Nepopírám, že jsem vždy chtěl být dobrým kazatelem. Nyní už se těžko vžívám do doby svých kněžských začátků, abych troufale tvrdil, že šlo o pokoru s ohledem pouze na své posluchače. Pamatuji si však dodnes slova některých svých profesorů, že při kázání nelze spoléhat jen na působení Božího Ducha, ale poctivý kazatel se musí na každou promluvu dobře připravit. Vždyť půjde o hodně: nemá to být předvolební řeč, jíž se chce ten či onen kněz zalíbit svým posluchačům. V průběhu několika minut bude tento člověk v roli apoštola, který má lidem vysvětlit nejen některé pojmy z biblických textů a propojit je s různými teology či duchovními spisovateli minulé i současné doby, ale především je naučit podle Ježíšova učení žít. „Učiteli, co mám dělat?“ – Stále častěji se mi vrací tato otázka, kterou už kdysi v počátcích křesťanství vyvolalo Kristovo slovo u jednoho z jeho posluchačů. Zkoumaje Ježíšova kázání stále více přicházím na to, že jejich cílem nikdy nebylo pouze prezentovat nové učení, ale ukázat nový styl života. Vtělením se do lidského rodu Ježíš sám
proměňuje teorii v praxi. A i přesto, že ho to stojí život, tvrdí, že jde o cestu štěstí a blaženosti. Znovu a znovu, ba s věkem stále víc, pociťuji pokušení zůstat u biblických teorií. Jakmile totiž kdokoli z nás vpustí Boží slovo hlouběji do svého života, riskuje, že ho to bude bolet, že se ohlašované slovo stane bumerangem, který se i knězi může vrátit v podobě výtek a hledání jeho chyb. Bude se pak muset nejednou omluvit a místo pochopení a odpuštění se jeho přiznané chyby stanou zbraní v rukou a ústech těch, co Boží slovo budou pouze poslouchat, případně se ho učit rozebírat z některé vědecké stránky. Je to jako milovat se pouze pro silný prožitek a nepřipustit, že stejný proces má ještě další rozměr: rozměr reprodukce. Milovat se s Božím slovem může přinášet ohromný zážitek, objevování stále nových dimenzí, poznání dosud nepoznaných okolností, ale samo o sobě a v sobě nese další podstatný prvek: umí přinášet ovoce, mění pohled na život a všechny jeho oblasti. Stává se skutečným slovem života, nejen pracovním či zábavním materiálem. Nechci už být v první řadě brilantním kazatelem, i když mě asi jako kohokoli jiného zájem o nedělní kázání samozřejmě těší. Rád bych však byl, kdybychom se naučili podle Božích slov žít. Já i vy. Tentokrát jsem si k tomu pozval Matouše. Mladého muže v produktivním věku a s nadějnou kariérou, jenž jednoho dne poznal Ježíše nejen jako sympatického člověka a výřečného učitele.
Dovolil mu zasáhnout ho a změnit jeho dosavadní smýšlení, postoj i chování. Obvykle říkáme: svatý Matouš. Tedy ten, který je pln blaženosti a štěstí. Ten, který je podstatně a navždy propojen s Bohem. A toto propojení začalo v okamžiku, kdy se nechal oslovit. O toto štěstí chci usilovat i já. Nyní, kdy mi to ještě pálí, jsem plný sil a životní energie. Chtěl bych vysadit „duchovní antikoncepci“ a dovolit, aby z radosti Božího slova vznikl nový život. Z vody a Ducha. Ze křtu a biřmování. Ze slova i svátostí. Chci žít podle Bible a být šťastným. Spolu s vámi. Spolu s Matoušem…
Bůh se stal darem, nikoli hračkou
Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“ Mt 2,1-2
