Zkaženost a hřích

FRANTIŠEK JORGE MARIO BERGOGLIO

Zkaženost a hřích

Obsah

Předmluva.......................................................5 Zkaženost a hřích: Několik úvah o tématu zkaženosti......................................................15 Metoda.....................................................18 Imanence..................................................21 Simulace..................................................25 Porovnávání.............................................29 Od porovnávání k posuzování................32 A od posuzování k nestoudnosti..............33 Triumfalismus.........................................36 Pohled do Ježíšovy doby..........................42 Shrnutí.....................................................47 Zkaženost řeholníka................................51

63

Předmluva

Při setkáních lidí z různých institucí naší arcidiecéze i našeho města se často, nebo téměř vždycky, mluví o korupci,1 zkaženosti či zvrhlosti jako o jedné z běžných životních

1 Autor pracuje s výrazem corrupción. Nepojednává však pouze o politické korupci v souvislosti s fenoménem podplácení, nýbrž o duchovním stavu srdce a celkové kultury. Proto v českém překladu nahrazujeme výraz corrupción podle nejbližšího kontextu různými termíny: někdy korupce, či zkorumpovanost, jindy zkaženost, zvrácenost či zvrhlost. Jevy související s korupcí v úzkém smyslu, na které autor ve svém textu také naráží, lze tedy považovat za podmnožinu toho, co je obsahem duchovní zkaženosti či zvrácenosti – pozn. překl.

5

zkušeností. Mluví se o evidentně zkorumpovaných osobách či institucích, u nichž se započal proces rozkladu a ztratily svou identitu, růst, schopnost tíhnout k plnosti a sloužit lidské společnosti. Není to nic nového. Od té doby, kdy je člověk člověkem, vždy docházelo k tomuto jevu, který je samozřejmě cestou smrti. Když život zahyne, dochází k rozkladu. Často se setkávám s tím, že zvrhlost se ztotožňuje s hříchem. Ve skutečnosti však tomu tak není. Situace hříchu a stav zkaženosti jsou dvě odlišné skutečnosti, ačkoli vnitřně spolu souvisí.

Vzhledem k této situaci jsem považoval za vhodné opět publikovat článek, který jsem napsal v roce 1991. Sdělovací prostředky tehdy věnovaly tomuto tématu mnoho prostoru a času. Bylo to v době, kdy byla pozornost společnosti polarizována 6

událostmi v Catamarce2 a mnozí se divili, že se mohou dít takové věci.

Pak jsme si ještě víc zvykli na slovo korupce či zvrhlost a na skutečnosti s ní spojené, jako by byly součástí běžného života. Víme, že všichni jsme hříšníci, ale tou novinkou, která se stala součástí kolektivního povědomí, je dojem, že zvrhlost je normální součástí běžného života společnosti. Představuje pro nás sice kritizovatelnou, ale zároveň akceptovatelnou charakteristiku běžných společenských vztahů.

Nechci podrobně rozebírat příklady.

Každodenní zprávy jsou jich plné.

2 V argentinské provincii Catamarca byla v září 1990 brutálně zavražděna osmnáctiletá Maria Soledad Morales. Pachatelé vraždy byli propojeni s místní politickou mocí. Samotné instituce se marně pokoušely vraždu zakamuflovat, což vyvolalo manifestace po celé zemi – pozn. překl.

7

Naše arcidiecéze prožívá arcidiecézní synodu3. Nemůžeme obejít téma, které – jak jsem řekl – je obsahem našich rozhovorů a jednání. Bude nám tedy prospěšné, když společně pouvažujeme o tomto problému a také o vztahu mezi zvrhlostí a hříchem.

Prospěje nám, když se naše duše nechá probudit prorockou silou evangelia, které nám předkládá pravdu o tom, jak se věci mají, a odstraní ten nános lidské slabosti a komplicity, která tvoří vhodné podhoubí k tomu, aby se zvrhlost vzmáhala.

Velmi nám prospěje, když se ve světle Božího slova naučíme rozlišovat různé stavy zkaženosti, které nás obklopují a ohrožují svými svody. Prospěje nám, když si vzájemně 3 Synoda arcidiecéze Buenos Aires (Asamblea arquidiocesana) se konala v roce 2005 – pozn. překl.

8

jedni druhým připomeneme: „Jsem hříšník, ale nejsem zvrhlý!“ A když to řekneme s bázní, nestane se nám, že budeme stav zkaženosti vnímat pouze jako další hřích navíc. „Jsem hříšník!“ Jak krásné je moci slyšet a moci říct tato slova. Když je vyslovujeme, noříme se do milosrdenství Otce, jenž nás miluje a neustále očekává. Říci: „Jsem hříšník!“, jak to řekl celník v chrámě („Bože, buď milostiv mně hříšnému!“, Lk 18,13), jak to vnímal i řekl Petr nejprve slovy („Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“, Lk 5,8) a pak i slzami, když oné noci zaslechl kohouta, jak tuto chvíli geniálně ztvárnil J. S. Bach v úžasné árii Erbarme dich, mein Gott4. Říci: „Jsem hříšník!“, přesně tak jak nás to učí Ježíš v podobenství o marnotratném 4 „Můj Bože, smiluj se nade mnou“ z Matoušových pašijí.

