Tweetuj s Bohem (2. vydání) by Paulínky Praha

Stvoření, nebo náhoda?

1.1 Nevylučuje Velký třesk víru v Boha?

ědci se už dlouho snaží přijít na to, jak svět vznikl. Například v Evropě zkonstruovala instituce pro studium fyziky, Evropská organizace pro jaderný výzkum (CERN), přístroj, který dokáže napodobit Velký třesk. Je to zajímavá, technicky složitá záležitost. Někteří si však myslí, že církev je proti takovým věcem a že přijímá jako jediné vysvětlení vzniku světa biblický příběh o stvoření z knihy Genesis (VIZ TWEET 1.2) (někdy se tomu říká kreacionismus). To však není pravda. Církev rozhodně není proti vědě. Spíše naopak!

# Katolická moudrost Během staletí vychovala církev mnoho velkých vědců (VIZ RÁMEČEK). Například katolický kněz P. Georges Lemaître († 1966) byl první, kdo předložil teorii Velkého třesku. Církev mu několikrát projevila uznání, což samo o sobě dokazuje, že tato teorie neodporuje věroučným prohlášením. Ve skutečnosti našel podporu u papeže Pia XII. († 1958), zatímco mimo církev se setkal s velkým odporem. I když 16

teorie Velkého třesku nepotvrzuje přímo stvoření Bohem, je nepochybně slučitelná s biblickým příběhem o stvoření, ve kterém Bůh řekl: „A budiž světlo“ (GN 1,3). Nic nám nemůže zabránit, abychom Boha viděli jako toho, kdo před 14 miliardami let odpálil tuhle petardu stvoření.

# Původ života Stejně jako Velký třesk, i zákony dědičnosti rozvinul jako první kněz Gregor Mendel (VIZ TWEET 1.3). Obraz světa a života, jak jej představují tyto teorie, se postupně vyvíjel a shoduje se s katolickým chápáním světa, v němž Bůh uděluje svému stvoření výsadu podílet se na tomto postupně se odhalujícím vývoji (VIZ TWEET 1.3). Latinské slovo evolvere („odhalovat“), které na začátku 5. století použil k popisu tohoto vývoje sv. Augustin, je samozřejmě základem moderního slova „evoluce“. V této debatě je třeba zdůraznit, že vědecké teorie o původu vesmíru mají svá omezení: dokážou popsat jen změny, k nimž došlo v průběhu času. Jelikož věci, které popisují, nejsou příčinou

Kdo jsou nejznámější katoličtí vědci? Mnozí velcí vědci a odborníci v dějinách byli katolíci. Například františkán Roger Bacon († 1292) dostal od papeže za úkol napsat knihu o filozofii a přírodních vědách. Kardinál Mikuláš Kusánský († 1464) vyvinul čočky, aby pomohl krátkozrakým lidem. Katolíci jako první zmapovali svět: vzpomeňte na Marka Pola († 1324), Bartolomeu Diase († 1500) a Kryštofa Kolumba († 1506). Dobře známá jsou geniální díla Leonarda da Vinciho († 1519). Nezapomeňme však na Mikuláše Koperníka († 1543), který jako první přišel s teorií, že Země se otáčí kolem Slunce. Jezuitský badatel P. Matteo Ricci († 1610) byl první, kdo pracoval na slovníku čínštiny. Další jezuita, P. Angelo Secchi († 1878) jako první provedl klasifikaci hvězd podle jejich spekter (spektroskopie). Jean-Baptiste Lamarc († 1884) jako první formuloval evoluční teorii a Gregor Mendel († 1884) je otcem genetiky (VIZ TWEET 1.3). Všichni tito učení muži byli katolíci, stejně jako Alessandro Volta († 1827) a André-Marie Ampere († 1836), kteří učinili významné objevy v oblasti elektřiny.

sebe sama (nestvořily se samy), trvá nutnost první příčiny (VIZ TWEET 1.9). A příčinu všech věcí nazýváme Bohem. A navíc katoličtí i jiní myslitelé vnímali, že uspořádání světa je krásné a vládne v něm řád. Ačkoli se nejedná o oﬁciální důkaz, vede tento podstatný řád k víře, že svět je dílem kreativního božského intelektu.

