FRANCISCO FERNÁNDEZ-CARVAJAL
Rozmluvy s Bohem Rozjímání na každý den církevního roku
Svazek 7 Slavnosti a svátky (červenec až prosinec)
15. srpna
16. NANEBEVZETÍ PANNY MARIE* Slavnost
I. Marie vzata s tělem i duší do nebe. Zamyšlení nad čtvrtým tajemstvím slavného růžence. II. Přesvatá Panna se za nás z nebe přimlouvá a stará se o své děti. III. Mariino nanebevzetí, naděje na naše slavné vzkříšení.
I. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím.1 Panna Maria se tak spojuje s Kristem Spasitelem v boji proti ďáblu a společně nad ním nakonec vítězí. Od počátku měla Prozřetelnost tento plán vykoupení připraven. Taková je zvěst první knihy Písma svatého, v poslední pak nacházíme tuto úžasnou skutečnost znovu: Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.2 Myšlena je Panna Maria, která na konci svého života mezi námi vstupuje s tělem i duší do nebe, aby se jako Boží Matka nechala korunovat na Královnu celého světa. Sám král touží po tvé kráse,3 zpívá responsoriální žalm. 123
15. srpna – nanebevzetí panny marie
Apoštol Jan, který byl jistě svědkem Mariina nanebevzetí – Pán mu ji svěřil, a nemohl tedy chybět – nám v evangeliu nic o Mariiných posledních okamžicích na zemi neříká. Ten, který tak zřetelně a dojímavě hovořil o Ježíšově smrti na Golgotě, mlčí o ženě, o kterou se staral jako o vlastní matku, Matku Ježíšovu a všech lidí,4 jako by vše byl sladký sen. Avšak „odešla z tohoto světa ve stavu bdělosti“, praví starověký pisatel5, v plnosti lásky. Pavel VI. potvrzuje, že „když se uzavřel běh jejího pozemského života, byla vzata s duší i tělem do nebeské slávy“6. Zde ji očekával její Syn, Ježíš, v oslaveném těle, jak jej viděla již po vzkříšení. Svou mocí se Bůh podílel na tom, že Mariino tělo bylo zachováno v celistvosti, a nedopustil nejmenší porušení. Uchoval je v dokonalé jednotě a naprosté harmonii. Naše Paní „nakonec dostala jako korunu svých výsad, že byla uchráněna porušení v hrobě a – stejně jako její Syn po vítězství nad smrtí – byla s tělem i duší vyzdvižena do nebeské slávy“7. Soulad jejích privilegií tedy Marii v podstatě „předurčil“ ke konečnému nanebevzetí. O této výsadě jsme jistě mnohokrát přemítali ve čtvrtém desátku slavného růžence: „Matka Boží usnula. (...) Ale Ježíš chce mít svou matku s tělem i s duší ve slávě. A nebeský dvůr nasazuje všechny své možnosti a síly, aby přijal a oslavil Naši Paní. – Ty a já – opravdu jen děti – jsme uchopili za poslední cíp 124
15. srpna – nanebevzetí panny marie
přenádherný modrý plášť Panny, a tak můžeme lépe uvažovat o tomto divu. Nejsvětější Trojice přijímá a naplňuje poctami Dceru, Matku a Nevěstu Boží... A takový je majestát Paní nebeské, že andělé se táží s úžasem: Kdo je Ona?“8 I my se radujeme spolu s anděly, kteří byli rovněž plni úžasu, blahopřejeme jí k dnešnímu svátku a pociťujeme hrdost, že jsme děti tak vznešené Paní. Lidová zbožnost a mariánské umění často při ztvárňování tohoto tajemství zobrazují Marii nesenou anděly a obklopenou oblaky. Svatý Tomáš Akvinský považuje přítomnost cherubínů ve vyobrazení svatých, kteří již opustili zemi a směřují do nebe, za projev úcty, kterou andělé a všichni tvorové projevují těm, kdo přebývají v těle již oslaveném.9 V případě Panny Marie je veškerá nádhera, kterou si dokážeme představit, málo, zhola nic ve srovnání s tím, jaká je skutečnost. Svatá Terezie vypráví, že jednou spatřila ruku, nic víc než ruku, našeho Pána oslaveného. Později se svěřila, že pět set tisíc zářících sluncí odrážejících se v nejčistším křišťálu je ve srovnání s tím, co viděla, jen smutná a velmi temná noc. Jak tedy musí zářit Kristova tvář, jeho pohled...? Pokud budeme věrní, uvidíme jednoho dne i my Ježíše a Marii, které v tomto životě tolikrát vzýváme. II. Tys k sobě přijal blahoslavenou Pannu, Bohorodičku Marii (...); ona je prvotinou tvé církve 125
