Žít podle Bible. Podruhé s Janem

Obsah

Vánoce na pohanských základech Jan 1,1-18............................................................................................... 9 Těžko čitelné ukazatele na cestě k Bohu Jan 1,6-8.19-28....................................................................................15 Celebrita, která se vyjadřuje ke všemu Jan 1,6-8.19-28....................................................................................20 Kdybych byl Janem Křtitelem…

Jan 1,29-34...........................................................................................27 Ježíše do bulváru taháme často my sami Jan 1,35-42...........................................................................................32 Kam až vpustíme Ježíše u sebe doma?

Jan 1,35-42...........................................................................................37 Vše je tak, jak má být Jan 2,1-12.............................................................................................44 Chtěl bych plakat u své Zdi nářků Jan 2,13-25...........................................................................................50 Z našich chrámů se staly nejen tržnice Jan 2,13-25...........................................................................................58

395

K čemu je vlastně kříž Jan 3,13-17...........................................................................................64 Když ho miluješ, není co řešit Jan 3,16-18...........................................................................................70 S kým bych už dál raději nechtěl být Jan 3,14-21...........................................................................................77 Pátrání po zbloudilých Božích dětech Jan 3,14-21...........................................................................................85 Co znamená žít v civilizovaném světě Jan 4,21-30...........................................................................................91 Jen tak si s Kristem sednout na kraj studny Jan 4,5-42.............................................................................................96 Zveme si ještě Boha k prostřenému stolu?

Jan 6,1-15...........................................................................................103 V neděli by mělo být prostřeno u každého. I když žije sám Jan 6,24-35.........................................................................................108 Kdo anebo co má největší vliv na naše chování Jan 6,41-51.........................................................................................113 Máme dva životy. Je však pravda, že žijeme jen jednou Jan 6,51-59.........................................................................................121 Jestli chcete, klidně můžete odejít…

Jan 6,60-69.........................................................................................127 Jak to má Ježíš se sexem?

Jan 8,1-11...........................................................................................133

396

Typicky lidské není jen chybovat…

Jan 9,1-41...........................................................................................140 Kdo z konkláve odejde jako papež?

Jan 10,1-10.........................................................................................147 Stojíš tu přede mnou v plné nahotě, drahá Jan 10,11-18.......................................................................................156 Zatleskejme si, pánové!

Jan 10,11-18.......................................................................................163 Virtuální dopis vyhnaného pražského biskupa Jan 10,11-16.......................................................................................170 Příběh o pastýři a ovcích. Kam se ale poděly ovce?

Jan 10,27-30.......................................................................................176 Čekání na Krista Jan 11,1-45.........................................................................................183 Co ukážu lidem, když chtějí vidět Ježíše Jan 12,20-33.......................................................................................189 Vychytralý obchodní partner a vcelku promarněné investice Jan 12,20-33.......................................................................................197 Největší humanitární pomoc v historii Jan 13,1-15.........................................................................................204 Smutný příběh o doručovatelích Jan 13,1-15.........................................................................................210 Srdečně tě zvu na svou hostinu. S láskou tvůj Ježíš Jan 13,1-15.........................................................................................216

397

Podle čeho lidé poznají katolíka?

Jan 13,31-33a.34-35..........................................................................222 Jeden důležitý nedělní e-mail Jan 14,1-12.........................................................................................228 Bůh v nás instaluje důležitý program, je však potřebný restart Jan 14,15-16.23b-26..........................................................................236 Smlouva podepsaná Ježíšovou krví a mým křtem Jan 14,15-21.......................................................................................243 Mimořádná akce, exkluzivní Boží nabídka Jan 14,23-29.......................................................................................250 Drsné podobenství o vinném kmeni a jeho ratolestech Jan 15,1-8...........................................................................................257 Proč má Bůh tak nesmyslná přikázání Jan 15,9-17.........................................................................................264 Nabídka revitalizačního programu v ekonomii spásy Jan 15,26-27; 16,12-15......................................................................272 Bůh je tak blízko, na dotek Jan 16,12-15.......................................................................................277 Štěstí je tak krásná, přepychová věc Jan 17,1-11a.......................................................................................282 Tisíc důvodů pro emigraci z tohoto světa Jan 17,11b-19.....................................................................................289 Co ty lidi u Sv. Prokopa vůbec spojuje?

Jan 17,20-26.......................................................................................295

398

(Možná) zbytečná smrt mladého muže Jan 18,1 – 19,42.................................................................................304 Příčina smrti: předávkování láskou Jan 18,1 – 19,42.................................................................................313 Ten, který nebyl nad věcí Jan 18,1 – 19,42 ................................................................................322 Kdo a komu dnes vlastně ještě kraluje?

