JUMP MAG OCR MAGAZINE 01/2016 by OCRA CZ

PETR VINICKÝ: “Slovo nejde neznám.”

Světová špička míří do Čech Vyzpovídali jsme ji

PLUS • Jak se kvalifikovat na evropský šampionát • 30 denní trénink: z gauče rovnou na překážky • OCR trenér • Soutěž 1

OBSAH 6 Spartan Ultra Beast Závod nejen o fyzičce 10 Predator Race jediný kvalifikační závod na Mistrovství Evropy v ČR 13 Rozhovor - Petr Vinický 19 Icebug - Švédská značka obuvi do těch nejtěžších terénů 21 Termínovka 22 Kvalifikace na OCR European Championship se blíží 23 Zahraniční scéna - Siri Englund 28 OCR - Z gauče k vítězství 32 KILPI Heroes Race 34 ONLY THE WEAK CHEAT 35 Expedice Toughest 2016, Malmö/SWE 38 GEAR - Recenze “Garmin Fenix 3 vs Suunto Ambit 3 Vertical 40 Volunteering

ZE STARTU Když jsme v dubnu 2015 dávali dohromady první plány na fungování OCRA CZ, měli jsme plnou hlavu nápadů, popsané stohy papírů, z nichž většina ještě čeká v šuplíku. Po 14 dnech nám došlo, že není možné stavět vzdušné zámky, že nejprve musíme zapracovat na důvěře vás - OCR běžců. Po tom, co jsme si v roce 2013 odběhli svojí premiéru na Spartanu (Martin v Monínci, Veronika v Bořeticích), nikdo z nás nečekal, že se z tohohle sportu stane životní styl nejen náš, ale velké skupiny nadšenců, kteří vymění pohodlí open space za válení se v bahně. Dnes už to není jen o Spartan Race, dnes už se bavíme o celé skupině OCR závodů po celé ČR. K dnešnímu dni máme oba dohromady přes 40 závodů a za námi první oficiální OCRA CZ expedici do Malmö. Za rok fungování se nám podařilo zařadit OCR do Vašich slovníků a přimět další lidi k tomu, aby za těmahle zážitkama jezdili i dál, nejen na Slovensko a do Polska. A dnes “držíte” v rukách i první vyloženě český OCR magazín JUMP MAG. Uvědomujeme si, že tu netvoříme nové Timesy, ale magazín od běžců srdcařů pro běžce nadšence a profesionály. Takže jestli si myslíš, že máš k tématu co říct, ozvi se nám a na dalším čísle se můžeš podílet i ty. Email i telefon najdeš v tiráži nebo nás můžeš potkat osobně na závodech. Věříme, že i když jsme primárně český časopis o české scéně, jsme schopni zdatně informovat o dění OCR v Evropě a celém světě. Užijte si první číslo, my jdeme makat na tom druhém! LET’S JUMPmag! VERONIKA A MARTIN

SPARTAN RACE ULTRABEAST ZÁVOD NEJEN O FYZIČCE Pro mnohé závodníky není dosažení trifekty nebo double trifekty dávno vrcholem sezóny. A stejně tak jak se pro mnohé kancelářské krysy stávají kratší závody tou “správně tvrďáckou”výzvou, ostřílení OCR závodníci hledají něco extra. Tím se v letošní sezóně stane první Spartan Race Ultra Beast v Evropě. Ultra Beast je další pomyslnou metou OCR závodníka. Na trati o nejméně 42 km se mu do cesty “připlete” mininálně 60 překážek. Zdolání takové trati může trvat i víc než 12 hodin. A to už může spoustě lidí pěkně zatopit nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Loni si tuhle spartanskou lahůdku vyzkoušel Patrik Waldhans, který vám může dát pár tipů, jak se na závod připravit.

Příprava na UB Ten, kdo neuběhne 42+ kilometrů v kuse a nepřekoná tu nejdůležitější překážku na tomto závodě, svoji hlavu, tak by se měl tomuto závodu vyhnout. To znamená, že když si nevěříte, že to dáte, vůbec nemá smysl se stavět na start a jít do závodu s myšlenkou, že to nějak dám. Zhodnoťte své síly a přehodnoťte své priority, tady nejde o krátkou trať, tady jde o psychicky a fyzicky nejnáročnější závod série Spartan Race. Jsou zde časové limity, které musíte zvládnout a když ne, tak končíte. Musíte se připravit na to, že budete dělat možná více burpees, než v normálních závodech.  Další součástí přípravy je oblečení, tekutiny, zdroje energie. V klasickém UB na 2 kola je možnost po prvním kole odejít do BagDropu (úschovny) a vyměnit si “Bylo to peklo, oblečení, doplnit vodu, jídlo atd. Důležité chtěl jsem to vzdát, je si sbalit minimálně další kompletní rozbrečet se někde v koutě, oblečení na závod včetně bot a dostatečné ale musel jsem to dokončit množství vody, jídla a energetických kvůli sobě a lidem, kteří mi pomohi se do USA zdrojů, je lepší mít více než méně. Určitě dostat.” by tedy neměly chybět iontové nápoje, gely, cukry, tyčinky, BCAA, energetické

nápoje, banány až klidně i jídlo, které jíte na delší vzdálenosti. Doporučuji zabalit si vše do plastové krabice kvůli dešti. Dalším vybavením, bez kterého se neobejdete je camelbag a čelovka. Určitě i doporučuji závod běžet se stejně PATRIK WALDHANS (25) • • •

•

Narodil se v Praze. Se sportem začínal u fotbalu, ale po zranění kolene se dal na thajský box a MMA. Běhá za tým Barbarians spolu s Benny Cristovaem. V rámci týmu se snaží motivat mladé lidi k aktivnímu životnímu stylu. Svou vášeň k OCR sdílí se svou přítelkyní Karolínou Portellou.

výkonným běžcem. Podpora vedle Vás neskutečně pomůže, jak na překážkách, tak i během závodu. Popis trasy UB Samotná trať má několik checkpointů, které závodník musí překonat v časovém limitu. Tedy když se např. závodník nedostane do 6h od startovního výstřelu do cíle prvního kola, je automaticky diskvalifikován. Pro závodníky platí stejná pravidla v počtu angličáků a způsobů překonávánní překážek. Na závodě v Tahoe měl dokonce UB ještě 1 míli a 2 překážky navíc. Překážky Překážky v USA patřily do kategorie silových: těžší závaží, těžší pytle, větší kýble atd. Samozřejmě nechyběly klasické Spartanské překážky, typu oštěp, lano, zdi, ostnatý drát, dunkwal. Důležité je si uvědomit, že všechny překážky se museli zvládnout 2x, narozdíl od závodu, který nás čeká ve Vechci. Zde

byla potřeba rozvaha při překonání překážky a když se nepovedla v prvním kole, tak psychika dostala na dané překážce zabrat i v kole druhém.

Spartan Race Ultra Beast TAHOE v číslech Celkové stoupání -2,5 km  Rychlost větru – 55 km/h  Teplota vzduchu - 1 stupeň C  Teplota vody – 4,5 stupně C  Celková vzdálenost – cca 49 km  Počet překážek – přes 80 překážek, moje skore burpees - 330  Celkem 1000 závodníků – cca 500 doběhlo, moje umístění v open bylo 175. místo s časem 13h50minut. 13h50minut.

