Rozmluvy s Bohem (19.-23. týden v mezidobí, svazek 4b)

FRANCISCO FERNÁNDEZ-CARVAJAL

Rozmluvy s Bohem Rozjímání na každý den církevního roku

SVAZEK 4b Mezidobí (19.–23. týden)

19. neděle v mezidobí, cyklus a

1. BŮH STÁLE POMÁHÁ

I. Nikdy své přátele nezklamal.

II. Kristus je pevná opora, které se máme držet.

III. Důvěra v Boha. Pokud se k němu utíkáme s vírou a pokaždé vynakládáme vhodné prostředky, nikdy nepřichází na pomoc pozdě.

I. První čtení mše svaté1 vypráví o proroku Eliášovi, který se, znaven a ztrápen mnoha těžkostmi, uchýlil do jeskyně na posvátné hoře Choreb, kde se Bůh ukázal Mojžíšovi. Zde dostal příkaz: Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem. Vtom se přihnal prudký vítr, který trhá hory a láme skály, potom nastalo zemětřesení a pak šlehal oheň. Bůh však nebyl ani ve větru, ani v zemětřesení, ani v ohni. Pak byl slyšet šum jemného vánku, ve kterém se Pán konečně ukázal, čímž vyjádřil svoji tajemnou duchovnost a projevil cituplnou dobrotivost vůči slabému člověku. Eliáš se cítil být povzbuzen k novému poslání, jehož uskutečnění po něm Pán vyžadoval.

7

19. neděle v mezidobí, cyklus a

Evangelium2 líčí jednu z bouří, které museli čelit apoštolové, avšak Ježíš s nimi na lodi nebyl. Došlo k tomu po zázračném rozmnožení chlebů a ryb.

Pán jim přikázal, aby vstoupili na loď a přeplavili se na druhý břeh jezera, a on mezitím rozpustil zástupy, protože se už připozdilo. Na vrcholku hory, kam se odebral, aby se modlil, na své učedníky nezapomíná.

Zvedl se silný protivítr a Pán pozoruje, jak bojují s vlnobitím a snaží se plout proti větru, aby dorazili tam, kam jim přikázal. Jakmile dokončí modlitbu, spěchá jim na pomoc.

K ránu, o čtvrté noční hlídce, přišel Ježíš k lodi, kterou zmítaly vlny a jejíž ztroskotání se zdálo být neodvratné. Evangelium uvádí, že učedníci se zděsili, když spatřili Ježíše kráčet po rozbouřené hladině, protože měli za to, že to je přízrak. Svatý Marek, jenž zaznamenává nezapomenutelné vzpomínky svatého Petra, zapsal, že se Ježíš tvářil, jako by chtěl jít dál.

Všichni začali křičet. Ježíš tedy přišel blíž a pravil: Vzmužte se! To jsem já, nebojte se! Tato slova útěchy jsme různým způsobem zaslechli také my v hloubi srdce, když nás něco vyvedlo z míry nebo když jsme se ocitli v obtížných a náročných situacích.

Pokud v životě plníme to, co od nás Bůh žádá – jako Eliáš, který z Božího příkazu zamířil k hoře Chorebu, jako apoštolové, kteří udělali, co jim Ježíš řekl, i když vítr vanul proti nim –, pak nám Boží pomoc nikdy nebude chybět. Ve slabosti, ve vyčerpání, 8

19. neděle v mezidobí, cyklus a

v těch nejsvízelnějších situacích přichází Ježíš a říká nám: To jsem já, nebojte se! On své přátele nikdy nezklamal.3 A pokud nebudeme mít v životě jiný cíl než vyhledávat jeho přátelství a jít za ním, jak by nás mohl opustit, když proti nám bude vát vítr v podobě pokušení, únavy, obtíží v apoštolátu? On nepřechází kolem lhostejně. „Mějte důvěru v něj a ve statečné duše, takovou důvěru má rád. Nemějte strach, že vám bude někdy něco chybět, že snad budete mít v něčem nedostatek.“4 Co by nám mohlo chybět, pokud budeme jeho přáteli uprostřed světa, pokud jej budeme chtít následovat den co den mezi těmi, kdo jej opouští?

