Klanět se Bohu v duchu a pravdě

Caroline Schaeferovรก

Úvod

Tématem Světového dne mládeže, který se konal v roce 2005 v Kolíně nad Rýnem, bylo klanění tří králů v Betlémě. Mudrcové z východu hledali krále, přišli a poklonili se nově narozenému dítěti v jesličkách!

Hned na začátku první poučení: mudrcové nejprve hledali. Snad se nám vybaví reklamní heslo loterie, které jsme slýchávali před lety: „100 % výherců se pokusilo hledat štěstí!“ Podobně i my, chceme-li více poznat Boží lásku a smysl vlastního života, musíme začít hledat.

To ovšem vůbec neznamená, že by hledání, které Bůh po nás žádá, mělo být nad naše síly, že by nás mělo vyčerpávat. On napřed miloval nás (srov.

1 Jan 4,19), jeho láska je pokorná, čeká na ty, kteří ho hledají. „Dává se nalézt těm, kdo ho nepokoušejí, ukazuje se těm, kdo mu nejsou nevěrní“ (srov.

Mdr 1,2).

Boží láska bezmezně ctí naši svobodu, a proto se nikdy nevnucuje. Kromě toho je Bůh zcela Jiný, nekonečný, takže ten, kdo hledá, s hledáním nikdy

nekončí. U věřícího neplatí, že „jednou provždy ví“, že se povznese nad všechny otázky a honosí se samolibou nadřazeností. Jak to říkáme při každém slavení eucharistie – „velké je tajemství víry“. Říkáme-li tajemství, nemyslíme tím nepochopitelnou skutečnost, ale naopak skutečnost, nad níž se máme dále zamýšlet, kterou máme neustále zkoumat. „Mudrcům se přihodily dvě věci – nejprve hledali a potom nalezli a klaněli se. Mnoho lidí v dnešní době hledá. I my k nim patříme […], víra není nějaké ucelené dogma samo o sobě, které by potlačovalo hledání a hasilo velkou žízeň člověka […]. Jako věřící jsme zároveň těmi, kdo hledají, i těmi, kdo nalézají.“ Povšimněme si také, že král, před kterým padli na kolena a jemuž se klaněli, „se velmi lišil od jejich očekávání. Dozvěděli se tedy, že Bůh je jiný, než si ho obvykle představujeme. Tady začala jejich vnitřní cesta. […] Museli změnit své představy o moci, o Bohu a o člověku, a spolu s tím také změnit sebe sama“.

Benedikt XVI.: Promluva na setkání s německými biskupy u příležitosti XX. SDM. Kolín n. Rýnem, 21. srpen 2005.

Benedikt XVI.: Homilie na XX. SDM. Kolín n. Rýnem, 20. srpen 2005.

10

Bůh je jiný, než si představujeme, a skutečnost je nekonečně krásnější, než bychom si dokázali vysnít. Abychom ji však mohli objevit, nesmíme se bát nechat se Bohem překvapit, či dokonce vyvést z míry; může to být totiž velmi nepříjemné a v některých okamžicích i bolestné.

Toto útlé dílko nám nabízí cestu ryze niternou, podobnou té, již zvolili mudrci z východu, kteří došli až do Betléma. Prohlubováním toho, co znamená klanění se Bohu, se vydáváme (nebo navracíme) na cestu, která vede k setkání s ním. Musíme si však být vědomi, že to, co nám on odhalí o sobě i o nás samotných, nás může překvapit. Je to však cesta, která je vždy k našemu dobru a k ještě větší radosti.

Než budeme pokračovat v četbě, svěřme se prostřednictvím krátké prosté modlitby Pánu a poprosme ho, abychom si z ní dokázali vzít to, co On sám nám chce v souladu s našimi současnými osobními potřebami sdělit, abychom dokázali objevit (nebo znovu objevit) postoj klanění a jeho místo v našem životě.

11

iii. Jak se klanět

1. Nechat se přitahovat Bohem Před několika lety se v jednom velkoměstě stalo, že se mladá prostitutka najednou cítila být přitahována Nejsvětější svátostí vystavenou v kostele poblíž jejího působiště. Nebyla si vědoma, proč ji tak přitahuje, ale přesto po celé měsíce do kostela přicházela, aby v něm vždy chvíli strávila. Nevěděla, co ji sem vábí, a nikdy si ani nepoložila otázku, jak by se asi měla chovat… Jediné, čeho si byla vědoma, byla neodolatelná touha toto místo navštěvovat.