Pocity Nejkrásnější pocity byly určitě v cíli, ale samozřejmě bylo i pár jiných. Obecně si

myslím, že závodníci na americké půdě se k sobě chovají odlišně, než třeba v Evropě. Na trati se povzbuzují, motivují a hlavně mají respekt k těm, co je předbíhají. Chyby Mezi chyby které jsem bohužel v tomto závodě udělal, patřilo hlavně oblečení, které jsem podcenil, a samozřejmě i jídlo. Co se týká přípravy na závod jako takové, tak jsem se připravoval pouze na Beast, takž UB bylo bláznovství, do kterého bych bez přípravy už nešel. A proto doporučuji ještě jednou všem, důkladnou přípravu! Moje příprava na UB 2016 V Evropě se bude letos konat 1. UB, který budou pouze jednokolový. K tomu se taky váže specifičtější příprava. Velký prostor tréninku musí bezpochyby pokrývat běh. S moji trenérkou Terkou Beitlovou jsme stanovili tréninky tak, abych byl připraven na zvládnutí UB v co nejlepším čase. Tréninky běhu mám až 5x týdně + do toho příprava na překážky, posilování a hlavně

strečink a regenerace. Když chcete tento závod zvládnout, musíte tomu podřídit i přípravu. Nejde zase jenom o tom běhat bezhlavě dvacítky kilometrů denně. Běžeckých tréninků je několik: regenerační, klus, fartlek (hra s rychlostí), tempové běhy, intervaly a klasické objemové. Tyhle všechny typy mám ve svém tréninku obsaženy. Silové tréninky zaměřuji na sílu a výbušnost a určitě i na techniku překážek. Shrnutí Závod UB, pro většinu z nás vrcholem Spartan Race sezony, z kterého jde respekt už jenom názvem. Slova závěrem patří určitě k dostatečné přípravě, nepodceňte tento závod, kdykoliv se můžete na trase zranit, může přijít počasí, se kterým nepočítáte, přehřátí, promrznutí nebo i psychické selhání. Nepodceňte přípravu je to závod, ale zdraví je vždy na prvním místě. Když si nejste na 100% jisti, radši dejte více do přípravy a zkuste příští ročník, určitě jich bude ještě hodně.

PREDATOR RACE Představovat Predator RACE je v našich končinách zcela zbytečné. Za krátkou dobu, co se u nás tento závod běhá, si získal pověst kvalitního závodu, kde se organizátoři ničeho nebojí. Co nám o historii, zákulisí a budoucnosti řekli sami organizátoři v čele se zakladatelem Michalem Dlouhým?

K historii Predator RACE vznikl v roce 2014, kdy se konal první závod na Býkově, nedaleko Plzně. V loňském roce 2015 jsme pořádali hned 5 závodů Predator RACE v Čechách a na Moravě. Závodníci, kteří absolvovali všechny tři kategorie (Dril, Brutal a Masakr) získali medaili Master of Predator. Také jsme se rozšířili o další typ závodu Predator Challenge, což je cca 100m dlouhá překážková dráha.

V letošním roce 2016 připravujeme 12 závodů, 6 závodů Predator RACE, 2 závody Predator RUN v Plzni a v Praze, což je nová varianta městského překážkového běhu. Připravujeme Predator Challenge v Plzni a jako novinku jsme přidali Predator JUNIOR, což je dětský překážkový závod pro malé predátory. Závody Predator se konají v Čechách, na Moravě a nově se s námi potkáte i na Slovensku.

Predator RACE je v první řadě sportovní adrenalinový zážitek. Sami zkoušíme své překážky do té doby, než jsme opravdu spokojeni. Ve vybrané lokalitě pečlivě vybíráme trasu závodu, využíváme terén a navrhujeme a stavíme unikátní překážky, které se do daného místa nejlépe hodí. Možná také proto jsme jako jediní v České republice kvalifikačním závodem na ME v OCR (pozn. autora: o kvalifikaci na dalších stránkách magazínu) v Nizozemsku, jelikož se OCR stalo oficiální sportovní disciplínou a jedná se v současné době o nejdynamičtěji se rozvíjející sportovní odvětví vůbec. Predator RACE je také jedinečný tím, že na trase závodníci mohou narazit na Predatory, kteří jim mohou průchod trasou okořenit, trošku jim ho znesnadnit a v neposlední řadě udělat show. Unikátně Predator race nabízí jako trest za nesplnění překážky tzv. běžecký handicap. Délka běhu navíc závisí na obtížnosti dané

překážky. Běh opravdu nikdo neošidí. Běžíte jako tým a pokud někdo z vás nezvládl překážku, handicap si odkroutí jen ten, který překážku nepřekonal. Účast na závodech je velice početná, ale na rozdíl od ostatních překážkových závodů se snažíme udržet kvalitu a dopřát našim závodníkům možnost soutěžit. Na Predator RACE tedy máme dle lokality celkový limit na počet závodníků a startovní vlny plníme tak, aby se na překážkách netvořily fronty. Predator RACE běhají jak špičkoví sportovci, kteří se umisťují ve světovém žebříčku OCR závodů na předních příčkách a chtějí závod vyhrát, ale i lidé, kteří si to jdou užít jako zábavu s kamarády, teambuilding či prostě sami sobě chtějí dokázat, že to pokoří.

Klademe velký důraz na výběr trati, na výrobu kvalitních a unikátních překážek a v neposlední řadě na přátelský přístup☺ Těšíme se na viděnou na závodech ze série Predator!

ROZHOVOR

PETR VINICKÝ Slovo nejde neznám!!!

S Petrem jsem se poprvé setkala v Americe na MS ve Spartan Race. Od začátku působil mile, až jsem si říkala, kdy přijde ten zlom. A on nepřišel. Brzy oslavíme roční výročí “naší známosti”, a mě nepřestává jeho povaha překvapovat. Ale co je důležité, tyhle lidské vlastnosti mu ani trochu neubírají na jeho závodním apetitu a taky i výsledcích. TEXT: Veronika Šimáčková FOTO: Romana Marie Jokelová Petře, působíš velmi nenápadně. Díky tomu, že jsem o Tobě v OCR světě ani moc před naším seznámením ve Squaw Valley neslyšela, nejsem schopná ani určit, jak dlouho OCR děláš. Můžeš mi říct, jak dlouho se tomuto sportu věnuješ a co Tě k němu přivedlo? K tomuhle sportu mě přivedl brácha. Dal mi tip na Bořetice někdy v roce 2013, což byl můj první závod. A zatím taky

nejblátivější. Pamatuji si, jak jsem před závodem hltal znělku Spartan race na youtube snad obden a těšil se, jak se budu vyhýbat Spartanům před cílem. Atmosféra, překážky a běh samotný mě okouzlil natolik, že jsem si další rok dal všechny 3 typy závodů hned v první open vlně za eliťákama. Přičemž jsem kluky z první vlny okukoval a říkal si, že to jsou fakt frajeři. Pořád to ale nebylo ono. Toužil

jsem se poměřovat s nejlepšíma a zkusit s nima běžet alespoň jednou. Úplný zlom nastal hned v prvním závodě v Liberci, kde jsem se kvalifikoval na MS a na té euforii jsem se svezl až do Kalifornie.

Většina nejen českých elitních běžců má za sebou zkušenosti z vrcholového sportu. Jak jsi na tom Ty? Tady u nás v polabí šlo hrát jenom fotbal nebo jezdit divokou vodu. Moje minulost je fotbalová. Hrál jsem ho převážně v Brandýse nad Labem, kde jsem zažil i svoje nejlepší fotbalové roky v divizi a krajském přeboru. Všichni kamarádi, co mě z fotbalu znají, říkají, že jsem měl nejlepší formu vždy během zimní přestávky. To se jen běhalo a balón zůstal v kabině. ☺ K běhání jako takovému jsem se dostával jen okrajově a paradoxně mě to nebavilo.

Máš za sebou několik úspěchů včetně loňské účasti na MS ve Spartan Race. Kam směřuješ tuhle sezónu? Tuhle sezónu jsem měl rozdělenou na několik vrcholů. Ten který bohužel nevyjde vlivem zranění je Predator v Monínci a mistrovství Evropy OCR v Holandsku. Další vrchol přijde hned v červenci, kdy se koná Mistrovství Evropy ve Spartan Race, kam by jsem chtěl jet vylepšit loňské 13. místo. Úplně nějvětší vrchol však přijde v půlce října v Torontu, kam by jsem chtěl jet reprezentovat Českou Republiku na MS v OCR. Bohužel mi termínově nevyhovuje MS ve Spartan Race a nemůžu tam jet složit reparát. Co se závodů týče, tak by jsem chtěl zkusit I jiné závody než Spartan Race a zejména Predator Race v nich bude hrát prim.