II. Když apoštolové uslyšeli Ježíše, naplnil je pokoj.

Tehdy Petr Ježíšovi přednesl prosbu, z níž byla patrná statečnost a odvaha: Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě. Mistr, který byl stále ještě několik metrů od lodi, odpověděl: Pojď! Petr měl velikou víru, a proto vyměnil bezpečí lodi za důvěru v Pánova slova: Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Byly to úžasné okamžiky dokazující jeho odhodlanost a lásku.

Petr však svůj zrak od Ježíše odvrátil a začal si všímat spíše nepříznivých okolností kolem sebe.

Když viděl tak silný vítr, dostal strach. Na chvíli zapomněl, že síla, která jej drží na hladině uprostřed jezera, nezávisí na okolnostech, nýbrž na Pánově 9

19. neděle v mezidobí, cyklus a

vůli, která má vládu nad nebem i nad zemí, nad životem i nad smrtí, nad přírodou, větrem, mořem...

Petr se začal topit nikoliv kvůli rozbouřenému moři, ale z nedostatku důvěry v Toho, který může vše.

Vykřikl na Ježíše: Pane, zachraň mě! Ježíš okamžitě vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: Malověrný, proč jsi pochyboval? Kristus je pevná opora, které se máme zachytit ve chvílích slabosti nebo únavy, když vidíme, že se potápíme. Pane, zachraň mě!, volejme mocně ve své modlitbě.

Křesťan někdy odvrací zrak od Ježíše a všímá si jiných věcí, jež od Boha vzdalují a uvádí jej do nebezpečí, že se jeho život víry začne zmítat ve vodách a tonout, pokud tomu včas nezabrání.

Ve chvíli, kdy člověk přestane vidět víru nebo přijaté povolání v jasných obrysech, „ať poslušně zpytuje svědomí. Zanedlouho zjistí, že jeho život zbožnosti je již nějaký čas rozvrácen, modlí se méně často nebo ne příliš pozorně a je na sebe méně náročný.

Nesetrvává v hříchu, jehož závažnost sám sobě záměrně skrývá? Zcela jistě již nepotlačuje své vášně se stejnou rozhodností, pokud k některým z nich přímo vědomě nesvolil. Jsou to prožívané pocity hněvu vůči bližnímu, nedostatečná poctivost v otázce vlastních zájmů, přátelství, které nás příliš pohlcuje, nebo jednoduše probouzení nižších pudů v nás, které dostatečně rázně neodmítáme. Pak už zbývá jen málo k tomu, aby se mezi nás a Boha po10

19. neděle v mezidobí, cyklus a

stavila těžká mračna. A víra se zatemní“5. Zároveň hrozí nebezpečí, že vinu za vzniklou situaci člověk přičítá vnějším okolnostem, přičemž zlo tkví spíše v jeho vlastním srdci.

K tomu, aby se dostal na hladinu, stačilo Petrovi zachytit se pevné ruky Pána, jeho Přítele a Boha.

Učedník tedy musel přispět také svým – byť jen nepatrným – dílem. Tuto spolupráci dobré vůle po nás Bůh žádá pokaždé. „Když Bůh, náš Pán, dává lidem svou milost, když jim dává zvláštní povolání, je to tak, jako by jim podával ruku, ruku otcovskou, plnou síly, ale především lásky; hledá každého z nás jednotlivě, jako své syny a dcery, neboť zná naši slabost. Pán od nás čeká, že sebereme sílu, abychom se této vztažené ruky chytili, Bůh od nás čeká – jako znamení naší svobody –, že se o to přičiníme.“6 Toto malé úsilí, jež Pán od učedníků všech dob vyžaduje, aby je dostal z nepříjemné situace zpět na hladinu, může být velmi různého druhu. Může po nás chtít intenzivnější modlitbu, větší upřímnost a poslušnost v duchovním vedení, odvrácení příležitosti k hříchu, ochotnou a poddajnou poslušnost srdce, užívání dostupných – byť jen nepatrných – lidských prostředků podpořených modlitbou... Spolu s Kristem zvítězíme ve všech bitvách, ale musíme v něj bezmezně důvěřovat. „Modli se se stejnou jistotou jako žalmista: ‘Pane, ty jsi má skála a má tvrz, důvěřuji v tebe!’

