Brána 0416

4/2016

foto pexels.com, design ondřej košťák

cena 43 Kč / ročník 48 www.i-brana.cz

inzeRce

JçĕÆàÕĜ ó÷ç à§ÒÞ§àþÈ > aJ5 J 5 @

}§û§Ø Æ Ø§ ó÷ç ĜûĄ÷© ¢«ĄÆ Peter Martin, ilustrace Len Epstein

e@ 3 B3 @ e\PB JPel J Ãç÷àÈ ƈƉŎ ƈƏƉ ƇƇ \÷ à Ə ş H 3B ç Ãç¢@¢ĊÞ Æ Ø§ő ġ ş l B 284 693 926

ŨÕ Ąő ő ƒƙƖƖũ

}Ĝ¢§ÒĄ§ û§ û à ÞÆ ġó«Ą ¢ç ¢ ĕàĞ Ã ¢ç Ŋ e ĄçĊĄç ÕàÆÃçĊ à ÃØ©¢à§Ą§ óùÈÞç ¢ç ġ ÕĊØÆûÈ Æ ØÆ ÕĞ Ã Ċ¢ ØçûĄÈő }§û§Ø Æ Ø§ ó÷ç ĜûĄ÷© ¢«ĄÆ Ò§ ġ¢÷çÒ§Þ ġ ĕĜ Æ óçĊ §àÈ óùÆ ĕĜÃا¢ ĕ àÈ ¢§Ą ÆØĒ à ¢ĕ à ĄÆ §ØçûĄ÷ àÕçĕĞ Ã ÆØĊûĄ÷ È Ãő \§ĕà þÆĄ ĕ ġ Ŏ ƓƒƑ Ʀ ƓƚƘ ÞÞŎ ƔƑ ûĄ÷ àŎ Ɠƚƙ @ \§ĕà þÆĄ ĕ ġ Ŏ ƓƒƑ Ʀ ƓƚƘ ÞÞŎ ƔƑ ûĄ÷ àŎ Ɠƚƙ

3 B 0ا¢ ÞŒ ŒĊģ Ąç Þ ÞŊ

ŨÕ Ąő ő ƒƙƖƔũ

Julia Stoneová, ilustrace Samantha Meredithová

>§¢§à Ą Õ÷ ĄÆ ÕĞ Ã óùÈ «ÃĒ ġ Æ Ø§ ó÷ç ¢«ĄÆŎ ÕĄ§÷© ÷ ¢Ĝ ç Ò§ĕĊÒÈ à« ç àçĕ©Ãçő @ ģ¢Ğ ç ÷ ġ§Õ Ò§ ĕĜġĞĕ Õ ĄçÞĊŎ Ĝ ĕ à«Þ Ãا¢ ØĜ ġ ÒÈÞ ĕ© ¢§Ą ÆØĜ ţ óçûĄ ĕĜŎ ġĕÈù ĄÕ Æ ÷Ēġà© óù§¢Þ«ĄĜő @àÈģÕ Ą Õ óç¢à« ĊÒ§ ¢«ĄûÕçĊ ġĕÈ¢ ĕçûĄŎ ÷çġĕÈÒÈ óçġç÷çĕ È Ą Ø§àĄ ġĕ§ Õ§ Ãù§Ő ŘH ÞçŎ Ą ĄçŎ Õ¢ç ó÷ĕàÈ à Ò¢§ŒŌŕ \§ĕà þÆĄ ĕ ġ Ŏ ƒƙƑ Ʀ ƒƙƑ ÞÞŎ ƓƑ ûĄ÷ àŎ ƓƓƗ @

Æ ØÆ Õ óç¢ç §àûĄĕÈ ó÷ç ¢«ĄÆ ŨÕ Ąő ő ƒƙƖƕũ

Bob Hartman, ilustrace Krisztina Kállai Nagyová

@¢Ĝģ >§ģÈþ ÃçĕçùÆØ ĕ óç¢ç §àûĄĕÈ ÃŎ û Èà ØÆ û§ Õ à«ÞĊ ØÆ¢© ġ þÆ÷çÕ©Ãç çÕçØÈő >§ģÈþ ÒÆÞ ĕĜó÷ ĕ«Ø ó÷çûĄ© óùÈ «ÃĜ à§Ò§à ç û§¢Ø È ÃŎ ó û È ÃŎ ÷Ĝ ùÈ Ã Ãçûóç¢ĜâÕ ÃŎ ا Æ óç¢ç §àûĄĕÈ ç ûØ çûĄ§ à çÞĜا à Õ÷ ØĒ Õà«ģÈő } Õ ģ¢©Þ Ò§Ãç óùÈ «ÃĊ ĕþ Õ ÞĒģ§Þ§ à Ø©ġĄ ûÕ÷ĜĄ© óçû§ØûĄĕÈ ç ĄçÞŎ ç Ąç ġà Þ§à ĞĄ ûçĊ ûĄÈ çģÈÃç Õ÷ ØçĕûĄĕÈő \ùÈ «ÃĜ óù§ĕĜó÷ ĕ«à© ç §Þ 0 ÷ĄÞ à§Þ û§ ¢ç ù§ Ãç¢È Ò Õ Õ óù§¢ ÈĄ àÈ ¢«Ą§ÞŎ Ą Õ Æ Õ Ò§ÒÆ Ã ó÷ĕàÈÞĊ û ÞçûĄ Ąà©ÞĊ Ą§àÈő @àÆà óçÞĒģ§ ¢çûó«ØĞÞ Æ ¢«Ą§Þ û¢ÈاĄ ÞçĊ¢÷çûĄ Æ ÷ ¢çûĄŎ ÕĄ§÷© û§ ĕ Ò§¢àçĄØÆĕĞ Ã óç¢ç §àûĄĕÈ Ã ûÕ÷Ğĕ ÒÈő \§ĕà þÆĄ ĕ ġ Ŏ ƓƓƑ Ʀ ƓƗƖ ÞÞŎ Ɨƕ ûĄ÷ àŎ Ɠƚƙ @

ÕĄĊ ØàÈ ÕçÞóاĄàÈ à È¢ÕĊ e à اġà§Ą§ ĕ ÆàĄ§÷à§Ąçĕ©Þ ç Ã碫

ĖĖĖő Æ Ø§ûÃçóő ġ

oBSah

Milí čtenáři, vítám vás po Velikonocích u dalšího čísla našeho časopisu. Doufám, že jste prožili požehnané svátky a že připomínka utrpení i slavného vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista nás všechny naplnila novou nadějí do dnů příštích.

Dubnové vydání Brány jsme věnovali „magickému myšlení“. Na první pohled jde o téma poněkud odtažité. Nicméně po přečtení hlavního tematického článku i komentářů jsem shledal, že magie není jen historickou a dávno překonanou záležitostí, ale je přítomna – aniž bychom si to uvědomovali – i v myšlení věřících současníků. A to bez ohledu na jejich denominační příslušnost. Slovo věřících zdůrazňuji – neboť nám nejde o „pouťovou magii“ těch, kteří jsou mimo církev, ale o duchovní zápas lidí, kteří to myslí s Pánem Bohem velmi vážně.

Magie je jakákoli snaha člověka používat to, „co považuje za Boha“, ke svým službám a splnění svých přání a potřeb.

Snad nejdůležitější potřebou člověka je jistota spasení – vědomí, že ho Bůh přijímá a že jeho život je v souladu s jeho vůlí. Snadno se však může stát, že i ta úžasná velikonoční zvěst, kterou máme ještě v čerstvé paměti, může být zneužita k „magickému“ přijímání Kristovy oběti jako prostředku k usmíření Boha, který se na nás hněvá pro naše hříchy.

Náboženství strachu hnané špatnou teologií však může vést k ještě jinému druhu „křesťanské magie“. Když se hlásají z kazatelen seznamy hříchů, výčty hrůz páchaných ve společnosti a nepravostí mezi „lidem Božím“, nezbývá často nic jiného, než obrátit svoji pozornost na to, co je i v mém životě špatně. To následně vede k neustálé kontrole, zda žiji v souladu s Boží vůlí, zda jdu dobrým směrem. A tak losujeme hesla a zapichujeme prst do náhodně otevřené Bible, aby naše hledání bylo potvrzeno vyšší mocí. Právě touha žít podle Božího charakteru a zaslíbení, a strach z toho, že bych se mohl mýlit, může vést křesťany k puntičkářské touze po utvrzení správného jednání. A odtud je už jen krůček ke kauzalitě, česky příčinnosti, tedy té formě magického myšlení, která spoléhá na všechno, co se o nějakou věc či událost přičinilo. „Uzdrav mě, Hospodine a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv.“ (Jr 7,14) váš jiří SedláČeK, vydavaTel

04 Tři hory 06 Rozhovor Unikátní pramen 10 Evangelium v Desateru Udržitelné lidství 12 Téma Magické myšlení 20 Zápisník Česko-čínský stop 24 Etika Emoce a duchovní ideál 34 Diskuse Je to i na nás!?

příšTě Vlažnost Rostislav Staněk

TiRᎠČíslo 4/2016, ročník Bratrské rodiny 48, Českobratrské rodiny 73 • Vyšlo 30. 3. 2016 Vychází 10x ročně, cena 43 Kč Šéfredaktor: Ing. Petr Raus Redakční rada: Mgr. Libor Duchek, Bc. Kateřina Korábková, PhDr. Daniela Sedláčková, Ph.D., Jiří Sedláček Výtvarník: Ondřej Košťák Sazba: Judita Košťáková Editor: Bc. Anna Duchková Vydavatel: Jiří Sedláček • IČ 13161229 Ev. č. MKČR: E 5080 • ISSN 1803-828X Tisk: GRAFOTECHNA PRINT, s.r.o. Praha Objednávky u sborových distributorů nebo na adrese redakce.

Redakce a administrace: Kodex, o.p.s., Soukenická 11, 110 00 Praha 1 tel. 222 31 26 56 www.i-brana.cz • e-mail: brana@cb.cz

SLOVO

Židům 13,14

Tři hory M

y lidé, ať už chceme, nebo nechceme, jsme pořád na cestě. Je to cesta časem vyměřeným našemu životu. Jedná se o cestu, která bývá prová­ zena povzdechnutím: „Už to není, co to bývalo…“ A jelikož vrcholem našeho života bylo často mládí, vidíme pak snadno minulost ve zlatavém oparu, i když ve skutečnosti až tak zlatavě nebylo. Přítomnost zůstává jako šedivý okamžik a budoucnost je něco, o čem je lépe ani nepřemýšlet. Pokud je člověk takto nastaven, pak do jeho života snadno vniknou pocity zklamání, hořkosti, nebo dokonce pohrdání sebou samým i svým okolím. Ne­ jsme, co jsme bývali, a není to, jak to bývalo. Proto je důležité nedívat se jen dozadu nebo na úspěšné etapy života. Ve světle víry je možné pohlížet na život jako na cestu, kde má ledacos své místo a která má i svůj urči­ tý cíl.

V této souvislosti mě vždy znovu zaujme životní cesta proroka Eliáše, která prochá­ zela přes tři hory. Nejsou jen položkami v země­ pisu Zaslíbené země. Jsou zároveň i zastaveními na duchovní pouti proroka a v jistém slova smyslu mohou být zastaveními na naší duchovní pouti.

Pojďme s Eliášem na první horu, horu Karmel.

Karmel „Tu řekl Eliáš všemu lidu: ‚Přistupte ke mně!‘ Vše­ chen lid k němu přistoupil a on opravil pobořený Hospodinův oltář. Vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž se stalo slovo Hospo­ dinovo, že se bude jmenovat Izrael. Z kamenů vybu­ doval oltář ve jménu Hospodinově a kolem oltáře vymezil příkopem prostor pro vysetí dvou měr zrní.