Petře, jak vypadá tvůj trénink? Jak často běháš a jak často se věnuješ silovému tréninku? Můj trénink je zejména běžecký. Běhat chodím 5-6x v týdnu různé tréninky. Do toho mám ještě minimálně jednou týdně seanci s trenérem v mučírně (čti posilovna). Zvedat činky a sedět za nějakou tou železnou obludou mě neuvidíte. Tyhle stroje upřímně nesnáším. Rád cvičím s vlastní vahou, funkční tréninky a takové ty klasické old school cviky jako třeba výpady, dřepy shyby. A jejich různé variance. Trenér Honza Pernica vždycky něco vymyslí, abychom se společně seznámili s “pocitem odmítnutí”. Já mám pak po takovém treéninku problém držet volant a dojet domů. Hodně času pak věnuji kompenzačním cvičením, plavání a strečinku. Většinu toho odběhám ráno před prací a všechno to další cvičení je pak až večer nebo v noci,kdy rodina spí.

“Hodně se mi líbila organizace v Německu. Od festivalky až po značení tratě, provedení překážek”

Co se tréninku týče, jsi spíš sólista nebo si rád zatrénuješ s někým? A existuje vůbec někdo v tvé blízkosti, kdo tvému tempu stačí? Musím říci že jsem spíše sólista. Mám rád, když se můžu rozeběhnout do lesa a vnímat jen přirodu a svůj dech. Odprostím se od starostí a přemýšlí se mi mnohem lépe. Zdravím zvířata sedící okolo cesty a křižuji les sem a tam. Soustředím se tak lépe na sebe a svůj trénink. Poslední dobou však pravidelně jednou až dvakrát

v týdnu trénuji s Honzou a jeho Dančou a musím říci že mě to dost baví. Z fotbalu mám rád srandičky a hecování okolo a toho je náš trénink plný. A právě Honzovu tempu nestačím , což je pro mě skvělá motivace. Pamatuji si, jak mě jednou vzal na jejich běžecký trénink a já tam naháněl ty atletické chrty. Oni si v přestávce oddechují a já si s Honzou dával burpees. To na nás koukaly jak na exoty. Co zranění? Myslím, že se ti zatím zdárně vyhýbají. Děláš něco, co ostatní podceňují? Přeci jen v poslední době se s těmi zraněními potýká dost běžců z EOR (pozn. autora Extreme Obstacle Runners: elitní OCR běžci) - Lenka Vejdělková, Dušan Zapalač. Bohužel to tak úplně pravda není. Každou sezonu jsem začínal po zranění, které přišlo před zimou a celou tu dobu jsem ho léčil. Nejdříve natržený sval. Loni to byly problémy s plantární fascii a kolenem. A letos jsem měl z MS dost pomlácené chodidlo, které se zanítilo a přes dva měsíce jsem s tím laboroval. Až do téhle sezóny, se mi zranění výhybala přes závodní sezonu. Což však momentálně neplatí, protože mám problémy se svalem, resp. kolenem. A musel jsem odříci start v Monínci a vzdát se účasti na ME v OCR. Spíše se mi zdá, že toho dělám málo. Vlastně každé zranění mi ukáže novou věc na svém těle, které je potřeba se věnovat. A jak všechny ty věci spolu souvisí. Člověk se stále učí. Do svého tréninku jsem zařadil plavání, jednou týdně se snažím chodit do sauny a zatím dost nepravidelně na masáže. Každý večer je pak vyplněn strečingem a balančním posilováním. Dost se take snažím dbát na svou výživu. S tím mí pomáhají kluci ze SPORTvital. To je mimochodem jedna z

největších změn, která u mě v loňském roce nastala. A určitě má velký vliv na regeneraci a dobrou kondici.

Jako mámě mě to nedá a zeptám se. Jak tvůj trénink a vše kolem vnímá rodina? Přeci jen jedno dítě na světě a druhé na cestě? Jak moc tě rodina limituje a kolik jsi ochotný toho pro závody obětovat? Máš nějaký hranice, za které by jsi nešel? Tohle je jedna velká válka s časem. Hlavní objem tréninku mám hodně brzo ráno, abych nelimitoval rodinu a práci. Je to o tom jen dříve vstát a jít trénovat. A pak počkám až všichni usnou a jdu si docvičit co potřebuji. Za týden mi tohle všechno zabere něco přes 15 hodin. Během léta, zařazuji kolo do tréninku a jako přídavek si beru vozík s klukem. To jsou pak kopečky mnohem zábavnější ,když vezu o 25kg vice. Vlastně ani nevím kdo z eliťáků to má podobně s rodinou jako já. Každý závod se pak snažím dělat jako výlet. Aby z toho víkendu bylo i něco jiného než ranní závod. Abych jim nějak vynahradil ten čas, kdy na mě čekají v cili, nebo ho trávím na tréninku. Ale vůbec nejhorší to se mnou mají před startem, kdy mám svůj režim a chraň bůh, když nemám tolik času kolik potřebuji. A nebo když jsem zraněný

a nemůžu trénovat. To uznávám, v těch chvílích to mají se mnou hodně těžké. Moje hranice jsou hlavně morální. At už používání hodně zmiňovaného dopingu nebo něčeho ,co poškozuje zdraví, i když to je dovolené. Taky se nerad někde vtírám jestli mi rozumíš. Buď mě někde chtějí,

chybí, co bys třeba u nás rád viděl? Překážky, nedostatky v organizaci…

Hodně se mi líbila organizace v Německu. Od festivalky až po značení tratě, provedení překážek atd. Za zmínku určitě stojí show v Americe. To je věc, kterou oni prostě umí. Jen si vezmi, jaké by to bylo, kdyby ti před PETR VINICKÝ startem pustili českou • 31 let hymnu. To by tě tak • s ženou mají již jedno malého závodníka a druhého nahecovalo, že by jsi vzala na cestě pneumatiku do podpaždí a • OCR věnuje většinu svého času a díky tomu poznal odběhla s ní závod. A spoustu přátel, ale i sám sebe přitom je to maličkost. • koníčky:cestování a geocaching, filmy, zahrada a stále Hodně se těším, až poznám fotbal, adrenalinově horské kolo Predatora, protože jsem na • Motto: “Nehledám důvod, hledám cestu jak…” to slyšel velkou chválu. Jinak mě trochu mrzí, jakým směrem komerce se ubírá nebo si jdu vlastní cestou. Ale abych někde Spartan Race. Už párkrát jsem si říkal, že podlézal a nabízel se tak to ne. to je už trochu za hranou. Ale musíme se Jaká medaile je pro Tebe zatím na to podívat i z jejich strany. Mají nejcenější? produkt, který prodávají a chtějí na tom pochopitelně co nejvíce vydělat. Nalezení Nad tím jsem několikrát přemýšlel, ale asi té hranice, kdy platíš moc za málo muziky, největší hodnotu pro mě celá roční cesta je někdy obtížný. Když se podíváš na OCR na MS. To jak jsem k tomu došel, trénoval, závody, tak jsou takové 2 proudy. Spartan pracoval se svým tělem. Při téhle cestě race je více běžecký a silový, a na druhou jsem se hodně změnil jako člověk a na stranu máš Predator race, Toughest a konci dosáhl svého snu a reprezentoval podobné závody, kde se klade důraz spíš jsem Českou republiku na mistrovství na překážky - na silu v horní části těla a světa. Když to vezmu na umístění, tak asi techniku proveden ME v Tatranské Lomnici. 13. místo v Evropě a sedlo mi to i hodně běžecky. Pak samozřejmě MS, když si vezmu, že jsem doběhl jako 10. evropan a nejlepší Čech. Tyhle 2 závody pro mě byly velké zadostiučinění. A taky velká škola. Máš za sebou závody jak u nás, tak v zahraničí. Vnímáš mezi nimi nějaký markantní rozdíl? Je něco, co ti u nás

Co říkáš na masovou vlnu lidí, kteří se seberou z gauče a jdou si nějaký OCR zkusit? Jsi pro nebo bys raději na startu viděl lidi, kteří jsou na něj opravdu připraveni?

se a jdou hodně mimo svou komfortní zonu. Vlastně zjistí, že je tam i fajn.