9

synu: „Zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě“ (srov. Lk 15,21) – a pak už nebyl schopen mluvit, jen mlčky setrval ve vřelém objetí otce, jenž ho očekával. Říci: „Jsem hříšník!“, jak nás to učí říkat církev na začátku mše svaté a pokaždé, když pohlédneme na ukřižovaného Pána. Říci: „Jsem hříšník!“, jak to řekl David, když mu prorok Nátan otevřel oči silou svého prorockého slova (srov. 2 Sam 12,13).

Jak těžce však prorocká síla prolomí srdce člověka, který podlehl zkaženosti! Ten je tak zabarikádovaný ve spokojenosti ze své soběstačnosti, že nepřipustí nic, co by ho mohlo zpochybnit. „Hromadí si poklady, ale není bohatý před Bohem“ (srov. Lk 12,21).

Cítí se spokojeně a blaženě jako ten člověk, který si plánoval postavit nové stodoly (Lk 12,16-21), a pokud se situace zkomplikuje, zná všechny 10

výmluvy, aby se z ní vykroutil jako ten úplatkářský správce (Lk 16,1-8), jenž se řídil podle známého úsloví: „Kdo nekrade, okrádá svou vlastní rodinu!“ Zvrhlý člověk vybudoval své sebevědomí právě na tomto typu falešných postojů, kráčí životem po zkratkách oportunismu i za cenu své vlastní důstojnosti a důstojnosti těch druhých.

Zvrhlý člověk se tváří „já jsem to nebyl“ a má tvářičku jako z obrázku, jak říkávala moje babička.

Zasloužil by si čestný doktorát ve společenské přetvářce. Nejhorší však je, že nakonec sám své přetvářce uvěří! Jak těžko do takové situace proniká prorocké slovo! Proto pokaždé, když řekneme: „Jsem hříšník!“, nahlas také křičme: „Ale nechci být zvrhlý!“ Jednou z charakteristických reakcí zkaženého člověka vůči prorockým 11

výzvám je jistý komplex nezpochybnitelnosti. Reaguje negativně na jakoukoliv kritiku, hned odepíše osobu či instituci, která ho kritizuje, a postará se o znemožnění každé morální autority, která by ho mohla zpochybnit. Omlouvá se pomocí sofizmat a nominalistickoideologické akrobacie. Pohrdá druhými a na ty, kdo smýšlejí jinak než on, útočí urážkami (srov. Jan 9,34). Zkažený člověk podvědomě pronásleduje sám sebe a tato autoperzekuce mu působí takový neklid, že ho přenáší na druhé a pronásleduje je. Svatý Lukáš popisuje, jak zuřivě reagují takoví lidé tváří v tvář Ježíšově prorocké pravdě: „Oni však byli plní zuřivosti a umlouvali se, co by mohli Ježíšovi udělat“ (srov. Lk 6,11). Vnucují svůj teroristický režim všem a pronásledují všechny, kdo jim protiřečí 12

(srov. Jan 9,22), a tak se vylučují ze společenského života (srov. Jan 9,34-35). Mají strach ze světla, protože jejich duše jsou jako žížaly: ukrývají se ve tmě pod zemí. V evangeliu si zvrhlí lidé pohrávají s pravdou, kladou Ježíši léčky (srov. Jan 8,1-11; Mt 22,15-22; Lk 20,1-8), snují intriky, aby ho odstranili (srov. Jan 11,45-57; Mt 12,14), a podplácí člověka, který je schopen ho zradit (srov. Mt 26,14-16), nebo úředníky, kteří jsou právě u moci (srov. Mt 28,11-15). Svatý Jan je popisuje jedinou větou: „Světlo svítí ve tmách, ale tmy jej nepřijaly“ (srov.

Jan 1,5). Jde o lidi, kteří nepřijali světlo. Mohli bychom číst evangelium a hledat v něm typické vlastnosti takových osobností a jejich reakce na světlo, které přináší Pán.

Když v době naší arcidiecézní synody znovu předkládám tento text, 13

chtěl bych, aby nám pomohl pochopit nebezpečí osobního i společenského rozkladu, který je důsledkem zkaženosti, a aby nám též pomohl k bdělosti, neboť každodenní paktování s hříchem nás může přivést ke zvrhlosti. Adventní doba je vhodná pro to, abychom s bdělostí zkoumali, co nám brání otevřít srdce touze po setkání s Ježíšem Kristem, jenž přichází. Kéž dáme prostor tomuto setkání s ním, abychom obnovili svůj křesťanský život.

Chci zvláště poděkovat za morální podporu, kterou této publikaci poskytl P. Gustavo O. Carrara.

Kard. Jorge Mario Bergoglio SJ Buenos Aires, 8. prosince 2005, slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie

14