15. srpna – nanebevzetí panny marie
a obrazem její budoucnosti, a sláva, kterou má u tebe, je nám nadějí a útěchou na cestě k tobě.10 Pohleďme na naši Matku, již na nebesích. „Jako pocestný, který si rukou stíní, aby zřetelněji viděl celé panorama, vyhlíží, zda není nablízku nějaká lidská bytost, která by mu o těch končinách pověděla něco bližšího, poznáváme a vítáme i my, oslněni při pohledu na Boha jasným leskem, jednu ryze lidskou postavu, která stojí vedle jeho trůnu. Loď doplula do přístavu, cíl byl splněn, bylo dosaženo lidské dokonalosti. Při pohledu na Marii, mistrovské dílo vztahu Stvořitele k člověku, vidíme Boha zřetelněji a v celé vznešenosti.“11 Všechna Mariina privilegia souvisí s jejím mateřstvím, a tedy i s naším vykoupením. Maria Nanebevzatá je předobrazem církve, která je dosud na cestě do věčné vlasti. Z nebe „září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, dokud nepřijde den Páně“12. „V tajemství nanebevzetí se na Marii definitivně splnily účinky jediného prostřednictví Krista, Vykupitele světa a vzkříšeného Pána. (...) V tajemství nanebevzetí je vyjádřena víra církve, podle níž je Maria spojena s Kristem ‘těsným a nerozlučným poutem’.“13 Ona je jistotou a důkazem, že i my, její děti, staneme jednoho dne ve svém oslaveném těle po boku oslaveného Krista. Naše naděje na věčný život dostává křídla, když si při rozjímání uvědomujeme, že naše Nebeská Matka je tam 126
15. srpna – nanebevzetí panny marie
nahoře, odkud nás vidí a pozoruje pohledem plným něžnosti.14 Její láska je tím větší, čím potřebnější se jí jevíme. „Má též úlohu Prostřednice milosti, jaká je vlastní Matce, také při jeho konečném příchodu.“15 Maria je naší velkou orodovnicí u Nejvyššího. Pravdou je, že pozemský život je pro nás slzavým údolím, protože v něm není nouze o oběti a trápení (chybí nám především nebe). Pán nám však současně dopřává mnoho radostí a naději ve věčnou slávu, která naši cestu naplňuje optimismem. Jedním z důvodů ke spokojenosti je i Panna Maria. Ona je život, sladkost a naděje naše a v životě křesťana je láska Matky patrná. Obrať k nám své milosrdné oči, modlíme se k ní. Oči Přesvaté Panny, stejně jako oči jejího Syna, jsou milosrdné a soucitné. Vždy podá pomocnou ruku tomu, kdo se utíká pod její ochranu. Nikdy nebylo slýcháno, že bys někoho opustila, kdo se utíkal pod tvou ochranu...16 Snažme se více vyhledávat přímluvu Marie, Královny nebe a země. Vyhledávejme Útočiště hříšníků a říkejme jí: Ukaž nám Ježíše, neboť právě to nejvíce potřebujeme. Jakou jistotu a radost má duše, která se za každých okolností k Přesvaté Panně obrací, prostě a s důvěrou jako dítě k matce! „Přál bych si být připoután k panenské Matce,“ píše církevní otec, „a plně jí sloužit jako učenlivý nástroj v rukou Boha na výsostech. Kéž mi to dopřeješ, Ježíši, Bože a Synu člověka, Pane všech věcí a Synu své Služebnice (...). Dej, ať 127
15. srpna – nanebevzetí panny marie