Jan 18,33b-37.....................................................................................332 U stánků na Boží krásu Jan 20,1-9...........................................................................................337 Život jako halda odpadků Jan 20,1-9...........................................................................................344 Psychologie Ducha Svatého Jan 20,19-23.......................................................................................352 Tak opět za týden!

Jan 20,19-31.......................................................................................360 Jak je to vlastně s neomylností v církvi?

Jan 20,19-31.......................................................................................368 Dej nám, Pane, kněze schopné milovat!

Jan 21,15-19.......................................................................................376 Evangelium v rukou archeologů Jan 21,1-19.........................................................................................383 Přehled evangelijních úryvků..................................................................383

399

Po první knize svých úvah nad Matoušovým evangeliem předkládám čtenáři svou druhou knihu zastavení nad texty evangelia, tentokrát podle Jana. Nějakou dobu jsem váhal, jak ji pojmenovat, ale nakonec zvítězil název: Žít podle Bible podruhé s Janem. A tak se i zapíše do seznamu vydaných knih, v této podobě bude jako povinný výtisk evidována v Národní knihovně a (možná) si ji také někdo koupí domů.

A skončím na nočním stolku. Anebo zaprášený v regálu mezi ostatními knihami. V některých případech možná v levném výprodeji. Anebo také na smetišti či ve sběru, když se dědicům nebude chtít třídit majetek po babičce. To může totiž čekat i toho sebelepšího a sebeprodávanějšího autora. Jsme pouze nositeli a podavateli myšlenek, nikoli jejich vynálezci. Platí to zvláště v případech, když jde o myšlenky z evangelií. Mohou nás oslovit, mohou nás štvát, ale i překvapit. Mohou nás zmást, ale i nadchnout. Můžeme se k nim vracet. Podruhé, potřetí, posté. A můžeme dělat vše pro to, aby poselství evangelijních příběhů nebylo zapomenuto.

5

U Jana, kterého čtenářům předkládám nyní, je to zvlášť nutné. Autor čtvrtého evangelia (v mém případě vlastně druhého) káže lidem, kteří už prožili oddělení křesťanů od židů (zhruba do roku 90 chodili do synagog společně, než byli odsud křesťané jako buřiči vyhnáni) a kteří už také poznali, že se Ježíšovo slovo dá vysvětlovat různě (kolem roku 100 se objevují ve městech různí myslitelé, kteří se opírali o tzv. Ježíšovo učení a vykládali ho po svém). Nejen z doslechu už věděli, že za své přesvědčení mohou položit i svůj život, a rozhodovali se, zda dají přednost novému učení před pohodlnějším helenistickým výkladem smyslu a cíle lidského bytí.

Celým Janovým evangeliem se táhne myšlenka o naplnění správné a pravé „hodiny“. Přišla, či nepřišla už hodina, aby byl Syn člověka oslaven? Je teď ten správný čas, abych si něco o tom přečetl?

Baví mě hledat (a samozřejmě hlavně pak nacházet) souvislosti s dnešní dobou. Není to tak jednoduché, protože se snadno může stát, že přirovnání zjednoduším anebo zůstanu pouze u reprodukce již tolikrát vyslovených a napsaných slov. Jde mi o to, aby tlumočení do současného života bylo co nejblíže k originálu.

Proto se i já musím k těmto textům víckrát vracet. Není to ani poprvé, ani podruhé, co je čtu, než se odvážím odevzdat rukopis do nakladatelství a popřát této knize, aby nás všechny učila rozumět záznamům, které tak snadno mohou zůstat pouze pěknými citáty, a žít podle nich.

Poprvé to bylo s Matoušem. Podruhé to je spolu s Janem.

6

Vánoce na pohanských základech

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila.

Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.

Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal.

Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.

Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: »Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.« Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten (o něm) podal zprávu.

Jan 1,1-18

9

Křesťané slaví Vánoce v zimě. Vědci i teologové však soudí, že se Ježíš v zimě narodit nemohl. V Izraeli pastýři odedávna pasou stáda venku od března do listopadu, nikoli v prosinci.

Dvacátý pátý prosinec je navíc dnem, kdy pohané slavili návrat Slunce, sol invictus. Tedy žádné křesťanské svátky, pohanské slavnosti to původně byly!

A svatyně, v níž se v Římě poprvé oficiálně Vánoce slavily (a která byla v listopadu 2007 odkryta při archeologických vykopávkách), se dokonce nachází přímo nad jinou, starší, v níž se odehrávaly slavnosti tzv. lupercálií (lupus – latinsky vlk, vlčice, tedy vlčí slavnosti) na oslavu Romula a Rema, legendárních pohanských zakladatelů císařského města Řím.

