Saverio Gaeta
Papež František Život a výzvy
Obsah
Úvod
Neobvyklý začátek...........................................................................................7 Život
Podle Božích plánů...................................................................................... 17
Rodina vystěhovalců....................................................................................... 17
Vzpomínka na kořeny..................................................................................... 20 Povolání ke kněžství....................................................................................... 22
Roky diktatury.................................................................................................. 26
Ježíš a Maria v erbu......................................................................................... 29 Kardinál mezi lidmi......................................................................................... 33
Pastorace ve službě člověku........................................................................ 36 Autobusem do chudé čtvrti......................................................................... 40
Bílý kouř 13. března 2013............................................................................ 43 První kroky pontifikátu................................................................................. 48
125
Myšlenkové linie papeže Františka
Překročit práh víry..................................................................................... 55 Kardinálovy hlavní myšlenky v deseti slovech.................................... 58
Budoucnost církve a světa........................................................................... 64 VÝZVY
Deset klíčových oblastí............................................................................ 69
Rok víry a nepublikovaná encyklika........................................................ 70 Reforma vatikánské kurie............................................................................ 72 Skandál Vatileaks............................................................................................. 74 Kolegialita a spoluzodpovědnost.............................................................. 76 Boj s pedofilií..................................................................................................... 78
Ekonomické osudy finančního institutu IOR....................................... 79
Dialog s islámem a židovstvím................................................................... 82 Otevřenost tradicionalistům....................................................................... 85 Komise ohledně Medžugorje...................................................................... 87 Vztahy s předchůdcem................................................................................... 89 Příloha
Papežové a vzdoropapežové.................................................................... 95
Seznam papežů................................................................................................. 98 Použitá literatura.......................................................................................... 123
126
Neobvyklý začátek
K
olem devatenácté hodiny 13. března 2013 opět zaznělo v Sixtinské kapli tradiční „Accepto“ – formule, kterou kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup Buenos Aires v Argentině, přijal rozhodnutí svých spolubratří kardinálů, kteří ho právě zvolili novým papežem. Tak začal 266. pontifikát v dějinách, pontifikát neočekávaný, který otevírá dosud nevídané obzory a předkládá zatím nezodpovězené otázky. Události posledních týdnů – ačkoli jsou již součástí historie – se ještě živě zrcadlí v očích i v srdcích statisíců lidí. A nejsou to pouze katolíci, či obecně křesťané, neboť papežův hlas, který se z Říma rozléhá do nejzazších končin země, je spolehlivou obhajobou hodnot a významnou oporou i pro mnohé z těch, kdo nesdílejí tutéž víru. Proto rozhodnutí Benedikta XVI. oznámené 11. února ve vatikánském Apoštolském paláci v průběhu řádné veřejné konzistoře věnované záležitostem kanonizace některých blahoslavených nebylo „bleskem 7
z čistého nebe“, jak ho označil děkan kardinálského kolegia Angelo Sodano, pouze pro několik desítek přítomných. Během pár následujících sekund zpráva obletěla celý svět a vyvolala nejrozmanitější reakce na všech úrovních. Podle odborníků na kanonické právo byla poprvé v plném rozsahu aplikována norma, která byla vždy součástí církevního zákoníku. Kodex kanonického práva z roku 1983 ve druhém paragrafu kánonu 332 uvádí: „Jestliže se papež zřekne svého úřadu, vyžaduje se k platnosti, aby zřeknutí se bylo svobodné a řádně sděleno, nevyžaduje se, aby bylo přijato od kohokoliv.“ A vskutku, Benedikt XVI. zmínil ve svém proslovu právě tyto pojmy: „S plným vědomím závažnosti tohoto úkonu a zcela svobodně prohlašuji, že se zříkám služby římského biskupa, nástupce svatého Petra, která mi byla kardinály svěřena 19. dubna 2005, takže od 28. února 2013 20 hodin bude římský stolec, stolec svatého Petra, uprázdněn.“ Od této chvíle se Joseph Ratzinger formálně stal prvním „emeritním papežem“ v dějinách. Na vysvětlení svého počinu stručně vyznal: „Poté, co jsem opakovaně před Bohem zpytoval své svědomí, dospěl jsem k jistotě, že z důvodu pokročilého věku nejsou již mé síly dostačující k náležitému vykonávání petrovské služby. Jsem si dobře vědom, že tato služba musí být pro svou duchovní podstatu vykonávána nejen skutky a slovy, ale také skrze utrpení a modlit8