tvé Matce sloužím tak, abys mě přijal za služebníka, ona ať je mou Paní na zemi a ty mým věčným Pánem po smrti.“17 Nejprve však, „jsi-li hrdý na to, že jsi synem Panny Marie, polož si otázku: Kolikrát během celého dne, od rána do večera, projevuji úctu svaté Panně?“18. Například formou modlitby Anděl Páně, svatého růžence, třemi Zdrávasy před spaním... III. Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť tys nosila Syna věčného Otce.19 Nanebevzetí Panny Marie je nádherným předobrazem našeho vzkříšení a zakládá se na zmrtvýchvstání Krista, který přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.20 Také svatý Pavel nám v dnešním druhém čtení připomíná21: Protože smrt přišla skrze člověka (hřích Adamův), přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých (...). Pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus; pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci... Apoštolem zmiňovaný Kristův příchod „neměl snad nastat v tomto ojedinělém případě (Mariině) výjimečným způsobem, takříkajíc ‘neprodleně’, tedy v okamžiku, kdy skončil její pozemský život? (...) Proto konec života, který pro každého člověka představuje smrt, nazývá tradice v případě Marie spíše usnutím. Assumpta est Maria 128
15. srpna – nanebevzetí panny marie
in caelum, gaudent angeli! Et gaudet Ecclesia! Pro nás tento slavnostní den znamená jakési pokračování Velikonoc, Pánova vzkříšení a nanebevstoupení. Zároveň je symbolem a pramenem naděje na věčný život a budoucí vzkříšení“22. Dnešní slavnost nás naplňuje důvěrou ve vyslyšení našich proseb. „Vystoupila do nebe naše přímluvkyně, aby jako Matka Soudce a Matka Milosrdenství zařídila naši spásu.“23 Ona nepřestává živit naši naději. „Doposud jsme poutníci, ale naše Matka nás už předešla a ukazuje nám konec cesty. Opakuje nám, že lze dojít až na konec a že, budeme-li věrni, tam opravdu dojdeme. Přesvatá Panna není jen naším vzorem, je i pomocnicí křesťanů. A na naši prosbu – monstra te esse Matrem (liturgický hymnus Ave, Maris Stella) – neumí ani nechce odepřít svým dětem mateřskou péči (...). Cor Mariae dulcissimum, iter para tutum, nejsladší srdce Mariino, dej nám sílu a bezpečí na naší pozemské pouti, ty sama buď, Maria, naší cestou, protože ty znáš nejlepší a nejkratší cestu, která skrze tvou lásku vede k lásce Ježíše Krista.“24
Gn 3,15. — 2 ŘÍMSKÝ MISÁL, Vstupní antifona. Zj 12,1. — 3 ŘÍMSKÝ MISÁL, Responsoriální žalm. Ž 44,12. — 4 Srov. M. D. PHILIPPE, Misterio de María, Madrid 1986. — 5 SV. GERMAN KONSTANTINOPOLSKÝ, Homilie o Panně Marii, I. — 6 PIUS XII., apoštolská konstituce Munificentissimus Deus, 1. 11. 1950. — 7 Tamtéž. — 8 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Svatý růženec, 4. tajemství slavného růžence. — 9 Srov. SV. TOMÁŠ AKVINSKÝ, Summa Theologiae, příl., 1
129
15. srpna – nanebevzetí panny marie 84, 1, 1. — 10 ŘÍMSKÝ MISÁL, Preface ke slavnosti Nanebevzetí. — 11 R. A. KNOX, Kázání o slavnosti Nanebevzetí Naší Paní, 15. 8. 1954. — 12 II. VATIKÁNSKÝ KONCIL, věroučná konstituce Lumen gentium, 68. — 13 JAN PAVEL II., encyklika Redemptoris Mater, 25. 3. 1987, 41. — 14 Srov. PAVEL VI., Proslov, 15. 8. 1963. — 15 JAN PAVEL II., encyklika Redemptoris Mater, 25. 3. 1987, 41. — 16 Modlitba svatého Bernarda. — 17 SV. ILDEFONS Z TOLEDA, Libro sobre la virginidad perpetua de Santa María, 12. — 18 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Výheň, 433. — 19 ŘÍMSKÝ MISÁL, Antifona k přijímání z vigilie dne 14. 8. Srov. Lk 11,27. — 20 Flp 3,21. — 21 ŘÍMSKÝ MISÁL, Druhé čtení. 1 Kor 15,20-26. — 22 JAN PAVEL II., Homilie, 15. 8. 1980. — 23 SV. BERNARD, Kázání o slavnosti Nanebevzetí Přesvaté Panny Marie, 1. — 24 J. ESCRIVÁ DE BALAGUER, Jít s Kristem, Zvon, Praha 1995, 177–178. Již od prvních staletí (5.–6.) církev svorně vyznávala víru v Mariino nanebevzetí, s tělem i duší, do nebeského života, jak lze vyčíst z církevních dokumentů, spisů církevních otců a učitelů církve. Tuto všeobecnou víru potvrdil celý biskupský sbor v apoštolském listu z 1. května 1946, který vysvětluje důvody dogmatické definice stanovené Piem XII. 1. 11. 1950.
*
130