Když je krátce po Vánocích, v mnoha lidech doznívá vánoční nálada i tím, že se rádi vracejí k dárkům, které obdrželi pod stromečkem. Zkoušejí si nové svetry, používají nové deodoranty, učí se zacházet s novým notebookem. Čím větší byla naše přání, tím více času u nich trávíme, když nám je někdo splnil. Ve chvílích, když dostaneme to, po čem jsme toužili, v podstatě se stírají rozdíly mezi dětmi a dospělými. Nejprve se nad dárkem rozplýváme a obdivujeme ho. Pak se v nás rozlévá radost kterou projevíme obvykle tím, že si s dárkem ihned začneme hrát. Tedy ne tak doslova: je-li to třeba svetr, oblékneme si ho a díváme se do zrcadla, jakpak nám sluší. Je-li to něco dražšího, rádi se s dárkem odebereme do samoty, kde nás nikdo neruší. Studujeme návody, zkoušíme jednotlivé funkce, objevujeme skryté možnosti. 17
Jako malé děti! Vždyť i ony, když už rozumějí tomu, že dárek je speciálně pro ně, si velmi rychle vytvoří jakýsi obranný prostor, do něhož nechtějí vpustit nikoho jiného: „To je moje hračka!“ Nejraději by ji už nepustily z ruky, a pokud ano, tak pouze proto, aby si přibraly ještě další hračky. A když ponenáhlu přece jen do toho prostoru někoho jiného vpustí, pak to obvykle bývá velmi omezený počet lidí: maminka, snad i táta… Brácha…? Toho už obvykle ne, protože on ať si hraje se svými hračkami! Jako dospělí sice víme, že se takto chovat nemáme, nicméně… Když se nikdo nedívá, i my se umíme se svými dárky mazlit a jsme docela rádi, že se o ně s nikým dělit nemusíme. A když už je někomu půjčit, tak velmi opatrně. Vždyť co když nám to náhodou někdo pokazí? Jedině, když někoho přijmeme za „svého“, potom mu svou věc občas půjčíme. Pokud je to má žena, můj přítel, moje láska… Bůh dal člověku nemalý dar. Není to pouze Dítě narozené v Betlémě. Tato skutečnost jen hmatatelně vyjadřuje to, co Bůh daroval již dávno před narozením Ježíše. Bůh se nám dává poznat. Ten, co tento dar opravdu přijal, měl Boha vpustit dovnitř a začít se jím zabývat. Nejen přijetím nějakých teologických či dogmatických pouček, ale navázáním reálného vztahu. Teprve pak je tento dar objeven, rozbalen a můžeme z něho mít radost. Náš život najednou dostal nový rozměr. Otázky, na něž jsme si předtím nebyli schopni odpovědět, se stávají jasnějšími. 18
Na oblasti života, které nebyly rozumem pochopitelné, dopadá nové světlo. Bůh s námi chce navázat vztah. Není to úžasné? Nebo má pro nás větší význam to, že se známe s rektorem vysoké školy a ředitelem největší ocelářské firmy v Česku? Anebo se snad dmeme hrdostí, že si tykáme se slavným zpěvákem a občas chodíme na večeři s nejoblíbenější moderátorkou televizního zpravodajství? Může člověk, který je hrdý na vztah s Bohem, ještě někdy zatloukat, že v něho věří? A přitom to byl on, který mi jako první nabídl důvěrné tykání. On – nekonečný, všemohoucí Bůh! Rozhodl se se mnou sdílet svůj vnitřní život, zůstat v mé blízkosti a vstoupit do viditelných událostí. Smím s ním prožívat jakoukoli chvíli, když se probudím, dokonce i v noci, nad ránem, v nemoci i zoufalství. Mohu mu kdykoli zavolat, napsat, popovídat si… Beru to vůbec ještě jako dar? Co se to jen stalo s člověkem, že velké věci bere jako samozřejmost a více se těší z nesrovnatelně menších malicherností? Dar, o němž je řeč, jako první obdržel židovský lid. Již brzy po narození Ježíše však Bůh dává najevo, že tento dar není určen pouze pro vybranou elitu a jednu skupinu lidí. K Ježíšovi postupně přicházejí i ti, co s pravou vírou Izraelitů neměli pranic společného. Aspoň z pohledu židů. V Betlémě se najednou objevili cizinci, kteří nemohli pocházet ze žádného z dvanácti izraelských kmenů; přivandrovalci, z nichž sice čišela moudrost a vzdělání, ale 19
