Kde se vlastně vzala „áčtyřka“?

Všichni, kdo ke své práci potřebují archové papíry, dobře vědí, že se jejich velikost řídí určitými pravidly. Že jsou uspořádány do formátové řady a jejich pojmenování že začíná písmenem A. Tedy většinou. Jenže ona existuje také „B“ řada, že, tiskaři? A světe div se, také řada „C“. Jak ono to tedy všechno vlastně je? Je to jednoduché, a věřte tomu, i zajímavé. Přestože sto let staré. Píše Petr Novotný.

Právě číslovky, které jsou k jednotlivým formátům přiřazovány, ukazují, že jsou tyto uspořádány do určité řady. A skutečně je tomu tak. S nápadem, jak odvozovat jednotlivé formáty papíru ze základního archu, přišel již v roce 1922 německý matematik Dr. Walter Porstmann. Naše známé „áčtyřky“ a „átrojky“ jsou tu tedy s námi právě sto let.

Nejprve jednoduché počty… Základní formát, od kterého se všechny následující odvíjejí, je A0. Celý systém odvozování dalších formátů vychází z toho, že onen základní formát, tedy A0, bude mít (pokud vynásobíme jeho šířku a délku, protože jde o obdélník) obsah 1 m2. Každé další číslo formátu, tedy A1, A2, A3 atd., vzniká prostě rozpůlením toho, který byl před ním. To znamená, že z A0 vzniknou dvě A1 tím, že se A0 rozřízne uprostřed, v polovině její delší strany. A tak se pokračuje dál, z A1 se dají udělat dvě A2 a tak dále. Nejmenší, sice málo používaný, ale přesto existující formát je A8, který měří 52 × 74 mm. Někdy se například využívá pro tisk jmenovek, které si připevňují na oděv účastníci sjezdů, kongresů či abiturientských sjezdů po mnoha letech, aby si usnadnili vzájemnou komunikaci. Někdo možná namítne, že stejnou úlohu by namísto obdélníku mohl splnit i čtverec, ale s tím by se daleko hůře manipulovalo, ostatně většina tiskovin, knihy nevyjímaje, je ve formátu obdélníkovém. Navíc má defi nice celého systému ještě další důležitou podmínku. A sice zajistit již na samém začátku (tedy u formátu A0) takový poměr stran, aby i strany nového formátu, vzniklého přepůlením, byly v poměru stejném. Čili aby byl poměr delší strany ku kratší u všech odvozených formátů shodný.

A trochu přitvrdíme… S tím poměrem stran se to má následovně. Již při tvorbě základního formátu A0 si Dr. Porstmann spočítal, že bude-li poměr stran 1 : √2, tak to je přesně to, co potřebujeme. Totiž aby dva nové, menší archy, vzniklé půlením toho většího, měly strany ve stejném poměru jako ten původní půlený arch. Pro lepší pochopení si uveďme jeden, nebo dva příklady. Máme základní arch, tedy A0, o němž víme, že má rozměr 1 189 × 841 mm, aby byla splněna podmínka, že má mít plochu 1 m2. A skutečně ji (s nepatrným zaokrouhlením) má. Jak to bude vypadat s archem velikosti A1, tedy polovičním? Víme již také, že poměr delší strany budoucí „ájedničky“ ke straně kratší, bude, stejně jako u „ánulky“ 1 : √2. Počítejme tedy. Dělme delší stranu dvěma: 1 189 : 2 = 594. Nový arch bude mít tedy rozměr 841 mm × 594 mm. Dobrá, a vyhovíme tím požadavku na stejný poměr stran? Zkusme to: 841 : √2 = 594. Vida, povedlo se. Pro jistotu ještě jeden příklad – rozdělení nám dobře známého formátu A3 na dva neméně známé formáty A4. Arch formátu A3 má rozměr 420 mm × 297 mm. Přepůlíme-li jej podle našich pravidel, získáme naši „áčtyřku“ s rozměrem 297 mm × 210 mm. A co poměr stran? Inu 297 : √2 = 210. V pořádku, souhlasí.

Směr výroby

Řekne-li se „A“, je třeba říct i „B“ či dokonce „C“ Jakkoli byla myšlenka tvorby a výpočtu formátů papíru skvělá a prospěšná, nebylo možné doufat, že se na ní domluví celý svět. Své místo, zejména u tiskařů, si našla i řada formátů s označením „B“. Ačkoli jsou jednotlivé formáty této řady o něco větší, než je tomu u řady „A“ (základní velikost B0 měří 1 000 × 1 414 mm) konstrukce, založená na poměru stran 1 : √2 tu platí také. A své opodstatnění má i formát „C“. Vyplynul z nutnosti vkládat archy papíru, a tiskoviny vůbec, do obálek. Tak například formát C6 označuje velikost obálky, do které můžeme vložit arch formátu A6, nebo, chcete-li arch formátu A4 nadvakrát přeložený. Takže řada C, to jsou obálky, jež jsou o něco větší než archy řady A, prostě proto, aby se do nich „áčkové“ archy vešly. Všechny formáty, o kterých je tu řeč, jsou dnes normalizovány; první řídicí norma pro jejich konstrukci byla vydána v roce 1922 v Německu pod označením DIN 476, naše země se k tomuto standardu připojila až v roce 1953 a nyní se ona norma jmenuje EN ISO 216, jde tedy o standard mezinárodní, který je rovněž zaveden jako ofi ciální formát dokumentů OSN.

Směr výroby – orientace vláken Mimochodem, zmíněná norma EN ISO 216 vysvětluje kromě konstrukce formátů papíru ještě jeden pojem v papírenské a tiskařské branži hojně slýchaný – směr výroby. O co jde? Jak je známo, při výrobě papíru se vlákna papíroviny orientují převážně ve směru chodu papírenského stroje. Na konci stroje se papír navíjí na strojní roli – tambor, a ten se dále převíjí a řeže jak podélně, tak příčně. Archy, které jsou tímto způsobem získány, se podle toho, zda byly řezány z této role v příčném směru, nebo ve směru podélném, tedy podle orientace vláken, dělí na archy se širokou dráhou (BB) a archy s úzkou dráhou (SB). Takže ještě jednou:

BB – Široká dráha: vlákna jsou rovnoběžná s krátkou stranou archu. SB – Úzká dráha: vlákna jsou rovnoběžná s dlouhou stranou archu.

Vlastnosti papíru se s rozlišnými dráhami vláken liší. Zejména kvůli jejich pevnostním vlastnostem je proto dobré směr výroby u archů sledovat. Důležité je to i z hlediska roztažnosti papíru například při navlhčení u tisku či v knihařství, kdy je důležité respektovat dráhu vlákna při ohybu papíru.

A ještě malá poznámka ke konstrukci archových řad pro hnidopichy neboli šťouraly. Při dělení rozměrů jednotlivých formátů nedostaneme nikdy zcela přesná čísla. Například u A0, kde má delší strana 1 189 mm, je polovina této délky 594,5 mm, u A1 je to polovina z 841, tedy 420,5 mm. Tvůrci a uživatelé tohoto systému se proto dohodli, že se budou výsledky dělení vždy zaokrouhlovat na celé milimetry směrem dolů. A to „dolů“ bylo motivováno pravděpodobně tím, že dáte-li si například k sobě čtyři archy formátu A4 abyste dostali zpátky formát A2, bude lepší, vzniknou-li mezi nimi malé mezírky, než aby byl (kdyby se zaokrouhlovalo směrem nahoru) výsledný formát větší než požadovaná A2.