Pulsy 3/2015 Literatura a politika by Pulsy

STUDENTSKÁ LITERÁRNÍ REVUE

LITERATURA A POLITIKA 3

KVĚTEN.2015

PULSY - studentská literární revue // 1

22 // // PULSY PULSY -- studentská studentská literární literární revue revue

REVUEPULSY.CZ

Pulsy: 3/2015

LITERATURA A POLITIKA

Editor čísla:

Marek Lollok Redakční rada:

Zdeněk Ježek, Marek Lollok, Barbora Svobodová, Lucie Štěrbová, Vojtěch Velísek Korektura:

Lucie Štěrbová, Vladimíra Derková Grafická příprava:

Vojtěch Winkler Fotografie:

Libor Galia Logo:

Peter Kušnírik vydává Revue PULSY

Lipnice nad Sázavou 23 582 32 revuepulsy.cz revue.pulsy@gmail.com

OBSAH

TŘI PRO TŘI

ROMAN SIKORA

JAN PIŠNA

anketa

rozhovor

esej

V tradičním žánru tří otázek pro

V rozhovoru čísla dostává větší pro-

Jan Pišna se v příspěvku Pečeť pevné

tři respondenty opět zkraje čísla

stor jeden z našich nejpozoruhod-

ruky, nebo znamení vzdoru? zamě-

ohledáváme naše hlavní téma: nyní

nějších dramatiků Roman Sikora. Ve

řuje na mnohdy poněkud opomíje-

odpovídali Roman Kanda, Libor Vo-

svých odpovědích nám nejen odkrý-

nou oblast: starší českou literaturu.

dička a Petr Steiner.

vá svůj vztah k umění a politice, ale

Ve svém komplexním pohledu uva-

také naznačuje, proč je dnes v očích

žuje především o kontextech vzniku

mnohých považován za názorového

tehdejších literárních děl – naprosto

solitéra.

odlišných od historicko-společenských souvislostí našich.

4 // PULSY - studentská literární revue

3. ČÍSLO

JAKUB ZÁHORA

ALEŠ MERENUS

KATARÍNA BELEJOVÁ

studie

esej

V textu Poezie ve službách publicisti-

Aleš Merenus se zaměřuje na ne-

Jedno z nejnovějších a tzv. progre-

ky aneb O jednom pozapomenutém

přehlédnutelnou, leč kontroverzní,

sivních uměleckých odvětví – street-

českém žánru Jakub Záhora připo-

osobnost československé kritiky Ji-

art – představuje Katarína Belejová

míná žánr tzv. rozhlásku – jednoho

řího Hájka ve stati Direktivně řízená

v článku Potenciál společenské kriti-

z kdysi velmi oblíbených publicis-

kultura aneb Stranickost v kritice

ky ve streetartových dílech. S pouka-

tických útvarů. Na nejzajímavějších

Jiřího Hájka. Na vybraných textech

zem na několik známějších příkladů

z rozhlásků Eduarda Basse popisuje

autor názorně představuje kritikova

streetartových produkcí zde uvažu-

podstatu těchto textů: jejich rozkro-

ideologická východiska a poukazuje

je o možnostech i limitech tohoto

čení mezi žurnalistikou a uměním.

na specifika jeho stylu.

typu uměleckého vyjádření.

PULSY - studentská literární revue // 5

: PULSY EDITORIAL KVĚTEN 2015 Milé čtenářky, milí čtenáři, držíte v rukou už tře-

konci; pořád ještě dost věcí zraje a zbývá k řeše-

tí tištěné číslo revue Pulsy; než o něm ale bude

ní. Pokud nám jakkoli sdělíte své mínění o dosa-

řeč, dovolte mi na tomto místě krátké připome-

vadní práci a podobě Pulsů, anebo se dokonce

nutí. Je to zhruba rok, co jsme se o vzniku, resp.

na jejich chodu budete chtít podílet, budeme

vydávání vlastního literárního časopisu začali

jenom rádi.

vážněji bavit; od té doby se v této věci mnohé

Ale zpět: v přítomném čísle se – v jisté návaz-

událo a snad můžeme říct, že se Pulsy staly re-

nosti na číslo předchozí, zabývající se literární

lativně známým a zavedeným studentským pe-

komunikací a polemikami – věnujeme tématu

riodikem. Kromě tematických čísel, jejichž uve-

Literatura a politika. Odvěké, i když pro mnohé

dení už tradičně provází „vernisáž“, časopis žije

možná pofidérní, téma jsme si zvolili záměrně,

především na internetu (revuepulsy.cz), ale – jak

neboť se nám zdá pořád aktuální a vyzývavé.

se postupně ukazuje – nejenom tam. Zdá se,

Jak se v příspěvcích zařazených do čísla uka-

že podnik, o kterém jsme možná měli a (zejmé-

zuje, dá se k tomuto tématu přistupovat z růz-

na při horečných přípravách tematických čísel)

ných stran.

ještě někdy míváme své pochybnosti, není tak

Hned na úvod a „na zahřátí“ můžete v už tra-

špatným nápadem a snad inspiruje nejenom

diční anketě Tři pro tři porovnat jednotlivé od-

nás. Na druhou stranu víme, že nikdy nejsme na

povědi trojice respondentů: mezi sebou navzá-

6 // PULSY - studentská literární revue

YSLUP : jem i s vlastními názory. Za vyzdvihnutí (a také

dispozic literárního a divadelního kritika Jiřího

zvláštní poděkování) stojí především podrobné

Hájka ve studii Aleše Merenuse. Posledním,

odpovědi Romana Kandy, který se s každou

ovšem rozhodně neméně podnětným textem,

otázkou popasoval obzvlášť důsledně a pocti-

je esej Kataríny Belejové o streetartu a jeho

vě. V pomyslné konfrontaci postojů a myšlenek

společenském dopadu. S avízem příštího čísla

můžete pokračovat při čtení rozhovoru, který

se s vámi rozloučí jeho editorka Barbora Svo-

jsem vedl s dramatikem Romanem Sikorou –

bodová.

k našemu tématu s navýsost zajímavým tvůrcem. Pokračujeme souborem tematických příspěvků: napřed erudovanou statí Jana Pišny o poměrech literatury a politiky ve starší literatuře, poté hutným článkem Jakuba Záhory Poezie ve službách žurnalistiky aneb O jednom

Pulsující čtení vám přeje

pozapomenutém českém žánru, soustřeďujícím se na meziválečné období, a dále v chronologické posloupnosti analýzou stylu a ideologických

Marek Lollok, editor čísla PULSY - studentská literární revue // 7

anketa Tři pro tři

TRI PRO TRI

Roman Kanda Libor Vodička Petr Steiner

Vztah literatury a politiky nedá mnohým spát už dlouhá léta. I když by se mohlo zdát, že s nástupem demokracie před pětadvaceti lety přestala být politická témata pro literární tvůrce aktuální a přitažlivá, diskuse o propojení těchto dvou oblastí se objevují pravidelně a vždy budí pozornost. V naší anketě k tomuto tématu jsme oslovili dva literární vědce a jednoho teatrologa – Romana Kandu z pražské Akademie věd, Petra Steinera z Pensylvánské univerzity ve Spojených státech amerických a Libora Vodičku z brněnské Katedry divadelních studií.

I. Co si myslíte o současném stavu propojení

ty, jsou to prostě oblasti lidské činnosti, jejichž

literárního a politického světa? Mělo by se

hranice nemají jasné obrysy. Kategorie autono-

v tomto ohledu podle vás něco změnit?

mie je pouze naší abstrakcí, třebaže pro umění často sebezáchovnou. Je nicméně zřejmé, že

Roman Kanda: Především si nejsem jist, že by

sama literatura může představovat výsostné

došlo k odpojení těchto dvou světů, že by mezi

politikum, aniž by cokoli ztratila ze své estetic-

nimi byla kdy spuštěna hermeticky neprodyšná

ké hodnoty – tyto dvě dimenze nemusejí být

stěna. Záleží samozřejmě na tom, co myslíme

automaticky v rozporu a mohou se vzájemně

oním „propojením“ a co míníme těmi „světy“.

doplňovat, ba umocňovat. A zrovna tak, nahlí-

Řekl bych, že slovo „svět“ je příliš silné. Litera-

ženo z druhé strany, do politiky vstupuje litera-

tura ani politika neexistují jako samostatné svě-

tura, například tím, že politická rétorika sama

8 // PULSY - studentská literární revue

užívá postupů příznačných pro literární texty.

společností, uzavřené do vlastního světa a jeho

Nezapomeňme, že všechny významné politické

(pseudo)problémů. Takovému umění se pak za-

projekty moderny – ať už je hodnotíme jakko-

čnu postupně vyhýbat, protože mám pocit, že

li – měly ve svém základu vždy nějaké vyprávění

mne vůbec „do své hry“ nepotřebuje. V tomto

neboli mýtus: mýtus revoluce, mýtus národa

smyslu slova chci i já umění politické, tj. komu-

a podobně.

nikující s obcí (polis), tematizující svět této obce

Asi bychom se měli zbavit dvou představ,

a do jisté míry nerezignující na možnosti pozná-

které hraničí s předsudky: 1) představy „slabé“

ní či dokonce opravy světa po svém. Ale tady už

literatury, jíž může spojení s „mocnou“ politikou

mi zkušenost velí opatrnost a skepsi.

existenčně ohrožovat; 2) představy, že politika je zcela neliterární činnost. Ani jedno neplatí,

Petr Steiner: Na tuto otázku vám, pohříchu,

dějiny toto přehledné schéma takto přímočaře

nebudu moci odpovědět, protože současnou

nepotvrzují. Literatura není slabá a režimy, kte-

českou literaturu čtu jen zřídka. V mém věku se

ré ji pronásledují, zakazují a cenzurují, její sílu

už převážně jen zabývám nedodělky z minulos-

paradoxně potvrzují více než režimy liberální.

ti, kterých se mi nahromadilo tolik, že na beletrii

Vezměme si texty Václava Havla či Ludvíka Va-

mi moc času nezbývá.

culíka ze sedmdesátých let – byla to literatura, nebo politika? Myslím, že to byla politická literatura v tom nejlepším slova smyslu, totiž litera-

II. Je vůbec legitimní spojovat literaturu či

tura, která nebyla diktována apriorní politickou

umění obecně s politikou? Nejsou to příliš od-

ideologií, ovšem měla politický význam. V jis-

lišné oblasti?

tém smyslu se právě v těchto textech odehrávalo více politiky, byla to „političtější“ politika

Roman Kanda: Legitimní to jistě je, proč by

než v oficiální politice tehdejšího Českosloven-

nemělo být? Co by vlastně mohlo být v umění

ska, která jako by vypadla ze špatného románu.

nelegitimní? Literatura nevzniká jenom z litera-

Novoroční prezidentské projevy Gustáva Husá-

tury, jak jednostranně zdůrazňují postmoderni-

ka byly mnohem méně „politické“ než Havlovy

stičtí teoretici; literární text není jen hrou citátů,

eseje, nadto byly i špatnou literaturou.

jak píše J. L. Borges (a neplatí to úplně ani jako charakteristika Borgesova uměleckého typu).

Libor Vodička: Mění se vše, jistě i toto „propoje-

Literatura vzniká ze všeho kolem sebe, tedy

ní“. Po roce 1989 si literáti a s nimi většina dal-

i z literatury, ale také z politiky. V předchozí od-

ších umělců celkem legitimně řekla, že umění či

povědi jsem zmínil kategorii autonomie, která

kultura nebudou již muset nadále suplovat ne-

je abstrakcí. Je však abstrakcí užitečnou v tom

svobodná média a že politika do kumštu vlast-

smyslu, že dává literatuře možnost distance,

ně ani nepatří. Tak se stalo a po pár desetiletích

dává jí tedy prostor být kritickou. V tom spo-

v tom mnozí spatřují problém. I já, pokud kolem

číval omyl evropských avantgard, které se do-

sebe vidím umění a umělce nekomunikující se

mnívaly, že lze umění rozpustit ve sféře sociální

PULSY - studentská literární revue // 9

anketa Tři pro tři

praxe; to kritický náboj umění podlomilo a umě-

Libor Vodička: Vůbec ne. Jedno bez druhého

ní mohlo být snadno okupováno propagandou.

bude vždycky v celku něčím ochuzené. Ale také

Ale opravdu jde spíše o abstrakci, protože lite-

platí, že jedno druhým může pořádně ochudit

ratura a umění vůbec fungují in concreto také

celek…

v mimoliterárním a mimouměleckém kontextu – a možná dokonce především v něm, což je

Petr Steiner: Jaká jsou, prosím, kritéria legiti-

třeba brát v potaz. Nemůžeme nadále mimoli-

mity v literární vědě? Vše snad záleží na tom,

terární (mimoumělecké) bezstarostně vylučovat

o co se pokoušíte. Mne osobně zaujal politický

ze sféry reflexe. Tím by se literární věda stala

rozměr literatury, protože nabízel nosnou al-

ideologií, tautologicky potvrzující vlastní výcho-

ternativu strukturalistickému axiomu estetické

diska, aniž by se dotkla rozporné podstaty lite-

funkce jako funkce v literatuře dominantní. Není

ratury a společnosti.

totiž zapotřebí přílišné ostrozrakosti k tomu vi-

Román čteme nejen proto, že chceme číst „li-

dět, že všechny novověké slovanské literatury

teraturu“, estetizovanou „šňůru slov“, ale proto,

byly od samého počátku pojaty především jako

že chceme prožívat příběh, myslet s postavami

projekty politické: vytvoření národního spole-

(nebo s vypravěčem), jinými slovy, chceme je

čenství v Čechách nebo snaha po poevropštění

pouštět do svého života, do svých vzpomínek

Rusi. A tohoto svého „genetického kódu“ se ni-

a zkušeností. Živost literatury nespočívá v tom,

kdy plně nezbavily.

že srovnáváme jeden text s druhým, tuto nudu přenechme vousatým a ocvikrovaným filologům, nýbrž že se v textu zabydlíme. Kundera se mýlí:

III. Existuje podle vás někdo, kdo dokázal svět

dobrý literární text je ten, který nám dovolí cho-

literatury a politiky propojit tak, aby z toho

vat se v něm jako doma. Literární vědec samo-

profitovaly obě strany?

zřejmě nepřistupuje k textu jako k žité skutečnosti, ten si všímá řečené estetizované šňůry slov

Roman Kanda: V české literatuře máme dva

a je k výše uvedenému čtení nespravedlivý, když

velké odstrašující příklady: S. K. Neumanna,

je nazývá trochu povýšeně naivním. Jenže naivní

který ideologicky zblbnul, a Nezvala, který po-

čtení je jednak (podle mého skromného odhadu)

někud lavíroval, ovšem zároveň si v rozhodu-

čtením většinovým, jednak není zcela mylným či

jících chvílích udržel hodnotovou pevnost. Ale

banálním. Odhaluje totiž skutečnost, že v litera-

těch příkladů bychom našli samozřejmě mno-

tuře je vždy cosi neliterárního, co je však zároveň

hem více, jistě není třeba je jmenovat. Existova-

velmi podstatné. A někdy to neliterární může být

li nebo snad ještě existují velcí spisovatelé, kteří

i politické, proč ne? Dostojevskij začal psát Běsy

jsou zároveň menšími nebo většími sociálními

jako politický pamflet, a napsal mistrovské dílo.

mysliteli, kromě Dostojevského prakticky všich-

Doktor Faustus nebo Válka s Mloky jsou díla po-

ni významní modernisté – číst Hermanna Bro-

litická, a přitom umělecky silná. Nebo snad právě

cha jako nepolitického autora by bylo značně

proto jsou tak silná.

ochuzující a nepatřičné. A zároveň jsou politici,

10 // PULSY - studentská literární revue

kteří obohatili literaturu, jako Winston Churchill nebo Antonín Zápotocký, jehož Barunka určitě není bezcenná dětská knížka, bylať ve své době i populární (a nemyslím si, že by to byla popularita vyloženě vynucená shora). Dnes před literárními vědci stojí jeden úkol, jehož formulace už by mohla být předmětem sporů: analyzovat literárnost politických textů – ať už se jedná o texty Václava Kopeckého nebo zmíněného Václava Havla. Pak bychom možná i zjistili, nakolik jsou literaturou dobrou, nebo naopak mizerným kýčem. Úkol pro někoho možná obskurní, podle mého mínění ale důležitý k poznání toho, jak se literatura, její postupy a strukturní znaky, podílí na konstituování takzvané mimoliterární skutečnosti. Libor Vodička: Jistě, od klasiků antické tragédie až po moderní román máme x dobrých (ale i špatných) příkladů. Důvěřujme tomu, že co je v nich nadčasového, bude k nám mluvit stejně jako tehdy. Co je příliš spojeno s tehdejším časem, začne podivuhodně komunikovat jinak – pro nás „čitelněji“. Petr Steiner: Zisk je kategorií především ekonomickou, nikoli literární či politickou. Dosáhly-li by ony dvě strany jakési pomyslné „Nashovy rovnováhy“, přestaly by být tím, čím jsou. Literatura je navždy odsouzena oscilovat mezi estetickou samoúčelností a politickou angažovaností. Vždyť i její záměrná apolitičnost může být v určitém kontextu chápána jako gesto ryze politické (50. léta). A právě tak politika, alespoň podle Carla Schmitta, nemůže než nebýt založena na nesmiřitelném nepřátelství protivníků, příslovečném boji na život a na smrt.