Hospodinova pravidla určitě neznali! Nedodržují sabat, nečtou Proroky, a dokonce používají velmi divné praktiky, které Bůh v Písmu lidem zakázal používat. Do jejich, izraelské zaslíbené země, vstupují pohané, kteří si odnášejí dar, jímž Bůh obdaroval lidstvo. Možná dokážeme pochopit zklamání, které mohli prožívat obyvatelé betlémského kraje. Proč by se měli dělit o Boha, který jim v průběhu dějin již tolikrát dokázal, že právě oni jsou jeho vyvoleným národem a svatým lidem? Mesiáš přece přijde pro ně, pro světem zneuznané a tolikrát těžce zkoušené Davidovy syny. A Bůh se přesto nechává poznat nejenom židům. Bible ani tradice nám o třech mužích, kráčejících za jakousi hvězdou, moc neprozrazuje. Ale i to málo je jasným signálem pro všechny: Dar z Betléma není pouze pro menší či větší skupinu lidí. Nikdo není stoprocentním vlastníkem Božích akcií. Ty může vlastnit jedině a pouze on sám. A on rozhodl: chce spasit a darovat se každému. Nejen nám. Nám, kteří jsme v Boha uvěřili, máme s ním úzký vztah, rozmlouváme s ním a o něm, učíme se poznávat jeho cesty… A my? Proč bychom se měli o Boží přízeň s někým dělit? Chování různých náboženských skupin, které se nad druhé vyvyšují, se nevyskytovalo jen v dávné minulosti, ale v nás a kolem nás samotných se nejednou vyskytuje ještě i dnes. Znamená to tedy, že je úplně jedno, v co a jak věřím? Nikoli! Bůh ve svém Slově promlouvá a dává pravidla, 20
která má člověk dodržovat. Tuto cestu poznává každý člověk ve svém svědomí. Nelze po ní kráčet pouze navenek, stejně jako ji nelze vnutit jinému. Občas není jednoduché tu svoji cestu k Bohu poznat. Žádný jiný recept však, než hledání této cesty, není. Musíme ji zkoumat, hledat, věnovat jí čas. A pak se pro některou osobně rozhodnout: „ano“, anebo „ne“. Jako když se položí ruka na pluh a začne se orat, se musí dívat kupředu a neohlížet se zpět. Je pro nás, pro mě, touto cestou Ježíš Kristus? Pak mi bude on odpovídat i na to, jak se chovat k těm, kteří jsou jiní než já, či dokonce jdou k Bohu jinou než mou cestou. Ani oni, ani já se nesmíme chovat tak, abychom druhou stranu ponížili. I kdybychom byli sebevětší znalci Božího života, nejsme jeho majiteli, abychom mohli tvrdit, že ten druhý Boha vůbec nepoznal. Tak jako v životě, i ve víře toužíme po klidu, jistotě a bezpečí. A příchod tří „králů“ do Betléma nám na tom klidu příliš nepřidá. Drží nás v bdění, abychom se neuzavřeli do sebe a byli si stále vědomi toho, že si Bůh může kdykoli vybrat dalšího, kdo uslyší jeho hlas, kdo se mu bude chtít poklonit a kdo ho uzná nejen jako člověka, přítele či kamaráda, ale jako opravdového Boha, před nímž se není proč stydět, před nímž se můžeme poklonit se a odevzdat mu vše, na čem jsme si doposud zakládali. Obdržet víru a poznat, že Bůh se chce s námi sblížit, je velkým darem. Proto si tohoto daru máme vážit, chránit si ho a usilovat o jeho zdokonalování. S tak velkým 21
obdarováním se nehazarduje. Neseme totiž zodpovědnost za to, zda ho svou cestou životem neztrácíme nebo nepoškozujeme. Zároveň se však nebojme rozdělit se o něj. Radujme se z toho, že možná i jiní, jinou cestou a odjinud mohou chtít přicházet k Bohu a hledat ho. A to dokonce i mezi námi. Když svou víru žijeme, měli by v nás vnímat Boží jistotu, naději, lásku i sílu. A zároveň také radost a úctu k těm, kteří Boha jakkoli hledají. I když jinak, než bychom si přáli. Tak jako ti tři muži z východu. Přicházejí, pokloní se a mizí. Nepodařilo se nahu je ani chvíli mezi sebou pozdržet. Vzpomeňme si ještě jednou na to dítě, obklopené hračkami pod vánočním stromečkem, jak všem dává najevo, že to všechno je pouze jeho! Tak tedy pozor – Bůh není hračkou určenou jen a jen pro jednoho! Text evangelia (Mt 2,1-12) se čte o slavnosti Zjevení Páně (cyklus B).
