Úvod
Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj (Kol 3,15) Zkušenost vám ukáže, že pokoj, který bude ve vaší duši šířit milosrdenství, lásku k Bohu a k bližnímu, je přímou cestou k věčnému životu. (Juan de Bonilla, 16. století)
Doba, v níž žijeme, je plná nepokoje a neklidu. To má vliv nejen na náš každodenní život, ale velmi často i na náš život duchovní. Naše hledání Boha a svatosti i náš přístup ke službě bližním jsou často přespříliš neklidné a úzkostlivé. Evangelium nás přitom přímo vybízí, abychom i tyto činnosti konali pokojně. Pro náš duchovní vzrůst je proto velice důležité, abychom jednoho dne pochopili, že cesta k Bohu a k dokonalosti, která se po nás žádá, je mnohem účinnější, kratší a také pohodlnější, pokud se naučíme vnitřní pokoj v srdci uchovat i za nepříznivých okolností. Měli bychom pochopit, že tehdy se poddáváme Duchu Svatému 5
a Pán v nás působí skrze svou milost mnohem více, než bychom kdy dokázali pouze našimi vlastními silami. Právě tuto skutečnost se pokoušíme čtenářům přiblížit v první části knihy. Následuje přehled všech možných situací připravujících nás o klid, v nichž se každý z nás dříve či později ocitne. V této části se pokusíme ukázat, jak se v takové chvíli ve světle evangelia zachovat, abychom si uchovali vnitřní pokoj. V tradici církve je hledání pokoje často předmětem studia duchovních mistrů. V závěrečné části proto přinášíme ukázky z děl několika autorů, kteří se věnují našemu tématu.
6
Jak reagovat na to, co nás připravuje o pokoj
1. Starost o život a strach ze selhání Nejčastější příčinou ztráty našeho vnitřního pokoje jsou obavy vyplývající z některých situací, které se nás osobně dotýkají a ve kterých se cítíme ohroženi: obavy ze současných nebo budoucích potíží, strach, že něco důležitého zmeškáme, že v nějakém projektu neuspějeme atd. Příkladů je nekonečně mnoho a dotýkají se všech oblastí našeho života: zdraví, života rodinného, profesionálního, morálního, ale dokonce i duchovního. Každé vlastnictví (a nezáleží na tom, zda se jedná o vlastnictví materiální, morální, nebo dokonce duchovní) nás kvůli obavám, že ho ztratíme, připravuje o pokoj. Jak se vyvarovat ztráty vnitřního pokoje i tváří v tvář těmto obavám? Lidské zdroje a lidská moudrost se svou opatrností, předpověďmi, zásobami a vším možným pojištěním rozhodně nestačí. Kdo může sám sobě zaručit zajištění vlastnictví nějakého majetku, ať je jakéhokoli druhu? Nepomůžeme si, 25
HLEDEJ POKOJ A JDI ZA NÍM
pokud se budeme snažit vše vyřešit pomocí přesných plánů a přílišných obav. „Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku?“ (Mt 6,27). Člověk si není nikdy jistý, že cokoli získá, v dalším okamžiku neztratí, nemá žádnou jistotu, na kterou by se mohl dokonale spolehnout. A Ježíš nám rozhodně neukazuje takovou cestu. Naopak říká: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho“ (Mt 16,25). Dá se dokonce říci, že jediným bezpečným prostředkem, jak ztratit pokoj, je snaha zabezpečit si jej lidskými silami, osobními plány a rozhodnutími, nebo se spoléhat na jiného člověka. Do jakého neklidu a do jakého trápení se dostane člověk, který by se chtěl takto zachránit. Chceme-li si uchovat pokoj uprostřed rizik lidského života, máme jen jediné řešení: spolehnout se na samotného Boha, s naprostou důvěrou v něj, jakožto v nebeského Otce, „který ví, co potřebujeme“ (srov. Mt 6,32). Proto vám říkám: Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat. Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty? Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni? Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku? A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani
26
JAK REAGOVAT NA TO, CO NÁS PŘIPRAVUJE O POKOJ
Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní! Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno. Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost na svém trápení (Mt 6,25-34).
Ježíš nám zjevně nechce zakázat vykonávat činnosti potřebné k tomu, abychom získali potravu, šaty a všechny ostatní potřeby. Chce nás však zbavit starosti, která hryže a připravuje o pokoj. I přesto jsou mnozí těmito slovy šokováni a plně je nepřijímají, jsou dokonce tímto viděním věcí pohoršeni. Ale kolik zbytečných trápení a starostí by si ušetřili, kdyby vzali vážně tato slova, která jsou slovem Božím, slovem lásky, útěchy a dobroty. V tom je náš velký problém: člověk Bohu nedůvěřuje, a tak se snaží poradit si ve všech oblastech sám, a je velmi nešťastný místo toho, aby se s důvěrou odevzdal do starostlivých a něžných rukou svého nebeského Otce. A přitom je tento nedostatek důvěry neoprávněný! Není absurdní, že dítě takto pochybuje o svém Otci, když je tento Otec nejlepší a nejmocnější, jaký může jen být, když je to Otec nebeský? 27
Svatý František Saleský (1567–1622) 1. Bůh je Bohem pokoje Poněvadž láska přebývá jedině v pokoji, dbejte vždy na to, abyste si uchovali svatý pokoj v srdci, jak vám tak často doporučuji. Žádné myšlenky, které nám působí nepokoj a rozrušení, nejsou od Boha, protože on je Knížetem pokoje. Jsou to pokušení nepřítele, která je třeba zavrhnout a nevšímat si jich. Je třeba ve všem a všude žít pokojně. Přijde-li na nás trápení, vnitřní či vnější, je třeba jej pokojně přijmout. Přijde-li nějaká radost, je třeba ji přijmout pokojně bez rozechvění. Je zapotřebí utéci před zlem? Ať se to stane pokojně, aniž bychom se zneklidňovali, protože bychom jinak na útěku mohli upadnout, a dát tak nepříteli příležitost nás zabít. Je-li třeba konat dobro, ať se to děje pokojně, jinak uděláme ve spěchu mnoho chyb. Dokonce i pokání je třeba konat pokojně (dopis adresovaný představené v Puy ďOrbe).