PULSY - studentská literární revue // 11

12 // PULSY - studentská literární revue

: UMĚNÍ MÁ BÝT ZÁKEŘNÉ S ROMANEM SIKOROU O POLITICE, UMĚNÍ, JAZYKU A DIVADLE Roman Sikora (1970) je dramatik a publicista. Pochází z Třince, kde se vyučil mechanikem automatizační techniky. V devadesátých letech vystudoval obor činoherní dramaturgie na brněnské JAMU. Dnes se svou rodinou žije v Praze. Je autorem více než dvou desítek divadelních a rozhlasových her a adaptací; k jeho nejznámějším kusům patří Smetení Antigony, Zpověď masochisty a Pohřbívání. V současnosti uvádí smíchovské Švandovo divadlo jeho muzikál Popeláři.

Politika jako inspirace

A mimo tu společensko-kritickou oblast bys našel témata, která tě přitahují?

Kdysi jsi prohlásil, že vždy to byla společen-

Myslím si, že si s těmito tématy vystačím. Tedy

ská situace, co tě nutilo psát. Mohl bys to

aby tomu nebylo špatně rozuměno, nezname-

trochu přiblížit a můžeš dnes říct, že to platí

ná to, že se vznáším v nějakých abstrakcích

pořád?

nebo nějakých modelech odtržených od živo-

Zčásti určitě ano, ale poslední dobou jsou tím,

ta jednotlivce. Všechny společenské procesy

co mě nutí psát, zakázky. Ty jsou dnes tím

nebo konvence, tržní vazby, ideologické před-

prvotním impulsem. Režisér mě osloví, jestli

sudky a podobně ze své podstaty prostupují

s ním nechci pracovat na nějaké konkrétní lát-

životem jednotlivce. I intimním. Mezilidské

ce, a pokud se domluvíme, začnu psát. Větši-

vztahy, o kterých divadlo pojednává, jsou vždy

nou mě ale oslovují lidé, kteří počítají s tím, že

něčím determinovány. V mém pojetí jsou deter-

mé zaměření je nějakým způsobem společen-

minovány právě těmi celospolečenskými nebo

sky nebo politicky kritické. Takže se mi naštěstí

politickými problémy. Ostatně si myslím, že

nestává, že by mě někdo nutil psát něco, co mi

každé dobré umělecké dílo má mít několik vrs-

není vlastní. Nejspíš bych to i odmítl.

tev: jednu můžeme nazvat jako „soukromou“ či

PULSY - studentská literární revue // 13

rozhovor s Romanem Sikorou

vztahovou nebo individuální, a to je základ, pak

mě dějí stejné věci jako dřív. Jen s trochu ob-

se může objevit také nějaká vrstva šířeji spo-

roušenou rétorikou. Základní ideologický rámec

lečenská, historická či politická, a samozřejmě

české politiky je ale pořád stejný, pořád je namí-

čím je těch vrstev víc a čím rafinovaněji se pro-

řeno k znevýhodňování chudších a ke zvýhod-

stupují, tím je dílo zajímavější.

ňování bohatších. Vůči stále vzrůstající asymetrii přerozdělování společenských statků nemá

Jsi známý také svou politickou (občanskou)

snahu něco zásadního udělat nic ani sociální

angažovaností i mimo uměleckou sféru. Na ja-

demokracie, která je teď navíc ve vleku Babišo-

kých akcích ses podílel a myslíš si, že se s ohle-

va ANO. Osobně taky vyčkávám, co se vyvine

dem na svůj záměr vydařily?

z Babiše. Do budoucna bych si tipl, že před příš-

Spolupracoval jsem na různých happeninzích,

tími volbami se Babišovy noviny obsáhle roze-

tedy na jakémsi pouličním politickém divadle.

píší o nějakých odpudivých skandálech sociální

Většinou šlo o aktivity skupiny ProAlt, která

demokracie. Pak Babiš vyhraje volby a půjde

byla nejaktivnější za Nečasovy vlády a byla jed-

do koalice s Topkou a ODS a budeme tady mít

ním z hnutí, která se vůči ní ostře vymezovala.

Nečasovu vládu II, s tím, že to bude Babiš, kdo

Příležitostně jsem spolupracoval třeba i s mla-

bude dělat stejná svinstva jako Kalousek s Ne-

dými sociálními demokraty vystupujícími proti

časem.

téže vládě. Vše se také vlastně realizovalo na zakázku. Vždycky jsme se sešli v hospodě na ja-

Liší se z tvého pohledu politika česká a světo-

kémsi brainstormingu, poněkud se opili a shro-

vá?

mažďovali všemožné nápady, až z toho vyplynul

Nejsem odborník na zahraniční politiku, jenom

jakýsi rámec, který jsem posléze sepsal. Oni si

rámcově vnímám, že jsme něco jako kolonie Zá-

to potom už sami nazkoušeli, do realizace jsem

padu a Ameriky, což vyplývá například ze srov-

se příliš nepletl. V současnosti aktivita těchto

nání platových hladin, které tady máme otřesně

organizací trochu poklesla, takže mě v souvis-

nízké. Přitom náklady na život jsou téměř stej-

losti s podobnými akcemi oslovují méně často.

ně vysoké jako na Západě. Západ si navíc dokáže mnohem víc pohlídat, aby bohatí platili daně,

Je pro tebe současná politická situace nějak

a ne jako tady, kde si firmy jednoduše registrují

jinak či něčím jiným inspirativní než dříve?

sídlo někde v Amsterodamu nebo v jiných daňo-

Pořád je co sledovat, ale musím se přiznat, že

vých rájích a nikomu to vlastně nevadí. Ty pe-

jsem ze současné politiky už docela unavený,

níze pak samozřejmě chybí. Myslím, že taková

až mám kolikrát strach číst noviny v obavě, že

zvěrstva si v Německu ani ve Francii nemohou

v nich zas nějaký blb plácne nějakou příšernou

dovolit, alespoň ne do takové míry. Je chyba

cynickou nebo zcela zvrácenou hovadinu. Je to

české politiky, že se to toleruje. Pak se říká, že

pořád dokola. I když je tady jiná vláda a vstřícné

si chudí žijí nad poměry, protože nejsou peníze

očekávání jakýchsi pozitivních změn společen-

na důchody, nejsou peníze na sociální dávky, na

skou situaci trochu zklidnilo, v pozadí se podle

zdravotnictví a na sociální systém atd.

14 // PULSY - studentská literární revue

Kapitalismus jsme tady vybudovali natolik dů-

Takže ti není proti srsti příslovečné označení

sledně, až jsme sociální systém odbourali mno-

spisovatelů jako „svědomí národa“?

hem víc, než k tomu kdy byli ochotni na západ

Přijde mi to trochu přehnané, trochu elitářské.

od našich hranic. Souběžně s tím došlo k jaké-

Jako by spisovatelé měli schopnost vyřešit i to,

musi vymytí mozků a jakýkoli sociálnější přístup

co není evidentně v jejich silách. Líbilo se mi,

je pak okamžitě vnímán jako komunistické spik-

co jednou v televizi říkal dokumentarista Mar-

nutí, jako snaha vrátit nás před „velký“ listo-

tin Mareček, když se ho ptali, zda si myslí, že

pad 1989. Nedávno jsem četl, že platy v ČSA

jeho dokument něco změní. Odpověděl, že ten

se mají snižovat asi o 40 procent, ale vůbec nic

film sám samozřejmě nezmění nic, ale možná

se nedělo. Odbory jen řekly, že s tím nesouhlasí,

pomůže vytvořit podmínky k tomu, aby k ně-

a to bylo všechno. V Německu se v Lufthanse

jaké změně jednou došlo. Změnit něco mohou

stávkuje každou chvíli, ale u nás si nikdo nic ta-

jen lidé, kteří třeba film uvidí a uvědomí si, že

kového nedovolí. Není pak divu, že našimi drž-

mají a mohou něco změnit. To znamená, že role

kami vytírají podlahu.

umění je vlastně aktivizační. Samo o sobě ale

Politika a umění

nezmůže nic. Jak – coby příležitostný publicista a novinář –

Myslíš si, že spojení „literatura a politika“

v současné době hodnotíš roli médií, která

je logický a trvalý svazek, nebo spíše kýžené

jsou tradičně označována za hlídacího psa po-

a poněkud umělé přání některých tvůrců a čte-

litiků a demokracie?

nářů?

Současný stav médií je naprosto zoufalý. Jed-

Myslím, že je to logický a přirozený svazek, pro-

nak jsou nakoupeny Babišem a dalšími oligar-

tože politika se z literatury a vlastně z umění

chy, jednak je do těch většinových navezena

odpreparovat nedá. Mám totiž dojem, že žije-

skvadra pravičáků, kteří hlásají prakticky to-

me v době, kdy je možné za politiku považovat

tožnou ideologii. Je to parodie na novinařinu.

vlastně kdeco. Protože co je to politika? Správa

Česká média považuji za opravdu komická –

věcí veřejných, starost o věci obce. A proto vět-

prolezlá hlupáky, přetěžovanými zoufalci, kteří

šina z toho, co děláme, má politický podtext.

vlastně vůbec nemohou dělat pořádnou novi-

Umění, které ze své povahy vstupuje do veřej-

nářskou práci a jsou jen průtokovými ohřívači

ného prostoru, je už samo o sobě politickou zá-

informací. V médiích chybí lidé, kteří přemýšlejí,

ležitostí. Sice se k tomu nemusí hlásit, avšak už

kteří se dokážou povznést nad soustavu svých

to, když někdo třeba proklamuje, že dělá nepo-

vlastních ideologických předsudků. Kdysi se

litické divadlo, je vlastně politickou proklamací.

snad používalo právě to velkohubé označení

Jsou samozřejmě díla, která jsou od politiky

hlídací psi demokracie, ale v českém prostředí

vzdálenější než jiná, přesto myslím, že se od

jsou to spíš poštěkávající ratlíci, co kopou za

vazby na politiku nebo ideologii utéci nedá.

zájmy oligarchie, jíž jsou financováni. Ať už přímo nebo skrze v novinách zadávané reklamy.

PULSY - studentská literární revue // 15

rozhovor s Romanem Sikorou

A pak jsou tady ještě novináři, co si žijou svůj

Zaznamenal jsi nedávné mnohdy velmi vypja-

pohodlný život ve veřejnoprávních médiích, kte-

té diskuze literárních vědců, kritiků i autorů

rá jsou povinně placena z peněz poplatníků. Ale

nad tématem tzv. angažovanosti v současné

ani v těchto médiích novináři v podstatě vůbec

literatuře? Co si o nich myslíš?

nehájí zájmy těch, kteří je živí, naopak pořád ně-

Podle mě není ani poezii angažovanost ku ško-

koho poučují o tom, že by si neměl stěžovat,

dě. Ale společenská angažovanost tvůrce by

protože přece jistě nechce žít zase v komunis-

neměla přebít – jak to říct – krásu formy. Mělo

mu. Protože pokud někdo kritizuje tento sys-

by to být nějakým způsobem vyvážené, esteti-

tém, tak to už 25 let znamená, že chce zpátky

ka by se měla doplňovat s „politikou“, ale je těž-

do komunismu. Obzvlášť v rámci duchovního

ké najít správnou míru. Angažované umění by

horizontu blbců.

vlastně mělo být „zákeřné“. Tak jako je zákeřná propaganda, mělo by být zákeřné i umění, jen

Nepřesunula se někdejší role médií tedy spíše

ne jako propaganda, která je pochopitelně de-

na umění, na umělecké projevy?

bilní, plytká, plná klišé. Umění by mělo být ra-

Myslím si, že ne, protože české umění, alespoň

finované, strhující, nápadité, objevné. Mělo by

divadlo určitě, je na tom stejně nevalně jako čes-

nacházet cesty, jak své poselství zprostředko-

ká média. Bylo to vidět na prezidentské volbě,

vat divákovi, aby ho s nadšením přijal a aby byl

kdy nemalá část umělců z Prahy podporovala

vytvořen určitý potenciál, že s ním divák bude

Karla Schwarzenberga, v podstatě předsedu ul-

souhlasit. Něco, čeho propaganda není schop-

trakonzervativní politické strany. Je to absurd-

na.

ní: umělci podporují šéfa strany, která by klidně

Debatu o angažovanosti v literatuře jsem zběž-

mohla kamarádit s americkým republikány nebo

ně sledoval a musím říci, že jsem byl jednoznač-

dokonce s Tea Party… Problém je, že většina

ně na straně těch, kteří tvrdili, že umění má být

českých umělců si myslí, že jsou nějaká elita,

angažované. Protože umění by mělo zajímat to,

a tudíž přirozeně tíhnou k pravici. I když třeba

co se právě děje kolem. Básnictví, které utíká

v divadle je to legrační, protože většina divadel

do světů odtržených od složité aktuální reality,

je dotována z veřejných peněz. Kdekdo tam má

je po mém soudu na nic. Vždycky si vzpomenu

plnou hubu volného trhu a dalších podobných

na citát z Bertolda Brechta, jeden z mých nej-

pravičáckých plků vedoucích k oslabování stá-

oblíbenějších, o tom, že současní básníci se po-

tu, ale divadlo jsou odhodláni i nadále dělat na

dobají malířům pokrývajícím malebnými zátišími

základě jedné z vymožeností sociálního státu:

stěny kajut potápějící se zaoceánské lodi…

dotování kultury. Potenciál českého umění je proto podle mě poměrně nízký. Určitě se vysky-

Myslíš si, že dramatické, potažmo divadelní

tují nějaké kritické osobnosti, ale z hlediska cel-

umění, o kterém se mluví jako o uměleckém

ku jsou spíš okrajové. Funkce v institucích jsou

druhu snad nejvíce srostlým s dobou, je ze své

většinou obsazeny těmi loajálními, většinou

povahy více politické?

pravicovými umělci, a podle toho české umění

Každé umění má ten potenciál, ale divadlo má

vypadá.

výhodu, že má vždy přítomného diváka. Tato

16 // PULSY - studentská literární revue

výhoda samozřejmě může být promarňována.

jména televize. To, co předchází destrukci jazy-

Souvisí to s tím, že nemalá část našich divadel-

ka, je blbnutí. Nejdřív totiž asi člověk musí začít

ních „funkcionářů“ si chce především uchovat

vnímat svět černobíle, a poté i jazykově zpitomí.

své funkce, nebo mají různé pohodlné ideolo-

Ale může to být klidně i naopak. Destrukce řeči

gické předsudky, takže žádné kritické divadlo

podle mě souvisí také s rozvojem všemožných

ani dělat nechtějí, anebo dělají politické divadlo

neuróz vyplývajících ze společenských tlaků

tak, že vlastně opakují neoliberální nebo mora-

a z toho, jak má člověk vlastně permanentní po-

listické floskule. Snaží se jít co nejvíc na ruku

cit, že něco nestíhá a že v něčem není dostateč-

konzervativnímu divákovi, takže dávají to, co

ný (protože mu to někdo pořád opakuje), a on

chce vidět a o čem mu oni sami tvrdí, že chce

se vlastně rozpadá, tak jako se rozpadá jeho

vidět. Realitu většinou nijak neproblematizují.

řeč. Projevuje se to na tom, že lidi mluví strašně

A pokud ano, pak velmi krotce a povrchně. Ta-

rychle; já samozřejmě taky. Nedávno jsem byl

ková je většinová tvář českého divadla. Tedy

v Polsku a tam se mi to zdá být jiné. Poláci jsou

divadlo ten potenciál má, jen když ho využívají

klidnější než my, mluví rozvážně a pak vidíš ten

lidé, kteří chtějí přemýšlet o světě a nesnaží se

kontrast, když se vrátíš do Prahy a všimneš si,

jen udržet si svou funkcičku, kteří se snaží vidět

jak všichni neustále někam spěchají. Nikdo si na

divadlo jako společenský fenomén a chtějí hle-

řeč a na precizní vyjádření neudělá čas: ptáme

dat a stále znovu nalézat jeho smysl. Smysl di-

se rychle a požadujeme rychlou odpověď. A vět-

vadla se koneckonců dá vidět i mimo současnou

šinou nemá žádnou hloubku.

politiku, ale je pro české divadlo příznačné, že ho takto a nadmíru ochotně vidí takové množ-

K vlastnímu dílu

ství divadelníků. Asymetrie v převaze konformismu nad tvůrčími výboji, které alespoň trochu

V českém divadle stále jsi označován za „roz-

chtějí zpochybnit status quo, je vcelku zjevná.

hněvaného mladého muže“ – jak v negativním, tak i v pozitivním smyslu. Jak rozumíš

Tvým pracovním nástrojem – a vůbec nástro-

této nálepce; myslíš si, že je pádná?

jem literatury a mnoha dalších druhů umění –

Já se nasírám docela rád, ale někdy už je toho

je jazyk. Ovšem i v politice hraje jazyk a schop-

příliš. S lidmi kolem českého divadla se nějak

nost jej ovládat zásadní roli. Jak vnímáš na

zvlášť rád nepotkávám. Jsou samozřejmě vý-

tolika místech opakovanou skutečnost všeo-

jimky, ale jako celek mě to prostředí, stejně jako

becného snižování úrovně našich vyjadřova-

politici a média, moc nezajímá. Nálepku takovou

cích schopností?

mám a už s tím nic nenadělám. Jenom s tím mlá-

Já na tom úpadku spíš parazituji. S jazykem ve

dím, to už v mých pětačtyřiceti začíná být tro-

svých hrách cíleně pracuji, destruuji ho a posou-

chu absurdní. Ale stejně jako se rád naštvu, se

vám až do jakýchsi surreálných rozměrů. Dou-

i docela rád směju. Nejspíš ani moje manželka

fám ale, že tak příšerně jako v mých hrách zatím

nedokáže úplně uhodnout, co mě naštve anebo

lidé nemluví. Je ovšem pravda, že kultura řeči

naopak rozesměje, když poslouchám rádio nebo

velmi upadá. Podle mě za to mohou média, ze-

televizi. Jsou to vlastně dvě propojené polohy.

