Sedm kroků do života. prožít Velikonoce

Anselm Gr端n

Květná neděle

Na cestě odpuštění

Na Květnou neděli slavíme především triumfální vjezd Ježíše do Svatého města. Všichni čtyři evangelisté nám o tomto vjezdu do Jeruzaléma podávají zprávu. Je to jako kontrast k tomu, co se bude v Jeruzalémě dít v nadcházejících dnech: zrada, odsouzení a ukřižování Ježíše. A přesto nám Květná neděle ukazuje, kdo to na oslátku vjíždí do Jeruzaléma. Matouš nám dává teologické zdůvodnění tohoto vjezdu: „To se stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: »Řekněte siónské dceři: Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslu, na oslátku, mláděti soumara.«“ (Mt 21,4n; Iz 62,11 a Zach 9,9). V Ježíši přijíždí do Jeruzaléma Král pokoje. Jeruzalém znamená město pokoje. Ten, kdo bude v tomto týdnu jako zločinec přibit na kříž, je pravým králem Izraele. A chce městu přinést to, co znamená jeho jméno: pokoj. Lidé vidí v Ježíši, který vjíždí do města, toho, po němž toužili zbožní Židé všech dob, Mesiáše, který přinese lidu pokoj. Proto zpívají: „Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ 13

SEDM KROKŮ DO ŽIVOTA

(Mt 21,9). V Matoušově evangeliu odpovídají lidé na otázku, kdože to přijíždí, slovy: „To je ten prorok, Ježíš z galilejského Nazareta“ (Mt 21,11).

U Lukáše chválili učedníci hlasitě a plni radosti Boha „za všechny zázraky, které viděli na vlastní oči, a provolávali: »Požehnaný, který přichází jako král ve jménu Páně! Na nebi pokoj a sláva na výsostech!«“ (Lk 19,37-38). Lukáš se při líčení Ježíšova vjezdu do Jeruzaléma odvolává na vyprávění o jeho narození v Betlémě. Tam andělé chválili Boha a zpívali: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má (Bůh) zalíbení!“ (Lk 2,14). Ježíšův vjezd do Jeruzaléma spojuje Lukáš s jeho vstupem do nebe. S ním vstupuje Boží pokoj do nebe. A jen ti, kteří v Ježíši spatřují krále, mají účast na tomto nebeském pokoji. Farizeové Ježíše vybízejí, aby své učedníky ztišil. Ale Ježíš odpovídá: „Říkám vám: Budou-li oni mlčet, bude křičet kamení“ (Lk 19,40).

V katolické církvi začíná liturgie Květné neděle slavnostním procesím. Církev se shromažďuje vně kostela. Jáhen předčítá evangelium o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Lidé si s sebou přináší palmové ratolesti. V některých oblastech se splétají svazky palmových listů. Tyto svazky palmových listů jsou pak požehnány knězem. Potom vstupuje shromáždění věřících za zpěvu písní do kostela, symbolu Svatého města, Jeruzaléma. Tímto procesím vyjadřuje svou touhu po pokoji: Kéž pokoj, který s Ježíšem přichází 14

KVĚTNÁ NEDĚLE – NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

do nebe, naplní při liturgii také nás zde na zemi.

Procesí nám staví před oči, kdo je ten, o němž pak v pašijích uslyšíme, že byl přibit na kříž. Pokoj nebe je ukřižován. Přesto se Ježíš po svém zmrtvýchvstání postaví do středu svých učedníků a řekne jim: „Pokoj vám!“ Tam, kde se setkáme se Zmrtvýchvstalým, se pokoj nebeský stane naším pokojem. Účastníci procesí si požehnané palmové ratolesti odnášejí domů a zdobí si jimi své domovy. Zároveň si s sebou do svého domu přinášejí také Ježíšův pokoj.

A těmito palmovými ratolestmi vyznávají, že Ježíš je jejich pravý král, který kraluje také v jejich domě a v jejich srdci.