81
HLEDEJ POKOJ A JDI ZA NÍM
2. Jak dosáhnout pokoje Udělejme tři věci, milá dcero, a dosáhneme pokoje: chtějme vše, s čistými úmysly, konat především pro čest a slávu Boží. Vykonejme svůj malý díl za tímto účelem podle názoru našeho duchovního otce a přenechejme Bohu starost o všechno ostatní. Jestliže je pro nás Bůh předmětem neustálého zájmu a pokud se snažíme, i ve své omezenosti, vykonat co možná nejvíce, proč bychom se strachovali? Ne, Bůh se nechová děsivě k těm, které miluje; spokojí se s málem, protože ví, že my toho moc nemáme. A vězte, milá dcero, že náš Pán je v Písmu nazýván Knížetem pokoje a že tam, kde je svrchovaným pánem, zachovává všechno v pokoji. Je ovšem také pravda, že dříve než někde nastolí pokoj, vede válku; odděluje naše srdce a duši od nám drahých citů rodinných i jiných, jako od sebelásky, sebedůvěry a podobných náklonností. Když nás náš Pán oddělí od našich tak milovaných a drahocenných citů, může se nám zdát, že je naše srdce rozdrásané, a můžeme pociťovat velkou hořkost. Celá naše duše se zmítá, poněvadž toto odloučení je citelné. Ale celé toto zmítání ducha se přesto neděje bez pokoje, protože i když jsme sklíčeni touto tísní, nepřestáváme mít svou vůli odevzdanou do vůle našeho Pána a ponecháváme ji tam, „přibitou“ k tomuto dobrému božskému potěšení, 82
CO NÁM ŘÍKAJÍ SVATÍ
a s odvahou, bez přerušení i nadále vykonáváme své povinnosti a cvičení (dopis adresovaný představené v Puy ďOrbe). 3. Pokoj a pokora Pokoj se rodí z pokory. Nic nás tak netrápí jako sebeláska a úcta, kterou chováme sami k sobě. Jak si vysvětlovat své udivení, úlek a zneklidnění v momentě, kdy se nám přihodí nějaká nedokonalost nebo hřích? Nepochybně je to příznak toho, že sami sebe vnímáme jako velmi dobré, odhodlané a pevné. Když pak zjistíme, že tomu tak není, že jsme si „natloukli nos“, cítíme se oklamáni, a tím pádem zmateni, uraženi a zneklidněni. Kdybychom si totiž dokázali bez nalhávání uvědomit, kým opravdu jsme, nemohlo by nás udivovat, že tak často klesáme; spíše bychom se museli divit, že vůbec někdy dokážeme stát. 4. Všechno přispívá k dobru těm, kdo milují Boha Všechno se obrací k dobrému pro ty, kdo milují Boha. A popravdě řečeno, když Bůh může a dokáže obrátit ve prospěch i zlo, pro koho by to spíše neučinil, nežli pro ty, kteří se mu bezvýhradně odevzdali? 83
Obsah Úvod............................................................................5 Vnitřní pokoj, cesta svatosti ...................................7 1. Beze mne nezmůžete nic...................................7 2. Vnitřní pokoj a apoštolská plodnost..............11 3. Pokoj a duchovní boj......................................12 4. Pokoj, častý předmět boje...............................14 5. Důvody, pro které ztrácíme pokoj, jsou vždy špatnými důvody............................17 6. Dobrá vůle jako nezbytná podmínka pokoje............................19 7. Dobrá vůle jako dostatečná podmínka pokoje...........................22 Jak reagovat na to, co nás připravuje o pokoj......................................25 1. Starost o život a strach ze selhání..................25 2. Naše potíž uvěřit v Prozřetelnost...................29 3. Strach z utrpení...............................................31 4. Růst v důvěře: dětská modlitba......................34 5. Buď se odevzdáme zcela, nebo vůbec.......... 37 6. Bůh žádá všechno, ale všechno si nutně nebere.............................39 7. Co dělat, když se nedokážeme odevzdat?......40 93
8. Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám..............................................41 9. Postoj vůči utrpení bližních ........................... 45 10. Ve všech trpících je Ježíš...............................49 11. Chyby a nedostatky druhých........................50 12. Trpělivost s bližním.......................................54 13. Trpělivost s vlastními chybami a nedostatky...................................................55 14. Bůh může využít k dobru i naše chyby....... 59 15. Co dělat, když jsme zhřešili?........................ 62 16. Nepokoj před rozhodnutím.......................... 66 17. Královská cesta lásky.................................... 74 18. Několik rad na závěr..................................... 76 Co nám říkají svatí................................................. 79 Juan de Bonilla.................................................... 79 Svatý František Saleský (1567-1622)................. 81 Terezie z Avily (1515-1582)................................89 Marie od Vtělení (1566-1618)........................... 91 Padre Pio (1887-1968)........................................ 92
94