FRANCISCO FERNÁNDEZ-CARVAJAL
Rozmluvy s Bohem Rozjímání na každý den církevního roku
Svazek 2b Velikonoční období
slavnost seslání ducha svatého
49. Příchod Ducha svatého
I. Židovský svátek Letnic. Seslání Ducha svatého. Prudký vítr a ohnivé jazyky. II. Utěšitel neustále posvěcuje církev a každou duši. Odpovídání na podněty a vnuknutí Ducha svatého. III. Odpověď: poslušnost, život modlitby, sjednocení s křížem.
I. Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.1 Letnice byly jedním ze tří největších židovských svátků. Mnozí Izraelité v ty dny putovali do Jeruzaléma, aby se poklonili Bohu v chrámu. Tato slavnost má původ v dávných slavnostech, kdy lidé vzdávali díky Bohu za úrodu po skončení sklizně. Později se k tomu přidala vzpomínka na vyhlášení Božího zákona na hoře Sinaj. Slavila se padesát dní po skončení Paschy. Hmotná sklizeň, kterou židé slavili s takovou radostí, se Božím úradkem v Nové smlouvě zaměnila za svátek obrovské radosti, kterým byl příchod Ducha svatého se všemi jeho dary a plody. 391
slavnost seslání ducha svatého
Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali.2 Duch svatý se zjevil ve stejných živlech, které provázely přítomnost Boha ve Starém zákoně: v ohni a větru.3 Oheň se v Písmu svatém objevuje jako láska, která vše proniká, a jako živel očistný.4 Tyto obrazy nám umožňují lépe chápat působení Ducha svatého v duších: Ure igne Sancti Spiritus renes nostros et cor nostrum, Domine... Očisti, Pane, ohněm Ducha svatého naše nitro a naše srdce… Oheň rovněž vydává světlo a přináší jas, ve kterém Duch svatý zjevuje učení Ježíše Krista: Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe (…). On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí.5 Jindy Ježíš své věrné upozornil: (…) Přímluvce, Duch svatý (…) ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.6 On je ten, kdo dává poznat plnou pravdu o Kristu: „sesláním Ducha pravdy zjevení naplňuje, dovršuje a božským svědectvím potvrzuje“.7 Ve Starém zákoně se působení Ducha svatého často zobrazuje jako „vánek“, aby se vyjádřila jemnost a zároveň síla Boží lásky. Není nic mírnějšího než větřík pronikající všude, dokonce i do neživých těl, kterým dává vlastní život. Prudký vítr v den Letnic vyjadřuje novou sílu, kterou Boží láska vstupuje do církve a do duší. 392
slavnost seslání ducha svatého
Svatý Petr vysvětluje zástupu, který se shromáždil u večeřadla, že se právě nyní naplňuje, co ohlašovali proroci8: V posledních dnech, praví Bůh, vyliji ze svého Ducha na všechny lidi (…).9 Toto vylití Ducha nepřijímá jen hrstka vyvolených, jak tomu bylo u společníků Mojžíše10 nebo proroků, ale všichni lidé, podle toho, do jaké míry přijímají Krista11. Působení Ducha svatého v učednících i v těch, kdo je poslouchali, vyvolalo takový údiv, že všichni žasli, plni lásky a radosti. II. Příchod Ducha svatého o Letnicích nebyl v dějinách církve ojedinělou událostí. Přímluvce totiž neustále posvěcuje celou církev i každou duši častými vnuknutími, jimiž jsou „všechny vnitřní touhy, pohnutky, výčitky, výtky, každé osvícení a poznání, kterými v nás působí Bůh, a to tak, že ve své otcovské péči a lásce vychází vstříc našemu srdci se svým požehnáním, aby nás probouzel, podněcoval, nabádal a vábil ke svatým ctnostem, k nebeské lásce, k dobrým předsevzetím – zkrátka ke všemu, co nás vede k našemu věčnému dobru“.12 V duši působí „tiše a mírně (…); přichází zachránit, uzdravit, dát světlo“.13 O Letnicích dostali apoštolové sílu k poslání svědčit o Ježíši, aby ohlašovali radostnou zvěst všem lidem. Avšak nejen oni. Všichni, kdo v něho uvěří, budou mít sladkou povinnost hlásat, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých pro naši spásu. V posledních dnech, praví Bůh, vyliji ze svého Ducha na všechny 393
slavnost seslání ducha svatého
lidi. Pak budou vaši synové a vaše dcery prorokovat, vaši mladí muži budou mít vidění, vaši starci dostanou ve snu zjevení. Vyliji v těch dnech ze svého Ducha i na své služebníky a na své služebnice, a budou prorokovat.14 Tak promluvil Petr ráno o Letnicích, kdy začíná období posledních dní, ve kterých byl novým způsobem vylit Duch svatý na ty, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn, a uvádějí v praxi jeho učení. Všichni křesťané jsou tedy posláni zvěstovat a velebit magnalia Dei15, divy, které Bůh učinil na svém Synu a na všech, kdo v něj věří. Jsme svatý lid, abychom zvěstovali vznešenost toho, který nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.16 Když si uvědomíme, že posvěcení a apoštolská účinnost našeho života závisí na odpovídání na vnuknutí Ducha svatého, pocítíme potřebu často jej prosit, aby z našich duší smazal viny, svlažil vyprahlá srdce, raněné ráčil vyhojit, srovnal, co je zkřivené, zahřál, co je studené, a nedal nám zabloudit.17 Dobře přece víme, že v našem nitru je mnoho nečistoty a míst, která nevydávají očekávané plody, protože jsou suchá, nemocná, vlažná nebo vychýlená a vyžadují nápravu. Musíme prosit rovněž o větší učenlivost, a to učenlivost aktivní, která nám umožní přijímat podněty a vnuknutí Přímluvce s čistým srdcem. III. Abychom byli věrnější neustálým podnětům a vnuknutím Ducha svatého v naší duši, „můžeme 394