Pak narovnal dříví, rozsekal býka na kusy a položil na dříví. Nato řekl: ‚Naplňte čtyři džbány vodou duben 2016

a vylijte ji na zápalnou oběť a na dříví!‘ Potom řekl: ‚Udělejte to ještě jednou.‘ Oni to udělali. Znovu řekl: ‚Udělejte to potřetí!‘ Udělali to tedy potřetí. Voda tekla okolo oltáře a naplnila i příkop. Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Eliáš přistoupil a řekl: ‚Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodi­ ne, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.‘ I spadl Hos­ podinův oheň a pozřel zápal­ nou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: ‚Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!‘“ (1Kr 18,30–39) Už význam jména hory Kar­ mel navozuje, že půjde o dob­ ré místo. Je možné ho vyložit jako „Boží vinice“. Karmel je jako nádherné místo opěvován i v Písni písní nebo prorokem Izajášem. (Iz 35,2) Eliáš prožívá na hoře Karmel svůj životní triumf, vítězství nad proroky modloslužby, a ještě víc – obrácení izraelského národa zpět k Hos­ podinu. Karmel je místo, kde je člověk na výsluní a kde by rád zůstal. Po světsku tomu můžeme říkat šťastné životní okamžiky, v našem křesťanském slovníku třeba požehnané chvíle. I když je jistě dost podstatný rozdíl v obsahu toho, čemu říkáme šťast­ ný okamžik, a mezi tím, co je Bohem požehnaná chvíle, oboje má něco společného. Tím společným motivem je pomíjivost, dočasnost. Proto musíme s Eliášem na druhou horu, horu Choréb.

Choréb „Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo. Bůh mu řekl: ‚Co tu

chceš, Eliáši?‘ Odpověděl: ‚Velice jsem horlil pro Hos­ podina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.‘ Hospodin řekl: ‚Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.‘ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hos­ podin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jes­ kyně. Tu mu hlas pravil: ‚Co tu chceš, Eliáši?‘“ (1Kr 19,9–13) Čteme zde o Eliášově velikém zklamání, které vede až k pocitu posledního spravedlivého: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“ Na počátku vyprávění čteme dokonce o jeho přání zemřít: „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“ Vidí­ me člověka, který je v koncích, člověka, který vidí jako zbytečné svoje předchozí snažení i vítězství, člověka, který si připadá už zbytečný a zklamal se i sám v sobě. Možná také proto výkladové slovní­ ky přisuzují jménu Choréb, kde dochází k tomuto Eliášovu kolapsu, význam vyprahlého místa, místa ponížení.

Ale přesto právě v této nejhlubší vyprahlosti a ponížení zažívá Eliáš velmi podstatné setkání s Bohem. Čteme o hlasu tichém a jemném, ve kte­ rém Eliáš bez pochyby rozeznává Boží hlas. Je tu možná naznačeno něco z tajemství vzkříšení.

Vzkříšený Kristus přichází z místa za koncem všech nadějí, z místa zkázy, ze smrti. Bůh může mluvit, a to možná právě nejjasněji, když se stane přítomným ve chvíli beznaděje a zoufalství, ve chvíli, kdy jsme my lidé hotovi se silami, moudrostí, ba jak se zdá,

Karel Hůlka (52) Kazatel Sboru Církve bratrské v Děčíně, původní profese zemědělský výzkum a ochrana přírody. S manželkou Janou mají čtyři děti. Neustále ho překvapují barvité příběhy Bible, prožívá Boží blízkost v pohledu na krajinu, má rád počítače.

dokonce i s vírou. Teprve tehdy se zřejmě otevírá cesta ke skutečné trvalé slávě, která čeká na Eliáše na třetí hoře, hoře Tábor.

Tábor „Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.

A byl proměněn před jejich očima. Jeho šat byl záři­ vě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybí­ lit. Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježí­ šem. Petr promluvil a řekl Ježíšovi: ‚Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.‘ Nevěděl, co by řekl, tak byli zděšeni. Tu přišel oblak a zastínil je a z obla­ ku se ozval hlas: ‚Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.‘ Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samotného.“ (Mk 9,2–8) Jméno hory Tábor vykladači interpretují jako mís­ to vyvýšené a čisté, místo vhodné pro setkání s tím, co přichází shůry. Jistě nejpodstatnější je, že jde o nebeské svědectví o tom, kdo je Kristus – milova­ ný Boží Syn, hodný naší poslušnosti. Ale zároveň se otevírá průhled do věku Boží vlády, kde nebude mít místo už ani smrt. Eliáš a Mojžíš stojí vedle Krista v nebeské slávě. Je to průhled do cíle. Ale ještě než tam dojdeme, nemáme truchlit. Král Ježíš zůstává se svými učedníky: „Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samot­ ného.“ Král Ježíš je i s námi v Duchu svatém na cestě přes naše hory a údolí.

Závěr Pojďme k závěrům naší cesty s Eliášem. Nevím, na které hoře jsi. Je to ale určitě na jedné ze dvou – Kar­ mel nebo Choréb.

Na hoře Karmel pamatuj: Sláva přichází bez nějakých zásluh! Ne pouze proto, že jsme „prostě dobří“. Bůh dělá krásné a veliké věci „pro své jmé­ no“. (1Kr 18,36) Oslavuj Boha a pamatuj, že přijde Choréb – místo vyprahlé, protože ještě nejsi u konce cesty.

Jsi-li už na Chorébu, na místě vyprahlém, ani tady ještě nejsi na konci. Eliáš si to myslel, ale ani zdaleka tomu tak nebylo. „Deus semper maior,“ říká staré latinské heslo. „Bůh je vždycky větší,“ než jsou naše lidské síly a předpoklady i naděje.

Zbývá jen holá poslušnost víry. Zbývá jen očekávat Boží oslovení.

A konečně, dívejme se do cíle, který není nikdy menší než nebeská sláva, která se pootevřela ales­ poň štěrbinkou na hoře Tábor. ■ duben 2016

rozhovor Rozhovor o internetovém videoprojektu

Unikátní pramen Co je to KITstream? Křesťanská Internetová Televize, nabídka videopořadů ke streamování, tedy k přímému prohlížení na serveru.

K rozhovoru jsme pozvali tři z nositelů tohoto projektu, známé z televizního cyklu Exit 316. KITstream vstupuje do testovacího období, pokud uspěje, stane se evropským unikátem.

Myslíte si, že je přiměřené, aby církev používala ke zvěstování video? Nemá zůstat u prostého slova, jak zdůrazňovali reformátoři?

Luboš Hlavsa: Obávám se, že zdaleka nevyuží­ váme všech technických možností, které nám ke zvěstování Božího slova nabízí současná doba.

Video je jen jednou z nich. Jsem přesvědčený, že kdyby měli tehdejší reformátoři dnešní mož­ nosti, využívali by všeho, co by bylo technicky dostupné.

Máte už s videem a jeho užitím v evangelizaci nějakou zkušenost?

Iva Hlavsová: Kromě toho, že jsme natočili hez­ kou řádku křesťanských dokumentů pro Českou televizi, musím zmínit především seriály pro mlá­ dež Exit 316 a Exit 316-MISE, které, jak můžeme dnes po deseti letech posoudit, významnou měrou povzbudily nejen mladou generaci v misijním působení v naší zemi.

Lubomír Hlavsa (58) duchovní otec celého projektu. Hudebník, ilustrátor, scenárista, kameraman a režisér, kreativní ředitel společnosti Vistafilm, kterou společně s manželkou Ivou založili.

Iva Hlavsová (55) jednatelka a výrobní ředitelka společnosti Vistafilm; v testovacím období projekt KITstream vede. Oba jsou členy Sboru Bratrské jednoty baptistů Šumperk.

duben 2016

Nyní tedy rozjíždíte internetový videoportál. Ale není přece jen stále tou nejúčinnější formou ke sdělování videoobsahu klasická televize? Nedívá se na ni nejvíc lidí?

Luboš: Všeobecně vzato má zatím klasická televi­ ze ještě pořád poměrně slušnou sledovanost, ale to se každým rokem razantně mění ve prospěch internetu. Mnoho mladých rodin si dnes už kla­ sickou televizi ani nepořizuje. Vystačí si s počíta­ čem, tabletem nebo pouhým mobilem. Myslím si, že klasické televizní vysílání tady s námi ještě pár let bude, ale o přicházející nadvládě videa na inter­ netu dnes pochybuje už málokdo.

Co vlastně představuje projekt KITstream? Jak ho představit naprostému laikovi?

Luboš: Bude se jednat o videoportál nebo ještě jednodušeji řečeno o jakési internetové „skladiště“ zajímavých, profesionálně natočených a zpraco­ vaných autorských pořadů, které budou mít více či méně křesťanskou náplň. Najdete tam i seriály, které budou programově na začátku sekulární, ale díl od dílu se budou přibližovat křesťanství.

Polovina všech pořadů na KITstreamu bude české výroby a druhá polovina představí vybrané zahra­ niční pořady křesťanských produkcí opatřené čes­ kým dabingem nebo titulky. V každém případě by­ chom chtěli, aby se KITstream stal mezidenominační záležitostí, a časem, jak věříme, jej bude používat většina církví, protože jeho nedílnou součástí bude od příštího roku i aktuální publicistika.

Adam Parma: KITstream hledal svou inspiraci na už existujících videoportálech, které v českém pro­ středí i v zahraničí existují. V oblasti obsahu není vůbec snadné nalézt křesťanskou audiovizuální produkci, jež by svým pojetím a zaměřením doká­ zala oslovit širokou veřejnost. Právě toto prázdné místo se snažíme vhodně a užitečně vyplnit.

Mgr. Adam Parma (40) moderátor, herec, dabér, překladatel, majitel a kreativní ředitel filmové a televizní produkční skupiny FILM21. Se svými spolupracovníky zajišťuje vedle výroby některých pořadů také kompletní technický servis a distribuci KITstreamu. Člen Sboru Církve bratrské v Ostravě.

Jaká budou videa na KITstreamu? Co to bude za filmy?

Luboš: Délka pořadů se bude pohybovat od 5 do 15 minut, není ale vyloučeno, že přijdeme i s hodino­ vým diskusním pořadem, pokud to bude stát za to.

Z hlediska témat to nebude ze začátku moc obsáh­ lé, protože v prvním půlroce se bude jednat o tes­ tovací provoz, ale časem bychom chtěli divákům představit mnohem širší nabídku pořadů.

Připravujeme například pořad „180“, což jsou zajímavá svědectví lidí, jejichž život se obrátil o 180 stupňů, nebo youtuberské pořady Mňamárna a Van­ drman, které budou blízké především mladším divákům. Také zabrousíme do oblasti esoteriky či paranormálních aktivit s pořadem Jáchym vlog nebo psychologického poradenství v pořadu Ahoj Petro. Chystáme také výrobu velmi atraktivního pořadu angličtiny pro děti Good Old Stories, který bude postupně představovat známé biblické příbě­ hy, ale z neobvyklého úhlu pohledu.

Iva: Do budoucna máme připravenou celou škálu pořadů, včetně vytvoření „okna“ pro pořady na témata od diváků. U pořadů, kde se dá předpo­ kládat interakce diváka, nabídneme možnost vést dialogy s e-kouči – křesťany, kteří jsou proškole­ ní a pomáhají vést „hledače“ duchovních pravd,

foto Jakub Hlavsa

Co se týká technického provedení a distribuce, v českém prostředí už běží několik fungujících inter­ netových videoprojektů, např. Stream.cz nebo Playt­ vak.cz. Ty se často opírají o velké mediální servery či skupiny (Seznam.cz, iDNES.cz). My doufáme, že časem nalezneme podporu a povzbuzení u křesťan­ ské obce napříč denominacemi u nás i v zahraničí.

Interakce s divákem a budování komunit příz­ nivců je pro úspěšnost takového projektu klíčová.

Kromě videoobsahu na webových stránkách KIT­ stream.cz budeme vytvářet také aktivní redakci a komunikovat na sociálních sítích a na YouTube.

Budeme jenom rádi, pokud se k tomuto rozhovoru přidáte.

duben 2016

rozhovor jakými jsou třeba lidé z komunit HledamBoha.cz či Nový život o. p. s.

V čem se budou videa na KITstreamu lišit od ostatní nabídky tzv. křesťanských filmů?

Luboš: Otázkou je, co je to „ostatní nabídka tzv. křesťanských filmů“. Pokud jsou tím myšleny filmy v televizním křesťanském vysílání, bude rozdíl především v délce. Mladí lidé se nevydrží dlouho dívat na filmy s křesťanskou tématikou.

A pak také ve způsobu natáčení. Na internetu autora nesvazují běžně zavedené omezující fak­ tory jako dodržení přesné stopáže či výběr osob.

Například takový mladý youtuber se na televizní obrazovky vůbec nedostane, a může přitom sdě­ lit křesťanské poselství svým vrstevníkům mno­ hem přijatelnějším způsobem než profesionální moderátor nebo dokonce letitý misionář, kazatel či kněz.

Půjde o zpracování biblických příběhů? Historických příběhů? Anebo spíše příběhů ze života současných lidí?

