15/2017 www.paulinky.cz
Editorial Milí čtenáři a přátelé Dcer sv. Pavla, tato příloha se nese v duchu papežovy touhy, „aby se slovo Boží stále více slavilo, poznávalo a šířilo“. Nám, Dcerám sv. Pavla, bylo toto vetkáno zakladatelem bl. Jakubem Alberionem už před 100 lety. Píše: „Tenkrát na začátku jsem během adorací získal velké světlo, že Pán chce udělit Paulínské rodině velké bohatství: šíření evangelia. Toto světlo stálo u zrodu mnoha různých apoštolských aktivit, typicky paulínských: evangelium do každé rodiny, evangelium jako vzor a inspirace pro nakladatelské zaměření, evangelium uctívané výjimečným způsobem…“ Sestry z pražské komunity se kromě několika editorských počinů (prolistování katalogu by o tom mělo napovědět více) vydaly během uplynulých let mnohokrát na cesty, aby v rámci různých modlitebních večerů a přednášek o Bibli otevíraly mládeži, katechetům i celým farnostem knihu, ve které Bůh nabízí člověku dialog a doprovázení životem. Po několik let také spoluorganizovaly biblické projekty pro celá farní společenství, i s přesahem ekumenickým, jako Bible24, Noc žalmů, Noc s apoštoly víry. Aby naše služba Slovu i člověku byla ještě kvalitnější, jedna ze sester byla vyslána na biblická studia.
Informace o životě a aktivitách paulínek v České republice www.svatypavel.paulinky.cz
Papež o Božím slově Bible je velkým příběhem, který vypráví podivuhodné věci Božího milosrdenství. (…) Prostřednictvím Písma svatého, které se vírou církve udržuje živé, Pán i nadále hovoří ke své Nevěstě a ukazuje jí cesty, po nichž má jít, aby evangelium spásy pronikalo ke všem. Mou velikou touhou je, aby se slovo Boží stále více slavilo, poznávalo a šířilo, protože díky němu můžeme lépe pochopit tajemství lásky, jež tryská z onoho zdroje milosrdenství. Apoštol to připomíná jasně: „Všechno, co je v nich (svatých Písmech) napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti“ (2 Tim 3,16). Bylo by vhodné, aby každé společenství jednu neděli během liturgického roku věnovalo úsilí o šíření, poznávání a prohlubování znalostí Písma svatého: jedna neděle plně věnovaná Božímu slovu pro pochopení nevyčerpatelného bohatství, které pochází z onoho trvalého dialogu Boha se svým lidem. (z čl. 6 a 7 apoštolského listu Misericordia et misera vydaného na závěr Svatého roku milosrdenství)
Biblistika - bílá pastelka mezi ostatními barevnými pastelkami? Požádaly jsme s. Annu, která již druhým rokem studuje v Římě biblistiku, což je souhrnný název pro různé obory, které se zabývají zkoumáním a výkladem Bible, aby se podělila o to, jak prožívá tento „úkol“, kterým byla pověřena kongregací. Biblistika kdysi v mém pojetí patřila mezi ty nejsušší a nejnudnější vědy. Asi něco jako bílá pastelka mezi ostatními barevnými pastelkami. Když si koupíte nové pastelky, obvykle v kompletní sadě nechybí bílá. Pokud však záměrně nemalujete na černý papír (a to se musí taky alespoň trochu umět), bílá je vám k ničemu. Jako dítě jsem vždy kreslila na bílý papír. Zatímco se mi tedy ostatní pastelky statečně zkracovaly, bílá zůstávala stále stejně dlouhá. Byla prostě příliš nudná. Můj pohled na biblistiku jednoho dne radikálně změnil (aniž by o tom vůbec věděl) P. Giacomo Perego SSP, člen naší bratrské kongregace – Společnosti sv. Pavla. Vlastně, nebylo to jen „jednoho dne“. V roce 2004 jsem se účastnila duchovních cvičení, které vedl don Giacomo. Věděla jsem, že exercicie budou vycházet ze Skutků apoštolů a povede je biblista, ale žádné speciální očekávání jsem neměla. Byla jsem jen ochotná naslouchat a přijímat, co nám bude během celého týdne nabídnuto, ale trochu jsem se bála, zda to zvládnu až tak dlouhou dobu. A jak to dopadlo? Kdepak čmárání bílou pastelkou