Úvod „Dvě srdce, která se milují...“
A kdybychom se vzali? Takto položená otázka se může zdát prostá a snadná. Ale de facto nás upozorňuje na otázku jinou: Jak můžeme poznat, že jsme na to připravení? Láska je největší věcí v životě – taková, kterou si přejeme nejvíc ze všeho: muž a žena jsou stvořeni k tomu, aby milovali a byli milováni, a k tomu, aby jejich láska trvala. Jaká naděje pro život každého z nás: jsem stvořen, abych mohl milovat a být milován! Umělci nepřestávají popisovat lásku, hledají, jak ji vystihnout, jak ji vyzpívat, a každý z nás se dříve či později dá do hledání velké lásky svého života. Protože předem dobře cítí, že milovat a být milován jej činí šťastným a že jeden z klíčů ke štěstí se nalézá zde, ve schopnosti milovat, která se skrývá v nejtajnější hloubce našich srdcí. Ale dva zamilovaní, kteří se milují a kteří „se našli“, si mohou položit otázku: jak poznat, že už je čas k tomu, abychom se vzali, že jsme připraveni vstoupit do této etapy, po které každý z nás v nitru touží? Co manželství přidá navíc? Jak se změní náš vztah? Budeme schopni držet slovo? Kolik oprávněných obav dnes ochromuje touhu po trvalém závazku: jsme obklopeni rozvody, vzrůstajícím nebezpečím selhání, zraněními každého z nás, různými nejistotami a podobně. Manželství je vážná věc: stále zůstává ideálem, který mnoha lidem dává smysl. Ale tento ideál je tak vznešený, že provokuje, děsí, až se člověk může rozhodnout k tomu, že se bez něj obejde, nebo se zařídí způsobem, který jeho smysl pokřiví. Radnice a farnosti, protože si uvědomují tyto nástrahy, nabízejí párům přípravy na manželství, které jsou pro budoucí manžele opravdovou pomocí. Je povzbudivé vidět, kolik mladých snoubenců přiznává, že potřebují, aby byli 9
na své cestě doprovázeni a podporováni. Je také povzbudivé vidět, jak se o tuto potřebu starají různé instituce. Někdy však jsou tyto přípravy příliš krátké, příliš spěšné nebo nepředstavují člověka s jeho skutečnými potřebami, nevidí ho v jeho celistvosti. Stávají se tak pro snoubence zklamáním nebo nepřinesou všechny plody, ve které doufali, když přípravu navštěvovali. Dnes může dosáhnout délka soužití jednoho páru šedesát až sedmdesát let. Ovšem mnohé z těchto příprav na manželství jsou zredukovány na dva nebo tři večery zaměřené na přijetí páru, pohoštění za účelem seznámení a výměny nebo přípravy úředních listin a na zběžné seznámení s obřadem, jde-li o svátostné slavení. Příprava na manželství však je více než toto všechno: Je to samozřejmě prostor pro formaci, ale především je to prostor pro dovršení dospělosti vlastní i toho druhého. Zamilovaní, kteří se skutečně neznají, ačkoliv jsou už rozhodnuti se vzít, zde učiní překvapivou zkušenost. Starší páry dosvědčují, že si nelze dělat nároky na úplnou znalost druhého. Čím déle se milují, tím více se jeden druhému jeví jako záhada. Je tedy opravdová otázka, zda už známe druhého natolik, abychom se mohli vzít, ale i zda natolik známe sami sebe. Máme takovou chuť, aby to klapalo, aby náš svazek byl úspěšný! Jestli od přípravy na manželství očekáváme jen razítko na radnici nebo v kostele, můžeme se vsadit, že nebudeme na manželství dobře připraveni... Život manželů je jedno z nejkrásnějších dobrodružství, která existují: manželství je místem lásky, místem daru života a utváření rodiny. Velká většina mladých sní o založení rodiny a o tom, aby tento závazek vytrval. Mají touhu, aby jejich ANO bylo skutečné ANO. Připravit je na manželství znamená dát jim nástroje, aby se jejich láska zakotvila v trvalém svazku a byla vyživována den ze dne malými pozornostmi, které zasahují srdce druhého a umožňují mu cítit se lépe. Pro věřící to také znamená pochopit, jak se jim Boží milost dává pro život lásky, který bude stále otevřenější pro druhého a pro druhé. Většina dvojic poznala štěstí stabilního manželského života, který se rozvíjel díky trvalé věrnosti. Je tedy dobré osvěžit si pravdu v číslech. Ano, většině manželství to klape. Dotazovaní manželé 10
