Rozmluvy s Bohem 2b: Velikonoční období

FRANCISCO FERNÁNDEZ-CARVAJAL

Rozmluvy s Bohem Rozjímání na každý den církevního roku

Svazek 2b Velikonoční období

Obsah pondělí v oktávu velikonočním 1. Radost ze zmrtvýchvstání............................................................7

I. Opravdová radost má původ v Kristu.

II. Smutek přichází, když zbloudíme a vzdálíme se Bohu.

Buďme optimističtí, vyrovnaní, radostní i v protivenstvích.

III. Přinášejme pokoj a radost druhým. úterý v oktávu velikonočním 2. Ježíš Kristus žije navždy..................................................................15

I. Pán se zjevuje Marii Magdalské. Ježíš v našem životě.

II. Kristova přítomnost mezi námi.

III. Vyhledávání Krista a společenství s ním.

Příklad Marie Magdalské svědčí o tom, že kdo hledá Pána upřímně, ten ho nalezne. středa v oktávu velikonočním 3. Nechejme si pomáhat .......................................................................23

I. Cestou do Emauz. Ježíš žije a stojí při nás.

II. Kristus nikdy neopouští své věrné a ani my jej neopouštějme.

Ctnost věrnosti. Buďme věrni v maličkostech.

III. Ctnost věrnosti musí být patrná ve všech aspektech života křesťana. čtvrtek v oktávu velikonočním 4. Vstříc Pánu..............................................................................................31

I. Zjevení jedenácti. Ježíš utěšuje apoštoly.

Kristova přítomnost ve svatostáncích.

II. Návštěva Nejsvětější svátosti, pokračování díkůvzdání za předchozí svaté přijímání a příprava na další.

III. Plody tohoto úkonu zbožnosti. pátek v oktávu velikonočním 5. Vytrvalost v apoštolátu.............................................................39

I. Zázračný rybolov. V Pánově blízkosti jsou vždy hojné plody.

Objevujme Pána v životních událostech.

II. Apoštolát předpokládá trpělivou práci.

III. Apoštolát si žádá čas. Čím méně ochotná duše, tím víc je třeba lidských i nadpřirozených prostředků.

398

sobota v oktávu velikonočním 6. Jděte do celého světa….................................................................47

I. Pán nás posílá do světa hlásat své učení.

II. I my, stejně jako apoštolové, budeme narážet na překážky.

Nutnost jít proti proudu. Nová evangelizace Evropy a světa.

Osobní svatost.

III. „Přistupujme ke každé duši osobně.“ Nadpřirozený optimismus.

2. neděle velikonoční 7. Tomášova víra.......................................................................................55

I. Zjevení Ježíše apoštolům v Tomášově nepřítomnosti.

Apoštolové Tomášovi oznamují, že Ježíš vstal z mrtvých.

Apoštolát s těmi, kdo poznali Krista, ale nežijí ve společenství s ním.

II. Vyznání víry apoštola Tomáše.

Naše víra se musí projevovat skutky, důvěrou v Pána, apoštolátem.

III. Zmrtvýchvstání je pro nás výzvou dosvědčovat svým životem, že Kristus žije. Nezbytnost dobré formace. pondělí po 2. neděli velikonoční 8. Představivost........................................................................................63

I. Nezbytnost vnitřního umrtvování pro nadpřirozený život.

II. Umrtvování představivosti.

III. Využití představivosti při modlitbě. úterý po 2. neděli velikonoční 9. První křesťané. Jednota.................................................................71

I. Jednota mezi křesťany, kterou si přeje Kristus, je Boží dar.

Prosme o ni.

II. Co porušuje bratrskou jednotu.

III. Láska spojuje, pýcha rozděluje. Bratrství prvních křesťanů.

Vyhýbejme se tomu, co by mohlo jednotě škodit. středa po 2. neděli velikonoční 10. Láska projevující se skutky..........................................................79

I. Pán nás miloval jako první. Láska se odplácí láskou.

Svatost v každodenních záležitostech.

II. Činorodá láska. Boží vůle.

III. Láska a cit. Oddanost Bohu. Plnění vlastních povinností.

399

čtvrtek po 2. neděli velikonoční 11. Konat dobro a vystupovat proti zlu...................................87

I. Apoštolové vystupují proti nespravedlivým příkazům.

Pevnost ve víře.