Je to trend dnešní doby a je to rozhodně dobře. I když to udělají, aby měli pěknou fotku na facebooku. Tak stejně se zvednou a jdou. Což je určitě fajn. S oblibou OCR se rozrůstá i skupina lidí, kteří si mohou konkurovat. A tím se vzájemně posouvat dále. Když vezmu že Peter s Michalem si běží vlastní závod, jsou tu bráchové Zapalačové, Petr Bořil, Honza Pernica, Jirka Vacík a pár dalších ,se kterýma mě baví závodit. Jednou vyhrát, podruhé prohrát. A vždycky mě to donutí přemýšlet nad tím co zlepšit, abych je příště porazil nebo alespoň dohodnil. Hlavní plus těchto závodů je, že to je běhání v přírodě. Lesem, potokem, přes hory a doly. Lidi si sáhnou na dno, ušpiní

Na oblečení nemám nijak vyhraněnou značku. Spíš mi to musí sedět a musí se mi to líbit. Už od fotbalu razíme heslo, že není důležité jak hraješ, ale jak u toho vypadáš ☺. Takže vlastně není důležité jak běžíš… Ba né, hlavně at oblečení sedí. A poslední dobou kladu důraz na to, aby i fungovalo tak, jak je napsáno na letáku. Bunda, co neprofoukne, nesmí profoknout. Triko, co má hřát, musí hřát a tak. Na to si trochu potrpím a nebojím se si za kvalitu připlatit. Kapitola sama pro sebou jsou boty. Tam jsem okusil několik značek a musím říct, že na závod mi nejvíce funguji a vyhovují boty od Icebugu. To je opravdu BOTA. Mám je i na trénink a zatím si na ně nemůžu stěžovat.

V čem běháš a trénuješ? Hodně lidí dá na značky a styl oblečení.

ŠVÉDSKÁ ZNAČKA OBUVI DO TĚCH NEJTĚŽŠÍCH TERÉNŮ

ICEBUG - svojí jedinečnou technologií výroby, patří mezi zcela výjimečné výrobce běžecké obuvi, do těch nejtěžší podmínek, převážně měkkých a mokrých trailových běhů a závodů. V čem je tedy běžecká obuv ICEBUG tak jedinečná? Jde v podstatě o to, že většina výrobců běžecké obuvi, používá při výrobě obuvi do terénu, zcela totožné, nebo přibližně stejné technologické postupy, jako u obuvi silniční, nebo volnočasové. Hlavním atributem každé dobré obuvi do terénu, je samozřejmě podešev, její vzorek a parametry přilnavosti. Dalším důležitým prvkem, by měl být pevný, stabilní, nenasákavý svršek, který zajišťuje ochranu nohy, došlapu, odrazu a stability v terénu. Dostáváme se do klíčové fáze, které má zcela zásadní význam při výrobě obuvi do terénu, a tou je spojovací technologie podešve a svršku. U většiny značek běžecké obuvi, se používá výhradně technologie textilního šití svršku, k textilní mezipodešvi, která se následně lepí do vnitřní části mezistélky. U běžecké obuvi, které se používá na silnici, nebo k lehkému běhu v terénu po zpevněných cestách, je tato technologie, samozřejmě optimální, nehledě na relativně nízké výrobní náklady – sériová výroba. Ale pokud je běžecká obuv, vyráběná touto klasickou textilní, výrobní technologií, používána v mokru, bahně, sněhu a ostatních těžkých terénech, má samozřejmě obuv tendenci se rozpínat a měnit svůj obvyklý tvar. Nehledě na to, že takto vyrobená obuv, používaná v těchto podmínkách, ztrácí velice rychle svojí životnost a následně začne noha v botě takzvaně „plavat“ Přirozeně se tak vytrácí hlavní parametr trailové boty, a tou je stabilita v terénu.

U obuvi ICEBUG, se používá k šití svršku k mezipodešvi, výhradně syntetický materiál, polyester a PU materiály, obuv jednak nemění svůj tvar, a jednak jsou tyto spojovací materiály zcela nenasákavé. Mezipodešev, je u obuvi ICEBUG, vyrobena také výhradně z PU materiálů a následně se tato „taví“ do mezistélky, a u některých typů obuvi, se ještě zatavují i kompletně švy celého procesu šití, což má za následek maximální pevnost a neměnný tvar za všech okolností a po celou dobu používání obuvi i v těch nejtěžších terénech. Obuv se fakticky i prakticky nerozpíná! Nevýhodou tohoto složitého procesu výroby, je samozřejmě výrobní náklad, tudíž vyšší cena obuvi. Běžecká obuv ICEBUG, je vzhledem k těmto faktorům výroby zcela jedinečná, co se přenosu energie při běhu v extrémních terénech týče. Dává vám maximální pocit bezpečí a opravdové stability v terénu i při těch nejtěžších podmínkách. S obuví ICEBUG, zažijete úžasný pocit, kdy nemusíte přemýšlet v terénu o každém kroku, ale můžete si užívat pocit svobody a souznění s přírodou ☺ To je ICEBUG RUNNING

TERMÍNOVKA 28.5. SPARTAN RACE SUPER, Kouty 28.5. Predator Race Dril, Monínec 29.5. Predator Race Brutal, Monínec; KVALIFIKACE na ME OCR 4.6. Spartan Race Sprint, Nitra / SK 12.6. Independent OCR European Championship, Nijmegen/Wijchen / Nizozemí 25.6. Predator Challange, Plzeň / CZ 9.7. - Spartan Race Sprint, Košice / SK 23.7. - Spartan Race Beast, Krynica / PL 24.7. - Spartan Race Super, Krynica / PL 6.8. - Spartan Race Super, Valčianská Dolina / SK 13.8. - Predator Drill, Liptovský Ján / SK 14.8. - Predator Brutal, Liptovský Ján / SK 20.8. - Spartan Race Sprint, Litovel / CZ

KVALIFIKACE NA ME V OCR SE BLÍŽÍ

Již tuto neděli 29.5.2016 se můžete těšit na Predator Race v Monínci. Závod, který se stal kvalifikačním závodem pro mistrovství Evropy v OCR. ME se uskuteční dne 12.6.2016 v Nizozemí. Jak se na ME kvalifikovat? Každý závod má svá pravidla. Vše dostupné na stránkách šampionátu. Na Predatoru se kvalifikuje 10 nejlepších žen a 10 nejlepších mužů běžících ve VIP vlně. Kde se můžu registrovat? Registrace probíhá na stránkách OCR European Championships. Kvalifikovaný musí uhradit i startovné 129,95 Eur. Kde a kdy si mohu vyzvednout startovní balíček? Startovní balíček včetně čipu je možné vyzvednout na místě startu během 11. a 12. června. K vyzvednutí balíčku je nutné předložit občanský průkaz nebo jiný indentifikační doklad s fotografií. Přesná adresa šampionátu Weg door de Berendonck 1, 6603 LN Wijchen DALŠÍ DŮLEŽITÉ INFORMACE NALEZNETE NA WEBU ŠAMPIONÁTU.

