Rozmluvy s Bohem (4a)

FRANCISCO FERNÁNDEZ-CARVAJAL

Rozmluvy s Bohem Rozjímání na každý den církevního roku

SVAZEK 4a Mezidobí (14.–18. týden)

16. neděle v mezidobí, cyklus b

20. V ČASE ODPOČINKU

I. Posvěcování práce.

II. Odpočinek křesťana.

III. Křesťanské svátky.

I. V prvním čtení1 prorok Jeremiáš praví: Já sám shromáždím zbytky svého stáda (...) a přivedu je nazpět na jejich luhy, porostou a rozmnoží se. Proroctví naznačuje péči a starostlivost Mesiáše o všechny lidi a o každého zvlášť. Vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši, čteme v responsoriálním žalmu.2 Evangelium3 ukazuje Ježíšovu úslužnost vůči jeho učedníkům unaveným po apoštolské cestě po sousedních městech a vesnicích. Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte, praví jim. Evangelista vysvětluje, že pořád přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst.

Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. „Na jaké věci se jich Ježíš asi ptal a co jim asi sám vykládal!“4 159

16. neděle v mezidobí, cyklus b

Náš život, který je také službou Kristu, rodině, společnosti, je naplněn prací a oddaností druhým.

Proto se nesmíme divit, když zakusíme vyčerpání a budeme cítit potřebu si odpočinout. Ve volném čase obnovujeme své síly, abychom lépe sloužili, a chráníme své zdraví před zbytečnou újmou, která by měla dopad mimo jiné na lidi kolem nás, na kvalitu toho, co obětujeme Bohu, i na samotné apoštolské dílo.

Nedokázali bychom věnovat tolik pozornosti dětem, ženě, manželovi, sourozencům, přátelům; bylo by to na škodu našemu apoštolskému působení, naší péči a formaci těch, které nám Pán svěřil.

Patřičný odpočinek je někdy vážnou povinností. „Provaz nemůže vydržet zátěž neomezeně, i lamely luku potřebují na chvíli uvolnit, pokud jej chce lučištník znovu natáhnout, aby plnil svou funkci.“5 Pokud jde o nás, Pán vyžaduje, abychom vynakládali patřičné prostředky a udržovali se ve správné kondici, neboť od nás mnoho očekává. „Bratři a sestry, hle, jak vás Bůh miluje,“ volá svatý Augustin. „Když odpočíváme, říká nám, že ve skutečnosti odpočívá On sám!“6 Musíme však relaxovat jako dobří křesťané a posvěcovat nejprve ztrátu sil, tedy milovat Boha i při dlouhodobé námaze, když musíme z určitých důvodů v nějaké práci vytrvat. Tehdy nás zvlášť utěší, když se obrátíme na Pána, který byl na konci dne často vyčerpaný. On nám dobře rozumí.

160

16. neděle v mezidobí, cyklus b

II. Nejednou – možná i po dlouhou dobu – budeme pociťovat únavu z toho, že se nám zcela nedaří a že se musíme starat o obchodní záležitosti, dům, studium... Taková situace nás nesmí vyvádět z míry, neboť patří k lidské slabosti a je mnohdy znamením, že pracujeme intenzivně. „V některých dnech,“ přiznávala svatá Terezie od Ježíše, „stačilo jediné slůvko, abych upadla do takového trápení, že jsem toužila zemřít, neboť se mi zdálo, že mě všecko unavuje.“7 Také tyto chvíle mají být určeny Bohu, také v těchto situacích je Pán velice blízko a chce, abychom učinili opatření, která se pro daný případ nabízí: jít k doktorovi, pokud je to nezbytné, a zařídit se podle jeho rad; spát o něco více; vyjít si na procházku nebo si přečíst vhodnou knihu... Takové situace Pán dopouští, abychom hlouběji žili odpoutanost od vlastního zdraví, abychom rostli v lásce, snažili se usmívat, i když to bude náročné, nebo dokonce takřka nemožné.

Obětování takové situace Bohu může mít nesmírně záslužnou nadpřirozenou hodnotu, i když srdce se zdá být vyprahlé a neschopné projevovat zbožnost.

Pojďte i vy... a trochu si odpočiňte, praví Mistr.

Nesmí to však u nás vést k uzavření se do sebe.

Odpočinek je příležitostí k hledání Krista, neboť Láska nikdy nemá dovolenou. „Kamkoliv se obrátí srdce člověka mimo Tebe, bude proniknuto bolestí,“8 upozorňuje svatý Augustin. Přinejmenším bolestí z toho, že jsme ho odsunuli do pozadí.

