Čas k uzdravení by Paulínky Praha

O autorkách

Penny Yvonne Salazarová je od roku 1982 výkonnou ředitelkou Centra pro alternativní těhotenství v Denveru v Coloradu. Má magisterský diplom v oboru sociální práce a je akreditovanou klinickou sociální pracovnicí ve státě Colorado. Teď využívá své vzdělání a osobní zkušenosti, aby pomohla ženám, které přijdou do centra kvůli nechtěnému těhotenství nebo postabortivnímu syndromu. Její praxe zahrnuje individuální poradenství, skupinovou terapii a duchovní cvičení. Penny také školí ženy, aby mohly zahájit své vlastní poradenské programy jak na místní, tak na celonárodní úrovni. Narodila se v Coloradu, žije v Denveru spolu se svým manželem Kevinem, synem Chrisem a nevlastním synem Jacobem. Ráda píše poezii, vaří gurmánská jídla a věnuje se umění. Luci Freedová vystudovala klinickou psychologii a je aprobovaná ve státě Tennessee. Patnáct let pracuje v poradně s rodinami, dospívajícími dívkami a ženami. Deset let pracuje v Nashvillu coby výkonná ředitelka Centra pomoci v nechtěném těhotenství. Také vyučuje terapeutickým dovednostem a školí vedoucí pro postabortivní programy. Specializuje se na zpracovávání smutku. Svůj volný čas tráví Luci nejraději venku. Mezi její oblíbené aktivity patří cyklistika, aerobik, raketbal a plavání. Kdyby mohla mít druhou profesi, chtěla by být krajinnou a květinovou návrhářkou.

197

Obsah

Poděkování..............................................................................................5 Předmluva................................................................................................7 Úvod.........................................................................................................9 Část I Těžké rozhodování a ničivé účinky............................................. 11

1. Co je postabortivní syndrom?......................................................13 2. Nejsi sama...................................................................................25 3. Přetržená vlákna..........................................................................41 Část II Cesta k celistvosti.............................................................................. 59

4. Ozdravný proces..........................................................................61 5. Vystoupit z temnot..................................................................... 70 6. Poznat své skutečné pocity a skutečné ztráty............................ 82 7. Přestat s neúčelným jednáním................................................... 89 8. Odemknout dveře viny a studu...................................................97 9. Sundat pokličku......................................................................... 110 10. Nepodlehnout depresi,ale naučit se s ní zacházet..................124 11. Najít svobodu v odpuštění.......................................................136 12. Smířit se................................................................................... 151 Část III Naděje na cestu................................................................................... 161

13. Kam půjdu odsud?...................................................................163 Příloha A.............................................................................................. 177 Příloha B..............................................................................................179 Příloha C..............................................................................................189 O autorkách.........................................................................................197

199

4. Ozdravný proces

Ať je to zlomená kost, nádor, infarkt, drobná odřenina nebo zlomené srdce, léčení vždy vyžaduje čas. Není možné nepocítit bolest vždy, když se dotknete otevřené rány nebo vzpomínky, která se vám honí v hlavě. Emoční uzdravování, které je součástí práce se zármutkem, je stejné jako uzdravování tělesné. Nějakou dobu trvá a musíte věřit tomu, že jak proces, tak léčba budou účinné. Když začnete s ozdravným procesem, budete se zvolna přizpůsobovat novým požadavkům. Zjistíte, jak se chránit před dalšími zraněními a jak využít svou energii k uskutečnění pozitivních změn v životě. Je to podobné, jako byste určité aspekty svého života musela změnit po infarktu. Průběh emočního uzdravování je stejný, jako když dítěti ošetřujete odřené koleno. Někdo, kdo se o dítě stará a komu dítě důvěřuje, musí rozhodnout, jak velká škoda nastala, a aplikovat správnou léčbu. Hojivá mast často páchne, dokonce může zpočátku štípat. Ale po chvíli začne poranění zklidňovat. Časem se bolest zmírní a rána uzdraví. Jedna z našich klientek to dobře vystihla: „Chvíli to trvalo, ale teď mám i jiné pocity než jen bolest.“ A jiná klientka prohlásila: „Už nemám pocit, jakoby uvnitř mě byla zející propast.“ Ty z vás, které poznamenal potrat, prodělaly mnoho závažných ztrát. Výčet těchto ztrát nezřídka zahrnuje dítě, vztah s otcem dítěte, nevinnost, zkušenost mateřství a pocit kontroly nad svým životem. Pokud žena