ZAHRANIČNÍ SCÉNA

SIRI ENGLUND ŠVÉDSKÁ ŠPIČKA MÍŘÍ DO ČECH Siri Englund je 24 letá švédská elitní OCR běžkyně. Pokud byste si na tuhle krásku dělali zálusk, tak vás asi zklamu. Je šťastně zadaná a k tomu tomu již 7 měsíců prochází vojenským výcvikem. TEXT: Martin Čížek PŘEKLAD: Sabina Smolová V květnu Tě budou moct lidé potkat na Predator Race v Monínci. Co si od závodu slibuješ? Podle toho, co jsem četla a viděla bych řekla, že se můžu těšit na poměrné těžké silové překážky a taky na dost zábavy. Bude zajímavé srovnat závod v Čechách s těmi, které běhám tady ve Skandinávii.

Nedá mi to nezeptat se, jak dlouho běháš OCR a jakou máš sportovní minulost? OCR běhám už skoro dva roky. Než jsem se ale k tomu dostala, hrála jsem bandy. Což je sport podobný hokeji. Hraje se ale na hřišti 4x tak větším než je ledová plocha a pravidla jsou zase víc podobná fotbalu. Ale jinak jsem dělala i jiné sporty: wrestling, lezení na stěně, orientační běh nebo golf.

Tak to je slušnej základ. Ale vraťme se k OCR. Kolik máš za sebou závodů a jaký je tvůj největší úspěch? Hm, mám za sebou asi tak 25 - 30 závodů. Největší úspěch přišel asi loni v říjnu. Tehdy jsem se zúčastnila OCR World Championship v Americe. Bylo to mé zatím jediné 4. místo mezi OCR závody, ale zároveň to bylo mé první místo mezi elitními závodníky. Bylo to totálně bláznivý. Fakt jsem byla v šoku a byla to neuvěřitelná zkušenost!

Ani moc ne. Ale soutěžím i ve vojenském pětiboji, což je dost podobné OCR. Kvalitního tréninku není nikdy dost. Ale co ty a relaxace? Nejraději relaxuji o víkendu doma s přítelem. Tedy když zrovna nemám nějaký závod. Dovedeš si tedy představit, kolik jich asi je. Co bys řekla, že je při závodění v OCR to nejdůležitější? Řekla bych, že všestrannost. A taky nebát se se rvát o to, být první na překážce. Ještě bych se chtěl zeptat. Prozradíš nám, jaké máš plány do budoucna?

Co tě na OCR baví? Havně ty překážky. Miluju, když jsou těžké a technicky náročné. Máš vůbec čas i na jiné sporty?

Tím nejdůležitějším je pro mě The Toughest Tour a světový šampionát v OCR v Kanadě. No, a samozřejmě bych se v budoucnu chtěla zúčastnit i výše zmiňovaného vojenského pětiboje. A je tu poslední otázka. Siri, co bys poradila nováčkům? Nebát se výzev a překonání vlastních limitů. Tam se totiž zažívá ta největší zábava.

TRÉNINK PRO NOVÁČKY

OCR - Z GAUČE K VÍTĚZSTVÍ TEXT: Jiří Vacík Extrémní překážkový běh považuji za jeden z nejkomplexnějších sportů současnosti. Prověřuje celkovou fyzickou i psychickou zdatnost jedince. Na trati se o sobě člověk hodně dozvídá. Učí se, jak se chovat v náročném terénu a jak zdolávat překážky, které se mu postaví do cesty. Při velkém fyzickém vyčerpání se může projevit stinná stránka psychického vypětí, a to zkratkovité jednání, naprostá odevzdanost a touha závod co nejrychleji zdolat. Avšak v cíli tohle fyzické a psychické vytížení ze závodníků padá a slavnostně oslavují své doběhnutí do cíle, kde na ně čeká symbolická odměna v podobě medaile. Malý kousek kovu nebo dřeva zavěšený na stuze dodává jistou hrdost za splnění úkolu. Zdárné dokončení závodu ale není takovou samozřejmostí, jak by se dalo předpokládat. Mnozí závod nedokončí kvůli zranění čí naprostému fyzickému vyčerpání. Mnohdy závodník kulhá do cíle opírajíce se o jiného závodníka, překonává velkou bolest, jen aby doběhl pro svůj cenný kousek kovu. U náročnějších závodů to v cíli často vypadá jak po boji. Zablácená těla plná šrámů, oteklých kloubů, krve a odřenin. Je to také určitá vzpomínka

na závod, který právě zdolali, přesto jsou ochotni do toho jít znovu a pořád dokola. Stalo se to jistým fenoménem, který strhává spoustu sportujících lidí, ale i necvičících, a těm bych rád věnoval pár rad, jak se z gaučmistra stát úspěšným finisherem extrémního překážkového závodu. V první řadě je potřeba mít v sobě jistý kousek odhodlání a dostatečnou míru sebekritiky. Je důležité stanovit si menší reálné cíle, které jste schopni plnit v co nejkratším časovém intervalu. Dávat si velké nereálné cíle na delší časový interval je velice demotivující a často i fatální. Malými kroky si zvednete sebevědomí a budete mít přehled o vašem postupném zlepšování. Tím se vám zvedne chuť pokořovat a zdolávat další mety.

to odnesou klouby, kosti nebo vazy. Tělo není zvyklé na pohyb, a pokud nedojde ke zpevnění, může dojít k úrazu. V tomto případě bych doporučoval začít s chůzí, snažit se chodit kamkoliv i mimo tréninky a postupně se zvyšující se kondicí chůzi zrychlovat. Nicméně nyní budu své rady směřovat k přípravě lidí, kteří již nějaký základní pohybový vzorec ovládají.

Neoddělitelným aspektem překážkových závodů je běh. Ten je sám o sobě velmi náročným cvičením a je dobré poslouchat rady běžců. Pokud se velký korpulentní člověk zvedne z gauče a začne běhat, často

“Funkční trénink je nejlepší pro celkové zesílení celého těla. “

Běh  Jak jsem již říkal, důležitý je běh. Běh tvoří přibližně 75-80 % závodu. Takže v první fázi přípravy je podstatné si zkusit, jak se nám tělo chová při běhu ve ztížených podmínkách, čím myslím běhání na nerovném povrchu. Běhat po asfaltu nebo zpevněných plochách je

jiná písnička. Závody se běhávají lesem, na loukách, často potokem, a tam nám tělo zabírá jinak. Je důležité v tréninku střídat běhání po různých povrchách a nebát se klidně si skočit do potoka. Bohužel pro mnohé je to nereálné, ale před prvním závodem bych

doporučoval si to někdy zkusit. Někam si sjet na víkend a proběhnout se v lese. Navíc je to vynikající relax.

Intervalové běhání a schody Další dvě důležité části tréninkového plánu jsou intervaly a běhání do schodů. Intervalové běhání nás vyvádí z komfortu monotónního běhu a nutí nás ze sebe dostat o trochu více. Zkušení běžci si intenzitu intervalů měří pomocí speciálních hodinek, my si pro zjednodušení stanovíme časové nebo délkové intervaly, například 30 vteřin sprint naplno a pak 60 vteřin výklus tak, abychom se dokázali připravit na dalších 30 vteřin sprintu. To

samé se dá použít v městském prostředí a to například sprinty od lampy k lampě. Je to jednoduché a efektivní. Intervaly opakujeme dokola minimálně 8 kol, v závislosti na délce intervalu a vzdálenosti. O intervalovém běhání se toho napsala spousta a sám se pořád učím, ale tento jednoduchý princip je jasný. Střídat přibližně 70-100% maximálního vytížení s odpočinkovou fází (30-50% z maxima). A pak jsou tu schody. Schody jsou výbornou pomůckou, čím delší tím lepší, ale i s krátkými schody se dá pořádně zabavit. Dlouhé jsou dobré na výdrž a krátké na výbušnost, ideální je kombinovat je. Jak na krátkých schodech, tak na dlouhých, je dobré měnit styl běhu, například jednou výběh po dvou nebo třech schodech a pak hned po jednom,

dynamicky, rychle, jeden za druhým. Dá se na nich vyhrát i s různými skoky, výskoky, přeskakovanými výpady, výšlapy s partnerem na zádech apd. Tohle všechno nám pomáhá rozvíjet běžeckou zdatnost a zvýšit si pocit jistoty v běhu, méně se bát, věřit si a důvěřovat svému tělu.

