Flashback Masarykovy brněnské stopy

Masarykovy brněnské stopy

President Osvoboditel T. G. Masaryk na pivovarsko-sladařské výstavě v Brně r. 1929. Z nabízeného korbele piva se nenapil, pouze olíznul prst namočený v pěně a řekl: „Brr, to je hořké.“ Foto: z dobového tisku

Návštěvy následujících prezidentů

Edvard Beneš Ve funkci: 1935–1938 a 1945–1948

Nejvzpomínanější návštěvou prezidenta Edvarda Beneše v Brně je dozajista ta počínající 12. květnem roku 1945. Beneš se v Brně zastavil na cestě z exilu do Prahy, původně se chtěl zdržet jen jednu noc, nakonec zůstal až do 16. května. Pamětníci vzpomínají na bouřlivé vítání prezidenta osvoboditele na k prasknutí nacpaném Dominikánském náměstí i na jeho následný projev, který se zařadil k Benešovým nejznámějším. První brněnský projev Klementa Gottwalda jako prezidenta Československa se uskutečnil v červenci 1948 na hlavním nádraží. Jistým způsobem byl však první komunistický prezident v Brně přítomen dlouhá léta. Před Bílým domem, přesně v místech, kde byste dnes našli sochu Jiřího Marka nazvanou Mim, od roku 1983 stála Gottwaldova socha, v roce 1990 byla převezena do depozitáře Muzea města Brna. Komunističtí prezidenti v 50.–80. letech Brno navštěvovali zvláště u příležitosti strojírenského veletrhu či obhlídky místních továren. Z běžného standardu se vymyká návštěva Ludvíka Svobody v červnu 1968, při níž prezident prohlásil, že „se v Brně necítí jako doma, ale prostě doma,“ a obdržel od předsedy národního výboru Oldřicha Vaverky stříbrný klíč symbolizující čestné občanství.

Klement Gottwald Ve funkci: 1948–1953 Ludvík Svoboda Ve funkci: 1968–1975

16. září uplyne přesně 100 let od první oficiální návštěvy prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v Brně. S moravskou metropolí je však Masarykův život spojen ve více průsečících, včetně jeho čtyřletého studia na zdejším německém gymnáziu. Jak se do Brna dostal? Proč z gymnázia po absolvování kvinty odešel? Jak probíhaly jeho oficiální prezidentské návštěvy? A kteří další českoslovenští a čeští prezidenti či zahraniční státníci napříč historií se procházeli brněnskými ulicemi?

Hodonín–Mutěnice–Čejkovice–Čejč–Hustopeče… Brno!

Spíše než otázka, kde Masaryk v dětství bydlel, se nabízí dotaz, kde nebydlel. Narodil se v Hodoníně 7. března roku 1850 (jako místo narození nelze vyloučit ani nedaleké Kopčany, ve kterých žili rodiče jeho otce Josefa). V roce 1852 se rodina krátce přestěhovala do Mutěnic, následoval návrat do Hodonína, stěhování do Čejkovic, kde malý Masaryk prožil předškolní léta, a dočasné bydlení v nedaleké Čejči. V září 1861 nastoupil jedenáctiletý Tomáš na německou reálku do Hustopečí, kde bydlel u svého strýce z matčiny strany. Po reálce se vypravil do Vídně, aby se vyučil uměleckým zámečníkem, za necelý rok se vrátil do Čejkovic, kde se nejdříve učil kovářem a posléze nastoupil jako učitelský praktikant na tamní obecné škole. Na jaře roku 1865 úspěšně zvládl přijímací zkoušky na prestižní německé gymnázium v Brně – škola sídlila v nové secesní budově na Komenského náměstí, dnes Hudební fakulta JAMU. Masaryk se okamžitě uvedl jako mimořádně nadaný žák s talentem pro humanitní předměty a jazyky, kromě němčiny, kterou znal již z Hustopečí, si osvojil také francouzštinu, latinu a řečtinu (sám později studoval i angličtinu, ruštinu a polštinu). Na finančně náročné studium si vydělával jako domácí učitel, mohl tak brzy uživit i bratra Ludvíka, který se k němu v Brně připojil.

Změna jména a konec brněnských studií

S Masarykovými studentskými léty strávenými v Brně je svázáno i počeštění jeho příjmení. Jak později vyprávěl příteli Janu Herbenovi: „Uvědomění národního jsem neměl, až na gymnasiu. Tehdy, asi v kvintě, zašel jsem si do Hodonína pro křestní list a po úradě s páterem Sátorou jsem se rozhodl, že po česku mám psát Masaryk a ne Masarik.“ Proč po ukončení kvinty

Che Guevara v Brně vyzkoušel traktor unifikované řady 3011. Foto: Emil Bican

Zahraniční státníci

Nejen Masaryk a další čeští prezidenti se procházeli Brnem – zahraniční hlavy státu a další politicky významné osobnosti město navštívily napříč historií mnohokrát, vzpomeňme například pětidenní pobyt Napoleona v Místodržitelském paláci po bitvě u Slavkova. V roce 1964 se přijel na Mezinárodní strojírenský veletrh podívat Nikita Sergejevič Chruščov, první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu. O 4 roky dříve přivítal brněnský strojírenský podnik ZKL kubánskou hospodářskou delegaci vedenou prezidentem národní banky a pozdějším ministrem průmyslu komandantem Ernestem Che Guevarou. Rok 1996 znamenal v tomto ohledu pravděpodobně největší událost vůbec – do Brna přijela britská královna Alžběta II. Když přeskočíme do tohoto tisíciletí, nelze nevzpomenout na setkání 15 prezidentů zemí střední, jižní a východní Evropy, které se uskutečnilo v roce 2007.