161

16. neděle v mezidobí, cyklus b

Čas dovolených nesmíme promarnit tím, že nebudeme dělat nic. „Odpočinek znamená něco jako postavit hráz, aby bylo možné shromáždit síly, ideály, plány... Zkrátka řečeno: změnit činnost, aby se člověk pak vrátil – s novým zápalem – ke své běžné činnosti.“9 Tato doba má přinést vnitřní obohacení jako důsledek lásky k Bohu, pečlivého praktikování zbožnosti a odevzdanosti druhým ve snaze zapomenout na sebe sama. V takových dnech bychom se zvlášť měli snažit zpříjemňovat život lidem ve svém okolí.

Jejich radost a štěstí budou podstatnou součástí našeho odpočinku.

Mnozí dnes opomíjejí nadpřirozený život tím, že si k trávení dovolené nerozvážně volí místa, kde je morálka degradována natolik, že se v nich dobrý křesťan nemůže pohybovat, pokud touží žít v souladu s křesťanstvím. Bylo by smutné, kdyby člověk, který běžně žije s pohledem upřeným na Boha, svojí přítomností schvaloval politováníhodné poměry v takovém prostředí a vystavoval se nebezpečí, že se závažně proviní vůči Pánu. Ještě závažnější by to bylo v případě, kdyby se rodiče podíleli na tom, aby jejich děti a další na nich závislé osoby utrpěly mnohdy nenapravitelnou újmu na duši. Měli by totiž na svědomí hříchy vlastní i viny svých dětí.

Mnohým by Pán mohl říci: „K čemu vám je opět a opět putovat po obtížných a neschůdných cestách?

Odpočinutí není tam, kde je hledáte. Snažte se je hle162

16. neděle v mezidobí, cyklus b

dat, ale hledejte je tam, kde je! Hledáte blažený život v krajině smrti; tam ho není. Jak by možno bylo nalézt blažený život tam, kde vůbec není života?“10 Protože lidé v mnoha prostředích opomíjejí morální nauku o spoluúčasti na zle, musíme ji my, kteří toužíme být dobrými křesťany a kteří chceme, aby takoví byli i ostatní, vhodně a pozitivně připomínat svým přátelům a kolegům. Nezapomínejme, že ačkoliv je odpočinek povinností, není tomu tak absolutně a že dobro duše – vlastní i druhých – je nad dobro tělesné. V případě křesťana, který touží vést nerozdělený život, Bůh nechce, aby čas určený k obnově sil uvedl duši do stavu nemoci, rozvratu nebo ji jakkoliv ochudil. Navíc při troše dobré vůle bude vždy možné nalézt nebo vytvořit místa a způsoby, jak odpočívat v bezprostřední blízkosti Boha, s duší ve stavu milosti posvěcující, a využívat čas k upevnění přátelství a konání plodného apoštolátu.

III. „Křesťané mají tedy spolupracovat na tom, aby kolektivní kulturní projevy a podniky, které jsou naší době vlastní, byly proniknuty lidským a křesťanským duchem.“11 Naším úkolem je otevírat vznešené a ušlechtilé obzory společnosti, kde mnozí lidé mají díky legislativním snahám zkracovat pracovní dobu více volného času, delší víkendy, více dovolené atd. Naším úkolem je rovněž šířit striktně náboženský smysl, který svátky mají a bez něhož by 163

16. neděle v mezidobí, cyklus b

byly obsahově prázdné: Vánoce, Svatý týden, neděle a ostatní slavnosti Ježíše a Panny Marie. Apoštolát v této oblasti je naší neodkladnou povinností, protože stále více lidí využívá tyto dny k tomu, aby se vyhnuli každodenním povinnostem a snad se i poněkud vzdálili od Boha.

Slavnosti mají rozhodující význam, „neboť křesťanům umožňují lépe vnímat působení Boží milosti a dovolují jim na ni velkodušněji odpovídat“12, přičemž „srdcem křesťanského slavení“13 je mše svatá.

V ní máme obětovat vše, co tvoří náš den. Nic by nemělo smysl, pokud by člověk tuto prvořadou povinnost vůči Bohu opomíjel nebo by ji využíval jen jako výplň hluchého místa během dne, který by jinak byl přesycen jinými aktivitami, jež by člověk považoval za důležitější. V životě křesťana, který chce, aby Bůh byl středem jeho života, by to svědčilo přinejmenším o chabé lásce. Mše svatá je pro Boha tím nejlepším výrazem vděku, zejména když prožíváme nějakou slavnost, i když kvůli účasti na mši musíme pozměnit své plány. Pokud budeme velkorysí, zakusíme hlubokou radost člověka, který na lásku svého Boha Otce odpovídá.