PULSY - studentská literární revue // 17

rozhovor s Romanem Sikorou

Co tedy považuješ za hodnotu, která má být

inscenací jsem zažil několik, ale bohužel převažu-

v reflexích divadla a obecně umění oceňována?

je zástup ideologicky předpojatých, šedých a ne-

Jedna z prvních věcí, která mě na divadelním

zajímavých, ba popletených představení.

představení zajímá, je, proč vlastně vzniklo a do jaké míry se snaží reflektovat svět, ve kterém

Vnímáš nějaké rozdíly ve vnímání svých her,

žijeme. A to je pro mě vlastně nejdůležitější jak

zejména v jejich „politické“ rovině, mezi odbor-

v mé dramatické tvorbě, tak i v kritice. Potom

ným a „běžným“ publikem?

samozřejmě také formální věci. České divadlo

Myslím si, že úroveň českých kritiků je příšer-

nabízí intenzivní umělecké zážitky zřídka, ale

ná. A je mi už úplně jedno, co si myslí. Většinou

párkrát se mi stalo, že jsem odcházel z předsta-

jsou jednoduše předvídatelní. Dopíšu hru a už

vení nadšený, i když to představení mé nároky na

můžu předpokládat, že někdo ji hned označí za

řekněme angažovanost nenaplnilo. Bylo to ale

levicový plakát; přitom u žádného z nich nedo-

divadlo tak nápadité nebo se strhujícími herec-

hledáš, že by o nějaké hře nebo inscenaci ně-

kými výkony, že mě uchvátilo: například Saturnin

kde napsal, že je to „plakát pravicový“. Je to

v Divadle ABC v režii Ondřeje Havelky, což bylo

tragikomické a souvisí to s celou českou me-

představení velice imaginativní, plné hravých ná-

diální kulturou, kde existuje názor, že na jedné

padů a skvělé hudby a zároveň bylo určeno „nor-

straně stojí levice a pak jsou ti ostatní slušní

málnímu“ divákovi. Bez jakýchkoli ideologických

lidé. Že levice je něco jako deviace, a vůbec si

předsudků, tedy s jistou idealizací první republi-

neuvědomují, jak je takový přístup ke světu by-

ky, což bylo ale také místy shazováno. Takových

tostně nedemokratický.

18 // PULSY - studentská literární revue

A co tvůj běžný divák?

vění vím, že tady se politici, obzvlášť ti napravo,

Divák, na kterého se chci obracet, není úplně

na tomto představení moc nebavili, sledovali ten

intelektuál či estét, který chce hledat hluboké

mumraj s kamennou tváří a podle mě snad ani

skryté významy a převalovat na patře formali-

nepochopili, o čem ta hra je. Všichni si bláhově

stické pentle. Zároveň však počítám s divákem

myslí, že ta hra je o Kalouskovi a Nečasovi. Její

alespoň elementárně divadelně poučeným, kte-

těžiště je ale úplně někde jinde, což, jak se uká-

rý od divadla v prvé řadě neočekává, že to bude

zalo, za hranicemi pochopili velmi přesně. Na

jako televize na jevišti. I když mé hry po formální

rozdíl od většiny českých divadelních kritiků. Ale

a jazykové stránce vypadají trošku avantgardně

to člověk chce příliš, když očekává, že etablovaní

a mohou být v tomto směru pro někoho těžko

čeští kritici jsou schopni něco analyzovat a po-

stravitelné, nakonec mají relativně široký ohlas

chopit. Obzvlášť když jde zjevně o levicový mor.

a ten v uvozovkách normální divák na ně reaguje

V rámci běžného publika se ale na zdejší inscena-

pozitivně. Ukázalo se to i v Polsku, kde na ins-

ci Zpověď masochisty údajně stejně dobře bavili

cenaci mé hry Zpověď masochisty seděl v první

voliči všech stran, což je pro mě vlastně splněný

řadě zemský maršálek, což je něco jako zdejší

sen.

hejtman, a po celou dobu se hlasitě chechtal. V Estonsku napsal na inscenaci Masochisty nadšenou recenzi majitel největších tamních novin. V Berlíně se na mě culil bývalý ředitel Deutsche Bahn. To se u nás nejspíš stát nemůže. Z vyprá-

rozhovor vedl Marek Lollok

PULSY - studentská literární revue // 19

Jan Pišna // esej

: PEČEŤ PEVNÉ RUKY, NEBO ZNAMENÍ VZDORU? DOTEKY STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY A POLITIKY

Na první pohled by se mohlo zdát, že střetů a kontaktů s politickou mocí jsou stádia staršího literárního vývoje ušetřena, zatímco čím více se budeme v literárním světě blížit k hranici 20. století, tím se tyto kontakty budou stávat hmatatelnějšími a přítomnost politického vlivu bude zřetelnější. Ale je tomu právě naopak. Politika vstupuje do literárního dění už v samotných počátcích písemnictví na našem území, a navíc nemalou měrou, což bychom spíše očekávali u velkých střetů ideologií minulého století či současnosti. V následujících řádcích se pokusíme čtenáři předestřít několik styčných bodů mezi literaturou a politikou v širokém slova smyslu v časové výseči mezi 10. až 18. stoletím a z této pestré palety vybrat příklady nejzajímavější, popřípadě pro danou dobu typické. Pro začátek je dobré si uvědomit, že pojem starší (nejen) česká literatura je ve své podstatě sepětím několika různých dob (bráno pro naše území od raného středověku až po sklonek raného novověku). Dále bychom si měli připomenout i to, že každá doba své politické cíle prosazovala specifickými prostředky a že také disponovala různými

JAN PIŠNA

20 // PULSY - studentská literární revue

technickými prostředky k šíření svých myšlenek (rukopisná kniha, knihtisk, letáky, brožurky apod.).

Literatura jako prvek moci

tomuto literárnímu žánru věnovali podrobněji. Dušan Třeštík se o Kosmovi (1045–1125) vždy

V raném středověku, v mlhavých a šerých časech

vyjadřoval jako o prvním ideologovi českého ná-

postupné christianizace Velké Moravy a násled-

roda. Podle Třeštíka je prvním, kdo se pustil do

ně přemyslovských Čech stojí písemnictví na

svízelného úkolu popsat krajinu a zachytit iden-

straně panovnické moci. Stává se zřetelnou dě-

titu národa, který ji obývá, a jeho panovnické

licí čarou mezi zvykovým pohanstvím, opírajícím

dynastie. Kosmas si to mohl dovolit, neboť byl

se jen o ústní slovesnost, a křesťanstvím, pracují-

na prominentním místě, přímo v centru dění,

cím od příchodu na naši půdu s atributem písma,

a svatovítská kapitula byla nedaleko od sídel-

vyšší kultury, vzdělanosti, a hlavně s prosazová-

ního paláce českých knížat a prvních českých

ním mocenské politiky a vůle knížecího dvora.

králů. Celá řada politických rozhodnutí se děla

Právě tato tendence se zřetelně projevuje nejen

za jeho přítomnosti a ve své kronice nám něko-

v nejstarších legendách o českých světcích, ale

likrát podal očité svědectví státnických kroků.

také v nejstarších kronikách věnovaných Čechům

Krom toho historici usvědčili Kosmu ze záměr-

a Čechám. Literatura byla pěstována výhradně

ného upravování dějinných skutečností, jinými

na církevní půdě, vznikala a rozšiřovala se v kláš-

slovy, že vybraným (a patrně i oblíbeným) osob-

terních skriptoriích (písařských dílnách), jimiž ale

nostem přidal zásluhy i těch, s nimiž jinak ve

mohly disponovat jen významné a velké kláštery

svém příběhu dějin národa nakládal jako s ne-

své doby, jichž na našem území bylo až do 13.

gativními postavami. Z beránka se stal „bělost-

století poskrovnu. Jen pro připomenutí a lepší

nější“ beránek, z padoucha ještě větší padouch.

představu, nejstarší doložené skriptorium na

Například v rámci narativu dějin Kosmas uzmul

české půdě bylo v břevnovském klášteře v době

řadu zásluh bratrovrahu Boleslavovi I. a připsal

působení opata Meinharda (1035/1044–1089).

je Boleslavu II. Také až sveřepé mlčení o sta-

Zmínili jsme zde kroniky a téma našeho pří-

roslověnském písemnictví a ritu Velké Moravy

spěvku přímo vybízí k tomu, abychom se právě

nám může posloužit jako příklad mocenské nadvlá-

PULSY - studentská literární revue // 21

Jan Pišna // esej

dy západního latinského ritu a jeho pokračování

(1323–1362). Ovšem všechny z těchto tří kro-

v Čechách, což staví Kosmovu kroniku do opozi-

nik, povětšinou stavějící formálně na půdorysu

ce s textem tzv. Kristiánovy legendy. Nábožen-

tzv. světové kroniky a obsahově na staré Kosmo-

ství je v této době jen a jen politikum.

vě kronice a další kronice Karlovy doby Františ-

Z historie literatury dobře víme, že Kosmova

ka Pražského (asi 1290 – před 1362), vytčený

Kronika Čechů (Chronica Bohemorum) nebyla

cíl zcela minuly. Kdesi mezi řádky bychom si rádi

jediná, které můžeme tuto snahu o manipulaci

přečetli, jaké pohnutky vedly Karla IV. k vytváře-

se skutečností a jejím popisem přímo prokázat,

ní obrazu sebe sama jako panovníka, který, byť

stačí se hlouběji začíst např. do Hájkovy Kroniky

již náležel k nové panovnické dynastii, se cítil

české (1541). V pasážích popisujících husitskou

jako pokračovatel původního královského rodu

dobu (zvláště chování radikálního křídla husitů)

Přemyslovců a sv. Václava. Ale vše dopadlo po-

zjistíme, že Hájek s kališnictvím vede neustálé

někud jinak. Proto lze pochopit panovníkovu

polemiky a řada událostí je pro něj zcela černo-

nespokojenost a rozpačitost nad předloženými

bílá, ovšem nikoliv beze zbytku. Zatímco pro

výsledky, neboť se ani nepřiblížily zadavatelově

Husa a Jeronýma jistou míru pochopení Hájek

myšlence a nenaplnily ambice oslavit královské

nalézá, pro Žižku a husitské radikály nikoliv.

činy, které ve svých představách do díla vkládal.

Text kroniky a kronikář mohou plnit také

V podstatě se jedná o roztomilý příklad základ-

přání a příkazy svého zadavatele, a literární-

ního nedorozumění mezi potřebou vědeckého

mu historikovi se tak nabízí možnost sledovat

poznání podaného v kronice určité doby a po-

ty projevy a aktivity, které je dokládají a doku-

litickou myšlenkou vytvořit o své době „umně

mentují zároveň. Panovníka žene k úpravám

upravené“ svědectví.

dějin nejen touha přemoci vlastní smrt, nýbrž i snaha zabránit zapomnění svých významných

Literatura jako štít i meč

činů. Nejmarkantnějším příkladem bývají historiografie vzniklé na přímou pobídku panovníka.

Literatura může být dobrým štítem i mečem

Jak však tento popud chápat? V prvé řadě si

zároveň. Může sloužit jak k obraně, tak coby

můžeme představit takové texty jako dovedení

nástroj útoku. Argumenty svou silou mohou ne-

státnického díla do samotného důsledku, neboť

přítele rozdrtit, ale také vyvolat další odezvu.

panovník jej vytvářel nejen svou bezprostřední

Literárních a polemických soubojů a přestřelek

aktivní politikou, nýbrž i donátorskou činností,

si česká literatura ve staré a střední době užila

v níž spatřujeme další nadstavbu v naplnění

požehnaně a i z této žně můžeme vybrat něko-

státnického záměru. V tomto světle lze nahlí-

lik málo příkladů.

žet i vznik latinsky psané kroniky svatovítského

K jistému eskalačnímu bodu dochází s nástu-

kanovníka Beneše Krabice z Weitmile (†1375),

pem husitství. Literatura stála na obou stra-

kterou inicioval sám císař Karel IV., stejně tak

nách konfliktu, který byl veden nejen vojensky,

jako se předtím o splnění podobného úkolu sna-

nýbrž – a s o nic menší vervou – také ideologic-

žili arcibiskupský písař Přibík Pulkava z Radení-

ky mezi intelektuálními přívrženci jednotlivých

na (†1380) a italský vzdělanec Jan Marignola

směrů. Kromě důvtipných satir prohusitských,

22 // PULSY - studentská literární revue

jako např. Hádání Prahy s Kutnou Horou, a na-

bitvě na Bílé hoře byl k této edici značně ma-

opak protihusitských satir, jako např. Václav,

cešský a až příliš krutý a téměř celý náklad byl

Havel a Tábor, v nichž jde především o poměr

zničen. Do dnešních dnů se zachovalo jen ně-

ke čtyřem pražským artikulům, vzniklo také

kolik vzácných exemplářů ve sbírkách knihoven

mnoho jiných učených husitských apologií ve

v Praze a v Petrohradě. Překážkou zde byla ne-

prospěch přijímání pod obojím způsobem. Ty

jen značná Ješínova angažovanost v protivníko-

byly rozesílány na různé strany protivníků od

vě justici (byl písařem nejprve na Novém Městě

panovnických a papežských kanceláří až po ko-

pražském, později přešel k apelačnímu soudu),

leje evropských univerzit. Tím se husitští učen-

ale také až přespříliš razantní antiněmecký

ci snažili nejen hájit kalich, ale především šířit

a protikatolický osten ve vlastní předmluvě,

osvětu o svém učení.

kterým se interpretačně opřel o text rýmované

Pomineme-li obranné spisy Lukáše Pražského

kroniky. Nebylo to první autorovo setkání s his-

ve prospěch Jednoty bratrské v první polovině

torickou látkou. Jako výborný znalec historie,

16. století, zažívá české prostředí tak mohutnou

na popud svého dřívějšího učitele a přítele Jana

vlnu apologických prací až v době stavovského

Campana Vodňanského, edičně připravil latin-

povstání po roce 1618. Zvláště v roce 1619 vy-

ský text zákoníku Karla IV., který následně roku

šlo tiskem několik německých a českých apologií

1617 vyšel tiskem v německém Hanau.

vysvětlujících a zdůvodňujících kroky direktoria

Vraťme se ale zpět k politické angažovanos-

a hlavně cíle, které svým konáním sledují. Řek-

ti v Ješínově díle. Autor se sice aktivní politiky

něme rovnou, že se jednalo o proklamativní agi-

účastnil až od začátku stavovského povstání,

taci politických zájmů odbojných stavů.

to ovšem neznamená, že by se do celé věci ne-

Na obou stranách politických rivalů ovšem

dokázal náležitě vložit. Ve svém posledním zná-

vznikala umělecky hodnotná a náročná literatu-

mém díle Perentatio heroibus bohemis (1621)

ra, o čemž svědčí dva vrcholné příklady literátů,

totiž bezprostředně reaguje na staroměstskou

jejichž tvorba by neměla být při deskripci téma-

popravu 27 představitelů odboje, každého

tu pominuta. Na straně odbojné to byl Pavel

z direktoria představuje stručným medailon-

Ješín z Bezdězce a na straně katolické to byl

kem, vypočítává jeho zásluhy a statečnost tvá-

právník a konvertita Michal Pěčka z Radostic.