11

19. neděle v mezidobí, cyklus a

Zaručuji ti, že On tě ochrání před úklady ‘velkého ďábla’ – při pokušení i... při pádu! –, až tvůj věk a tvé ctnosti budou zralé, a ty si budeš zcela jist, že pouze On je tvá Síla.“7 III. Protože Petr jednal s nadpřirozeným pohledem, s vírou a důvěrou v Pána, dokázal i uprostřed těch největších těžkostí stát na vlastních nohou. Poté se musel částečně přičinit o to, aby se dostal na hladinu, aby se mu dostalo Boží pomoci, neboť „když chybí naše spolupráce, ustává také Boží pomoc“8, ačkoliv to byl nakonec Pán, kdo jej z nesnází vyvedl.

Petr znovu získal víru a důvěru v Ježíše. Vstoupil s ním na loď. V té chvíli vítr přestal, na moři i v srdcích učedníků zavládl pokoj a všichni přítomní uznali Ježíše za svého Pána a Boha: Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží Syn.“ Obtíže, ve kterých zakoušíme vlastní slabost, a vůbec slabosti samotné, vedou k nalezení Ježíše, který nám podává ruku a vstupuje do našeho srdce, dává nám nesmírný pokoj v jakémkoliv soužení. Učme se nikdy se nebát Boha, který přichází v běžných věcech, ale i v bouřích v podobě fyzického i morálního utrpení: Vzmužte se! To jsem já, nebojte se! Bůh nám nikdy nepřichází na pomoc pozdě a pomáhá neustále, v každé potřebě. Vždy se objeví, třebaže tajemným a skrytým způsobem, v pravou chvíli. Když se z nějakého důvodu nacházíme ve strastiplné situa12

19. neděle v mezidobí, cyklus a

ci a vítr vane proti nám, jde nám vstříc. Možná dělá, že chce jít dál, a čeká, že jej zavoláme. Pak okamžitě přispěchá.

Pokud někdy máme pocit, že nedosáhneme na dno, že se topíme, opakujme Petrovu úpěnlivou prosbu: Pane, zachraň mě! Nepochybujme o jeho lásce ani o jeho milosrdné ruce, nezapomínejme, že „Bůh nevyžaduje nemožné, a když žádá, upozorňuje tě, že máš dělat, co můžeš, a prosit o to, co nezmůžeš, a také ti pomáhá, abys mohl“9.

Jak velikou jistotu nám Pán dává! „Zaručil mi svoji ochranu, neopírám se o své vlastní síly. Mám v rukou jeho psané slovo. To je má hůl. To je má jistota, to je můj klidný přístav. Celý svět se může vzedmout, ale já čtu toto psané slovo, které nosím s sebou, a ono je mou skálou a mým štítem. Co mi říká? Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.

Kristus je se mnou, čeho bych se bál? Ať se na mě valí třeba mořské vlny a hněv mocných; to vše není o nic těžší než pavučina.“10 Nepouštějme se jeho ruky, a on nepustí nás.

Na závěr této modlitby se obraťme na naši přímluvkyni Pannu Marii s prosbou, ať nám pomůže s důvěrou prosit slovy liturgie: Bože, prokazuj nám stále svou lásku.11 Dej, ať žijeme pevně zakotveni v tobě.