Václav Havel Ve funkci: 1989–1992 a 1993–2003 Václav Klaus Ve funkci: 2003–2013 Miloš Zeman Ve funkci: 2013–?

První cestu do Brna jako československý prezident podnikl Václav Havel 15. 1. 1990, na náměstí Svobody promluvil před více než padesátitisícovým davem. Už před sametovou revolucí však Brno navštěvoval jako dramatik, nad Zelným trhem dnes najdeme uličku Václava Havla, na Kapucínských terasách, kam se rád chodil projít, pak lavičku Václava Havla sestávající z dvou křesel u kulatého stolu, jehož středem prorůstá strom. Prezident Václav Klaus navštívil za dobu trvání úřadu Brno několikrát, v roce 2006 slavnostně otevíral nový terminál letiště Tuřany a jmenoval rektory tří brněnských univerzit, v roce 2011 se pak zúčastnil otevření privátní chirurgické kliniky SurGal Clinic a ve stejném roce obdržel od VUT čestný doktorát. Ještě jako předseda vlády pak v roce 1992 na zahradě vily Tugendhat podepsal dohodu o rozdělení Československa. Miloš Zeman přijel v úřadě prezidenta do Brna celkem pětkrát, přičemž poslední návštěva se konala na podzim 2017 při příležitosti třídenní cesty po jižní Moravě, prezident na ní chválil brněnské vysoké školy a výborné víno. Do moravské metropole se měl vrátit znovu v září loňského roku, kvůli zlomenině ruky však na doporučení lékařů cestu odložil. Zatím se zdá, že na neurčito.

odešel studovat z Brna do Vídně? Tato změna nebyla tak docela dobrovolná a roli v ní hraje, podle jedné z verzí vyprávěných později Masarykem, náboženství. Když právě v ročníku kvinta Masaryk přemýšlel nad svým postojem ke katolickým principům na škole, oznámil místnímu katechetovi, že si nepřeje chodit dále k pravidelné svaté zpovědi. Protože katecheta si se vzpurným mladíkem nevěděl rady, nahlásil jej řediteli gymnázia. Ten Masarykovy názory nepochopil, dokonce jej rozezlily do té míry, že chtěl mladíka uhodit. Nato však budoucí první československý prezident uskočil ke kamnům, vzal do ruky pohrabáč a namířil jej na svého představeného s výkřikem: „Neopovažujte se!“ Když ředitel přivolal na pomoc školníka a přikázal mu Masaryka vyvést, ten nejprve namířil pohrabáč i na něj, pak jej demonstrativně odhodil do uhláku a z místnosti vyšel sám. Příhoda, jaká neměla v té době v našem školství obdoby, mohla znamenat konec Masarykových studií v celém Rakousku. Naštěstí si však právě finančně vypomáhal doučováním syna brněnského policejního ředitele Le Monniera, jenž nad ním držel ochrannou ruku. Mladík tak mohl dokončit na brněnském gymnáziu ročník a poté přestoupil na prestižní Akademické gymnázium ve Vídni, kam byl Le Monnier v listopadu 1869 přeložen a vzal jej s sebou. Po úspěšně složené maturitě se bývalý policejní ředitel svým vlivem zasloužil i o to, že Masaryk nemusel na vojnu.

Zatímco navštěvoval v Brně gymnázium, bydlel Masaryk postupně na třech místech. U Josefa Kmenta v domě č. 12 na nynější Lidické, u J. Theimera v domě č. 153 na dnešní České, poslední rok pak žil v podnájmu u Augustina Solonického v domě č. 28 v dnešní Francouzské ulici.

← Prezident Masaryk při návštěvě brněnského výstaviště v roce 1928. Výstavě, nad níž měl prezident patronát, kromě modelu mamuta na fotografii vévodila také Masarykova socha v nadživotní velikosti. Foto: z archivu brněnského výstaviště

28 dělových salv

Kladný vztah Masaryka k Brnu přetrval i přes výše popsaný, poněkud dramatický odchod z města. Jako prezident nově vzniklé republiky moravskou metropoli několikrát navštívil, připomeňme si alespoň návštěvu první a poslední. Poprvé již ve funkci přijel Masaryk 16. září 1921 v 16 hodin, a to vlakem na hlavní nádraží. Nutno podotknout, že prezidentova náklonnost k městu byla opětována, při příjezdu ho ze Špilberku zdravilo hned 28 dělových salv. Kromě průjezdu městem v automobilu po trase Masarykova–náměstí Svobody–Česká–U solnice (Solniční)–Husova–Joštova–Lažanského náměstí (dnes Moravské náměstí) k budově Zemské správy politické prezident navštívil představení opery Prodaná nevěsta Bedřicha Smetany v městském divadle, další den se pak pozdravil na brněnské technice s představiteli všech místních vysokých škol. Zajímavá je i poslední oficiální cesta prezidenta Masaryka do Brna, jež se uskutečnila 22. června roku 1930. Masaryk přijel ze Židlochovic na výstaviště, aby si prohlédl výstavu Anthropos v pavilonu Morava. Provázel ho její autor profesor dr. Karel Absolon, se kterým se prezident setkal již o dva roky dříve u vykopávek v Dolních Věstonicích. Na večerní recepci v budově Zemské správy politické na Lažanském náměstí pak Masaryk Absolonovi slíbil příspěvek půl milionu korun na výzkum o původu člověka. Dnes nám prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v Brně připomíná kromě Masarykovy univerzity, ulice Masarykovy a Masarykova okruhu například i socha v nadživotní velikosti od Vincence Makovského, stojící od roku 2000 před budovou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity na Komenského náměstí.

Filip Živný editor KAM v Brně

Více fotek a prodloužený Flashback sledujte on-line: