, zda to, co děláme, děláme dobře a neubližujeme si. Tak jako neznalost zákona neomlouvá, ani neznalost protahování neomlouvá, jelikož by to mělo být alfou a omegou každého tréninku. JUMP MAG 03/2016

ČÍSLE SE PODÍLELI Romana Marie Jokelová Děkujeme za fotografie. Více o její práci najdete na jejích stránkách www.rmjokelova.cz.

Zdeněk Lhota Zdeněk se pomalu ale jistě stal součástí JUMP MAGu a pravidelně nás zásobuje postřehy z dětských tréninků.

Adelá Turková aka Adelina Grafika Adéla je naší podporou, co se týče výroby plakátů a všech tištěných materiálů. Zároveň dává dohromady finální podobu log a všech blbostí, které k fungování potřebujeme.

Hana Petruchová Nejen Hanka se tentokrát postarala o korekturu článků. Tak snad se vám bude aktuální číslo číst mnohem líp. Každopádně jí patří velký dík za poslední dny, kdy dělalal korektury až do pozdních večerních hodin.

Sabina Smolová Stejně jako minule, i tentokrát v mnoha ohledech pomohla v překladech a zároveň se s Hankou postarala o to, aby ve článcích nebyly chyby.

Zvláštní díky patří Marku Boulovi a Jiřímu Vackovi (neplést s Vacíkem) :-) za jejich noční grafické seance.

DĚKUJEME!!!

JUMP MAG 03/2016