Zatímco se během evangelické bohoslužby Květné neděle čte jako evangelium pouze příběh o vjezdu Ježíše do Jeruzaléma podle Jana, přichází v průběhu katolické mše svaté ke slovu ještě celý pašijový příběh podle jednoho ze synoptiků: Matouše, Marka, nebo Lukáše. Každý evangelista vykládá pašije svým způsobem. Matouš ukazuje pomocí svých citátů z Písma, že to, co se s Ježíšem děje, je podle Písma. Také když se během pašijí zdá, že je Bůh nepřítomný, přesto se všechno děje, aby se naplnilo Písmo. V pašijích se naplňuje to, co řekl prorok Izaiáš: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci“ (Mt 8,17; Iz 53,4). A v pašijích se odehrává to, co zvěstuje Žalm 22 (21) o utrpení spravedlivého.

Ježíš sám se bude tento žalm na kříži modlit. Jeho 15

SEDM KROKŮ DO ŽIVOTA

hlasité zvolání „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ není výkřikem zoufalství, nýbrž výrazem jeho nouze, kterou na kříži a v celém životě prožíval.

Avšak tento žalm, který se snad Ježíš modlil na kříži celý, končí slovy plnými důvěry: „Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, uprostřed shromáždění budu tě chválit. »Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, boj se ho, celé Izraelovo plémě! Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, neskryl před ním svou tvář, vyslyšel ho, když k němu křičel«“ (Žl 22,23-25). Matouš nám chce svými pašijemi darovat důvěru, že i to, co se nám děje zvnějšku a co nás často přibíjí na kříž, nás nemůže oddělit od Boha. Všechno, co nás v utrpení postihuje, nemůže zrušit náš vztah s Bohem.

Na konci zazní chvalozpěv Bohu.

Marek chápe Ježíšovy pašije tak, že se Ježíš v bezmoci lásky odebírá do moci temnoty, do moci démonů, kteří ovládají srdce mocných. A přece bezmoc lásky vítězí nad mocí démonů. Ježíšův výkřik na kříži je výkřikem vítězství nad mocí temnoty.

Tam, kde je Ježíš nejvíce bezmocný, ve své smrti, zároveň vítězí nad mocí mocných. Tímto způsobem pohledu nám chce Marek ukázat, že právě tam, kde jsme v nemoci nebo ve stáří zjevně bezmocní, může láska proměnit i tu největší nouzi. Láska dokáže prozářit nejhlubší temnotu. Marek nás zve, abychom vstoupili s láskou do pašijí, které také na nás často 16

KVĚTNÁ NEDĚLE – NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

čekají. My křesťané máme pouze bezmoc lásky, abychom proměnili tento svět a provanuli ho láskou Ježíše Krista. Avšak – to nám zaslibuje příběh pašijí podle Marka: bezmoc lásky je mocnější než moc vládců tohoto světa.

Lukáš nám v pašijích ukazuje Ježíše jako skutečně spravedlivého člověka, po kterém toužila řecká filozofie. Platon se čtyři století před Kristem ptal, co se asi stane s opravdu spravedlivým člověkem v tomto světě. A sám dal odpověď: Bude vyhnán z města, oslepen a pověšen na kříž. Ježíš je skutečně spravedlivým člověkem. Nenechává se svými vrahy odradit od správné cesty. Umírá s modlitbou na rtech. Jeho první slova na kříži jsou modlitbou: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Druhé slovo je příslib lotru po jeho pravici: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji“ (Lk 23,43). A poslední slovo, se kterým Ježíš umírá, je opět modlitba: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“ (Lk 23,46).

Ježíš umírá při modlitbě a ukazuje nám tím cestu, jak také my můžeme ve svém životě ustát nesnáze: Tím, že se stejně jako on modlíme plni důvěry k Bohu jako ke svému otci. V modlitbě prožijeme příslib: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Neplatí to jen pro to, co nás čeká ve smrti. Když se modlíme, mění se již nyní místo nesnází v ráj. Pak v sobě nacházíme prostor, kde v nás přebývá Kristus a kde nás vytrhuje z každé nouze.

