Jacques a Raissa Maritainovi
ŽIVOT Z MODLITBY
.......................................................................................... 5 .......................... 11 1. 2. 3.
Láska, která vychází ze Slova...................................... 11 Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce (Flp 4,7)........................................ 12 Vaše lampy ať hoří (Lk 12,35) .................................... 14
.......................................................... 17 1. 2. 3. 4. 5. 6.
78
Buďte dokonalí (Mt 5,48)............................................ 17 Láska je svorník dokonalosti (Kol 3,14) ................... 18 Mé štěstí však je být nablízku Bohu (Ž 73,28)......... 22 Neboť všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové (Řím 8,14)....................................... 24 Odvrať mé oči, ať nevidí marnost (Ž 119, 37) ......... 30 Mezi všemi jsem hledal odpočinek a zemřu v dědictví Páně (Sir 24,11)........................... 32
7. 8. 9.
Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? (Lk 14,28)....... 39 Můj synu, dej mi své srdce (Př 23,26) ....................... 43 Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! (Mt 16,24) ............... 44
............................................................................... 47 1. 2. 3. 4.
Přebývání božských osob v duši ................................ 47 Vstoupit na cestu kontemplace.................................. 49 Kontemplace je nečinností a vrcholem činnosti zároveň ..................................... 52 O povolání k mystickému životu a kontemplaci.... 57
79
1. Láska, která vychází ze Slova Verbum spirans amorem.
Také v našem případě je třeba, aby láska vycházela ze Slova, tj. z duchovního vlastnictví pravdy ve Víře. A stejně tak jako vše, co se nachází ve Slově, je možné nalézt také v Duchu svatém, je třeba, aby vše, co je v našem poznání, přecházelo ve vášeň skrze lásku a nalezlo v ní svůj cíl. Ať láska vychází z pravdy a poznání, ať přináší plody skrze lásku. Naše modlitba není tím, čím být má, jestliže nesplníme jednu z těchto dvou podmínek. Modlitbou však nerozumíme nic jiného než prosbu – a zejména tu, která se odehrává ve skrytu našeho srdce – nakolik je podřízená kontemplaci a sjednocení s Bohem.
11
ŽIVOT Z MODLITBY
2. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce (Flp 4,7) Et pax Dei, quae exsuperat omnem sensum, custodiat intelligentias vestras.
Aby duše dospěla ke svému konečnému cíli, musí jednat buď s použitím své vlastní činnosti s pomocí milosti, nebo tak, že si Bůh vyhradí právo disponovat jí a uvede ji do stavu, který nazýváme pasivní, poněvadž činnost duše, přestože je ve skutečnosti pozvednuta na vyšší úroveň2, je zahalena do naprosté závislosti na božském jednání a její lidský způsob jednání je suspendován. Dokud nás Bůh neuvede do spočinutí v něm, musíme my sami všemi svými schopnostmi usilovat o svatost jak svoji vlastní, tak našich bližních. Dobře to vyjadřuje zvolání sv. Gertrudy: „O Boží lásko, kdokoli se odvážně a bděle podílí na díle, 2 Srov. Summa theologiae, I-II, 68, obj. 2 et ad 2. Sv. Tomáš ve své základní tezi říká, že „dary Ducha svatého doplňují člověka, takže skrze něho jedná Duch Boží“ a že „člověk, když skrze něj jedná Duch Boží, se v jistém smyslu stává nástrojem“, a poté poznamenává, že v případě neintelektuálních substancí existují nástroje, „jimž vůbec nepřísluší jednat, ale pouze být pasivní“ a dodává: „Avšak člověk není nástrojem tohoto druhu, neboť skrze něj jedná Duch svatý, a to tak, že člověk také jedná natolik, nakolik je stvořenou bytostí nadanou svobodnou vůlí“ […sicut agitur a Spiritu Sancto quod etiam agit, in quantum est liberi arbitrii].
12
O INTELEKTUÁLNÍM ŽIVOTĚ A MODLITBĚ
v němž jsi našla zalíbení, ten se pokaždé ocitne před tvou královskou tváří.“ Veškeré úsilí našeho rozumu a také naší vůle je tedy třeba zasvětit poznání Boha a lásce k němu. Toto úsilí by mělo zároveň způsobit, že Bůh je poznáván a milován. Náš rozum sám o sobě nemůže rozvinout své nejvyšší schopnosti, dokud není chráněn a posilován pokojem, který dává modlitba. Čím více se duše přiblíží Bohu láskou, tím prostší bude pohled rozumu a tím jasnější jeho vidění. Tauler říká, že „nikdo nechápe pravý rozdíl lépe než ti, kteří vstoupili v jednotu“. Sjednotit se je však možné jedině skrze lásku. Mezi intelektuálním životem a životem z modlitby je navíc zcela zvláštní vztah v tom smyslu, že modlitba vyžaduje, aby duše opustila prostředí smyslových obrazů a vydala se do říše čisté inteligibility a dokonce nad ni, a že naopak činnost rozumu je tím dokonalejší, čím je svobodnější od těchto smyslových obrazů.3 Jedině život z modlitby nám umožní sjednotit se s absolutní věrností s pravdou bez sebemenšího zkreslení a prokazovat lásku bližnímu, zvláště lásku intelektuální. Jedině takový život nám nakonec do3
Summa theologiae, II-III, 15, 3. Srov. In Boet. de Trinitate, q.6, a.2.
13
ŽIVOT Z MODLITBY
volí přenést pravdu do praxe, protože nadpřirozeně napravuje naše žádosti. 3. Vaše lampy ať hoří (Lk 12,35) Sint lucernae ardentes in manibus vestris.
Aby měla modlitba (a to především v intelektuálních kruzích) dokonalou pravou podobu a unikla nebezpečím, která brání jejímu růstu, musí vyrůstat z teologie a být jí živena. Zvláště poznání Svatého Učení samo o sobě může duchovní cestu zkrátit a učinit ji jistější. Ušetří nás řady omylů, iluzí a oklik, které jsou bez užitku. Ve vztahu k cestě očištění má povahu askeze, protože duši odpoutává od nízké a ubohé sebelásky. Ve vztahu k cestě osvícení má očistný účinek, protože umožňuje prostší pohled odvrácený od lidského já a upřený na samotného Boha. Nakonec a hlavně ve vztahu k cestě sjednocení dává duši zakořenit ve Víře v božskou pravdu, která je nezbytným předpokladem života sjednocení. Milosrdná láska je bezpochyby nade vše, proto je zde na tomto světě lepší Boha milovat než poznávat, neboť Bůh s oblibou pozdvihá ty nejprostší duše k nejvyšší kontemplaci, a vědění je často kvůli naší zvrácenosti a marnivosti překážkou dosažení 14
O INTELEKTUÁLNÍM ŽIVOTĚ A MODLITBĚ
moudrosti Ducha svatého. Bylo by ale nemoudré a příliš smělé chtít dosáhnout vlitím milosti vhled do nauky, když je v našich vlastních silách získat jej studiem – a to ani nemluvíme o tom, že intelektuálně zkažená atmosféra moderního světa vyžaduje, abychom se obecně odvolávali na teologickou vědu; a přitom běžnou cestou pro ty, kteří mají dostatečnou milost k tomu, aby vedli oba životy, je sjednotit intelektuální život s životem lásky a podporovat jeden druhým, samozřejmě přitom dobře vědí, že ten druhý má nekonečně větší hodnotu než první, a jsou vždy připraveni zanechat všeho kvůli božské Lásce.
15