Kysuce, krajina a architektúra by Lenka Křikavová

Milan Šuška a kol.

cnosti a neresti

Múzeum kysuckej dediny, Nová Bystrica-Vychylovka (29. 4. 2012, Milan Šuška)

Realita kysuckej dediny. (28. 9. 2009, Jan HorkĂ˝)

ISBN: 978 - 80 - 971525 - 8 - 1

Předmluva aneb hledání ztraceného ráje

Úvod

Krajina a architektúra

Mesto, vidiek, sídlisko, suburbium

Na prostredí záleží

Architektúra

Katalógové domy a podnikatelský barok

Lokálna architektúra

Brizolitové domy

Vidiek v Európe

Regulácie a vízie

Identita regionu Kysuce

Farba

106

Ploty a medziľudské vzťahy

114

Plastové Kysuce

128

Kompozice

134

Kulturní krajina

148

Řeka

152

Ekológia

154

Veřejný prostor

168

Dotace

174

Doprava a osídlenie Kysúc

186

Summary

188

Literatúra

190

Poďakovanie

„Stavebním dílem se člověk odděluje od přírody, architektura se tyčí

Odvěká touha venkovského člověka přiblížit se způsobem života

mezi člověkem a přírodou, příbytek se stává protikladem krajiny.“

a svým příbytkem bohatšímu městu se stává reálnou možností

(Karel Teige)

s postupující industrializací již někdy v druhé třetině minulého století.

Od nepaměti probíhá zápas mezi přírodou a stavbou stvořenou

Souvisí to s objevením nových stavebních materiálů a postupným

člověkem. Budujeme si města, umělou krajinu, betonový les a věčně

vymaňováním se z převládající zemědělské práce jako hlavního

sníme teskný sen o ztraceném ráji.

zdroje obživy. Děje se tak nejdříve kolem velkých měst, později pak,

Pro mnohé z nás je tímto rájem venkovská krajina našeho dětství.

souběžně s rozvojem automobilové dopravy, také v odlehlejších

Nebo krajina, kterou si umísťujeme někam do minulosti, kde člověk

a méně přístupných krajích. Městská pseudovila se stává výrazem

tenkrát možná neměl tu moc či opovážlivost své okolí přetvářet

rádoby většího bohatství a vytlačuje původní neokázalou lidovou

víc než je zdrávo, než je „udržitelné“, pokud bych použil dnes módní

architekturu. Tento proces byl v našich podmínkách ještě navíc

pojem. Kde všechny domy byly jen hliněné či dřevěné a cesty

deformován násilnou socialistickou kolektivizací zemědělské výroby,

kamenité, kde stavba souzněla s přírodou a byla, stejně jak člověk,

která přerušila dlouho utvářený vztah obyvatel k půdě a souvisejí-

její součástí. Takovou krajinou by mohly být i Kysuce pro tamního

cím nemovitostem. Situace se výrazně sama od sebe nezlepšuje

rodáka Milana Šušku. A proč oním rájem nejsou a co by se mělo

ani po sametové revoluci roku 1989, ač pozemky byly opět privatizo-

udělat, aby jím byly, nebo aby se vysněnému ideálu alespoň

vány. Vyjma obcí aglomerujících s městy trpí venkov úbytkem

přiblížily, rozebírá mladý architekt se svými přáteli v knize Kysuce,

a stárnutím obyvatelstva. Není už, jak jsme byly dříve zvyklí, hlavně

krajina a architektúra.

potravinovou zásobárnou měst, ale v lepším případě se stává jejich

Kysuce - malý slovenský region leží v severozápadním cípu karpat-

obytným či rekreačním zázemím hledajícím svou novou tvář,

ského oblouku. Pokud bychom tam šli či jeli od Moravské brány,

a v horším případě v okrajových lokalitách stagnující či upadající

tak jej najdeme hned za Makovským či Jablunkovským průsmy-

neudržovanou „neobytnou“ krajinou, která svůj smysl ještě nenašla.

kem, pokud ze slovenského Pováží, pak severně od Žiliny, podél

A tak tu před sociology, urbanisty, architekty stojí úkol nejen

pravostranného přítoku Váhu, říčky s příznačným jménem Kysuca.

věrohodně procesy proměny postagrární krajiny popsat, rozebrat,

Na severozápadě Slovenska mi připadají, ve srovnání s mým

zkoumat, ale také pomoci hledat nový obsah venkova, definovat

moravským rodištěm, lesy svěžejší, svahy strmější, bystřiny bystřej-

požadavky na současnou harmonickou „lidovou architekturu“

ší a každé údolí tu má ještě zbytky své osobité atmosféry, i když

i nástroje k její realizaci a v neposlední řadě též probudit veřejné

většina typických původních roubených staveb - dřevěnic již vzala

mínění, svědomí a zodpovědnost obyvatel nejen Kysuc za prostředí,

za své. Kysuce a jejich architektura procházejí revolučními promě-

v němž žijí.

nami, podobnými jako jiné venkovské oblasti ve střední Evropě.

Gabriel Kopáčik

Zaslúži si byť každý región originálny a krásny? Sú také Kysuce,

Postupne sa nám podarilo osloviť vyše dvadsať priateľov, archi-

krásne a jedinečné? Ako vlastne v súčasnosti vyzerajú a akým

tektov, záhradných a krajinárskych architektov, grafikov, etnogra-

smerom sa uberajú? Existuje ešte na Kysuciach vidiek a tradí-

fov a umelcov zo Slovenska, Česka, Švajčiarska, Rumunska, Fran-

cie? Na tieto a ďalšie otázky chce odpovedať kniha, ktorú držíte.

cúzska a Holandska, ktorí sa s nami vydali hľadať, dokumentovať

Nejedná sa o propagačnú brožúru regiónu s fotografiami kuriozít

a objasňovať cnosti a neresti vidieka nielen na Kysuciach. Kniha

a obrázkami z etnografických múzeí, ktorá Vás ma presvedčiť

teda tento región predstavuje očami miestnych i návštevníkov.

o najlepšom mieste na výlet, ale snaží sa zachytiť každodennú

Chceli sme navštíviť každú obec, dedinu, osadu a samotu a mu-

realitu. Je reflexiou toho, čo sa nám podarilo vytvoriť za posledné

sím povedať, že sa nám tento neľahký cieľ podarilo uskutočniť

štvrťstoročie slobody.

až po štyroch rokoch. Kysuce nám zato poskytli množstvo zážitkov ako i aktuálnych inšpirácií pre vlastnú tvorbu.

NAŠE ŽIVOTNÉ PROSTREDIE NIE JE NIEKDE NA VRCHOLE

Táto kniha má slúžiť ako opora pre vznik novej kvalitnej architektúry

HORY, KAM SA CHODÍME KOCHAŤ PRÍRODOU, ALE HLAVNE

a pre zvýšenie stavebnej kultúry v regióne. Zaoberá sa stavaním,

DOLE V DEDINE A V MESTE, KDE ŽIJEME. TU JE DÔLEŽITÉ

tvorbou prostredia a hodnotami pôvodnej architektúry v snahe

HĽADAŤ, PESTOVAŤ A VYŽADOVAŤ KRÁSNE, KVALITNÉ,

poukázať na jej kvality a prinavrátiť tak sebavedomie miestnej

ZDRAVÉ A BEZPEČNÉ ČI UDRŽATEĽNÉ PROSTREDIE.

tradícií a osobitej identite regiónu. Poznatky z výskumu a súdobej praxe aplikuje na jeden konkrétny región a zastupuje tak chýbajúci

Krajina a architektúra sú dve neodmysliteľné súčasti životného

odborný, politicky nestranný a komerčne nezávislý názor.

prostredia človeka. Krajina je výsledkom prírodných podmienok

Je určená všetkým, ktorí Kysuce milujú: rodákom a návštevníkom;

a zároveň ľudských činností, ktoré sa do nej vekmi prepisujú.

učiteľom, ktorí vychovávajú mladých ľudí; starostom i úradníkom,

Architektúra je zase zrkadlom spoločnosti, reflektuje vyspelosť

ktorí rozhodujú o našich verejných priestranstvách a verejných bu-

doby, regiónu a hodnoty jej obyvateľov. Bez toho, aby sme poznali

dovách; investorom, ktorí tu chcú stavať; ako i projektantom, archi-

svoje tradície, môže u nás dobrá architektúra vznikať len ťažko.

tektom a umelcom, ktorých tvorba je orientovaná na Kysuce. Kniha

Rovnako sa nikdy nemôžeme dobre starať o krajinu, ktorú nepo-

fotografií a esejí o našom i zahraničnom vidieku je venovaná nám,

známe, alebo ktorej sme prestali rozumieť.