17

SEDM KROKŮ DO ŽIVOTA

Květná neděle nám tedy svým procesím s palmovými ratolestmi a předčítáním pašijí během slavení eucharistie naznačuje téma Svatého týdne: oslavení Ježíše Krista, které se podle Jana odehrává už na kříži, podle ostatních evangelií ale září až v Ježíšově zmrtvýchvstání; a zároveň pašije, které jsou ústředním bodem pašijového týdne. Avšak – jak nám praví Květná neděle – na pašije bychom měli vždy hledět pod úhlem Ježíšova vzkříšení. Nejde o to, abychom s Ježíšem soucítili. Mnohem víc jsou Ježíšovy pašije výrazem jeho lásky, která překonává smrt. O pašijích bychom měli uvažovat vždy z pohledu lásky, která je silnější než smrt. Pak nás rozjímání o Ježíšově utrpení nebude srážet k zemi a skličovat, nýbrž napřimovat. Potom poznáme, že ve všech nesnázích je Ježíš tím, kdo odvrací každou nouzi a v každém utrpení obstojí jako Boží Syn. Ježíš jako vítěz nad smrtí zaslibuje také nám, že i my ustojíme nesnáze ve svém životě.

Inspirace pro tento den Pro osobní meditaci bych ti rád ukázal dvě možnosti: Posaď se do klidného kouta svého pokoje. Rozjímej nad ikonou Krista, která tě oslovuje, a představuj si: Kristus vstupuje do tvého srdce. Toto Ježíšovo 18

SEDM KROKŮ DO ŽIVOTA

vstoupení můžeš spojit se svým dechem. Při každém nádechu si představuj, že do tvého srdce vstupuje Kristus. Při každém výdechu si můžeš představovat, že Kristus proniká svou láskou a svým pokojem celé tvé tělo. S Kristem vstupuje do tvého srdce pokoj. Možná v sobě při této meditaci pocítíš hluboký vnitřní pokoj. Nevytváříš ho ty sám. Necháváš vstupovat Krista. To on tě naplňuje svým pokojem a svou láskou. Čti velmi pomalu pašije, které se budou letos číst.

Nejlepší je číst je nahlas. Rozjímej každou jednotlivou situaci, která je tam vylíčená. Pokus se pohlížet na všechno, co musí Ježíš vytrpět, jako na výraz jeho lásky. Tak to dělala mystika pašijí. Nezabývala se masochisticky Ježíšovým utrpením, ale chápala ho jako vyjádření jeho lásky. Během toho, co budeš rozjímat pašije, si představuj: To všechno udělal pro tebe. Jsi pro něj důležitý. Dal svůj život v sázku kvůli tobě. Obětoval se za tebe, aby ses sám už nemusel zavrhovat. Ježíšovo vydání jeho života za tebe je základem, na kterém můžeš postavit svůj život. Jsi drahocenný. Ježíš hleděl na tebe, když se až do konce nevzdal své lásky.

20

KVĚTNÁ NEDĚLE – NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

První Ježíšovo slovo na kříži – pramen odpuštění První slovo z pobožnosti k sedmi slovům Ježíše z kříže, jak ji zformovala spirituální tradice, pochází z Lukášova evangelia. Lukáš nám popisuje Ježíše jako velkého muže modlitby. Před nebo při důležitých událostech se modlí: při křtu, při proměnění, před povoláním učedníků. Modlí se na Olivetské hoře, než nastoupí cestu utrpení. A modlí se také na kříži: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Lukáš rozvíjí svou teologii během toho, co nám vypráví. Vypráví nám, že se Ježíš na kříži modlil za své vrahy. Tímto způsobem vyjadřuje, že skrze kříž smíme zakusit vysvobození z našich vin. Jako Řek si může Lukáš jen těžko poradit s pojmy oběť a hřích. Událost odpuštění vysvětluje tak, že nechává Ježíše modlit se tato nádherná slova. Když hledíme na Ježíše, jak na kříži odpouští dokonce i samotným vrahům, pak smíme důvěřovat, že i nám bude všechno odpuštěno. Potom v nás neexistuje nic, co by nemohlo být odpuštěno. Lukáš tedy nahlíží na kříž jako na místo, na němž je v Ježíši nejzřetelněji patrná Boží odpouštějící láska. Pohled na Ježíše, který modle se visí na kříži, nám dává důvěru, že nás nic nemůže odloučit od Boží lásky.