# Stvoření z ničeho Příběh stvoření nám říká, s jakou péčí Bůh svět tvořil. Všechno vytvořil z ničeho (latinsky ex nihilo). Stvořil jak nesmírný vesmír se všemi jeho solárními systémy, tak i tu nejmenší molekulu ve tvém těle. Když si to uvědomíš, zakusíš Boží blízkost a pochopíš, že Bůh je všude, dokonce i hluboko ve vesmíru – kdyby se vesmírný cestovatel vznášel v temnotě mezi planetami, i tam by byl Bůh přítomen (ŽL 139,8-12).

Teorie Velkého třesku nebrání naší víře v Boha. Můžeme naopak věřit, že to je způsob, jak Bůh se stvořením světa začal.

Přečti si Stvoření: KKC 282–299; KKKC 54; YOUCAT 43.

Stvoření, nebo náhoda?

1.5 Odporují si věda a víra?

ěkdy zdá, že si víra a věda odporují. To však skutečně není pravda. Věda nikdy neukázala, že víra v Ježíše Krista je neospravedlnitelná. Církev nikdy neodporovala vědeckému výzkumu. Právě naopak, vždy bylo mnoho katolických vědců (VIZ TWEET 1.1). Také už po staletí existuje Papežská akademie věd. Církev nicméně učí, že vědecký výzkum musí probíhat v rámci určitých morálních a etických pravidel. Nikdy by například neměl Výzkum záměrně poškozovat důstojnost člověka či jeho život. Proto by neměl být dovolen výzkum, který umožňuje ničení lidských embryí (VIZ TWEET 4.34).

# Svoboda skrze pravdu Někteří vědci a křesťané uvízli ve vlastním pohledu na svět a nejsou schopni o svých názorech diskutovat. Odmítají všechno, co by jim mohlo protiřečit. V dějinách najdeme mnoho příkladů bouřlivých diskuzí, třeba případ Galilea Galileiho (VIZ RÁMEČEK). Nemu24

síme se bát pravdy, kterou věda může objevit. Ježíš sám řekl: „Pravda vás osvobodí“ (JAN 8,32). Určitě se tedy můžeme ptát, zkoumat a vést vědecký výzkum. Rosteme tak ve vlastní víře, protože uvidíme, jak krásný svět Bůh stvořil. Ale je i něco víc než exaktní věda – všechno se nedá změřit a spočítat. Studium teologie se například snaží nalézt odpovědi na otázky o Bohu.

# Boží dílo Když Papež Benedikt XVI. ve svém komentáři k žalmu mluvil o komplexní struktuře vesmíru, řekl, že hvězdná nebesa „vypravují o Boží slávě“ (ŽL 19,1). A dodal, že výsledky vědeckých výzkumů nám umožňují chválit Boha, protože prohlubují naše porozumění zákonitostem přírody. Jsme tak povzbuzováni „ku vděčnému rozjímání Pánových děl“ (ANDĚL PÁNĚ, 21. PROSINCE 2008). A neměli bychom ani přehlížet skutečnost, že Bůh bude vždycky větší než to, co mohou vědci o jeho stvoření zjistit. Víra v Ježíše Krista proto zůstává tou nejdůležitější věcí,

Udělala církev u Galilea Galileiho chybu?

protože jedině on, jako Syn Boží, může zjevit celou pravdu o Otci.

Italský vědec Galileo Galilei († 1642) bývá často zmiňován jako příklad vědce, který byl v rozporu s církví. Když prohlásil Koperníkovu († 1543) heliocentrickou teorii, že Země obíhá kolem Slunce, za pravdivou, byl tehdejšími představiteli církve umlčen. Galieův pohled narazil na silný odpor vně i uvnitř církve, a jelikož mu chyběl dostatečný důkaz, musel se pro zbytek svého života stáhnout na své venkovské sídlo. Jeho dcera se však přesto stala řeholní sestrou.

# Víra a věda Druhý vatikánský koncil, důležité shromáždění církve (VIZ TWEET 2.48), v roce 1965 prohlásil, že Bůh „může být s jistotou poznán ze stvořených věcí přirozeným světlem lidského rozumu“ (DEI VERBUM, 6). Pokud lidé použijí svůj rozum, tedy budou-li opravdu přemýšlet, mohou dospět k závěru, že Bůh existuje (VIZ TWEET 1.6). Víra i věda jsou velmi důležité. Papež Jan Pavel II. napsal encykliku (papežský dopis) o vztahu mezi vírou a lidským rozumem: „Víra a rozum (ﬁdes et ratio) jsou jako dvě křídla, jimiž se lidský duch pozvedá k nazírání pravdy. Touhu poznat pravdu a nakonec poznat Boha samého vložil totiž do lidského srdce Bůh, aby člověk tím, že pozná a bude milovat Boha, mohl dosáhnout také plné pravdy o sobě samém“ (FIDES ET RATIO).