Luboš: Určitě se nebudeme bránit historickým tématům, ale přednost dáváme současnosti a dneš­ nímu divákovi. Musím také upozornit, že hlavním cílem KITstreamu není přímá evangelizace, ale spíše preevangelizace. Už jen to, že si KITstream pustí sekulární divák a vydrží se dívat, bude pro nás úspěchem.

Iva: Jak už bylo řečeno, témat na pořady máme hodně a jsou mezi nimi i taková, která počítají s přiblížením historických osobností či událostí české reformace. Budeme hledat nové formy, jak tato témata představit dnešnímu divákovi.

Kdy a jak se tento projekt objevil?

Luboš: Začal jsem se jím vážně zabývat už zhruba před čtyřmi lety, dovedl mě k tomu jeden z našich současných sponzorů. Položil mi tehdy prostou otázku: „Co toužíš dělat nejvíc?“ Věděl jsem to už tehdy docela přesně, ale neměl jsem odvahu se tím zabývat do hloubky – s vědomím, co všechno se za tím skrývá, že jde o „stavbu na zelené louce“. Bylo to spíš na úrovni zbožného snu.

Původně šlo o vytvoření nezávislé internetové televize, jejímž základním cílem bude přiblížit lidem křesťanství tak, aby se pro ně stalo žádoucí.

Slovo „televize“ jsme nakonec úplně vypustili, pro­ tože je to spíš videoportál na principu „on-demand“, tedy pusť si, co chceš a kdy chceš, jak to známe například u sekulárního Stream.cz. duben 2016

Nebude to jen další z mnoha serverů, které nabízejí křesťanský obsah?

Luboš: Velmi záhy jsme zjistili, že v Česku a prav­ děpodobně ani nikde v Evropě neexistuje mezi křesťanskými videoportály projekt podobného charakteru. Alespoň jsme zatím žádný nenašli, a to jsme se v minulém roce opravdu hodně snažili. Je to dáno tím, že veškeré podobné projekty většinou patří nějaké organizaci, sboru nebo církvi, čímž je také daná náplň, a tím pádem i určitá závislost.

Kdyby měli reformátoři dnešní možnosti, využívali by všeho, co by bylo technicky dostupné.

KITstream bude zajímavý především tím, že žád­ né podobné organizaci nepodléhá. Postavilo se za něj pouze sdružení několika sponzorů, kteří mu dávají určitou šanci. Nutno však říct, že se nachá­ zíme v testovacím období, které musí potvrdit další životaschopnost projektu.

Kdy se projekt rozběhne?

Iva: Web www.kitstream.cz s první várkou čes­ kých, ale i zahraničních pořadů bychom chtěli zpřístupnit v první polovině dubna 2016. V přípa­ dě, že testování dopadne dobře, plánujeme ostrý start od 1. ledna 2017.

Vlevo a uprostřed momenty z natáčení filmu „Pod ochranou Žerotínů“ v režii Lubomíra Hlavsy; vlevo s manželkou Ivou.

Vpravo Adam Parma, zajišťující mj. kompletní technický servis a distribuci KITstreamu.

bez poplatků, takže bude přístupný všem uživate­ lům internetu. foto René Haken, Jakub Hlavsa, Shelly Neuwirth

Adam: Na webových stránkách KITstreamu nabíd­ neme možnost stát se členy Klubu KITstream.

Registrací získají členové některé divácké výhody a čerstvé informace. Zájem našich diváků bude do značné míry rozhodovat o tom, jakým směrem se bude produkce KITstreamu do budoucna vyvíjet.

Věříme, že se nám časem podaří vybudovat mimo jiné i komunitu drobných dobrovolných dárců.

Máme za to, že ambice KITstreamu je v českých vodách ojedinělá a potřebná, ale bez podpory jeho příznivců se neobejde.

Máte nějakou představu o návazné práci? Bude nějak organizovaná? Bude možné se k projektu nějak připojit? Pomoci?

Máte už připravené nějaké filmy nebo alespoň scénáře?

Luboš: V tuto chvíli máme hotových 18 nových pořadů, a to vlastních i převzatých ze zahraničí.

Připravujeme také filmy a seriály staršího data s etickým podtextem – Zprávy agenta Kixe, Minuty s etikou a další.

Komu bude tato produkce přístupná? Kdo se na server bude moci podívat a za jakých podmínek?

Iva: Budeme se snažit zachovat provoz KITstreamu

Adam: Nelze asi očekávat, že se všem budou líbit všechny filmy. Každý pořad má své téma a svého diváka. Každopádně první fáze testovacího období diváckým ohlasem jasně ukáže, které typy pořadů takříkajíc získají právo na život a které automatic­ ky zaniknou.

Smyslem našeho videoportálu však nejsou jen pořady samotné. Pro posílení distribuce každé­ ho pořadu hledáme vhodné tematické partnery na internetu i v reálném světě. Věříme, že pořady mohou vhodným způsobem obohatit už existující práci křesťanů ve veřejném prostoru, podobně jako se to stalo třeba u projektu Exit 316. Takže kromě vyjádření divácké podpory na našem webu nebo sociálních sítích určitě uvítáme nabídky partner­ ství v rámci konkrétních pořadů. Může jít o náměty na pořady či spolupráci při výrobě pořadů, ale také nápady na jejich uplatnění a distribuci. V tomto jsme otevření a hledáme další spojence, kterým jde o stejnou věc.

■ připravil Petr duben 2016

Exegeze

Čtvrté přikázání

Udržitelné lidství Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.

(Ex 20,8–11)

Č

tvrté přikázání má tři zřetelné části: (1) Přiká­ zání samo – pamatuj na den sobotní, má ti být svatý. (2) Požadavek – nebudeš dělat žádnou práci, ustaneš v ní. (3) Zdůvodnění. To je přitom podle ver­ ze Desatera dvojí. Ustaneš v práci, protože: (a) Boží

rytmus je i tvým rytmem. Stvořitel je modelem pro svůj obraz ve stvoření. (b) Byl jsi otrokem a Hos­ podin tě odtamtud vyvedl. (Dt 5,15) Sedmý den je svátkem svobody, svátkem odpočinku od otroctví.

Jaké hodnoty bere čtvrté přikázání v ochranu?

Vědomí stvořenosti k Božímu obrazu, vděčnost za nesamozřejmou svobodu a důležitost posvěcení.

(Ex 31,13.17).

První den člověka – dobré východisko Hospodin tvořil šest dní, a pak ustal. Následující sedmý den přidal k šesti předešlým jako příležitost k nadechnutí se před dalším cyklem šesti dní. Pro člověka je tento systém připraven a on je do něj uve­ den. Není bez významu, že prvním dnem po jeho vlastním stvoření byl právě den odpočinku. Stává se prvním dnem člověka, východiskem pro násle­ dujících šest dní. Zde je počátek všednosti. Život se vskutku jeví jinak, je-li jeho východiskem spočinutí s Hospodinem.

Jan Asszonyi (49) Kazatel sboru Církve bratrské v Brně na Kounicově ulici; s manželkou Danielou má dva syny (14 a 16).

10 duben 2016

Poslední den – máme své hranice Sedmý den je dnem ustání od díla. Přichází po šesti dnech práce, která se tímto dnem uzavírá či přeru­ šuje. Ne dřív, a ne později. Jsme zde konfrontováni se skutečností, že máme své hranice. Jsme stvoře­ ni pro nějakou zátěž. Naše síly mají svůj počátek a konec. Fyzické, duševní i duchovní. Potřebujeme

doslova oddechnout si i nadechnout se. Páni, sluho­ vé i zvířata. (Ex 23,12) Jistý paradox čtvrtého přikázání vnímám v tom, že člověku je nařízeno, aby odpočíval, i kdy má odpočívat. Nemělo by to přece jenom zůstat na indi­ viduálním zvážení člověka? Asi ne, protože Stvořitel věděl, že my lidé ve své porušenosti neumíme sami dobře zvážit, kdy ustat od práce. Proto Stvořitel odpočinek natvrdo předepisuje.

Umění odložit úspěšnou i neúspěšnou práci Práce se může stát otrokářem a je jedno, jestli je úspěšná, nebo neúspěšná. Komu se daří, tomu v sobotu uniká další zisk. A ten, komu se nedaří, si nemůže dovolit ustat od práce, protože se potřebuje uživit. Přikázání o sedmém dni zve ke svobodě od starostí o živobytí. (Mt 6,25nn) Zve k odpočinku od úspěchu i neúspěchu. U obojího je potřeba srovnat své tělo i duši ve společenství se Stvořitelem.

Svobodný, ale poznamenaný hříchem Pamatuj, byl jsi otrokem. Otrokář, ať už je jím nějaký ten egyptský vládce nebo vlastní vnitřní hnutí, brání odpočívat. Nutí stále pracovat bez odpočinku. Izra­ el v Egyptě neodpočíval. Ani fyzicky ani duchovně.

Odpočinek sedmého dne byl až součástí vysvobo­ zení. Vysvobození Izraele z otroctví je obrazem nutnosti Božího vysvobození z tyranie práce. Sed­ mý den je pozváním ke svobodě a svátkem svobody k odpočinku. „Dbejte na mé dny odpočinku; to je znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abys­ te věděli, že já Hospodin vás posvěcuji.“ (Ex 31,13) Oddělený den trávený ve společenství víry s Pánem

Bohem staví osvobozenému člověku před oči jeho (ne)svatost. Připomíná mu, jak svatosti dochází a jak k ní směřuje. Přijímá ji jako dar od Hospodina, který posvěcuje a zároveň se dává k dispozici pro růst do další svatosti dle měřítka, jímž je pro křesťa­ ny Pán Ježíš Kristus.

Evangelium sedmého dne Pán Ježíš na jedné straně sobotu ctil – světil, na stra­ ně druhé jinak, než bylo v jeho době zvykem. Do prostředí dodržování pečlivě stanovených pravidel přichází se svobodou lásky, pro kterou jsou některá pravidla vedlejší. A tak Pán Ježíš, když viděl nemoc­ né a trpící, pomáhal jim a uzdravoval je, i kdyby byla zrovna sobota. Pro mnohé to bylo pohoršením.

Svoboda Kristova ovšem nebyla a není mandátem k lehkomyslnému zneužívání sedmého dne, nýbrž je pozváním k odpovědné lásce, v níž duch vítězí nad literou a vede k hlubokému společenství. „Syn člověka je pánem nad sobotou.“ A tak spíš než by vyjmenovával, co se smí a nesmí, říká, že sedmý den je příležitostí ke konání dobra, má být požehnáním spíš než břemenem.

Nedělní svátek vzkříšení S Kristem dostává sedmý den nový impuls. Je tak radikální, že církev namísto soboty ustanovila sed­ mým dnem neděli, den vzkříšení, den spásy. Oslava vzkříšení, oslava odpuštění hříchů, shromáždění kolem života Pána Ježíše, jeho kříže i prázdného hrobu se nyní stávají nejvlastnějším obsahem sed­ mého dne. Jen tam totiž křesťané nalézají dosta­ tečný důvod k přerušení práce, tam mohou složit svá břemena, odpočinout a nalézt nové síly k další práci. ■

oznámení

■ Ekologická sekce

České křesťanské akademie zve k účasti na ekumenické bohoslužbě ke Dni Země, která proběhne v úterý 12. dubna 2016 od 19.00 h v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora (u Karlova mostu). Kázáním poslouží Mgr. Pavel Černý, kazatel Církve bratrské, zpěvem pěvecký sbor Gabriel.

Nevíte si rady s recyklací?

Po přečtení nabídněte časopis vašim sousedům a známým

duben 2016 11

TÉMA

foto aRcHiv, ilustRace onDŘeJ koŠŤák

luKáš TaRgoSZ

Bůh někdy mlčí. Člověka pak svírá bezradnost, obava ze špatných rozhodnutí. I do života biblicky orientovaného křesťana tak často vstupují lidové představy, snahy nějak se zabezpečit, vynutit si radu či pomoc. Jak se vymanit z tohoto náboženství strachu a vrátit se ke vztahu důvěry?

12 duben 2016

K

řesťanská víra znamená mnohem více než jen intelektuální přesvědčení nebo filozofii živo­ ta. Pokud by víra byla založena jen na poznání, na modifikaci chování nebo na sebezlepšování vlast­ ního života, pak bychom mohli zcela jistě najít při­ tažlivější modely náboženství nebo filozofií, než je křesťanství.