Kysučanom, a všetkým, ktorí chcú tento kúsok zeme viac spoznať.

Myšlienka nafotiť miznúcu krásu vidieka, premeny krajiny, pôvodnú

Nechajte sa teraz spolu s nami inšpirovať a sprevádzať pozorova-

architektúru, a to, čo ju nahradzuje, vznikla v roku 2009, kedy sme

ním a poznávaním kysuckej krajiny, dediny, architektúry a tým, čo

s hŕstkou nadšencov podnikli prvú expedíciu na Kysuce.

sme tu objavili. Milan Šuška

Krajina, ako zástupca prírody, a architektúra, ktorou si vytvárame

Pôvodné stavebné umenie bolo rovnako ako ľudové piesne a re-

svoje obydlia, sú dve neodmysliteľné súčasti životného prostredia

gionálne tance odsunuté do sféry histórie. Tradície sme zavreli do

človeka. Krajina je výsledkom prírodných podmienok a zároveň

folklórnych súborov a odsunuli do skanzenov. Sme ochotní vzdať

ľudských činností, ktoré sa do nej vekmi prepisujú. Architektúra

sa ich úplne? Špecifickú krajinu sa nám zatiaľ nepodarilo odstrániť,

vytvára priestory, je zrkadlom spoločnosti, ukazuje vyspelosť doby,

zostáva ako jedna z mála vecí, ktoré ešte môžeme obdivovať.

regiónu, hodnoty jej obyvateľov, vzťah ku kultúre a k vlastnému

Neustále je však atakovaná zvyšujúcimi sa nárokmi človeka,

životnému priestoru. Spojenie krajiny a architektúry so svojimi

krajiny ubúda a jej pôvodný kolorit mizne.

špecifickými rysmi vytvára identitu regiónov a naše hmotné kultúrne dedičstvo. Nemyslím tým len početné barokové kostoly,

SVOJE TRADÍCIE SME ZAVRELI DO FOLKLÓRNYCH SÚBOROV

kaštiele a prírodné pozoruhodnosti, ale aj celkom bežné vidiecke

A ODSUNULI DO SKANZENOV

domy, harmonicky usporiadané v krajine; záhrady a políčka, obhospodarované spôsobom adekvátnym pre dané podnebie, terén

O pozoruhodnostiach toho bolo popísane mnoho, dozvedáme sa

a pôdu; drevenice, vyvíjané a budované stáročnými ľudskými

aj o nepodstatných podrobnostiach či zmyslených mýtoch. O ve-

skúsenosťami, ako i nové domy, ktoré dotvárajú krajinu, dedinu

ciach bežných toho ale vieme mizerne málo, pritom zo všedných

či mesto.

stavieb a každodennej krajiny je zložených 99 % prostredia, v kto-

Prešli sme výraznými spoločenskými prevratmi, aby sme sa na

rom sa denne pohybujeme. Preto si všedné stavby a každodenná

sklonku tisícročia ocitli v globálnej spoločnosti, kde vekmi

krajina zaslúžia našu pozornosť!

tradované hodnoty strácajú svoj význam alebo sú prehliadané

a zabúdané.

Od vzniku Žilinského kraja Kysuciam chýba rovnocenné miesto na krajskom erbe a po utvorení jednotky Severopovažského regiónu prestávajú byť propagované ako svojbytný región. Ľudia sa tu však stále cítia byť Kysučanmi.

R e g i ó n Ky s u c e Kúsok krajiny nazývaný Kysuce si v mozaike tradičných regiónov,

Tak, ako neexistuje jednotný kysucký kroj, nedá sa ani jednozna-

z ktorých je poskládané Slovensko, vydobyl svoje postavenie až

čne označiť typický tradičný kysucký dom. Každá dolina i dedina

postupne. Kým najstaršie regióny majú základ v rozdelení žúp

má svoje špecifiká. Podľa rôzneho spôsobu osídľovania je veľký

v Uhorsku, oveľa silnejší vplyv na ich formovanie zohrala topogra-

rozdiel medzi domom z Dolných a Horných Kysúc. Rovnako domy

fia, či už pohoria, alebo neprekonateľné vodné toky, ktoré krájali

stavané v údolnej obci vyzerali inak ako domy na kopaniciach, i keď

územie na prirodzené časti, oblasti či regióny, malé svojbytné

v tej istej obci. V Bystrickej doline, v okolí Turzovky, či v oblasti

svety. Niekde sú hranice nejasné, historicky sa spresňovali alebo sa

Jablunkovského Medzihoria je ale možné vysledovať aj isté

tradičné regióny ďalej členili aj podľa toho, ako bola podporovaná

oblastné znaky.

ich identita.

Nové technické možnosti rušia tradičné bariéry a s nimi miznú

Hornatý kraj na severe Slovenska dostal svoje meno až keď sa

aj lokálne špecifiká. Železnice, diaľnice a internet nám umožnili

na brehu rieky Kysuce začali usadzovať prví obyvatelia. O hor-

stať sa súčasťou „globálnej dediny”. Členenie na regióny tak

naté územie sa bili okolité panstvá, ale nakoniec zostali brehy

už nevychádza zo skutočnej potreby obyvateľov, je však našim

priezračnej rieky celistvé.

základom, spoločenským a historickým pozadím, ktoré sa vyvíjalo

Kysuce sú jeden z najmladších a najmenších historických regiónov

stovky rokov. Minulosť dýcha a zasahuje do prítomnosti, je jej

Slovenska. Zaužívalo sa, že začínajú a končia Kysuckou bránou

neoddeliteľnou súčasťou.

medzi horami Brodnianka a Rochovica. Niekedy sa k nemu

Človek vtlačil podobu krajine svojimi aktivitami a potrebami.

na základe ľudovej slovesnosti začleňuje i Terchovská dolina

Súvislosť medzi vzhľadom osídlenia a krajiny, v ktorej vyrástlo, je

na severe od pohoria Malej Fatry a oblasť Podjavorníkov, kam

zrejmá. Architektúra so vzájomným pôsobením krajiny poskytuje

zasahuje CHKO Kysuce, miesta, odkiaľ za prácou do celého sveta

základné identifikačné rysy osídlenia a identity miesta. Podľa

vychádzali drotári. Pohorie Malá Fatra tvorí v tejto časti Slovenska

rôznych parametrov, ako spôsob osídlenia, typ usporiadania

najvýraznejšiu bariéru vo vzájomnom ovplyvňovaní ľudových

pozemkov na katastri, charakter zástavby, topografia, výhľady

kultúr. Rozsutec, ktorý sa prepisuje do mnohých kysuckých

a strmosť, klíma, dážď a sneh, druh svetla, vegetácia, textúra,

panorám, je pre mňa posledným kysuckým vrchom. Severná

farba a symboly v krajine a na architektúre, je možné rozpoznať,

hranica s Českom a hlavne s Poľskom je menej výrazná, o čom

či sa nachádzame na Kysuciach, na Záhorí, alebo v Gelderlande.

vypovedajú i mnohé historické spory o vymedzení územia, najmä

Nechcel by som sa dožiť doby, keď sám nespoznám, že som tu

na tých miestach, kde ho osídľovali gorali. Na okrajoch sa prelínajú

správne, že som doma, na Kysuciach.

jazyky aj atmosféra a vidiecka architektúra. My sme sa ale počas

Mestá boli oveľa viac ovplyvňované či už módou alebo slohovou ar-

tvorenia tejto knihy sústredili najmä na okresy Čadca a Kysucké

chitektúrou než regionálnymi tradíciami. Od tradičných regiónov ich

Nové Mesto, ktoré v dnešnom ponímaní najviac reprezentujú

ale nejde úplne oddeliť, sú ich súčasťou, ich prirodzenými centrami.

región Kysuce.