bu. Nicméně v dnešním světě, který podléhá rychlým změnám a který je zmítán otázkami velmi závažnými pro život z víry, je k vedení Petrovy loďky a k hlásání evangelia nezbytná také tělesná a duševní síla – síly, kterých mi v posledních měsících natolik ubylo, že musím uznat svou neschopnost dobře vykonávat službu, jež mi byla svěřena.“ Důkazem toho, jak málo osob předem vědělo o tomto rozhodnutí, je i absence několika kardinálů, kteří dali přednost jiným pracovním povinnostem před účastí na konzistoři, kterou považovali za zcela rutinní záležitost, ačkoli ne bezvýznamnou – vždyť se uznávala svatost některých blahoslavených, mezi nimi i mučedníků z Otranta. K těm nemnoha, kteří o tomto rozhodnutí již věděli, kromě státního sekretáře Tarcisia Bertoneho a osobního sekretáře Georga Gänsweina, patřil ještě kardinál děkan Angelo Sodano (jenž byl však o rozhodnutí informován pouze den předem), kardinál Gianfranco Ravasi (jenž měl následujícího týdne dávat členům papežské kurie postní duchovní cvičení), a jak se zdá, i kardinál Marc Quellet, který – jakožto prefekt Kongregace pro biskupy – měl mít v sobotu 9. března odpoledne s papežem obvyklé pracovní setkání. Benedikt XVI. učinil nesnadné rozhodnutí a nezamlčel svůj vnitřní zápas. Když v promluvě před modlitbou Anděl Páně 17. února komentoval Ježíšova pokušení na poušti, naznačil, že měl pochybnosti 9
Podle Božích plánů
Rodina vystěhovalců Bricco Marmorito je součástí obce Portacomaro Stazione, která čítá jen pár stovek obyvatel a leží deset kilometrů severně od okresního města Asti v Piemontu. Sem sahají rodinné kořeny papeže Františka z otcovy strany. Monferrato, tak se tato oblast nazývá, je zemí slavných vín, avšak na začátku dvacátého století nebyla schopna nasytit všechny své syny. Lidé měnili vlast za kus chleba – asi tak líčí situaci emigrujících italských rolníků do Latinské Ameriky Edmondo De Amicis ve svém románu Na oceáně z r. 1898. V lednu 1929 se po náročné plavbě přes Atlantik v přístavu Buenos Aires vylodilo bezpočet rodin, které se vydaly hledat důstojnější živobytí. Ne že by rodina Bergogliových patřila mezi ty nejbídnější – vlastnili statek a provozovali cukrárnu –, opět se však ozvaly pobídky příbuzných, kteří se již dříve odstěhovali do Argentiny, a touha po obnovení rodinných pout zvítězila. 17
Na oprávněné otázky „Má smysl snažit se toto všechno změnit?“, „Můžeme v této situaci něco dělat?“ je jeho odpověď jednoznačná: „Ano, je možné všechno obnovit a změnit, neboť Bůh je i nadále bohatý dobrotivostí a milosrdenstvím, je vždy připraven odpouštět a povzbuzuje nás k tomu, abychom stále a znovu začínali.“ A Rok víry je „příležitostí, kterou nám Bůh poskytuje k tomu, abychom dozrávali ve vztahu k Pánu, jenž se stává viditelným v trpící tváři tolika dětí bez budoucnosti, v rozechvělých rukou zapomenutých starých lidí a v obavách tolika rodin, které nadále čelí životu bez jakékoliv opory“. Kardinálovy hlavní myšlenky v deseti slovech Ø
Ateismus
„Když se potkám s ateisty, bavím se s nimi o lidských otázkách, ale hned jim nepředkládám otázku o Bohu, leda že mi tuto otázku položí oni jako první. Je-li to potřebné, řeknu jim, proč věřím. Lidská sféra je tak bohatá, že můžeme pokojně vzájemně sdílet svá bohatství. Jsem-li však věřící, vím, že tato bohatství jsou darem od Boha.“ 58
Ø
Modlitba
„Modlitba je projevem svobody. Někdy se však projevuje snaha manipulovat modlitbu, což je totéž jako chtít manipulovat Boha. To souvisí s jistou deformací, s přehnaným ritualismem nebo s mnoha dalšími projevy manipulace. Modlit se znamená mluvit a naslouchat. Existují chvíle hlubokého mlčení, klanění, v nichž člověk čeká, co nastane. V modlitbě se spojuje toto uctivé mlčení s jistým druhem vyjednávání, jako když Abrahám vyjednává s Bohem o potrestání Sodomy a Gomory. Stejně tak Mojžíš vyjednává, přimlouvá se za svůj lid a chce Hospodina přesvědčit, aby netrestal jeho lid. Toto je projev odvahy, bez které se – spolu s pokorou a klaněním – modlitba neobejde.“ Ø
Kněžství
„My přijímáme do semináře pouze zhruba čtyřicet procent uchazečů. Existuje například psychologický fenomén – patologické či neurotické osobnosti, které hledají vnější jistotu. Někteří se nedokážou v životě uplatnit a hledají instituce, které by je chránily. Jednou takovou institucí by mohl být klérus. Máme tedy otevřené oči a snažíme se dobře poznat osoby, které projevují zájem o kněžství. Pak společně prožité víkendy během roku též pomohou rozlišit mezi těmi, 61
Poslední dopis poslal představenému Bratrstva svatého Pia X., biskupovi Bernardu Fellayovi, 8. ledna 2013 arcibiskup Gerhard Ludwig Müller, předseda Papežské komise Ecclesia Dei, která je pověřena dialogem s lefebvristy. Cílem dopisu bylo uspíšit jednání, aby mohla eventuální odpověď ze strany Bratrstva dorazit do Říma ještě před uprázdněním papežského stolce 28. února 2013. Ze strany Bratrstva však prozatím došlo jen k neformálním ohlasům. Na „Doktrinální preambuli“, kterou Svatý stolec předložil v červnu 2012, nepřišla žádná oficiální odpověď. Lefebvrističtí představitelé dali však najevo, že považují za sotva přijatelné body, v nichž je magisterium označeno za autentickou interpretaci tradice a v nichž se deklaruje soulad Druhého vatikánského koncilu s tradicí. V každém případě sdělení, kterým představitelé Bratrstva svatého Pia X. reagovali na Benediktovo odstoupení, je nepochybným projevem uznání: „Bratrstvo svatého Pia X. nezapomíná, s jakou odvahou Svatý otec připomněl, že tradiční mše nebyla nikdy zrušena, a odvolal účinky kanonických sankcí uvalených na biskupy po svěceních z roku 1988. Bratrstvo ví o opozici, kterou tato rozhodnutí vyvolala, takže se papež musel hájit před biskupy celého světa. Bratrstvo vyslovuje svou vděčnost za houževnatost a vytrvalost, kterou papež prokázal za nelehkých okolností, a ujišťuje ho o svých modlitbách v této době, kterou touží zasvětit usebrání.“ 86