říkají, že do toho vkládají mnoho – uspět v manželství znamená chtít v něm uspět – a osobně do něj investují. Možná sami načerpali z dlouhé, seriózní přípravy na manželství, která podpořila základy jejich závazku. Navzdory tomu nemůžeme popřít utrpení související se zvýšeným číslem rozvodů, rozdělenými rodinami a rodinami nově složenými. Mladí zamilovaní či snoubenci zažívají často silný strach: Nechci, aby moje děti zažily totéž co já. Kladou si proto následující otázku: Dá se předejít těmto utrpením, těmto bolestným selháním? Může svatba ochránit před možnými chybami? Ve chvíli, kdy přesně nevíme, co je to manželství nebo vůbec „závazek“, i když je tolik zmatků ve významech slov, tolik soupeřících ideologií, tolik strachů ze selhání a strachu z onoho „dokud nás smrt nerozdělí“, je přesto zřejmé, že touha milovat a být milován je v srdcích mladých i těch méně mladých stále přítomná, naplno zakotvená. Sen založit stabilní manželský pár, který vydrží, s jediným partnerem, s nímž budu sdílet svůj život a založím jednotnou rodinu, je stále na vrcholu hitparády osobních tužeb v hledání pozemského štěstí. A tento sen není utopií. Právě naopak – je možný a přístupný! Svědčí o tom spousta šťastných párů. Ano, žít v manželství není synonymem selhání a nevyhnutelných zranění, ale je to možná realizace jedné z nejhlubších tužeb lidského srdce: darovat svůj život a být milován. Zároveň se dnes konstatuje, že příprava na manželství se zaměřuje na mladou generaci, která je více zraněná a méně stabilní než kdy předtím. Věk prvního vážného milostného vztahu se oddaluje, zatímco věk prvního polibku a milostných her se snižuje. Délka vzdělávání roste, rovněž ženy studují déle než dříve. Třicátníci, odkojení relativismem, honbou za úspěchem a vším virtuálním a okamžitým, mívají potíže dělat rozhodnutí, trvale se vázat či zastavit se, aby se ohlédli za svou historií i s jejími citovými šrámy. S námahou rozlišují, co je pro ně dobré. A mnohým ani řada milostných zkušeností nepomáhá uvěřit, že opravdová láska je možná. Obvykle žijí ve velkých městech, bývají často velmi schopnými členy vedení podniků a manažery lidských zdrojů a ve vědeckém i technologickém výzkumu pracují na vysoké úrovni, ale ve svém 11
osobním životě fungují často emotivně, ode zdi ke zdi, bez opravdové dospělosti či moudrosti srdce.
Tato kniha není pouze další pojednání o vztazích mezi mužem a ženou nebo o manželství jako takovém. Těch už existuje mnoho. Nesnaží se ani nahradit průběh přípravy na manželství, jinak tolik důležitý. Je spíše dílem, které chce zřetelně vystihnout klíčovou podstatu závazku, jíž je schopnost závazek přijmout. Jsem schopen se oženit? Knížka tedy pomáhá objasnit tyto problémy, případně je promyslet, pokud se objeví. Zahrnuje také již existující doporučení, jak se připravit na manželství: klást si dobré otázky, ať už sami nebo v páru. Obsahuje též důležitá upozornění pro animátory skupin i pro rodiče mladých zamilovaných. Tato knížka se tedy obrací právě tak na páry, pro které je perspektiva manželství ještě poněkud mlhavá (ale již o něm začaly uvažovat), jako na páry, které již zahájily přípravu s úmyslem do manželství vstoupit. Dále se obrací na provázející, kteří pomáhají párům tázat se na jejich vůli a schopnost říct si „ano“ na celý život. Jak poznat, že je „ten pravý“/„ta pravá“? Jak si být jistý, že se milujeme a že se budeme milovat po celý život? Jak poznat, že jsme připraveni se zavázat, a proč to dělat? Za jakých podmínek? Mnohé dvojice se scházejí a rozcházejí: zanechává to bolestivé jizvy, které se někdy hojí dlouho a zabraňují tak pokojně navazovat nový vztah. Někteří se spolu usadí, aby svou lásku vyzkoušeli, a posléze v této situaci znehybní a ustrnou. Jednají tak v dobré víře, protože si myslí, že je to nejlepší způsob rozlišení: spíše soužití vyzkoušet než se do něho ponořit. Ale neoslabuje takový pseudo-závazek budoucnost jejich vzájemného pouta nebo budoucnost pouta s jinou osobou? Nezraňuje případný krach takového společného života o to více, čím více se opírá o mnoho nevyřčeného? Myslel jsem, že nám půjde žít společně po celý život... Zdálo se mi, žes mi slíbil... Věřil jsem, že mě miluješ... Jiné dvojice očekávají příchod dětí, aby teprve pak zvažovaly svatbu. Nevědomky tak na ně přenášejí velkou zodpovědnost, když přijdou těžkosti v manželství.