II. Všechny skutečnosti – jedna jako druhá – mají směřovat k Bohu.

Jednota života. Příkladnost.

III. Při hodnocení pozemských skutečností nelze opomíjet víru.

Odpor ke zlu. pátek po 2. neděli velikonoční 12. Lidské a nadpřirozené prostředky........................................95

I. Dělejme, co je v našich silách, i kdyby to mělo být málo.

Pán naši snahu znásobuje.

II. Nadpřirozený optimismus: počítejme s Pánem a s jeho mocí.

III. Ovoce apoštolátu závisí na spojení lidských a nadpřirozených prostředků.

Jsme Pánovými nástroji ke konání skutků, které převyšují naše schopnosti. sobota po 2. neděli velikonoční 13. Církev bude trvat do konce věků........................................ 103

I. Nepomíjejícnost církve navzdory pronásledování, herezím, nevěrnostem.

II. Útoky na církev v nás podněcují lásku k ní a touhu konat zadostiučinění.

III. Ani v našem životě nechybí chvíle temna, utrpení a zkoušky.

Bezpečí u Pána. Pomoc Panny Marie.

3. neděle velikonoční 14. Den Páně.................................................................................................. 111

I. Neděle, den Páně.

II. Křesťanské svátky. Jejich význam.

Středem křesťanského svátku je mše svatá.

III. Veřejný kult Bohu. Nedělní a sváteční odpočinek. pondělí po 3. neděli velikonoční 15. Křesťanská přirozenost............................................................. 119

I. Buďme pravými křesťany ve všech životních situacích.

II. Apoštolát v obtížných podmínkách.

III. Poctivé úmysly.

400

úterý po 3. neděli velikonoční 16. Správný úmysl..................................................................................... 127

I. Čistota úmyslu a Boží přítomnost. Jednáme před Boží tváří.

II. Buďme bdělí při slovech chvály. „Vše k Boží slávě.“ Náprava.

III. Přemýšlejme o důvodech svého jednání.

Opomenutí v apoštolátu jako důsledek nesprávného úmyslu. středa po 3. neděli velikonoční 17. Užitek z protivenství................................................................... 135

I. Apoštolský duch prvních křesťanů uprostřed pronásledování.

Ovoce útrap a soužení.

II. Síla za nesnadných okolností.

III. Jednota s Bohem v nejtěžších chvílích. čtvrtek po 3. neděli velikonoční 18. Chléb věčného života.................................................................. 143

I. Přislíbení eucharistie v synagoze v Kafarnau.

Pán od nás vyžaduje živou víru. Hymnus Adoro te devote.

II. Tajemství víry. Transsubstanciace.

III. Účinky svatého přijímání v duši: posilňuje, uzdravuje a působí radost. pátek po 3. neděli velikonoční 19. Společenství svatých.................................................................... 151

I. Společenství duchovních dober. „Poklad církve.“

II. Zahrnuje všechny křesťany.

Netušený dopad našich dobrých skutků.

III. Odpustky. sobota po 3. neděli velikonoční 20. Zvláštní zpytování svědomí.................................................... 159

I. Věrnost Pánu si vyžaduje každodenní boj.

Zvláštní zpytování svědomí.

II. Cíl a předmět zvláštního zpytování svědomí.

III. Vytrvalost v boji. Věrnost v těžkých chvílích se denně upevňuje ve zdánlivě malých věcech.

4. neděle velikonoční 21. Dobrý pastýř. Láska k papeži..................................................... 167

I. Ježíš je dobrý pastýř. Pověřuje Petra a jeho následovníky, aby pokračovali v jeho poslání zde na zemi a řídili církev.

401

II. Petrův primát. Láska prvních křesťanů k Petrovi.

III. Věrná poslušnost Kristovu vikáři, šíření jeho učení. „Sladký Kristus na zemi.“ pondělí po 4. neděli velikonoční 22. Touha po svatosti............................................................................ 175

I. Vůle být svatým je prvním krokem nezbytným k tomu, abychom vytrvali na této cestě až do konce.

Upřímná a účinná touha.

