Franรงois Vayne Ariane Rollierovรก
Jaké dědictví podle Vás Jan Pavel II. zanechal mládeži ve Světových dnech mládeže? Po Janu Pavlu II. zůstala síla jeho svědectví a prvotní výzvy: „Nebojte se!“ Jedná se o pozvání k totální důvěře v Boha, k odvaze a věrnosti svému vlastnímu povolání. Na začátku a na konci jeho pontifikátu se k nám zaznívají slova. Jan Pavel II. se nebál dojít až ke smrti skrze nemoc a zakoušení svých fyzických omezení. Na konci svého života se už nemohl hýbat a nemohl mluvit, ale držel se svého „Nebojte se!“ Ukázal, že „stojí za to žít život až do konce“. Opravdu, řekl bych, že jeho první a poslední poselství jsou identická a ve shodě s celým jeho životem. Díky svému postavení, které jste měl ve službách Svatému stolci, jste byl blízko Jana Pavla II. Jak byste charakterizoval pouto, které Vás s ním spojovalo? Byl pro Vás přítelem? Byl jsem vysvěcen na kněze v roce 1977, v posledním roce pontifikátu papeže Pavla VI. Jeho osobnost tedy poznamenala dobu mé přípravy na kněžství a měl jsem tu milost se s ním jako seminarista často potkávat zvláště během Svatého roku 1975. Byl 93
JAN PAVEL II ., MLADÍ LIDÉ A SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE
impozantní osobností, svojí citlivostí, tichostí, inteligencí a mystickou hloubkou. Ale celé mé kněžství se rozvíjelo za pontifikátu Jana Pavla II. Během své kněžské dráhy, která byla zasvěcená službě Svatému stolci, jsem byl v přímém a privilegovaném kontaktu s papežem. Mé úkoly – liturgie v době, kdy jsem byl papežským ceremonářem; zodpovědnost za Sekci pro mládež, když jsem byl v Radě pro laiky; a nakonec organizace apoštolských cest – mi umožnily být v jeho blízkosti. Přesto nemohu říct, že by pro mě byl Jan Pavel II. přítelem, otcem však ano. Byl pro mě vzorem, pramenem neustálé inspirace. Jeho způsob bytí knězem a biskupem je odkazem pro mě stejně jako pro mnohé kněze. Nebyl pro mě idolem, ale orientačním bodem, někým, koho jsme sledovali, protože viděl dál a jako prorok nové doby nám ukazoval cestu, kterou jsme se měli dát ve službě Bohu. Máte nějaké vzpomínky nebo historky ze Světových dnů mládeže týkající se Jana Pavla II., které se Vás nějak více dotkly? Udivovala Vás jeho tvořivost? Tvořivost Jana Pavla II. byla nepřetržitá. Byl velmi plodný. I když byl program naplánovaný, papež ho doplňoval a často požadoval změny. Našla by se spousta jeho gest, která mě oslovila. Mám na mysli například Súdánku, která byla mezi mladými, kteří měli svědčit na pódiu při vigilii v Częstochowe. Poté co domluvila do mikrofonu, rozběhla k papeži. Lidé zajišťující bezpečnost ji zadrželi, ale Jan Pavel II. se zvedl a naznačil jim, aby ji nechali přijít k němu. Mladá dívka se k němu přiblížila, on ji sevřel v náručí, ona se rozplakala a on jí něco pošeptal a dlouho ji hladil. Když přitom pomyslíme na Súdán, pronásledovanou církev, která se jako církev nemůže projevovat, a kde křesťané musí svoji víru skrývat! Fakt, že byla přijata do náručí papeže, byl vyjádřením vděčnosti, která ji přesahovala. Nebyla to pouze ona, ale byla to celá súdánská a africká církev, která zde byla přítomná a která cítila svoji důležitost v srdci univerzální církve. 94
JAN PAVEL II . A MLÁDEŽ
Obraz Jana Pavla II. svírajícího mladou Súdánku ve svém náručí obletěl celý svět; dokonce je i na známkách. Obecně byla gesta Jana Pavla II. spontánní, ale jejich symbolika přesahovala gesto samotné. Nedotýkalo se Vás nejvíc, když jste viděl Jana Pavla II. dojatého? Jan Pavel II. byl papežem, který nikdy neskrýval svoji lidskost. Do té doby jsme na takové projevy u papeže, který okrášlený svými papežskými ornáty byl považován za posvátnou a nejvyšší osobu, téměř „nedotknutelnou“, nebyli zvyklí. Jan Pavel II. ukázal, že zůstává člověkem s tlukoucím srdcem. Byl to papež, který se nebál říct z okna věřícím: „Dnes odpoledne budu hospitalizován.