ří v tvář jisté smrti. Vše v intencích glorifikace

I přes zjevné rozdíly v politické a konfesní pre-

jednotlivých osob, jak jsme tomu zvyklí u kně-

ferenci bychom u obou mohli najít mnoho spo-

ze Jana Rosacia Hořovského, přímého svědka

lečného. Jednak oba vstoupili do administrativ-

staroměstské exekuce, v jeho Koruně neuvadlé.

ních služeb svých politických směrů, oba se dále

Svůj drobný čtyřarchový spisek Ješín vydal kde-

projevili jako zdařilí mystifikátoři a v neposlední

si v exilu (možná v Holandsku, kam následoval

řadě byli také vynalézavými satiriky.

krále Fridricha Falckého) pod pseudonymem

Ješínovo jméno je v dějinách české literatury spojeno především s prvním tištěným vydáním

Zachaea Pulegia de Zybisin (autorství Ješínovo bylo dešifrováno až roku 1937).

tzv. Dalimilovy rýmované kroniky ze sklonku

K rafinovanému pseudonymu dvou exotic-

června roku 1620. Obrat politické situace po

kých smyšlených jihoamerických jmen, Peru-

PULSY - studentská literární revue // 23

Jan Pišna // esej

ánce Ribalda (ribaldus znamená latinsky ne-

Balbín na Martinicovi nenechal nit suchou. Ve

zbeda) a Amerikána Rainolda Giusca, sáhl při

čtyřech částech, v nichž nechá hovořit vždy je-

krytí svého díla taktéž druhý jmenovaný Michal

den stav, Balbín obrací a travestuje epitaf, a ve

Pěčka z Radostic (asi 1575–1623), přičemž

svém důsledku sděluje čtenáři pravdu o zemře-

konspirace byla dovedena do krajnosti i tím, že

lém a obviňuje ho ze zubožení českého králov-

kniha byla údajně vytištěna až v daleké bájné

ství, ožebračení všech vrstev obyvatel včetně

Utopii. Pěčka konvertoval ke katolické víře již

církve i jednotlivých řádů, které, jak bychom

roku 1617, tehdy dal své básnické dílo plně

dnes řekli moderním výrazem, „tuneloval“. Zá-

do služeb katolické strany, za což si vysloužil

roveň odhaluje charakterové vady purkrabího,

krátce po převratu roku 1618 vypovězení do

jeho přehlíživou nadutost, panovačnost, se-

exilu, z něhož se po bělohorské bitvě navrátil

bestřednost, mamonářství a především hrabi-

zpět do Prahy. Latinsky psané ironické me-

vost.

dailonky jednotlivých představitelů direktoria a především až škodolibá radost z jejich konce

Dvojí tvář cenzury

na popravišti se stala trnem v oku nejen poraženým, ale i vítězům. Místodržitelé celý náklad

Ačkoliv cenzura bývá vnímána jako prodloužená

tisku zabavili a nechali jej veřejně spálit, proto

ruka politické moci, nelze říci, že by toto poje-

se nám do dnešních dnů dochovalo jen několik

tí zcela odpovídalo pravdě. Zároveň je nutné

exemplářů. Byť Balbín ve svých Bohemia docta

uvést, že se nelze spokojit s konstatováním, že

náležitě objasnil a určil, kdo byl autorem pam-

cenzura přichází až s masovým šířením textů

fletu a satirických básní na členy direktoria, Pěč-

knihtiskem. Existovala totiž dávno před vzni-

ka již byl v té době obrazně řečeno „hozen přes

kem masového šíření textu pomocí pohyblivých

palubu“ zájmu, jelikož nezapadal do idey národ-

liter. Před polovinou 15. století se text běžně

ních dějin a národní literatury. Vlček i Jakubec

šířil opisováním ve skriptoriích klášterů či dílen

se ztotožňují s úsudkem Pavla Skály ze Zhoře,

svou činností svázaných s univerzitou. Čím více

že Pěčka byl „jezuitský pochlebník“, místo aby

se text opisoval, tím byla větší šance jej ucho-

podrobili náležitému analyzování literární kvali-

vat i dalším pokolením, což byl cíl veškerého

ty jeho děl. Inu další příklad, jak může politická

opisování. Jenže co s těmi texty, u nichž nebyl

moc rozhodnout o osudu literárního díla a jeho

zájem je šířit?

zařazení do literárněhistorických kompendií.

Opět se vrátíme k několika příkladům z doby

Kromě pamfletických spisků se k vyřizování

husitských válek. Byť víme, že husitští kněží pil-

účtů skrze literární dílo hojně užívalo také růz-

ně obesílali svými apologiemi sousední země,

ných satirických děl, zvláště básní. Výše zmíně-

z literární produkce vzniklé z jejich popudu se

ný známý barokní historik a jezuita Bohuslav

nám dochovalo velice málo. O většině takových

Balbín (1621—1688) v básni Trophaeum Ber-

listů či spisů víme zprostředkovaně a jakoby

nardo Ignatio de Martinitz Inscriptum, v níž, jak

z druhé ruky. A důvod? Pokud nebyl list či ode-

název sám již napovídá, zúčtoval s místodržícím

slaný spis záměrně zničen, tak se již dále v za-

Bernardem Ignácem z Martinic. Můžeme říci, že

hraničí neopisoval, zamezilo se jeho šíření, aby

24 // PULSY - studentská literární revue

se v něm uvedenými „zhoubnými“ myšlenkami

ní na straně odbojníků tisknutím propagačních

nenakazilo více lidí a neodstoupilo od „pravé“

materiálů. Dlouhou dobu se uvažovalo o tom,

víry.

že řada letáků do Čech byla dovezena ze za-

Tento jev je možné sledovat v poměru vět-

hraničí, ale nebylo tomu tak. Průzkum Petra

šinové církve vůči náboženským sektám. Sek-

Voita z roku 2010 dokázal, že typografie do-

ty obcházely různá nařízení a především pro

chovaných letáků připisovaných dosud Norim-

potřebu svou a potřebu svých členů získávaly

berku ve skutečnosti náleží českým tiskařům,

texty vlastními prostředky. Například v 16. sto-

a nikoliv německým. Ferdinand I. nejprve vyčinil

letí kromě Jednoty bratrské, která měla své

odbojným stavům, ale ve své přísnosti byl dů-

tiskárny v Mladé Boleslavi, Litomyšli, Náměšti,

slednější k zástupcům měst. Jedním z prvních

Kralicích apod., využívala potřeb tiskárny sekta

opatření bylo zpřísnění nařízení o omezení knih-

lulečská (podle Lulče na Vyškovsku), pro niž pra-

tisku z roku 1537, které dovolovalo existenci

coval pozdější prostějovský tiskař Kašpar Aorg.

tiskáren pouze na území Prahy. Tento zákaz byl

Z důvodů bezpečí probíhala uvnitř komunity

však hojně porušován a mimopražské tiskárny,

uzavřená cirkulace knih, což přinášelo značné

zvláště bratrské, fungovaly i nadále. Tentokrát

komplikace jejich úhlavním nepřátelům, kteří

už král Ferdinand I. vyhlásil zákaz knihtisku na

po jejich dílech marně pátrali. Tak se v předmlu-

území celého království a určil jediného oficiální-

vách ke svým polemikám s Jednotou bratrskou

ho tiskaře katolíka Bartoloměje Netolického (je-

jednou vyjádřil i její zarytý odpůrce jezuita Vác-

hož tiskárna na Malé Straně se stala útočištěm

lav Šturm.

i místem pro získání zkušeností mladého Jiřího

Dnešní výzkum cenzury na našem území za

Melantricha na konci čtyřicátých let 16. století)

svůj výchozí bod považuje rok 1750 a od něj

a završil své politické vítězství vydáním oficiál-

směřuje svůj zájem výhradně k literatuře mo-

ních znění dokumentů tiskem pod názvem Akta

derní doby. Ale jak to vypadalo s cenzurou před-

všech těch věcí (1541) v české a německé ja-

tím? V průběhu 16. a 17. století prošla cenzura

zykové mutaci, s čímž se zvláště intelektuální

několikerými změnami. Protože zde nemáme

představitelé městského stavu nedokázali smí-

možnost je všechny důkladně probrat, budeme

řit a sžít. Alespoň tak lze chápat důvod, proč

se věnovat jen uzlovým bodům, které se blíže

Sixt z Ottersdorfu (asi 1500—1583), pilný pře-

vztahují k našemu tématu.

kladatel a editor, před nuceným výhostem písař

V roce 1546 a 1547 proběhlo povstání za

na Novém Městě pražském, sepsal odmítavý

tzv. šmalkaldské války a česká města a větši-

spis, který sekundárně obdržel název O poko-

na stavů se odmítla připojit k tažení Ferdinan-

ření stavu městského. Je pochopitelné, že tis-

da I. proti saskému kurfiřtovi Janu Fridrichovi

kem spis nemohl vyjít, byl však hojně opisován

a landkraběti hessenskému Filipovi. Poté co

a v intelektuálním prostředí měst došel znač-

císař Karel V. nad protestanskými vojsky zvítě-

né známosti. Lze vyslovit i mírně nadnesenou

zil a jeho bratr Ferdinand I. se navrátil do Čech,

domněnku, že na rozdíl od oficiální verze Akt

začalo účtování s odbojnou šlechtou, městy,

všech těch věcí, kterých se mnoho neprodalo

a hlavně s knihtiskem, který se účastnil povstá-

(dokonce nespokojený tiskař Netolický adreso-

PULSY - studentská literární revue // 25

Jan Pišna // esej

val svůj lament písemně králi), tak s Ottersdor-

ky v dobách minulých. Ani by to nebylo možné

fovou verzí se měšťanstvo identifikovalo.

vzhledem k rozsáhlému materiálu, z něhož jsme

K zajímavému obratu u cenzury došlo v době

mohli ukázat v tomto článku jen pohled drob-

pronikání osvícensky smýšlejících intelektuálů

ným průzorem klíčové dírky na pestrobarevné

v druhé polovině 18. století. Tehdy se náhle

plátno staré literatury. Další problém vidíme

změnila situace v dříve preferované literární

v tom, že z naší vzdálené perspektivy takřka

skupině náboženských textů určených lidovému

nezasvěcených pozorovatelů bychom za politi-

publiku, které se začaly očišťovat od pověreč-

kum mohli považovat i to, co se v dané době

ných balastů. Daleko více se začaly prosazovat

tak ani nemuselo chápat. Na druhé straně po-

praktické příručky a popularizační vědecká lite-

vědomí o tom, co bylo pro naše předky politi-

ratura, tedy to, co by odpovídalo mocenským

kum, je stejně ožehavé a stejně problematické.

představám josefinismu, s tím, čím by se mělo

O důvod víc, proč by se měl badatel vyvarovat

čtoucí prosté obyvatelstvo zaobírat. Na druhou

ukvapeného soudu, který by ho mohl zavést do

stranu toto přehlížení náboženské literatury, její

slepých uliček nadintepretace. Spíše by se měl

očividné přesunutí na druhou kolej, se v mno-

snažit kritickou metodou zasadit literární dílo

hém nezamlouvalo právě představitelům církve.

do kontextu dané doby a lépe mu porozumět.

Ti se po smrti císaře Josefa II. všemožně snažili

Teprve pak se nebude literární dění před rokem

jakékoliv osvícenské výdobytky nivelizovat.

1800 jevit zdaleka tak „ploché, banální a neza-

Jak z těchto uvedených příkladů vyplývá, cenzuru nelze chápat a hodnotit jednostranně jako něco negativního, ale za daleko užitečnější považujeme zkoumat její mechanismy a fungování, což se v poslední době také děje. S výtkou však musíme přiznat, že se tomu děje jen jednostranně od poloviny 18. století směrem k současnosti. Doba předešlá tomuto datu zatím čeká na své odhalení, popřípadě na doplnění prázdných míst.

Závěr A tak bychom mohli pokračovat dále, hledat další a další styčné plochy mezi literaturou a politikou, dělit a vyhledávat další témata a uvádět další příklady a zajímavosti ze světa středověku a raného novověku u nás. Nebylo naším záměrem na těchto stránkách vytvořit vyčerpávající pojednání o vztahu literatury a politi-

26 // PULSY - studentská literární revue

jímavé“, jak by to někomu mohlo na první (značně povrchní) pohled připadat. JP

Jakub Záhora // studie

: POEZIE VE SLUŽBÁCH PUBLICISTIKY aneb O jednom pozapomenutém českém žánru JAKUB ZÁHORA

V české či československé historii nenachází-

ní český žánr rozhlásku, popsat jeho podobu

me mnoho originálních publicistických žánrů či

a naznačit jeho možnosti, přičemž důraz bude-

útvarů; naprostou většinu z nich novináři pře-

me klást na kontext první etapy vývoje tohoto

vzali z již zavedených praktik významných za-

útvaru, tj. na období mezi první a druhou světo-

hraničních médií. Jedním příkladem naší domácí

vou válkou v rámci tiskové produkce redakce Li-

tvorby je sloupek, proslavený zejména novinář-

dových novin. Zadruhé chceme krátce pojednat

skou činností Karla Čapka a Karla Poláčka. Dru-

o dobových souvislostech – především o vzta-

hým je žánr nazvaný rozhlásek, který – přesto-

hu tzv. rozhláskářů a redakční politiky perio-

že vznikl stejně jako sloupek rovněž v redakci

dika. Výkladu některých dobových událostí se

meziválečných Lidových novin – je na rozdíl od

při interpretaci rozhlásků nelze vyhnout – bez

něj dnes již takřka neznámým pojmem. Ve své

jejich znalosti jsou dnes texty mnohdy obtížně

době však byl jednou ze čtenářsky nejoblíbeněj-

pochopitelné. A konečně chceme na vybraných

ších rubrik, kterou tvořili mimo jiné také známí

příkladech ukázat, jak se v tzv. pražském roz-

básníci a prozaikové.

hlásku prvorepublikových Lidových novin proje-

Předkládaný text si klade za cíl především

vuje persvazivní (neboli přesvědčovací) funkce,

tři body. Předně chceme připomenout původ-

a popsat její užití při hodnocení či zpracování

PULSY - studentská literární revue // 27

Jakub Záhora // studie

politických témat. Tato třetí část bude těžištěm

rozhlásek. Svůj název rubrika získala v odkazu

celého příspěvku.

na tehdejší rychlý nástup rozhlasu a rádiového

Zároveň bychom na tomto místě chtěli zdůraz-

vysílání. Pro okamžitou oblibu u čtenářů i vede-

nit, že se jedná o přehledovou studii, do níž pro

ní listu již od třetího týdne místo jednoho textu

její rozsah a zaměření vybíráme pouze některé

vycházely současně hned čtyři – vedle pražské-

ukázky, sloužící k demonstraci předkládaných

ho rozhlásku, jenž byl nadále hlavní mutací této

tvrzení. Vzhledem k množství publikovaných

rubriky a patřila mu v ní první pozice, se objevo-

pražských rozhlásků, kterých ve sledovaném ob-

vala tvorba sesterských redakcí z Brna, Užhoro-

dobí vyšlo kolem osmi set, je nemožné zohled-

du a Bratislavy, výjimečně i z některých dalších

nit všechny relevantní materiály. Podobně také

lokalit. Mezi rozhláskáře Lidových novin patřili

problematika výzkumu (účinku) masových médií

např. Karel Čapek, Rudolf Těsnohlídek, Bedřich

či redakční politiky je komplexní a přesahuje pro-

Golombek, Edvard Valenta či později Jan Drda.

stor našeho textu. Nevyhneme se tak bohužel

Nejvýznamnějším a jednoznačně nejplodnějším

určitým zjednodušením a typizacím a omezíme

autorem rubriky byl právě tvůrce nového žánru

se pouze na některé poznatky, které vůči vytyče-

– Eduard Bass, který v letech 1926–1942 (tzn.

nému tématu považujeme za přínosné.

v době od vzniku žánru až do Bassova odchodu

Vznik a vývoj žánru rozhlásku, jeho autoři

z redakce listu) sám publikoval přes 700 rozhlásků. Redakce meziválečných Lidových novin na sobotní veršované rubrice částečně stavěla také

Úvodem zmiňme několik základních údajů. Roz-

svou reklamu (více viz např. Bass 1985: 218–

hlásek coby žánr na pomezí krásné literatury

219). Důvod k tomu byl nasnadě – rozhlásky se

a žurnalistiky, využívající zároveň básnických

záhy osvědčily, byly čtenářsky atraktivní a list

forem a publicistických postupů, vznikl v praž-

jejich pomocí získával nové odběratele. Do

ské redakci Lidových novin v polovině 20. let

druhé světové války rubrika vycházela pouze

20. století. První text tohoto typu v listu vyšel

v Lidových novinách. Od konce 40. let na tra-

6. února 1926 a jeho autorem byl Eduard Bass,

dici prvorepublikového žánru navazovala také

který se tak stal duchovním otcem nového, ryze

další periodika, jež mnohdy zachovávala i jeho

českého žánru. O důležitosti, kterou redakce v té

původní název. Také mezi rozhláskáře této další

době značně experimentálnímu útvaru přikláda-

vývojové etapy patřili autoři známí především

la, svědčí mimo jiné také to, že rubrika měla od

pro svou literární činnost, resp. pro svou básnic-

samotného počátku umístění na titulní straně

kou tvorbu. Z nich jmenujme např. Ludvíka Kun-

v prestižním sloupci vymezeném pro úvodníky.

deru, Jana Skácela či Josefa Kainara, z dalších

Navíc vycházela v nejprodávanějším čísle dobo-

tvůrců rozhlásků namátkou uveďme ještě Jiřího

vých Lidových novin, tedy v sobotním odpoled-

Plachetku, Jindřicha Sobotku či Vlastimila Pan-

níku.

tůčka. V posledních dvou dekádách druhého

První text ještě nesl název Co týden dal, od

tisíciletí však rubrika z denního tisku postupně

druhého čísla se však již ujalo označení Týdenní

vymizela a k dnešnímu dni lze výskyt rozhlásků

28 // PULSY - studentská literární revue

v tištěných médiích považovat za velmi ojedi-

ironie či satira, kterými se spolu s veršovanou

nělý.

formou žánr odlišuje od tradičního komentáře.

I přes exkluzivitu jednoho z mála původních

Největší důraz je kladen na funkci zábavní, dru-

českých žánrů, dlouholetou historii a velkou

hotně se však při čtení rozhlásků setkáváme

čtenářskou atraktivitu je rozhlásek nyní již tak-

také s funkcí informativní, vzdělávací, persva-

řka zapomenutým útvarem. V době své největší

zivní či analytickou.3

slávy, kterou měl v období první republiky, však

Jak jsme již uvedli, rozhlásek je psán ve ver-

kromě obyčejné rubriky byl také marketingo-

ších. Formální výstavba jednotlivých textů se

vým artiklem, který svou oblíbeností u čtenářů

liší, není v rámci žánru striktně dodržována.

zvyšoval prodejnost novin a ovlivnil i strukturu

Obvyklým schématem je čtyřverší či osmiverší

periodik následujících desetiletí. Považujeme

se sdruženým či střídavým rýmem, zpravidla

proto za přínosné soustředit se především na

se zachovává stálý počet slabik. Dané schéma

prvotní etapu žánru a blíže pojednat, jak me-

se však volně měnilo dle potřeb zpracovávané-

ziválečné rozhlásky Lidových novin vypadaly

ho tématu či tvůrčích schopností rozhláskáře.

a jaké měly funkce.