Překážky  Teď se dostáváme k mé oblíbenější části. Celková zdatnost a příprava na překážky. Jsem velkým zastáncem funkčního dynamického tréninku, práce s vlastním tělem. Častokrát zjistíte, že vám ke cvičení stačí jen zapojit hlavu. Musíte vy sami vyjít z komfortu a šokovat tělo. Čím častěji to uděláte, tím rychleji si zvyknete na nepředvídatelné situace, které vás na trati potkají. Spoustu překážek tvoří různá ručkování a šplhání. K tomu je nezbytné posílit úchop

rukou, například pomocí shybování v různých variacích, na různých lanech, odlišných průměrech hrazd apd. Pokud nemáte na výběr, stačí obyčejná hrazda. Méně zdatným pomůže k prvním shybům expandér (guma) a pomůže vám najít jistotu, že se udržíte. Na překážky přelez, přeskoč, podlez je dobré cokoliv, u čeho jdete rychle na zemi a rychle na nohy, tedy angličáky. Na plazení je dobré plazení a na brodění v bahně je dobré brodit se bahnem. ☺ Na většinu překážek se dá

natrénovat velice snadno a rychle, ale pro zdolání a rychlé překonání je důležité mít zkušenosti. Já vás mohu inspirovat, ale stejně to musíte zkusit a přijít si na to sami. Každý překážky zdolává jinak a jinak mu sedí. To co dělá jeden, nemusí zákonitě dělat druhý. Proto je dobré si vždycky vyslechnout více názorů, zkusit si více možností. Pro tento tip závodů je nejlepší funkční trénink pro celkové zesílení celého těla. Aby tělo vědělo, co dělá, a vy jste mu

mohli důvěřovat. Často, spíš pořád, se vyhýbejte komfortu a dávejte tělu nové podněty. Pokud je to náročný cvik a je ve vašich možnostech tento cvik opakovat, opakujte ho, až do té doby, kdy ho zvládnete udělat několikrát za sebou. Pokud vás unavuje a jste zadýchaní po deseti angličácích, nepřestávejte s tím. Tady máte nedostatek, udělejte jich najednou 50. Vyvádějte se z pohodlí předem stanovených opakování a sériích. Komfort vás na trati nečeká.

Tréninkový plán  Tréninkový plán bude u každého jiný, individuální, ale pokud chcete výsledky a chcete něco dokázat, musíte tomu něco obětovat. Týden má 7 dní, alespoň čtyři z těchto dní byste měli zaplnit aktivitou. O tom, že při sportu je velmi důležitá strava, se rozepisovat nebudu, je to na dlouho a jsou zde na to větší odborníci, ale jen ve zkratce: pravidelnost a vyvážená strava. Když cvičíte, více spalujete, více si tělo A brzo se vidíme se na staru, Jirka.

bere. Musíte to doplnit. Vyvážená zdravá strava. Ale zpět k tréninkovému plánu. 2x týdně běh. Kombinovat běh různé intenzity a vzdálenosti s intervaly a pak se zaměřit čistě na schody. A 2x týdně funkční trénink. Procvičit celé tělo od shora dolu. Komplexní cvičení, funkční trénink. Stačí vám k tomu jen pár věcí v parku nebo doma. Začít základem, spíše více opakování s menší zátěží, než málo opakování s velkou zátěží.

KILPI Heroes Race Kilpi HEROES RACE nepatří k těm velkým závodům, které by chtěli atakovat na přední příčky návštěvnosti, ale na druhou stranu se může pochlubit velmi příjemnou a domácí atmosféru, nádherným prostředím a zajímavými netradičními překážkami. A jelikož jejich závod se už blíží, chtěli bychom vás tímto velmi krátkým s rozhovorem pozvat. TEXT: Martin Čížek Loňský HR si konkrétně mě a Veroniku získal nadstandartně přátelskou atmosférou. Oba jsme přesvědčeni, že stejn pocit musela mít i většina závodníků. Čím myslíš, že to je? Je to asi tím, že jsme všechno dělaly důsledně a přípravy nebyly lehké. Chtěli jsme být u všeho a být lidem hlanvě na očích. Te to taky v nás, s klukama

z HR všichni nějak podnikáme a vážíme si

každého zákazníka. Další věc, kterou jsme oba velice kladně hodnotili, byly překážky. Originální, atypické, skvěle zasazené do terénu. Můžeš nám říct, kdo je v HR zodpovědný za překážky a z čeho vycházíte při plánování závodu? Za překážky a trať jsem zodpovědný právě já. Ale vše důkladně předem

probereme a schválíme vždy jako celek. Mám na

to docela talent. Někdo projde kolem trasy a nic nevidí, ale já hned přemýšlím, co a jak využít. Co by tu mohlo být. Náš závod vede v malebném prostředí, skoro pohádkovém, a naše překážky se snažíme co nejlépe umístít do daného prostředí. To značí výbornou znalost terénu. Za zmíňku určitě stojí i prostředí, kde se HR běží. Řekni nám něco o okolí závodu nebo místech, která mohou závodníci během závodu vidět. Trať je situována na turisticky a sportovně velmi atraktivní místo okolí Hradce nad Moravicí. Závodníci se mohou těšit na běh kolem Mariánských luk, zámecké zahrady, průběh řekou Moravice, přilehlých lesů na kopcích a na známý kopec Kalvárie či svlažení v místním rybníku.

V případě, že bych chtěl tedy HR pojmout jako rodinný výlet na víkend. Co mi poradíš ohledně ubytování a dalších tipů, kam se s rodinou podívat? Závodníci se mohou zdarma ubytovat v našem stanovém městečku nebo hned v zázemí závodu u hotelu Belarie. Pro rodiny určitě doporučuji navštívit zámek v Hradci nad Moravicí, který je vzdálený cca 1 km od našeho zázemí.

Důležitá věc: představ nám Heroes Race 2016 a pokud můžeš trochu prozradit - na co se můžou závodníci těšit? Určitě přibudou nové dřevěné překážky a vylepšíme elektrickou sprchu. Přibude i nějaké to překvapení, ale nechci zatím prozrazovat. Chceme se hlavně zaměřit na detaily.

Čeká nás letos nějaká zásadní změna oproti loňsku? Největší změnou oproti loňsku je pro závodníky možnost vybrat si délku trati: 7 nebo 13 km. I tak se ale všichni, co doběhnou stanou hrdiny. Také bych rád zmínil ceny pro vítěze, které věnoval náš titulární partner, výrobce outdoorového oblečení KILPI.

#ONLY THE WEAK CHEAT Bez ostychu říkáme, že jsme jako první zvedli rukavici v boji proti podvodníkům na tratích OCR. Po celkem důkladném bádání můžeme hrdě říct, že jsme tak učinili jako první na světě! A věř tomu, že je to celosvětový problém.   Naše kampaň ONLY THE WEAK nezastaví ani sto dobrovolníků a CHEAT má vlastně jen jediný hlavní drátěný plot podél tratě. záměr. Oddělit zrno od plev a navíc jasně ukázat, kdo je zrno. Není to hon Je to boj s velikým větrným mlýnem. na čarodejnice, proto neukazujeme na Ale má to smysl a my nepolevíme. ty co podvádí. Nelovíme je, Naším cílem je říct lidem „To, že můžeš neoznačujeme a neupalujeme je. Ani ve podvádět, neznamená, že budeš. A virtuálním světě a na sociálních sítích. není to v pořádku. Není to normální. Není to přijatelné a nemůžeš to něčím Nejsou to pro nás míň-lidi, ale jsou jen zdůvodnit.“ …… slabí. Ať mentálně nebo fyzicky. Nic víc nic míň. Tvrdíme, že tohle není Otázkou zůstává – na které straně věc namakaných nohou nebo velikosti barikády stojíš Ty ?! bicepsu. Tohle je věc hlavy. A výhoda je, že to jde změnit. Každý to může My jsme #ONLYTHEWEAKCHEAT změnit. Může změnit sám sebe. Náramky je možné zakoupit na Proto ukazujeme náramky lidí, kteří se www.ocra-cz.cz. k nám přidali. Nepodlehli možnosti si tohle zkrátit nebo tohle vynechat. Nevybrali si tu snadnější variantu. My ani nepřemýšlíme nad tím, jak by organizátoři měli tenhle problémem vyřešit. Dokonce si myslíme, že od toho tam ani nejsou. Není to v jejich silách. To je osobní věc každého člověka co na trať vyběhne. Pro koho je podvádění normální, přijatelné, snesitelné, omluvitelné – toho 34