22
Půst není vynález zkázy
„Když tedy dáváš almužnu, nevytrubuj před sebou, jak to dělají pokrytci v synagógách a na ulicích, aby je lidé velebili. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když však dáváš almužnu ty, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice, aby tvoje almužna zůstala skrytá, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti se rádi stavějí k modlitbě v synagógách a na rozích ulic, aby je lidé viděli. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí. A když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Když se však postíš ty, pomaž si hlavu a umyj si tvář, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je ve skrytosti; a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí.“ Mt 6,2-6.16-18
Je to už dávno. Svým malým synovcům jsem vyprávěl pohádku. Když jsem se dostal až k vládci, který přebýval ve velkém neviditelném zámku a ovládal neviditelné síly, nadhodil jsem klukům otázku, jak bychom se k němu mohli dostat. Ten starší z předškoláků tehdy ani chvíli nezaváhal: musíme se také stát neviditelnými! 47
Dětská logika – jasná a bezprostřední: chtít vstoupit do světa krále vyžaduje přijmout na sebe podobu, která nám to umožní. Nebudete-li jako děti, nevejdete do Božího království! Čili k Bohu, jenž je duchovním vládcem všeho tvorstva a který nejen ovládá celý vesmír, ale dává smysl a cíl i našemu životu. „Věřím v Boží existenci, věřím v Ježíše Krista, v Boha, který se stal člověkem…“ Křtem jsme se k této víře přihlásili a rozhodli se kráčet cestou, kterou před námi už vyšlapal Ježíš. Přijali jsme jeho nauku, nasloucháme jeho slovům a přemýšlíme o nich. Cítíme nutkání poslechnout je a zároveň pokušení jim odporovat. A to i slovům o odříkání, každodenním kříži a vítězství nad některými neduhy, nad nimiž se dá zvítězit pouze modlitbou a postem. Modlitba a půst jsou totiž způsobem, jak se dá „obléknout“ do podoby, která nás přiblíží k vyšší formě našeho života: k duchovnu. Když neuděláme z postu a modlitby pouhou vnější formu, mohou se z nás díky komunikaci s Bohem a vítězství nad našimi pozemskými a hmotnými tužbami stávat lidé více podobní svému Stvořiteli. Naše blízkost k nejvyšší a nejdokonalejší duchovní bytosti tak bude z naší strany projevena nejen slovy, ale i konkrétním skutkem. Půst se proto stává příležitostí, kdy můžeme v klidu a velmi zřetelně prozkoumat, co nás k hmotě a zemi přibíjí více než k Bohu, takže nám brání vzlétnout do vyšších sfér. Půst prověřuje, na co jsme si zvykli tak, že bez toho 48
neumíme ani chvíli být. Na čem jsme se stali závislými, co se nám těžko opouští a nad čím jsme schopni dlouze naříkat, když o to přicházíme. A co nás dokáže rozladit natolik, že to zkazí náladu nejenom nám, ale skrze nás i našemu okolí. To, co nás přibíjí k zemi a znemožňuje nám tak pohyb směrem nahoru (nebo chceme-li být přesnější, do větších hloubek ducha), může být u každého něco jiného. Auto, které stojí v garáži, a někdo kolem něho každé ráno chodí, aby se s ním pozdravil, a při každé jízdě si s ním umí užívat jako s mazlíčkem. Kafe, bez něhož si už neumíme představit začátek pracovní doby. Oběd v oblíbené restauraci, kde mě už znají a kde mám svůj zamluvený stůl a předem jasné polední menu. Krabička cigaret, kterou někdo shání jako smyslů zbavený, a pokud