Křesťané však nejenže věří, že se mohou modlit k neviditelnému Bohu, ale že tento Bůh je reálný, a proto mluví také on k nám. Můžeme se tedy připra­ vit na to, abychom slyšeli jeho hlas. Slyšet ho může každý, kdo jej hledá, ať už je věřící, nebo ne – a to někdy dost nečekaně. Na druhou stranu Bůh mlu­ ví, kdy chce a jak chce, a my jej nemůžeme přinutit mluvit k nám právě teď způsobem, který vyžaduje­ me. A to nám přináší starosti.

Někdy se totiž zdá, že Bůh mlčí a neříká nic, a my se bojíme pro něco rozhodnout. Máme strach chy­ bovat. Bojíme se, že když se pro něco rozhodneme, přijdeme o jiné možnosti, protože skutečně mnoho rozhodnutí v našem životě se vzájemně vylučuje – jde v nich o protiklady. Strach z této fiktivní ztráty může být docela paralyzující.

Rozhodovat se musíme často, a jak stárneme, pocit ztráty, co všechno jsme nestihli, nás spolu se strachem z další chyby paralyzuje. Není tedy divu, že hledáme vodítka, tajné recepty, zhmotňujeme sny, snažíme se o všechny cíle najednou – a tápe­ me. Není divu, že hledáme, jak poznat budoucnost a naklonit si ji na svou stranu. Protože váháme dělat rozhodnutí, hledáme vodítka i na nesprávných mís­ tech, zejména u lidové magie. Naneštěstí má taková magie někdy i křesťanský hábit.

Lidová magie Lidová magie měla tradičně za cíl naklonit si pomo­ cí rituálu nebo zaříkání nadpřirozené síly na svou stranu ke svému prospěchu (požehnání) nebo ke škodě někoho jiného (prokletí). Při hledání budouc­ nosti měla za cíl přinutit tyto nadpřirozené síly zje­ vit své úmysly a plány, tedy říct nám, co máme či nemáme udělat.

Naše snahy přinutit Boha mluvit pomocí nějakého rituálu spadají také do lidové magie. Patří tam i stá­ lý strach pověrčivých věřících, že je někdo prokleje, nebo naopak touha najít zdroj požehnání. Je mi líto, že to musím říct, ale mnoho ze současné křesťanské kultury je vlastně nevědomým projevem křesťanské magie, která dává důraz na to, co děláme my a jak můžeme od Boha získat více pro sebe, svou církev nebo svou zemi.

Možná vám přijde, že mluvit o lidové magii v sou­

vislosti s touhou po požehnání je příliš přísné.

Jenže lidová magie má odvrácenou stranu, vytváří náboženství strachu. Bojíme se, že jsme neudělali dost, bojíme se, že nejsme v pořádku, bojíme se, že mineme Boží vůli. Je ovšem takový strach správný?

Protože touha znát budoucnost není nikdy zcela uspokojena, uchylujeme se k různým rituálům, jak budoucnost poznat.

Některé z nich pokládáme za neškodné: Hodíme si korunou, abychom poznali, co doopravdy chceme.

Jiné ale zavánějí duchovnem a kupodivu jim podlé­ hají i mnozí jinak zcela oddaní materialisté. K tako­ vým patří horoskopy, kartářky, vědmy, léčitelé a tak podobně. S těmito lidmi mají křesťané historicky velký problém, protože věří, že jediným zdrojem duchovního nasměrování má být výhradně Bůh.

Souhlasím, ale aby bylo jasno, nemyslím si, že každý, kdo takové věci dělá, je automaticky spojen s uctíváním ďábla. To by až moc zavánělo honem na čarodějnice. I inkvizice ve své době představo­ vala útok na tyto lidové a církví neschválené šama­ ny; přitom se i do křesťanství vlomily pohanské praktiky a rituály, které s vírou v Ježíše nemají nic společného.

Upřímně, nechtěl bych svůj život svěřit žádnému typu lidové magie, a to dokonce ani té, která má křesťanský nátěr. Pokud sledujeme historii nábožen­ ství, pak právě různé formy lidové magie byly hlav­ ním evropským náboženstvím, a to i tehdy, když byla Evropa tzv. křesťanská. Kritériem správnosti byla tehdy a je i dnes „funkčnost“. Jenže poznání, že „mně to funguje“, ještě není známkou správnos­ ti, dokonce ani opravdovosti, protože každá magie alespoň někdy funguje.

Jak poznat Boží řeč?

Jak můžeme vědět, že opravdu slyšíme Boha? Ve

Lukáš Targosz, M. A. (39) Se svou manželkou Ditou založil v roce 2003 Element, místní církev v Hradci Králové, usilující být srozumitelnou církví, která rozumí lidem. Vystudoval Graduate Diploma of Arts (Leadership) na Sydney College of Divinity a Master of Arts (Christian Studies) na Alphacrucis College v australském Sydney. Před působením v Hradci Králové pracoval v Církvi bez hranic v Chomutově, na misii v Indii a léta sloužil jako evangelista v Misijní společnosti Život.

duben 2016 13

foto archiv

TÉMA téma

Starém zákoně je jedna velmi zajímavá pasáž, která dokonce říká, že když hledáme Boží vůli až poté, co jsme vynaložili úsilí pomáhat si modlami nebo bůžky, které můžeme ovládat, Bůh nám dokonce řekne, co chceme slyšet, protože naše srdce u něj stejně není. (Ez 14,3–4) Takové hledání Boží vůle tedy nakonec přináší pochyby: „Co když jsme se přeslechli?“ nebo „Byl to opravdu Bůh?“ Je zvláštní, že když čtete Bibli, nevidíte tam, že by někdo, ke komu Bůh promluvil (a to zcela různý­ mi způsoby), váhal, jestli to Bůh byl, nebo ne, a co má dělat. Když k někomu Bůh promluvil, dotyčný věděl, že to byl Bůh a že musí poslechnout. A to až do té míry, jak říká apoštol Pavel: Běda mně, kdy­ bych to neudělal, protože Bůh mě poslal… Když už Bůh promluvil, promluvil jasně a jistě. Samozřejmě v Písmu jsou i případy, kdy lidé nechtěli udělat to, co jim Bůh řekl. Nikdy ale nebojovali s tím, že jim to řekl. Problém u nich byla ochota ke skutku, ne jistota jeho slova. Odkud tedy pramení náš strach, že „mineme“ Boha a to, co dělá?

Je jednoduché zapomenout, že Bůh je osoba, a začít nad ním přemýšlet jako o síle, principu nebo povinnosti, prostě jako o něčem neosobním a abs­ traktním, co naplní náš život, ale nemá tvář. Bůh 14 duben 2016

však tvář má. Je to tvář Ježíše Krista. Bůh je oprav­ dovou osobou, která mluví a jedná, ne souborem morálních pravidel. Byli jsme vykoupeni, abychom sloužili osobě, ne principu. Jsme povoláni potě­ šovat osobu, ne předvádět službu. Můžeme milo­ vat principy a službu, a přitom vypadnout z lásky k osobě.

Kdykoliv jsme tedy v pokušení nemilovat Boha, ale přitom používat jeho slovo s cílem být úspěš­ nější, dostáváme se na půdu magie. Kdykoliv čte­ me Bibli, abychom si splnili náboženskou povin­ nost a uchlácholili Boha, a pak se vracíme do svého reálného života a děláme si, co chceme, dostáváme se na půdu magie. Kdykoliv děláme nějaký ná­ boženský úkon (ano, včetně chození do církve) bez vztahu s Bohem nebo touhou jej poznat, hrajeme si s magií, s přitahováním nadpřirozených sil ke své­ mu prospěchu.

Proto také Bůh magii tak nenávidí. Je to prázd­ ná náhražka vztahu. Je to zdání zbožnosti bez skutečného obsahu. Je to víra bez někoho, v koho je moudré vložit svou důvěru. Proto hledání Boha vždy vyplývá ze vztahu, který s ním máme. Vztah je důležitější; poznání budoucnosti, požehnání a zaslíbení jsou druhotné.

Hledání dobrého života Na druhé straně, touha znát budoucnost je vlastní každému člověku, věřícímu i nevěřícímu. Někdy se zasníme, v situa­ ci, kdy bychom si tak přáli znát správnou kombinaci budoucnosti! Všichni toužíme po odpovědích na otázky typu: Proč se mi dějí tyto věci, ať už dobré, nebo špatné?

Proč existuji a kam jdu? Co způsobí, že budu šťastný? Co mě v životě čeká?

Málokteří z nás jsou skuteční fatalisté, kteří věci zásadně berou tak, jak jdou, a nestarají se, proč a kam to směřuje. Vět­ šinou se tak dělíme na dvě skupiny lidí: na emocionálně založené a na rozumově založené. Obě skupiny hledají budoucnost jinými způsoby a znovu podotýkám, že je jedno, jak moc věřícími nebo nevěřícími jsou. Rozumově založení nevěřící čtou prognózy a statistiky. Nevěřící emocionál­ ní lidé navštěvují „prožitky“ – od Delfské věštírny až po horoskop ve včerejších novi­ nách. Tím, že jsme se stali křesťany, jsme svoji touhu jen zaměřili k Bohu: Rozumo­ vě založení věřící hledají odpovědi v Bibli, knihách a mezi přáteli. Věřící emocionál­ ně ladění jezdí na prorocké konference a „prožívají a cítí“ Boží vedení.

Někteří se tedy postupně stanou odborníky na prognózy vývoje a odhady založené na zkušenostech, jiní se zase pro změnu uchýlí k duchovnu a začnou na sobě nosit nějaké ozdoby, které jim mají přinést štěstí nebo je ochránit před nebez­ pečím. Anebo dokonce navštíví „odborní­ ka“: kartářku, vědmu nebo přímo nějaké­ ho čaroděje.

Někteří si z toho udělali docela dobrou živnost, a to nemluvím o těch podivných paních, co si s vámi za těžké peníze, kte­ ré tečou z vašeho telefonu, povídají po půlnoci v televizi. Mluvím i o těch, kteří „duchovní“ věci prodávají. Na Amazonu si tak můžete koupit sošku třeba svaté­ ho Josefa, kterou když prý zakopete na své zahradě, prodáte kvůli recesi dosud neprodejný dům!

Někteří si nejspíš říkáte, že byste to nikdy neudělali, ale upřímně, v čem je rozdíl mezi těmito často zoufalými lidmi a mezi křesťany, kteří si našli své vlastní způsoby kreativního hledání budoucnos­

komentář

Motivace magického myšlení Jaký motiv stojí za jednáním křesťanů, které popisuje v hlavním článku Lukáš Targosz? Píše, že „…ve skutečnosti je naší největší podvědomou touhou mít věci pod kontrolou, (…) což je v přímém rozporu s vírou.“ Co když ale je tím motivem silná touha poznávat Boží vůli a žít bez hříchu, aby mě Pán Bůh nepotrestal?

Proto to zoufalé snažení vědět všechno přesně. Splnit přesně zákon. Zarputilý zápas o bezbřehou svatost. Strach z toho, že zhřeším, že zklamu sám sebe, svoji představu o sobě, že přijdu o svoji důstojnost… A na druhé straně strach z toho, že mě Pán Bůh potrestá, když něco neudělám podle jeho vůle. Proto potřebuji přesně vědět, co mám dělat. Hledat a najít Boží vůli, a tím se vyhnout trestu – Pána Boha si buď udobřit, nebo i do budoucna naklonit.

Podstatné je, co si myslíme o sobě a o Pánu Bohu – ostatní už se bude podle toho odvíjet. My jsme hříšní a hříšní zůstaneme – nedělejme si o sobě iluze.

Naše představa nebeského Otce je, že je šťastný a spokojený, když jeho děti nezlobí, chovají se tak, jak mají, a plní si náboženské povinnosti. Paradoxně ale Pán Ježíš mluví o jiné Otcově radosti. Otec se nejvíce raduje, když si nějaký hříšník uvědomí svůj hřích, lituje ho a prosí o odpuštění. Představa, že se nám podaří vymýtit hříchy z našeho života, je iluzí. Je jen jediný autentický postoj mezi námi a Bohem, a to je postoj hříšných synů a dcer, ke kterým hříšnost patří jako součást jejich identity zde na zemi.