Milan Šuška

„Domov chápeme jako naše útočiště. Tento pojem pro nás má

Zvuk

zásadní význam. Každý odněkud pochází a má potřebu někam patřit. Když tato potřeba nebude naplněna, bude nás to velmi

Krajinu a architektúru môžeme zažiť na vlastné uši. Prírodné zvuky,

oslabovat a zraňovat.“ (Leon Krier)

reč a spev stimulujú naše pocity, hudba nás môže roztancovať,

Co si představit pod pojmem identita? Co nás první napadne, když

brzdenie vlaku zamračiť. Pri prechádzaní z haly do kinosály

se řekne slovo „Kysuce“? Sama vidím kopcovitou krajinu pokrytou

vnímame zmenu priestoru i zmenou zvuku. Krajina má svoju hĺbku:

poli, loukami a lesem. V údolích vesnice a městečka a na oblých

šuštenie lístia pod nohami, spev vtákov v diaľke, klepot podpätkov

kopcích rozdrobenou mozaiku kopanic. Celý region nese jméno po

v meste, šum reči alebo muzikant za rohom. Plochý zvuk diaľnice

řece, podél níž přišli lidé a osídlili kraj. Lidé se tu sžili s krajinou

alebo vodopádu túto hĺbku prostrediu odoberajú.

a vznikla tak specifická kultura, která se místy drží dodnes.

Nestačí, aby bol priestor krásny, musí nás tiež obklopovať príjemný

Velký rozdíl bude, když si otázku bude zodpovídat turista, člověk

zvuk. Ani v najkrajšom prostredí sa nebudeme cítiť pohodlne, ak

z města, prahnoucí po zážitcích, a místní člověk, co zde žije. Turistu

budeme počúvať bodľavý zvuk zbíjačky alebo motorovej kosačky

láká kraj romantické přírody, tradic, dobrého jídla a pohodlného

na trávu. Akustické vnemy obvykle zostávajú neuvedomovaná

ubytování. Tedy v lepším případě. Pro místního je snad

skúsenosť v pozadí.

nejdůležitější důstojný každodenní život.

Zrakom získava človek najviac vnemov, sú to aj vnemy

Lze zachovat tradiční kulturu Kysuc se soudobým způsobem života

najpovrchnejšie. Na zvuk sme oveľa citlivejší, falošné karaoke

tak, aby nezůstávala jen ve skanzenu? Stalo se čerpat z moudrosti

rozozná takmer každý, na to, aby sme sa obzreli za nevkusným

našich předků přežitkem anebo je to naopak nezbytná nutnost?

domom, musí byť vskutku veľmi nápadný.

Vzpomínáme rádi nebo neradi? Ať na písničky, co jsme zpívali

Kontrast medzi rušným mestom a pokojným vidieckom mizne.

na Vánoce, nebo na řeku, kam jsme se chodili koupat, na vůni

Vidiek je často idylicky spájaný s pokojom. Nové osídľovanie

kadidla v kostele, na hřbitov se zapálenými svíčkami, na babiččiny

a kultúra prenesená na vidiek zmenila jeho atmosféru aj po

dobroty, na oblíbený strom, na který jsme lezli, na nářečí, kterým

fonetickej stránke. Jednou z prirodzených vlastností človeka je

jsme mluvili, aniž jsme něco tušili o spisovné mluvě. Abychom si

uľahčovanie si prácu, dedina odhodila kosy a sekery, svaly rastú

uvědomili, že nám něco z toho chybí, musíme paradoxně odejít do

v domácej posilňovni v suteréne domu. Výsledkom sú vydania

ciziny. Když jsme od domova dlouhodobě vzdáleni, uvědomíme si,

zákazov používania motorových kosačiek a píl počas víkendov.

kdo jsme, co je náš domov, nebo co jsou Kysuce.

Obyvateľom prekáža hluk, spôsobený ľuďmi prichádzajúcimi na Lucie Kostková

víkend. Nedeľa sa už viac nectí. Niektorým ľudom v obciach zase začal prekážať zvuk kostolného zvona. Asi najzávažnejší hluk ale

pochádza z dopravy.

Dôvodom turistiky je aj chuť a vôňa krajiny. Lesné plody a babičkina záhradka, sušené huby, bylinkové čaje a zemiakové polesníky pečené nasucho na platni s plátkom masla, halušky s mliekom a syrové korbáčiky k pivu... Nie, na Kysuciach dostanete hlavne pizzu. Osobne sme to overili. Mnoho českých priateľov sa tešilo na Slovensko, že konečne vyskúšajú pravé slovenské halušky, no ani vo vyhlásených destináciach cestovného ruchu sme nenašli slovenskú kuchyňu. Na každom kroku visí okrúhla vývesná tabuľa. Ak sa tam spýtate na halušky, uvíta vás pohľad, akoby ste sa vrátili z 19. storočia. Podobné je to s výstavbou, namiesto poctivých halušiek dostanete taliansku pizzu alebo hamburger z fastfoodu.

Kysuce sú krajina formovaná kresťanstvom. "Kultúrna krajina je popri obrazu prírodných podmienok i obrazom spoločnosti, ktorá ju spoluvytvára. Krajina tak môže byť prázdna alebo naplnená duševnou hĺbkou a o hĺbke krajiny rozhoduje hĺbka jej tvorcov." doc. Ing. arch. Jiří Löw Prostredný Vadičov (23. 6. 2008, Michal Harcek)

Chuť krajiny

Drotárstvo

P o č a s m a p o v a n i a Ky s ú c

Keď sa povie Kysuce, mnohých napadne spojenie s drotármi, ktorí

Na vidieku perfektne funguje sociálna kontrola. Cudzinec

sa vo svete preslávili výrobou rozmanitých výrobkov z obyčajného

neprejde bez povšimnutia. Stačí sa prejsť okolo domov a v okách

klbka drôtu. Dodnes nájdeme tento tvárny materiál na drôtených

sa roztrasú záclonky. Pravidlom je všetkých zdraviť a neustále

sochách v múzeách, alebo ako čačky a rôzne haraburdie

vysvetľovať. Na dedine to inak nejde, každý náhodný pocestný

v stánkoch na jarmoku. Drotári ale vytvárali funkčné a praktické

je zjavom, ktorého musia vyspovedať, koho hľadá, kam a odkiaľ

výrobky pre každodenné použitie, držiaky, vešiaky, misy.

ide, a čo tu robí, až potom sa môžete dozvedieť niečo viac. Počas

Spevňovaním keramických nádob odrôtovaním sa mohli stať

nášho výskumného pobytu na Kysuciach sme tak mali možnosť

inšpiráciou pre vynálezcu železobetónu, Francúza J. Moniera, ktorý,

trochu spoznať kysuckú mentalitu. Ľudia v horách sú tvrdší, na

aby vystužil a spevnil betónové kvetináče, vkladal do nich drôtenú

kopaniciach a samotách i uzavretejší, akoby nezvyknutí na ľudský

mriežku. Alexander Calder povýšil drôt na úroveň svetového

kontakt. Miestni sa pred nami schovávali od rozrobenej práce,

umenia drôteným cirkusom, portrétmi a miniatúrami domácich

inde nás zase vyšli privítať. Na dolných Kysuciach sa s vami skôr

zvierat. Pravda, nebol to kysucký drotár, ale nie je vylúčené, že

pustia do reči, avšak najzhovorčivejší sú početní chatári z Moravy.

sa s prácou niektorého z nich nemohol v rodnej Amerike alebo

Mnoho krívd so sebou prinieslo reštituovanie pozemkov. Tam, kde

v Paríži stretnúť. Dorotári precestovali svet od Ruska až po Ameriku.

je ešte zachovaný tradičný vidiek, je zdravenie samozrejmosťou.