II. Maloměšťáctví a vlažnost touhu po svatosti ničí. Buďme bdělí.

III. Počítejme s Boží milostí a dejme všemu svůj čas.

V boji o polepšení se chraňme malomyslnosti. úterý po 4. neděli velikonoční 23. První křesťané. Všeobecnost víry........................................ 183

I. Rychlé šíření křesťanství. První křesťané se posvěcovali nacházením Krista ve svém prostředí.

II. Příkladní občané uprostřed světa.

Přinášejme Krista do všech končin.

III. Křesťanské zvyky v rodině. středa po 4. neděli velikonoční 24. Díkůvzdání........................................................................................... 191

I. Poděkování Bohu za všechna dobrodiní je projevem víry, naděje a lásky. Četné důvody k díkůvzdání.

II. Všímejme si Boží dobroty ve svém životě.

Lidská ctnost vděčnosti.

III. Díkůvzdání po mši svaté a po svatém přijímání. čtvrtek po 4. neděli velikonoční 25. Učme se odpouštět.......................................................................... 199

I. Lidé se mohou změnit.

Nedělejme si o nikom konečný úsudek na základě jeho vnějšího vystupování.

II. Odpouštět a zapomínat. Obnovení přerušených pout přátelství.

III. Pokud budeme pokorní, můžeme být dobrými Pánovými nástroji navzdory zaváháním a slabostem. pátek po 4. neděli velikonoční 26. Četba evangelia a rozjímání nad ním............................... 207

I. Užitek z četby evangelia.

402

II. Vnímejme v něm Kristovo nejsvětější lidství.

III. Pán k nám promlouvá skrze posvátné knihy.

Boží Slovo je vždy aktuální. sobota po 4. neděli velikonoční 27. Ctnost naděje..................................................................................... 215

I. Lidská naděje a nadpřirozená ctnost naděje.

Jistota této ctnosti. Pán nám dá vždy potřebné milosti.

II. Hříchy proti naději: domýšlivost a malomyslnost.

III. Panna Maria, naděje naše. Utíkejme se k ní neustále, zvláště v těch nejtěžších chvílích.

5. neděle velikonoční 28. Ctnost spravedlnosti................................................................... 223

I. Buďme spravedliví vůči těm, se kterými se setkáváme, kdo jsou na nás závislí, a také vůči společnosti.

II. Šíření spravedlnosti.

III. Podstata a cíl spravedlnosti. pondělí po 5. neděli velikonoční 29. Jsme Božím chrámem...................................................................... 231

I. Přebývání Nejsvětější Trojice v duši.

Hledejme Boha sami v sobě.

II. Potřeba vnitřního usebrání při rozmluvě s Bohem. Umrtvování.

III. Vztah s Duchem svatým. úterý po 5. neděli velikonoční 30. Pokoj vám zanechávám................................................................ 239

I. Pán dává učedníkům svůj pokoj.

II. Skutečný pokoj je ovocem Ducha svatého.

Poslání šířit pokoj ve světě počínaje vlastní duší, rodinou, pracovištěm…

III. Rozsévači pokoje a radosti. středa po 5. neděli velikonoční 31. Vinný kmen a ratolesti............................................................... 247

I. Ježíš Kristus je pravý vinný kmen. Božský život v duši.

II. Ježíš nás čistí, abychom nesli ještě více ovoce.

Smysl bolesti a umrtvování. Častá zpověď.

III. Jednota s Kristem. Apoštolát, „přebytek duchovního života“.

Suchá ratolest.

403

čtvrtek po 5. neděli velikonoční 32. Obětování denních skutků....................................................... 255

I. Ranní obětování skutků předkládá celý den Bohu.

První modlitba dne.

II. Jak obětovat den Bohu. „Hrdinská minuta.“ III. Obětování skutků a mše svatá.

Obětujme Pánu svou práci několikrát denně. pátek po 5. neděli velikonoční 33. Hodnota přátelství....................................................................... 263

I. Ježíš, „přítel, který nikdy nezradí“.

V něm poznáváme opravdový smysl přátelství.

II. Přátelství je velikým lidským dobrem, kterému můžeme dát nadpřirozenou hodnotu.

Vlastnosti skutečného přátelství.