Co si myslíme o Pánu Bohu? Kdo je? Kým je pro mne? Je-li pouze spravedlivým Bohem, je-li přísným dozorcem, který číhá, aby mě mohl přistihnout při hříchu, má-li neúnavné oko, které sleduje, zda se v mém životě neobjevila odchylka od cesty pravdy, aby mě mohl potrestat, nezbývá nic jiného než se soustředit cele na svoji zbožnost, své hříchy. Milost si musíme zasloužit. Mohu se ho snažit nějak naklonit, uplatit. Třeba pravidelnou četbou Bible nebo knih z nakladatelství Návrat domů, modlitbou…

Což ale je-li opravdu tím dobrým, milujícím Otcem, jak o něm svědčí Písmo?

Tím, který nás vykoupil, uzdravuje nás, rád si nás zamiloval, nevzdá se nás? „Což bych tě mohl jen tak vydat? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo. Nedám průchod svému planoucímu hněvu, protože jsem Bůh, a ne člověk.“(Oz 11,9) Potom končí naše ustrašenost. Otevřeme se Duchu svatému, který nám dá citlivost k tomu, aby nás naše hříchy neznechutily. Abychom se víc než vlastní zbožností začali zabývat něčím užitečnějším, třeba zvěstováním nebeského království.

Asi každý někdy zažil pochybnosti, zda cesta, pro kterou se rozhodl, je ta, kterou mu připravil Bůh. Jsme bytosti křehké, omezené, takže stopy nedokonalosti nese i naše rozhodování. Existují ovšem lidé, kteří se trápí, pro které se právě tyto pocity stávají břemenem k neunesení. Bojí se, že jim hříchy stejně nebudou odpuštěny. Vtírá se jim myšlenka, že byli nehodně u večeře Páně, že se nedostatečně pomodlili… Modlit se máme, ale jak dlouho, kolik minut ráno a večer stačí, abych si zajistil Boží přízeň, aby to bylo správně? A co když při modlitbě usnu?

Aby mě Pán Bůh nepotrestal za neúctu k němu…

Slyšela jsem vyprávění starší ženy, která kvůli nejistotě, zda se modlí dost, správně a uctivě, prožívala velké výčitky svědomí. A potom jednou při návštěvě dospělého syna pochopila. Syn se usadil v křesle a povídali si. Po chvíli usnul.

Matka se nenaštvala, že jí nevěnuje pozornost, nezačala do něj šťouchat, ale vzala deku a po špičkách ho přikryla. A v tu chvíli jí to došlo. Náš Bůh je dobrý otec. On zná naši únavu. A když se nám při modlitbě zatoulají myšlenky nebo usneme, s láskou a pochopením nás přikryje.

Tam, kde dojde k osvobození od příliš panovačného svědomí, výhrůžná zvěst se promění v osvobozující radostnou zprávu, v evangelium. Tam může růst zdravá víra. Naše cesty nejsou dané předem, ale Pán Bůh nám je odkrývá krůček po krůčku a vždycky nově. Schopnost rozeznat dobré nezůstává člověku jen proto, že už ji někdy měl, ale musí se udržovat tím, že se člověk správně jednat pokouší.

■ Daniela Sedláčková, Sbor CB Praha – Soukenická

duben 2016 15

foto archiv

TÉMA téma

ti? Zapichují prsty do Bible po krátké modlitbě, ať je Bůh vede, dělají různé rituály (správná modlitba, správná technika, správné místo a správný čas) nebo si na základě příběhu starozákonního Gedeona, kte­ rého Bůh volal, ale on váhal kvůli své malé víře, kla­ dou takzvaně rouna. Neberou přitom v potaz, že se Gedeon modlil proti zákonům přírody, kdežto oni si kladou rouna dosti pravděpodobná.

Nikdo z nás není zrovna nadšený z množství roz­ hodnutí, která musíme každý den udělat. Někdy je nám Boží názor jasný (známe ho z Bible), stejně ho ale slyšet nechceme. Dá se říci, že 90 % toho, co ke křesťanskému životu potřebujeme, už skutečně zná­ me z učení Ježíše Krista a apoštola Pavla. Přesto se ale fixujeme na těch zbývajících 10 % (koho si vzít, kam se přestěhovat, co dělat za školu či zaměstnání atd.) a žijeme svůj život ve stresu, abychom náho­ dou neminuli Boží vůli.

Mnoho křesťanů tak spoléhá na to, že je Bůh povede nadpřirozeným, někdy až obskurním způ­ sobem. Chuck Swindoll tento způsob nazývá „teo­ logie woo-doo“, jsou to totiž klasické pověry natřené křesťanským nátěrem. Příklady? Muži jedoucímu v Praze se před filipínskou ambasádou porouchá auto, a tak usoudí, že by tam měl být misionářem. Žena by ráda jela na výlet do Izraele, ale není si jis­ tá. V informačním letáku si všimne, že zájezd poletí 16 duben 2016

letadlem Boeing 747. Ráno se probudí zrovna, když budík ukazuje 7:47, a tak usoudí, že je to znamení, aby odjela. Na internetu si přečteme, že kdosi nosil křížek pro štěstí, a tak si i my nějaký na krk pověsí­ me, a najednou se nám začne dařit.

Co mají tyto věci společné? Každá magie ales­ poň někdy funguje. Jinými slovy, když něco udělá­ me, třeba jen formálně, vždycky se dostaneme do situace, že se někdy trefíme. A když ne? Vždycky můžeme hodit mincí ještě jednou nebo si koupit noviny s jiným horoskopem nebo zabodnout prst na jiné místo v Bibli. Chceme zkrátka slyšet to, co chceme udělat. Jinými slovy, hledáme potvrzení svých tužeb, protože ve skutečnosti je naší největší podvědomou touhou mít věci pod kontrolou. Touha mít věci pod kontrolou je však v přímém rozporu s vírou.

Víra je důvěra Víra není formulka ani něco jako kód k trezoru se schovaným pokladem. Není to způsob, jak přinutit Boha udělat to, co chceme. Víra není složitý mecha­ nismus, který musíme hluboce studovat, abychom ho pochopili. Židům 11,1 nám říká, že „víra je pod­ stata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme“. Vírou jsme si jistí tím, v co jsme předtím jen doufali.

Boží zaslíbení jsou mostem mezi nadějí a vírou, díky nim můžeme s plnou jistotou Bohu důvěřovat.

Jinými slovy, víra je důvěra, že Bůh je přesně tím, kým říká, že je, a že udělá, co slíbil, že udělá. Pří­ kladem nám může být malomoc­ ný v Lukáši 5,12, který říká Ježíši: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš ho uzdravil – jako by tím říkal, že to je přesně to, co hledá.

Tento muž rozpoznal, kdo Ježíš je a co je schopný udělat, a pokorně se zeptal, zda je ochoten to udělat.

Jinými slovy: Víra je ochota předat kontrolu Bohu.

Máme tendenci takovou definici víry odmítat, protože bere auto­ ritu z našich rukou a dává Bohu plnou kontrolu. To nám vadí, pro­ tože mnohokrát nechceme Boha, chceme kapesního bůžka, které­ ho můžeme ovládat. Cílem víry však není získat to, co chceme my, cílem je žít podle Božího charak­ teru a zaslíbení. Konečně víra je důvěra, že Bůh ví, co dělá. Pozor, nemluvím o fatalismu typu: „Asi to tak Bůh chce, abych trpěl.“ Tento Bůh, ve kterého jsem složil důvěru, totiž říká něco jiného.

Jeremiáš 29,7–13 popisuje, jak izraelskému národu různí proroci předvídali, že jej Bůh musí osvobo­ dit z babylónského zajetí, protože tam by přece svůj lid mít nechtěl.

Ale Jeremjáš lidi povzbuzuje, aby se tam zapojili do normálního života. A pak z ničeho nic jim říká, co vlastně pro ně chce: Já sám pře­ ce vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš pro­ spěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději.

Dovolíme Bohu převzít kontrolu nad svým životem, ať se v něm děje cokoliv, protože důvěřujeme, že nám chce dát budoucnost a nadě­ ji? To je nakonec otázka, o kterou jde především, pokud se chceme vymanit z náboženství strachu hnaného lidovou magií. ■

komentář

Dětská víra a dospělé myšlení „Koukej, tady mám kouzelnou skříňku. Hodím do ní korunu a vypadne bonbón!“ Nějakou takovou větou doplněnou trochou šikovné manipulace s obyčejnou krabičkou od čaje snadno okouzlíte čtyřleté dítě. S obdivem bude hledět na vás a s touhou na vaši magickou krabičku. Nebude řešit, na jakém principu by asi mohl pracovat stroj v krabičce, aby z mince vyrobil bonbón. Bere to za hotovou věc. A za rok či dva dojde při vhodné shodě okolností třeba k závěru, že když vysloví nebo si pomyslí „ať mě zítra nebolí bříško“, skutečně ho další den bříško trápit nebude. Taková kouzla jsou v tomto věku lákavá, je v nich trochu přitažlivé záhadnosti, trochu dobrodružství a trochu naděje na úlevu.

Sami si tyto zkušenosti z předškolního období vlastního života budeme vybavovat asi těžko, ale naši rodiče by nám mohli potvrdit, jak jsme byli důvěřiví navzdory logice či racionalitě souvislostí. Takové je v určité fázi svého vývoje každé normální dítě a je to tak v pořádku. Od předškolního věku do raných školních let je magičnost jednou z charakteristik dětského myšlení. Podporuje přirozenou dětskou důvěřivost. Teprve s dalším vývojem kognitivních schopností a s přírůstkem poznatků o našem světě je tento rys myšlení zastíněn logickými úvahami s využíváním různých vědeckých zákonitostí a souvislostí. Zjistím například, že bolení bříška hodně souvisí s tím, čím vším jsem ho naplnil. Na základě toho opustím své kouzelné zaříkávadlo a věnuji pozornost jídelníčku.

Nicméně schopnost důvěřovat i tomu, čemu dokonale (nebo vůbec) nerozumíme, nám Bohu díky zůstává. Běžně ji využíváme v každodenním životě. (Za chvíli pošlu redaktorovi časopisu e-mail, přestože je pro mě záhadou, co všechno se při tom v notebooku a na cestě e-mailu děje.) A také ji potřebujeme v rozvoji vztahu s Bohem: „Nebudete-li jako děti, nevejdete do království Nebes.“ (Mt 18,3) Boží odpovídání na modlitby, naděje opírající se o Kristovo vzkříšení, naše svoboda v souvislosti s Boží svrchovanou vládou nad světem – to jsou příklady skutečností, nad nimiž i nejbystřejšímu mysliteli „rozum stojí“. Abychom mohli uskutečňovat život s Bohem, potřebujeme zdravou dávku „magického myšlení“, potřebujeme důvěru, která nevyžaduje důkazy, zdůvodnění ani argumenty. Je to důvěra dítěte, které se vrhá do náruče nebeského Otce, přestože neví, co přesně ho čeká.

Dospělý člověk dovoluje své důvěřivosti vhodně spolupracovat s prozíravostí a úsudky opřenými o jasná (například racionální) zdůvodnění. Domnívám se, že přiměřeně zralý následovník Krista činí totéž. Apoštol Pavel k tomu vyzývá: „Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí.“ (1K 14,20) Vztah s Bohem stojí na daru víry, která však neubírá nic z hodnoty jiného Božího daru – daru rozumu. Proto se například snažíme porozumět Písmu, studujeme zákonitosti duchovního života, uvažujeme o strategii misijní práce či hledáme principy pastýřské péče.

Na jedné straně tedy „žijeme z víry, ne z toho, co vidíme“ (2K 5,7), na druhé straně usilujeme dorůst „zralého lidství“, abychom nebyli „nedospělí, zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.“ (Ef 4,13n) Učíme se důvěřovat Bohu, ale nenecháme se obalamutit šarlatánstvím, pověrami ani pavědami. Osobně nemám problém hodit si korunou, když se v ospalém ránu nemohu rozhodnout, zda si vezmu jedny či druhé ponožky. Ale důrazně odmítnu, když mi obchodnice s lidským neštěstím a nejistotou nabízí, že mi za drobnou úplatu vyvěští lepší budoucnost. Je zvláštním paradoxem, že v naší takzvaně ateistické společnosti bývá křesťan obhájcem zdravého selského rozumu.

Učíme se dnes nesnadnému úkolu: Stát nohama zdravého rozumu pevně na zemi a srdcem důvěřivě spoléhat na Krista.