První Ježíšovo slovo na kříži nás odkazuje k rozhodujícímu prameni naší víry, k odpuštění. Mnoho 21

SEDM KROKŮ DO ŽIVOTA

lidí trpí tím, že si nemohou odpustit a že nejsou schopni odpustit těm, kteří jim ublížili. Ježíšova slova jsou pramenem, ze kterého smíme pít, abychom dokázali odpustit. Odpuštění je zdrojem uzdravení.

Bez odpuštění se náš život nezdaří. Bez odpuštění nejsme schopni spolu navzájem vycházet. Proto bych rád vložil toto Ježíšovo slovo do neschopnosti sebepřijetí a odpuštění. Jde především o to, vložit Ježíšovo slovo do všech výčitek svědomí a sebeodsuzování, které se v nás vynoří, když uděláme nějakou chybu. Mnoho lidí nedokáže odpustit sobě samým, když nedostojí svým představám o sobě, nebo když nedokážou naplnit to, co slíbili druhým nebo co si sami předsevzali. Pak se na sebe zlobí a někteří nedokážou kvůli pocitům viny spát. Do těchto výčitek svědomí a do tohoto sebetrýznění máme nechat zapadnout Ježíšovo slovo: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Toto slovo nás zbaví břemene.

Ukazuje nám, že jsme v základu vůbec nevěděli, co děláme. Bylo to větší než my. Nebyli jsme zcela svobodní. Určovala nás naše slabost, náš chtíč, náš strach. Vložme tedy svou vinu a svou slabost, dluh odpuštění do Boží lásky. To nás osvobodí ode všech výčitek svědomí.

Ježíšovo slovo je ale také dobrým způsobem, jak odpustit druhým lidem. Mnozí říkají: „Nemohu tomuto člověku odpustit. Zranil mě velmi hluboce.“ Takovým lidem by často nepomohlo, kdybych jim 22

KVĚTNÁ NEDĚLE – NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

řekl: „Ty ale musíš odpustit. Je to Boží příkaz. Škodíš sám sobě, když neodpouštíš. Neboť pak je negativní energie ze zranění stále v tobě a ty se tím užíráš stále hlouběji.“ Místo toho, abych sám sobě říkal, že musím odpustit, se někdy pokouším jednoduše říci tato Ježíšova slova lidem, kteří mi ublížili. Možná se ve mně něco brání tomu, abych toto Ježíšovo slovo vyřkl vůči někomu, kdo mi veřejně uškodil. Tu se ve mně ozve: „Věděl moc dobře, co dělá. Udělal to úmyslně. Věděl o mém slabém místě. A chtěl mi vědomě uškodit.“ To všechno může být pravda. Avšak v hloubi své duše nevěděl, co skutečně dělá. Byl zkrátka ovládán svou potřebou moci. Určovala ho jeho žádost. A neměl ke mně žádný vztah. Nechal se prostě vést jen svou nenávistí. Pokud nějakou dobu vůči němu vyslovuji Ježíšova slova, rozplétají se moje zraněné pocity. Zakouším vnitřní pokoj. A mohu na toho druhého, který mi ublížil, hledět novýma očima. Modlím se za něj, aby se z nevědoucího stal vědoucím, z nevědomého člověka vědomým, z člověka bez vztahu člověkem schopným vztahu, z člověka tvrdého člověkem citlivým, z toho, kdo si svou nenávistí sám škodí, tím, kdo sám se sebou žije v souladu, a tak vychází lépe a přiměřeněji také se mnou a s druhými lidmi. A tak budu najednou schopen mu odpustit. Odpuštění mě osvobodí od negativního pouta k němu. Neboť když nemohu odpustit, jsem stále spojen a určován tím, kdo mi 23

SEDM KROKŮ DO ŽIVOTA

ublížil. A osvobodím se od negativní energie, která ve mně samotném stále působí skrze zranění. Tak má na mě Ježíšovo první slovo uzdravující účinek.

Pro mě je užitečné vyslovit Ježíšova slova také do svých základních strachů. Bazální úzkost, na kterou odpovídá první Ježíšovo slovo na kříži, je strach z vlastní provinilosti. Psychologové nám říkají, že tento strach z provinilosti vlastního bytí je typický pro lidi v depresi. Stále se cítí být vinnými. Mají dojem, že jsou vinni tím, když se v jejich okolí odehrává nějaký konflikt. Připadají si vinni, když se nedaří jejich partnerovi, když má problémy v zaměstnání. Často je tento strach z provinilosti nereálný. Jedna žena se cítila vinna smrtí svého otce.