12
Další často volí manželství pod nátlakem své rodiny, protože se dítě nečekaně už hlásí k životu. Ale jsou to skutečně podmínky pro to, aby se rozhodli pokojně, svobodně a bez nátlaku? Mnoho lidí si nakonec láme nad manželstvím hlavu, aniž by opravdu pochopili, co to vlastně manželství je. Stvrzení mého pocitu? Oficiální uznání vztahu? Právo žít pod jednou střechou? Počátek řízení společných věcí? Příležitost ke grandiózní slavnosti, jakou od nás očekává společnost? Povolení konečně aktivně prožívat sexualitu? Jindy může velmi silná touha založit rodinu, stát se dospělým, otcem či matkou, pobízet k manželství, které se tak stane příležitostí utéct před svou vlastní rodinou. Není pak toto manželství volbou spíše kvůli druhým než kvůli manželství samotnému? Některé přípravy na manželství, při nichž se nemluví o lidsky dospělém vztahu mezi tímto konkrétním mužem a touto konkrétní ženou, se omezují na rozpravu o víře a evangeliu a vzdalují se od skutečných nástrah života ve dvou. Co dělat s naší láskou? Brát ji vážně a nechat růst přijetím závazku a budováním životního díla? Nebo se rozhodnout s ní přestat? Láska, která stagnuje, která se neváže, neroste, je láskou, která vadne a může se vyčerpat. Pomocí jakých prostředků může růst, aby se muž a žena obraceli především ne k sobě samým, ale jeden ke druhému? Tomuto společnému obdarovávání se postupně učí. Učí se, že vtělit svou lásku do projektu života ve dvou předpokládá odhodlání a vytrvalost obou stran. Jde o to, sladit „mít rád“ a „pořád“,1 dorůst do skutečné radosti: radosti z darování, radosti z přebývání s druhým, radosti dávat se společně rodině, společnosti a, proč ne, církvi. Láska činí člověka při prvním setkání a na začátku vztahu tak šťastným, že ho může zaslepit, takže nevidí skutečnost: nevidí realitu toho druhého a uskutečnitelnost toho, co zamilovaní zamýšlejí spolu budovat. Někdy se této otázky životního plánu vůbec nedotknou, protože podvědomě cítí, co by mohla spustit. Máme vůbec stejnou představu o partnerství? O rodině? O roli každého z nás? 1 V originále „amour“ a „toujours“. pozn. překl.
13
Známe očekávání druhého? I svoje vlastní očekávání? Na počátku společného života dává vášnivá láska pocit všemocnosti: věří, že sama může řešit všechny problémy nebo má tendenci je vymazat, odložit jejich řešení na později: těžkosti identity, nejistoty, nedospělosti, úcty k sobě, přijetí odlišnosti, řešení rozdílů a frustrací... Mladí zamilovaní se domnívají, že páry, které se rozvedly, se nemohly milovat tak, jako se milují oni teď. Jen těžko si dovedou představit, že jejich rodiče nebo jiní starší lidé mohli být mladí a mít se stejně rádi. Tato počáteční láska mezi mladým mužem a mladou ženou je krásná: potřebuje uznání, obdiv a podporu. Je hybnou silou utváření vztahu, který mezi nimi existuje, pouta, které se jednoho dne může stát manželským, pokud se tak rozhodnou. Zamilovanost ještě nevytváří pár. Nemůže mu být základem vzájemného vztahu, i když je jeho spouštědlem. Proto zamilovaní tolik potřebují být doprovázeni, aby měli zpětnou vazbu, která jim pomůže pravdivě nahlédnout svůj vztah a vtělit ho do svého plánu života ve dvou. Je třeba, aby si dali práci a přestali si idealizovat sebe, toho druhého a společné „my“, aby mohli vstoupit do pravdy: pravdy o sobě, o druhém a o svém vztahu. Pak je možné vtělit tuto lásku do opravdového plánu života, který nabízí, že se oba angažují po boku druhého, do plánu života, který lásku „udržuje“, podporuje ji a dá jí vytrvat. Proto je třeba si uvědomit: Nelze milovat nic než to, co známe, a nelze vybudovat nic než to, co se rozhodneme vybudovat. Ačkoli zákruty