Někteří autoři, jako např. Eduard Bass, často

Podoby a funkce rozhlásku meziválečných Lidových novin

používali složitější veršové, metrické či rýmové struktury: je u nich patrná snaha vyhýbat se prostému gramatickému rýmu (naopak využívají akustického, grafického či lámaného rýmu,

Již jsme zmínili, že rozhlásek je literárně-pub-

k asonanci si pomáhají také cizojazyčnými slovy

licistickým žánrem. Zjednodušeně řečeno se

či novotvary), místo sdruženého verše se kloní

jedná o rýmovaný fejeton, který se názorově

spíše k postupnému rýmu, případně i k tercině

vyjadřuje k aktuálnímu domácímu i zahraniční-

či oktině,4 v jejich tvorbě lze objevit také lime-

mu dění. Je veršovaným přehledem hlavních či

riky apod.

zajímavých událostí uplynulého týdne, nejčas-

Je zapotřebí zdůraznit, že žánr rozhlásku –

těji však komentuje či hodnotí jedno vybrané

ačkoliv zejména jeho použití v žurnalistice bylo

současné téma. Nezbytnou složkou je humor,

novátorské a odvážné – se nezrodil coby zcela

Definice rozhlásku se v odborné literatuře různí. Podle Poetického slovníku jej lze řadit do beletristických žánrů publicistického stylu, tvůrci Slovníku literární teorie jej začleňují do tzv. publicistické literatury, zatímco v Lexikonu literárních pojmů nacházíme výklad rozhlásku coby žánru umělecké publicistiky. Tuto nesourodost lze kromě významových nuancí různorodého uchopení terminologické základny přičítat také genezi samotného žánru, v jehož jednotlivých vývojových etapách (závisejících jednak na tvůrčích schopnostech autorů-rozhláskářů, jednak na potřebách daného média, pro nějž rozhlásky vznikaly) převažovaly jiné funkční styly či zpracovávaná témata. 1

Případně jej lze označit také za rýmovanou glosu či komentář, jak to činí např. autoři Slovníku literární teorie, podle kterých se jedná o „veršovaný komentář k nejrůznějším politickým, kulturním aj. událostem nebo aktuálním otázkám, umisťovaný v novinách na místě sloupku, entrefiletu nebo fejetonu“ (viz Slovník literární teorie: 324). 2

Vycházíme z dělení funkcí médií, která má kořeny v komunikačním modelu Harolda Laswella. Jeho základní distribuci doplnili o další funkce teoretikové médií, např. Denis McQuail (1999: 33). V McQuailově vymezení nese persvazivní funkce název získávací či mobilizační funkce. V tomto případě však chápeme pojem persvaze coby významově bližší ve vztahu ke zkoumanému materiálu. 3

Tercina sestává z trojverší a užívá rýmové schéma ABA BCB CDC atd. O něco složitější strukturu má oktina, tedy strofický útvar o osmi verších, jehož rýmy tvoří posloupnost ABACCDDB, případně ABACDCDB. V některých rozhláscích nalezneme také různé další obdobné veršové či rýmové struktury. 4

PULSY - studentská literární revue // 29

Jakub Záhora // studie

nový útvar; z jeho postupů a funkcí můžeme vy-

fem Hoffmeisterem, Hugem Boettingerem,

sledovat některé pravděpodobné kořeny žánru.

Zdeňkem Kratochvílem, Eduardem Milénem

Za možnou inspiraci pro jeho vznik lze považo-

nebo Otakarem Mrkvičkou. Právě Milén s Mrk-

vat drobnou veršovanou satiru, kabaretní pís-

vičkou doprovázeli Bassovy texty v rubrice

ně aktuálního zaměření nebo kramářské písně

pražských rozhlásků. Ačkoliv vycházela v sobo-

(srov. Slovník literární teorie, 1984). Přímým

tu, z důvodů dobové produkce listu ji bylo nut-

předchůdcem rozhlásků je však zejména tvůr-

né vytvořit již ve čtvrtek, aby se v pátek včetně

čí činnost Eduarda Basse, který již před svým

ilustrace mohla poslat z Prahy do brněnské tis-

působením v redakci Lidových novin publikoval

kárny (srov. Mrkvička 1957: 364). Tento způsob

tzv. Letáky, jež mimo jiné obsahovaly právě po-

logicky vyžadoval mnohem náročnější plánová-

litické satiry, kuplety či texty kabaretních písní.

ní a přípravu, nejednou obnášel také technické

Také Karel Čapek ještě v období před 20. lety

problémy včetně rizika toho, že sobotní vydání

tvořil satirické a epigramické texty, humorné

rozhlásku nemůže pokrýt případnou neočeká-

veršovánky, které publikoval v Národu, Kopři-

vanou událost z pátku. Z tohoto lze usuzovat,

vách a Nebojsovi (do něj psal pod pseudony-

nakolik pro redaktory Lidových novin v čele

mem Plocek či se podepisoval literou P). Po-

s rozhláskářem Bassem bylo důležité propojení

myslným zbývajícím článkem celého vývoje pak

psaného textu s ilustrací.

byla nepravidelná, občasná rubrika veršovaných

Kresba byla nedílnou součástí rozhlásku,

denních zpráv, které vycházely v první polovině

přičemž měla několik funkcí. Primárně měla

20. let 20. století na druhé či páté straně Lido-

zobrazovaným výjevem přitáhnout čtenářovu

vých novin (srov. Sirotková-Víšková 1957: 367).

pozornost a zároveň demonstrovat, že se ne-

Na uvedené formy tedy Bass navázal vytvo-

jedná o zpravodajství, ale o názorovou rubri-

řením nového útvaru, jenž se okamžitě stal řád-

ku. Sloužila tedy i jako distinktivní znak, který

nou rubrikou. Na rozdíl od předchozích pokusů

recipientovi signalizoval, že se text rozhlás-

veršovaných zpráv vycházel rozhlásek v listu

ku svým obsahem a pojetím liší od ostatních

každý týden, a měl tak nejen stálou periodici-

článků umístěných na straně listu. Sekundárně

tu, ale zároveň i umístění v pravém sloupci na

ilustrace předznamenávala zábavný či satirický

titulní straně s přesahem na stranu druhou či

tón textu – často využívala prvky karikatury či

třetí. Bass v redakci rovněž prosadil, aby byly

kresleného vtipu. Terciárně pak doprovázela sa-

rozhlásky doprovázeny minimálně jednou kres-

motný obsah textu tím, že znázorňovala jednu

bou. Ilustrace byla nedílnou součástí mezivá-

z popisovaných situací či postav, případně jej

lečných Lidových novin, soudobá redakce listu

doplňovala a rozvíjela děj textu dalšími obra-

spolupracovala s řadou uznávaných kreslířů

zy. V neposlední řadě nesmíme opomenout její

a výtvarníků – jmenovitě např. s Ondřejem Se-

estetickou funkci – zde je nutno brát ohled na

korou, Josefem Čapkem, Josefem Ladou, Adol-

dobové technologické možnosti, a tudíž na to,

Tímto pravidlem se rozhlásky meziválečných Lidových novin lišily od některých médií dalších vývojových etap, které texty žánru publikovaly bez obrazového doprovodu. Původní tradici naopak dodržoval týdeník Svět práce, který vydával rozhlásky Josefa Kainara, jež si sám autor také ilustroval. 5

30 // PULSY - studentská literární revue

vlevo: Karikatura od Františka Bidla s popiskem „Z artistických čísel Lidových novin: Čapek a Bass“ (zdroj: Bass 1985) vpravo: Ilustrace Otakara Mrkvičky k jednomu z rozhlásků nazvaná „Eduard Bass u moře“ (zdroj: Bass 1985)

PULSY - studentská literární revue // 31

Jakub Záhora // studie

že autoři ilustrace kreslili ručně a pouze v černo-

prezentovaly coby nestranický tisk, který nebyl

bílém provedení. Doprovodné kresby rozhlásků

finančně ani jinak závislý na žádném politickém

nelze vnímat jako méněcennou část rubriky, ale

subjektu, zároveň však byly zřejmé jejich sym-

při jejím rozboru je mnohdy nezbytné do ana-

patie s hradní politikou obecně8 a přímé propo-

lýzy zařadit také ilustrace jednotlivých textů.

jení s T. G. Masarykem (zejména skrze osobu

Je potřebné si uvědomit, že zobrazovaný výjev

Karla Čapka, jenž byl s prezidentem v úzkém

kresby lze často chápat coby intenzifikaci zá-

kontaktu).9

bavní či persvazivní funkce rozhlásku, případně

K zastáncům Hradu se rozhláskáři přihlási-

i jako potvrzení soudů obsažených v textové

li také jedním z textů v prvním roce existence

části. Ilustrovaný obraz často úzce souvisí s ob-

rubriky. Mluvčí satirického textu je stylizován

sahem textu a může být i klíčem k dekódování

coby čtenář Národa, tedy stranického tisku

a pochopení implicitních sdělení.

národních demokratů, kteří se již ve 20. letech

Rozhlásek meziválečných Lidových novin coby politická persvaze

vyznačovali protihradní politikou a kritikou zejména slabého nacionalismu Hradu. V Bassově rozhlásku je proto slovy národní demokracie ze všeho špatného či negativního obviňován právě

V následujících odstavcích se úžeji zaměříme

Hrad: „Taky je teď nějak řidčí pivo, / nemá už

na tzv. pražské rozhlásky Lidových novin z ob-

ten správný, řádný říz. / A pak vůbec celé naše

dobí první republiky. Jejich autorem byl Eduard

niveau! / Nejlíp, abys do toho jen křís. / Tramvaj

Bass, kterého při dlouhodobější nepřítomnosti

nikdy zavčas nejede ti, / není viržin, jež by měla

v redakci na pozici rozhláskáře zastupoval Ka-

tah – / zkrátka, jdeme od desíti k pěti. / Takhle

rel Čapek. Oba spisovatelé byli stálými redak-

musí jednou přijít krach. / Já, jenž denně Národ

tory, Bass od roku 1933 navíc šéfredaktorem

čítám rád, / já vám říkám, že to dělá Hrad.“10

listu. Lidové noviny se v meziválečném období

Závěrečné dvojverší slouží v textu jako refrén

Pro lepší představu uveďme, že Bass je, jak jsme již zmínili výše, autorem více než 700 pražských rozhlásků z let 1926–1942. Čapek s touto rubrikou pouze vypomáhal – do své smrti v roce 1938 publikoval kolem 50 rozhlásků. Zájemce o tyto texty odkazujeme na knižní souborné vydání Čapkových rozhlásků, nazvané Drobty pod stolem doby, či na knižní výbor se jménem Rozhlásky reprezentující tvorbu Eduarda Basse. Takřka všechny Bassovy rozhlásky lze dohledat také v archivu Lidových novin, volně dostupném on-line na serveru kramerius.mzk.cz. 6

Oba autoři současně s tvorbou rozhlásků pravidelně přispívali také do dalších rubrik Lidových novin.

Historikové a mediální vědci se v charakteristice politiky meziválečných Lidových novin různí. Někteří je řadí mezi tzv. bílý tisk (barva novinového papíru vyjadřovala nestrannost listu), politicky nevyhraněný deník, jiní si jsou vědomi jejich určité tendenčnosti – např. autoři Dějin českých médií 20. století popisují list jako „nadstranické nezávislé noviny“, jež měly renomé „seriózního deníku určeného zejména inteligenci, a to kombinací aktuálního zpravodajství, objektivních komentářů sympatizujících s politikou Hradu a důrazem na kulturu“ (tamtéž, str. 41). Na druhé straně tvůrci Dějin československé žurnalistiky píší: „Vydávaly se za nestranické, nezávislé, ve skutečnosti ovšem stranily určitým politickým skupinám, tlumočily a hájily jejich zásady a zájmy.“ Podle nich Lidové noviny „plně zastávaly linii Hradu. Jejich hlavními hesly byla buržoazní demokracie, sociální reformismus, politický liberalismus a státotvornost“ (tamtéž, str. 54, 176–177). 8

Čapek jménem redakce Lidových novin mnohá zpracovávaná témata s Masarykem konzultoval (viz Čapkovy osobní dopisy, vydané např. v publikacích Vám oddaný… dosud nepublikovaná korespondence, nebo Korespondence I a II). Prezident v listu občas rovněž publikoval. Finančně se podílel na dalších periodikách členů redakce – např. Ferdinandu Peroutkovi poskytl milion korun, aby mohla vzniknout revue Přítomnost. Stejným obnosem Masaryk přispěl také Jaroslavu Stránskému na vznik Národní strany práce (o obou finančních injekcích viz např. Kosatík 2003: 127 a 179). 9

Pražský rozhlásek ze dne 4. září 1926.

32 // PULSY - studentská literární revue

a je zopakováno na konci každé ze tří strof.

I přes charakteristiky Lidových novin coby ne-

Doprovodná ilustrace zobrazuje zamračeného,

závislého tisku, které jsme uvedli výše, je prav-

obézního muže, který před sebou drží rozevřené

dou, že list byl zaměřen spíše levicově a sympa-

listy Národa, za ním se přehání bouřkový mrak

tizoval s Masarykem a politikou Hradu. V letech

a v pozadí je naznačena silueta Pražského hra-

1925–1927 byl úžeji spojen s Národní stranou

du. Ke kritice listu národních demokratů se vra-

práce (NSP), kterou založil vlastník Lidových

cí i další rozhlásek, vydaný o dva týdny později:

novin, poslanec Jaroslav Stránský. Do této

„Slunce svítí stejně teple / na Národ i na Lecha. /

strany vstoupili rovněž bratři Čapkové, nicméně

Když se hnojník zapařuje, / je to velká potěcha.“

se v ní dále neangažovali. Postoj jednotlivých

Národnědemokratický tisk je v něm přirovnáván

členů redakce vůči NSP byl obecně spíše chlad-

ke hnojníku, v textu je dále řečeno, že fanatik

ný. Tehdejší šéfredaktor Arnošt Heinrich, pod

hledá pravdu mezi výkaly, implicitně je zde na-

jehož vedením se Lidové noviny po první světo-

značena bulvárnost zmíněných listů.

vé válce staly kvalitním deníkem srovnatelným

Způsob nepřímé kritiky politické partaje, mís-

s dobovým zahraničním tiskem, se v boji proti

to které je v textu hodnocen tiskový orgán dané

případnému spojení listu se zájmy NSP rozhá-

strany, případně je na ni odkazováno právě skrze

dal s majitelem Stránským a redakci opustil.

název jednoho ze stranických listů, je pro prvore-

Stránskému se po pár letech podařilo Heinricha

publikové rozhlásky typický. Činí tak např. i další

přesvědčit k návratu údajně až poté, co mu slí-

Bassův text: „V Národních listů partaji / jsou za-

bil politickou nezávislost a úplnou názorovou

raženi způli, / neb sami sobě netají, / že volili co

svobodu listu.

nuly.“ Partají Národních listů se myslí opět ná-

Po neúspěšných volbách v roce 1927 Národní

rodní demokraté, neboť Národní listy byly ústřed-

strana práce zanikla a její členové včetně Jarosla-

ním tiskovým orgánem strany. Její členové jsou

va Stránského se sloučili s národními socialisty,

kritizováni za události kolem volby prezidenta

se kterými si již dříve byli programově velmi blíz-

republiky, jež se konala 27. května 1927 a v níž

cí. V této partaji úspěšně působil Edvard Beneš,

národní demokraté v čele s Karlem Kramářem

kterého Masaryk považoval za svého chráněnce

vystupovali proti zvolení Masaryka. Ze strategic-

i nástupníka na prezidentské křeslo. Redaktoři

kých důvodů do urny vhodili raději bílé (prázdné)

Lidových novin se s politikou Beneše a národ-

lístky. Tímto činem chtěli dosáhnout toho, aby

ních socialistů v mnohých otázkách shodovali

nebyl Masaryk zvolen v prvním kole, neboť se za-

a stranu s jejím místopředsedou v tisku větši-

vázal, že do případného druhého kola voleb by již

nou spíše podporovali. Asi nejlepšími ukázkami

nevstoupil jako kandidát. Jejich snažení se však

této podpory v rámci pražských rozhlásků jsou

nezdařilo, Masaryk byl nakonec velmi těsně zvo-

dva texty pojící se s volbami do parlamentu ČSR

len již v prvním kole, a stal se tak k nevoli národ-

konanými v říjnu roku 1929. Zároveň jsou tyto

ních demokratů opět prezidentem. Rozhláskář

ukázky dokladem časové závislosti žánru a toho,

proto komentuje jejich marné volební počínání.

že pro dnešního čtenáře, který nezná historický

Pražský rozhlásek ze dne 4. června 1927 (v Lidových novinách mylně uvedeno datum „4. května“).

PULSY - studentská literární revue // 33

Nahoře: Šéfredaktor Eduard Bass v redakci Lidových novin zdroj: BASS, Eduard. Moje kronika. Praha: Československý spisovatel, 1985. Vpravo dole: TGM a Čapek -> Tomáš Garrigue Masaryk při setkání s Karlem Čapkem; zdroj: ČTK Vlevo dole: první rozhlásek -> Nová rubrika rozhlásku z titulní strany Lidových Novin (na vrchní ilustraci zobrazen Eduard Bass); zdroj: kramerius.mzk.cz zdroj: BASS, Eduard. Moje kronika. Praha: Československý spisovatel, 1985.

společensko-politický kontext doby, jsou již ob-

změn v jednotlivých stranách, mezistranických

tížně přístupné (stručné vysvětlení zmiňovaných

přeběhlíků a buřičů. Také v tomto textu si lze

jmen a dobových odkazů zařazujeme do samo-

všimnout užití názvů tiskových orgánů coby

statné poznámky pod čarou):

zástupných označení pro jednotlivá politická uskupení či určitý politický program.