Drotárstvo je to, na čom môžeme stavať imidž regiónu. Výmenou

Inde naopak narastá nedôvera, anonymita, dvere sa zamykajú,

tuctového vešiaka za kysuckú ručnú prácu by sa podporili naše

pozemky oplocujú a bicykle nenechávajú opreté o plot. Niekde

tradície i miestni výrobcovia.

nás dokonca pokladali za zlodejov. Ak raz človek začne rozhovor nahnevane, nemá možnosť ho ukončiť s úsmevom. Pár krát sme sa museli oháňať zákonom o krajine a slobode verejného priestranstva, vďaka ktorému je možné slobodne sa stretávať, pohybovať i fotografovať. Kým v zahraničí som mal pocit, že sú ľudia na svoj domov hrdí, zvedavo kontrolovali, či si ich dom fotím z dobrého uhlu, na Kysuciach hromžili, alebo na nás pustili svojho psa a kričali „Ber ho!“ Našťastie v Lodne je to len súčasť miestneho folklóru. Najradšej spomíname na milé stretnutia a rozhovory, pozvania i pohostenia. „Kysucké babky“ nestrácajú dobrú náladu a svojský humor, ochotne nám plnili fľaše čerstvou vodou a pritom zdôrazňovali, kam sa musíme pozrieť, čo musíme bezpodmienečne vidieť. Z takýchto Kysúc má turista nádherný pocit a teší sa na ďalšiu návštevu.

Milan Šuška

Babka v okne. Klokočov (14. 5. 2011, Šárka Vomelová)

Povinná výbava domu v Hornom Vadičove. (28. 4. 2012, Milan Šuška)

Výklenok v štíte so sochou sv. Jána Npomuckého. Raková (24.6.2012, Milan Šuška)

Dvere boli nízke, človek sa pri vstupe do domu musel ukloniť. Zborov nad Bystricou (14. 7. 2012, Milan Šuška)

Nedeľa. Raková (27. 9. 2009, Jan Horký)

DFS Kelčovan na Bartolomejskom jarmoku. Čadca (25. 8. 2013, Milan Šuška)

Téměř jakákoliv krajina na Zemi je obrazem člověka, dominantního

života. Ti svoji roli v této nové krajině hrdě přijali a místo vzali za

živočišného druhu. Je dárkyní života a hostitelkou (nejen) lidí.

své. V létě se stěhovali se svými stády ovcí do hor na pastviny

Díky nepřístupnosti zapadlých horských kysuckých koutů můžeme

a salaše, v zimě zůstávali s redukovaným stádem v nížině. Na Ky-

i dnes vystopovat relikty tradičního hospodaření. Člověk byl srostlý

sucích stavěli domy v návaznosti na již stávající zástavbu, na půdě,

s obydlím a navazující krajinou, kterou znal a ctil ji, což byla zřejmě

která byla pravidelně rozdělená na pruhy, které se říkalo zárubek.

jediná cesta, jak v těchto tvrdých horských podmínkách přežít.

Domy však nestavěli v řadách, ale tak, jak byli zvyklí – uzavřené

V této krajině dnes většinou spatřujeme naivně „romantiku divoči-

do sebe, jednotlivě, orientované ke světovým stranám, terénu,

ny", aniž bychom úplně chápali, co zde život obnášel.

cestě, zdroji vody. Tím vznikla nepravidelná mozaika rozvolněné

Typická jsou sevřená údolí podél horských říček, prudké svahy

zástavby oproti kompaktní zástavbě dřívější kolonizace.

a oblé vrcholy využívané kopaničáry. Půdní druhy střídají vysoký

Kopaničářské osídlení bylo podobné tomu valašskému. Kopaničáři

podíl jílu a pískovce, typické pro karpatský flyš. Zajímavou geolo-

se však nestěhovali, zůstávali ve svém hospodářství ve vyšších

gickou výjimkou je pás vápencových bradel v okolí Kysucké brány

polohách, kde byly příznivější světelné podmínky. Jejich hospo-

v jižní části území. Rovinatá krajina, niva řeky Kysuce, je dnes hustě

dářství čítala vše nutné k životu – dům, pár kusů dobytka, políčko,

zastavěná. Před příchodem prvních obyvatel zřejmě pokrýval

sad, zdroj vody…

většinu území les, v nivách olšiny s vrbami, jasany, střemchy, třešně

Tak vznikla pestrá mozaika vsí, samot i salaší a k nim přidružených

ptačky, s přibývající výškou buky, lísky, habry, lípy, javory mléče,

políček, luk, pastvin a lesů. K pestrým lidem a jejich hospodaření,

ještě výše jedle, javory kleny a jeřáby a v nejvyšších polohách

kterým v horách nezbývá nic jiného, než se semknout a táhnout

smrčiny.

za jeden provaz, tak samozřejmě patřila i pestrá příroda, rozmanitá

Kraj byl lidmi obydlen relativně pozdě. Výjimkou jsou vápencová

společenstva rostlin i živočichů, kteří byli závislí na lidské kultuře

bradla na jihu, kde stála hradiště z doby púchovské kultury (doba

a ta zase na nich.

Keltů). Středověké osídlení probíhalo přibližně od 12. století, a to

S biodiverzitou, neboli druhovou rozmanitostí, je dnes trochu potíž

v nižších polohách podél vodních toků. Nazývá se německou ko-

nejenom na Kysucích. Globalizovaná krajina je považována za

lonizací, jelikož byla řízena feudálem na základě německého práva.

spotřební produkt, podobně jako všechno ostatní. Chceme co

Převážně zemědělci tak osidlovali nižší polohy území. Domy stavěli

největší výnosy a další hodnoty se nám zdají podružné. Týká se

vedle sebe, v řadách, nejčastěji podél vodního toku nebo cesty

to luk, pastvin, polí i lesa.

a na ně navazující obhospodařované plužiny spolu logicky sousedily. Přibližně od 14. – 16. století i je pak datován druhý způsob kolonizace nazývané valašskou. Valaši byli národnostně nejednotní lidé

134

přicházející z východu Karpat, které spojoval pastevecký způsob

Smrkové monokultury

V nižších rovinatých polohách byla zavedena orba po spádnici, ve svazích se osvědčila orba po vrstevnici. Mezi políčky vznikaly

Drancování lesa a jeho využití ke spotřebě dřeva se váže k rozma-

zaoráváním okrajů meze; při orbě po vrstevnici meze vytvořily

chu hutí, nejvíce je však spjato s průmyslovou revolucí, potřebou

drobné schodovité terásky, velmi typické pro místní krajinu.

dřeva ve velkém na otop a na stavbu. Byly zavedeny smrkové

Kamení z polí a luk hospodáři házeli na hromady, takzvané

monokultury a s nimi všeobecně přijata lež, že jsou ekonomicky

hromadnice, anebo na meze. Meze nejenže oddělovaly jednotli-

výhodné. Někdo smrkové monokultury považuje dokonce za

vá pole, ale výborně sloužily i jako protierozní a protipovodňové

původní přírodu, zřejmě proto, že během svého života nic jiného

opatření, jak by dnes řekl moderní městský člověk. Jemné částice

nepoznal. Smrkový les má výhodu, že pokud roste v nižší poloze

humusu se z polí nevyplavovaly tak rychle, odtok vody byl zpo-

a živnější půdě, než je smrku přirozené, roste velmi rychle a vypro-

malen a na dolních tocích nevznikala tak ničivá povodeň, jakou

dukuje tak více dřevní hmoty ke spotřebě. Sám smrk je však

známe ze současnosti. Krom toho v mezích žila spousta bezobratlé

v nižších polohách ohrožen kůrovcem (ten už okolo 1000 m n. m.

i další užitečné havěti.

nemá tolik sil) a také je méně odolný silným větrům. Rychle na-

Kouzlo Kysuc bylo zachováno i díky tomu, že strojová mechaniza-

rostlé smrkové dřevo je velmi měkké, tzn. rychleji shoří jako otop,

ce v socialistickém kolektivizovaném zemědělství byla na prudké

rychleji shnije jako stavební materiál a jako nábytek se nejrychleji

kotáry často krátká - traktory se převracely na krovky a velké

zničí. Krom toho smrkové monokultury mají plochý řídký kořenový

pluhy si kamením doslova vylámaly zuby.

systém, takže zadrží jen málo vody. Smrkové jehličí je kyselé a spolu s temným stínem tak nedovolí růst dalším rostlinám

Povodně

v nižších etážích lesa. Takový les je chudý i pro zvířata. Smíšený les, i ten kulturní, šetrně obhospodařovaný člověkem, úměrný dru-

Povodeň není jen neovladatelný nespoutaný přírodní vodní živel,

hovou skladbou nadmořské výšce a bohatý věkovou rozmanitostí

ale velkým podílem i činorodá lidská hloupost. V přirozené podobě

i různými stádii sukcese (postupné zarůstání keři a následně lesem)

je povodeň pro nivy řek v jarních měsících nezbytná. Lužní lesy

by jistě byl faunou a florou bohatší a mnohostranně užitečnější.

jsou na ni připraveny a potřebují ji k životu. Civilizační rozmach

Bodové zásahy člověka by zde byly sice pracnější než plošné

si však vyžádal drénování niv, narovnávání toků a intenzivní

vytínání monokultur holosečí, z dlouhodobého hlediska však eko-

zemědělské využití nebo dokonce zastavování nivy. Přímo při řece

nomičtější i ekologičtější, což by mělo jít vždy ruku v ruce.

se stavělo minimálně, ale když už, předkové měli vypozorováno, kam až musí sahat sokl, když velká voda přijde. Dnes se divíme,

Meze a políčka

že nám úrodu zničila voda; stejně jako se divíme, když nám řeka odnáší střechy nad hlavou. Povodně jsou normální, ale lidstvo jim

Zarostlá terasovitá políčka, dodnes čitelná díky proměnlivostí stínů

napomáhá nevhodným využíváním krajiny.

a různé skladbě rostlin na úzkých plochách, jsou už jen mlhavou

Pokud jsou od horního toku vysázeny smrkové monokultury

vzpomínkou na život postaru. Plužiny v nížinách navazovaly na

namísto smíšeného lesa, který má podstatně lepší retenční vlast-

domy a v hospodaření s nimi se nejlépe osvědčila trojpolní sousta-

nosti, pokud jsou v zemědělské krajině rozorány meze, meliorovány

va. Pole, rozdělené na tři části, kde se vystřídaly jařiny, ozim a třetí

mokřady a zatrubňovány potoky, narovnávána koryta řek a také

část byla ponechána úhorem. Půda se tolik nevyčerpávala jako

pěstovány nevhodné plodiny (např. ve svazích kukuřice, která

při intenzivním obdělávání a nebylo třeba dodávat tolik hnojiv.

nemá prakticky žádný kořenový systém, co by zadržel vodu

Střídání plodin bylo taktéž nápomocno pomalejšímu odčerpávání

a s ní živiny), je jasné, že se voda vylije tam, kam teoreticky vůbec

humusu. Nejintenzivněji byla obdělávána část plužiny nejblíže

neměla, a že to bude vždy velký průšvih. Je otázka, co tu chceme

k sídlu, vzdálenější části se často sdružovaly v obecní pastvu.

po nás zanechat příštím generacím – zřejmě „po nás potopu.“

Nahoře v kopanicích lidé neúrodné kotáry přeměňovali v úsekové

Na hluboko rozoraných, uměle hnojených, chemicky „ošetřených“

plužiny - drobná políčka obdělaná a vymezená tak, jak dovolil

polích či ve smrkových monokulturách toho kvete jen pramálo.

terén, síly hospodáře a jeho zvířat.

Vymizely staré polní plevele a vytrvalé rostliny mízí. A bez květů není hmyzu a bez hmyzu není plodů. Kdo dnes tuší, jak moc je lidský život závislý na včelách? Lucie Kostková

Stromy Zeleň v spojení s architektúrou neodmysliteľne dotvára krajinu. Osady sprevádzali medonosné lipy, orechy a ovocné stromy, ktoré sú dnes nahradzované okrasnými rastlinami. Z pitoreskných predzáhradiek a záhonov sa stávajú módne francúzske parky, alebo záhrady z amerických seriálov s množstvom dláždených plôch. Listnaté stromy miznú aj z verejných priestranstiev obcí, kde sú uplatňované často „mestské“ parkové úpravy. Dôvody rúbania sú často tak nemravné, ako: „lístie padá na cestu a musí sa zametať.“ Nejde len o narušenie ekosystému, ale aj o zmenu obrazu vidieka, ktorý neodmysliteľne patrí ku kultúre regiónu. Staré lipy majú okrem materiálnej aj kultúrne a duchovné hodnoty. Už od pohanských dôb boli posvätné a táto slovanská symbolika na vidieku pretrvala aj v dobe kresťanstva. Okolo kostola plnili ochrannú funkciu, zabraňovali pôsobeniu démonov, chránili ho pred úderom blesku. Pod vetvami ľudia hľadali úkryt, v ich tieni odpočívali, schádzali sa, pod korunami stromov sa konalo kázanie.

136

Milan Šuška

Rôzny spôsob užívania krajiny. V pozadí les, zjazdovky na Veľkej Rači, hniezdo kopanice Haladejovci, v popredí hromadnica na lúke pod osadou Magura. Oščadnica (29. 7. 2012, Milan Šuška)

Hromadnice. Oščadnica–Magura (29. 7. 2012, Milan Šuška)

V hornatej lesnej krajine sú vidieť obhospodarované „hniezda“ kopaníc. Oščadnica–Prední a Zadní Moskaľovci (29. 7. 2012, Milan Šuška)

Voda je základ všeho živého. Tam se život zrodil a i díky ní stále

Na kopanicích byla nezbytná vlastní studna. Zakrývala se typic-

pokračuje, nejen tím, že hasíme žízeň, ale i my sami jsme víc než

kou pultovou dřevěnou stříškou. Studny jsou dodnes funkční, ale

z poloviny samá voda. Koloběh vody na zemi v závislosti na slu-

většinou jen na užitkovou vodu, stejně jako potoky. Horské bystřiny

neční energii je jeden z nejobraznějších a nejdůležitějších pohybů

jsou plné života a dříve z nich pil krom zvířat i člověk. Dnes se bojí

v biosféře.

nečistot, které si sám vyrobil, včetně kyselého deště.

Pramen je symbolem poznání, života, vyschlý pramen zániku,

Voda ve vsi byla vždy hospodářsky využívána a většinou proté-

smrti. Řeka a její proud znázorňuje běh života – od pramene po

kala návsí a doprovázela ji cesta. Takto byly zakládány i vesnice

ústí do moře.

na větších tocích (Kysuci, Bystrici nebo Oščadnici). Díky dalšímu

Říční síť krajiny lze připodobnit jako větvící se nervový systém

výdobytku civilizace – splachovacímu WC bez kanalizace či

v lidském těle, který reaguje na veškeré podněty. Na dolním toku

vlastního septiku – se staly potoky stokou. Často pak i zatrubně-

je vždy znát, co se zrovna děje tam nahoře – ať už je sucho nebo

nou - to proto, aby neobtěžovaly zápachem a odtekly co nejrych-

příliš mokro nebo do potoku někdo vypustil špínu. Voda s sebou

leji pryč. Rychlým odtokem vod z území (zejména drénováním

nese horninu, po které teče, a podle ní má i vzhled, např. tvar

skrz zemědělské využití půdy) tak vymizela bohatá společenstva

a velikost kamenů v korytě nebo zabarvení vody.

mokřadů (ptáci, obojživelníci, hmyz se svébytnou florou a území

V krajině funguje vodní tok jako orientační linie, podél níž se

také ztratila přirozenou schopnost zadržovat vodu, proto jsou

pohybovali lidé, když hledali nová útočiště. Logicky podél ní do-

povodně na dolních tocích ničivější a nepředvídatelnější.

dnes často vedou hlavní silnice, železnice, ale i pěšiny lidí a zvířat.

Krajinu dnešní člověk víceméně chápe jako majetek s tržní

Odborně se jim říká koridory.

hodnotou. Nepovažuji to za dobré ani špatné, ale díky všeobec-

Netečou už jen řeky, existuje tok dopravy – právě ty koridory že-

né nespokojenosti ve společnosti je více než zřejmé, že svět plný

leznic, silnic, dálnic, vodních i vzdušných cest, podzemních kabelů,

falešných jistot o penězích a pohodlném životě pro člověka není

ropovodů, plynovodů, existuje tok informací – mobilů a internetů

tím nejšťastnějším řešením.

a celá zeměkoule je jako hustě protkaná pavučina všech těchto proudů. Myslím, že lidé jsou z těch všech linií, které si v pocitu nezbytnosti vyrobili, trochu zmatení, proto asi tak rádi hledí do vody, když mají příležitost. Tekoucí voda podemílá oči, ta stojatá

148

je zřejmě uklidňuje.

Lucie Kostková

Prístup k rieke zarastá. Vŕby a jelše nahradil extenzívny pohánkovec (Pohánkovec japonský - Fallopia japonica). (28. 9. 2013, Milan Šuška)

Kysuca na Podvysokej. (28. 9. 2013, Milan Šuška)

Kysuca pri Ochodnici. (24. 8. 2013, Milan Šuška)

186

Ky s u c e , L a n d s c a p e a n d A r c h i t e c t u r e The book „Kysuce, Landscape and Architecture“ deals with the

regions in Slovakia, which many people left for work abroad, e.g.

environment, building and creation and with the values of the

wire tinkers. In the socialism, important infrastructure, schools

vernacular architecture in an effort to point out its qualities and

and local authorities were established but vernacular wooden

restore the confidence of the local tradition and distinctive region

architecture shouldn‘t have been developed anymore and modern

identity.

town villas should have replaced it.

We have managed to build plenty of buildings in 25 years of our

Socialistic agriculture destroyed traditional form of minor farms.

freedom but buildings of great value unfortunately often disap-

Small fields, which fitted the terrain, were ploughed up and

pear, while a lot of ballast has been praised. This issue has excited

together with them also the balks, the bounds of the fields, where

nearly thirty friends‘, architects‘, ethnographers‘ and artists‘ (from

the bailiffs had been throwing the stones to for hundreds years.

Slovakia, the Czech Republic, Switzerland, Romania, France and

Socialism ruined our relation to the land, to the traditions and

the Netherlands) interest. They started to look for and shed light

generally the sense of living in the village. Vernacular houses were

on the virtues and vices of the villages in Kysuce region and not

moved to open-air folk musem but many of them remained in

only here. During the last four years we have visited each village,

existence in the original places thanks to the phenomenon of

settlement and each secluded place in Kysuce region and we

„weekend cottaging“ or there are old people still living in them

have discovered a large number of inspiration for contemporary

somewhere. Vernacular architecture development was in progress

architectural creation. This book shall serve as a support for build-

all the time despite the regime and we tried to monitor this

ing culture improvement in the region.

development. There are not many modern families which could

The term „post-socialism“ is barely used in Slovakia but it char-

imagine their lives in a vernacular wooden house these days, it

acterizes the most what goes on here. We hate our most recent

was discredited in the same way as its past.

past and together with the past we also hate the architecture,

Abroad, where „modern style“ of housing construction was not

which arose in the socialistic era. We have acquired the conviction

dictated by regime, and where the development of vernacular

that we have to change the towns and villages so that nothing

type of house was not disrupted, the traditional architecture man-

can remind us of our past. We make the same mistakes which

aged to adapt to present-day living needs of people very well and

occurred during the socialistic era, when in an effort for one-class

at the same time it provides high living standard. We were also

society creation the motto: „equalize the village and the town“

looking for modern buildings, that have adapted to the landscape

was proclaimed. The village should have equaled the town and the

in Kysuce region, and we discovered a lot of sad examples, too.

poor regions the rich ones. Kysuce region was one of the poorest

Going through the landscape we wanted to grasp the identity

of the region, in which cultural traditions were interrupted and on

Beautiful sceneries and seemingly random compositions of built-

which historical dramatic radical changes left their marks.

up areas had always been a refined system of subsistence and

The change of the houses colours is just a top of the glacier of

farming. Old people knew when it’s the best time to cut down the

something more serious, what happens to villages in Kysuce

tree so that wood would have good qualities. They knew that flies

region. When the original owners got their estates back, the minor

don’t sit on the blue colour and that’s why they painted the doors

farms were not restored, as society believed. The relation to the

and sties blue. They knew that the trees humidify and cool down

land disappeared, and the estates were sold with pleasure and

the air in the summer and how to use them to make an effective

with the vision of sudden profit, which contributed to a strong sub-

„air-conditioning“ or how to insulate a wooden house by an air

urbanization. The village has changed into urban agglomeration,

coat. Stone stoves for cooking were also used as a heating and

commercialization takes place here and the village is transform-

that’s why they were placed in the middle of the house – they

ing into a suburb. Having got rich supported by various European

accumulated the heat at the same time, what is important in

grants often ended in simple rebuilding without any requirements

the wooden houses. The smoke was let out into the loft, where

on buildings‘ qualities.

it conserved the wooden roof cover. All these are very thought-

Togetherness is substituted for individualism and thus there is

out tricks, which we try to solve by expensive and complicated

no more relation or coherence within the single houses today.

systems and installations these days.

Common values, which were represented by vernacular houses in

Decorations were not just a decorative element but they also

old villages, are missing. Villages, which were developed „step by

had a functional or religious protective sense. The endings of the

step“, develop rapidly these days and their architecture could be

beams, where the wood sawn perpendicularly to the fibers soaks

characterized as motley crew.

up more humidity, were whitewashed to dry them out and to

Architects in the Czechoslovak Socialistic Republic designed very

preserve them from the mould and rot. And that’s how the char-

rarely single family houses. They were united in project institutes,

acteristic decor at the corners of the wooden houses came into

where majestic buildings, symbols of socialistic era, were coming

existence. Structures, which arose accidentally by second-hand

into existence (the Bridge of Slovak National Rebellion, Slovak

materials recycling, are also beautiful.

National Gallery or Slovak Broadcoasting Company in Bratislava

Vernacular architecture was not invented by any architect, it

or Railway Station Hall in Čadca town). What concerns the family

was formed by experience of people. When our ancestors had

houses, only standard projects were produced, similarly to stand-

been building a new house in the past, they didn‘t try to make it

ard high-rise panel blocks of flats. No architect-client relationship

different from other houses, they just tried to build it better. That

existed and this experience still survives, experience with architect

is a handbook of building. Without knowing our traditions, new

is missing and good examples, worth following, are missing, too.

architecture of great value can hardly arise in our region.

After revolution, a huge boom of commercial houses from cata-

To be able to move over, we have to become reconciled to our

logues has started. Freedom and democracy is presented

past. This is the only way of learning from traditions and mak-

as „Everything is allowed.“

ing our environment complete so that it can be in harmonious

While our ancestors lived in the houses made of wood, with

entirety, old and new one at the same time.

a wooden floor and wooden windows, these days we build from plastic, plasterboard and polystyrene. Just by now, when the very last wooden or clay houses in the south of Slovakia are falling down, we figure out the qualities of the vernacular buildings, their ecological, economical and health aspects. We find not only the beautiful colours, proportions, details, composition and the scale of the buildings but also a refined solution of protection against the rain and (or) the sun.

HRON, Pavel. Původní venkovská zástavba v oblasti Jeseníků, její zachování a rozvoj: [domov, kolébka lidskosti]. 1. vydanie, Moravský Beroun: Moravská expedice, 1999, ISBN 80-902730-0-9 BLAŽEK, Bohuslav. Venkovy: anamnéza, diagnóza, terapie. 1. vydanie, Brno- Šlapanice: ERA, 2004, ISBN: 80-86517-90-X LANGER, Jiří. Lidové stavby v Evropě. Praha: Grada Publishing, a.s., 2010, ISBN 978-80-247-2072-2 SUSKE, Peter. Ekologická architektura ve stínu moderny: podstata, princípy a mýty. 1. vydanie, Brno: ERA group sopl. s r.o. 2008, ISBN 978-80-7366-112-0 FREY Pierre. Learning from vernacular: Towards a new vernacular architekcture. Arles: Actes Sud, 2010. ISBN 978-2-7427-9387-7 GEHL, Jan. Život medzi Budovami. Brno: Nadace Partnerství, 2000, ISBN:80-85834-79-0 SKLENIČKA, Petr. Pronajatá krajina. 1. vyd. Praha: Centrum pro krajinu, 2011, 137 s. ISBN 978-80-87199-01-5 PALLASMAA, Juhani, Oči kůže: Architektura a smysly. Zlín: ARCHA, 2012, ISBN 978-80-87545-10-2 LÖW, Jiří. Běžné a výjimečné. Krajinný ráz v sídlech / sídla v rázu krajiny, Praha: ČVUT v Praze, 2011, ISBN 978-80-01-04908-2 KRIER, Leon. Architektura - volba nebo osud. Praha: Academia, 2001, ISBN80-200-0012-7

188

HONZÍK, Karel. K otázce lidové architektury. Architektura. 1940. Dostupný na WWW: <http:// beau.wgz.cz/rubriky/architektura/k-otazce-lidove-architektury >

GEHL, Jan. Cities for people. London: Island Pres, 2011, ISBN: 10: 1-59726-573-X LEATHERBARROWA, Davida. Na materiálech záleží. In: Architektura: tělo nebo obraz?: texty o moderní a současné architektuře III. Praha: Zlatý řez, 2009, s. 47-65. ISBN 978-80-902810-0-4 CADUFF, Hans-Peter, et col. Landwirtschaftliches Bauen in Graubünden. Amt für Landwirtschaft und Geoinformation (ALG) und Amt für Raumentwicklung (ARE). www.gr.ch [online]. 2006, [cit. 2013-01-23]. Dostupné z: http://www. gr.ch/DE/ institutionen/verwaltung/dvs/are/ Documents/landwirtschaftliches%20bauen.pdf PERLÍN R., KULDOVÁ S. Typology of rural areas, Countryside-our world. Praha: Czech University od Life Sciences Prague, 2008, ISBN 978-80-213-1851-9 BENŽA, Mojmír. Tradičná oblasť. In: Tradičná ľudová kultúra Slovenska slovom a obrazom [online]. 2006 [cit. 2013-01-31]. Dostupné z: http://www.ludovakultura.sk/index.php?id=3886 MAYEROVÁ, Věra. Venkov očima sociologa. Venkov a jeho proměny a územní plánovanání, Brno: UUR, 2005, príloha časopisu UÚR č.5/2005 JILEMNICKÝ, Peter. Pole neorané. Praha: Svoboda, 1952 JABLONSKÁ, Laura. Udržitelná minulost? aneb sídelní ráz versus regulace. Venkov a jeho proměny a územní plánovanání, Brno: UUR, 2005, príloha časopisu UÚR č.5/2005 LAPKA, Miloslav a GOTTLIEB, Miroslav. Rolník a krajina: kapitoly ze života soukromých rolníků. Praha: Studie (Sociologické nakladatelství), 2000, ISBN 80-858-5083-4 VERDIER, Marc. ENSAN. Vers un urbanisme rural durable [online]. 2009 [cit. 2013-02-04]. Dostupné z: http://paysagerural.wifeo.com/

DE BOTTON, Alain. Architektura štěstí: tajné umění zařídit si život. Zlín: Kniha [26] Zlín, 2010, ISBN 978-80-87162-64-4 BEDNÁRIK, Rudolf. Ľudové staviteľstvo na Kysuciach. Bratislava: Vydavateľstvo SAV, 1957 KULKA, Tomáš. Umění a kýč. [s.l.]: Torst. ISBN 80-7215-128-2 FROLEC, Václav a VAŘEČKA, Josef. Lidová architektra: Encyklopedie. Praha: SNTL, ALFA, 1983. ISBN 04-702-83 BAŠE, Miroslav. Miroslav Baše: město – suburbie - venkov = [town - suburbie - countryside]. Praha: Česká komora architektů, 2009, ISBN 978-80-86790-12-1 HNILIČKA, Pavel. Sídelní kaše : otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů. 1. vyd. Brno: Vydavatelství ERA, 2005, ISBN80-7366-028-8 ŽÁK, Ladislav. Obytná krajina, Praha: SVÚ Mánes, 1947 CÍLEK, Václav. Krajiny vnitřní a vnější. 2. rozšírené vydanie, Praha: Dokořán, s.r.o., 2010, ISBN 80-7363-042-7 LORENZ, Konrad. Osm smrtelných hříchů. Vyd. 1. Praha: Academia, 2000, Edice Reprint, sv. 8. ISBN 80-200-0842-X. MAIER, Karel. Urbanistická čítanka: vybrané texty urbanistické literatury XX. století. Vyd. 1. Praha: Česká komora architektů, 2000, ISBN 80-902-7353-X PEARLMUTTER, David. Architecture and Climate: The Environmental Continuum. Geography Compass. 2007, ISSN 1749-8198 DOBRUCKÁ, Anna. Quo vadis, vidiek?. In. Urbanita.roč. 22, 2010, č. 3, s. 8

PRACHENSKY, Michael. Das „echte Tiroler Haus“ Das Dorf mit seiner Landschaft hat und wird sich verändern in Bearbeitung. dostupné na: http://www.prachensky.com/michael/projekte/Nano-Neue_Bauweise/das-echte-haus. php RAMPICH, Jan. O zodpovednosti architektov. Dům a zahrada 2004. dostupné na http://www. ais-atelier.cz/publikace/46_O_ODPOVEDNOSTI_ARCHITEKTU.pdf ŠMARDOVÁ, Kateřina. Hliněné podlahy v architektuře minulé i sučasné / XV. Vědecká konference doktorandů: Brno: Fakulta architektury VUT v Brně, 2011. ISBN 978-80-214-4266-5 CHYBÍK, Josef. Přírodní stavební materiály. Praha: Grada Publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2532-1 ŽABIČKOVÁ, Ivana. Hliněné stavby. Brno: Era, 2002. ISBN 80-86517-21-7 LAJČÍKOVÁ, Ariana. Syndrom nemocných budov. Praha: STEP, 2007 dostupné na: http:// zeleneuradovani.cz/content/File/sbs.pdf RISSER, Ralf et all. Pedestrians’ Quality Needs: Policy Process. Cheltenham: Walk21, 2010, ISBN 978-0-9566903-0-2 PETLAN, Tomáš. Prostorový rozměr energetické bezpečnosti. In: Mezinárodní vědecko-výzkumné kolokvium. Praha: ČVUT, 2011, ISBN 978-80-01-04823-8 MATUŠ, Vladimír. Inteligentní města, budovy a regiony: Perspektívy území: udržitelné vazby, střety a rozvoj, Praha: ČVUT v Praze, 2012. ISBN 978-80-01-05124-5 ŠTĚPÁNEK, Martin. Logistické a výrobní areály – jaké vlastně jsou?: Perspektívy území: udržitelné vazby, střety a rozvoj. Praha: ČVUT v Praze, 2012. ISBN 978-80-01-05124-5

STUCHLÍK, Aleš. Nizozemí na kolech: Pouť do Almere: Soudobá architektura a urbanismus v Nizozemí, Brno: VUT v Brně, 2012. ISBN 978-80-214-4378-5 DROBÍLKOVÁ, Miroslava. Jak se sází strom. Nadace Partnerství 2011 PÄLMKE, Oda. Ganz gut – Quite Good Houses. Jovis, 2011, ISBN 978-3-86859-112-5 FRIELING Heinrich, AUER Xaver, Človek – farba priestor, 1965, Slovenské vydavateľstvo technickej literatúry, Bratislava, 63-050-65 Objectgerichte criteria voor het gebiedseigen gebouwtype kaakberg. In: Rijksoverheid: Ministerie van LNV - Landschap ontwikkelen met kwaliteit [online]. 2004 [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: http://www2.minlnv.nl/thema/groen/ruimte/ols/algemeen/vb/inftgroav28.shtml 1604 - HOUTEN HUIZEN. In: Welstandsnota Amsterdam Noord [online]. 2004 [cit. 2013-0604]. Dostupné z: http://www2.minlnv.nl/thema/ groen/ruimte/ols/bibliotheek/houten_huizen. pdf

Švajčiarsko. Baugesetz der Gemeinde Vals: Granit Dach. In: www.vals.ch. 2008. Dostupné z: http://www.vals.ch/fileadmin/user_upload/ VALS/PDF_Dokumente/baugesetz_08.pdf Atlas krajiny Slovenskej republiky: Landscape atlas of the Slovak Republic. Bratislava: Ministerstvo životného prostredia SR, 2002, ISBN 80-888-3327-2 Štatistický úrad SR. Sčítanie obyvateľov, domov a bytov [online]. 2012 [cit. 2012-12-10]. Dostupné z: portal.statistics.sk Geografia sídiel. Bratislava, 2005 Studie Jak stavět v CHKO Moravský Kras. AOPK ČR, správa CHKO MINISTERE DE INTERIEUR ET DIIEMENAGEMENT DU TERRITOIRE. Pour des quartiers et des villages attractifs et vivants, Habitat-surmesure, Mobilite-alternative [online]. 2004 [cit. 2012-02-18]. Dostupné z: http://www.ml.public. lu/fr/publications/habitat_et_urbanisme/ index.html

206-DURGERDAM. In: Welstandsnota Amsterdam Noord [online]. 2004 [cit. 2013-06-04]. Dostupné z: http://www2.minlnv.nl/thema/groen/ruimte/ols/bibliotheek/durgerdam.pdf

Kysucke info [online]. 2008, 2013 [cit. 2013-0204]. Dostupné z: http://kysucke.info/ Www.cyclingpromotion.com.au. In: Cyclingpromotion [online]. 2012 [cit. 2013-01-16]. Dostupné z: http://the-riotact.com/the-muensterphoto-remade-in-canberra-how-much-space-do-those-cars-need/82745

The Netherland. Woningwet: Artikel 12a. In: RvS 17-07-2004, LJN BWBR0005181. 2004. Dostupné z: http://maxius.nl/woningwet/artikel12a

Zákon NR SR o ochrane prírody a krajiny: v znení zákona NR SR č. 222/1996 Z.z. In: č. 287/1994 Z.z. 1994

Územní studie Šumava. Územní plánování Jihočeský kraj: Server Jihočeského kraje pro územní plánování [online]. 2008 [cit. 201007-31]. Dostupné z: http://up.kraj-jihocesky. cz/?uzemni-studie-sumava,89

Vyhláška MK SSR ktorou sa vyhlasuje chránená krajinná oblasť Kysuce. In: č. 68/1984 Zb. 1984. Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, Rio de Janeiro, 3.-14. jún 1992, Management Press, Praha 1993 nariadenia Evropskej komisie (EC) č. 753/2004, 22. apríl 2004

Kniha vznikla vďaka 24 priateľom, architektom, umelcom a etnografom, ktorí sa počas rokov 2009–2013 zúčastnili najmenej jedného z 12 fotografických mapovaní Kysúc: Mgr. Petra Amchová, Praha (CZ) Ing. arch. Pavol Gregor, Bratislava (SK) Ing. arch. Katarína Halušková, Moldava nad Bodvou (SK) MA arch. AAM Andreas Heierle, Schwyz (CH)

Poďakovanie patrí odborným sprievodcom počas výskumu

Ing. arch. Jan Horký, Přerov (CZ)

v zahraničí: architektka Lea le Gal, Plougastel Daoulas (FR),

Ing. arch. Kateřina Katovská, Růžďka (CZ)

architekt Bart Jan Den Bieman, Amsterdam (NL), odbornému

Milan Katovský, Růžďka (CZ)

garantovi projektu: Doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr.

Ing. arch. Zdeněk Kolář, Praha (CZ) Mgr. Alžběta Korčáková, Zlín (CZ)

Najväčšie poďakovanie patrí rodičom Eve a Milanovi Šuškovým,

Ing. et Ing. arch. Lucie Kostková, Brno (CZ)

ďalej rodine Legerskej a Šuškovej z Čadce, Arendáríkovej z Rakovej,

Ing. arch. Karel Kubza, Lazníčky (CZ)

Kataríne Švíkovej zo Smrdákov a celej širšej rodine, ktorá ochotne

Ing. arch. David Přikryl, Břeclav (CZ)

pomáhala počas štvorročného mapovania vidieka. Rovnaká

Ing. arch. Kristína Riečičiarová, Ilava (SK)

vďaka patrí rodine Mravcovej a Ďuranovej z Čadce. Petrovi

Ing. arch. Tomáš Růžička, Brno (CZ)

Nezvalovi z Čadce, rodine Matěnovej z Rudice, Dominike Polákovej

Ing. arch. Miroslav Slezák, Raková (SK)

z Čadce, Karolíne Mravcovej z Čadce a ostatným priateľom.

190

Mgr. Jana Sobolová, Brno (CZ) Ing. arch. Aleš Stuchlík, Třebíč (CZ)

Za finančný príspevok, ktorý umožnil vydanie knihy, ďakujem

Ing. arch. Jan Šárka, Brno (CZ)

Ministerstvu kultúry SR, obci Radôstka, Obecnému podniku Stará

Ing.arch. Olga Šárka, Brno (CZ)

Bystrica, s.r.o., Fakulte architektúry VUT v Brne, Dagmar Kubzovej

Ing. arch. Jana Šerá, Francova Lhota (CZ)

z Lazníčiek, Magdaléne Čípovej a Jiřímu Horkému zo Zbraslavy,

Ing. arch. Milan Šuška, Čadca (SK)

Štefanovi Sopčiakovi zo Žiliny, Lucii Kostkovej z Brna, Cristine Trofin

Arch. DPLG Cristina Trofin, Tulcea (RO)

a Andreasovi Heierle z Lucernu, Petre Novákovej z Bánova, Marte

Ing. Martin Turiak, Raková (SK)

Jandovej a Radimovi Zapletalovi z Hambálku a Jane Sobolovej

Ing. arch. Šárka Vomelová, Brno (CZ)

z Brna.

Ministerstva kultúry Slovenskej republiky.

Realizované s finančnou podporou

začo im srdečne ďakujem.

Dagmar Kubzová z Lazníčiek,

Magdaléna Čípová a Jiří Horký zo Zbraslavy,

Jana Sobolová z Brna,

Cristina Trofin a Andreas Heierle z Lucernu,

Knihu výrazne finančne podporili:

objavili na Kysuciach.

Zoznámte sa s cnosťami a neresťami vidieka, ktoré sme

vratne mizne, zatiaľ čo je oslavované množstvo balastu.

ochrany pred zimou, dažďom a slnkom. To cenné však nená-

proporcie, detaily, kompozíciu a mierku, ale i rafinované riešenia

a zdravotné aspekty. Nachádzame nie len krásnu farebnosť,

na kvality tradičných stavieb, ich ekologické, ekonomické

Práve v dobe, keď padajú posledné drevenice, prichádzame

sebavedomie miestnej tradícií a osobitej identite regiónu.

architektúry, v snahe poukázať na jej kvality a prinavrátiť tak

Zaoberá sa stavaním, tvorbou prostredia a hodnotami pôvodnej

sprostredkováva širokej verejnosti stav vidieka na Kysuciach.

Kniha plná fotografií zaznamenaných v rokoch 2009–2013

ISBN: 978 - 80 - 971525 - 8 - 1