9
DN Í
K PROHLOUBENÍ NADĚJE, VÍR Y A LÁSKY
Pavel Vojtěch Kohut
Obsah
Předmluva autora...................................6 Jan od Kříže: Bez opor oporu mám.......7 1. den Žít nadějí, vírou a láskou.......................9 2. den Teologální život proměňuje každý náš okamžik............17 3. den Teologální život proniká celé naše bytí..........................27 4. den Naděje, naše budoucnost a naše paměť.........................................37 86
5. den Být bez opory, a přece s oporou...........45 6. den Víra, naše minulost a náš rozum.........53 7. den Žít bez světla v sobě a v temnotách....61 8. den Láska, naše přítomnost a naše vůle....69 9. den Nechat v sobě všechno strávit.............77
87
Jan od Kříže Bez opor oporu mám
Bez opor oporu mám, beze světla žiji v temně, strávit smí se všechno ve mně. Duše má, zbavená nouze, lpění na tom, co svět dá, nad sebe se pozvedá, v lahodném žití pak pouze v Bohu svém oporu má. Z toho už každý hned ví, čeho si cením, vám říkám, duše má šťastná se zří: Bez opor oporu má. Třebaže temnotou sténám v žití tak smrtonosném, přemožen nebudu zlem, 7
ač totiž světla dost nemám, v nebeském světě již jsem; láska mi ten život dá, čím víc slepoty je ve mně, duše víc se odevzdá, beze světla žiji v temně. Láska zde to dílo spřádá, od chvíle, co už ji znám, že ač zlo či dobro mám, do všeho chuť stejnou vkládá, ponouká mě k proměnám; a tak v plamenu tom vřelém, jenž se mě dotýká jemně, celý se vydávám směle, strávit smí se všechno ve mně.
8
Být bez opory, a přece s oporou
5. den
ROZJÍMÁNÍ DNE Úvod Přednost ctnosti naděje spočívá v tom, že nás uschopňuje žít bez mnoha opor, které se nám zdají tak důležité, a přitom nás mnohdy spíše tíží, než aby nám usnadňovaly život. Díky naději je člověk schopen být bez nich, a přece s pevnou oporou, jakou se může stát pouze Bůh. Dnes se tomu pokusíme lépe porozumět. Pozvání k usebrání Opět se useberu cestou těla: V modlitební pozici, kterou jsem pro sebe objevil/a jako tu nejvhodnější a která mi 45
umožňuje zklidnit mé tělo, věnuji chvíli pozornost svému dýchání. Snažím se dýchat víc zhluboka, o něco málo pomaleji než obvykle, ale především pravidelně. Vstupuji pozvolna do svého nitra a snažím se v něm objevit „pravidelný rytmus“ ducha, s nímž sladím své tělo, abych mohl/a v pokoji prodlévat před Pánem, naslouchat mu a rozmlouvat s ním. Znamení kříže Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Modlitba k Duchu Svatému Duchu Svatý, nadějeplná Oporo, osvoboď mě v této chvíli ode všech falešných lidských opor a daruj mi milost, abych se plně opřel/a o tebe.
46
Boží slovo „Naše spása je zatím pouze předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí“ (Řím 8,24n). PODNĚTY OTCE VOJTĚCHA Lidové přísloví říká, že je lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Ale jako každá lidová moudrost, i tato má jen relativní platnost. Kdybychom se jí řídili vždy, nejspíš bychom se připravili o možnost získat víc, než je jen to, co máme na dosah ruky. Už sv. Pavel upozorňuje, že předmět naděje nemůže být vidět, jinak by šlo o jistotu, zjevnou skutečnost. A právě to je na naději těžké: Vyžaduje, abychom doufali v něco, čeho se nelze 47
zmocnit a co je třeba přijmout jako láskyplný dar. Dá se o ni opřít, jen když se zřekneme všech opor; získáme – jak se říká –, jen když vše vsadíme na jedinou kartu. Ta je ovšem spolehlivá, vždyť představuje Boha samého a jeho spásu. A tak může člověk žít bez opor, a přece opřen, zcela spolehlivě zakotven, takže „čeká s vytrvalostí“ (Řím 8,25). Jan od Kříže to originálně vyjadřuje na náčrtku Hůrky dokonalosti: Dvě postranní cesty (tj. pozemských a nebeských hodnot) jsou komentovány v podstatě stejně: „Čím víc jsem to chtěl najít, tím méně jsem toho u sebe viděl“ a „Čím víc jsem to chtěl mít, tím méně jsem toho u sebe nacházel“. Jako by Mystický učitel chtěl říci: V životě se nedá opřít nejen o pozemské, pomíjivé hodnoty, ale dokonce ani o ty trvalé, nebeské. Jediný, o koho se člověk může a má opírat, je Bůh! 48
A proto ve verších pod náčrtkem radí: „Abys dospěl k vlastnění všeho, nechtěj v ničem cokoli vlastnit. Abys dospěl k vlastnění toho, co nevlastníš, máš jít cestou, kde nevlastníš.“ A dále: „Když se u něčeho pozastavuješ, přestáváš směřovat ke Všemu. Abys dospěl úplně ke Všemu, máš se ve všem zcela opustit. A když to už budeš úplně mít, máš to mít, aniž bys chtěl.“ Boha a jeho spásu nelze vlastnit, nýbrž jen přijímat jako dar, který si nelze (ale také to není potřeba!) nijak pojistit. V tom se na něj můžeme spolehnout, v tom je naše opora, naše naděje. Modlitba Bože, děkuji ti za to, že jsi mou jedinou pevnou oporou, i za to, že mi pomáháš pochopit, že o nic jiného se opřít nelze. Chci svůj život nasměrovat k tobě a žít nadějí na plné uskutečnění tvé spásy i v mém životě. Proto tě prosím: 49
Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen. PŘEDSEVZETÍ DNE Dnes budu zvlášť pozorný/pozorná k tomu, oč se opírám při všem, co právě dělám a co prožívám. Co je pro mě jistotou? Spoléhám se na to právem? A jakmile zjistím, že se nezdravě opírám ať už o ryze lidské, nebo i duchovní hodnoty, takže se do značné míry stávají „konkurencí“ k jedinému spolehnutí se na Boha, zřeknu se takové opory a obnovím svou důvěru výhradně v něj. 50
SLOVO DUCHOVNÍ AUTORITY „Je třeba vzít život tak, jak nám jej předkládá Bůh, a tedy kráčet vpřed s nadějí a využívat ke svému prospěchu i poznání svých slabých stránek.“ sv. Rafael od sv. Josefa „Naděje je Božím semenem. Jen Bůh sám mu může dát vzrůst; na duši je připravit půdu a podpořit růst.“ bl. Maria Evžen od Dítěte Ježíše POKYNY K DRUHÉMU ROZJÍMÁNÍ Málokdy se dozvíme, čeho si druhý člověk váží v životě nejvíc. Jak z toho důvodu, že jde o něco velmi intimního, co se neříká na potkání, tak zejména proto, že si to daná osoba často ani neuvědomuje, není schopna to sama odhalit. Jan od Kříže v tom ovšem jasno má a netají se tím. Vždyť v druhé půli první strofy své básně 51
vyznává: „Z toho už každý hned ví, / čeho si cením, vám říkám, / duše má šťastná se zří: / Bez opor oporu má.“ Čeho si v životě vážím nejvíc já? A chápu, proč je pro Jana tak cenné žít bez opory v čemkoli jiném, než je Bůh sám? Rozjímejme o tom chvíli v Pánově přítomnosti, ale především s ním o tom mluvme.
52