Později se potvrdilo, že Galileo měl do značné míry pravdu. Jeho případ je však mnohem komplikovanější, než jak se většinou představuje. Na obou stranách došlo k mnoha nedorozuměním a nešlo jen o sluneční soustavu. Když byl vědecký důkaz jasný, církev přijala fakt, že Země obíhá kolem Slunce. Od té doby církev Galileův vědecký přínos oslavovala a očistila jeho jméno od všech obvinění. Papež Pius XII. jej nazval velkým vědcem (3. PROSINCE 1939). Papež Jan Pavel II. projevil lítost nad tím, že Galileo tolik trpěl v rukou církevních představitelů (10. LISTOPADU 1979), a formálně požádal o odpuštění za to, jak s ním zacházeli (12. BŘEZNA 2000).

Pravda nestojí v protikladu k sobě samé, ať už byla objevena skrze vědu či víru. Ježíš řekl: „Pravda vás osvobodí.“

Přečti si Věda a stvoření: KKC 282–289; KKKC 51; YOUCAT 41. Zákonitosti ve stvoření: KKC 339, 346, 354; KKKC 62, 64; YOUCAT 45.

Co pro nás Ježíš vykonal?

1.29 Nebyl Ježíš opravdu jen dobrý člověk nebo moudrý guru?

ěkteří tvrdí, že Ježíš byl jen člověk, který byl – stejně jako proroci – povolaný k tomu, aby mluvil o Bohu. Kdyby však byl Ježíš skutečně dobrý člověk, nemohl by tvrdit, že je Bůh, byla by to lež a lhář není dobrý člověk.

# Šílený jako sázené vejce? Anglický autor C. S. Lewis varoval ty, kdo by chtěli přijmout Ježíše jako velkého mravního učitele, ale nikoli jako Boha: „Někdo, kdo by byl pouhým člověkem a říkal to, co Ježíš, by nemohl být velkým mravním učitelem. Byl by to buď šílenec – srovnatelný s někým, kdo tvrdí, že je sázené vejce –, nebo ďábel z pekel. Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším“ (K JÁDRU KŘESŤANSTVÍ). Podle Lewise tedy existují tři možnosti: 1) Ježíš byl šílenec, 2) Ježíš byl zlý duch, nebo 3) Ježíš byl (a je) Bůh (VIZ TWEET 1.27). 72

# Šílenec, zlý duch, nebo Bůh? V evangeliích nazvalo pár lidí Ježíše šílencem (JAN 10,20). Většina lidí však poznala, že se zapojoval do racionálních debat, a proto nebyl šílený. Ani Ježíšovi nepřátelé ho nemohli obvinit z toho, že by byl zlý v pravém slova smyslu. Naopak, dělal dobré věci nadpřirozené povahy. Když se jej zeptali, jestli je Kristus nebo Mesiáš, odkázal je na své zázraky: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst“ (MT 11,4-5). Proroci po staletí předpovídali, že Bůh jednoho dne pošle Spasitele, který tyto věci bude dělat (IZ 29,18-19). A pak se to stalo! Když to lidé viděli, říkali: „To nejsou slova posedlého! Copak může zlý duch otevřít oči slepým?“ (JAN 10,21). Nejpozoruhodnější bylo to, co Ježíš řekl sám o sobě (VIZ TWEET 1.28), a sice že je s Bohem jedno. Konal velké zázraky a mluvil o Bohu jako někdo, kdo jej důvěrně zná. Někdo, kdo tohle všechno může dělat, musí být víc než jen moudrý guru, musí to být sám Bůh!