„Za tou naší garáží – / co se tam lid zaráží? / Inu, je

Na téma předvolebních bojů a parlamentních

tam velká schůze, / národ se tam kuráží. // Fašistický

voleb Bass navazuje o týden později v dalším

partafír / se Stříbrným sdělal smír, / společný si našli

pražském rozhlásku (všimněme si změny per-

úkol: / pouštět huby na špacír. // A v tom jejich rozru-

spektivy a přímého oslovování recipienta textu):

chu / i Dyk klesl na duchu, / z Poledního Listu souká / polední svou ropuchu. // Več klad tolik nadějí, / teď

„Chystáme se k národnímu svátku, / divnou však to

by nezřel raději, / protihradní mušketýři / vlastence

máme neděli, / každý myslí, kolik na památku / strana

mu svádějí. // Z voleb Venkov zveleben: / má teď plno

straně zítra nadělí. / Honem ještě stěny domů polep,

zvučných jmen, / z cizích novin si je stříhá, / titulky

/ ať se cesta k volbě vymezí – / u nás přece vždycky

k nim lepí jen. // Jen důstojný Okánik / v listě tom div

z každých voleb / musí vyjít samí vítězi. // Za Kurťáka

nezanik, / co to pražským pánům vzkázal, / nesmí zvě-

převzali nám žiro / doktor Kramář, Dyk a Sís a Hajn, /

dět agrárník. // Co se Šrámka dotýče, / též má strasti

s Vraným spřáh se wunderrabbí Spiro, / káže židům,

z buřiče, / smutné oči k nebi točí: / >Cos to proved,

je to partaj fajn. / Nadvlastenci náhle mluví jiddisch, /

Čuřiče!< // Živnostníci – ach, ó, jé… / Pane Najman,

všeslovani také ungarisch, / a tak už teď před volba-

kde to je? / V agrární jen kapse piští: / >Hurá, my jdem

mi vidíš, / jaký mají s charakterem kříž. // Ti, co rádi

do boje!<“

poplachy a krise, / táhnou dneska šejdrem za Gajdou,

/ neboť tolik skandálů co v Lize / nikde jinde ovšem

V textu je jednoznačný kritický postoj proti ně-

nenajdou. // Leda že si honem ještě koupí / Mo-rav-ské

kterým stranám dobového politického spektra.

no-vi-ny pro dě-ti, / neb tam také může, kdo je hloupý,

Zbylé strany v něm nejsou nijak zastoupeny

/ strašák afér denně viděti. // Rozmazávat neskončené

ani na ně není odkazováno – kromě národních

soudy, / na vážnou věc plivnout z vysoka, / tak možno

socialistů jsou to např. sociální demokraté či

jen nemyslivé bloudy / rozeštvávat k zášti na soka. /

komunisté. Rozhlásek se omezuje na kritiku vy-

Předhazují denně všelicos mu, / ty, voliči, učiň jako my,

braných partají a jejich představitelů, na téma

/ drž v tom víru mikrokosmu osmu / a budeš mít čisté

Pražský rozhlásek ze dne 19. října 1929. Rozhlásek vyšel osm dní před volbami do obou komor Národního shromáždění (název prvorepublikového parlamentu). Fašistickým partafírem (z něm. „Partieführer“) je myšlen Radola Gajda, předák Národní obce fašistické, který se spojil s Jiřím Stříbrným (ten je ostatně zobrazen v popředí ilustrace textu) a vytvořili Ligu proti vázaným kandidátním listinám. Jedním z jejích tisků byl časopis Šejdrem, jehož název oponenti a nepřátelé Gajdy a Stříbrného používali coby satirické označení tohoto politického uskupení, druhým byl Stříbrného deník Polední list. K těmto politikům odkazuje rovněž sousloví „protihradní mušketýři“ (Gajda a Stříbrný spolu s Karlem Perglerem tvořili užší trojici, v dobovém tisku se pro ně zažila ironizující paralela s třemi mušketýry). Viktor Dyk byl radikálním národním demokratem, nacionalistou a aktivním novinářem. Vlastenci jsou míněni radikální nacionalisté, kteří přecházeli k pravicové Lize, jež měla blízko k fašismu. To, v co Dyk s nadějí věřil (pravicové praktiky), by podle textu již raději neviděl. Venkov byl tiskový orgán agrární strany (k agrárníkům se dále vrací závěrečná strofa textu). Ľudovít Okánik i Antonín Čuřík byli lidovci a později souviseli s Hlinkovou slovenskou ľudovou stranou. Předsedou strany lidovců byl Jan Šrámek, který v textu reaguje na „buřičský“ odchod Čuříka se skupinou dalších politiků z partaje. Jméno Josefa Václava Najmana zastupuje stranu živnostníků. 12

PULSY - studentská literární revue // 35

Jakub Záhora // studie

svědomí. // Na ostatní čísla marně makáš, / osud tvůj

koslovensku. Radikální hnutí či ultrapravicové

se nedá zarazit: / pro jedny jsi bídná hradní pakáž /

strany a jejich praktiky jsou v textech zesměš-

a pro druhé všivý parasit. / Proto také devisu jen nos

ňovány a parodovány. Do popředí hlavního zájmu

mou: / Republičce dát, což její je. / Před svátkem ji

z českého politického spektra se dostávají na-

potěš její osmou / a věc pospolitá ožije.“13

cionalisté z národní demokracie, ale především aktivity spojené s osobou Jiřího Stříbrného.

Citovaný rozhlásek je ojedinělým textem rubri-

Postava s tímto jménem např. v jednom Basso-

ky, kdy je čtenář textu přesvědčován o správ-

vě rozhlásku tvrdí: „A já jsem kandidát od Šej-

nosti (volby) jedné politické strany, případně

drem, / já se tu nebojím nic, / však už mě zajistí

o jejích kvalitách. Mnohem častější jsou způso-

/ Hitler neb fašisti, / půjdu tam, kde dají víc!“14

by uvedené výše, tedy přímá či nepřímá kritika

V následujícím textu o týden později je charak-

vybraných politických subjektů a stranických lis-

terizována politika Národního sjednocení slovy:

tů. Persvazivní funkce není v takových textech

„Od Hitlera k fašismu, / od fašismu k nacismu –

tolik nápadná, jako tomu je v uvedeném voleb-

/ to je dneska česká / hezká šejdrem cesta /

ním rozhlásku. V tomto případě již ani nelze to-

k nadnacionalismu.“15

lik mluvit o persvazi jako spíše o přímé volební

Bass ani Čapek ve svých rozhláscích neváhali

agitaci. Připomínáme však, že politicky agitační

kriticky vystupovat proti Hitlerovi či Mussoli-

texty v meziválečných pražských rozhláscích

nimu. Bass v jednom textu např. píše: „Přilít-

nacházíme jen ojediněle.

lo jaro zdaleka / a všude plno touhy, / v rádiu

Texty v dalších letech dále zastávají politiku

Hitler haleká / už jenom chrapot pouhý, // pan

Hradu, lze vysledovat také obranu Edvarda Be-

Göring lítá po městech, / pan Goebbels jinde

neše (coby reakce na tehdejší antibenešovské

item, / rozhoupat musí v těchto dnech / svou

kampaně vyvolané protihradním tiskem). Vy-

hru s národním citem, / nechť žár vše v rajchu

stupují proti korupčním a dalším podvodným

uchvátí.“16 Dalším příkladem byly události z noci

aférám politiků. S přelomem 20. a 30. let se

na 30. června roku 1934, při nichž Hitler nechal

pražské rozhlásky častěji zabývají tématem fa-

pozatýkat a vyvraždit členy úderných jedno-

šismu a fašistických či fašizujících stran v Čes-

tek SA vlastní nacistické strany. Jejich velitel

Pražský rozhlásek ze dne 26. října 1929. Podobně jako předchozí text, i tento svůj obsah staví na vyjmenovávání politických představitelů jednotlivých partají. Ivan Kurťák byl poslancem za rusínský Autonomní zemědělský sojuz, se kterým vytvořili koalici národní demokraté. Za ty jsou uvedeni Karel Kramář, Viktor Dyk, František Sís a Antonín Hajn. Josef Vraný se pojil s agrární stranou, zejména s jejím tiskem Venkov. Wunderrabbi odkazuje k židovskému duchovnímu jménem Chaim Elazar Spira, kterému se přezdívalo „zázračný rabbí“ nebo také „tvůrce zázraků“. Text sarkasticky uvádí, že nacionalisté hovoří jidiš a všeslované maďarsky, což znamená, že opustili své původní hodnoty. O Šejdru a Gajdovi jsme se již zmiňovali v předchozí poznámce. Bohužel, nelze jednoznačně určit, který list je myšlen sloganem „Moravské noviny pro děti“, pravděpodobně se však jedná o dobový bulvární tisk. Číslo 8 měla kandidátní listina, se kterou do zmiňovaných voleb vstupovala strana národních socialistů v čele s Benešem. Ty se konaly 27. října, tedy den před výročím vzniku Československé republiky – proto odkaz na svátek „Republičky“. 13

Pražský rozhlásek ze dne 11. května 1935.

Pražský rozhlásek ze dne 18. května 1935.

Pražský rozhlásek ze dne 28. března 1934.

36 // PULSY - studentská literární revue

Ernst Röhm přiznával svou homosexualitu a ve-

Snaží se chránit republiku, demokracii a svobo-

řejnost věděla, že v organizaci SA spolu muži

du a věří v humanismus člověka. V rozhláscích

mají pohlavní styk. V tehdejším Německu byla

se objevuje také kritika mířená proti cenzorům

homosexualita trestná, čímž Hitler vysvětloval

a jejich kontrolním zásahům v českosloven-

likvidační útok proti úderným jednotkám coby

ském tisku a kultuře. Cenzura přitom v rubrice

nezbytnou ochranu státu. Skutečným důvodem

není tématem novým, nalezneme ji již v textech

však byl zejména boj o moc. Odhaduje se, že

z druhé poloviny 20. let, např.: „Již se dávno

při čistkách přišlo o život více než dvě stě lidí.

tady střežím, / kritisovat dnešní režim.“18

Čapek v následujícím rozhlásku celou situaci ko-

Nutno podotknout, že tehdy se však téma

mentuje s použitím jmen a názvů nacistických

cenzury ještě objevuje spíše v kontextu kultu-

útvarů, jejich stejnokroje sestávajícího z hně-

ry, mravních hodnot a nesmyslných cenzurních

dých košil, stejně jako použitím jazykové hry

opatření, jako tomu je např. v textu o divadelní

s hesly o čisté rase, nadčlověku a germanismy.

hře: „>Produkce se povoluje, / ale přístup zaka-

Všimněme si, že mluvčí jako „zvrácený styk“,

zuje!<“ Text dále zmiňuje dvojí standard cenzu-

který Hitlerovi vadil, označuje politické jednání

ry, která sice zakazuje představení, ale zároveň

v rámci SA (uvádíme celý text):

umožňuje prodej ryze bulvárních listů: „Chraňme děti před klasiky, / dejme jim radš večerníky,

„Těžký los být diktátorem, / těžký los být führerem; / jednou dělat Los von Rom a / za chvíli zas Los von

/ >ukousnuté pohlaví< – / to líp děti pobaví.“19 V následném desetiletí se v rozhláscích častěji

Röhm. // Dlouho se Horst-Wesselili, / samé Heil a samý

vyskytují zásahy proti svobodě projevu a tisku.

Ruhm, / v stínu hnědých košil kvetlo / das röhmrei-

V druhé polovině 30. let však v návaznosti na

che Hitlertum. // Zavládla die reine Rasse, / rozkvetl

soudobý politický stav a stále se zhoršující spo-

der deutsche Lenz, / éra homo-sexualis / místo Homo

lečenskou situaci postupně ustává kritický a bo-

sapiens. // Mašírují SA muži, / SAU muž v čele jich,

jovný tón rozhlásků. Nutně se proměňují také

/ všechno bylo herrlich, nebýt / jistých sklonů nebla-

zpracovávaná témata – místo politiky a zahra-

hých. // SA vůdci muže své / k zvrácenému svedli sty-

ničního (německého) vývoje se rozhláskáři stá-

ku: / počli totiž provádět / s nimi také politiku. // To

le více zaměřují na pozitivní události. V rubrice

přivedlo na Sodomu / velkou mravní očistu: / neřest

povětšinou převažuje zábavní funkce. Se smrtí

byla vypleněna / ráznou rukou sadistů.“17

Čapka na konci roku 1938 a se začátkem války se od politických témat upouští úplně. Veškeré

Rozhláskáři v textech zmiňované doby boju-

články podléhají cenzuře. Autorem pražských

jí proti fašistickým či nacistickým ideologiím

rozhlásků se stává Jan Drda, Eduard Bass je po-

a praktikám, diktatuře a totalitním režimům.

stupně zbaven funkce šéfredaktora, vedení jed-

Pražský rozhlásek ze dne 7. července 1934.

Pražský rozhlásek ze dne 24. listopadu 1928.

Pražský rozhlásek ze dne 23. března 1929.

PULSY - studentská literární revue // 37

Jakub Záhora // studie

notlivých rubrik a nakonec musí redakci Lidových

litická témata byla poměrně častým obsahem

novin opustit zcela. Tím končí první vývojová

rubriky, nicméně autoři se k nim vyjadřovali spí-

etapa žánru rozhlásku.

še z pozice humoristů a satiriků než politických

Závěrem

komentátorů, nebo dokonce politických agitátorů. Popisované události tvůrci vybírali zejména pro možnost jejich vtipného zpracování.

Na uvedených příkladech jsme mohli sledovat,

Mohli jsme tedy sledovat, jakým způsobem

že persvazivní funkce je v rozhláscích dosaho-

redaktoři Lidových novin použili básnické for-

váno na několika úrovních. Autoři k tomu vyu-

my pro zpracování aktuálních událostí. Poezie

žívají prostředků verbálních (rovina lexikální,

již dříve sloužila coby rychlá možnost reakce

slovotvorná, fonetická či syntaktická; do této

na společensko-politické dění, avšak její stálé

skupiny prostředků spadá např. také kredibilita

zařazení do denního tisku jakožto publicistické

předkládaného obsahu, tedy to, že čtenáři dů-

rubriky doprovázené ilustrací bylo něčím no-

věřují mluvčímu textu a jeho hodnocení či zá-

vým. Ukázalo se, že se jednalo o moudrý a ve

věrům), ideografických (doprovodné ilustrace)

výsledku i úspěšný tah – rozhláskáři jednak

a grafických (rozčlenění celku předpokládané

mohli vtipně či satiricky komentovat vybraná

strofy do samostatných veršů, užití interpunkč-

témata, jednak skrze precizní výběr lexika a hru

ních znamének apod.). Využití všech tří typů

s rýmy demonstrovali kvalitu redakce daného

prostředků persvaze není ničím neobvyklým –

listu. Také z pohledu čtenáře se jednalo o ob-

právě naopak, pro publicistiku je typické. Síla

líbenou rubriku, která nabízela zajímavou alter-

přesvědčovací (získávací či ovlivňovací) funkce

nativu k pochmurnému, fádnímu zpravodajství.

rozhlásků je však zejména ve veršované struk-

Je smutné, ale bohužel pochopitelné, že roz-

tuře a hlavně v užití rýmu. Tímto se ostatně

hlásky z moderní žurnalistiky nakonec vymize-

odlišuje od valné většiny ostatních (českých)

ly. Příprava jednoho textu zabrala i zkušenému

publicistických žánrů. Také užití doprovodných

literátovi několik hodin; v denních médiích třetího

ilustrací mnohdy posiluje persvazi, lze je chá-

tisíciletí, která se vyznačují mimo jiné co nejrych-

pat např. jako potvrzení hodnocení obsažených

lejší produkcí zpráv, na tak časově náročnou tvor-

v textové části nebo coby intenzifikaci charak-

bu již nezbývá prostor.

teristiky přisouzené popisované postavě či situaci apod. Ačkoliv se může na základě vybraných ukázek jevit, že rozhlásky měly především sloužit jako politický žánr a působit na čtenáře v předvolebním rozhodování, skutečnost je odlišná. Pražské rozhlásky prvorepublikových Lidových novin měly primárně zábavní funkci – jejich hlavním cílem bylo nabídnout alternativu k veskrze negativnímu zpravodajství. Je pravdou, že po-

38 // PULSY - studentská literární revue

PRIMÁRNÍ ZDROJE: Lidové noviny. Vydavatelské družstvo Lidové strany v Brně. Vydáváno v letech 1893–1945. ISSN: 1802-6265. V textu byly použity pražské rozhlásky z odpoledních čísel LN vydaných v těchto datech: 6. února 1926, 4. září 1926, 4. června 1927, 24. listopadu 1928, 23. března 1929, 19. října 1929, 26. října 1929, 28. března 1934, 7. července 1934, 11. května 1935, 18. května 1935.

SEKUNDÁRNÍ ZDROJE: BASS, Eduard 1957 Rozhlásky. Praha: Československý spisovatel. 1985 Moje kronika. Praha: Československý spisovatel.

MALÍŘ, Jiří; MAREK, Pavel & kol. 2005 Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861–2004. 1. díl: 1861–1938. Brno: Doplněk. 1024 s.

BERÁNKOVÁ, Milena & kol. 1988 Dějiny československé žurnalistiky. Díl III. Český a slovenský tisk v letech 1918–1944. Praha: Novinář.

McQUAIL, Denis 1999 Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál.