III. Apoštolát s přáteli. sobota po 5. neděli velikonoční 34. Svatý růženec..................................................................................... 271

I. Ve svatém růženci nás Panna Maria učí kontemplovat život jejího Syna.

II. Růženec v rodině. „Mocná zbraň.“

III. Roztržitost při modlitbě svatého růžence.

6. neděle velikonoční 35. Naděje nebe........................................................................................... 279

I. Byli jsme stvořeni pro nebe. Živme v sobě naději.

II. Boží zjevení o věčném životě.

III. Vzkříšení těl. Myšlenky na nebe nás mají vést k rozhodnému a radostnému boji o jeho dosažení. pondělí po 6. neděli velikonoční 36. Dary Ducha svatého...................................................................... 287

I. Nadpřirozené ctnosti a dary Ducha svatého.

II. Sedm darů Ducha. Jejich vliv na život křesťana.

III. Novéna k Duchu svatému. úterý po 6. neděli velikonoční 37. Květen, měsíc Panny Marie........................................................ 295

I. Úcta k Marii přináší Boží milosrdenství.

Láska celého křesťanského lidu.

404

II. Měsíc květen.

III. Poutě. Jejich význam pro pokání a pro apoštolát. středa po 6. neděli velikonoční 38. Plody apoštolátu............................................................................ 303

I. Hlásání celistvého Kristova učení.

Příklad svatého Pavla a prvních křesťanů.

II. Nepřestávejme zasévat, plodům dává vzrůst Bůh.

Vytrvalost v apoštolátu.

III. Zvláštní místo ženy v evangelizaci rodiny. slavnost nanebevstoupení páně 39. Ježíš nás očekává v nebi............................................................... 311

I. Kristovým nanebevstoupením vrcholí tajemství jeho slavného povýšení.

II. Nanebevstoupení posiluje a živí naši touhu dosáhnout nebe.

III. Nanebevstoupení a apoštolské poslání křesťana.

Novéna k Duchu svatému pátek po 6. neděli velikonoční 40. Dar rozumu.......................................................................................... 319

I. Díky tomuto daru dojdeme k hlubšímu poznání tajemství víry.

Jeho nezbytnost pro plnost křesťanského života.

II. Dostávají jej všichni křesťané, ale jeho rozvoj vyžaduje žít v milosti a usilovat o osobní svatost.

III. Nutnost očišťovat duši. Dar rozumu a kontemplativní život. sobota po 6. neděli velikonoční 41. Dar poznání.......................................................................................... 327

I. Umožňuje nám správně posuzovat stvořené věci v souladu s Božím plánem stvoření a pozdvižení do nadpřirozeného řádu.

II. Dar poznání a posvěcování pozemských věcí.

III. Skutečná hodnota a smysl tohoto světa.

K přijetí tohoto daru je nezbytná odpoutanost a pokora.

7. neděle velikonoční 42. Dar moudrosti................................................................................... 335

I. Umožňuje nám láskyplně poznat Boha, lidi a stvořené věci, pokud se k němu vztahují. Je úzce spojen s ctností lásky.

II. Díky tomuto daru máme účast na Kristových citech vůči lidem ve svém okolí. Učí nás pohlížet na události

405

ve světle plánů prozřetelnosti Boha, který se vždy projevuje jako náš Otec.

III. Dar moudrosti a kontemplativní způsob každodenního života. pondělí po 7. neděli velikonoční 43. Dar rady................................................................................................. 343

I. Dar rady a ctnost rozvážnosti.

II. Dar rady velmi pomáhá zachovat si správně formované svědomí.

III. Rady v duchovním vedení.

Prostředky usnadňující působení tohoto daru. úterý po 7. neděli velikonoční 44. Dar zbožnosti..................................................................................... 351

I. Vlastním účinkem tohoto daru je Boží synovství.

Vede nás k tomu, abychom se na Boha obraceli s něžností a láskou dítěte k otci.

II. Synovská důvěra v modlitbě. Dar zbožnosti a lásky.

III. Duch zbožnosti ve vztahu k Panně Marii, svatým, duším v očistci a rodičům. Úcta ke stvořeným věcem. středa po 7. neděli velikonoční 45. Dar síly..................................................................................................... 359

I. Duch svatý poskytuje duši potřebnou sílu k překonání překážek a uplatňování ctností.

II. Pán od nás očekává hrdinství v maličkostech, v každodenním plnění našich úkolů.

III. Síla v našem každodenním životě.

Prostředky k usnadnění působení tohoto daru. čtvrtek po 7. neděli velikonoční 46. Dar bázně Boží.................................................................................... 367

I. Svatá bázeň před Bohem a otrocký strach.

Důsledky tohoto daru v duši.