Když Ježíš se svými blízkými odjel lodí na opuštěné místo – pokračuje evangelium mše svaté –, mnozí to zpozorovali. Proto se za nimi vydali pěšky a byli tam před nimi. Když Ježíš vystoupil z lodi a spatřil veliký zástup, naplnil jej soucit, protože byli jako ovce 164

16. neděle v mezidobí, cyklus b

bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech. Ten den si nemohl odpočinout ani Ježíš, ani jeho učedníci.

Pán nás zde svým příkladem učí, že potřeby druhých jsou přednější než potřeby naše. Také my mnohdy musíme odložit odpočinek na později, protože druzí očekávají naši pozornost a naši péči. Konejme to se stejnou radostí, s jakou se Pán věnoval zástupu, který jej potřeboval, přičemž sám odložil své úmysly stranou. On je dobrým příkladem odpoutanosti, kterou máme ve svém životě uplatňovat i my.

Iz 23,1-6. — 2 Žl 23(22),1-6. — 3 Mk 6,30-34. — 4 Srov. J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Brázda, bod 470. — 5 SV. ŘEHOŘ NAZIÁNSKÝ, Modlitba 26. — 6 SV. AUGUSTIN, Komentář k žalmům, 131, 12. — 7 SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, Cesta k dokonalosti, 38, 6. — 8 SV. AUGUSTIN, Vyznání, 4, 10, 15. — 9 Srov. J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Brázda, bod 514. — 10 SV. AUGUSTIN, Vyznání, 4, 12, 18; srov. Komentář k žalmům, 33, 2. — 11 II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, věroučná konstituce Gaudium et spes, 61. — 12 ŠPANĚLSKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE, Las fiestas del calendario cristiano, 13. 12. 1982, I, 5. — 13 Tamtéž.

1

165

Obsah

14. neděle v mezidobí, cyklus a 1. ULEHČUJME DRUHÝM JEJICH BŘEMENA..................... 7

I. Kristův příklad.

II. Buďme soucitní a milosrdní.

Tíha hříchu a nevědomosti.

III. Utíkejme se ke Kristu, když na nás citelněji doléhají těžkosti života.

Učme se od Panny Marie zapomínat na sebe.

14. neděle v mezidobí, cyklus b 2. STAČÍ TI MOJE MILOST...................................................... 15

I. Pán nám poskytuje pomoc ke zdolání překážek, pokušení a těžkostí.

II. „Jestli chceš, můžeš.“ III. Prostředky, které je třeba vynakládat v pokušení.

14. neděle v mezidobí, cyklus c 3. JAKO ŘEKA POKOJE............................................................. 23

I. Pán přichází dát pokoj světu, který jej postrádá.

II. Násilí a neklid mají kořeny v srdcích lidí.

Jsou důsledkem hříchu.

III. Pokoj v srdci pramení z poznání toho, co nás od Boha dělí, z hluboké lítosti.

Buďme šiřiteli pokoje ve světě, začněme se svými nejbližšími.

363

pondělí 14. týdne 4. NACHÁZEJME KRISTA V CÍRKVI.................................... 31

I. Nelze milovat, následovat či slyšet Krista, aniž bychom byli věrní a vnímaví vůči církvi.

II. V ní máme účast na životě Kristově.

III. Víra, naděje a láska ve vztahu k církvi. úterý 14. týdne 5. ASKETICKÝ BOJ..................................................................... 39

I. V srdci člověka dochází každý den k četným bojům.

Pánova ustavičná pomoc.

II. K následování Krista je nezbytné každodenní radostné a pokorné úsilí.

III. Mnohdy je třeba začít znovu.

Utíkejme se k Marii, naší Matce. středa 14. týdne 6. JDĚTE K JOSEFOVI!.............................................................. 47

I. Josef, syn Jakubův, předobraz svatého Josefa, přečistého snoubence Panny Marie.

II. Patronát svatého Josefa nad všeobecnou církví a nad každým z nás. Utíkejme se k němu ve svých potřebách.

III. Ite ad Ioseph... Jděte k Josefovi. čtvrtek 14. týdne 7. NADPŘIROZENÉ POSLÁNÍ CÍRKVE............................... 55

I. Církev hlásá Kristovo poselství a uskutečňuje jeho dílo ve světě.

II. Poslání církve je nadpřirozeného charakteru, ale to neznamená, že by byla lhostejná k záležitostem týkajícím se lidské důstojnosti.

