k
ř
t
i
n y
jonáš klumpar
1
.
z
k o s t e l
á
ř
s v .
í
2
0
1
8
a u g u s t i n a
vstup // ovečka Som Tvojou ovečkou malou a voňavou čistou a radostnou Tebou ľúbenou Ja milujem Kráľa a on ľúbi mňa ja milujem Kráľa a on ľúbi mňa ja milujem Kráľa a on ľúbi mňa
před evangeliem // buď bohu chvála Buď Bohu chvála, dík a čest / a pozdravení, / že vzešla nová ratolest / na vinném kmeni! / Z milosrdenství Otcova / jsme údy těla Kristova / a putujeme s ním / za Božím královstvím. Teď k slovu Pravdy, křesťané, / nebuďme hluší, / ať nám Duch Boží zavane / až do dna duší. / Vždyť podle svatých zjevení / jsme z Ducha nově zrození, / v něm Bůh nás všechny zve / do ráje lásky své.
přinášení darů // buď bohu chvála Ó radujte se, andělé, / v radosti naší, / že k duši posud ztemnělé / sám Duch se snáší! / Až ji svým světlem rozjasní, / kmen církve si ji přivlastní, / tu mladou ratolest, / ať plody může nést. Maria, Matko milosti, / ty hvězdo stálá, / své dítko Otci z výsosti / jsi v oběť dala. / Buď svatého křtu svědkyní / a bezpečnou ochránkyní / té duše zrozené / z Božího pramene!
příjímání // hospodine, pane náš Hospodine, Pane náš, jak důstojné je jméno Tvé. Z úst maličkých mocně dokazuješ síly Své protivníkům. Já když spatřuji nebesa Tvá, měsíc a hvězdy, vzdávám Ti chválu a říkám: “Co je člověk, že jej máš tak rád?“ Hospodine, Pane náš, jak důstojné je jméno Tvé. Z úst maličkých mocně dokazuješ síly Své protivníkům. Ty jsi pánů Pán, Ty jsi králů Král, ó Pane, Otče můj. Vzdává Ti mé srdce chválu za všechna dobrodiní Tvá, jež jsi učinil nám lidem, že jsi nezatratil nás.
závěr // hospodin je můj pastýř Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Má duše pána velebí, velebí. Má duše pána velebí. Můj Bůh, je spása má.
d ě k u j e m e ž e js te s n á mi byli
// františkova sluneční píseň // Nejvyšší všemohoucí a dobrotivý Pane, sláva Tobě a čest a úcta a všechna blahořečení. Patří jen Tobě, o Nejvyšší, a žádný člověk není hoden vyslovit Tvé jméno. Buď pochválen, Pane, se všemi Tvými tvory a především s bratra naším – sluncem, které dává den a jímž Ty svítíš. Jak je jasné a krásné, svou září připomíná Tebe, o Nejvyšší. Buď pochválen, Pane, pro bratra našeho – měsíc a pro sestry naše – hvězdy, které jsi stvořil na nebi, jasné a vzácné a krásné. Buď pochválen, Pane, pro bratra našeho – vítr, pro povětří a oblaka, pro pohodu i stálé střídání počasí, kterými sytíš své tvory. Buď pochválen, Pane, pro sestru naši – vodu, která je tolik potřebná a pokorná a vzácná a čistá. Buď pochválen, Pane, pro bratra našeho – oheň, kterým osvětluješ noc, a on je krásný a hravý a žhavý a mocný. Buď pochválen, Pane, pro sestru naši – matku zemi, která nás živý a vychovává a rodí rozmanité plody, barevná kvítka a bylinky. Buď pochválen, Pane, pro ty, kteří odpouštějí nepřátelům pro lásku k Tobě a trpí protivenství a pronásledování. Požehnání těm, kteří setrvávají v pokoji a v pravdě, neboť skrze Tebe, Nejvyšší, dosáhnou koruny. Buď pochválen, Pane, pro sestru naši – smrt tělesnou, které nikdo živý nemůže uniknout. Běda těm, kdo umírají ve smrtelném hříchu. Blahoslavení ti, kteří najdou sebe ve Tvé svaté vůli, neboť jim smrt podruhé neublíží. Vzdávejte čest a blahořečte Pánu, čiňte mu díky a služte mu s velkou pokorou.