Lžou tedy všichni kazatelé a celá církev, když tvrdí, že Vánoce mají křesťanský charakter? Ukradli křesťané to, co nebylo jejich, a stavějí na základech, které si sami neuměli postavit? Aspoň o Vánocích bychom mohli být upřímní a přiznat barvu, že nemáme žádné zásluhy na svátcích, jež v dnešní době zaměstnávají rodiny a obchodníky už nejen čtyři adventní týdny, ale pomalu čtyři měsíce před 25. prosincem!

Než se nad podobnými tvrzeními začneme rozčilovat či se jimi necháme pohoršit nebo vylekat, vraťme se do prvního století, do doby, kdy křesťanství dobývá svět.

Evangelia, která vznikala mezi Kristovými učedníky a zachycovala Ježíšův život i jeho nauku, nejsou napsána jako apologetické (obranné) spisy. Ti, kteří šířili křesťanství, 10

jsou v těchto spisech popsáni v nepříznivém světle: jako nevzdělaní, bojácní, a přitom neúměrně ambiciózní muži.

Apologetický text by nikdy nepřipustil takový omyl, jakým bylo vyvolení Jidáše a jeho zařazení mezi dvanáct nejbližších spolupracovníků Mesiáše. Evangelisté přinášejí údaje, které by bylo lépe zamlčet. Mesiáš přichází z Nazaretu, městečka, které židovská Bible nezná, obklopuje se lidmi bez kultury, je nucen prchat před nepřáteli a jeho působení končí krachem, umírá jako obyčejný buřič trestem otroka. Popisuje se jako podřízený Otci, je mu až bolestně poslušný, ačkoliv pociťuje, že je jím opuštěn.

Takovýto Ježíš že má být Bohem?

Pouze dva ze čtyř evangelistů, a to Lukáš a Matouš, nám přinášejí zprávy o Ježíšově narození a dětství. Otázka data a místa Ježíšova narození první křesťany opravdu netrápila, dokonce je možná ani nezajímala. Mnohem více byli tenkrát uchváceni Velikonocemi, protože teprve tyto události daly Ježíšovu životu pečeť nesmrtelnosti a jejich životům punc věrohodnosti. Mohou nadále jít životem v přesvědčení, že vše, co Ježíš učil, je pravda a této pravdě se vyplatí podřídit úplně všechno. Učení, které předávali, nemělo za cíl bránit je před nařčením, pomluvami a nehistorickými údaji. To, oč jim v první řadě šlo, bylo vydat Ježíši a jeho Slovu svědectví.

Jestli se Ježíš narodil v březnu nebo v prosinci, jestli se andělé ukázali na nynějším katolickém či pravoslavném Poli pastýřů, to je opravdu nechávalo naprosto chladnými. Teprve později, když se po ediktu milánském, jenž 11

zaručoval křesťanům svobodné vyznávání víry, začaly stavět první veřejné chrámy a církevní struktura nabývala konkrétnějších rozměrů, hledali křesťané i v kalendáři a na zeměkouli místa spjatá tradicí či obsahem s tím, v co a v Koho uvěřili. Nabízel-li pohanský svět datum návratu světla do lidského koloběhu života, zbýval už pouze krůček k tomu, aby se ve stejný den mluvilo i o jiném Světle – o Světle přicházejícím na tento svět a osvěcujícím temnotu, v níž se lidský život někdy ocitá.

Ježíš není napůl člověk a napůl Bůh, je celý Bůh a celý člověk. V tuto pravdu uvěřili a tuto víru začali šířit dál.

Tajemství, jež možná ani neuměli teologicky či logicky vysvětlit. Přesto za toto přesvědčení dávali všanc i své životy.

Jimi ohlašovaná evangelia by se bez tohoto svědectví nikdy nemohla stát naukou, která promění svět, a lidským dějinám vtiskne směr na další tisíciletí. Jejich životy se staly svědectvím slov, která pro ně nebyla pouze teorií, ale přímo životním stylem.

Vnější okolnosti Ježíšova příchodu na svět zcela zanikaly pod sílou toho, čemu je Kristus naučil: žít zcela jinak, než žili doposud. Uprostřed mnoha náboženství a multikulturního prostředí byla jejich snaha předem odsouzena k zániku. Vždyť ani římské, ani řecké, ani židovské prostředí nebylo ateistické. Množství bohů a různost náboženství skýtaly nebezpečí pro novou víru, jakou křesťanství bylo, že každé jiné vyznání víry a každá jiná bohoslužba budou propracovány lépe, sofistikovaněji, příjemněji lidským smyslům i rozumu.