EXPEDICE TOUGHEST 2016, MALMÖ/SWE TEXT: Martin Čížek

Na podzim roku 2015 jsem na internetu narazil na tzv. Mud Run Awards. Něco jako Grammy v OCR sportu. Vítězem kategorie „Best European Race Series“ se stal právě TOUGHEST. Začal maratón videí na YouTube. Nadšení nepolevovalo ani po týdnech. Potom padlo rozhodnutí, že letos TGHT dám. Tím spíš, když letos poprvé opouští oblast Skandinávie a míří do Londýna. Pecka. Kvůli střetu datumů mezi Londýnem a pražským Spartanem se nakonec vybrala švédská varianta. Následovalo uveřejnění mého plánu na FCB a domluvení lepších podmínek pro naší expedici s vedením

TGHT. Pochop, že v jádru jsem megaloman a moje představa opravdu byla, že naplním letadlo směrem Malmö a uděláme brajgl. Během pár dnů jsem ihned zjistil, že zájem by byl sice veliký možná i na to zmíněné letadlo. Ovšem lidem se moc nechtělo platit závod téměř půl roku dopředu. Pořád dokola jsem tvrdil, že TGHT je něco jako svátek. Malá OCR dovolená. Že startovné je výrazně vyšší než u nás, ale jednou za rok to bude stačit a stát za to. Dále jsem zjistil, že u spousty lidí kliknutí na „zúčastní se“ vlastně neznamená, že se zúčastní. Vlastně to ani neznamená, že mají vůbec v plánu se zúčastnit. Tak jsem

vyhlásil termín do kterého se mají vyřídit registrace. Kdo pojede, pojede. Kdo ne, nepojede. Našlo se skoro 20 odvážných, kteří mi svěřili svoje peníze. Teď se přiznám, že do posledního týdne jsem byl nervózní, jestli platbu opravdu TGHT obdržel a správně přiřadil. Vše bylo v pořádku.

most, se zastávkou v Kodani. Bomba výlet. Když se k tomu přidalo, že spaní budeme mít na jachtičce asi 10 minut od startu. Top strop.

Během toho samozřejmě probíhala veliká příprava doma. Z videí bylo jasné, že TGHT bude silový závod. A je silový a silový. Se svými 100kg živé váhy mi nevadí silový závod typu „zvedniodnes“, „zvedni-zahoď“ nebo „otoč tam – otoč zpátky“. Ovšem závod, kde je v podstatě většina hlavních překážek ve visu pro mě znamenal zaměřit přípravu jinak. Vždycky jsem byl hobby běžec, jsem a budu. Tudíž jsem si sedláckým rozumem naordinoval hlavně shyby a kettlebell swingy a snatche. Dále jsem pracoval dost na visu na jedné ruce a stojce. Prostě a.k.a. „udělej si sám“ horolezecký trénink. Jak se blížil termín závodu, bylo potřeba vyřešit i dopravu. Pro dvacet lidí z celé ČR zařídit společný odvoz – určitě věc, kterou jsem nechtěl řešit. Snažil jsem se lidi tlačit ke sdílení svých nápadů a doufal, že každý najde co mu vyhovuje. Kamarádka Sabina zmínila cestu autem. Prvotní ušklíbnutí vystřídalo propočítání nákladů na plné auto a zvážení výhod a nevýhod. Výsledek byl jasný. Čtyři chlapy v autě. Tam trajektem. Zpátky přes Öresundský

V týdnu před závodem přišel rozpis startovních vln. Všichni mají svůj start potvrzený. Spadl mi kámen ze srdce. Na poslední chvíli jsme vyjednal s vedením TGHT, že s námi počítají na páteční obhlídku do TOUGHEST LABu. Což je jejich vlastní OCR gym, kde je k dispozici většina překážek k vyzkoušení. Jen dodám, že severský styl OCR závodů se obecně dost podobá CrossFitu a tam už to opravdu vypadá jako regulérní sportovní

disciplína. Nakonec do LABu nikdo nedorazil, protože překážky byly na pláži, kde závod vedl, volně přístupné. V pátek jsme se tam průběžně potkali všichni. V sobotu ráno jsme na kolech přijeli do festivalky. Obhlídli stánky, nakoupili potřebný merch a prošli registrací. Všechno na pohodičku. Atmosféra byla suprová. Hlavně i díky počasí, které nám vyšlo ukázkově. Zpátky na loď. Krátký relax a zpátky už v plné zbroji. Celá česká bandička jsme se sešli u startovního koridoru. Rychle prohodit pár slov, nějaký fota a jde se na to. Moderátor uměl vlnu zkušeně rozbouřit. A start. Co se týká trati a překážek. Trať byla jednoduchá. V podstatě 4km parkem tam a 4km po pláži zpátky. Žádný veliký drama. Ovšem co se týká překážek – to byla alespoň pro mě alfa a omega celého výletu. Nemá cenu se bavit o sand-bagu nebo otáčení pneumatik. Na vybraných překážkách máš možnost výběru. Buď tzv. FAST LANE nebo klasiku. Fast Lane je stížená verze klasiku. Jako odměna za

zdolání těžší verze je Ti rovnou pokračování dále. Pokud si vybereš a překonáš lehčí klasik, následuje pak ještě „trest“ v podobě celkem nepříjemného plazení nebo série „přeskoč-podlez“. Při nesplnění překážky je penalizace cca 200m běh. První pecka přichází v podobě Monkey Baru. Lehčí verze je ve tvaru stříšky. Fast lane má dokonce svoje jméno „Flying Monkey“. Dvojitá vzdálenost mezi tyčema. S lehkou nervozitou dávám. Zhruba v polovině na nas čekali kruhy. Klasik je v podobě 16ti kruhů. Fast je jen 8. Zase doublovaná vzdálenost. Den předem jsem nedal a ani teď ne. Běžím penalty. Zhruba dva kilometry před cílem nastává překážkový veletrh. Jedna za druhou. Pro mě ovšem přichází stěžejní překážka „Rybí schůdky“. Kdo neviděl Ninja Faktor – doplnit znalosti. S obrovskou radostí a respektem dávám. Překážka na kterou jsem se těšil, ale nekladl jsem jí váhu byly „Dragon´s Back – Dračí záda“. Musím říct, že vůbec poprvé co OCR běhám jsem pocítil obavu, strach. Nakonec jsem se s drakem popral. Těžko popsat všechno co TGHT připravil. O překážkách si uděláš lepší představu z videa přímo z Malmö. Naše další expedice bude mířit na světově známý Tough Mudder do Německa. Report z mého loňského TM najdeš TADY. See ya

GEAR Garmin Fenix 3 Multisportovní hodinky pro všechny sportovní nadšence – to jsou Garmin Fenix3.

nepoškrábe, pryžový náramek je pohodlný na ruce, jsou odolné proti vibracím, mrazu, změn teplot. Dalším příjemným bonusem je výdrž baterie – na jedno nabití až 50 hodin. Bezdrátová technologie ANT+ a Bluetooth umožňuje připojit různá zařízení – snímače tepu, krokoměry, snímače kadence. Veškeré naměřené aktivity pak jednoduše analyzujete a porovnáváte v mobilní aplikaci nebo přes webové rozhraní v Garmin Connect.