života změní počáteční plán, nic naplat: Společně jsme nabrali směr, položili jsme základy a určili si priority. V takto postaveném rámci citového bezpečí manželů může láska růst, rozvíjet se, přetvářet, stát se plodnou a otevřít se dávání života. To je tedy svatba: lidské ustanovení, které uznává a chrání rodinnou buňku určenou jako základ naší společnosti již po tisíciletí. Manželství je vzrušující dobrodružství, které předpokládá, že dva partneři poctivě probrali otázky, které mohou vyvstat, a svobodně na ně odpověděli. Konstatujeme, že tak učinili upřímně, protože dostali potřebnou podporu a také nutné objasnění, které neváhá odhalit i často skryté problémy. 14
V tomto díle se soustředíme na humanitní vědy, které na lidskou lásku přinesly určitý doplňující pohled k Božímu slovu. Naše antropologie bude nicméně rezolutně biblická, přestože se obrací ke každému. Realita lásky je řádu přirozeného, tak jak ji Bůh zamýšlel od počátku. Záleží na nás, zda přijmeme, že byla pozvednuta k důstojnosti svátosti, je-li to naše přesvědčení. Zde se zaměříme na svobodu muže a ženy. Hlavním cílem této knihy je pomoci mladým i méně mladým přemýšlet nad jejich rodící se láskou, aby poznali, čím tato láska poutá jednoho ke druhému, čím je k sobě váže i tváří v tvář celé okolní společnosti. Ti, kdo vedou manželskou přípravu, jsou často svědky autentické lidské lásky. Pokouší se přivést zamilované k tomu, aby viděli, co od nich tato pociťovaná, zakoušená láska vyžaduje. Protože láska je vpravdě vyžadující. „Přichází z větší dálky než já; jsem jejím příjemcem, aniž bych nějak moc chápala jak, ale stávám se zodpovědnou za to, co jsem přijala. A stávám se také zodpovědnou za toho, kterého miluji,“ řekla správně jedna mladá dívka. Láska v člověku působí, že chce dobro pro milovanou osobu, pudí ho k tomu, aby pro ni udělal vše. Čím víc známe druhého, jeho potřeby, touhy, naděje, silné a slabé stránky, tím víc je možné být mu po boku, vyslechnout ho, nabídnout mu podporu, laskavost, něhu, kterou potřebuje, aby postupoval kupředu. Před podáním žádosti o uzavření manželství nebo během přípravy na sňatek jsme vyzváni, abychom ověřili pevnost pilířů tohoto závazku a nabídli klíče k jejich rozlišení. Příprava na manželství se tedy nevyčerpá podáním nějakého intelektuálního výkladu o manželství, nebo dokonce o víře. Spočívá svým způsobem v tomto tázání: • Jsem schopen požádat o ruku tu, kterou miluji? • Jsem schopna přijmout žádost druhého? • Jsem schopen/na zavázat se svému snoubenci/snoubence na celý život? Položit si tyto otázky znamená pro snoubence přijmout skutečnou konfrontaci s tímto rozlišením (které jim může někdy nahnat strach): Máme slabosti, různé útrapy, ba i zranění, která nás oslabují a která by nám mohla zabránit v manželství? Nebo naopak: Jsme 15
dostatečně pevní, aby pro nás mělo naše manželství smysl a stalo se novým motorem pro naši lásku? Tento požadavek osvobozuje mladé snoubence a všechny ty, kteří je tím či oním způsobem doprovázejí k manželství. Naše kniha je tedy reflexí pro mladé (a méně mladé), kteří se milují a chtějí dát své lásce trvání, budoucnost nebo kteří si kladou otázku, zda to vůbec mají udělat. Je napsaná na základě zkušeností s doprovázením mladých, snoubenců a manželů s problémy. Napsal ji kněz, který je specialista na otázky neplatnosti manželství a je zároveň manželský poradce, terapeut párů a rodin. Je navržena jako cesta, která pomůže jak těm, kteří prožívají milostný vztah, tak těm, kteří se s nimi setkají (kněžím, doprovodným párům, rodičům), aby společně dospěli k dobrému rozhodnutí.
16
Kapitola 1
Co je to láska? Pouhý cit, nebo mnohem víc?