II. Svatá bázeň Boží a snaha odmítat každý hřích.

III. Vztah tohoto daru ke ctnostem pokory a mírnosti.

Citlivost duše a cit pro hřích. pátek po 7. neděli velikonoční 47. Ovoce Ducha svatého................................................................... 375

I. Ovoce Ducha svatého v duši, projev Boží slávy.

Láska, radost a pokoj.

406

II. Trpělivost a vytrvalost. Jejich význam v apoštolátu.

III. Ovoce, které bezprostředně napomáhá dobru bližního:

dobrota, vlídnost, tichost, věrnost, mírnost, zdrženlivost a čistota. sobota po 7. neděli velikonoční 48. Duch svatý a Maria......................................................................... 383

I. Očekávejme příchod Utěšitele v blízkosti Přesvaté Panny.

II. Duch svatý v Mariině životě.

III. Panna Maria, „srdce rodící se církve“, aktivně přispívá k dílu Ducha svatého v duších. slavnost seslání ducha svatého 49. Příchod Ducha svatého.............................................................. 391

I. Židovský svátek Letnic. Seslání Ducha svatého.

Prudký vítr a ohnivé jazyky.

II. Utěšitel neustále posvěcuje církev a každou duši.

Odpovídání na podněty a vnuknutí Ducha svatého.

III. Odpověď: poslušnost, život modlitby, sjednocení s křížem.

407

slavnost seslání ducha svatého

49. Příchod Ducha svatého

I. Židovský svátek Letnic. Seslání Ducha svatého. Prudký vítr a ohnivé jazyky.

II. Utěšitel neustále posvěcuje církev a každou duši. Odpovídání na podněty a vnuknutí Ducha svatého.

III. Odpověď: poslušnost, život modlitby, sjednocení s křížem.

I. Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který v nás přebývá. Aleluja.1 Letnice byly jedním ze tří největších židovských svátků. Mnozí Izraelité v ty dny putovali do Jeruzaléma, aby se poklonili Bohu v chrámu. Tato slavnost má původ v dávných slavnostech, kdy lidé vzdávali díky Bohu za úrodu po skončení sklizně.

Později se k tomu přidala vzpomínka na vyhlášení Božího zákona na hoře Sinaj. Slavila se padesát dní po skončení Paschy. Hmotná sklizeň, kterou židé slavili s takovou radostí, se Božím úradkem v Nové smlouvě zaměnila za svátek obrovské radosti, kterým byl příchod Ducha svatého se všemi jeho dary a plody.

391

slavnost seslání ducha svatého

Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali.2 Duch svatý se zjevil ve stejných živlech, které provázely přítomnost Boha ve Starém zákoně: v ohni a větru.3 Oheň se v Písmu svatém objevuje jako láska, která vše proniká, a jako živel očistný.4 Tyto obrazy nám umožňují lépe chápat působení Ducha svatého v duších: Ure igne Sancti Spiritus renes nostros et cor nostrum, Domine... Očisti, Pane, ohněm Ducha svatého naše nitro a naše srdce…

Oheň rovněž vydává světlo a přináší jas, ve kterém Duch svatý zjevuje učení Ježíše Krista: Až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe (…). On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí.5 Jindy Ježíš své věrné upozornil: (…) Přímluvce, Duch svatý (…) ten vás naučí všemu a připomene vám všechno ostatní, co jsem vám řekl já.6 On je ten, kdo dává poznat plnou pravdu o Kristu: „sesláním Ducha pravdy zjevení naplňuje, dovršuje a božským svědectvím potvrzuje“.7 Ve Starém zákoně se působení Ducha svatého často zobrazuje jako „vánek“, aby se vyjádřila jemnost a zároveň síla Boží lásky. Není nic mírnějšího než větřík pronikající všude, dokonce i do neživých těl, kterým dává vlastní život. Prudký vítr v den Letnic vyjadřuje novou sílu, kterou Boží láska vstupuje do církve a do duší.