III. Křesťané podávají důkaz jednoty života tím, že podporují spravedlivá díla a skutky milosrdenství.

364

pátek 14. týdne 8. ROZVÁŽNOST A PROSTOTA............................................. 63

I. Pán je příkladem těchto dvou ctností, které se vzájemně přivádí k dokonalosti.

II. Prosme o radu.

III. Falešná rozvážnost. sobota 14. týdne 9. LÁSKA K PRAVDĚ................................................................. 71

I. Hovořme o Bohu a jeho učení jasně a pevně, beze strachu.

II. Jednejme podle svědomí. Upřímnost k sobě samému.

III. Vždy říkejme pravdu: ve věcech důležitých i ve zdánlivých maličkostech.

15. neděle v mezidobí, cyklus a 1 0. PODOBENSTVÍ O ROZSÉVAČI......................................... 79

I. Semeno a cesta. Nedostatečná vnitřní soustředěnost znemožňuje spojení s Bohem.

II. Kamení a trny. Nutnost obětí a odpoutanosti v nadpřirozeném životě.

III. Odpovídání na milost. Nesme ovoce.

15. neděle v mezidobí, cyklus b 1 1. LÁSKA A ÚCTA KE KNĚŽSTVÍ.......................................... 87

I. Identita a poslání kněze.

II. Kněz uděluje Boží poklady. Důstojnost kněze.

III. Pomoc, kterou mu můžeme poskytnout. Modlitba. Úcta ke kněžskému stavu.

365

15. nděle v mezidobí, cyklus c 12. MILOSRDNÝ SAMARITÁN................................................. 95

I. Bližním je ten, kdo je v naší blízkosti a potřebuje pomoc. Přiveďme ho k víře, to je nejvyšší důkaz lásky.

II. Hříchy z nedbalosti v lásce. Ježíš, předmět naší lásky.

III. Praktická a účinná bratrská láska. Před potřebami druhých musí naše záležitosti ustoupit stranou. pondělí 15. týdne 1 3. RODIČE A POVOLÁNÍ DĚTÍ............................................ 103

I. Naprostá svoboda k následování Krista.

Povolání je nesmírná čest.

II. Opustit rodiče, když nastane ten správný okamžik, je zákonem života.

III. Přejme dětem to nejlepší. úterý 15. týdne 1 4. BOLEST NAD HŘÍCHY....................................................... 111

I. Některá města ani přes mnohé zázraky, které v nich Ježíš učinil, nekonala pokání. Ježíš prochází také v naší blízkosti.

II. Plody lítosti v duši.

III. Prosme o dar lítosti. Skutky pokání. středa 15. týdne 1 5. NÁŠ OTEC BŮH.................................................................... 119

I. Bůh je vždy při nás.

II. Napodobujme Ježíše, abychom byli dobrými dětmi Boha Otce.

III. Boží synovství nás vede ke ztotožnění s Kristem.

366

čtvrtek 15. týdne 1 6. PÁNOVO JHO NETÍŽÍ........................................................ 127

I. Ježíš Kristus nás osvobozuje od těch nejtěžších břemen.

II. Musíme počítat s tíhou bolesti, s protivenstvími a překážkami.

III. Sportovní duch, pevnost a radost v boji se vším, co se nám protiví nebo nám není příliš příjemné, co odporuje našim plánům nebo nám působí trápení a bolest. Varujme se malomyslnosti. pátek 15. týdne 17. PÁNOVA PASCHA................................................................ 135

I. Židovská Pascha.

II. Ježíšova poslední večeře s jeho učedníky.

Skutečný velikonoční Beránek.

III. Mše svatá, těžiště vnitřního života. sobota 15. týdne 1 8. NALOMENOU TŘTINU NEDOLOMÍ............................. 143

I. Kristova mírnost a milosrdenství.

II. Ježíš nikoho nezatracuje. Pomáhá nám, přestože jsme zhřešili.

III. Naše vystupování vůči druhým musí být plné soucitu, pochopení a milosrdenství.

16. neděle v mezidobí, cyklus a 1 9. PLEVEL V PODOBĚ BLUDNÉHO UČENÍ..................... 151

I. Aktuálnost podobenství o koukolu a pšenici.

II. Šíření dobrého učení je úkolem všech.

Používejme dostupné prostředky.

III. Udusme plevel hojností dobrého semena.

Nenechme si ujít jedinou příležitost.

367

16. neděle v mezidobí, cyklus b 20. V ČASE ODPOČINKU........................................................ 159

I. Posvěcování práce.

II. Odpočinek křesťana.

III. Křesťanské svátky.

16. neděle v mezidobí, cyklus c 21. PRÁCE MARTY..................................................................... 167

I. V Betánii Ježíše dobře přijímali a pozorně se mu věnovali. Přátelství s Ježíšem.

II. Pracujme s vědomím, že Pán stojí v naší blízkosti.

Boží přítomnost při práci.

III. Práce a modlitba. pondělí 16. týdne 22. VÍRA A ZÁZRAKY............................................................... 175

I. Nezbytnost správných dispozic k přijetí Ježíšova poselství.

II. Touha poznat pravdu.

III. Očišťujme srdce, abychom viděli správně.

Ve chvílích temnoty si nechme pomoci. úterý 16. týdne 2 3. JEŽÍŠOVA NOVÁ RODINA................................................ 183

I. Naše spojení s Kristem je pevnější než jakýkoliv lidský vztah. Pouta, která vznikají následováním Pána jeho cestou, jsou těsnější než pouta pokrevní.

II. K uskutečňování svého povolání je nezbytně nutné žít odpoutanost a zbavit se všech závislostí.

III. Maria, Matka nové Ježíšovy rodiny, totiž církve, je také Matkou každého z nás.

368

středa 16. týdne 24. LIDSKÉ CTNOSTI................................................................ 189

I. Lidské ctnosti tvoří základ ctností nadpřirozených.

II. V Ježíši Kristu je plnost všech ctností.

III. Nezbytnost lidských ctností v apoštolátu. čtvrtek 16. týdne 2 5. ROZPUKANÉ CISTERNY. HŘÍCH................................... 195

I. Hřích je největší klam, kterému může člověk podlehnout, a jediné skutečné zlo.

II. Důsledky hříchu.

III. Boj s lehkými hříchy. Láska ke svátosti smíření. pátek 16. týdne 26. CTNOST MÍRNOSTI........................................................... 203

I. Důstojnost těla a všeho stvořeného.

Nezbytnost této ctnosti.

II. Mírnost člověka zlidšťuje a dává mu možnost naplnění.

Odpoutanost od hmotných statků. Jděme příkladem.

III. Některé projevy mírnosti. sobota 16. týdne 27. NOVÁ SMLOUVA................................................................. 211

I. Smlouva z hory Sinaj a Kristova nová smlouva na kříži.

II. Obnovování smlouvy při mši svaté.

III. Láska k oltářní oběti.

369

17. neděle v mezidobí, cyklus a 28. RYBÁŘSKÁ SÍŤ..................................................................... 219

I. Síť je obrazem církve, ve které jsou spravedliví i hříšníci.

II. Do církve patří její děti poskvrněné hříchem, ale ne jejich nečistoty. Nesmíme dopouštět, aby matka církev byla posuzována podle toho, čím se nevyznačuje, totiž podle poklesků těch, kdo nebyli a nejsou svému křesťanskému povolání věrni.

III. Plody svatosti.

17. neděle v mezidobí, cyklus b 29. VĚRNOST V MALIČKOSTECH........................................ 227

I. Ježíš vždy věnuje pozornost nejrůznějším lidským situacím a učí nás posvěcovat každodenní skutečnosti.

II. Věrnost Pánu spočívá v plnění maličkostí.

Hodnota maličkostí.

III. Bůh po nás denně vyžaduje, na co nám naše síly stačí.

Spolupráce na tom, co se zdá být nepříliš důležité.

17. neděle v mezidobí, cyklus c 3 0. UČME SE PROSIT................................................................ 235

I. Vědomí Božího synovství má být v naší modlitbě vždy přítomno.

II. Prosme za nadpřirozená dobra i za dobra hmotná, pokud nám pomáhají milovat Boha.

III. Prosba Abrahámova. pondělí 17. týdne 31. KVAS V TĚSTU...................................................................... 243

I. Křesťané působí jako kvas v těstu: jsou povoláni k proměně světa zevnitř.

II. Příkladnost.

III. Spojení s Kristem, abychom byli apoštoly.

370

úterý 17. týdne 32. BOŽÍ PŘÁTELÉ..................................................................... 251

I. Přátelství s Ježíšem.

II. Ježíš Kristus, příklad každého opravdového přátelství.

III. Udržujme srdečné a optimistické přátelství s těmi, se kterými se stýkáme. Apoštolát a přátelství. středa 17. týdne 3 3. POKLAD A VZÁCNÁ PERLA............................................ 259

I. Povolání, jeho nesmírná hodnota, zcela zvláštní projev Boží lásky.

II. Bůh prochází životem každého člověka za zcela určitých okolností: v konkrétním věku, při konkrétní práci atd. Jde kolem a volá.