“ Přestože jsme v moderní době neviděli papeže, který se pohyboval pomocí hole, on se objevoval na veřejnosti a opíral se o hůlku. Ve své lidskosti ukazoval mnohokrát spoustu něžných gest. Ukázal, že i papež má city, má přátele a je schopen milovat. Odhalil, že papež je lidská bytost, které bylo svěřeno výjimečné poslání. Nemohli bychom obecně říct, že první kvalitou papeže má být právě jeho lidskost? Papež je člověkem, který musí vykonávat poslání, někdy nad lidské síly, ale který si zachovává celou svoji lidskost a který ji ukazuje. Nikdy nezapomenu na dva okamžiky, kdy byl Jan Pavel II. dojatý. Bylo to v Denveru v roce 1993, když vystupoval na pódium při uvítací slavnosti Světového dne mládeže. Zastavil se na dlouhou chvíli na jednom schodu, aby se zadíval na zástup mladých lidí, kteří za zpěvu tleskali. Na plátně byl velký záběr na papeže, měl slzy v očích. Tento obrázek se objevil i v novinách a druhý den jej jeden mladý Američan okomentoval s vysvětlením, že „Michael Jackson kvůli němu nikdy neplakal“ na rozdíl od Jana Pavla II. A ještě jednou vzpomenu slzy, které 95
JAN PAVEL II ., MLADÍ LIDÉ A SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE
měl papež v očích 7. září 1995 v průběhu pouti mladých Evropanů do Loreta. Byli jsme v televizním spojení se Sarajevem. Zuřila tam válka a přenos byl pořizován z bunkru kvůli bombardování. Na velkém plátně jsme viděli skupinu mladých lidí ze Sarajeva, kteří svědčili a zpívali „pokoj Sarajevu“. Jan Pavel II. byl nesmírně dojatý a na druhý den byly v novinách články s titulem „Slzy Wojtyły pro Sarajevo“. Jan Pavel II. dokázal překvapit jako třeba během vigilie na Tor Vergatě v roce 2000, když začal svýma rukama „tančit“. Tato spontánní gesta vyjadřovala jeho emoce, které pociťoval v hloubi srdce a které překračovaly protokol, ryze oficiální charakter události. Jan Pavel II. byl člověk, který komunikoval nonverbálně. Jeho cest byly bohaté na symbolická gesta jako třeba v Tours, kde se setkal se „zraněnými životem“, kteří byli pozváni, aby přišli, byli to lidé z ulice, lidé nemocní AIDS. Zastavil se a objímal je. Taková gesta promlouvají více než proslovy! Opravdu učinil lásku Kristovu v dnešní době viditelnou a hmatatelnou. Bylo pro Jana Pavla II. obtížné kvůli jeho povaze a spontaneitě podřídit se „protokolu“, za který jste byl zodpovědný? Jan Pavel II. byl vždy, co se protokolu týkalo, velmi svobodný. Když něco chtěl udělat, tak to udělal. Jistě na konci života pro něj bylo obtížné cestovat, ale i tak pokračoval v chování, které mu připadalo dobré, tím nám byl velmi sympatický. Co byste mohl říct o způsobu, jakým jste prožíval liturgie Světových dnů mládeže v blízkosti papeže u oltáře? Změnil se Váš vlastní způsob modlitby, když jste viděl modlit se Jana Pavla II.? Modlitba Jana Pavla II. byla neustálou a opravdovou školou, příkladem. Nezapomenu na první liturgie s ním, kterých jsem 96
JAN PAVEL II . A MLÁDEŽ
se účastnil zvláště na tu v Santiago de Compostela v roce 1989. Právě jsem začínal pracovat v kanceláři pro liturgické obřady. Dosud jsme o Janu Pavlu II. vždy říkali, že byl profesorem, filozofem, politikem, hercem, básníkem, to vše je bezpochyby pravda, ale nejvíce ho vystihuje, že byl mužem modlitby. Myslím, že jeho tajemství spočívalo v jeho osobním vztahu k Bohu. Věřím, že to bylo základní charakteristikou tohoto muže. Vidět jeho schopnost ponořit se do modlitby povzbuzovalo k napodobování. Tento služebník Boží žil v hluboké harmonii, nebylo rozdílu mezi veřejnou a soukromou osobou. Vidět Jana Pavla II. pokleknout uprostřed zástupu, který tleskal, křičel, zpíval, a ponořit se do modlitby, jako by byl sám, to muselo oslovit. Dal si hlavu do dlaní, viděli jsme ho soustředěného a usebraného. Spíš než se snažit osvojit si jeho chování šlo o to, ponořit se do Boží přítomnosti jako on, uvědomovat si přítomnost lásky, která nás proměňuje. Já