392

slavnost seslání ducha svatého

Svatý Petr vysvětluje zástupu, který se shromáždil u večeřadla, že se právě nyní naplňuje, co ohlašovali proroci8: V posledních dnech, praví Bůh, vyliji ze svého Ducha na všechny lidi (…).9 Toto vylití Ducha nepřijímá jen hrstka vyvolených, jak tomu bylo u společníků Mojžíše10 nebo proroků, ale všichni lidé, podle toho, do jaké míry přijímají Krista11. Působení Ducha svatého v učednících i v těch, kdo je poslouchali, vyvolalo takový údiv, že všichni žasli, plni lásky a radosti.

II. Příchod Ducha svatého o Letnicích nebyl v dějinách církve ojedinělou událostí. Přímluvce totiž neustále posvěcuje celou církev i každou duši častými vnuknutími, jimiž jsou „všechny vnitřní touhy, pohnutky, výčitky, výtky, každé osvícení a poznání, kterými v nás působí Bůh, a to tak, že ve své otcovské péči a lásce vychází vstříc našemu srdci se svým požehnáním, aby nás probouzel, podněcoval, nabádal a vábil ke svatým ctnostem, k nebeské lásce, k dobrým předsevzetím – zkrátka ke všemu, co nás vede k našemu věčnému dobru“.12 V duši působí „tiše a mírně (…); přichází zachránit, uzdravit, dát světlo“.13 O Letnicích dostali apoštolové sílu k poslání svědčit o Ježíši, aby ohlašovali radostnou zvěst všem lidem. Avšak nejen oni. Všichni, kdo v něho uvěří, budou mít sladkou povinnost hlásat, že Kristus zemřel a vstal z mrtvých pro naši spásu. V posledních dnech, praví Bůh, vyliji ze svého Ducha na všechny 393

slavnost seslání ducha svatého

lidi. Pak budou vaši synové a vaše dcery prorokovat, vaši mladí muži budou mít vidění, vaši starci dostanou ve snu zjevení. Vyliji v těch dnech ze svého Ducha i na své služebníky a na své služebnice, a budou prorokovat.14 Tak promluvil Petr ráno o Letnicích, kdy začíná období posledních dní, ve kterých byl novým způsobem vylit Duch svatý na ty, kdo věří, že Ježíš je Boží Syn, a uvádějí v praxi jeho učení.

Všichni křesťané jsou tedy posláni zvěstovat a velebit magnalia Dei15, divy, které Bůh učinil na svém Synu a na všech, kdo v něj věří. Jsme svatý lid, abychom zvěstovali vznešenost toho, který nás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.16 Když si uvědomíme, že posvěcení a apoštolská účinnost našeho života závisí na odpovídání na vnuknutí Ducha svatého, pocítíme potřebu často jej prosit, aby z našich duší smazal viny, svlažil vyprahlá srdce, raněné ráčil vyhojit, srovnal, co je zkřivené, zahřál, co je studené, a nedal nám zabloudit.17 Dobře přece víme, že v našem nitru je mnoho nečistoty a míst, která nevydávají očekávané plody, protože jsou suchá, nemocná, vlažná nebo vychýlená a vyžadují nápravu.

Musíme prosit rovněž o větší učenlivost, a to učenlivost aktivní, která nám umožní přijímat podněty a vnuknutí Přímluvce s čistým srdcem.

III. Abychom byli věrnější neustálým podnětům a vnuknutím Ducha svatého v naší duši, „můžeme 394

slavnost seslání ducha svatého

se zaměřit na tři základní věci: je to poslušnost (…), život modlitby a sjednocení s křížem“.