■ Samuel Jindra, psycholog

duben 2016 17

Foto archiv

příběh

cesta víry jany hlaváčové

Prošla jsem temnotou S

tane se, že člověk prožije nějaké „nepodařené“ životní období a snaží se ho co nejrychleji zapo­ menout. Chtěla bych se podělit o zkušenost svého života, kterou nerada oživuji a o které jsem ne vždy a ne s každým ochotna hovořit.

Vyrůstala jsem v pěkné rodině. Každou volnou chvíli jsme trávili společně buď na výletech, nebo na chatce s kouzelnou ovocnou zahradou. Už od mala mne rodiče vedli k velké samostatnosti a zodpo­ vědnosti. Po revoluci v roce 1989 (bylo mi jedenáct let) se moje maminka se sestrou nadchly učením „Zlaté mysli“, které zdůrazňuje schopnost ovlivnit dění kolem sebe pomocí pozitivního myšlení a víry 18 duben 2016

v sebe sama. Samozřejmě mi obě byly inspirací, pro­ tože jsem se sama nacházela v období hledání smys­ lu života a své existence. Hodně jsem se zajímala o různá náboženství, ze kterých mne nejvíce lákal buddhismus.

Zámoří V mých sedmnácti letech mi rodiče umožnili roční školní pobyt v USA. Byla to ohromná zkouška samo­ statnosti. První rodinu, do které jsem byla umístěna, jsem musela z mnoha důvodů opustit. Týden jsem prožila jako „homeless“; bydlela jsem u kamarádky, dokud jsem si ve škole nenašla rodinu novou. Moc

se mi líbili. Měli dvě dcery v mém věku a hned při prvním setkání mi bez okolků naservírovali pravi­ dla, která budu muset akceptovat.

Jedno z tohoto „desatera“ byla povinnost cho­ dit s nimi každou neděli do kostela. Pobavilo mne to a souhlasila jsem. Sbor byl velmi charismatický a já jsem se poprvé setkala s nadšeným kostelním zpěvem za doprovodu kytary a bicích, s plamenným kázáním horlivého kazatele, ale i s pokornými mod­ litbami. Byla jsem konfrontována s životem upřím­ ných křesťanů.

Jejich víra ale nezapadala do mé teorie o bytí a životní cestě. Hledala jsem tu vlastní, velkou, osvo­ bozující Pravdu. A vskutku, po pár měsících se mi Pán Bůh dal sám poznat. Začala jsem chápat mluvu a chování své „adoptivní“ rodiny. Prožívala jsem hor­ livou zamilovanost do Boha.

Také jsem se pravidelně a upřímně modlila. Toužila jsem po osobním vztahu s Pánem Bohem. Toužila jsem po Božích darech, které (dle mého úsudku) nepřicházely. Zpětně se domnívám, že jsem toužila spíš po emočním naplnění.

Pamatuji si na postupně se plížící duchovní tem­ notu – těžkou, černou, neprostupnou deku, nad kte­ rou lze tušit Pána Boha, ke kterému však není možný přístup. Na jakýsi hluboce nešťastný vnitřní pocit, že zde něco není v pořádku. Trpěla jsem fyzicky, duševně i duchovně. A se mnou i mí nejbližší. Rodi­ če mi nerozuměli, ačkoli se mi snažili naslouchat.

Chtěla jsem jim dát nahlédnout do svých pocitů, ale nedařilo se mi to.

Toto období trvalo dva a půl roku. Spousta mých známých mne zavrhla, někteří nade mnou zlomili hůl, byli přesvědčeni, že mi už není pomoci.

Zpátky doma

Boží zásah

Po návratu do Čech jsem hledala společenství, ve kterém bych zakotvila. Byla jsem zranitelné, důvěři­ vé křesťanské nedochůdče, které potřebuje duchov­ ní oporu zkušenějších bratrů a sester. Bohužel jsem potkala nesprávné lidi, kteří se za křesťany považovali, ale jejich biblické učení bylo pokrou­ cené, což jsem ve své nezkušenosti nebyla schopná rozpoznat.

Pamatuji se, že mne zpočátku velmi tichý vnitřní hlas varoval. Ve svém nadšení jsem jej ale nevnímala a nechala jsem se přemoci výmluvností členů i hlav­ ního duchovního skupiny. Pomalu jsem se zaplétala do spárů sekty. Hlavní duchovní byl velký psycholog a manipulátor. Brzy rozpoznal mé slabiny a začal mě svazovat, vydírat a vysávat. Pokřiveným výkladem Písma mi doslova vymyl mozek. Byla jsem schopná udělat věci, na které bych za normálních okolností ani nepomyslela.

Postupně mě odstřihával od mých kamarádů, od mých koníčků, od školy i od mých nejbližších. Sebral mi sebevědomí a sebedůvěru. Z veselé, činorodé dív­ ky se stala paranoidní, nedůvěřivá, nelaskavá troska.

Bála jsem se chodit sama v noci, bála jsem se přejít ulici, přestala jsem zpívat a hrát na flétnu, nevěřila jsem si, ukončila jsem vztahy se svými „bývalými“ kamarády. Všichni se mi zdáli málo duchovní, zabý­ vali se zbytečnostmi. Opovrhovala jsem snahou svých rodičů zabezpečit finančně rodinu. Nechá­ pala jsem, proč má člověk studovat něco jiného než duchovní literaturu. Nešla jsem na vysokou školu, ačkoliv jsem k tomu měla předpoklady.

Bibli jsem sice četla pravidelně, ale chápala jsem ji skrze výklad hlavního duchovního, tedy pokřiveně.

Jednoho dne, když jsem byla opět v extrémním psy­ chickém vypětí, mi Pán Bůh sejmul klapky z očí.

Přesně si pamatuji na ten moment a nemám pochy­ by, že přišel od Boha. Prožila jsem „návrat ztrace­ ného syna“. Nejenom ve vztahu k Bohu, ale také ke svým vlastním rodičům.

Poznání toho, v jaké „bryndě“ se nacházím, při­ cházelo postupně. Domnívám se, že pokud by mi Pán Bůh odhalil vše najednou, asi bych se nezvratně zbláznila. Každý den jsem objevovala a rozkrývala malé části temnoty, která mě pohltila.

Našla jsem si nové křesťanské společenství – Cír­ kev bratrskou v Liberci, kde tehdy působil bratr Jiří Hofman. Byly to pro mne duchovní lázně. Postupně jsem vyznávala své hříchy (tak, jak se mi vybavova­ ly) a začala rozumět Písmu pravdivě. Trvalo mi přes půl roku, než jsem našla zase svoji osobnost a své vlastní myšlení. Přesto jsem často mívala flashbac­ ky, úzkostné paralyzující stavy, kdy se mi vracelo bývalé pokřivené vnímání, temnota, strach.

V současnosti prožívám velikou vděčnost za kaž­ dý nový den. Pán Bůh mi umožnil vrátit se do nor­ málního života, vystudovat a potkat Jakuba – mého muže, se kterým čekáme každým dnem druhé dít­ ko. Někdy si přeju, abych to všechno nemusela pro­ žít. Vím ale, že to mělo smysl. Možná bych bez této zkušenosti byla příliš sebevědomá a pyšná na to, že se mi všechno v životě daří. Neměla bych pochopení pro slabší, pro trpící a pro selhávající. Přesto děkuji Pánu Bohu, že dává i dar zapomnění.

■ Jana Hlaváčová,

Sbor Církve bratrské Liberec

duben 2016 19

Zápisník

Dalimil Petrilák člen CB Brno – Kounicova, nadšený cestovatel do „neturistických“ míst naší planety

N

a parkovišti celního terminálu stálo odhadem dvacet červených kamionů s bílými návěsy, všechny vypadaly na chlup stejně. Vybrali jsme si řidiče, který k jednomu z nich zjevně patřil. Násle­ doval rozhovor (já česky, on čínsky, oba používáme ruce a výraznou mimiku): Já: „Dobré ráno, jedete do Khorogu?“ Řidič: „Jasně.“ (přikyvuje a svaly v obličeji nepoužívá) Já: „A myslíte, že by­ chom se mohli s vámi svézt?“ (ukazuji na nás a na kamion) Řidič: „Ale jo, proč ne, hoďte si batohy nahoru.“ (ukazuje rukou do kamio­ nu, jde ke dveřím a otvírá je) Já: „No to je super, děku­ jeme moc!“ Řidič: „Sedněte si a za chvíli vyrazíme.“ Mezihra: Sedíme téměř hodinu v kamionu, řidič venku kouří. Po hodině si jde sednout za volant.

Já: „Kdy myslíte, že vyrazíme?“ (ukazuji na volant a točím rukama) Řidič: „Čekáme na razítko a hned potom vyrazíme na cestu.“ (Jednou rukou si jakoby razítkuje druhou ruku a potom ukazuje do dálky.)

O půl hodiny později jsme opravdu vyrazili na 300 km dlouhou cestu do Khorogu, správního města oblasti Horní Badachšán. Tato oblast je jen o něco málo menší než naše republika, zato tam žije asi 220 tisíc obyvatel a průměrná nadmořská výška je nějakých 4 000 m. n. m. Kdysi dávno tudy vedla Hedvábná stezka a procházel tudy například i Marco Polo. „Dálnice“, po které jsme jeli, je jedinou sjízd­ nější spojnicí tohoto území se zbytkem světa a je tu i dost provoz – auto potkáte často i dvakrát denně.

Tři sta kilometrů jsme urazili za krásných dvanáct 20 duben 2016

hodin. Ukazatele otáček, rychlosti ani stavu nafty nefungovaly, ale řidič měl vše zjevně pod kontrolou.

Jmenoval se Si, moje jméno se mu vyslovit nepoda­ řilo, zato se mu velice líbilo jméno Honzovo. Si byl komunikativní, povídali jsme si o všem možném (on čínsky, my česky).

Chtěl koupit moje hodinky, říkal, že ani neví, co vlastně veze, že támhle se před pár měsíci zřítil s kamionem kamarád, tady že mají dobrou rybu. Asfalt do těchto krajů zatím nedo­ razil (nebo možná už zas odešel), cesta je proto sice značně široká, ale také hlu­ boká. Člověk si už po něko­ lika hodinách není zcela jistý, kde má jednotlivé orgány, protože žaludek se plynule prohazuje se stře­ vy, plícemi i mozkem.

Dorazili jsme do tábora u Khorogu. Stojíme na par­ kovišti, deset Číňanů a dva Češi, a česko-čínsky se snažíme domluvit. My jim vysvětlujeme, že děkuje­ me za odvoz a že půjdeme dál. Oni se rozhodli, že nás chtějí na noc ubytovat v táboře, protože venku to je nebezpečné a mohli by nás okrást. Z toho jsme spíš nabyli dojmu, že by nás mohli okrást v táboře.

Ale Číňani byli v přesile a začali nás odvádět pryč od parkoviště.

Protože moje postava není vyloženě zápasnická a byl jsem jen o trochu vyšší než řidiči, domluvi­ li jsme se v rychlosti s Honzou, že půjde první. Je skoro o hlavu vyšší než já, má mnohem větší sílu a v kapse měl velký lovecký nůž. Jsou chvíle, kdy se člověk modlí k Bohu opravdu upřímně a opravdu rychle. Toto byl ten případ. Nakonec se ukázalo, že nám opravdu jen chtěli nabídnout nocleh, takže po spánku na tvrdé posteli jsme ráno v klidu vyrazili na další cestu. ■

Foto Autor

Česko-čínský stop

vikář Sboru Církve bratrské v Trutnově Narodil jsem se v roce 1966 v Trutnově v křesťanské rodině. Důslednou výchovu a osobní příklad víry i služby rodičů i prarodičů obohatily stovky vyslechnutých kázání a duchovních programů v prostředí Církve bratrské. Jsem za to Pánu Bohu vděčný. Svůj život jsem svěřil Pánu Ježíši v 17 letech, kdy jsem na mládežnické dovolené na jedné skále v Českém ráji směl z Boží milosti vybojovat, že jedině uznáním vlastní hříšnosti a odpuštěním se může i moje vychovaná víra překlopit do osobního vztahu s Bohem, který jsem tak záviděl svým rychlejším vrstevníkům z bysterské mládeže. Manželku Alenu jsem našel na Valašsku ve stejně postižené (tzn. věřící) rodině. Máme spolu tři děti, Michala (24 let), Jakuba (22 let) a Adélu (18 let), které díky Pánu už také svoji víru překlopily.