Byl Ježíš osoba, Slovo, nebo sám Bůh? Někteří lidé tvrdí, že teprve několik staletí po Ježíšově smrti církev rozhodla o tom, že Ježíš je Bůh. To není pravda. Nový Zákon nám říká, že už první křesťané věřili, že Ježíš je Bůh (ŘÍM 9,5; KOL 2,9). Ježíš řekl: „Já a Otec jedno jsme“ (JAN 10,30). Jan mluvil o Ježíši jako o „Slovu“: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh“ (JAN 1,1). Ježíš je to Slovo, které Bůh vyslovil, když stvořil svět (VIZ TWEET 1.2). Staří Řekové chápali výraz „slovo“ (logos) jako most spojující bohy s hmotným světem. Ježíš není pouze most a prostředník mezi Bohem a člověkem, on je také Bůh. Nejstarší texty dokazují, že první křesťané tomu věřili. Například sv. Ignác Antiochijský kolem roku 108 napsal, že Ježíš je Bůh a že se nenarodil pouze z člověka (Maria), ale také z Božího Ducha Svatého (LK 1,35). Další příklad je ve zprávě římského dějepisce Plinia, pohana, který napsal císaři Trajánovi, že křesťané uctívají svého vůdce „jako boha“ (DOPISY, 10,96). Ježíš byl ale také zcela člověkem. Narodil se z ženy, Marie (LK 2,7). Vyrůstal jako ostatní děti (LK 2,40-52). Zažíval hlad a žízeň (MT 4,2; JAN 19,28). Byl unavený (JAN 4,6). Bál se (LK 22,44). A nakonec zemřel (LK 23,46). Dokonce když třetího dne vstal z mrtvých, měl lidské, ač oslavené, tělo (LK 24,39; JAN 20,20-27). Jako lidská bytost se nám Ježíš podobá ve všem, kromě hříchu (ŽID 4,15). Závěrem je to, že Ježíš je jak Bůh, tak člověk zároveň! Ježíš je jedna osoba, která má dvě přirozenosti – božskou a lidskou. V tom je jedinečný.

# Bůh a člověk Když se v Betlémě narodil Ježíš (LK 2,1-7; JAN 1,1-14), splnil tak Bůh svůj slib, že pošle Spasitele. Ježíš je samotný Bůh, který se stal člověkem (VIZ RÁMEČEK). Ježíš nás nejen učil, jak máme jeden druhého milovat, ale to, co kázal, také konal jako žádný jiný člověk na světě. Ve své lidské přirozenosti ukazoval, jak žije dokonalá lidská bytost. My se o to také můžeme snažit, a tak se podílet na svém vlastním vykoupení. Právě tím, že se Bůh stal člověkem, nás vykoupil z omezení tohoto života, způsobených hříchem a omylem. Otevřel nám cestu

k věčnému životu v nebi (VIZ TWEET 1.45). Pouhá lidská bytost by nikdy nedokázala něco takového udělat.

Dobrý a moudrý člověk nás nemůže usmířit s Bohem tak, jak to udělal Ježíš. On je zároveň Bůh i člověk: touží po naší spáse a JE naší spásou.

Přečti si Bůh a lidstvo: KKC 464–469, 480–482; KKKC 89–91; YOUCAT 77.

1.35 Jestliže je Bůh všemohoucí, proč dochází ke katastrofám? Proč existuje zlo?

Zlo a utrpení

Mnoho lidí se diví, proč Bůh ze světa neodstraní zlo. Při hledání odpovědi na tuto otázku musíme rozlišit zlo, které působí sami lidé (morální zlo), a to ostatní, což zakoušíme jako zlo, které jsou přírodní katastrofy (fyzické nebo přirozené zlo).

to vše bylo součástí dějin izraelského národa, který byl připravován na Ježíšovo narození (VIZ TWEET 1.24). Ježíšův příchod je rozhodujícím důkazem Boží lásky k lidem. Utrpení a bolest způsobené katastrofami se s touto láskou neshodují. Tyto katastrofy proto nemůžeme považovat za trest od Boha. Bůh trpí s těmi, kdo jsou těmito pohromami zasaženi. A vede ostatní lidi k tomu, aby pomáhali jejich obětem. Z tohoto zla tak může vzejít něco dobrého. Bůh k tomu potřebuje naši pomoc. Proč ale Bůh vůbec dovolí, aby k takovým katastrofám docházelo? Popravdě na to nemáme odpověď. Souvisí to s původem zla, což pro nás zůstává tajemstvím.