sám jakožto člověk temperamentní a aktivní jsem se snažil v blízkosti Jana Pavla II. naučit propojovat aktivitu a kontemplaci. Jako syn pozoruje svého otce, tak jsem já sledoval Jana Pavla II. a z celého srdce jsem si přál se mu trochu podobat. Byl pro Vás tedy Jan Pavel II. duchovním učitelem? Byl učitelem svého způsobu modlitby a slavení eucharistie. Občas, když jsme ho viděli usebraného a soustředěného, bychom řekli, že ten, koho vidíme, už není pozemská bytost. Nacházel se v jiné dimenzi, zahalený nebeskou aurou. To mě po celá ta léta stále znovu fascinovalo. Cítili jsme se vtaženi spolu s ním do jiného světa, do jiné, neviditelné reality. Určitě si stejně jako já s pohnutím srdce vzpomínáte na chvíli modlitby v jeskyni Massabielle 15. srpna 2004, na ono hluboké ticho, které zahltilo celé prostranství baziliky v Lurdech. Při Světových dnech mládeže se snoubila radost ze setkání s mladými lidmi a hloubka Jana Pavla II., která přitahovala shromáždění a vedla k připojení se k jeho modlitbě. Myslím si, že izraelský národ prožil podob97
JAN PAVEL II ., MLADÍ LIDÉ A SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE
nou zkušenost s Mojžíšem, když sestoupil ze Sinaje. S Janem Pavlem II. jsme byli na Sinaji před hořícím keřem během každé eucharistické liturgie. Jak šířil Jan Pavel II. podstatu svého poselství skrze zvláštní vyzařování své silné osobnosti? Mohlo se stát, zvláště na začátku, že se více tleskalo zpěvákovi, protože osobnost Jana Pavla II. oslňovala. Ale byla skutečně slyšet slova písně? Papež sám si přál, aby tento silný zážitek obracel mladé lidi ke Kristu a opravdovému nasazení se pro Krista. Ostatně vždy měl k mladým postoj důvěry. „Jsem přítelem mladých, ale jsem přítelem náročným a počítám s vámi,“ říkával rád. A jako každý jiný člověk mají v sobě také mladí lidé touhu po plnosti, po tom, co je dobré, krásné a pravé. Když se jim nabídla krása a pravda, přitahovalo je to. Odpovídali spontánně, i když si mysleli, že nikdy nedosáhnou takových obtížných cílů. Papež dal laťku určitě vysoko, ale to mladé lidi provokovalo, aby ji zkusili překonat. A když se snažíme na ni dosáhnout, tak se to nakonec povede! Můžeme proto říci, že i přes vyzařování jeho osobnosti se píseň dotkla jejich srdcí, a jak jsme to mohli vidět zvláště na konci života Jana Pavla II., papež se stal ničím před tajemstvím, které vede mladé lidi skrze osobní a silné sjednocení s Pánem ve svátostech církve ke společnému dílu. Zmiňujete určité pouto, které bylo mezi mladými a papežem. Mohl byste ilustrovat na nějakém příkladu tento vzrušující vztah mezi Janem Pavlem II. a mládeží? Mladí lidé viděli, že si na ně papež udělá čas, že jim důvěřuje. Cítili, že jsou v jeho očích důležití. Pro tolik mladých, kteří trpí oddělením od rodinné buňky, papež představoval stálost, přítomnost a náklonnost. Jeho něha a rozhodnost pomohly celé generaci v růstu a upevnění ve víře a ve službě lidstvu. Tento 98
JAN PAVEL II . A MLÁDEŽ
dopad se často vysvětluje morální autoritou, kterou papež představoval. Mladí nejprve objevili, že když se k nim obrací, tak mu nejde o žádný obchodní záměr. Zatímco se je všichni ostatní snaží polapit, aby nakupovali, on neměl na prodej nic. Vše bylo zadarmo. Navíc jim Jan Pavel II. vyjadřoval svoji důvěru, když říkal: „Co vám říkám, je obtížné, ale já vím, že to dokážete.“ Ve světě, který chce všechno řídit a který nemá k mládeži žádnou důvěru, jsou na taková slova mladí evidentně velmi vnímaví. Navíc papež od nich žádal to, co sám žil. A z tohoto důvodu ho mladí obdivovali. I když si říkali, že to, co od nich žádá, nezvládnou, byli rádi, že je o to žádá. Jan Pavel II. jim různým způsobem říkal tato slova: „Nemějte strach létat vysoko, dělat si velké plány. Buďte nároční sami k sobě, nespokojte se s cíli, které lze dosáhnout snadno nebo bez námahy! Mějte odvahu se přinutit k něčemu náročnému.