ČAPEK, Karel 1975 Drobty pod stolem doby. Praha: Československý spisovatel. 1993 Korespondence I–II. Praha: Český spisovatel. 2007 Vám oddaný… dosud nepublikovaná korespondence. Praha: ARSCI. KLIMEK, Antonín 1998 Boj o hrad. /2./. Kdo po Masarykovi? Vnitropolitický vývoj Československa 1926–1935 na půdorysu zápasu o prezidentské nástupnictví. Praha: Panevropa. 596 s.

MRKVIČKA, Otakar 1957 Eduard Bass – rozhláskář. In: BASS, Eduard. Rozhlásky. Praha: Československý spisovatel. str. 359–366. SIROTKOVÁ-VÍŠKOVÁ, Jarmila 1957 Vysvětlivky. In: BASS, Eduard. Rozhlásky. Praha: Československý spisovatel. str. 370–396. VLAŠÍN, Štěpán & kol. 1984 Slovník literární teorie. Vydání druhé, rozšířené. Praha: Československý spisovatel. 468 s.

KONČELÍK, Jakub; VEČEŘA, Pavel; ORSÁG, Petr 2010 Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál. 310 s.

VŠETIČKA, František; PAVERA, Libor 2002 Lexikon literárních pojmů. Olomouc: Nakladatelství Olomouc. 422 s.

KOSATÍK, Pavel 2003 Ferdinand Peroutka: život v novinách (1895–1938). Praha: Paseka.

ŽILKA, Tibor 1987 Poetický slovník. Druhé, doplnené vydanie. Bratislava: Tatran. 440 s.

PULSY - studentská literární revue // 39

Aleš Merenus // studie

: DIREKTIVNĚ ŘÍZENÁ KULTURA ANEB STRANICKOST V KRITICE JIŘÍHO HÁJKA

ALEŠ MERENUS

„Červená Karkulka posouvá bojovou linii naší literární fronty dále, kupředu a tím blíže k jejímu cíli. Autoru nejde v této pohádce jen o odhalení vlka v jeho odporné a zběsilé podobě krvelačného nepřítele, ale v novátorskou odvahou směle myslitelsky dotváří, domýšlí a typisuje všechno to nové, vstávající, kupředu nahoru se deroucí v našem životě. Nelepí přitom na tyto postavy nic z vnějška, ukazuje je zvnitřku, v celé jejich psychologické složitosti mladých a starých lidí, babičku s bílým čepečkem, skvěle vyjadřujícím její určitý konservatism, vlka s charakteristickými, ostře nabroušenými tesáky demagoga-frázisty a Karkulku s jejím typickým, a ve svém symbolickém významu přímo novátorsky funkčním červeným čepečkem, a tak ukazuje nejen to staré, odumírající, ale i to nové, vstávající, kupředu a nahoru spějící v našem životě“ (Pick 1957: 61).

Tato studie vznikla přepracováním referátu Od mýtu k mýtu aneb Boj Jiřího Hájka za angažovanou socialistickou literaturu, který jsem v květnu loňského roku přednesl na konferenci Literární kritika šedesátých let 20. století – mezi teorií a politikou. 1

40 // PULSY - studentská literární revue

Ilustrace z knihy Parodivan J. R. Picka, ilustrace Miloš Noll, s. 59.

sky pojatém obraze Karkulky s neobyčejnou myslitel-

Rozsáhlý citát pochází z knížky Parodivan

tému vztahů, jež mu vyjadřují postavy jednotli-

(1961) dramatika a humoristy Jiřího Roberta

vých dramat a knih“ (Karfík 1966: 16).

Picka, v níž autor karikuje styl literární kritiky

Mým cílem ovšem není vytvořit komický ob-

konce padesátých let – v tomto případě styl

raz Jiřího Hájka a překreslit jej do nějaké efektní

Jiřího Hájka, jehož kritickou stopu zde hodlám

a snadno uchopitelné karikatury. Naopak, poku-

sledovat. Pickova interpretace Červené karkul-

sím se vypreparovat z jeho mnohaleté kritické

ky, psaná jakoby jazykem Jiřího Hájka, podle

praxe několik základních myšlenkových kon-

mého soudu totiž velmi elegantně obnažuje jak

ceptů, v nichž hledá (jakousi) adekvátní podobu

Hájkovy základní rétorické figury, tak také jeho

československé literatury a pokouší se stanovit

často používaná myšlenková schémata i jeho

její ideální poměr ke společnosti. Na následují-

neustálou snahu vytyčovat další směr literární-

cích stranách budu analyzovat kritikovy často

ho i společenského vývoje. Rovněž pak zvýraz-

používané argumentační strategie a také iden-

ňuje široké rozpětí i celkový charakter Hájkova

tifikovat několik jeho výrazných názorových

uvažování o literatuře, jež Vladimír Karfík po-

posunů, v nichž se velmi zřetelně zrcadlí pro-

měrně škodolibě glosoval následujícími slovy:

měny českého kulturního a politického klimatu

„Kontext, do něhož Hájek začleňuje literaturu,

od druhé poloviny padesátých let do konce let

má rozpětí od stranických sjezdů, mezinárod-

šedesátých.

ních konferencí, spisovatelských setkání přes filosofickou publicistiku až k svéráznému sys-

PULSY - studentská literární revue // 41

Aleš Merenus // studie

Jsme generací druhé světové války. Jsme generací socialismu.

raketový nástup do kulturních a politických institucí v roce 1951 však zbrzdil konflikt uvnitř strany. Hájek jako přívrženec tehdejšího Bare-

Marxismus koloval v Hájkově krevním oběhu

šova křídla přišel o místo v Československém

celý život. Tento ideologický či hodnotový vnitř-

filmu i o pozici redaktora v zastavené Tvorbě

ní kompas mu začal udávat směr v době, kdy

a musel se nějakou dobu živit jako nezávislý li-

ještě jako velmi chudý student navštěvoval li-

terát. O dva roky později, v roce 1953, však již

beňské gymnázium. Tehdy začal publikovat prv-

figuroval v redakci Mladé fronty a v roce 1959,

ní verše v časopise Mladá kultura a aktivně se

po Sjezdu socialistické kultury, se mu naskytla

také zapojil do činnosti Jednotné proletářské

velká příležitost založit a řídit časopis, který měl

výchovy, v jejímž dresu se pod pseudonymem

nahradit zastavený Květen a Nový život. Hájek

Jiří Červený účastnil několika sportovních klání.

tuto jedinečnou šanci využil a vytvořil pro sebe

Mnohem podstatnějším zážitkem než sprint

a pro široký okruh autorů významnou a vlivnou

v barvách FPT, který utvrdil jeho marxistické

publikační platformu, která ovlivňovala literární

přesvědčení, byl zážitek z koncentračního tábo-

dění po celá šedesátá léta.4

ra Sachsenhausen, kam byl deportován, stejně jako řada jiných studentů, po uzavření vyso-

Jak se dělá stranická kritika

kých škol v listopadu 1939. Podobně klíčovou existenční zkušeností bylo zajisté i jeho půso-

Hájkova marxistická optika i jeho politická anga-

bení v komunistickém protinacistickém odboji,

žovanost se samozřejmě viditelně promítala i do

do něhož se zapojil po návratu z lágru v roce

jeho kritické praxe, a to hned na několika jasně

1942. Všechny tyto události tak významně ur-

viditelných úrovních. Především mu šlo o literatu-

čily Hájkovo uvažování o světě a utvrdily jeho

ru úzce spojenou s komunistickým vedením. Tedy

komunistické přesvědčení.

o literaturu fungující podle leninských tezí (stra-

Po Vítězném únoru se Hájek stal jedním

nickosti, ideovosti, vnitřní pravdivosti a sepětí se

z představitelů nového režimu v oblasti kultury.

životem). Od přelomového roku 1948 ve svých

V té době již přes dva roky působil jako redak-

textech permanentně propaguje klíčovou úlohu

tor Rudého práva a časopisu Tvorba a v revo-

strany pro utváření kulturního života, když své

lučním roce 1948 byl dokonce dosazen i do ve-

kritické eseje obvykle zahajuje citátem nějakého

dení Československého filmu, kde po dva roky

stranického či svazového usnesení. Často v nich

spoluurčoval jeho celkovou dramaturgii. Jeho

také vyhlašuje, samozřejmě vždy v souladu s prá-

Na tyto události Hájek vzpomíná ve svých pamětech, které vyšly pod názvem Už jdem po ulici. „Dokonce jsem tak zaznamenán i v referátu Haló-novin o sportovních slavnostech FPT [Federace proletářské tělovýchovy] na tehdejším Dannerově stadiónu, nynějším hřišti Bohemians, v roce 1937, 2

kde jsem startoval v závodě mužů na sto metrů, ačkoliv mi nebylo ještě celých osmnáct let a ve finále jsem se umístil na druhém místě za tehdejším mistrem Federace soudruhem Polaneckým, s časem na tu dobu také ne nejhorším – 11,5 vteřiny“ (Hájek 1976: 19). Jenom pro srovnání dodávám, že současný světový rekord v běhu na sto metrů drží jamajský sprinter Usain Bolt s časem 9,58 sekund. V roce 1949 navíc dokončil studium češtiny a historie na FF UK a o rok později zde získal titul PhDr. za práci Národní umělkyně Marie Majerová, jejímuž literárnímu dílu se věnoval i po celý zbytek života (Hájek 1952, 1962, 1973 a 1982). 3

Plamen poprvé vyšel v září 1959 a existoval až do května 1969. 42 // PULSY - studentská literární revue

vě nastoupenou stranickou linií, aktuální cíle mar-

druha Jiřího Hendrycha byly shrnuty základní myšlen-

xistické literární vědy a hlavně vytyčuje aktuální

ky vedoucích představitelů strany k otázkám kultury

kurz směřování socialistické literatury v Českoslo-

z poslední doby a na základě další prohloubené analýzy

vensku. Hájkovo stranické pojetí literatury velmi

dosavadního stavu naší kultury byly vytyčeny konkrétní

dobře dokumentuje text eseje Na počátku boje

cíle nové etapy. […] Boj s revizionistickými tendencemi

uveřejněný na podzim 1956 v Květnu:

a náladami má u nás stejně jako v Sovětském svazu zcela jistě jediný cíl: přesvědčit všechny, kdo byli těmito

„Předjaří letošního roku se stalo mezníkem našeho spo-

názory jakkoli poznamenáni, o jejich škodlivosti, pře-

lečenského vývoje. I vývoje současné literatury. Spiso-

svědčit i ty, kdo byli jejich nositeli, že se ocitli ve slepé

vatelský sjezd ukázal vážnost zájmu spisovatelů o další

uličce, že jejich pozice je nesprávná a neudržitelná“ (Há-

cestu socialismu, o odstranění všech deformací, který-

jek 1959: 26–27).

mi poznamenal náš život kult osobnosti, všechny ony historické jevy, které tímto jménem označujeme. V at-

Obě citované ukázky vlastně vyjadřují totéž,

mosféře vzrušených dnů letošního jara vyjádřil sjezd,

ovšem každá z nich se vztahuje k úplně odlišné

zatím snad někdy ještě tápavě, touhu pomoci nejlep-

situaci a je vytržena z jiného dobového kontex-

šími silami umění při onom obrodném procesu, který

tu. První vznikla po druhém sjezdu Svazu česko-

u nás započal“ (Hájek 1956: 41).

slovenských spisovatelů, jenž se, zjednodušeně řečeno, nesl v atmosféře boření mýtu tzv. kultu

Druhým příkladem pak může být Hájkův „mani-

osobnosti a pozvolné liberalizace. Naopak Sjezd

fest“ Oč nyní jde otištěný v prvním čísle Plame-

socialistické kultury, konaný v roce 1959, měl na-

ne, kde kromě programových cílů nově vzniklého

stolit opět přísnější dohled nad literární produkcí.

periodika opět ohlašuje znovu nalezenou symbi-

Hájek tudíž sice na první pohled zachovává stá-

ózu kulturní fronty s vedením tehdejšího Svazu

le stejnou polohu, drží si identickou rétoriku, ale

československých spisovatelů, jehož byl vlivným

pokaždé jí vyjadřuje odlišnou názorovou pozici.

představitelem, ale především také s celostátním

V obou případech zastává stejné, idealistické sta-

vedením strany.

novisko, ale pragmaticky přechází, obrazně řečeno, z jedné strany šachovnice na druhou – v prv-

„Sjezd nevyslovil žádné zaklínadlo, které by rozřešilo

ním případě pléduje pro obrodný proces a podruhé

zázrakem všechny problémy, jež máme řešit my sami.

zase vystupuje proti tzv. revizionistům, kteří patři-

Sjezd nás také nepřenesl na nějakém kouzelném lé-

li k jedněm z hlavních nositelům tohoto obrodné-

tajícím koberci přes onu vzdálenost, která dělí nejlep-

ho procesu. Pokaždé tak sice táhne figurou, ale

ší úmysly od reálných skutků. Nejdůležitější na tomto

jednou je to figura bílá a podruhé zase černá. Tato

obrovském třítisícovém shromáždění dělníků, rolníků

hra, jež vzdáleně připomíná partii Hugo Pludka

a kulturních a osvětových pracovníků pro nás bylo,

v Zahradní slavnosti, však u Hájka nevede k to-

co k rozlehlé problematice hlavního referátu L. Štolla

tální ztrátě identity, jak se to stane Havlově po-

a k celé sjezdové diskusi řekla strana. V projevu sou-

stavě.5 Pro Hájka totiž socialistická společnost,

Havlova hra začíná šachovou partií, v níž Hugo Pludek hraje sám se sebou, což mu umožní hru současně vyhrát i prohrát (Havel 1964). PULSY - studentská literární revue // 43

Aleš Merenus // studie

jejíž nedílnou součástí je i literatura, předsta-

existenci i nemarxistické koncepce, to by vedlo

vuje jakýsi autoregulační systém – zvláštní typ

k tomu, že například i skupinka kolem dnešní

termostatu, který přes všechny chyby a omyly

‚Tváře‘, zatím jen obecně podezíraná z katolizu-

minulosti (jako byla například cenzura, izolace

jících tendencí, by musila opravdu ukázat svou

od západní literatury, černobílá typizace postav,

konkrétní orientaci i svou myšlenkovou kapaci-

umělé vytváření konfliktů v dramatu, didaktické

tu“ (Hájek 1965: 39). Konečně by se tak podle

chápání literatury apod.) stále ztělesňuje a ga-

Hájka přestaly za marxismus vydávat evident-

rantuje, řečeno s Leibnizem, ten nejlepší z mož-

ně nemarxistické postoje a také umělecká díla,

ných světů, který se mnohdy velmi dynamicky

která sice zdůrazňují humanistické ideály, ale

proměňuje, ale stále si podržuje svou identitu.

s marxismem evidentně nemají nic společného.

A Jiří Hájek, jak ukázaly i pozdější události, této

Otevřenější poměry tak mají být využity přede-

dynamice velmi rozuměl.

vším k demaskování ideologického nepřítele, je-

Od stalinského mýtu k mýtu moderního socialistického člověka

muž se musí dát prostor, aby sám sebe odhalil. Text Únava ze skepse pak zvýrazňuje také další proměnu Hájkova psaní. Kritik, který v šedesátých letech mnohem více cestoval do

Snad nejliberálnější stanovisko týkající se

zahraniční, a to i na západ, kde rovněž i pub-

vztahu literatury a komunistické strany si Há-

likoval, začíná ve svých textech reflektovat

jek dovolil vyslovit, jak také jinak, až ve druhé

i moderní myslitele levicové orientace. Kromě

polovině šedesátých let. Dokladem tohoto –

očekávaného J.-P. Sartra uvažuje o estetických

již několikátého – posunu v jeho uvažování je

konceptech rakouského marxisty Ernsta Fis-

esej Únava ze skepse, poprvé publikovaný ve

chera, francouzského komunisty Rogera Garau-

dvou po sobě jdoucích číslech Plamene (v roce

dyho a také o Rolandu Barthesovi, jehož esej

1965) a posléze přetištěný ve výborech Lidská

Mýtus dnes otiskl Plamen rovněž v roce 1965

situace (1961) a Za pravdu života (1989). Há-

v rámci tematického bloku Mýtus a svět. Není

jek zde sumarizuje své dosavadní postoje, když

bez zajímavosti, že v tomto bloku vedle Rolan-

připomíná vlastní závazek k padlým soudruhům

da Barthese, Mircea Eliadeho a Thomase Man-

a opět upozorňuje na neblahé dopady půso-

na dostal příležitost uveřejnit svůj esej Dnešní

bení kultu osobnosti J. V. Stalina. Oproti před-

literatura a mýtus i Václav Černý, tedy osoba

cházejícím textům však v tomto eseji můžeme

z protilehlého ideového tábora, než v kterém

objevit několik nových momentů, s nimiž jsme

byl ideově i politicky zakotven sám Hájek.

se v předcházející Hájkově kritické praxi dosud

A dále není bez zajímavosti, že Hájkův esej

nesetkali. Z tohoto textu na čtenáře doslova

Únava ze skepse končí právě u mýtu. Je zde

vybafne pro Hájka naprosto přelomová formu-

vylíčena vlastní představa literatury, jež má být

lace, v níž je explicitně řečeno, že marxismus již

neustále dynamicky vyživovaná společenským

nemusí být považován za jediný závazný světo-

děním, jež toto dění má zpětně pozitivně ovliv-

vý názor. „Uznat zásadu, že v oblasti humanit-

ňovat. A navíc pak ještě toto dění překračovat

ních věd mají i v socialistických zemích právo na

do prostoru mytického světa!