# Katastrofy jako trest? Existují lidé, kteří přírodní katastrofy, jako zemětřesení, tsunami a hurikány, považují za Boží trest. To je naprostý omyl. Je pravda, že Bůh může ovlivnit počasí (DT 11,17; JON 5,17). A ve Starém zákoně byly některé přírodní katastrofy trestem pro hříšníky. Vzpomeňte si například na Velkou potopu (VIZ TWEET 1.22). Ale

# Lidská svoboda omezuje Boha? Proč Bůh nezastaví lidi, kteří se chystají někomu ublížit? Stručná odpověď je, že lidé nejsou loutky ovládané Bohem. Lidé mají svobodnou vůli, aby se mohli rozhodnout a konat, co je dobré. Tatáž svoboda je však uschopňuje rozhodnout se pro zlo. Jestliže se svobodně rozhodneme jít svou vlastní cestou, Bůh nám

e Bůh všemohoucí? Jinými slovy: Může Bůh udělat cokoli? Velký ﬁlozof se jednou zeptal, jestli by Bůh mohl stvořit kámen tak těžký, že by ho nedokázal unést. Pokud vezmeme tuto záludnou otázku vážně, dospějeme nutně k závěru, že Bůh není všemohoucí. Můžeme však Boha skutečně lidskými slovy chytit do pasti?

Bůh je všemohoucí a milosrdný Právě skrze naši slabost může Bůh projevit svou všemohoucnost a své milosrdenství. Vzpomeň si, co Bůh řekl Abrahámovi, když nemohl uvěřit, že se ve svém stáří stane otcem: „Což je Hospodinu něco nemožné?“ (GN 18,14; VIZ TWEET 1.23). Maria mohla při zvěstování stěží uvěřit tomu, že se jí narodí syn. Anděl Gabriel řekl: „Vždyť u Boha není nic nemožného“ (LK 1,37; VIZ TWEET 1,39). Abrahám a Maria měli víru. Proto na nich a skrze ně mohl Bůh projevit svou všemohoucnost. Tajemství spočívá v naší odevzdanosti Bohu. Pokud se spolehneme na Boha, může konat velké věci! Katastrofy a zlo nás nikdy nemohou sklíčit a vzít nám naději. Bůh je všemocný, protože zlo dokáže obrátit v dobro. On je ten, kdo dává lidem sílu a vnuknutí jednat dobře dokonce i v těch nejzoufalejších situacích. Zlo ve světě zůstává velkým tajemstvím. To se však ani v nejmenším nevyrovná nekonečné Boží lásce k nám.

v tom nebude bránit, protože jinak bychom nebyli zcela svobodní. Možná namítneš, že je to neschopnost jednat. Bůh však není diktátor, který by nás násilím nutil konat jeho vůli. Naše svoboda vybrat si je důsledkem jeho nekonečné lásky. Protože lidi tolik miluje, bolí ho, když vidí utrpení, které si způsobujeme svými vlastními špatnými volbami.

# Dobro, nebo zlo? Lidé si mohou vybrat, že budou jednat dobře, ale často se rozhodují pro zlo. Vražda, krádež, znásilnění a pomluvy – lidé se pro ně rozhodují tehdy, když chtějí něco pro sebe na úkor druhých. Když myslíme pouze na svá vlastní přání bez ohledu na Boží vůli a škodu, kterou způsobíme, jsme plni pýchy, která byla příčinou pádu Adama a Evy, když si mysleli, že mohou „být jako Bůh“ (GN 3,5; VIZ TWEET 1.4).

Je pouze jedna cesta, jak zvítězit nad zlem: stát se pokornými tím, že se rozhodneme milovat Boha a dělat to, co si přeje. V tom je naším příkladem Ježíš. Ačkoli byl Bůh, a roven Otci, pokořil se, když vzal na sebe naše lidství a byl poslušný Otci až k smrti na kříži (FLP 2,8; VIZ TWEET 1,26).

Ani svět, ani lidé v něm nejsou dokonalí, a proto se dějí špatné věci. Bůh dokazuje svou všemohoucnost tím, že zlo obrací v dobro.

Přečti si Zlo ve světě: KKC 309–314, 324; KKKC 57–58; YOUCAT 51.

Nebe, peklo, nebo očistec?

1.43 Co se stane, až zemřeme?

ro mnohé z nás je těžké uvěřit, že smrt je opravdu konec, zvlášť když nám zemře někdo, koho milujeme. Jak by ta láska mohla skutečně skončit? V takové chvíli člověk někde hluboko cítí, že musí být ještě něco víc. Ježíš to potvrdil a všem věřícím slíbil, že smrt opravdu není konec, jejich život bude po smrti pokračovat s Bohem v nebi. Ježíš řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky“ (JAN 11,25-26).