Bulletin Rady Církve bratrské vychází jako příloha časopisu Brána

Pavel Bischof

V

yučil jsem se elektromechanikem pro automatizační techniku, získal maturitu večerním studiem v témže oboru, pracoval jako dělník, seřizovač, zkušební technik nebo technolog v elektrotechnické výrobě. Po pádu socialistického státního zřízení jsem se nechal na deset let profesně zavát do školství jako mistr odborného výcviku učňů, později učitel automatizační techniky a počítačů na průmyslovce. Dalších deset let jsem sbíral zkušenosti v holandské obchodní firmě jako správce IT, vedoucí obchodního úseku a ředitel dceřiné společnosti.

Ve svém domovském sboru v Trutnově jsem pomáhal budovat modlitebnu, podílel se na práci v mládeži, v dorostu, ve staršovstvu i na službě kázáním. Vzpomínám, že po svém prvním laickém kázání jsem třicet metrů za nejbližším rohem Pánu Bohu v slzách sliboval, že už mu nebudu Jeho dílo dalšími kázáními kazit. Rozpisy služeb ale byly nemilosrdné a já svůj slib neměl odvahu dodržet. Dnes vím, že to tak mělo být, protože Pán Bůh svým svatým Duchem může i neumělé laické kázání přetvořit v živé Boží slovo dotýkající se lidských srdcí a mého vlastního především.

V posledním zaměstnání mi Pán Bůh dal tvrdě najevo, že věnovat všechny své síly k zajištění růstu nejrůznějších ekonomických ukazatelů není cesta, na které mne chce mít. Prožil jsem tak z Jeho milosti „další spasení“, protože mi dodal odvahu a možnost vystoupit z hodně rychle jedoucího vlaku, který přibrzdily modlitby mnohých blízkých i vzdálených přátel. Chvíli jsem postával na nástupišti a čekal, co dalšího pojede kolem, až „přijelo“ pozvání ke službě v církvi. Jasné a neodmítnutelné. Tak jsem nastoupil.

Ještě jsem nenašel místo k sezení, zdá se, že tam ani taková místa nejsou.

Je tam ale hodný Pan Průvodčí. On mne ujistil, že jsem ve správném vlaku a slíbil, že nějaké místo už najde. Vypadá to, že mne nejprve pošle do knihovny a za zvuku kol provozu trutnovsko-úpického sboru mne donutí přestat se vymlouvat, že jsem jenom laik. ■

4/2016

duben 2016

• Rada se na svém březnovém jednání věnovala přípravě výroční konference CB. Do předsednictva konference navrhla kazatele Petra Geldnera a Pavla Féra. Oba toto pověření přijali.

• Na základě stanoviska administrátora i staršovstva Sboru Církve bratrské v Bystrém, na základě doporučení Odboru pro vzdělávání Rady CB i rozhovoru v Radě CB doporučuje Rada CB letošní Konferenci Církve bratrské ordinovat podle čl. 8 odst. 4 Ústavy CB vikáře Tomáše Cvejna za kazatele Církve bratrské. Bratr Cvejn sloužil po řadu let (během služby kazatelů Samuela Jindry a Romana Touška) jako pověřený pracovník sboru (vedoucí stanice) v malém společenství stanice bysterského sboru v Rychnově nad Kněžnou.

Z jednání RCB v Praze březen 2016 • Na základě stanoviska administrátora i staršovstva Sboru Církve bratrské v Horní Krupé a rozhovoru v Radě CB doporučuje Rada CB letošní Konferenci Církve bratrské udělit podle čl. 8 odst.

5 Ústavy CB volitelnost za kazatele v Církvi bratrské kazateli Janu Talánovi.

Bratr Talán původně sloužil jako kazatel Jednoty bratrské; z reorganizačních důvodů tuto službu opustil a absolvoval vikariát Církve bratrské.

• Vikář Pavel Bischof bude do své vikářské služby uveden v nedělním shromáždění trutnovského sboru Cír­ kve bratrské 24. dubna 2016 kazatelem Davidem Novákem.

• Rada CB souhlasí s umístěním vikáře Ondřeje Vavrečky od léta 2016 ve Sboru Církve bratrské v Prostějově.

• Rada CB vzala na vědomí informaci ze Sboru CB v Benátkách nad Jizerou, že staršovstvo sboru počítá s trváním vikariátu vikáře Jiřího Serbuse na stanici v Milovicích ještě po dobu minimálně dvou let. Rada toto stanovisko založené na dohodě vikáře a staršovstva sboru, které nijak nevybočuje z rámce platných obecných pravidel vikariátu, akceptuje.

• Ve Sboru Církve bratrské v Ústí nad Labem proběhla volba kazatele. Rada CB vzala na vědomí, že za správce tohoto sboru byl zvolen kazatel Miroslav Haszics, který se své nové funkce ujme pravděpodobně k 1. září 2016. Rozšíří

duben 2016

Konference obnovy

J

ednou z věcí, které se nám v CB v poslední době nějak nepovedly, byla kolize termínů několika dobrých akcí a konferencí. Proto jsem si při přípravě konference o obnově sborů v duchu chystal pro hlavního řečníka omluvu, proč nás přijede tak málo… O to větší byl můj údiv a radost, když se nás 20. února sešlo v žižkovské modlitebně okolo 120 účastníků z 22 sborů. Ukázalo se, že otázka duchovní obnovy je na mnoha sborech velmi aktuální.

Nejedná se o nic nového, známou frázi „církev stále se reformující“ (eccelsia semper reformanda) použil již Karl Barth údajně inspirován Augustinem. Jinými slovy, zdravá církev potřebuje sama sebe stále znovu podrobovat re-formaci, tedy novému formování se.

Nejde o to být „trendy“, přizpůsobovat se poptávce, ale neustále hledat, jak staré a neměnné evangelium předávat v měnícím se světě.

Na první pohled se může zdát, že o obnově není třeba dlouze mluvit, že se stačí modlit. To jistě ano, modlitba je základ, zároveň si to ale nijak neprotiřečí s tím, že se pokoušíme provést některé konkrétní kroky, za které se modlíme. A právě těm byla konference věnována.

Přednášející na základě Písma vytipoval deset znaků zdravého misijního sboru a na tomto základě vedl posluchače, aby přemýšleli, jak si jejich sbor duchovně stojí. Lze namítnout, že je těžké popsat jakékoli znaky, které by duchovní zdraví sboru určovaly. Přece vše, co se v církvi děje, je Boží dílo. To jistě je, zároveň by nás ale tato realita neměla vést k fatalistickému a zároveň pseudoduchovnímu postoji typu: „Je to Boží dílo a já s tím nic neudělám.“ Jsme spolupracovníci na Božím díle, proto je legitimní věci pojmenovávat a s Boží pomocí se je pokoušet i měnit.

Stanovení diagnózy

Poté, co si posluchači vymezili určitý půdorys, na kterém se lze při přemýšlení o vlastních sborech pohybovat, pokoušeli se stav svého sboru pojmenovat. Autoři cesty obnovy definovali čtyři druhy sborů: zabezpečený, v ohrožení života, na hranici a nakonec sbor zdravý.

Je nad možnosti tohoto článku popisovat, jak se od sebe jednotlivé typy sborů liší. Jako účastník jsem mohl docela dobře diagnostikovat přinejmenším svůj sbor a na mnoha příkladech vidět, kde potřebujeme změnu a kde si naopak stojíme dobře. Podobné pocity prožívali i mnozí další účastníci.

V tomto bodě mnoho konferencí o církvi končí. Použijeme-li lékařskou terminologii, končí diagnózou, maximálně obecnými prohlášeními, že se musíme více modlit a více vyhlížet Boží moc a milost. To jistě ano, zároveň mi podobné rady připomínají, jako kdybychom alkoholikovi řekli, že nemá pít alkohol, nebo gamblerovi, že nemá chodit na automaty. Cílem cesty obnovy není pouze poskytnout diagnózu, to je jen počátek. Je pravda, že už získání diagnózy je bolestivé, to autor často zdůrazňoval. Jinými slovy pravda bolí, zároveň bolest z pravdy je cestou k novému začátku.

Poté, co měli účastníci možnost alespoň zhruba vymezit, jak na tom jejich sbor je, začal rozhovor o tom, co brání obnově sborů a co je naopak pro obnovu nezbytné. Jak si na půdě sboru alespoň

přibližně zmapovat jeho duchovní zdraví, jak si klást nepříjemné a těžké otázky a zároveň jak se posunout z komfortní zóny myšlenek ke konkrétním krokům a případným změnám.

Pracovní tým

Jedním z důležitých nástrojů cesty obnovy je založit ve sboru „tým sborové obnovy“, který má za úkol začít podle určitých kritérií mapovat sbor a následně mu sdělit výsledek. Uvedu pár způsobů, podle kterých tento tým pracuje.

Má například za úkol vymyslet biblický příběh, který sbor nejlépe charakterizuje. Anebo má zmapovat, jak vypadá skladba obyvatel v okolí sboru a jak by se tomu mohla přizpůsobit sborová misie.

Skupina se také může pokusit sepsat klíčové historické milníky života sboru, najít způsob, jak o své práci se sborem a s vedením sboru mluvit atd.

Jinými slovy, ve sboru pracuje skupina lidí, která má za úkol provést hlubší diagnostiku duchovního zdraví sboru. Seminář, který jsem popisoval, byl pouhým úvodem, hlubší sondáž se odehrává v místním sboru právě službou týmu sborové obnovy.

tak počet kazatelů, kteří do naší republiky přicházejí sloužit ze slovenských sborů.

• Daniel Fajfr a Petr Raus informovali Radu o vývoji situace Sboru CB v BrněBetanii a jeho stanice Na cestě. Po řadě jednání je otevřená cesta k převodu členů stanice Na cestě pod Sbor Církve bratrské Vsetín-Maják.

• David Novák informoval Radu CB o průběhu únorového semináře Cesta obnovy ve Sboru CB Praha-Žižkov.

Setkání se zúčastnilo cca 130 lidí z 22 sborů. Pozitivní byla i zpětná reakce sborů, které se do projektu zapojují.

Poděkování patří organizátorům i kazateli Aleši Kratochvílovi, který se podílí na přípravě pracovních materiálů.

• Bronislav Matulík informoval Radu o únorové konferenci „Co udrží dnešní manželství a rodinu aneb zápasy manželství a rodiny v proměnách času“ s hlavními řečníky prof. Janem Sokolem a PhDr. Pavlou Cimlerovou. Konferenci připravil OMAR, zúčastnilo se jí cca 60 posluchačů. Dodatkem zprávy bratra Matulíka bylo obecné upozornění, že se v poslední době stává problémem přemíra celocírkevních akcí ve stejných či blízkých termínech. Je nutné oznamovat připravované akce do ústředí církve včas, aby mohly být zahrnuty do kalendáře celocírkevních akcí, kterým je pak dána priorita.

Z jednání RCB v Praze březen 2016 Sborový seminář

Po několika měsících práce týmu následuje celosborový seminář zaměřený na to, jak vést sbor ke změně. Seminář se dá zkrátit do tří otázek: Co chceme ve sboru zachovat? Co chceme odložit?

Co chceme vytvořit? Pokud tímto seminářem sbor projde a pokud chce pokračovat, následuje slavností bohoslužba, při které se sbor definitivně rozhoduje vydat se na cestu obnovy. Následují další kroky, které směřují k vypracování velmi konkrétního plánu, vedoucího k případným změnám. Další informace najdete na www.cestaobnovy.cz.

Podobných seminářů jsem pár slyšel a popravdě řečeno, jsem k nim skeptický. Většinou se totiž jednalo o inspirativní myšlenky, které ale skončily popsaným blokem; myšlenky byly časem vytlačeny dalšími myšlenkami a semináři. V čem byl tento seminář jiný, když ne v nějakých naprosto zásadních a převratných myšlenkách?

Byl jiný ve svém pragmatismu.

Vím, že slovo pragmatismus má v našem jazyce (po právu) negativní konotace a jako učitel filozofie moc dobře vím proč. V pří-

• Tajemník Petr Grulich informoval Radu CB o setkání statutárních zástupců, které se podobně jako lednová pastorální konference CB věnovalo rozhovoru nad návrhem textu nových Zásad CB. • Rada CB vzala na vědomí zprávu o hospodaření za rok 2015 a schválila rozpočet na rok 2016. Podrobný materiál bude předložen Konferenci Církve bratrské.

