Písmo jako anděl průvodce

patrizio rota scalabrini

písmo jako anděl průvodce Navigace na cestě povolání

Úvod

Jeden starý rabínský příběh vypráví, že mana pro každého člověka, který ji jedl, nabývala jiné chuti.

Pro mladé lidi byla voňavým a výživným chlebem, pro malé děti mlékem a pro starce sladkým medem.

Nicméně pro všechny byla mana životodárným pokrmem a zdrojem energie k dalšímu putování.

Mana představuje Boží slovo. To má také rozdílné chuti a přiměřeně odpovídá každému, kdo se mu snaží upřímně naslouchat. Boží slovo se v srdci každého člověka setkává s jeho vnitřními touhami.

Ten, kdo touží a snaží se poznávat Písmo, obdrží od něj na oplátku světlo a nádheru z obrovského pokladu jeho moudrosti. Tomu, kdo hledá slova, která chce adresovat Bohu, se Bible stává tichou, ale jasnou nápovědou. Nabízí ty nejvýstižnější výrazy, jak se obracet na Toho, o kterém nevíme, jak jej nejlépe oslovovat. Pro toho, kdo hledá posilu pro svou víru, je ohněm, který zahřeje a rozradostní.

Tomu, kdo se snaží budovat opravdové vztahy, je pokladnicí pravého lidství.

Stejně tak člověk, který se vydal na cestu hledání svého povolání nebo se připravuje na volbu,

kterou zatím možná jen tuší, nebo ji již zcela plně učinil, nachází v Písmu jakéhosi „anděla průvodce“. Je to kniha, která mu může pomoci pochopit jeho povolání, prohloubit víru, ověřit si, zda jde skutečně po cestě, na kterou ho Bůh volá, a osvojit si opravdovou lásku ke společenství.

Setkání s Biblí je pro ty (zpravidla mladé lidi), kteří se vydali na cestu hledání povolání, mimořádně vhodné, je však při tom nezbytné zvolit správný způsob četby a zaujmout náležitý vnitřní postoj.

Tato publikace se snaží zpřístupnit setkání s Písmem všem, kteří své povolání hledají či se na něj už připravují. Čerpá z osobní zkušenosti autora, jenž se už několik desetiletí věnuje biblické přípravě mladých lidí směřujících ke kněžství nebo k zasvěcenému životu. Autor napsal následující stránky o tom, jak se k Písmu mohou přiblížit ti, kdo kráčejí cestou povolání – ať už jako hledající nebo jako doprovázející – v důvěře, že, „slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života“ (Dei Verbum, 21).

Závěr: Mistře, kde bydlíš?

Cesta hledání povolání a přípravy na povolání je ve skutečnosti cestou následování. Vydat se na tuto cestu znamená následovat Mistra, žít s ním a v něm nalézat smysl své existence.

Je to cesta, na níž potřebujeme blízkost osob, které nás povedou a vydají svědectví o tom, kdo nás povolává. Pomohou nám rozpoznat hlas, který nás volá, a zahlédnout milovanou tvář toho, komu se vyplatí zcela odevzdat. Ten, který nás volá, se však obvykle neprojevuje zcela neočekávaně. Naopak, zjevuje se jako někdo, po kom jsme vždy hluboce toužili a koho jsme hledali. V tomto smyslu je povolání na jedné straně nabídkou jistého způsobu života a na straně druhé zároveň výsledkem svobodného a láskyplného hledání, i když jsme objekt své lásky ještě zcela nepoznali, nebo lépe řečeno pouze jsme ho částečně zahlédli.

95

Úryvek z Janova evangelia (Jan 1,35-42) Jedna pasáž z Janova evangelia obzvlášť zdařile objasňuje tajemství povolání a zároveň ukazuje, že klíčovým momentem tohoto tajemství je osobní setkání s Božím slovem. Jedná se o příběh povolání prvních dvou učedníků hned na začátku Ježíšova veřejného působení (Jan 1,19 – 2,12). V těchto dnech evangelista naznačuje obnovu stvoření, nebo spíš nové stvoření lidstva v tajemství Ženicha, kterým je Kristus. V tomto prvním týdnu Ježíšova působení, přesněji třetího dne, jsou povoláni první učedníci (Jan 1,35-42): „Na druhý den zase Jan stál se dvěma ze svých učedníků. Pohlédl na Ježíše, jak jde kolem, a řekl: »Hle, beránek Boží!« Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem. Ježíš se obrátil a viděl, že jdou za ním. Zeptal se jich: »Co byste chtěli?« Odpověděli mu: »Rabbi« – to přeloženo znamená Mistře – »kde bydlíš?« Řekl jim: »Pojďte a uvidíte!« Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne.

Jeden z těch dvou učedníků, kteří to od Jana slyšeli a šli za ním, byl Ondřej, bratr Šimona Petra.

