Tanguy Marie Pouliquen
Cesta růstu
úvod
Smysl duchovní zkoušky Duchovní zkouška má jednu bezprostřední vlastnost. Ať už Bůh po duši žádá, aby se protříbila sama (aktivní očišťování), nebo ať se o její očištění zasazuje on sám (pasivní očišťování), vždycky ji chce hluboce proměnit, aby mu byla zasvěcena. Tyto zkoušky nejsou vyhrazeny jen mnichům, ale potkávají všechny křesťany, kteří hledají svatost. Zápas se tedy neodehrává jen v klášterních celách. Pro laiky je polem působnosti duchovní zkoušky celý svět, záleží jen na tom, do jaké míry chtějí svou životní situaci prožívat s Bohem. Každou zkoušku mohou vnímat jako šanci pro svůj křesťanský život, protože dává duši příležitost učit se milovat: „Dříve než se tento božský oheň lásky uvede do podstaty duše a sjednotí se s ní úplným a dokonalým očištěním a čistotou, zraňuje duši plamen, kterým je Duch svatý, a zničí a stráví v ní nedokonalosti jejích špatných habitů“ (ŽP 1,19). „Z výšiny seslal do mých kostí oheň a poučil mne“ (Pláč 1,13).1
1
Překlad podle francouzského znění a podle latinské vulgáty: „De excelso misit ignem in ossibus meis et erudivit me,“ kde je vyjádřen pedagogický rozměr zkoušky. Český ekumenický překlad uvádí „a pošlapal je“, podobně Kralická bible „kterýž opanoval je“(pozn. překl.).
11
duchovní zkouška
Zkouška, o níž mluvíme, je tedy duchovní. Nejde tu v první řadě o problémy finanční, citové, organizační, o problémy se spravováním majetku, ale především o způsob, jakým člověk žije svůj vztah s Bohem ve svém každodenním životě. Důležitá je kvalita vztahu mezi tím, kdo hledá Boha, a jeho Pánem. Ten vidí touhu duše, která ho hledá, a nechává ji projít zkouškou, aby se krůček po krůčku připravila na to, až ho spatří tváří v tvář. Tři duchovní mohutnosti [schopnosti] duše (rozum, paměť bytí a vůle), pět (vnějších) smyslů a nestálé mohutnosti (představivost, paměť vzpomínek, afektivita) a vášně (radost, naděje, strach, bolest) se postupně podřizují samotnému Bohu. Tyto chvíle, které se zdají jako vyprahlé, avšak i lahodné, vedou člověka ze země do nebe – přestože zůstává nohama pevně na zemi – a přibližují ho kousek po kousku k duchovnímu sňatku s Bohem, který chce pro každého „život v hojnosti“ (Jan 10,10). Duchovní zkouška uvádí smyslovou část duše do části duchovní: „Tím, jak se radují duch a smysly, v onom znovustvoření se rozhýbe každá stránka člověka, aby se naplnila rozkoší podle své míry a schopnosti. Neboť duch se nyní dává do pohybu ke znovustvoření a radostem v Bohu (což je část vyšší); oblast smyslů (což je část nižší) směřuje k radostem a rozkoši smyslové, vždyť nedokáže si počínat 12
úvod
a chápat jinak [...]. A tak, když je tato senzitivní stránka přetvořena očišťováním v temné noci, jak řekneme, netrpí již těmito slabostmi, protože to už není ona, která nyní přijímá, ale spíše ona sama je v duchu přijímána; a tak tehdy to všechno má podle stavu ducha“ (1 N 4,2). Duchovní sjednocení s Bohem zdůrazňuje roli vůle. Vůle je pro Jana od Kříže nejvznešenější mohutností, je totiž nejen zárukou svobody, a tím i morální odpovědnosti, ale také ji poslouchají všechny ostatní mohutnosti. Ty jí slouží tím, že jí přinášejí všechno své poznání. Vlastní duchovní život korunuje tento způsob vidění: sjednocení s Bohem je možné, protože vůle je proměněna Boží láskou a přijímá její podobu. Vůle však nejedná nikdy sama. Vzájemné působení nejrůznějších mohutností pochopíme díky třem zákonitostem:2 * K inteligenci vše proniká skrze smysly, které jsou „branami duše“. * Člověk nemůže chtít nic, co by před tím nepoznal. Rozum vymezuje vůli předmět jejího poznání a na vůli pak záleží, jak se rozhodne toto poznání užít a prohloubit. Kol.: La doctrine spirituelle de saint Jean de la Croix Docteur de l´Eglise. Milan, Minep-Docete 1978, s. 98-100.