“ To všechno hrálo roli ve vztahu mladých k Janu Pavlu II. Viděli v něm svědka, někoho, kdo pevně věří, kdo dělá to, co říká a kdo to nabízí druhým jako cestu ke štěstí a svobodě. Ve společnosti, která je čím dál víc „měkká“ a stále více povoluje, kde jsou všechny možnosti snadné a proměnlivé, upravitelné a utopené v relativismu, předkládal Jan Pavel II. mladým při každé příležitosti: „Je třeba nést kříž. Jestli chceš být křesťanem, Kristus po tobě žádá, abys prošel cestou obrácení. Je to těžké, ale je to možné.“ A připojil, že projít tuto cestu znamená stát se šťastným. Jan Pavel II. byl svědkem tohoto povolání ke štěstí. Proč říkáte, že se mladí necítili vždy schopni odpovědět na nároky kladené Janem Pavlem II.? Často se hovoří o „generaci Jana Pavla II.“, jak to vyjádřil jeden mladý muž z Guiney, Conakry, který papežovi 15. srpna 2000 na náměstí svatého Petra řekl: „Většina mladých, kteří jsou tady, jsou ve věku vašeho pontifikátu.“ Jsou to mladí, kteří vyrůstali a prožili své mládí ve stínu Jana Pavla II. Byli tímto 99
JAN PAVEL II ., MLADÍ LIDÉ A SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE
papežem fascinováni, i když to, co říkal, bylo náročné. Někteří mladí to, co jim říkal, vzali vážně a chtěli aktivně uvést jeho poselství do života. Někteří tím byli přitahováni, ale mysleli si, že je to pro ně příliš obtížné. Přesto v nich jeho slova působila a vedla je k zamyšlení. Každý pak na ně zareagoval svým způsobem, podle období ve svém životě a své zralosti. Nemyslím si tedy, že lze mladé lidi generalizovat, protože tvoří rozmanitý svět. Světové dny mládeže jsou časem, kdy papež zasévá. Pak tato zrna nesou v daný okamžik ovoce. Ještě nejsme v čase žní, stále musíme zasévat ve víře a naději, aniž bychom se snažili sklízet ovoce či je počítat. Ovoce je dílem Božím v srdci každého mladého člověka. Jak byste definoval generaci Jana Pavla II.? Je to generace, která se postupem času našla v tom, co Jan Pavel II. říkal, v jeho vizi člověka, v jeho vizi společnosti, která počítá se zapojením křesťanů. Jsou to mladí lidé, kteří, když slyšeli a přijali papežovo poselství, se rozhodli na sebe vzít odpovědnost ve světě a v církvi. Když tato generace vyrostla, odpověděla Janu Pavlu II. přijetím projektu života, který jim nabízel. To neznamená, že je tu teď legie mladých aktivních křesťanů, ale že tito mladí, kteří si přejí být svatými, hledají pravdu a chtějí nasměrovat své životy ke světlu Božího slova. Cítil jste, jak se mladí, kteří přijíždějí na Světové dny mládeže, vyvíjejí? Že se stávají stále hlubšími a náročnějšími k sobě samým? V místních církvích se zrodila hnutí a společenství, formační a charitativní skupiny, přímo či nepřímo díky Světovým dnům mládeže. Vytvořila se univerzální síť, která ponese církev v letech, která budou následovat. Během Světových dnů mládeže se zrodila nebo potvrdila povolání k manželství, k zasvěcenému životu, ke kněžství. Je to mnohobarevná zahrada plná vůní, příslib 100
JAN PAVEL II . A MLÁDEŽ
obnovy. Osobně jsem požehnal sňatkům a účastnil se kněžských svěcení a řeholních slibů „zrozených“ na Světových dnech mládeže; četl jsem hodně dopisů mladých, kteří se svěřovali, že tato setkání se do jejich života zapsala zlatým písmem jako dny zrození povolání. Dala by se napsat velká kniha zázraků na základě těchto zajímavých a zároveň jednoduchých svědectví. Setkával se papež Jan Pavel II. během Světových dnů mládeže s mládeží osobně? Papež má možnost se při Světových dnech mládeže s mladými lidmi setkat a sdílet se s nimi. Jan Pavel II. se přímo setkal s mladými několikrát, například během organizovaného oběda v jubilejním roce 2000 v letním sídle papežů v Castel Gandolfo, asi třicet kilometrů na jih od Říma. V Torontu papež obědval v pátek s patnácti mladými vybranými z delegátů z různých přítomných zemí. Kladl jim spoustu otázek týkajících se