tyto ztráty neprotruchlila, stále v sobě nosí zranění, která jimi byla způsobena – zranění, která potřebují uzdravení. Mnoho odborníků nazývá tento proces uzdravování „zpracováním smutku“ nebo „propracování se procesem truchlení“. Určující slovo je tu práce. Rády bychom vám řekly, že to bude snadné, ale truchlení je náročné úsilí. Stojí spoustu času i energie a většinou potřebujete, aby vám pomohli další lidé. Ti však, kteří tvrdě pracují, jsou dobře odměněni, což vám mnoho našich klientek rádo potvrdí: „Jak jsem postupovala, bylo to čím dál snazší.“ „Byla jsem silnější a silnější a na těžké věci jsem nebyla sama.“ „Tahle práce se mi opravdu vyplatila.“ V čem tato práce spočívá? Ozdravný proces z postabortivního syndromu zahrnuje truchlení nad dlouho pohřbenými a popíranými ztrátami, které obklopují událost potratu. Nevyřešený smutek, jak jsme o tom mluvily ve třetí kapitole, ovlivňuje mnohé oblasti vašeho života a blokuje vaši schopnost vstoupit naplno do zdravého vztahu. Nemůžete plně využít svůj potenciál, pokud jste některé oblasti svého života uzavřela. Léčení zranění a začlenění ztrát, které jste utrpěla následkem potratu, vám umožní vydat se v pozitivním smyslu slova dopředu. Také vám pomůže najít cestu, jak naplnit své dosud nenaplněné potřeby.

Co je to truchlení?

Truchlení je prožívání emočního utrpení, které následuje, když někoho nebo něco důležitého ztratíme. Toto emoční utrpení často způsobuje hluboký zármutek. V knize Uplakaná oslava popisuje J. E. Means truchlení takto:

„Když opravdu hluboce truchlíme, vnitřní zdroje naší duše jsou zaneseny pocity tak intenzivními a často tak zpřeházenými, že je nemožné jakkoli je srovnat. Cítíte jen všeprostupující smutek… Trvalost a úplnost odloučení vytváří nepopsatelnou bolest… Máte pocit, že z tohoto bludiště ztracenosti a deprese nevede žádná cesta. Všechny cesty se zdají být zavřené, všechna světla pohaslá a každá naděje marná.“ Truchlení doprovází mnoho nejrůznějších pocitů: sklíčený pocit, jako byste měla v žaludku jámu, díru, kterou nemůžete nijak zaplnit, chladný a roztřesený pocit, náruč tak prázdnou až bolí, pocit, že vás něco tlačí k zemi, silný pocit deprese a osamělosti. Některé z běžných reakcí na truchlení jsou: nedostatek soustředění, motivace nebo energie, narušení stravovacích nebo spánkových návyků, deprese, které se nemůžete zbavit, přílišné emocionální vyčerpání znemožňující zvládat běžný život. Truchlení je pro každého člověka dlouhá osobní zkušenost. Reakci každého jednotlivého člověka na utrpěnou ztrátu ovlivňují různé faktory: reakce společnosti, smíšené pocity jedince, schopnost nakládat s emoční bolestí a nedostatečné osobní uvědomění si ztráty, to všechno může způsobit, že se proces truchlení obrátí nezdravým směrem. Jako celek má naše společnost jen málo zkušeností s lidmi, kteří truchlí. Existuje nerealistické očekávání, že nehledě na to, jak hluboká je utrpěná ztráta, měl by se přes ni truchlící rychle dostat a vrátit se do života, jako by se nic zvláštního nestalo. V případě potratu mnoho lidí ani neuznává, že zde o nějakou ztrátu jde, a proto nerozumí ani potřebě truchlit. Takový přístup

vytváří atmosféru, ve které je zdravé truchlení velmi obtížné. Potrat také přináší smíšené pocity týkající se vlastní povahy ztráty. Žena má smíšené pocity ohledně těhotenství, ztráty dítěte a vztahu s jeho otcem. Kvůli těmto rozporuplným pocitům je truchlení obtížnou záležitostí. Schopnost jedince snášet rozdílné úrovně emoční bolesti může přerušit, nebo zpomalit proces truchlení. Snaha vyřešit bolest drogami nebo alkoholem také procesu truchlení překáží. Další překážkou během procesu truchlení bývá, že žena neví, oč vlastně přišla. Smrt člověka, potraceného dítěte, je zřejmá, ale co ztráty, které jsou méně určité? Potrat připravil ženu i o její sny o mateřství, o schopnost se rozhodovat, o sebedůvěru. V truchlení neexistuje žádná magická formule, neexistuje ten jediný správný způsob, jak se vypořádat se zármutkem. Budete si muset přiznat svou ztrátu a truchlit svým vlastním způsobem ve svém vlastním čase. Během truchlení budete vlastními pocity, záměry, hodnotami, směry a přáními často zmatená. Občas můžete mít pocit, že nevidíte světlo na konci tunelu. Ale i když může být emoční zmatek ochromující, nemusí nad vámi nutně zvítězit. Když budete se svým smutkem pracovat,vrátí se vám naděje, nahlédnete hlouběji do své duše a budete žít život plný lásky, hodnoty a smyslu – možná poprvé v životě.