slavnost seslání ducha svatého
se zaměřit na tři základní věci: je to poslušnost (…), život modlitby a sjednocení s křížem“. Poslušnost „je na prvním místě, protože Duch svatý svými vnuknutími postupně udává nadpřirozený tón našim myšlenkám, přáním i skutkům. To on nás vede, abychom přilnuli ke Kristovu učení a do hloubky je pochopili, to on nám dává nové světlo, abychom si uvědomovali své vlastní povolání, a sílu pro uskutečnění všeho, co od nás Bůh očekává“.18 Přímluvce v naší duši neustále působí, takže bez podnětu Ducha svatého nevyřkneme žádnou střelnou modlitbu19, jak poznamenává svatý Pavel ve druhém čtení mše svaté. On je přítomen v naší modlitbě a podněcuje nás k ní, při četbě evangelia, když objevujeme nové světlo v radě, kterou jsme dostali, když rozjímáme o pravdě víry, o níž jsme možná už dříve mnohokrát uvažovali. Uvědomujeme si, že tato jasnost nevychází z naší vůle. Není to věc naše, ale Boží. To Duch svatý nás jemně ponouká, abychom přistoupili ke svátosti smíření a vyznali své hříchy, pozvedli své srdce k Bohu, vykonali dobrý skutek. To on nám navrhuje drobné umrtvování a pomáhá nám najít vhodné slovo, které člověka vede k nápravě. Život modlitby, „protože odevzdání, poslušnost a dobrota křesťana se rodí z lásky a k lásce i směřuje. Křesťanský život vyžaduje nepřetržitý dialog s jediným a trojjediným Bohem a k tomuto důvěrnému vztahu nás vede právě Duch svatý (…). Utíkejme se k němu 395
slavnost seslání ducha svatého
pravidelně a on nás bude posvěcovat: důvěřujme mu, prosme ho o pomoc, snažme se žít v jeho blízkosti. Tak bude pomalu růst i naše ubohé srdce, budeme stále více toužit milovat Boha a pro něho i všechny lidi“.20 Sjednocení s křížem, „protože v Kristově životě předcházela vzkříšení i seslání Ducha svatého Kalvárie a tentýž postup by se měl zachovat i v životě každého křesťana (…). Duch svatý je plodem kříže, naprostého odevzdání se Bohu, hledání jedině jeho slávy a zřeknutí se sebe sama“.21 Svou modlitbu můžeme zakončit tím, že přijmeme za své prosby shrnuté v sekvenci dnešní mše svaté ke slavnosti Seslání Ducha svatého: Svatý Duchu, sestup k nám, dej své světlo temnotám, v jasu lásky nech nás žít. Přijď se svými dary zas, otče chudých, mezi nás, přijď nám srdce potěšit. Těšiteli, buď náš host, žij nám v srdci pro radost, pro klid, kterým oplýváš. Po práci nech oddychnout, osvěž naši zprahlou pouť, setři slzy z našich řas. Daruj šťastný plamen svůj věrným srdcím, pamatuj na nás, k nimž ses naklonil. (…) 396
slavnost seslání ducha svatého
Smyj z nás hříchy, stopy vin, dej svou svěžest žíznivým, vyhoj z bolestí a ran. Zchladlým srdcím oheň dej, z lhostejnosti pomáhej, odveď ze scestí a chraň. Veď nás k ctnostem, nauč nás dobrem naplňovat čas, svými dary pomoz všem. Uč nás, jak si zasloužit šťastnou smrt. A dej nám žít věčnou radost před Bohem.22 Pokud chceme zlepšit vztah s Duchem svatým, není nic účinnějšího než obrátit se na Pannu Marii, která dokázala odpovídat na vnuknutí Ducha svatého jako žádné jiné stvoření. Vždyť i apoštolové v den Letnic jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.23
MISÁL, vstupní antifona. Vigilie, Řím 5,5; 18,11. — 2 Sk 2,1-2. — 3 Srov. Ex 3,2. — Srov. M. D. PHILIPPE: Misterio de María. Madrid, Rialp 1986, s. 352-355. — 5 Srov. Jan 16,13-14. — 6 Jan 14,26. — 7 Dei Verbum, 4. — 8 Jl 2,28. — 9 Sk 2,17. — 10 Srov. Nm 11,25. — 11 Srov. Jan 7,39. — 12 SV. FRANTIŠEK SALESKÝ: Úvod do zbožného života, II, 18. — 13 SV. CYRIL JERUZALÉMSKÝ: Katecheze 16, De Spiritu Sancto, 1. — 14 Sk 2,17-18. — 15 Sk 2,11. — 16 1 Petr 2,9. — 17 Srov. MISÁL, sekvence ze slavnosti Seslání Ducha svatého. — 18 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Jít s Kristem, 135. — 19 Srov. 1 Kor 12,3. — 20 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Jít s Kristem, 136. — 21 Tamtéž, 137. — 22 MISÁL, sekvence ze slavnosti Seslání Ducha svatého. — 23 Srov. Sk 1,14. 1 4
397