A tak se jí poddala.

Pak jednoho dne našla, aniž doopravdy věděla, jak se to stalo, vnitřní sílu vymanit se ze světa prostituce. Tuto sílu v sobě doposud marně hledala.

Zásadně změnila svůj život, protože v okamžiku, kdy se jí zmocňovala beznaděj, prožila opravdovou zkušenost s klaněním se Bohu. Celý její život se tím změnil.

Mnozí lidé by podobně jako tato mladá žena mohli dosvědčit, že autentická zkušenost s klaněním (před 39

klanět se bohu v duchu a v pravdě

vystavenou Nejsvětější svátostí nebo na nějakém poutním místě) vedla v jejich životě k mnohdy velmi náhlému obratu. Je to tím, že při klanění se dostáváme do kontaktu se samotným Bohem, mimo veškerá slova, skutečně, způsobem, který „prodlužuje“ to, co prožíváme při přijímání eucharistie. Někteří lidé se tak klanějí – prostě proto, že odpovídají na svou vnitřní touhu. Je dobré v klanění setrvávat, i když je touha později méně zřetelná.

Klanění není něco, co by bylo vyhrazeno významným duchovním postavám (mezi něž se pravděpodobně nepočítáme). Neexistuje ani předem daný, univerzální postup, který bychom si mohli osvojit.

Jde prostě jen o to, abychom se otevřeli Boží přítomnosti, protože Všemohoucí je nám se svou láskou nablízku.

Klanět se v srdci můžeme kdekoliv a kdykoliv a zcela nečekaně. Pohled na děťátko může v srdci otce či matky vzbudit touhu klanět se Stvořiteli, který učinil takový zázrak. Podobně při pohledu na oceán se může duše člověka pozvednout k nekonečnu a k Boží lásce.

Mnozí lidé se Bohu klaní, aniž by si to uvědomovali. Jde vlastně o výzvy milosti, abychom zůstali obráceni k Bohu ve všem, co tvoří náš život. Podobně jako slunečnice, která se otáčí za sluncem.

Jiní zpočátku o postoj klanění usilují záměrně.

To není na závadu. Otec je vždy tím, kdo nás přivádí 40

III. jak se klanět

k Synu, avšak toto přitahování nemusí být pro nás vždy dost citelné. Dochází k němu spíš prostřednictvím světla rozumu (vědomí potřeby přiblížit se k Bohu klaněním) než prostřednictvím vůle (vnitřní touhy).

Duchovní učitelé uvádějí, že kolik je rozdílů mezi tvářemi, tolik je rozdílů mezi dušemi. Právě proto jsou cesty k Bohu tak rozličné. Podobně rozmanité jsou i způsoby, jimiž nás Bůh zve, abychom se k němu klaněním přiblížili.

Už v evangeliu je různost pozvání pozoruhodná.

Panna Marie říká Bohu své „ano“ v raném věku, zatímco lotr na kříži vedle Krista přijímá spásu až v poslední chvíli (Lk 23,39-43). Apoštolu Matoušovi řekl Ježíš pouze „pojď za mnou“ a on pak radikálně změnil svůj život (Mt 9,9). Jiná byla zkušenost muže, který chtěl Ježíše, jenž ho uzdravil, následovat. Ježíš ho však propustil se slovy: „Vrať se domů a vypravuj, jak veliké dobrodiní ti Bůh prokázal“ (Lk 8,38-39).

Právě tak je některým duším klanění přirozené, že se cítí „jako ryba ve vodě“, zatímco jiné do něj vnikají postupně. Důležité je vědět, že Bůh mě bezpodmíněčně očekává a že se k němu mohu přiblížit.

2. Vyhledávat ticho Na ticho nemusíme být nutně zvyklí, a přece můžeme cítit potřebu osvojit si ho (nebo znovu osvojit).

41

klanět se bohu v duchu a v pravdě

„Cesty, které vedou k tichu, mohou být ostatně nejrůznější; je-li to hudba […], pusťte si desku a zaposlouchejte se do ní. Nebo se jděte projít k řece, jeďte na lyže do hor, ponořte se do studia, které vás uchvátilo, uchylte se do nějakého kláštera anebo se připojte k nějaké tiché liturgii…