Léčivé kroky k uzdravení po potratu

Teď vás může napadnout otázka: Jak se dostanu z místa, kde jsem teď, tam, kde je naděje, láska a smysl? Slýcháme tuto otázku položenou různými způsoby:

„Dobře, takže říkáte, že potřebuji truchlit. Jenže jak?“ „Už dlouho dělám to, co říkáte: mluvím o tom, pláču, cítím a říkám, že je mi to líto. Proč se mi to ještě pořád vrací?“ „Co musím udělat, abych se cítila lépe?“ To jsou první otázky, které prakticky každá klientka položí, když je připravena začít s uzdravováním. Níže popíšeme léčivé kroky v procesu truchlení. Ačkoli se jednotlivé body v tomto procesu často překrývají nebo se nedějí popořadě, každý z nich má svá vlastní specifika. Pro někoho, kdo truchlí, je normální, že se pohybuje po stupních truchlení nahoru a dolů. Každý nepatrný krůček vás však posune o kousek dál.

Kroky k uzdravení 1. Vystopit z temnot. První krok k uzdravení: Popírat, že potrat ovlivnil můj život, není už legitimním přizpůsobivým mechanismem. Musím se začít potýkat s realitou, se zkušeností potratu. Dokážu žít s pravdou a se ztrátou, ať je jakkoli velká. Dokážu přijmout, že potrat ovlivnil můj život. (Kapitola 5) 2. Poznat své skutečné pocity a skutečné ztráty. Potřebuji poznat, jaké pocity mám spojeny s potratem. Začnu truchlit tak, že vyjmenuji ztráty, které jsem důsledkem potratu utrpěla. Tak postupně pohřbím minulost a plně otevřu svůj život přítomnosti. (Kapitola 6) 3. Přestat s neúčelným jednáním. Používat smlouvání a jiné mechanismy přežití je způsob, který jsem si vybrala, abych mohla pohřbít své pocity. Mezi toto neúčelné jednání patří všechny činnosti, které

dělám, abych potlačila bolest. Naučím se toto jednání rozpoznat a přestanu jej používat. (Kapitola 7) 4. Odemknout dveře viny a studu. Stud mě zavřel do vězení a znemožnil mi, abych se uzdravovala. Stud je nezdravá emoce, která mě přesvědčuje o tom, že jako člověk nemám hodnotu – že jsem špatná. Vina je zdravá emoce, jež mě upozorňuje, když překročím své vlastní hranice. Rozhodnu se, že nenechám svůj život ve stínu studu, a naučím se žít ve zdravých mezích. (Kapitola 8) 5. Sundat pokličku. Hněv, který pociťuji po potratu, je jako papiňák - dodává mi iluzi síly a skrývá mou hlubší bolest. Naučím se vyjadřovat své hněvivé pocity konstruktivně, abych nevybuchla. Stejně tak odkryji hlubší bolest, která je hněvem zamaskovaná, a budu se jí zabývat. (Kapitola 9) 6. Nepodlehnout depresi, ale naučit se s ní zacházet. Dlouhodobá postabortivní deprese mě okrádá o schopnost žít zdravým, produktivním životem. Deprese spotřebovává veškerou mou energii. Mohu se však naučit této ochromující depresi nepodléhat. (Kapitola 10) 7. Najít svobodu v odpuštění. Naučím se, jak odpustit sobě i ostatním, abych mohla rozbít okovy otročení minulosti. Nabídka a přijetí odpuštění mě osvobozuje, abych mohla vejít do nového života. (Kapitola 11) 8. Smířit se. Oplakala jsem ztráty, které se vážou k interrupci, a opět jsem získala kontrolu nad svým