2
13
duchovní zkouška
* Vášně ovlivňují rozum i vůli, ale náklonnost smyslů k žádostem je kontrolována vůlí, která jim odebírá předmět, k němuž se takto upnuly. Kvalita duchovní zkoušky – obzvláště pak zkoušky vůle – je svázána také s naším zakořeněním v modlitbě. Je zcela zásadní, abychom si uvědomili, že nás Bůh zkouší proto, aby nás navštívil, a jedinečným místem pro toto setkání s Bohem jsou meditace nebo kontemplace. Duše se může soustředit na Boha, a tak nabrat nové síly, než se vydá v očišťování dál. Takto přesná modlitba připravuje „stav modlitby“, v němž se Boží láska bez ustání rozlévá do každodenních úkolů. Zkoušky a modlitby se navzájem ovlivňují. Když jedna dělá pokroky, druhá také. Proto rozlišujeme tři základní zkoušky, které odpovídají duchovnímu růstu v životě modlitby: * Zkouška začátečníků. * Zkouška prospívajících. * Zkouška dospělosti. Duchovní zkouška a růst lásky Názvy tří duchovních zkoušek mají pedagogický význam. Hodí se i pro nás, ale tlumočí zkušenost svatého Jana od Kříže. Myšlenky karmelského učitele se dotýkají i současného světa, konfrontovaného 14
úvod
s každodenní zkušeností osobní zkoušky v práci, v rodině i v mnoha jiných sférách života. Člověk může tyto zkoušky prožívat každý den s Boží láskou, nebo bez ní. Když se na to podíváme ze širší perspektivy, uvidíme, že naše doba prochází duchovní pouští, kterou mohou myšlenky Jana od Kříže proměnit v kvetoucí zahradu. Nezapomínejme, že všechny noci končí svítáním... Než si však popíšeme jednotlivé duchovní zkoušky, musím upozornit na několik nebezpečí, která nám při interpretaci hrozí. Duchovní život není nikdy sériový, a tak se u každého nesetkáme s přesně danou posloupností jednotlivých zkoušek, jedny druhými totiž prorůstají, vždyť „jedna [stránka duše] se bez druhé nikdy dobře neočistí, protože zdravým a silným se pro duši stává očišťování až tehdy, když skutečně začíná očišťování ducha“ (2 N 3,1). Nejlépe se člověk ve své vlastní duchovní cestě vyzná, když ji nehodnotí sám, ale s nějakým důvěrníkem, knězem, řeholníkem nebo zkušeným laikem. Prosíme vás proto, abyste tuto knížku nevnímali jako program, kterého se máte držet, ale jako pár orientačních poznámek o tom, kudy Bůh může vést duše, aby jim ukázal svou božskou lásku. K této prezentaci myšlenek Jana od Kříže tedy přistupujte s moudrostí a soudností. Její autor vás nechce polekat radikalitou cesty, po které je třeba se vydat, nespouští však z očí konečný cíl – růst lásky. 15
ZÁVĚR PŘIPRAVUJ SE JIŽ ODE DNEŠKA NA SJEDNOCENÍ S BOHEM
Duchovní zkouška v sobě podle karmelitánské perspektivy svatého Jana od Kříže zahrnuje tři zkoušky jakožto nezbytné etapy očišťování duše. Tyto zkoušky jsou očišťováním v lásce. Zároveň také uzdravují. Nesmíme je však vnímat jako přesně daný program pro každého, jsou spíše orientačními body pro křesťanský život všeobecně. Cesta každého křesťana zůstává především osobní a niterná, protože Bůh zachází s každým člověkem jedinečným způsobem. Dává svou milost, komu chce, kdy chce a jak chce. Tyto zkoušky nás učí, že se člověk k Bohu obrací zpočátku skrze své dobrovolné skutky a později pasivním přijetím Boží milosti, díky čemuž roste jeho odevzdanost a důvěra. Životy světců nám ukazují, že v praxi jsou tyto dva pohyby, aktivita a pasivita, navzájem provázané a že se Bůh, který chce všem zjevit svou lásku, přizpůsobuje situaci každého člověka. Připomeňme si v duchu celou cestu. Tři duchovní zkoušky jsme si popsali takto: 89
duchovní zkouška
* Při zkoušce začátečníků se duše s rozhodností pomocí vůle odkloní od smyslových dober tohoto světa a pevně se přimkne k Bohu. Je to čas aktivního očišťování smyslů a ducha. Modlitba, tedy meditace a kontemplace, je jako pramen, který osvěžuje a pomáhá postupovat dál. Duše je ve svém hledání Boha jednoduše aktivní. * Ve zkoušce prospívajících, když už je duše odhodlaná patřit na Boha tváří v tvář, se v očišťování ujímá iniciativy Bůh a odpoutává duši ode vší závislosti na duchovních dobrech. Očišťuje smysly tím, že nechává duši zakusit obrovskou vyprahlost. Pasivní kontemplace naplňuje její srdce pokojem. Pokud duše před další cestou nocí okusí duchovní útěchy, musí se mít na pozoru, aby si nemyslela, že už je u cíle. Je to čas odevzdání milosti. Duše je v aktivní pasivitě. * Zkouška dospělosti, podle Jana od Kříže „děsivá“, očišťuje duši u kořene, to znamená ve vlastním místě ducha. Duše prožívá dojem, že je Bohem opuštěná. Skrze temnou kontemplaci zkouší Bůh duši „laserem“, aby ji dovedl ke sjednocení se sebou a k dynamice důvěry. Duše je v pasivní aktivitě.