# Strach ze smrti Většina lidí se aspoň trochu smrti bojí, i když věří ve vzkříšení (VIZ TWEET 1.50). Smrt je tak deﬁnitivní, tak tajemná. Znamená odloučení od všeho, co známe, a vykročení na neznámé území. Umíráš sám a nebereš si s sebou ani své blízké, ani nic z toho, co ti patří. I Ježíš se bál, když se přiblížilo jeho utrpení a smrt (MK 14,33-36). A přece tato úzkost, kterou většina z nás cítí, i když je to pochopitelné a zcela přirozené, není nutná. Ačkoli se život v okamžiku smrti mění, pokračuje dál! 100

Při mši za zemřelé proto kněz říká: „Vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe život věčný“ (1. PREFACE ZA ZEMŘELÉ).

# Čtyři poslední věci Posvátná tradice církve hovoří o „čtyřech posledních věcech“: smrt, soud, peklo a nebe (KKKC, DODATEK B). Někteří skeptici tvrdí, že v životě jsou jisté pouze dvě věci – daně a smrt. Smrt je realitou pro každého. Smrt je také konečná, po smrti už nic ze svého předchozího života nezměníš (KKC 1021). Během pozemského života jsi měl svobodu pozitivně nebo negativně odpovídat na Boží lásku, ale po smrti přichází soud (ŽID 9,27). # Smrt jako něco dobrého V okamžiku smrti duše opouští tělo a odchází na své poslední místo určení – do nebe, nebo do pekla. Pokud člověk, který přijal Boží slitování, stále ještě potřebuje očištění, než vstoupí do jeho přítomnosti, půjde do nebe

Můžu se připravit na smrt? Až zemřeme, setkáme se všichni tváří v tvář s Bohem, proto nás církev vybízí, abychom se na okamžik své smrti připravili (KKC 1014). Když se tedy modlíme Zdrávas, Maria, prosíme Marii o přímluvu „v hodinu smrti naší“ (VIZ TWEET 1.39). Můžeme se také modlit ke sv. Josefovi, který je patronem dobré smrti. Tomáš Kempenský († 1471) napsal, že myšlenka na smrt nám může pomoci být dobrými křesťany: „Vždycky by sis měl ve skutcích i myšlenkách počínat tak, jako bys už dnes umíral. Kdybys měl čisté svědomí, nebál by ses příliš smrti. Proto by bylo lepší chránit se hříchů než utíkat před smrtí. Nejsi-li připraven dnes, jak budeš zítra? Zítřejší den je nejistý; a kdo ví, zdali se zítřka dožiješ?“ (NÁSLEDOVÁNÍ KRISTA). Sv. František z Assisi zmiňuje smrt, když chválí Boha: „Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla, žádný živý člověk jí nemůže uniknout. Běda těm, kdo zemřou v smrtelných hříších. Blaze těm, které nalezne spojeny s tvou nejsvětější vůlí, neboť druhá smrt jim neublíží“ (CHVALOZPĚV STVOŘENÍ; VIZ TWEET 1.44).

cestou očistce (KKC 1010; VIZ TWEET 1.44). V nebi se naše spása v Kristu završí a my zůstaneme s Bohem navždy (VIZ TWEET 1.45). Někteří křesťané se tak těší do nebe, že touží po smrti, přesně jako sv. Pavel: „Mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší“ (FLP 1,23). A na jiném místě řekl: „Když jsme s ním umřeli, budeme s ním (také) žít“ (2 TIM 2,11). Chtěl tím říct, že skrze křest „jsme s Kristem umřeli“, abychom v něm mohli začít nový život, který bude po smrti pokračovat (VIZ TWEET 3.36). Navzdory své touze být s Pánem, sv. Pavel vytrval ve svém poslání a důvěřoval Bohu, že nejlépe ví, jak dlouho by měl na zemi žít (FLP 1,24).

Když zemřeš, zanecháš všechny a všechno za sebou, tvá duše se oddělí od těla a objeví se před Bohem.

Přečti si Příprava na smrt: KKC 1014; KKKC 206; YOUCAT 155. Smrt a zmrtvýchvstání: KKC 992–1004, 1016–1018; KKKC 205; YOUCAT 154. Křesťanská smrt: KKC 1010; KKKC 206; YOUCAT 155.

101

Nebe, peklo, nebo očitec?