44 // PULSY - studentská literární revue

Jak přesně si toto spojení socialistické literatury a mýtu Hájek představuje? Ani zde samo-

k mýtu, jehož funkce je výhradně humanizující a heroizující.

zřejmě nepředkládá systémový návrh, ale jde, jak je u něj zvykem, o soubor několika volně

„Mýtus sám nelze však charakterizovat tematicky a lát-

svázaných tezí. V prvé řadě, po dlouhé osvícen-

kově, nýbrž především určitým postojem ke skutečnos-

sky laděné pasáži, kde obhajuje potřebu racio-

ti. Touha přesáhnout omezenost našeho historického

nality jakožto základní antropologické danosti

času může ovšem, jak jsme viděli, vést k pseudoroman-

člověka, odkazuje na francouzského marxistu

tickým pokusům o iluzorní únik z historie. Může však

Garaudyho. Stejně jako on si totiž uvědomuje,

také, a to je možnost, kterou si zvolila socialistická li-

že svět není možné redukovat pouze na racio-

teratura, mířit k horizontu nekonečnosti člověka, kte-

nalitu a že v naší koncepci reality (to je zbrusu

rý je nekonečností jeho vlastních dějin, jeho minulosti

nový pojem v Hájkově slovním arzenálu) má své

i jeho budoucnosti, jeho neuskutečněných možností

místo i iracionalita a především také FANTAZIE.

i zcela nesplnitelné a neuskutečnitelné touhy. Moder-

Literatura tak podle Hájka může konstruovat

ní mýtus, to je touha identifikovat docela konkrétního

něco, co by se dnes dalo označit pojmem fikční

a třeba velice obyčejného člověka této doby a této

svět – život jako projekt neuskutečněných mož-

společnosti, této země, s celou lidskou minulostí i bu-

ností a nerealizovaných hodnot. A to aniž by se

doucností. To je jeden z největších cílů dnešní sociali-

nutně stala obětí tzv. revolučního romantismu:

stické literatury“ (Hájek 1965: 77).

„[…] úloha dnešní literatury počíná vždy a za všech okolností objevováním i kritikou toho,

Je to překvapivé, ale Hájek zde skutečně litera-

co opravdu je. Otázka zní, jestli tím taky záro-

turu osvobozuje z okovů teorie odrazu a vlast-

veň končí. Ti, kdo se to nedomnívají, spojují své

ně tak také velmi výrazně rozšiřuje prostor

úvahy o socialistické literatuře jako projektu lid-

socialistického umění. Tato nabytá svoboda

ských hodnot stále častěji s pojmem moderního

literatury v mytickém prostoru, již literatura

mýtu a s otázkou mýtotvorné síly socialistické

získala i v očích přesvědčeného estetika socia-

literatury“ (Hájek 1965: 75). Hájkova argu-

listického realismu, však nakonec přežila pouze

mentace tedy zatím mýtus představuje pouze

několik let. Po srpnové okupaci se totiž Hájek

jako možný koncept, jejž je potřeba, než bude

velice rychle vrátil do původních pozic, zpět

připuštěn do světa socialistické literatury, dů-

k ideologicky a stranicky sešněrovanému poje-

kladně prověřit. A aby nedošlo k nedorozumění,

tí kultury jakožto služky normalizačního vedení

hned v následujících odstavcích se Hájek distan-

státu.6

cuje od mýtu moderní literatury, jak o něm píše Václav Černý. Teprve z takto rétoricky „zajištěné“ pozice si v závěru článku dovolí přihlásit se

Paradoxně tak mýtus Hájek o pár let později neidentifikoval v literární produkci, ale v politických událostech roku 1968. Ve stati A co literatura? z roku 1972, přetištěné v knize Konfrontace, totiž mimo jiné píše: „Všechno však začíná u otázky, proč vůbec došlo k tak hluboké deformaci našeho literárního života, jaké síly ji způsobily. Tuto analýzu za spisovatele nikdo neudělá. Čím déle bychom ji odkládali, tím silněji bude působit a petrifikovat se lživý mýtus kolem různých pravičáckých spisovatelských hrdinů v uvozovkách“ (Hájek 1972: 93). 6

PULSY - studentská literární revue // 45

Aleš Merenus // studie

Kritika je politika Postava Jiřího Hájka je, jak snad vyplynulo

kapitolami mýtu základního: mýtu strany, jehož

z mých předcházejících úvah, poměrně růz-

dynamiku Hájek pochopil; pokud ne již během

notvárná. Hájek zastupuje marxistickou literár-

války, tak určitě v době politických čistek v prv-

ní kritiku, pro niž literatura vždy hraje podstat-

ní polovině padesátých let, jejichž obětí se sám

nou roli při utváření společnosti. Současně je

málem stal.

však také představitelem pragmatického pojetí kritiky, jež se neřídí pouze ideologickými kritérii, ale která mnohem víc kopíruje aktuální směr vedení strany. U Hájka tudíž přetrvává marxistické chápání literatury stejně tak jako mnohé myšlenkové postupy a rétorické strategie. Naopak obsah socialistické literatury i marxismus samotný prochází mnoha proměnami – ať již pod tlakem politických okolností, tak i pod vlivem jiných autorit. Hájkův myšlenkový svět je tedy stabilní v rovině označujícího (v používání stále týchž pojmů), ale zároveň prudce dynamický v rovině označovaného (mění se obsah pojmů). V úvodu citovaná Pickova parodie Hájkova psaní se pak z tohoto pohledu jeví nejen jako trefná, ale i jako nadčasová. Karikuje totiž obecné fráze a dobová klišé, jimž Hájek zůstal věrný po celou dobu své profesní dráhy. Mýtus o Červené karkulce by tak pro něj za všech okolností byl dílem „novátorským, bojovným, průkopnickým, ba přímo pionýrským, i když mnohdy nedoceněným dílem naší literatury“ (Pick 1957: 61). Co konkrétního by těmito slovy Hájek přesně myslel, by však bylo třeba odvodit nikoli z textu interpretovaného díla, ani z nějakého estetického systému, nýbrž ze sféry stranické politiky, která jediná byla podle Hájka oprávněna směřovat dění na kulturní frontě. Harmonie umění a strany je totiž konečným cílem celé Hájkovy kritické mise. Mýtus kultu osobnosti a mýtus moderního socialistického člověka jsou pouze dílčími

46 // PULSY - studentská literární revue

LITERATURA

HÁJEK, Jiří

HAVEL, Václav

1952

1963

Marie Majerová - básnířka českého lidu. Praha: Osvěta, 21 s.

Zahradní slavnost. Praha: Orbis, 78 s.

1956/57 Na počátku boje. Květen, roč. 2, č. 1, s. 41–43.

KARFÍK, Vladimír

1959

1966

Oč nyní jde. Plamen, roč. 1, č. 1, s. 26–29.

Nepřetržitost boje. Orientace, roč. 1, č. 1, s. 15–16.

1961 Lidská situace: kritické stati. Praha: Československý spisovatel,

KUNDERA, Milan

184 s.

1967

1962

Čtyři poznámky k metodě. Literární noviny, roč. 16, č. 22, s. 5.

Marie Majerová, aneb, Román a doba. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 137 s.

PICK, Jiří R.

1965

1957

Únava ze skepse. Plamen, roč. 6, č. 9 a 10, s. 37–43 a 70–77.

Parodivan. Praha: Mladá fronta, 152 s.

1967 Už jdem po ulici. Praha: Mladá fronta, 260 s. 1972 Konfrontace. Praha: Československý spisovatel, 200 s. 1973 Marie Majerová, aneb, Román a doba. 2. přeprac. vyd. Praha: Československý spisovatel, 161 s. 1982 Marie Majerová, aneb, Román a doba. 3. přeprac. vyd. Praha: Československý spisovatel, 206 s. 1989 Za pravdu života: literatura 1965–1988. Praha: Československý spisovatel, 270 s.

PULSY - studentská literární revue // 47

Katarína Belejová // esej

: POTENCIÁL SPOLEČENSKÉ KRITIKY VE STREETARTOVÝCH DÍLECH ANEB NENÍ TO (VŽDY) JEN ČMÁRANICE NA STĚNĚ Ačkoliv je streetart často vnímán jako bez-

v současnosti právě streetart tak přitažlivý pro

obsažný vandalismus, je třeba si povšimnout

vyjádření kritiky společenských poměrů? Důvo-

(mimo jiné) toho, že je velmi často vědomě vy-

dů je hned několik.

užíván jako nástroj politického či společensky

Zaprvé je potřeba zamyslet se nad samotnou

kritického komentáře. Nejznámějším světovým

guerillovou strategií prezentace streetartového

příkladem takového politicky či společensky an-

díla, přičemž pojem guerillový v tomto kontex-

gažovaného streetartu je bezpochyby britský

tu chápeme tak, že autor do veřejného prosto-

umělec vystupující pod pseudonymem Banksy

ru vstupuje bez posvěcení autorit, které veřejný

a jeho reakce na společenské dění. Pro spous-

prostor oficiálně regulují. Samotný akt tvorby či

tu obdobných uměleckých děl však nemusíme

umístění díla tedy nese prvky vymezení se vůči

chodit daleko – můžeme je najít i u nás. Velmi

systémové distribuci sil ve veřejném prostoru.

výraznou osobnost politicky angažovaného

S podobnými postupy nabourávání autorit in-

streetartu v České republice představuje napří-

stitucí přivlastňujících si veřejný prostor pracují

klad brněnský fenomén Timo, společenskou kri-

například i stále více se rozmáhající formy akti-

tiku však můžeme nalézt i v dílech mnoha jiných

vistických či uměleckých hnutí, jako jsou např.

anonymních streetartových autorů. Proč je ale

guerilla gardening, guerilla knitting či guerilla

48 // PULSY - studentská literární revue

KATARÍNA BELEJOVÁ

poetring. Smyslem všech těchto aktivit je za-

konkrétní výstavu, musíte se na ni cíleně vydat.

sáhnout do veřejného prostoru s cílem vnést

Pokud si chcete přečíst konkrétní knihu, musíte

do něj určitý pozitivní aspekt. Z potřeby dopl-

si ji záměrně vybrat a otevřít. Veřejné umění,

nit do svého okolí nějaký prvek (rostliny, barvy,

jehož je streetart neoddělitelnou součástí, pů-

hravost, poezii) je jasně cítit aktuální nedosta-

sobí však díky svému umístění na všechny bez

tek příslušné komodity. A pokud je zde na ten-

ohledu na umělecké, ideové či intelektuální pre-

to nedostatek poukazováno, znamená to záro-

ference. Pokud chce tedy autor sdělit politic-

veň vyjádření nesouhlasu se způsobem správy

kou či společenskou kritiku, která se v napros-

veřejného prostoru, která vznik nedostatku

té většině týká celospolečenských problémů, je

umožnila.

pro něj vysoce žádoucí, aby se jeho dílo dosta-

Dále je nutno brát do úvahy, k jakému typu

lo k co nejširšímu publiku. Společenská kritika

recipienta se streetart obrací. Na rozdíl od ga-

v umění, vnímáme-li ji jako prezentaci opoziční-

lerijně či jinak oficiálně prezentovaných děl, je-

ho, alternativního či minoritního názoru, má za

jichž dosah se omezuje pouze na ty, kteří si je

cíl tento názor uvést v povědomí či upozornit

přímo vyberou, může streetart promlouvat de

tak na „chybu“ v existujícím systému. Propůjču-

facto ke každému. Pokud si chcete prohlédnout

je tedy uměleckému dílu (alespoň potenciálně)

PULSY - studentská literární revue // 49

Katarína Belejová // esej

jakousi aktivizační funkci a z tohoto pohledu je

a tudíž jim za vyjádření kritického názoru zpra-

počet ovlivněných recipientů faktorem napros-

vidla nehrozí v důsledku jeho negativního přijetí

to zásadním.

žádný postih. (Tento aspekt však zároveň může

Nesmíme zapomenout také na to, že street- vést i k neschopnosti sebereflexe, což streetarartová díla mohou účinně reagovat na spole-

tu jako takovému často výrazně ubírá na kvali-

čenský problém přímo v místě jeho existence

tě.) V tomto bodě streetart navazuje na tradici

či projevu. Srovnáme-li opět díla galerijní s díly

obyčejných, graficky nespecifických nápisů či

guerillově umístěnými do veřejného prostoru,

amatérských politicky angažovaných karikatur

zjistíme, že prostor galerie, jakkoliv dobře ku-

na stěnách, jež v minulosti často odrážely spo-

rátorsky upravený, nikdy neposkytne natolik

lečenské nálady, které se neshodovaly s oficiál-

autentické prostředí jako samotná konfrontace

ní či převládající ideologií. Streetart tedy často

s reálným problémem. Kvalitní streetartová díla

funguje jako zpřítomnění a akcentace určitého

mají navíc možnost využívat symbolický poten-

názoru, který stěží může vstoupit do veřejného

ciál svého umístění tak, aby přímo dotvářelo je-

prostoru jiným způsobem.

jich význam. Jako příklad takové strategie mů-

Všechny tyto aspekty předurčují streetart

žeme uvést „podpis“ Václava Klause provedený

k tomu, aby fungoval jako určitý seismograf

stylem podpisu jeho prezidentského předchůd-

společenských nálad a jejich změn. Bylo by pro-

ce Václava Havla a doplněný o havlovsky cha-

to velmi krátkozraké přehlížet výrazný politický

rakteristické srdíčko. Toto dílo bylo situováno

potenciál tohoto fenoménu a v domnění, že se

právě do Uličky Václava Havla nedaleko divadla

jedná pouze o projev vandalismu, se vyhýbat

Husa na provázku v Brně. Je jasné, že takto re-

jeho reflexi. Samozřejmě, jako u každého jiné-

alizovaný Klausův podpis by měl svůj význam

ho média či umělecké formy, musíme nejdříve

kdekoliv, tímto konkrétním zasazením na místo

kriticky identifikovat, zda konkrétní dílo patří ke

se silným symbolickým potenciálem byla však

kvalitě či braku. Je však jisté, že to, co je pro ně-

jeho výpověď zesílena. Klasickými celosvětově

které stále jen pouhými čmáranicemi na stěně,

známými příklady tohoto jevu jsou také graffiti

může o poměrech v naší společnosti vypovědět

na Berlínské zdi nebo Banksyho graffiti na izra-

víc, než si možná mnoho z nás připouští.

elsko-palestinské bezpečnostní bariéře. Dalším důležitým prvkem, který činí streetartové intervence velmi vhodnými pro prezentaci společenské kritiky, je prostý fakt, že nejsou nijak regulovány. Tato díla se nemusejí a ve své podstatě ani nechtějí podřizovat sponzorským či společenským objednávkám. A co víc, nepodléhají ani kurátorskému výběru, zásahu či společenské cenzuře. Navíc při jejich tvorbě do značné míry odpadá i autocenzura. Autoři streetartových děl zůstávají velmi často v anonymitě,

50 // PULSY - studentská literární revue

: PULSY SLOVO ZÁVĚREM Když jsme uvažovali nad tím, jakým tématům

něj někdy v budoucnu také dojde. Příští vydání

bychom jednotlivá čísla Pulsů chtěli věnovat,

naší revue však bude patřit dalšímu brněnské-

dali jsme si mimo jiné za cíl také pravidelně

mu literárnímu vědci, kritiku, pedagogovi a uči-

připomínat významné a především inspirativní

teli i kolegovi několika našich učitelů – Zdeňku

osobnosti. Takové, které v našem oboru necha-

Kožmínovi, který by letos také slavil své deva-

ly nesmazatelnou stopu a svou prací i chápáním

desátiny. V podzimním čísle bychom rádi přiblí-

literatury a umění nabídly podněty, jež stojí za

žili jak jeho dílo a myšlenky, tak i životní osudy,

to rozvíjet dále. První číslo bylo tedy v duchu

které, ač v mnohém typické pro příslušníka jeho

tohoto předsevzetí zasvěceno Olegu Susovi,

generace, přece byly jedinečné.

a to u příležitosti jeho nedožitých devadesátých narozenin.

V kožmínovských Pulsech se tak můžete těšit nejen na již tradiční schéma medailon – roz-

I v tomto roce se nabízí vzpomenout mnoho

hovor – články, v nichž se spolu s jejich autory

významných jubilantů, ať už se jedná o Mirosla-

pokusíme alespoň v obrysech načrtnout portrét

va Červenku (1932–2005), Vladimíra Macuru

této osobnosti, ale také na úryvky a ukázky

(1945–1999) nebo Jana Mukařovského (1891–

z Kožmínových deníků a textů, jež vytvořeným

1975) a spoustu dalších. Každý jmenovaný by

konturám dodají jemnější barevné odstíny.

si své tematické číslo jistě zasloužil a snad na Barbora Svobodová, editorka příštího čísla

52 // PULSY - studentská literární revue

PULSY - studentská literární revue // 53

Každá užitečná práce je politická. Šije-li švec boty, které nás tlačí, zhoršuje tím makavě poměry beztoho dosti dezolátní; a šije-li k tomu příliš draho, zhoršuje je dvojnásob. Politický smysl každé práce je dělat ji tak, aby tím pokud možno získal život těch ostatních. Kdybychom řekli, že politika je péče o veřejné blaho, tedy švec pečuje o veřejné blaho především dobrými botami a řezník dobrým masem; jejich politické ideály jsou pro veřejné blaho jaksi méně důležité. Já nevím, čím vy jste; ale jste-li odsouzen dělat takovou práci, že pro veřejné blaho je zcela lhostejno, dělá-li se dobře nebo špatně, ochotně nebo neochotně, nebo nedělá-li se vůbec, pak vás, pane, lituju; musí to být otrava. (Čapek, Karel. O politice, O věcech politických čili Zóon politikon, 1925)

54 // PULSY - studentská literární revue

REVUEPULSY.CZ