Ten nejdříve nalezl svého bratra Šimona, řekl mu: »Našli jsme Mesiáše!« – to přeloženo znamená Kristus – a přivedl ho k Ježíšovi. Ježíš na něj pohlédl a řekl: »Ty jsi Šimon, syn Janův. Budeš se jmenovat Kéfas,« to je v překladu Petr (Skála).“ 96

Podle Janova vyprávění není setkání mezi Ježíšem a učedníky náhodné. Dochází k němu prostřednictvím svědka – Jana Křtitele, kterého tito muži následovali. Zde vidíme, jak jsou na cestě hledání povolání důležití důvěryhodní svědkové, kteří nám ukážou cestu za Mistrem.

Jan Křtitel vydává svědectví, protože svým pohledem pronikl do nitra muže, který jde kolem. Jeho pohled pronikl do jeho tajemství a on v něm poznal Božího beránka. Účinnost Janova svědectví tkví v pohledu, který proniká povrchní zdání a v životě lidí dokáže zahlédnout Boží plán. Proto je Jan Křtitel výborným vzorem těch, kdo doprovází druhé při hledání povolání. Jak tomu bylo u Jana Křtitele, svědectví se nemůže omezit na odevzdávání toho, co jsme se naučili někde ve škole. Vydávat svědectví znamená věnovat druhým hluboký a vnímavý pohled – stejný pohled, jaký kdysi změnil život i nám, kteří nyní svědčíme a doprovázíme druhé.

Dalším výrazným rysem Křtitelovy osobnosti je skutečnost, že nepoutá své učedníky k sobě. Nečiní z nich své vlastnictví, ale vede je k samostatnosti a svobodě. Touto charakteristikou se má vyznačovat každý, kdo doprovází druhé při hledání povolání.

Je natolik velkorysý, že nezadržuje lidi pro sebe, neomezuje jejich svobodu, ale opravdu je „rodí“ tím, že jim pomáhá nalézt sílu a odvahu, aby se vydali na cestu, kterou je chce vést Pán.

V Janově úryvku můžeme dále vidět celý řetězec svědectví, který začíná u Jana Křtitele, ale nekončí 97

u něj. Jeho dva učedníci také vydávají svědectví o „muži z Nazaretu“ a přivádějí další k setkání s ním, jak to učinil Ondřej se svým bratrem Šimonem. Zde vidíme základ veškeré pastorace povolání, která může a má využívat současných sdělovacích prostředků i plánovaných a dobře organizovaných iniciativ. Nicméně její síla tkví vždycky v „nakažlivosti“ osobního svědectví, které vyvolává řetězovou reakci.

Adresáti Křtitelova svědectví nejsou cizí lidé, nýbrž právě dva z jeho vlastních učedníků. Právě proto hledají něco nebo někoho, koho ještě nedokážou přesně identifikovat. Je však jisté, že nosí v srdcích touhu po něčem, co by dalo jejich životu smysl. Touží prožít něco hlubokého a smysluplného, podobně jako jejich otcové, kteří byli vysvobozeni z egyptského otroctví. Když zaslechnou slova Jana Křtitele, něco se v nich probudí a oni vykročí za Ježíšem: „Ti dva učedníci slyšeli, co říká, a šli za Ježíšem“ (Jan 1,37).

Co byste chtěli?

Aby se cesta těchto dvou mužů stala opravdovým následováním Krista, musí se setkat s jeho slovem. Ono má podobu otázky, která proniká jejich nitro: „Co byste chtěli?“ Hledání, odpověď na volání a cesta následování jsou vzájemně nerozlučně propojeny. Ježíš se však na ně neobrací s touto otázkou 98

proto, aby se dověděl něco z jejich soukromí, nýbrž proto, že oni potřebují znát sebe samé, zkoumat své nitro a ujasnit si, co hledají a po čem touží. Toto je jeden z nezbytných momentů při rozlišování povolání. Člověk musí pochopit, co doopravdy chce a co je ochoten obětovat. Mimochodem, toto jsou první Ježíšova slova v Janově evangeliu a jako taková jsou velmi důležitá, neboť jsou jednou ze zásadních otázek celého evangelia. Neustále nám totiž hrozí, že budeme Ježíše hledat nesprávným způsobem, na základě falešných a zavádějících očekávání.

I dnes se ti, kdo hledají své povolání, musí tázat, zda jsou jejich motivace opravdu čisté a nerodí se z protichůdných tužeb – z touhy po úspěchu, z útěku od zodpovědnosti, z touhy po vyniknutí, nebo z neochoty ke službě...

Cesta za povoláním je vždy také cestou očišťování motivací, abychom se mohli Ježíše zeptat na totéž, nač se ho zeptali dva učedníci z našeho evangelního úryvku: „Mistře, kde bydlíš?“ Odpovědí je opět otázka. Tak probíhá každé hledání povolání.

Nestačí dávat si odpovědi, je zapotřebí stát se lidmi modlitby, kteří věrně stojí před Pánem a před ním se dotazují a prosí – za sebe i za ostatní.