13

19. neděle v mezidobí, cyklus a 1 Král 19,9; 11-13. — 2 Mt 14,22-33. — 3 Srov. SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, Život, 11, 4. — 4 SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, Kniha o zakládání, 27, 12. — 5 G. CHEVROT, Simón Pedro, Rialp, 14. vyd., Madrid 1982. — 6 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Jít s Kristem, 17. — 7 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Výheň, bod 307. — 8 SV. JAN ZLATOÚSTÝ, Homilie na Matoušovo evangelium, 50, 2. — 9 SV. AUGUSTIN, De Natura et Gratia, 43. — 10 SV. JAN ZLATOÚSTÝ, Homilie před odchodem do vyhnanství. — 11 BREVIÁŘ, Neděle 3. týdne v mezidobí, Prosby z druhých nešpor.

1

14

Obsah

19. neděle v mezidobí, cyklus a 1. BŮH STÁLE POMÁHÁ............................................................ 7

I. Nikdy své přátele nezklamal.

II. Kristus je pevná opora, které se máme držet.

III. Důvěra v Boha. Pokud se k němu utíkáme s vírou a pokaždé vynakládáme vhodné prostředky, nikdy nepřichází na pomoc pozdě.

19. neděle v mezidobí, cyklus b 2. CHLÉB ŽIVÝ............................................................................ 15

I. Svaté přijímání obnovuje ztracené síly a dává nové, abychom došli do nebe. Pomazání nemocných.

II. Chléb života. Účinky svatého přijímání v duši.

III. Časté a každodenní přijímání této svátosti.

Návštěva Nejsvětější svátosti, duchovní svatá přijímání během dne.

19. neděle v mezidobí, cyklus c 3. V OČEKÁVÁNÍ PÁNA........................................................... 23

I. Základy teologální naděje.

II. Očekávání v bdělosti. Zpytování svědomí.

III. Boj v maličkostech. pondělí 19. týdne 4. CHRÁMOVÁ DAŇ................................................................. 31 366

I. Abychom byli dobří křesťané, musíme být příkladnými občany.

II. První křesťané, příklad pro náš život uprostřed světa.

III. Buďme přítomni tam, kde se rozhoduje o životě společnosti. úterý 19. týdne 5. ZTRACENÁ OVCE................................................................. 39

I. Bůh nás miluje vždy, i když zbloudíme.

II. Osobní láska Boha ke každému člověku.

III. Náš život jsou dějiny lásky Krista, který na nás mnohdy pohlíží se zalíbením. středa 19. týdne 6. MOC ODPOUŠTĚT HŘÍCHY.............................................. 47

I. Příslib a ustanovení svátosti pokání.

Děkujme za tuto svátost.

II. Důvody této vděčnosti.

III. Odpouštět hříchy může pouze kněz.

Svatá zpověď, soud milosrdenství. čtvrtek 19. týdne 7. DLUH VŮČI BOHU............................................................... 55

I. Pánova nesčetná dobrodiní.

II. Mše svatá je nejdokonalejším díkůvzdáním, které lze Bohu nabídnout.

III. Vděčnost vůči všem. Vždy odpouštějme jakékoliv provinění. pátek 19. týdne 8. MANŽELSTVÍ A PANENSTVÍ............................................ 63

I. Manželství, cesta povolání. Důstojnost, jednota, nerozlučnost.

II. Plodnost panenství a apoštolského celibátu.

III. Svatá čistota, obhájkyně lidské i božské lásky.

367

sobota 19. týdne 9. ŽEHNÁNÍ DĚTÍ...................................................................... 71

I. Ježíšova láska k dětem a k těm, kdo se jimi proto, že jsou Boží děti, stávají.

II. Žít dětství a Boží synovství.

III. Duchovní dětství a pokora.

20. neděle v mezidobí, cyklus a 10. HODNOTA MODLITBY....................................................... 79

I. Jak prosit. Pán je ochoten vyhovět především modlitbě za děti.

II. Vlastnosti modlitby: vytrvalost, víra a pokora.

Vyhledávejme pomoc druhých, aby připojovali svoji modlitbu k naší.

III. Prosme předně za potřeby duše a potom i za potřeby hmotné do té míry, do jaké nás přibližují k Bohu.

20. neděle v mezidobí, cyklus b 1 1. ZÁVDAVEK VĚČNÉHO ŽIVOTA....................................... 87

I. Svaté přijímání je již předzvěstí nebe a zárukou, že do něj dojdeme.

II. Svátost eucharistie je rovněž závdavkem budoucího oslavení těla.

III. Při putování do otcovského domu nás naše slabosti mají vést k tomu, abychom hledali sílu ve svatém přijímání.

20. neděle v mezidobí, cyklus c 1 2. OHEŇ BOŽÍ LÁSKY.............................................................. 95

I. Víra v lásku, kterou k nám Bůh od počátku chová.

II. Láska si žádá lásku a ta se projevuje skutky.

III. Zapalujme druhé láskou ke Kristu. pondělí 20. týdne 13. RADOST A VELKORYSOST.............................................. 103 368

I. Bohatý mladík. Radost z odevzdání se.

II. Pán jde kolem a volá nás.

III. Smutek působí duši značnou újmu. Hledejme radost skrze velkorysost. úterý 20. týdne 1 4. KŘESŤANSKÝ VÝZNAM MAJETKU............................... 111

I. Pozemská dobra je třeba podřizovat nadpřirozenému cíli člověka.

II. Osobní bohatství a hřivny mají sloužit dobru.

Jaká je chudoba toho, kdo žije uprostřed světa a má se posvěcovat plněním časných povinností.

III. Rozmnožujme hřivny, které nám dal Pán, ku prospěchu druhých. středa 20. týdne 15. V KAŽDOU DOBU.............................................................. 119

I. Povolání pracovat na Pánově vinici je určeno každému. Bůh nás volá, abychom se spolu s ním podíleli na vykoupení ve světě.

II. Každá hodina a okolnost pro apoštolát příhodná.

Příklad prvních křesťanů.

III. Každý, kdo se v životě ocitl v naší blízkosti, by měl uznat, že pocítil povzbuzení žít blíže Kristu. čtvrtek 20. týdne 1 6. POZVANÍ NA SVATEBNÍ HOSTINU............................... 127

I. Sám Kristus nás zve.

II. Dobrá příprava na svaté přijímání, vyhýbání se rutině.

III. Láska ke svátostnému Ježíši. pátek 20. týdne 17. CELÝM SRDCEM.................................................................. 135

I. První přikázání Zákona. Milovat celým svým bytím.

II. Milujme Boha také srdcem.

III. Projevy zbožnosti.

369

sobota 20. týdne 18. KONAT A UČIT.................................................................... 143

I. Příkladnost života. Skutky máme dokazovat, že Kristus žije.

II. Ježíš začal konat a učit. Svědectví řádně dokončené práce a bratrská láska ke všem.

III. Příklad nestačí. Je třeba šířit nauku, využívat k tomu všechny příležitosti a vytvářet je.

21. neděle v mezidobí, cyklus a 1 9. PAPEŽ, TRVALÝ ZÁKLAD JEDNOTY............................. 151

I. Ježíš Petrovi slibuje, že bude skálou, na níž zbuduje svoji církev.

II. Láska k papeži.

III. Kde je Petr, tam je církev a tam nacházíme Boha.

Přijímejme slova papeže a šiřme je dále.

21. neděle v mezidobí, cyklus b 20. NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA.................................................... 159

I. Stejně jako apoštolové jdeme i my stále za Ježíšem, jenž je pro nás cílem, ke kterému směřují naše kroky.

II. Znamení na cestě a svoboda.

III. Opravdová svoboda. Obnovujme svoji odevzdanost Pánu.

21. neděle v mezidobí, cyklus c 2 1. KATOLICKÝ, TEDY UNIVERZÁLNÍ DUCH................. 167

I. Pán si přeje, aby všichni lidé došli spásy.

Vykoupení je všeobecné.

II. Kristovi apoštolové uprostřed světa tam, kde nás Bůh chce mít.

III. Pán nás znovu posílá. Začněme od těch nejbližších. pondělí 21. týdne 22. POSLUŠNOST V DUCHOVNÍM VEDENÍ..................... 175 370

I. Nutnost doprovázení naší duše na cestě k Bohu.

II. Na koho se obrátit. Nadpřirozený pohled v duchovním vedení.

III. Vytrvalost, upřímnost a poslušnost. úterý 21. týdne 2 3. SPRAVEDLNOST NA PRVNÍM MÍSTĚ........................... 183

I. Ctnost spravedlnosti a lidská důstojnost.

II. Společenská spravedlnost překračuje, co je striktně stanoveno.

III. Ekonomika řídící se vlastními zákony má brát ohled na všeobecné dobro lidí. středa 21. týdne 2 4. MILUJME SVOJI PRÁCI...................................................... 191

I. Příklad svatého Pavla.

II. Lidská kvalita práce.

III. Láska k vlastnímu zaměstnání. čtvrtek 21. týdne 2 5. BDĚLÁ BRATRSKÁ LÁSKA............................................... 199

I. V duchovním životě je nezbytná neustálá bdělost.

II. Bratrská láska prvních křesťanů: den na stráži.

III. Jak žít den na stráži. pátek 21. týdne 26.OLEJ LÁSKY............................................................................ 207

I. Olejem, který udržuje plamen lásky, je důvěrné společenství s Ježíšem.

II. Jas dobrých skutků.

III. Být světlem pro druhé. sobota 21. týdne 27. HŘÍCHY Z NEDBALOSTI.................................................. 215

371

I. Podobenství o hřivnách. Od Pána jsme dostali mnoho dobrodiní a darů. Jsme jejich správci, nikoliv vlastníci.

II. Zodpovědnost za rozmnožování hřiven.

III. Nedbalost. Působení křesťanů ve společenském a veřejném životě.

22. neděle v mezidobí, cyklus a 28. POČÍTEJME S KŘÍŽEM...................................................... 223

I. Bez oběti není láska. Nutnost kříže a umrtvování.

II. Současné pohanství a úsilí o hmotný blahobyt za každou cenu. Obavy ze všeho, co by mohlo působit utrpení.

III. Co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?

22. neděle v mezidobí, cyklus b 29. PRAVÁ ČISTOTA.................................................................. 231

I. Čistota srdce.

II. Svatá čistota uprostřed světa.

III. Prosme a usilujme o to, abychom nikdy neposkvrnili své srdce. Láska k časté svátosti smíření.

22. neděle v mezidobí, cyklus c 30. PŘEDNÍ MÍSTA..................................................................... 239

I. Bojujme s nezřízenou touhou po chvále a poctách.

II. Prostředky k prožívání pokory.

III. Dobra plynoucí z pokory. pondělí 22. týdne 31. SKUTKY MILOSRDENSTVÍ.............................................. 247

I. Milosrdný Ježíš. Napodobujme ho.

II. Starejme se o duchovní dobro lidí kolem sebe.

III. Další projevy milosrdenství.

372

úterý 22. týdne 3 2. UČIL JAKO TEN, KDO MÁ MOC.................................... 255

I. Ježíš hlásá své učení s božskou mocí a silou.

II. Při každodenní četbě evangelia k nám Ježíš promlouvá, učí nás a utěšuje.

III. Jak jej můžeme v četbě evangelia nacházet. středa 22. týdne 3 3. VKLÁDAL NA NĚ RUCE.................................................... 263

I. Pomáhejme všem. Jednejme s každým tak, jak by na našem místě jednal Kristus.

II. Trpělivost a vytrvalost v apoštolátu.

III. Šiřme Kristovo učení do všech koutů světa. čtvrtek 22. týdne 34. SÍLA POSLUŠNOSTI............................................................ 271