Poslušnost „je na prvním místě, protože Duch svatý svými vnuknutími postupně udává nadpřirozený tón našim myšlenkám, přáním i skutkům. To on nás vede, abychom přilnuli ke Kristovu učení a do hloubky je pochopili, to on nám dává nové světlo, abychom si uvědomovali své vlastní povolání, a sílu pro uskutečnění všeho, co od nás Bůh očekává“.18 Přímluvce v naší duši neustále působí, takže bez podnětu Ducha svatého nevyřkneme žádnou střelnou modlitbu19, jak poznamenává svatý Pavel ve druhém čtení mše svaté. On je přítomen v naší modlitbě a podněcuje nás k ní, při četbě evangelia, když objevujeme nové světlo v radě, kterou jsme dostali, když rozjímáme o pravdě víry, o níž jsme možná už dříve mnohokrát uvažovali. Uvědomujeme si, že tato jasnost nevychází z naší vůle. Není to věc naše, ale Boží. To Duch svatý nás jemně ponouká, abychom přistoupili ke svátosti smíření a vyznali své hříchy, pozvedli své srdce k Bohu, vykonali dobrý skutek. To on nám navrhuje drobné umrtvování a pomáhá nám najít vhodné slovo, které člověka vede k nápravě. Život modlitby, „protože odevzdání, poslušnost a dobrota křesťana se rodí z lásky a k lásce i směřuje.

Křesťanský život vyžaduje nepřetržitý dialog s jediným a trojjediným Bohem a k tomuto důvěrnému vztahu nás vede právě Duch svatý (…). Utíkejme se k němu 395

slavnost seslání ducha svatého

pravidelně a on nás bude posvěcovat: důvěřujme mu, prosme ho o pomoc, snažme se žít v jeho blízkosti. Tak bude pomalu růst i naše ubohé srdce, budeme stále více toužit milovat Boha a pro něho i všechny lidi“.20 Sjednocení s křížem, „protože v Kristově životě předcházela vzkříšení i seslání Ducha svatého Kalvárie a tentýž postup by se měl zachovat i v životě každého křesťana (…). Duch svatý je plodem kříže, naprostého odevzdání se Bohu, hledání jedině jeho slávy a zřeknutí se sebe sama“.21 Svou modlitbu můžeme zakončit tím, že přijmeme za své prosby shrnuté v sekvenci dnešní mše svaté ke slavnosti Seslání Ducha svatého: Svatý Duchu, sestup k nám, dej své světlo temnotám, v jasu lásky nech nás žít.

Přijď se svými dary zas, otče chudých, mezi nás, přijď nám srdce potěšit.

Těšiteli, buď náš host, žij nám v srdci pro radost, pro klid, kterým oplýváš.

Po práci nech oddychnout, osvěž naši zprahlou pouť, setři slzy z našich řas.

Daruj šťastný plamen svůj věrným srdcím, pamatuj na nás, k nimž ses naklonil. (…)

396

slavnost seslání ducha svatého

Smyj z nás hříchy, stopy vin, dej svou svěžest žíznivým, vyhoj z bolestí a ran.

Zchladlým srdcím oheň dej, z lhostejnosti pomáhej, odveď ze scestí a chraň.

Veď nás k ctnostem, nauč nás dobrem naplňovat čas, svými dary pomoz všem.

Uč nás, jak si zasloužit šťastnou smrt. A dej nám žít věčnou radost před Bohem.22 Pokud chceme zlepšit vztah s Duchem svatým, není nic účinnějšího než obrátit se na Pannu Marii, která dokázala odpovídat na vnuknutí Ducha svatého jako žádné jiné stvoření. Vždyť i apoštolové v den Letnic jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.23

MISÁL, vstupní antifona. Vigilie, Řím 5,5; 18,11. — 2 Sk 2,1-2. — 3 Srov. Ex 3,2. — Srov. M. D. PHILIPPE: Misterio de María. Madrid, Rialp 1986, s. 352-355. — 5 Srov.

Jan 16,13-14. — 6 Jan 14,26. — 7 Dei Verbum, 4. — 8 Jl 2,28. — 9 Sk 2,17. — 10 Srov. Nm 11,25. — 11 Srov. Jan 7,39. — 12 SV. FRANTIŠEK SALESKÝ: Úvod do zbožného života, II, 18. — 13 SV. CYRIL JERUZALÉMSKÝ: Katecheze 16, De Spiritu Sancto, 1. — 14 Sk 2,17-18. — 15 Sk 2,11. — 16 1 Petr 2,9. — 17 Srov. MISÁL, sekvence ze slavnosti Seslání Ducha svatého. — 18 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Jít s Kristem, 135. — 19 Srov. 1 Kor 12,3. — 20 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER: Jít s Kristem, 136. — 21 Tamtéž, 137. — 22 MISÁL, sekvence ze slavnosti Seslání Ducha svatého. — 23 Srov. Sk 1,14.

1 4

397