životem. Svou pozornost teď mohu zaměřit na přítomnost a znovu nabýt vnitřní krásu, kterou mi dal Bůh skrze bezpodmínečné přijetí a lásku. (Kapitola 12) Nezapomeňte na to, že uzdravování je proces. Nenastává okamžitě, ne vždycky probíhá tak přímočaře, jak by si člověk představoval. Musíte očekávat výkyvy nahoru i dolů, dovnitř i ven, skoro jako na silničce v horách. Místa, kde nejvíc postoupíme dopředu, a místa, kde odpočíváme, jsou pro každého jiná. Protože jste po všech stránkách jedinečná, bude stejně tak jedinečný i váš proces truchlení. Zatímco budete svým vlastním tempem postupovat, nezapomeňte se také sama o sebe starat. Buďte úplně upřímná a důvěřujte sama sobě, abyste mohla vzít na vědomí svá tajemství. Zkoumejte a zkoušejte všechny své pocity; zaplaví vás jenom tehdy, když se s nimi odmítnete potýkat. Když se zabývání emocemi ukáže jako příliš těžké, zpomalte, nebo jděte za někým, komu se můžete svěřit se svými pocity a se svým příběhem. Je velmi důležité najít někoho, kdo pochopí a ocení vaše úsilí v procesu truchlení. Může to být jednotlivec nebo skupina, která vám rozumí a která vás podpoří v době, kdy ve svém životě procházíte tímto obdobím. Pokud máte problémy s alkoholem či drogami, nebo trpíte poruchou příjmu potravy, je důležité, abyste vyhledala pomoc, protože tyto problémy budou v procesu truchlení překážet. A pokud máte sebevražedné myšlenky, zavolejte někomu, komu důvěřujete; nesnažte se s trápením vyrovnat sama. Přejděme k prvnímu kroku naší práce s truchlením, k vystoupení z temnoty. Na začátku ozdravného procesu vám může dodat odvahu a naději tento dopis.

Psala jej žena, která se také kdysi nacházela tam, kde jste teď vy: Mé drahé přítelkyně, Už je to skoro rok, co jsem poprvé přišla do skupiny žen, jež absolvovaly potrat. Během doby, kdy probíhala setkávání této skupiny, jsem měla mnoho otázek. Nepřestávala jsem se divit, jak se jiné ženy vyrovnaly se svou zkušeností a jak se potom uzdravily. Co je uzdravilo? Nebo proč některé ženy jakoby uzdravení nepotřebovaly? Byly opravdu tak v pohodě, jak vypadaly? Nešly třeba domů a neplakaly tajně každou noc, potýkajíce se se stejným utrpením jako já? Jak vlastně může člověk dospět k bodu, kdy uvěří, že jej Bůh zbaví výčitek? Chtěla jsem napsat tento dopis, abych se zastala každé z vás, statečných žen, a abych vám řekla, že vás Bůh přivedl na toto místo jen proto, aby vám mohl projevit lásku a osvobodil vás od minulosti. Vím to, protože pro mě to on udělal, a já nepřestávám být víc a víc vděčná za jeho mocnou sílu, která zranění léčí úplně. Nic jiného, co jsem tady na zemi kdy viděla, tohle neumí. Dva týdny po potratu na mě padla těžká deprese a stěží jsem mohla pracovat. Každou noc jsem měla strašné noční můry. Jednou v noci jsem prosila Boha, aby se nade mnou smiloval. O několik dní později jsem sebrala odvahu a svěřila se kamarádce. Po třech hodinách, kdy jsem plakala a vylévala si srdce, mi řekla, že mě Bůh miluje a že bude stát při mně. Den nato volala tato kamarádka do poradny, aby mi domluvila schůzku. Šla jsem tam a brzy jsem začala chodit do ozdravné skupiny.

A tak jsem se ocitla na tomto zvláštním místě s ostatními ženami. Srdce jsem měla svázané studem a hněvem, ale uvědomila jsem si, že nejsem první žena v dějinách, která šla na potrat, která je odhodlaná vyprosit si na Bohu druhou šanci a která je připravena truchlit pro své ztracené dítě. Protože jsem usilovně hledala pravdu, Bůh mi ji ukázal. Hodně to bolelo – interrupční zákrok ukončil nový život, životní styl, který mě k tomu dovedl, byl ubohý a nevyzpytatelný a následky nejsou pěkné. Ale bolest z přijetí těchto skutečností je velmi potřebná, stejně jako dobrý přítel. Chtěla jsem vám říct, abyste usilovně hledaly pravdu, protože pravda vás osvobodí. Pravda nás opravdu osvobozuje. Nevzdávejte se. Povzbuzuji vás, protože vím, že je to těžké. Povzbuzuji vás, protože vím, že třeba pociťujete něco jako „proč se vůbec snažím“, „jsem jen odpad“, nebo „musím udělat něco opravdu velkého, abych tohle odčinila“, ale to jsou jen pocity. Věřte, že pominou. Obzvlášť vás povzbuzuji k tomu, abyste se nevzdávaly – a neposlouchaly nikoho, kdo se vám snaží zabránit v růstu. Dodejte si odvahu a dovolte Bohu, aby změnil vaše srdce. Bůh vám dá sílu, kterou potřebujete, abyste mohly pokračovat v cestě. A budete zakoušet Boží věrnost vždycky, když ji budete hledat. Na jeho sliby se můžete kdykoli spolehnout. Jsem nadšená, když píšu tento dopis, protože vím, že ve vašem srdci bude brzy zase radost a ve vašem životě se budou dít zázraky.