Suunto Ambit 3 Vertical Nejmenší hodinky z řady Ambit a přitom s tolika funkcemi – to jsou outdoorové multisporotvní hodinky Suunto Ambit3 Vertical.

Fenix3 jsou vhodné pro každého sportovce, ať už chcete běhat, plavat, jezdit na kole, chodit po horách nebo lyžovat. Přesná GPS navigace změří vzdálenost, rychlost, tempo, čas. Outdoorové sportovní profily využívají barometr, kompas, výškoměr. Navíc hodinky podporují funkci smart oznámení, máte tedy i během tréninku přehled o SMS, hovorech, emailech. Připojíte se i na Wi-Fi. Daly by se zařadit do kategorie outdoor, nicméně díky svému designu je užijete i při běžném nošení. Fenix3 jsou vyrobeny z velmi odolného materiálu, displej se

GPS GLONASS s naprostou přesností změří vzdálenost, rychlost, čas, tempo a naviguje vás po trase. Hodinky fungují nejen jako sporttester pro veškeré myslitelné sporty, ale také jako monitor denní aktivity (funkce fitness

náramku) s podporou smart funkcí a vibracemi. Využijete je v horách i na běžeckém trenažéru, v bazénu, na lyžích,

in-line, zkrátka všude. Výdrž baterie je bez zapnuté GPS až 14 dní.

Technologie Bluetooth spáruje jakékoli zařízení, snímač tepu nebo kadence a také telefon. V aplikaci Suunto Movescount si prohlédnete výsledky a nakonfigurujete další trénink. Nastavíte své cíle a hodinky vám pomůžou je splnit- hlídají váš trénink, tepovou frekvenci, dobu potřebnou na zotavení. Samozřejmostí je odolnost – hodinky jsou vyrobeny z polyamidu se skleněnými vlákny, sklíčko je minerální, příjemný silikonový řemínek.

VOLUNTEERING TEXT: Martin Čížek

Je nad slunce jasné, že bez dobrovolníků by většina závodů měla nejen veliké organizační problémy, ale mnohdy i existenční. Každý dobrý organizátor proto své volunteery vychvaluje až do nebe a ten opravdu dobrý se o ně stará lépe než o svojí mámu.

Tenhle článek nemá být ani tak děkovný, ale spíš zamyšlení se. Možná to někoho nakopne k tomu udělat něco „zadarmo“. Když jsem se v roce 2013 vydal poprvé pomáhat na týdenní výlet do obce Vechec, měl jsem za sebou prvního Spartana na Monínci a kusé informace, jak je to super zábava pomáhat stavět závod. Jelikož ze Spartana se mnou tenkrát nikdo nekomunikoval. Oficiální dotazník jsem vyplnil dvakrát. Nic. Facebookové zprávy bez odpovědi. Vydal jsem se na východ Slovenska děj se co děj. Vše co se tam nakonec stalo, mi doslova změnilo život. Výprávět tady celý příběh, jak jsem se stal prvním Čechem ve slovenském building teamu by bylo na dlouho. Mezi highlights patří moje půldenní šichta s partou východňářských cikánů a když mi představovali místního starostu. Ten se mě ptá. Ty jsi ten Čech? Víš co se u nás říká o češích? - to nevím. „Čecha do měcha, jebni do orecha a do Dunaja“ Hmmm. A bylo. Co chci říct je storka, kdy jsem se vezl po poli na valníku za traktorem. Jeli jsme postavit Monkey Bar. Drncám si to na valníku na vyrovnaných lešenářských trubkách s partou místních kluků. I po pár dnech jsem byl pro ně pořád malá raritka. Pak se mě jeden zeptá: „Martin, nejsi na tohle už starý?“ Najednou jako by mě tou jednou trubkou někdo přetáhl po hlavě. Táhlo mi na 30 let, doma jsem měl skoro ročního syna, manželku a v tý době i fungující

živnost. S tím vším jsem se za oběd, přespání a free-start rozhodl dobrovolně vandrovat po poli, tahat latě, trámy, Toi-Toiky a bůhví co všechno. Musím říct, že věta toho chalana mě od té doby přepadla několikrát. S každým další závodem jsem se ale utvrzoval, že dělám dobrou věc. To člověk pozná. Vycítí, když ho něco opravdu baví a naplňuje. Definitivně jsem pochyby zlomil letos v Polsku, na závodě Runmageddon. Opět jsem pomáhal stavět. Opět jsem i v dešti za dvě teplá jídla denně a nocleh byl šťastný, jako málokdy. Tentokrát jsem byl ale v teamu skoro nejmladší. Večer po pár pivech se mi angličtina výrazně zlepšila a přišel rozhovor i na tohle téma. Až na pár drobných odchylek měli všichni stejný důvod proč dělají volunteery. Shodli jsme se na tom, že ta svoboda, kdy nemusíš přemýšlet nad penězi. Protože většinou i na klasické dovolené, nad nimi člověk přemýšlí a pořád počítá. Je k nezaplacení. Ukážou Ti tady spíš, tady dostaneš jídlo a tohle je práce, kterou máš udělat. Víc nic. V mém případě k tomu připočti ještě neaktivní datový roaming a máš úplný balzám na duši. Skoro pokaždé, když někde vidím nějakého dobrovolníka si říkám co zrovna jeho vedlo k tomu, že to šel dělat. Pro upřesnění – mluvím teď o lidech, kteří jezdí volunteerovat pravidelně. Myslím si, že je sice super, že člověk dostane jako odměnu start na další závod, ale pokud to nemá v sobě – dlouho mu to nevydrží. To znamená, že pravidelně přiložit ruku k dílu jezdí lidé, kterým to dává víc než jen tu startovku. Když se na to podívám z vlastního pohledu, těch důvodů může být spousta. Ty základní jsou, že můžeš vypadnout ze stereotypu, můžeš pomoct a můžeš zabít pár dní, když jsi třeba single. Trochu sofistikovanější důvod mi přijde možnost vybudovat si nové jméno. Přijdeš pomáhat a nikoho moc nezajímá, jaký jsi byl na základce, na střední. Jaký jsi v práci. Jestli si s sebou táhneš něco z minulosti. Tady a teď ukaž, jestli je na Tebe spolehnutí, jestli se nebojíš máknout. Já v tom vidím skvělou příležitost. Stejně jako můžeš na Facebooku vyvolat jakékoliv nové zdání o svojí osobě. Můžeš si i v komunitě dobrovolníků vybudovat svojí novou jedinečnou identitu. S tím rozdílem, že tady je vše skutečné. O tu skutečnost jde možná především. Jako volunteer a builder jsem cestoval za závody v době kdy mi nebylo do zpěvu. Těch pár dní mi pomohlo dobít psychické baterky a porvat se pak s nepřízní osudu. Poznal jsem spoustu známých a získal pár velikých kamarádů. Zažil jsem nespočet legrace a pár celkem legendárních příběhů. Dokonce jsem tam našel i lásku. Proto to doporučuji všem. Dělat něco „zadarmo“ se vyplatí mnohonásobně víc.

NA TOMTO ČÍSLE SE PODÍLELI: Romana Marie Jokelová Jejími fotografiemi jsme zaplnili článek o Petru Vinickém a zároveň ilustrují naše portréty v úvodu. Více o její práci najdete na jejích stránkách www.rmjokelova.cz

Sabina Smolová Sabina pracovala dlouhá léta na zaoceánské lodi a díky jejím jazykovým znalostem nám pomáhá s rozhovy v rámci rubriky zahraniční scéna.

Patrik Waldhans Vášnivý OCR závodník a Barbar celým svým srdcem. Spolu s ním tuhle vášeň sdílí i jeho přítelkyně Karolína Portella.

Jiří Vacík Jak sám o sobě rád říká, jeho druhým domovem je Spartan Gym, kde trénuje nejen sebe, ale ostatní. Pravidelný účastník všech možných OCR závodů.

DĚKUJEME!!!