Odvážné rozhodnutí

Text Maria Grace Dateno FSP Ilustrace Paul Cunningham

Kapitola první

Co s načatým dnem Ve středu odpoledne jsem otráveně vysedával v domě. Byl krásný zářijový den.

Domácí úkoly už jsem měl hotové a strašně se mi chtělo běžet ven, ale musel jsem zůstat doma kvůli Gabrielovi.

Gabriel je syn našich sousedů, kterému budou dva roky. Naše maminka ho každou středu hlídá. Každý týden na něj musí jeden z nás (já, moje jedenáctiletá sestra Hana nebo můj šestiletý bráška Noe) půl hodiny dohlížet, protože si maminka obvykle potřebuje něco zařídit. Gabriel je sice roztomilý klučík, 5

ale problém je v tom, že ho nemůžu vzít ven kvůli nějakým jeho alergiím. „Kábi,“ řekl Gabriel. Říká mi tak, protože neumí vyslovit mé jméno – Caleb. Pohladil jsem ho po hlavě. Má jemné, světle hnědé vlásky. „Kábi, hlát.“ Gabriel vypadal trochu smutně, nechápal, proč tam tak zamlkle sedím. „Promiň, Gabrieli, jsem naštvaný na ty tvé alergie. S čím by sis chtěl hrát?“ Místo odpovědi začal ze spodní police v obýváku vytahovat knihy a házet je na zem.

Přinesl jsem tedy krabici s kostkami a začal mu stavět věž, abych ho něčím zaujal. Zabralo to. Přišel ke mně a věž zbořil.

Mě ale neštvaly jenom ty alergie – což jsem Gabrielovi samozřejmě neřekl. Byl jsem naštvaný i na Hanu a na Noema, protože oni mohli být venku. Věděl jsem, že tento týden je s hlídáním řada na mně, ale ani trochu mě to netěšilo.

Začal jsem znovu stavět kostky, tentokrát rychleji.

6

Ani Hana a Noe se samozřejmě nechtěli potloukat po domě, a tak měli nejspíš radost, že byla tentokrát řada na mně.

Gabriel znovu zboural věž a řehtal se při tom na celé kolo. Rychle jsem postavil čtyři menší vedle sebe. V tu chvíli jsem ale uslyšel bouchnout zadní dveře. „Calebe?“ ozvala se Hana. „Jsme v obýváku.“ Překvapilo mě, že se tu Hana s Noemem najednou objevili. „Říkali jsme si s Noemem, že se za tebou a Gabrielem stavíme a budeme si hrát s vámi.“ „Fakt?“ řekl jsem. Nechtělo se mi tomu uvěřit, mohli se klidně bavit někde venku. „Víme, jaká je to nuda, když je člověk s Gabrielem sám,“ řekla Hana. „To jo,“ dodal Noe. „Zeptáme se maminky, jestli si můžeme vytáhnout třeba modelínu nebo vodovky.“ „Hm, modelína je dobrý nápad, Noe,“ pronesla Hana s pohledem na Gabriela. „Vodovky radši ne.“ 7

„Lína!“ pověděl Gabriel. Vypadalo to, že se na modelínu těší. „Maminka je dole s prádlem,“ řekl jsem.

Hana zvedla Gabriela a všichni jsme se vydali směrem ke kuchyni, odkud vedly schody do suterénu.

A vtom se to stalo!

Jakmile jsme vykročili, měli jsme najednou pocit, že se pohybujeme hrozně pomalu a vzduch houstne jako voda.

O vteřinu později už jsme stáli v prázdné ulici, oblečeni v přepásaných šatech. Říká se jim tuniky.

Ani jsme nebyli tak překvapení, jak by si někdo mohl myslet. Nestalo se nám to totiž poprvé. Vlastně se to stalo pokaždé, když jsme se vrátili v čase do Ježíšovy doby. Samozřejmě jsme ale nečekali, že se to stane právě teď! „To snad ne!“ hlesl Noe. Překvapeně jsem se na něj otočil. Obvykle totiž přímo skákal radostí, když zjistil, že začíná další dobrodružství. Tentokrát tu ale stál s otevřenou pusou, jako by se stalo něco hrozného.

8

Obsah Kapitola první: Co s načatým dnem .......................... 5 Kapitola druhá: Potřebujeme plán ........................... 10 Kapitola třetí: Lea u studny ...................................... 17 Kapitola čtvrtá: Setkání s Danielem ......................... 23 Kapitola pátá: Večeře na střeše ................................. 30 Kapitola šestá: Danielův příběh ............................... 37 Kapitola sedmá: Naděje a zklamání ........................ 43 Kapitola osmá: Tak blízko, a přece tak daleko ...... 49 Kapitola devátá: Noemův plán ................................ 56 Kapitola desátá: Kdo uteče, vyhraje! ....................... 62 Kapitola jedenáctá: Muž na stromě ......................... 69 Kapitola dvanáctá: Důležitá otázka ......................... 77 Kde najdeme tyto příběhy v Bibli? .......................... 85

87