není v obvyklé kapse saka ji, musí ihned koupit, jinak není schopen žádné aktivity. Časopis ze světa celebrit, na který se celý týden těšíme a každé pondělí si ho kupujeme spolu s pečivem ke snídani. Sexuální prožitek, bez něhož ne a ne večer usnout. Televizní seriál, kvůli němuž vydržíme být vzhůru do jedenácté hodiny. Pravidelný pokec po internetu, u něhož jsme schopni strávit celé hodiny. Značkový parfém, který už z naší koupelny úplně vytlačil obyčejné vody po holení… Když na Popeleční středu slyšíme výzvu k pokání a postu, máme tisíce možností a námětů, kam ve svých myšlenkách zabloudit a z které oblasti vylovíme to, co nás bude asi bolet: téměř hmatatelně tak můžeme pociťovat, 49
jak nás to drží, přitahuje, přibíjí k tomuto hmotnému a pomíjivému světu. Nemusí jít vždy jen o boj s hříchem, může jít o zápas mezi hmotou a duchem. Kdyby ses měl vydat na cestu k Bohu bez smrti a dobrovolně opustit všechno, co bys ve svých dlaních držel nejdéle a pustil to jako poslední? Odedávna se na znamení postu oblékali lidé do žíněného oděvu a označovali se popelem. Byl to symbol opuštění vnější krásy a hledání krásy duchovní. Když se nám jednou do roka nabízí posypání hlavy popelem, jako bychom měli možnost podstoupit vnitřní převlékání. Zkoušíme si obléknout duchovní šat, který nás více přiblíží k Bohu. V postu nejde o sebemrskačství, trpké a bolestivé odříkání si něčeho, co je příjemné a nejednou též dovolené. Půst není totožný s příkazem nejíst maso, nezúčastňovat se hlučných zábav či svatebního veselí, půst neznamená častěji se modlit křížovou cestu a být v kostele víc než jindy. To vše je pouze projev a ten může být jen formalitou. V postu jde o víc. O vnitřní odhodlání a odvahu vstoupit do jiných rozměrů. Zvítězit nad hmotou a tělem, v němž jsme prozatím jakoby uvězněni a daleko od Pána, od jeho Království. Lidé vnímají pouze vnějšek: budou možná vidět, že se skromněji oblékám, že chybím v kavárně, že si dávám méně masa anebo ráno chodím do práce včas a hned začínám pracovat. Bůh však má možnost vidět i to, co se odehrává v tom světě, kam zatím lidské smysly nemo50
hou a kam jiní nevidí: je-li v srdcích „remcání“ a neklid z toho, že se po nás zas něco požaduje, potom jakýkoli půst či označení popelem ztrácí význam. Stává se přitom prázdným úkonem, který měl již dávno zaniknout. Už malé děti zcela logicky pochopí, že pokud se někdo z lidí chce dostat k vládci neviditelných světů, musí najít odvahu opustit viditelnou podobu. V pohádkách nikdo nepochybuje, že mu to za to stojí. Ježíš se výzvou k dobročinnosti, modlitbě a postu dotýká oblastí, které se v dobách blahobytu a míru mohou zdát zbytečnými. Bůh se v Ježíšovi už vydal na cestu k nám. Když si uvědomíme, že už prošel velký kus cesty, aby se k nám přiblížil, nemůžeme pouze pasivně čekat. I my se můžeme zvednout a snažit se udělat aspoň malé kroky směrem k němu. Opustit to, co nás pevně drží a zdržuje od cesty. Půst tak může být nejen cvičením vůle a zkouškou našich předsevzetí, ale opravdovým obléknutím se do vlastností, které nás pojí s Bohem. S Bohem, který je skutečný vládce a král. Ten neviditelný. A to, že jsme do jeho království povoláni, není pohádka na dobrou noc. Text evangelia (Mt 6,1-6.16-18) se čte na Popeleční středu.
51
Přehled evangelijních úryvků
str.
str.