po bílém papíře! To bylo umění, před kterým by smekli i mistři jako Caravaggio či Michelangelo. Přitom bylo zřejmé, že don Giacomo nepředvádí intelektuální akrobacii, ale dělí se s námi o svůj živý vztah s Božím slovem, které oživuje a formuje především jeho vlastní život. Tehdy jsem si poprvé řekla: „Je-li tohle biblistika, tak to jo! To by se mi zamlouvalo…“ Od té doby už Vltavou proteklo hodně vody… Jevilo se mi, že parníček mého života již zdolal rozmanité peřeje studia a řeholní formace, nabral stabilní kurs a bude si to s chutí šinout řekou vydavatelské práce (v nakladatelství Paulínky). Z velitelské kabiny řeholních představených však přišel povel k novému dobrodružství: Pozor, změna kursu! Licenciátní studium na Papežském biblickém institutu v Římě (PIB). V prvních chvílích nebylo těžké souhlasit. Otočení kormidlem bylo poměrně snadné. Snad se probouzí k životu sen z dávných let, sen, který bych si nikdy netroufla snívat…? Po prudké změně kursu se však lodička nutně zakymácí. Nebylo tomu jinak ani s mým plavidlem. Přes palubu se převalila nejedna prudká vlna. Věděla jsem, co zanechávám, nevěděla jsem, co mne čeká… snad jen škola, která se netají tím, že již v přípravném ročníku vypadne přes palubu někdy i třetina studentů. Hospodinova dobrotivost chtěla, že mé plavidlo zdolalo bouřlivý přípravný ročník na PIB bez újmy, bez závažných poruch či šrámů. Mohlo se tedy vydat na širý oceán biblistiky. Institut v Římě nabízí svým studentům možnost absolvovat hned první semestr studia na své pobočce v Jeruzalémě, a to ve spolupráci s Hebrew University of Jerusalem. Mimochodem, Hebrew University je hrdá na to, že spolupráce s Biblickým institutem je její nejdelší mezinárodní spolu-
Studium v Jeruzalémě práce, která nepřetržitě funguje již několik desetiletí. Velkorysost mých představených, podpora ostatních sester naší Kongregace i pomoc dalších známých či neznámých dobrodinců umožnila, že jsem mohla patřit mezi 13 studentů, kteří se vydali studovat Písmo přímo tam, kde se odehrávají mnohé z jeho příběhů… Semestr na Hebrejské univerzitě se začíná poměrně pozdě – teprve na konci října. První měsíc semestrálního pobytu v Jeruzalémě je proto zaměřen na kurzy poskytované Papežským biblickým institutem. Geografie, historie, archeologie se studují přímo v terénu. Cestuje se po krajině a přednášky probíhají v areálech archeologických nalezišť, v záři slunečních paprsků, které ještě i v říjnu rády předvádějí svou moc. Vyjíždí se kolem půl osmé ráno, návrat se plánuje na šestou večer. Svačina, krém s UV ochranou, pokrývka hlavy, sluneční brýle, láhev s vodou, tužka, zápisník… a komu snad ještě zbylo místo v baťůžku nebo volné ruce, ať nezapomene fotoaparát. Kdyby se někomu ze skupiny v autobuse zazdálo, že je snad na letní dovolené, přednášející jej záhy vyvede z omylu. Jakmile autobus zastaví, bez otálení si to rázným krokem zamíří k dalšímu bodu našeho itineráře… Bet Shean, Sepphoris, Tel Hazor, Tel Megiddo, Tel Be´er Sheva, Mamshit, Bet Alfa… Ze začátku je všechno snadné, ale po několika hodinách na prudkém slunci už všechny vykopávky začínají vypadat stejně. Každý hledá nějaký ten kámen ve stínu, na kterém by na chvíli spočinul, zatímco ruce budou poslušně zaznamenávat instruktorův výklad a nezkušené oči hledat zbytky opevnění ze střední doby bronzové. Navzdory únavě však všechny smysly nasávají atmosféru míst, která byla doposud jen malými tečkami na biblických mapách. V druhé polovině října se v Izraeli po dobu sedmi dnů slaví židovský Svátek stánků (Sukkot), po němž ještě následuje oslava Tóry (Simchat Torah), kdy se uzavírá roční cyklus čtení Tóry v synagogách a začíná se nový cyklus. Po těchto svátcích se na