univerzitního systému v jejich zemích, práce, manželství, katecheze a apoštolátu. Papež se zvlášť zajímal o to, co bylo součástí jejich každodenního života. Ale je třeba se zmínit i o dalších setkáních, třeba před mší svatou. Jan Pavel II. hovořil v sakristii s mladými pocházejícími ze zemí v obtížné situaci nebo ve válce. Aby Benedikt XVI. vyjádřil svoji blízkost, vydal se ve stopách svého předchůdce a pozval v Kolíně dvanáct mladých z pěti kontinentů na společný oběd. Usiloval o to, aby se všichni účastníci mohli najít v těchto mladých, kteří je v blízkosti Svatého otce zastupovali. Jak se Jan Pavel II. připravoval na Světové dny mládeže? Především si připravoval své proslovy a homilii. Psal je ve Vatikánu. Kompetentní kanceláře mu představovaly zemi, do které měl jet. Informovaly ho o počtu zemí, které budou zastoupeny na příštím Světovém dnu mládeže a o počtu mladých z každé země. Čím víc se blížilo datum setkání, tím častější a přesnější 101
JAN PAVEL II ., MLADÍ LIDÉ A SVĚTOVÉ DNY MLÁDEŽE
tyto informace byly. Jan Pavel II. chtěl totiž vědět o všem, co se dělo, do detailu. Byl na vše zvědavý a těšil se na ono velké setkání, které sám založil. Čemu věnoval svůj čas při cestě letadlem na místo konání Světových dnů mládeže? V letadle se Jan Pavel II. modlil. Jeho přesuny byly vždy vyplněné modlitbou. Někdy také revidoval své texty, které měl pronést. Jindy jsme mu připravili malý svazek s posledními novinkami z už probíhajícího Světového dne mládeže: počty mladých, již pronesené katecheze. Přečetl si tedy všechny tyto informace před tím, než jsme dorazili na místo. Z okna letadla žehnal domům, které viděl. Charakterizovala ho tři slova: žehnat, sjednocovat a sloužit. V jistém slova smyslu to bylo jeho heslo, které se stávalo jasnějším v důvěrném prostředí letadla, jakoby v létajícím apartmá, kde jsme ho mohli vidět žít a jednat zblízka. Vyvíjel se v posledních letech pontifikátu Jana Pavla II. jeho vztah k mládeži? Nezhoršil se jejich vztah kvůli tomu, že mladí měli problémy pochopit jeho slova kvůli jeho obtížím s mluvením? Nemyslím si, že by to mělo nějaký vliv, možná spíš opačný. Pro mladé byl Jan Pavel II. téměř jediná osobnost na světě, která – ač stará a nemocná – k nim nadále přesvědčivě a svobodně promlouvala. I když už nezvládal předat své poselství ústně, stále byl schopen jej připravit a nechat přečíst někým jiným. Ale i přes to, co všechno mohl nebo už nemohl říci, mladí cítili jeho silné přátelství, které k nim choval, jeho odvahu, houževnatost, přání jít až do krajnosti kvůli nim, milovat je až do krajnosti. Cenili si především jeho přítomnosti na Světových dnech mládeže. Vyjadřoval tím důležitost, kterou jim připisoval. Neboť i přes svoji slabost se vydal na cestu, aby byl s nimi. A to mladí vnímali. 102
O BSAH
Předmluva ............................................................................................................. 5 Úvod .................................................................................................................... 7 MUŽ VE STŘEDU SVĚTOVÝCH DNŮ MLÁDEŽE................................. 9 Kdo jste, Mons. Boccardo? ......................................................................... 11 O VZNIKU SVĚTOVÝCH DNŮ MLÁDEŽE ............................................. 31 VÝVOJ SVĚTOVÝCH DNŮ MLÁDEŽE..................................................... 53 JAN PAVEL II. A MLÁDEŽ .......................................................................... 91 VYHLÍDKY SVĚTOVÝCH DNŮ MLÁDEŽE DO BUDOUCNA ......... 121 ZÁVĚR Eucharistie středem našeho života, Mons. Boccardo ............................... 139 DOSLOV, P. Šimáček....................................................................................... 145 PŘEHLED SVĚTOVÝCH DNŮ MLÁDEŽE V LETECH 1984 - 2005 ...................................................................... 148
151