1.49 Kdy nastane konec světa?

dyž Ježíš vystoupil na nebesa, začal nový věk, náš věk. Církev má teď šířit a hlásat Ježíšovo poselství po celém světě (VIZ TWEET 2.11). „Kdykoli jíme tento chléb a kdykoli pijeme tento kalich, zvěstujeme tvou smrt a čekáme na tvůj příchod, Pane Ježíši Kriste.“ Tato slova sv. Pavla říkáme, když slavíme eucharistii (1 KOR 11,26). Ježíš slíbil, že se na zem vrátí, a proto s nadějí očekáváme jeho druhý příchod (řecky parousia). Až se vrátí, těla mrtvých povstanou (VIZ TWEET 1.50) a bude završeno Boží království. Každý rok slavíme advent, čtyři týdny, kdy se těšíme na Ježíšův příchod (VIZ TWEET 3.28). V tomto období se nepřipravujeme pouze na jeho narození o Vánocích, ale očekáváme také jeho návrat ve slávě na konci časů.

# Kdy, Pane? Nikdo neví, kdy druhý příchod nastane. Ježíš řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil“ (SK 1,7). Může to být dnes nebo zítra 112

nebo za tisíc let. Křesťané byli od počátku vedeni k tomu, aby byli každý den připraveni na možnost Ježíšova druhého příchodu. Jestli přijde dnes nebo zítra by na našem způsobu života nemělo nic měnit. Zároveň bychom neměli být netrpěliví, protože Boží čas není stejný jako ten náš. Ostatně Ježíš řekl: „Nebe a země pominou… O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec“ (MK 13,31-32). Navzdory tomuto jasnému prohlášení nepřestávají nové sekty tvrdit, že můžou předpovědět, kdy nastane konec světa. Skutečnost vždy dokáže, že se pletou. Pánův návrat přece sami nemůžeme ovlivnit. Pouze Otec zná den a hodinu, kdy svět, který sám stvořil, skončí.

# Předpovídání konce Otázka, kdy nastane konec světa, lidi už po staletí znepokojuje. Biblické verše, které o tom hovoří, mají být chápány symbolicky, i když nám poskytují obecnou představu, co můžeme čekat. Ježíš například řekl:

„Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi“ (LK 21,10-11). A sv. Pavel mluvil o morálním rozkladu: „Lidé budou sobečtí, chtiví peněz, vychloubační, pyšní, … k dobrému neteční, zrádní, drzí, nadutí a milující rozkoš víc než Boha. Budou sice navenek ukazovat zbožnost, ale ve skutečnosti ji mít nebudou“ (2 TIM 3,2-5).

# Buďte připraveni! Když se nad těmito texty zamyslíš, zní to, jako bychom už žili na konci časů! Nicméně katastrofy, války a ztráta víry tady byly vždycky! Je důležité, abychom si tyto texty nevysvětlovali doslovně, jako konkrétní záhadná znamení pro poznání, kdy to nastane. Mají nás vybízet, abychom byli připraveni. Musíš se snažit, abys byl/a připraven/a setkat se s Ježíšem kdykoli! Jako křesťané se těšíme na Ježíšův příchod a naplnění stvoření. Prosba, kterou se nikdy nebudeme modlit dost často, je: „Přijď, Pane Ježíši!“ (ZJ 22,20). Vždyť on sám řekl: „Ano, přijdu brzy!“ (ZJ 22,20). Také nás vybízí, abychom byli připravení, protože nevíme, „kdy ten čas přijde“ (MK 13,33).

Proč Ježíši ten návrat trvá tak dlouho? Čím déle Ježíš čeká, tím více příležitostí mají hříšníci k tomu, aby konali pokání a přijali Boží milosrdenství. Může to být důvod, proč se k nám Ježíš ještě nevrátil. S jistotou víme, že přijde, jen nevíme kdy. Sv. Petr napsal: „U Pána je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří (lidé) obviňují z otálení, ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání“ (2 PETR 3,8-9). A sv. Pavel řekl: „A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem (lidem), jako ji i my (máme) k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými“ (1 SOL 3,12-13).

Na konci časů mrtví vstanou a Ježíš se vrátí. Nikdo neví, kdy se to stane: buď proto připravený/připravená a následuj Boha.

Přečti si Kristovo zmrtvýchvstání: KKC 651–655, 658; KKKC 131; YOUCAT 108.

113