Papež František
Milosrdenství
Obsah
Předmluva ......................................................5
Milosrdenství Evangelní radost není radost ledajaká........11 Ježíšovým narozením se zrodil nový svět....17 Ježíš se od nás neodděluje, považuje nás za bratry........................................................21 Odpouštění je radostí Boha..........................25 Ježíš neochabuje v odpouštění.....................31 Boží milosrdenství nabízené všem nezná mezí................................................................37 Ježíšovým domovem jsou lidé.......................41
101
Bůh vždycky chce milosrdenství..................51 Milosrdenství vede k pokoji..........................55 Eucharistie a milosrdenství.........................61 Život věčný, poslední soud............................69 Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.............................................................77 Svátost smíření.............................................85 Církev je svatá..............................................93
102
Boží milosrdenství nabízené všem nezná mezí
Evangelium této páté neděle postní nám vypráví o vzkříšení Lazara. Je to vrchol podivuhodných „znamení“, která Ježíš vykonal. Je to čin příliš velký, příliš zřetelně božský, než aby jej mohli tolerovat velekněží, kteří poté, co se o něm dověděli, pojali rozhodnutí Ježíše zabít (srov. Jan 11,53). Lazar byl již tři dny mrtev, když Ježíš přišel a řekl jeho sestrám, Martě a Marii, slova, která jsou navždy vepsána do paměti společenství křesťanů: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky“ (Jan 11,25). Na základě 37
těchto Ježíšových slov věříme, že život toho, kdo věří v Ježíše a zachovává jeho přikázání, bude po smrti proměněn na život nový, plný a nesmrtelný. Jako Ježíš ve svém těle vstal z mrtvých, ale nevrátil se do pozemského života, tak i my vstaneme ve svém těle, které bude proměněno na tělo oslavené. On nás čeká u Otce a moc Ducha svatého, který jej vzkřísil, vzkřísí také každého, kdo je s ním sjednocen. Před zavřeným hrobem svého přítele Lazara Ježíš „zvolal mocným hlasem: »Lazare, pojď ven!« Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem“ (Jan 11,43-44). Toto naléhavé zvolání je adresováno každému člověku, neboť všichni jsme poznamenáni smrtí, my všichni. Je to hlas toho, kdo je pánem života a chce, aby ho všichni „měli v hojnosti“ (srov. Jan 10,10). Kristus se 38
nevzdává před hroby, které jsme si vybudovali svými rozhodnutími pro zlo a pro smrt, svými pochybeními a svými hříchy. On před nimi nerezignuje! Vyzývá nás, takřka nám přikazuje, abychom vyšli z hrobů, do nichž jsme se uvrhli svými hříchy. Nepřetržitě nás volá, abychom vyšli ze tmy vězení, do něhož jsme se zavřeli, spokojeni s falešným, sobeckým a průměrným životem. „Pojď ven!“ říká nám. „Pojď ven!“ Je to krásná pobídka k pravé svobodě a k tomu, abychom se nechali uchvátit těmito slovy, která dnes Ježíš říká každému z nás. Je to pozvání k tomu, abychom se nechali vysvobodit z plátěných pruhů pýchy, protože pýcha z nás činí otroky, otroky nás samých, otroky mnoha bůžků a spousty věcí. Naše vzkříšení začíná zde – když se rozhodneme poslechnout tento Ježíšův příkaz a vyjít na světlo, k životu, 39
a když nám z tváře spadnou masky. Často jsme zamaskováni hříchem. Masky musí dolů! A my najdeme odvahu své původní tváře, stvořené k obrazu a podobě Boží. Čin Ježíše, jenž vzkřísil Lazara, ukazuje, kam až dosáhne síla Boží milosti, a tedy kam až dosáhne naše obrácení, naše změna. Poslyšte dobře: Boží milosrdenství nabízené všem nezná mezí! Dobře si tuto větu zapamatujte. A můžeme ji říci všichni společně: Boží milosrdenství nabízené všem nezná mezí! Říkejme spolu: Boží milosrdenství nabízené všem nezná mezí! Pán je vždy připraven odvalit náhrobní kámen našich hříchů, které nás dělí od něho, jenž je světlem živých. Angelus, 6. dubna 2014
40