Mt 1,18b-24
9
Mt 17,1-5
171
Mt 2,1-2
17
Mt 18,15-17
179
Mt 2,7-9
23
Mt 18,21-35
187
Mt 5,38-45
29
Mt 19,27-29
195
Mt 6,1-6.16-18
39, 47, 53, 57
Mt 20,1-15
205
Mt 7,21-27
63
Mt 21,28-32
213, 219
Mt 9,36 – 10,8
69
Mt 21,33-43
227, 233
Mt 10,17-20
77
Mt 22,2-14
243, 249
Mt 10,26-33
83
Mt 22,15-21
257
Mt 10,37-42
91
Mt 22,34-40
263
Mt 11,25-30
99, 105
Mt 23,1-10
269, 277
Mt 13,3-9
111
Mt 25,1-13
287, 293
Mt 13,16-17
117
Mt 25,14-30
301
Mt 13,24-30
125
Mt 25,31-46
307, 315,
Mt 13,44-52
133
321
Mt 14,24-31
141
Mt 27,11-66
329
Mt 15,21-28
145
Mt 28,1-7
337
Mt 16,13-19
153
Mt 28,8-10
345
Mt 16,21-26
163
Mt 28,16-20
351
356
Obsah
Muž, který v Bibli mlčí (Mt 1,18b-21.24)................................................. 9 Bůh se stal darem, nikoli hračkou (Mt 2,1-2)........................................17 Kdo překáží dnešním hledačům (Mt 2,7-9)...........................................23 Jeden úhel pohledu na střet s islámem (Mt 5,38-45)............................29 Nejde jen o odříkání (Mt 6,1)..................................................................39 Půst není vynález zkázy (Mt 6,2-6.16-18)..............................................47 Úsměv na začátku postní doby (Mt 6,16-18).........................................53 Je čas na změnu! (Mt 6,1-6.16-18)..........................................................57 I na dobrých základech může stát ruina (Mt 7,24-27).........................63 Zadarmo ani kuře nehrabe (Mt 9,36 – 10,8)..........................................69 Chybějící figurka v betlémě (Mt 10,17-20)............................................77 Jsme víc než mistři světa! (Mt 10,26-33)................................................83 Kdo je moje matka a můj bratr? (Mt 10,37-42).....................................91 Dát Bohu své „ano“ (Mt 11,25-26)..........................................................99 Kdo hledá práci, nečeká se založenýma rukama (Mt 11,25-30)........105 Podobenství jasné jako facka (Mt 13,3-9)............................................111 Může svatý nerozumět svatému? (Mt 13,16-17).................................117 Teroristé na dosah ruky (Mt 13,24-30).................................................125 Terorismus s Bohem za zády (Mt 13,44-52)........................................133 Láska hledá toho druhého, ne sebe (Mt 14,24-31)..............................141 Co když jsem na jiné straně, než je Ježíš? (Mt 15,21-28)...................145
358
Výběrové řízení na věčný život (Mt 16,13-19).....................................153 Vyvolení versus VyVolení (Mt 16,21-26).............................................163 Aktualizace proměnění Páně, verze 2005 (Mt 17,1-5)........................171 O čem píše dnešní Blesk… (Mt 18,15-17)...........................................179 Žák chytřejší než jeho učitel (Mt 18,21-35).........................................187 Oslava, jak se patří (Mt 19,27-29).........................................................195 To jsem si opravdu nezasloužil! (Mt 20,1-15)......................................205 Privatizace Boha už proběhla (Mt 21,28-32).......................................213 Objektivní příčiny, proč nejde něco splnit včas (Mt 21,28-32).........219 Kdo jsou tedy ti farizeové, co takto činí? (Mt 21,33-41)....................227 Nepříjemná slova o autoritě (Mt 21,33-43)..........................................233 Taková divná to byla svatba! (Mt 22,2-14)...........................................243 Taky jste už jednou větou zkazili všem náladu? (Mt 22,2-13)...........249 Zakuklený farizeus v našem nitru (Mt 22,15-21)................................257 Láska je víc než přikázání (Mt 22,34-40).............................................263 Bude nutné přepsat své vizitky (Mt 23,1-10).......................................269 Aktuální úvaha o kritice v církvi (Mt 23,1-7)......................................277 Lampy bychom měli. Ale kde vzít olej? (Mt 25,1-13).........................287 Klídek, přece se nepřetrhneme! (Mt 25,1-13)......................................293 Vytunelované talenty (Mt 25,14-30).....................................................301 Jak se kostel proměňuje ve společenství (Mt 25,31-40)......................307 Naše účast na soutěži krásy (Mt 25,31-46)...........................................315 Duel – Výzva – Zúčtování. Kdo koho vyzývá a kdo účtuje? (Mt 25,31-46)....................................................................................321 Když se řekne křesťan – katolík (Mt 27,11-66)....................................329 Moje soukromá kniha rekordů (Mt 28,1-7).........................................337 I strach lze sloučit s radostí v srdci (Mt 28,8-10)................................345 Unie = sjednocení (Mt 28,16-20)..........................................................351 Přehled evangelijních úryvků..................................................................357
359