I. Poslušnost dodává sil a nese plody.

II. Nezbytnost této ctnosti pro toho, kdo chce bezprostředně následovat Krista.

III. Nestavme bariéry Boží vůli. pátek 22. týdne 35. PŘÁTELÉ ŽENICHA............................................................ 279

I. Pán nás počítá mezi své nejbližší.

II. Od Ježíše se učíme mít mnoho přátel.

Křesťan je vždy otevřený druhým.

III. Dobročinná láska zdokonaluje a upevňuje přátelství. sobota 22. týdne 3 6. VÍRA PANNY MARIE.......................................................... 287

I. Sobota, den věnovaný Panně Marii. Chovejme k ní zvláštní úctu a rozjímejme o jejích ctnostech.

II. Poslušnost víry.

III. Mariin život víry.

373

23. neděle v mezidobí, cyklus a 37. MODLITBA V RODINĚ...................................................... 295

I. Modlitba v rodině je Pánu velmi milá.

II. Některé úkony zbožnosti v domácnosti.

III. Rodina, která se společně modlí, drží pospolu.

Svatý růženec.

23. neděle v mezidobí, cyklus b 3 8. NASLOUCHEJME BOHU A MLUVME O NĚM............ 303

I. Zázračné uzdravení hluchoněmého.

II. Při pohledu na náboženskou nevědomost nesmíme němě stát.

III. Mluvme jasně a jednoduše, i v duchovním vedení.

23. neděle v mezidobí, cyklus c 39. ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ..................................................... 311

I. Následování Krista a poznání sebe sama.

Zpytování svědomí.

II. Duch zpytování svědomí. Pokora. Přemáhejme při tomto úkonu zbožnosti lenost.

III. Způsob zpytování svědomí a dispozice k němu.

Lítost. Předsevzetí. pondělí 23. týdne 40. VZTÁHNI RUKU.................................................................. 319

I. Pán nežádá nemožné: dává nám milost, abychom byli svatí.

II. Bojujme v maličkostech, které jsou v našich možnostech, i ve věcech, které nám poradí duchovní vůdce.

III. Poslušnost v tom, co od nás Pán denně žádá. úterý 23. týdne 41. MODLITBA KRISTA. NAŠE MODLITBA....................... 327

374

I. Pán se za nás v nebi nepřestává přimlouvat.

Jeho modlitba je vždy účinná.

II. Plody modlitby.

III. Ústní modlitby. středa 23. týdne 42. POKOJ V PROTIVENSTVÍCH.......................................... 335

I. Nenechme se zaskočit nepochopením a nepřízní, které vyvstávají při následování Krista. V jeho blízkosti se bolest stává radostí.

II. Protivenství přicházející od „dobrých“ lidí.

III. Plody nepochopení. čtvrtek 23. týdne 4 3. ZÁSLUŽNOST DOBRÝCH SKUTKŮ............................... 343

I. Nadpřirozená odměna za dobré skutky.

II. Zásluhy Krista a Marie.

III. Obětování každodenního života Bohu.

Zásluhy pro druhé. pátek 23. týdne 44. BOŽÍ SYNOVSTVÍ............................................................... 351

I. Velkorysost ve vztahu k Bohu, kterému se zachtělo učinit z nás své děti.

II. Důsledky Božího synovství: oddanost Pánu.

III. „Chovat se jako Boží děti vůči Božím dětem.“ Bratrství. sobota 23. týdne 45. MILOSTIPLNÁ...................................................................... 359

I. Srdce naší Matky Panny Marie bylo naplněno milostmi skrze Ducha svatého.

II. Mariina plnost milosti, nevýslovný dar pro nás.

Vděčnost Pánu za tuto mariánskou výsadu.

III. Nejvěrnější Mariina odpověď na všechny milosti.

375