90
závěr
Tyto zkoušky nás nemají ohromovat, ale připomínat nám, že Bůh zkouší ty, kteří ho milují, tak jako profesor, který donutí žáka, aby zapojil všechny své schopnosti. Bůh má jediný cíl: uvést duši do bohatství plnosti svého božského života, což je nezištně darovaná Láska. Nechce si nechat nic pro sebe, a tak nás připravuje, abychom ho dokázali přijímat. Velikost tohoto očišťování je tedy přede vším velikostí lásky. Jenom ta nikdy nepřestává (srov. 1 Kor 13,8). K té samé nezištnosti lásky nás vede – ovšem ženským způsobem vyjadřování – jiná karmelitánská osobnost. Terezie z Avily popisuje své zkoušky jako duchovní příbytky (komnaty), které jsou si stále navzájem přítomny: když duše okouší Boží přítomnost vyšším způsobem, neznamená to, že má odhodit svá předešlá dobrá rozhodnutí. Každý z příbytků je spojován s určitou tvářností Krista: * V prvních komnatách je třeba odtrhnout se od hříchu. Kvůli tomu se duše musí s rozhodností soustředit na Boha. Kristus je přítel. * V druhých příbytcích dochází k zápasu. Člověk si musí v zápase navyknout válečným útrapám a dát svou vůli do Božích služeb. Kristus je učitel.
91
duchovní zkouška
* Třetí komnaty, v nichž se duše upevní v konání ctností a modlitby, představují první dílčí cíl. Člověk se však musí zbavit troufalého dojmu, že už dospěl k úplnému cíli. Kristus je dobrý lékař. * Ve čtvrtých komnatách musí duše nechat Boha, aby převzal v očišťování iniciativu. Tady se vstupuje do vlastního nadpřirozeného života. Kristus je Král a Dobrý pastýř. * V pátých komnatách má duše zemřít sama sobě, ne pomocí vůle, ale pod tíhou nového života v Kristu. Duše přiznává svou bezmoc. Kristus je ženich. * V šestých komnatách je duše zraněná láskou očišťována u samotného kořene ve svých nejhlubších touhách. Krista zde znovu vnímá jako ženicha, ale podle vyššího stupně lásky. * V sedmých komnatách se duše ustálí v jediné touze konat Boží vůli a přispívat tak ke spáse světa. Kristus svěřuje svou hodnost svojí nevěstě, církvi. Naše duše ať zůstane před těmito duchovními zkouškami v pokoji, neboť to jsou zkoušky lásky, které dávají růst ve zkušenosti lásky Boží. „Bůh je 92
závěr
láska“ (1 Jan 4,8). Všichni musíme projít ohněm lásky, abychom hleděli na Boha tváří v tvář. Cítíme-li se příliš malí na to, abychom od nynějška stoupali vzhůru, utečme se – tak jako Terezička z Lisieux – do Ježíšovy náruči a nechme ho, aby nás přiblížil ke svému srdci. Stejně jako tuto novodobou světici, také i nás přivede k poznání Otcova milosrdenství jedině dynamika důvěry v lásku Božího Syna. Na svátek Proměnění Páně 6. srpna 2005
Přijetím duchovní zkoušky se připravuj již ode dneška na sjednocení s Bohem. 93
Obsah
ÚVOD: Snaž se vstoupit do duchovní zkoušky, abys objevil skutečný rozměr lásky........................... 7 I. ZKOUŠKA ZAČÁTEČNÍKŮ: Zaměř pevně svou vůli k Bohu a odpoutej se od smyslových věcí, abys objevil jeho lásku......... 19 1. 2. 3.
Aktivní zkouška smyslů: odmítnout svou samolibost......................................... 25 Pít při zkoušce z pramene lásky: od meditace k aktivní kontemplaci............................. 35 Aktivní zkouška ducha: od poznávání Boha k Boží přítomnosti..................... 39
II. ZKOUŠKA PROSPÍVAJÍCÍCH: Otevři se postoji odevzdanosti, nepoutej se k duchovním dobrům, a tím dej prostor Boží lásce........................................ 49 1. Pasivní zkouška smyslů: Boží iniciativa uprostřed bezmoci.............................. 51
2. Pasivní kontemplace: nechat se vést........................... 60 3. Vydechnutí před nocí ducha: znovu se rozhodnout zamířit k vrcholku................... 63 III. ZKOUŠKA DOSPĚLOSTI: Odevzdej se dynamice lásky a důvěřuj jedině Bohu.................................................... 71 1. Pasivní noc ducha: pocit opuštěnosti......................... 73 2. Temná kontemplace: cesta radikální důvěry............. 78 3. Začátek sjednocení: šíření lásky.................................. 82 ZÁVĚR: Připravuj se již ode dneška na sjednocení s Bohem................................................... 89