Pokládat si otázku po lidské lásce znamená ptát se: Co je to milovat? Co znamená být milován? Jak milovat druhého? Přiznejme si, že tato otázka zdaleka není jednoduchá: definovat lásku není snadná věc. Kdybychom si provedli průzkum ohledně definice lásky, na co bychom přišli? Každý by ji vysvětloval svým způsobem, na základě své vlastní zkušenosti a pravděpodobně by vycházel ze způsobu, jakým byl sám milován: tělesnými smysly nebo vyjadřováním pocitu, vjemu, přitažlivosti. Ti nejromantičtější vidí lásku jako onen pocit, „který jim rozechvívá srdce.“ Ti intelektuálněji založení ji popisují výrazy jako „sdílení, sžití, fyzická či intelektuální přitažlivost, společné zájmy, stejné hledání pravdy“. Někteří také vidí lásku jako darování sebe sama či ochotu zapomenout na sebe. Jiní ji nakonec definují jako sexuální úkon (odtud výraz: milovat se). Jistě to vše nějak lásku definuje, ale jen částečně. Jak tedy opravdu definovat lásku? Abychom to dokázali, podívejme se hlouběji, kým je člověk. Člověk je vlastně sám v sobě souhrnem několika dichotomií: je rozdělen podle různých aspektů svého života – citového, rodinného, profesionálního, společenského – jako by mezi nimi nebyla žádná spojitost. A stejným způsobem se v intimní oblasti odděluje život intelektuální, citový a sexuální. Může být někdo dokonale výkonný v práci, přestože jeho citový život nefunguje, jak má? Může být někdo dokonale výkonný intelektuálně, když jeho tělo trpí? Jsme tu svědky „zduševnění“ člověka, je zredukován na své vášně, své pudy, city, afekty. To podstatné je zapomenuto. 17
Obsah
Předmluva.............................................................................................................. 5 Úvod......................................................................................................................... 9 „Dvě srdce, která se milují...“.................................................................................9 Kapitola 1
Co je to láska?............................................................................................................... 17 I. Z čeho jsou muž a žena uhněteni?.................................................................. 19 II. Lidská harmonie, která se rozvíjí.................................................................... 23 III. Moje reakce vzhledem k vnějším událostem: být svobodný............... 24 IV. Několik upřesnění................................................................................................. 27
Kapitola 2
Vztah je třeba budovat......................................................................................... 31 I. Setkání, volba lásky............................................................................................... 32 II. Co znamená být dvojicí?...................................................................................... 38 III. Identita partnerů................................................................................................... 56 Kapitola 3
Je mé rozhodnutí svobodné a bez nátlaku?.......................................... 59 I. Svoboda ve vztahu k rodinám a rodinným vazbám................................ 60 II. Osobní a psychická svoboda............................................................................. 64 III. Svoboda k sebeurčení a k dodržení slova.................................................... 67 IV. Svoboda k závazku a založení rodiny............................................................ 69 V. Svoboda a pravda ve vztahu k patologiím................................................... 70 165
VI. Morální svoboda..................................................................................................... 71 VII. Postoupit dále: jaké jsou má osobní zranění?............................................ 72 Kapitola 4
Pilíře závazku: „Ano, chci tě milovat!“....................................................... 81 I. Teoretická znalost manželství: inteligence nestačí................................. 81 II. Milovat na celý život: „Ano, já to chci!“......................................................... 85 III. Chtít stále dobro druhého.................................................................................. 86 IV. „Přijímám tě za manžela/ku a slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost až do smrti.“................................... 91 Kapitola 5
Mluvme o sexu!............................................................................................................. 97 I. Sexualita se týká celé naší osoby..................................................................... 97 II. Tělesná a sexuální intimita mezi manželi................................................. 101 III. Proč jsou někdy první sexuální vztahy zklamáním?............................ 104 IV. Minulost nebo zvyky, které zatěžují sexualitu........................................ 108 V. Co znamená „prožívat cudnost“ mezi snoubenci?................................ 112 VI. Proč být „otevřený životu“?............................................................................ 115 Kapitola 6
A Bůh ve všech těchto záležitostech?.................................................. 119 I. Svátost manželství.............................................................................................. 119 II. Nechtějte všechno spiritualizovat!.............................................................. 124 III. Naučit se společné modlitbě.......................................................................... 125 IV. Jděme o něco hlouběji....................................................................................... 129 Kapitola 7
„Tati, mami, nechte mě jít!“............................................................................... 139 I. „Opustíš svého otce i svou matku“............................................................... 139 II. Otázka peněz......................................................................................................... 141 III. Zásnuby................................................................................................................... 143 Kapitola 8
Praktické rady, jak se připravit na svatbu......................................... 147
166
I. II. III. IV.
Mít opravdovou přípravu na manželství................................................... 147 Různé „typy“ svatby........................................................................................... 152 Katolický svatební obřad................................................................................. 154 Malé praktické rady........................................................................................... 155
Závěr
„Manželský svazek“................................................................................................ 159
167