12

Novum křesťanství nespočívá v tom, že světu přináší víru v Boha, jak se dnes někdy snažíme vnutit svým nevěřícím spoluobčanům. Před příchodem křesťanství i po něm bylo a i dále bude vždy dost náboženství lišících se jedno od druhého objektem své víry i zdrojem, z něhož pro svou víru čerpají jistotu. Člověk odjakživa Boha hledal a objevoval v různých situacích a na rozličných místech. Už Voltaire se vysmívá množství náboženství, když tvrdí: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a člověk mu to oplatil stejnou mincí.“ A činíme tak doposud.

Boha si vytváříme podle svých představ, přizpůsobujeme si jeho požadavky a vymýšlíme nové a nové argumenty, které lépe a pohodlněji vyhovují dnešní době. Ani o těch, kdo jsou mimo kostel, ba ani o nás Češích obecně nelze stoprocentně tvrdit, že jsme zcela nevěřící.

Jen bychom si možná o Vánocích mohli spíše než kdy jindy položit otázku, kým pro nás narozený Ježíš vlastně je. Necháme-li se oslovit tím, co se tenkrát v Betlémě stalo, pak zjistíme, že nám je úplně jedno, zda se datum Vánoc stanovilo ve 4. či v 10. století, protože na jejich obsahu a pravověrnosti se tím nic nezmění. Podstatou víry v Ježíšův příchod mezi nás bude totiž naše odpověď na tuto skutečnost. A tou je život podle Ježíšova vzoru.

Přijetí jeho životního stylu a odhodlání hájit ho v kterékoli době a v jakékoli situaci.

Tak jako apoštolové i my bychom tedy měli na pracovišti, ve školách i ve svých domovech svědčit o své víře.

Vyzařovat radost ze života naplněného ochotou být tady 13

pro druhé, nelitovat sebe či času a peněz tehdy, když jiní potřebují pomoc, podávat ruku všem žijícím tvorům a stávat se darem pro lidi kolem sebe. Pak nás nebudou trápit argumenty o pohanském základu Vánoc, které určitě opět někdo brzy vytáhne na světlo. Nesmíme totiž zapomenout na skutečnost, že mnozí z nás či z našich předků byli ještě před lety právě tím pohanským prostředím, do něhož Vánoce úplně přirozeně vpluly a přinesly poselství, pro nějž se i dnes, tak jako kdysi, vyplatí dát úplně všechno: Bůh není pouze někde ve vesmíru, Bůh je s námi a v nás. A učí nás milovat i odpouštět, přijímat vítězství i prohry, snášet potupu i přežít slávu, v dobrém i ve zlém být věrnými Tomu, který nás nenechal v opuštění a samotě čekat k uzoufání.

A ať archeologie zkoumá a odhaluje nová a nová fakta o tom, co se kdysi 25. prosince stalo a co se nacházelo na místech, kde stojí křesťanské chrámy. Každý 25. prosinec je pro nás výjimečně skvělou příležitostí otestovat si, zda nás víra v Ježíše Krista zasáhla natolik, aby pro prostředí, v němž žijeme, byl nejsilnějším důkazem pravdy křesťanské víry právě náš život.

Text evangelia (Jan 1,1-18) se čte o slavnosti Narození Páně (mše ve dne).

14

Přehled evangelijních úryvků str.

str.

Jan 1,1-18

9

Jan 13,1-15

Jan 1,6-8.19-28

15, 20

Jan 13,31-33a.

Jan 1,29-34

27

Jan 1,35-42

32, 37

Jan 14,1-12 228

Jan 2,1-12

44

Jan 14,15-16.

Jan 2,13-25

50, 58

Jan 3,13-17

64

Jan 14,15-21

243

Jan 3,16-18

70

Jan 14,23-29

250

Jan 3,14-21

77, 85

Jan 15,1-8

257

Jan 15,9-17

264

Jan 4,21-30 91

34-35

23b-26

216 222

236

Jan 4,5-42

96

Jan 6,1-15

103

16,12-15

272

Jan 6,24-35

108

Jan 16,12-15

277

Jan 6,41-51

113

Jan 17,1-11a

282, 321

Jan 6,51-59

121

Jan 17,11b-19

289

Jan 6,60-69

127

Jan 17,20-26

295

Jan 8,1-11

133

Jan 18,1 – 19,42

304, 313,

Jan 9,1-41

140

322

Jan 10,1-10

147

Jan 18,33b-37

332

Jan 10,11-18

156, 163

Jan 20,1-9

337, 344

Jan 10,11-16

170

Jan 20,19-23

352

Jan 10,27-30

176

Jan 20,19-31

360, 368

Jan 11,1-45

183

Jan 21,15-19

376

Jan 12,20-33

189, 197

Jan 21,1-19

383

Jan 13,1-15

204, 210

Jan 15,26-27;

393