Skutečnost, že dva učedníci Jana Křtitele, kteří nyní následují Ježíše, odpověděli tímto způsobem, ukazuje, že pochopili smysl svého hledání. Nejdou za Ježíšem proto, aby dosáhli nějakých výhod, ani proto, aby nashromáždili znalosti a vědomosti, nýbrž proto, aby byli s ním a stávali se stále více 99

jeho. Jen tak bude opravdu jejich Učitelem, Mistrem, a oni naleznou slovo, které jediné může naplnit jejich nejhlubší touhu a žízeň po životě. V Ježíšově blízkosti zakusí také lásku Otce k milovanému Synu a k učedníkům svého Syna, protože být s Ježíšem znamená mít podíl na tomtéž vztahu, který prožívá on se svým Otcem.

Pojďte a uvidíte Dialog mezi dvěma učedníky a Ježíšem ale neskončil, protože následuje známé pozvání: „Pojďte…“ a pak ihned příslib „… a uvidíte“. Není to dvojí imperativ. Nejde o zopakovaný příkaz, nýbrž příkaz, po kterém hned následuje příslib jistého dobra. Příslib „uvidíte“ jim otevírá budoucnost plnou světla. S Ježíšem uvidí veliké věci a jednoho dne jej uvidí vzkříšeného a oděného do Otcovy slávy.

I zde je obsažena jedna důležitá informace. Cesta hledání povolání nemá být pouhým přebíráním závazků. Vyznačuje se spíš radostnou nadějí a důvěryplnou jistotou, že tato cesta směřuje ke světlu a k naplněnému životu, i když vede přes nesnáze a zkoušky.

Evangelista pokračuje tím, že tito dva učedníci „šli, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho“.

Tito dva právě začali pronikat do Ježíšova tajemství zakoušet společenství s Bohem. Aby k tomu mohlo dojít, je nezbytné „přestěhovat se“ k Ježíši. I toto je 100

důležité pro ty, kteří hledají povolání nebo se na něj připravují. Je potřebná ochota ke „stěhování“, to znamená k novým životním zkušenostem, které si člověk nevybírá sám, nýbrž je přijímá od Pána skrze společenství lidí. Toho, kdo nemá opravdovou motivaci, může „stěhování“ odradit. Nabízí však opravdovou zkušenost toho, co od člověka žádá Pán. Úryvek končí dojemnou poznámkou o tom, že bylo kolem čtyř hodin odpoledne (což v původním textu doslova zní: „desátá hodina“). Tato poznámka dokládá, že jde o svědectví založené na nezapomenutelné osobní zkušenosti, která má zároveň hluboký symbolický význam, protože v této hodině se sklízí ovoce deváté hodiny – „hodiny Kristovy“.

Každý, kdo vážně bere život jako odpověď na povolání, musí vědět, že sklízí ovoce lásky Krista, jenž se obětoval až do krajnosti. Na druhé straně musí také neustále živit památku na ty momenty svého života, kdy se odehrálo jeho setkání s Ježíšem, protože tyto chvíle mu budou zdrojem radosti a síly, aby mu byl věrný i v těžkostech.

101

Obsah

Úvod.................................................................................................5

I. Průvodce při hledání povolání...........................................7 Poznat se v Bohu: Jeremiášovo povolání...........................9 Způsob odpovědi: Abramovo povolání...........................14 Vstoupit do Boží školy........................................................17 Povolání k službě Božímu lidu..........................................18 Povolání se rozvíjí v dialogu..............................................19

II. Písmo jako anděl průvodce...............................................23 Průvodce................................................................................23 Rádce......................................................................................25 Jak zůstat hloupým..............................................................27 Kniha, kterou je třeba studovat.........................................30

III. Kniha k modlitbě................................................................33 Podnět koncilu......................................................................33 Boží slovo při slavení eucharistie......................................36 Rozjímání slova....................................................................38

102

Den v rytmu slova...............................................................43 Vstoupit se žalmy do školy modlitby...............................47

IV. Kniha, která „čte v tvém nitru“........................................51 Přístup ke stromu života.....................................................52 Hledat, i když odpověď hned nepřichází........................53 Odpověď lásky.....................................................................56 Dvě hostiny a povolání k radosti......................................59

V. Kniha určená ke sdílení s druhými.................................63 Naslouchání slovu jako zdroj bratrského sdílení............64 Bratrské setkávání kolem Božího slova............................70 Plody bratrského setkávání kolem Písma........................73

VI. Kniha, která pomáhá ověřovat, zda kráčíme po správné cestě...........................................77 Poslušnost a věrnost závazkům.........................................78 Střídmost života...................................................................83 Čistota....................................................................................85 Ochota ke službě..................................................................91

Závěr: Mistře, kde bydlíš?........................................................95 Úryvek z Janova evangelia (Jan 1,35-42)..........................96 Co byste chtěli?.....................................................................98 Pojďte a uvidíte...................................................................100

103