izraelských univerzitách začíná nový semestr. Zahraniční studenti z Biblického institutu již odevzdali seminární práce z kurzu historie a archeologie a jsou připraveni připojit se k dalším kolegům různých vyznání, kteří z nejzazších končin Země přijeli do Jeruzaléma studovat Knihu knih a její jazyky. Univerzitní kampus na Mt. Scopus, pahorku, který se táhne severním směrem od Olivové hory je jako samostatná studentská vesnice. Kromě samozřejmých vyučovacích prostor ji tvoří i pětipatrová univerzitní knihovna, knihkupectví, obchod s rozličným zbožím od zubních kartáčků až po počítače a PC příslušenství, několik bufetů či restaurací v různých koutech areálu, synagoga a přilehlá botanická zahrada. Neodmyslitelným inventářem univerzity jsou četné kočky, které se svobodně procházejí parkem i budovami. Nezřídka nahlédnou
Svatá země je všude i do učeben nebo se pohodlně usadí na židlích vedle schodiště a čekají na svačinu nebo pohlazení. Student biblistiky ve Svaté zemi však netráví svůj život pouze na univerzitě a v knihovnách. Semestrální rozvrh je sestaven tak, aby kromě osobního studia zůstal nějaký čas i na bližší poznávání země, po níž chodil náš Pán. Betlehem, Ain Karem, Betánie, Betfage… to jsou místa, na která se lze z Jeruzaléma vypravit i pěšky. Právě pěší výpravy zanechaly v mých vzpomínkách ty nejkrásnější stopy. Například kráčet Judskou pouští do Jericha a přemýšlet o pocestném, který „sestupoval z Jeruzaléma do Jericha“, když jej přepadli lupiči... Podstatnou součástí vzpomínek však nejsou jen geografické vzdálenosti, scenérie krajiny, barvy a tvary, ale též zvuky a vůně. Blízký východ má tisícero vůní, které snad v našem jazyce ani neumíme pojmenovat. Pouliční prodavač v Betlémě nabízí kávu vonící kardamomem, z obchůdků se suvenýry se line pronikavé aroma kadidel, prodavači na tržištích stojí za kupami vonného koření všech možných barev… Nenapodobitelný exotický půvab, který lze jen sotva zachytit na papír, představuje však jen jednu tvář země, která nese přívlastek Svatá. Tu druhou tvář jí hyzdí betonové zdi, ostnaté dráty a žluté výstražné nápisy upozorňující na miny v oblastech, které byly ještě nedávno horkou třecí plochou ozbrojených konfliktů. Cizinec, který respektuje pravidla a kulturu ať už židů nebo muslimů a neprovokuje nerozumným či neuctivým chováním, se na izraelských ani na palestinských územích nemusí cítit ohrožen. Naopak, zejména mezi „obyčejnými lidmi“ například na místních tržištích se setká spíš se živým zájmem a pohostinností. Napětí a utrpení způsobené (a ještě stále způsobované) vzájemným konfliktem mezi Izraelem a Palestinou se však nedá jen tak přelepit fotografiemi z významných míst. Existuje nějaký lék? Najde se někdy způsob, jak ošetřit a zacelit rány způsobené oběma stranami, obvaz, který by konečně zastavil oboustranné krvácení? Jak v tom napětí žijí obyčejní lidé na kterékoliv straně zdi? Podobné otázky jsou též součástí zavazadla plného zkušeností, které si ze Svaté země ponesu do dalších etap své cesty. Bible se nestuduje pouze z knih. Ano, ty jsou velmi důležité. Je velkým přínosem znát jazyky, v nichž byly biblické texty napsané. Je nesmírně cenné poznat i historii a geografii země, v níž je zasazena velká část biblických událostí. Nicméně ještě více než tyhle důležité poznatky si chci střežit a opatrovat setkání a přátelství s těmi nejobyčejnějšími lidmi, kteří prožívají svůj nejvšednější (a často i nelehký) život v důvěře v Hospodina a s ryzím bratrským zájmem o ty, kdo jsou kolem nich. Právě pro takové lidi (příliš obyčejné na to, aby vzbuzovali pozornost) má totiž zrovna Bible velkou slabost. A Svatá země je všude tam, kde se jich najde alespoň nepatrná hrstka.