Přišla právě vesele ze školy domů, když jí matka sdělila, že se otec smrtelně zranil při dopravní nehodě.

Měla za to, že otcovu smrt zavinila svou veselostí.

Do těchto – často dosti ireálných – strachů bychom měli vyslovit první Ježíšovo slovo z kříže: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.“ Pak se může tento strach pomalu proměnit v důvěru, že jsem bezpodmínečně přijímán. Pokud sám Ježíš odpouští svým vrahům, neexistuje ani ve mně nic, co by nemohlo být odpuštěno a co by nebylo odpuštěno.

24

KVĚTNÁ NEDĚLE – NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ

Modlitba

M

ilosrdný a dobrý Bože, požehnej tento týden, aby se mi skutečně stal týdnem svatým. A nejen mně, ale všem, kteří ho chtějí vědomě prožít, i těm, kteří už nemají žádný vztah k těmto svatým událostem. Dej, abych se v tomto týdnu novým způsobem setkal s tajemstvím utrpení tvého Syna Ježíše Krista. Dej, ať pociťuji lásku, kterou nám tvůj Syn dokázal svým utrpením, a také tvou lásku, která se nám zjevila v utrpení tvého Syna. Ty jsi tak hodně miloval svět, že jsi vydal svého Syna do našich rukou, aby pronikl do všech propastí naší nenávisti a strachu a uzdravil je. Uzdrav mě tedy a uzdrav celý náš svět, který je ještě – stejně jako kdysi, také dnes – ovládán stejnými mocnostmi, jako jsou zbabělost, zloba a žádost po moci. Zbav moci tyto mocnosti, které působí, že jsme nemocní, a naplň mé srdce a celý svět svou láskou. Pošli svou odpouštějící lásku ke všem lidem, kteří nedokážou odpustit sobě samým a kteří jsou ještě svázáni nenávistí vůči druhým. Dej tedy, aby nás všechny tento týden uzdravil, aby se tvé spasení vrývalo stále hlouběji do tohoto světa a proměňovalo ho. O to prosím skrze Krista, našeho Pána. Amen.

25

Obsah

Úvod............................................................................................ 5 Květná neděle Na cestě odpuštění........................................................ 13 Inspirace pro tento den...................................................... 18 První Ježíšovo slovo na kříži – pramen odpuštění........ 21 Modlitba.............................................................................. 25 Pondělí Na cestě naděje............................................................... 27 Inspirace pro tento den...................................................... 31 Druhé Ježíšovo slovo na kříži – pramen naděje............. 32 Modlitba.............................................................................. 36 Úterý Na cestě lásky................................................................. 37 Inspirace pro tento den...................................................... 42 Třetí Ježíšovo slovo na kříži – pramen lásky................... 44 Modlitba.............................................................................. 48 Středa Na cestě důvěry.............................................................. 49 Inspirace pro tento den...................................................... 52 Čtvrté Ježíšovo slovo na kříži – pramen důvěry............ 53 Modlitba.............................................................................. 57

126

Zelený čtvrtek Na cestě proměny........................................................... 59 Inspirace pro tento den...................................................... 67 Páté Ježíšovo slovo na kříži – pramen proměny............. 69 Modlitba.............................................................................. 72 Velký pátek Na cestě uzdravení........................................................ 73 Inspirace pro tento den...................................................... 78 Šesté Ježíšovo slovo na kříži – pramen uzdravení.......... 80 Modlitba.............................................................................. 83 Bílá sobota Na cestě spirituality.................................................... 85 Inspirace pro tento den...................................................... 87 Sedmé Ježíšovo slovo na kříži – pramen spirituality..... 89 Modlitba.............................................................................. 92 Boží hod velikonoční Na cestě radosti............................................................. 95 Inspirace pro tento den.................................................... 103 Modlitba............................................................................ 105 Velikonoční pondělí Na cestě života............................................................. 107 Inspirace pro tento den.................................................... 111 Sedm slov Vzkříšeného – pramen života...................... 112 Modlitba............................................................................ 123

127