III. Velkorysost vůči Pánovu volání. čtvrtek 17. týdne 3 4. JEŽÍŠ PŘÍTOMNÝ VE SVATOSTÁNKU.......................... 267

I. Bůh žije mezi námi.

II. Přítomnost Krista ve svatostánku.

III. Projevujme svátostnému Ježíši úctu a oddanost.

Hymnus Adoro te devote. pátek 17. týdne 3 5. BEZ LIDSKÝCH OHLEDŮ................................................. 275

I. Statečnost k následování Krista kdekoliv a za všech okolností.

II. Zbavit se lidských ohledů je součástí ctnosti síly.

III. Mnozí potřebují jasné svědectví našeho křesťanského cítění. Příkladnost.

371

sobota 17. týdne 3 6. UMĚNÍ MLČET, UMĚNÍ MLUVIT................................... 283

I. Ježíšovo mlčení.

II. Mluvme, když je třeba, s láskou a neústupností.

Nedávejme mlčením souhlas ke zlu.

III. Statečnost a neústupnost v běžném životě. Život v souladu s vírou a s přijatým povoláním.

18. neděle v mezidobí, cyklus a 37. MESIÁŠSKÁ DOBRODINÍ.................................................. 291

I. Rozmnožení chlebů. Ježíš se stará o ty, kdo jdou za ním.

II. Tento zázrak je navíc předobrazem svátosti eucharistie, ve které se Pán dává za pokrm.

III. Vyhledávejme Pána ve svatém přijímání jako ti, kdo raději opomněli věci k životu nezbytné, než aby jej ztratili. Připravujme se na každé svaté přijímání, jako by v našem životě mělo být jediné.

18. neděle v mezidobí, cyklus b 3 8. POKRM NOVÉHO ŽIVOTA.............................................. 299

I. Mana, symbol a předobraz svátosti eucharistie, skutečný pokrm duše.

II. Chléb života.

III. Při každém svatém přijímání se nám dává sám Kristus.

Jeho přítomnost v duši.

372

18. neděle v mezidobí, cyklus c 3 9. BUĎME BOHATÍ V BOHU................................................ 307

I. Jedině Pán může naplnit naše srdce.

II. Náš život je krátký a časově velmi omezený.

Využívejme tedy ušlechtilých pozemských věcí k získání nebe.

III. Využívání času s tváří obrácenou k Bohu.

Odpoutanost. pondělí 18. týdne 40. OPTIMISMUS KŘESŤANA................................................. 315

I. Být nadpřirozeně realistický znamená stále počítat s Pánovou milostí.

II. Křesťanský optimismus je důsledkem víry.

III. Oporou pro tento optimismus je také společenství svatých. úterý 18. týdne 41. LIDÉ VÍRY.............................................................................. 323

I. Víra v Krista. S ním zmůžeme vše, bez něj nejsme schopni udělat jediný krok.

II. Když se zmenšuje víra, zvětšují se těžkosti.

III. Ježíš vždy pomůže. středa 18. týdne 42. CTNOST POKORY............................................................... 331

I. Pokora Syroféničanky.

II. Aktivní charakter pokory.

III. Cesta k pokoře.

373

čtvrtek 18. týdne 4 3. TY JSI MESIÁŠ....................................................................... 339

I. Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha. Vyznávejme tak Kristovo božství.

II. Kristus, dokonalý Bůh, dokonalý člověk.

III. Kristus: cesta, pravda a život. pátek 18. týdne 44. LÁSKA A KŘÍŽ...................................................................... 347

I. Nejvyšší důkaz lásky.

II. Smysl a plody bolesti.

III. Dobrovolně vyhledávaná umrtvování. sobota 18. týdne 45. MOC VÍRY............................................................................. 355

I. Víra schopná přenášet hory. Každý den se v církvi dějí ty největší zázraky.

II. Čím větší překážky, tím více milostí.

III. Víra provázená skutky.

374