Je úplně jedno, co si vyberete! Každý má svou vlastní cestu a důležité je jen jedno – abyste dokázali k tichu dojít. Správná je tedy ta cesta, která vás k tichu a Boží přítomnosti dovede přímo, která vám umožní znovu prožít toto zásadní setkání.“23 Neexistuje tedy univerzální „recept“ na to, jak prožít Boží přítomnost. Zkušenost Boží přítomnosti lze prožít v každodenním životě, se všemi našimi rysy. Podstatný je ten, o koho tu jde. „Jde o to, abychom se stali živým slovem Boha – tím, že budeme Bohem žít a že on bude žít v nás. Jde o to ztišit se tak, abychom nepřehlušovali tichý hlas, který se v nás ozývá a jímž nás Bůh učí a vede do své blízkosti, kde ho pak můžeme poznávat v nevyčerpatelném a nekonečném roz23 Marc Donzé: Témoin d’une présence, inédits de Maurice Zundel [Svědek přítomnosti. Nevydané spisy Maurice Zundela]. Éditions du Tricorne, Genève 1987, s. 121.

42

III. jak se klanět

hovoru od srdce k srdci, který přesahuje jakýkoliv jazyk a překonává veškeré formulace.“24 3. Adorace Nejsvětější svátosti I když lze klanění prožívat i za jiných okolností, upevňuje se a čerpá ze slavení eucharistie, kdy se setkáváme skutečně tváří v tvář s živým Bohem.

Je dobré klanět se vystavené Nejsvětější svátosti.

Pokud Nejsvětější svátost vystavena není, můžeme skutečnou Boží přítomnost uctívat také modlitbou před svatostánkem (ne však prázdným!).

Klanění se tak postupně stává naším základním postojem vůči Bohu. Je to neustálý postoj srdce či víry, za jakýchkoliv okolností a v kterémkoliv okamžiku našeho života. Naše duše tak setrvává v neustálém klanění, podobném nepřetržité adoraci v některých kostelích, kde je Nejsvětější svátost vystavena čtyřiadvacet hodin denně.

Jde v zásadě o to, abychom dokázali „nic nedělat“ a pouze prodlévat v Boží přítomnosti, aniž bychom při tom o Bohu uvažovali nebo na něho výslovně mysleli. Člověka, který se takto otevírá, pak zaplaví láskyplná Boží přítomnost.

24 Maurice Zundel: Silence, Parole de Vie [Ticho, slovo života]. Anne Sigier, Québec 1990, s. 57.

43

Obsah

Předmluva.................................................................................. 5 Úvod............................................................................................. 9 i. Odkud pochází klanění?............................................... 13 1.

2.

3.

4.

Pohanské klanění.......................................................... 13 Izrael a klanění se jedinému Bohu.............................. 14 V Ježíši se podřízenost stává sjednocením v lásce.... 16 Klanění se eucharistii................................................... 19

ii. Sám Ježíš nás učí klanění............................................... 23 1.

2.

3.

4.

5.

Místo klanění................................................................. 26 Synovské klanění........................................................... 27 V pravdě o naší nedokonalosti.................................... 29 Nechat se milovat a spasit............................................ 31 Evangelium svobody..................................................... 35

iii. Jak se klanět..................................................................... 39 1.

2.

3.

4.

5.

78

Nechat se přitahovat Bohem ...................................... 39 Vyhledávat ticho .......................................................... 41 Adorace Nejsvětější svátosti ....................................... 43 Pohlížet laskavě na své bližní . .................................... 44 Klanět se v prosté víře ................................................. 47

iv. Klanění jako životní styl............................................. 49 1.

2.

3.

4.

5.

Klanět se v duchu a v pravdě....................................... 49 Klanět se Bohu znamená rozhodnout se pro život.............................. 51 Nalézat se v dávání........................................................ 54 Klaněním k odevzdanosti............................................ 56 Revoluce lásky............................................................... 58

v. Klanění a různé formy modlitby............................... 61 1.

2.

3.

4.

Klanění – základ i naplnění každé modlitby............. 61 Klanění a uctívání......................................................... 62 Klanění a projevy zbožnosti........................................ 63 Osobní modlitba a klanění.......................................... 64

vi. Klanění v každodenním životě................................... 67 1.

2.

3.

4.

5.

Jak konkrétně postupovat…........................................ 67 Klanět se v modlitbě i v činnosti................................. 71 Naučme se nechat se vést............................................. 73 Nyní a po všechny věky................................................ 74 Boží působení................................................................ 76

79