• Podle zákona o účetnictví je od 1. ledna 2016 Církev bratrská povinna konat audit. Rada navrhuje Konferenci, aby audit vykonala Ing. Jitka Kolářová (JK tax & audit).

• Rada CB obdržela žádost ETS o vyjádření zřizovatele, které bude připojeno k žádosti při jednání o další akreditaci Vyšší odborné školy. Vyjádření vypracuje místopředseda.

duben 2016

• Rada pověřuje ekonomku sestavením oficiálního seznamu osob pracujících ve Vězeňské duchovenské péči (VDP) a následným uhrazením členského příspěvku VDP podle zjištěného počtu osob.

• Rada CB na základě souhlasu staršovstva Sboru CB Brno-Kounicova schválila služební cestu diákonky Márie Uhlíkové do USA. Mária Uhlíková byla přijata univerzitou Wheaton College k šestitýdennímu postgraduálnímu kurzu European Summer Study Programme, který proběhne v termínu 6. června až 14. července 2016. Absolvování kurzu je finančně kryto stipendiem.

• Rada CB přijala zprávu ze studijního volna kazatele Petra Kučery. Příslušná část jeho studijního volna je tím i formálně uzavřena.

• Rada CB vzala na vědomí zápis z jednání Valného shromáždění Ekumenické rady církví, které se sešlo 26. listopadu 2015. Valné shromáždění vyslechlo a přijalo zprávu předsedy ERC Daniela Fajfra, věnovanou akcím Ekumenické rady církví, problematice uprchlíků a imigrantů v Evropě a tématu kooperace státu a církví. Podobně se věnovalo zprávě generální sekretářky ERC Sandry Silné a hospodaření ERC. Proběhla rovněž volba nového předsedy a místopředsedů ERC; protože na post předsedy nebyl nalezen vhodný kandidát, uvolil se Daniel Fajfr v této funkci ještě jeden rok setrvat. Prvním místopředsedou ERC byl na funkční období 2015–2017 zvolen synodní senior Českobratrské církve evangelické Daniel Ženatý, druhým místopředsedou na stejné funkční období superintendent Evangelické církve metodistické Petr Procházka.

• Rada CB vzala podobně na vědomí zápis z jednání Řídícího výboru Ekumenické rady církví z 10. února 2016.

• Rada CB vzala na vědomí zápisy z jednání seniorátů Jižní Čechy a Východní Čechy – jih.

Připravil Petr Raus, místopředseda RCB duben 2016

padě semináře obnovy se ale jednalo o tu část pragmatismu, která se zaměřuje na vzdělání a klade důraz na to, že informace mají hodnotu, pokud jsou realizovatelné v praxi. Písmo tento přístup shrnuje slovy: „Nebuďte jenom posluchači, ale i činitelé slova.“ Tedy nestačí pouze uronit slzu nad stavem sboru, nad svou milovanou církví, je třeba hledat zcela konkrétní nástroje a způsoby, jak to, co není zdravé, napřímit a uzdravit. A to, co naopak zdravé je, pojmenovat a zachovat.

Půjde o dlouhodobý proces

Jak snad z textu plyne, seminář byl úvodem k tzv. cestě obnovy, do které v tomto roce vstupuje několik sborů CB. Jedná se o několikaletý proces, který by měl sborům pomoci změnit to, co pokulhává a odumírá. Nejedná se o kouzelný nástroj zaručené změny, jde o pouhý nástroj.

Je třeba dodat, že Cesta obnovy byla vyzkoušena ve stovkách sborů, a to především v USA, ale i v mnoha sborech osmi evropských sesterských církví. Autor semináře cesty obnovy často zdůrazňoval, že mnoho sborů po něm chtělo něco rychlého, instantního a rychle fungujícího. Jenže nic takového neexistuje. Pokud chce sbor projít proměnou, pak se musí připravit na dvě věci. Bude to trvat dlouho a bude to bolet. Zároveň to bude spojeno s překročením komfortní zóny, kdy možná některé věci budeme muset přestat dělat a naopak něco nového začneme.

Jak se mi blíží padesátka, začínám si u sebe stále více uvědomovat dvě odporné vlastnosti. Jsou to cynismus a skepse. Cynismus má tendenci se věcem vysmívat a zlehčovat je, skepse pak opakovat Kazatelovo „nic nového pod sluncem“. Člověk už leccos zažil, leccos viděl a naučil se, že když příliš nedoufá, nepřijde ani zklamání. Proč se pokoušet o obnovu sboru, když nějak žijeme? Na odpověď musí každý přijít sám.

Jisté je, že pokud se sbor nereformuje, časem se deformuje. Stává se uzavřenou a světu těžko pochopitelnou skupinou. Proto nám naši moudří předkové předali ono ecclesia sepmer reformanda est.

A my vlastně neděláme nic jiného, než naplňujeme tento odkaz.

Mám naději, že k tomu alespoň někde přispěje i Cesta obnovy.

■ david nováK, Rada CíRKve BRaTRSKé

STALO SE

Pronásledování v Indii V Indii narůstá pronásledování křesťanů. V roce 2014, kdy se vlá­ dy v zemi ujala hinduisticko-nacionalistická strana BJP, se situace křesťanů a ostatních menšin značně zhoršila. Jenom v prosinci 2014 bylo v hlavním městě New Delhi zaznamenáno pět útoků na koste­ ly. Naposledy vpadl dav do katolického kostela sv. Alfonse a vyházel na zem hostie. Kvůli této zhoršující se situaci demonstrovalo 5. února před katedrálou v New Delhi asi 350 křesťanů. Byli zatčeni, protože se údajně provinili proti zákonu o shromažďování. Mezi zatčenými byl i generální sekretář Celoindické křesťanské rady John Dayal.

Komise pro náboženskou svobodu Indické evangelické aliance zazna­ menala jenom v prosinci 31 útoků na křesťany; během uplynulého roku jich bylo 144, avšak kromě toho jich řada není oficiálně zaznamenána.

Na katolické straně bylo hlášeno 5 obětí pronásledování, 300 útoků na kněze a celkem 7 tisíc protikřesťanských incidentů.

Obama zaštítil Národní modlitební snídani Každý rok se druhé úterý v únoru shromažďují ve Washingtonu před­ ní zástupci politiky, hospodářství a náboženství k Národní modliteb­ ní snídani. Jejího 63. ročníku se 9. února zúčastnilo v hotelu Hilton 3 600 osobností ze 130 zemí světa. Poprvé se jí zúčastnil i tibetský duchovní vůdce dalajláma, což vyvolalo protest čínské vlády. Zůstal pouze pasivním účastníkem, nicméně prezident Obama ho pozdra­ vil z pódia jako „dobrého přítele“ a vyzdvihl ho jako příklad „žitého milosrdenství“.

Národní modlitební snídaně se poprvé konala v roce 1953 za účasti tehdejšího prezidenta Dwigta D. Eisenhowera a od té doby se jí pravi­ delně zúčastňují všichni dosavadní američtí prezidenti. Jejím cílem je shromáždit lidi s různým společenským, kulturním a náboženským pozadím. „Neptáme se: Jsi katolík nebo evangelík? Jsi muslim, bud­ dhista nebo hinduista? Ptáme se: Zajímáš se o Ježíše?“ vysvětlil kon­ cept tohoto modlitebního setkání poradce Dougles Coe. Podle IDEA (ve spolupráci s

) zpracoval –juml-

no comment Boží slovo v hospodě Křesťanské hnutí Svěží výrazové formy (Fresh X – z anglického Fresh Expressions) zaznamenalo úspěch ve Velké Británii. Jde o snahu zasáhnout evangeliem lidi, kteří si nenajdou cestu do kostela, v kavárnách, hospodách a bytech a vtáhnout je do diskuse o křesťanské víře. Hnutí podporuje i Chrischona International (v CB dobře známá), která se též zúčastnila projektu Church goes Pub (Církev jde do hospody) v Německu. Cílem projektu je oslovit lidi, pro které jsou „ nedělní rána moc časná, kostelní lavice moc tvrdé a kázání příliš teoretická“. Při hospodských bohoslužbách mohou posluchači u piva slyšet životní příběhy, zpívat písně a klást otázky.

GLOSA

Daniel Raus Jsem člověk od přírody pověrčivý.

Kdybych se nehlídal, nejspíš věřím každé blbosti, která mě napadne.

Z tohoto pohledu mě těší české statistiky, neboť ukazují, že nejsem zdaleka sám. Právě naopak, nacházím se na ideálním místě Evropy. Pověrám a amuletům se tady daří víc než kdekoli za našimi humny.

Jób a pověry Kdysi jsem pověrčivě četl Bibli.

Zásadně jsem přeskakoval Jóba, abych se do něj příliš nezabral a jeho trable neskočily na mne. Je to divná postava s divným osudem, člověk by se s ním neměl kamarádit víc, než je zdrávo. Kdo chce létat, nemá příliš studovat osudy padlých.

Jenomže pak jsem dolétal a hluboko na dně jsem si řekl, že horší to už stejně nebude. Že se tedy podívám, co to tam o tom Jóbovi vlastně píšou.

A tak se stalo, že jsem se do té knihy začetl, že jsem se od ní nemohl odtrhnout, že jsem se do ní zamiloval, že jsem jí beznadějně propadl. Být pověrčivý, řeknu: Tohle zavání osudem.

Když Jób debatuje se svými kamarády, vlastně se taky dotknou jedné pověry. Kámoši totiž mají krásně jednoduché pravidlo: Kdo se dobře chová, tomu se dobře daří. Kdo se chová špatně, ten se zhroutí. Z toho vyplývá: Když se někdo zhroutí, ať zkoumá, co vlastně v životě zblbnul. Jak úžasné.

Jak jednoduché. Jak logické.

A jak falešné. Jak kruté. Jak škodlivé. Jób se choval ideálně a stihlo ho nejhorší zlo. Dokáže tohle nějaká pověra obsáhnout? Nevím, klepu na dřevo, klobouk dolů, pokud ano. ■

duben 2016 21

DO PÍSMA

Genesis 27,1– 46

Izák žehná Jákobovi I

zák ví, že brzy umře. Až dosud nesl dědictví, které obdržel od Abrahama. Nespočívalo jen v hmotných statcích. Nejde o člověka, ani o jeho výsadní pozici. Lidé, majetek i postavení mají sloužit k zachování a rozvíjení duchovního dědictví svěřeného Hospodinem. Slovy NZ jde o rozšiřování Božího království na zemi. To je prudce v rozporu s dnešní modlou individualismu.

Slavnostní akt otcovského požehnání doprová­ zí hostina. „Bude to před Hospodinem,“ říká Izák.

Chce připravit zvláštní pokrm. Není to přímo oběť, ale spíše hod bohoslužebného rázu.

Tradičně dědictví a požehnání patří prvorozené­ mu. Rebece kdysi Hospodin řekl: „Dva národy jsou ve tvém nitru, dvojí lid z tvého lůna se navzájem oddělí. Jeden lid bude silnější než lid druhý a starší bude sloužit mladšímu.“ (Gn 25,23). Způsob Ezau­ ova života neodpovídal přijetí dědictví čítajícího ovce, (snad) velbloudy a život ve stanu. „Ezau se stal mužem znalým lovu, mužem divočiny, kdežto Jákob mužem mírným, bydlícím ve stanech.“ (Gn 25,27) Za třetí: Ezau působil hoře rodičům. Vybral si ženy kanaánského původu.

Přesto volá Izák Ezaua a chce po něm jídlo. Ne­ jde o obyčejný pokrm, nemá hlad. Jde o pochoutku, která „zbystří“ jeho citlivost a má „výbornou chuť“.

Sešlý a osleplý Izák chce být prozíravý. Takovýto pokrm má zjemnit jeho vnímavost na zjevení. Zdá se, že nebyl slepý jen fyzicky, ale i duchovně.

Mgr. Radislav Novotný (38) Druhý kazatel sboru CB Soukenická. Žije s manželkou a třemi dětmi ve Staré Boleslavi.

22 duben 2016

Proč Izák posílá Ezaua na pole? Židovskému čtenáři zabíjení zvířat na poli hned připomene praktiky kanaánských národů obětující zvířata běsům. Skrývá se zde nějaký temný odkaz, který by naznačoval, že Izák a Ezau byli spřaženi kul­ tem souvisejícím s polem? Jinde se mluví o Ezau­ ovi jako o muži pole. Izák pro svou náklonnost k Ezauovi přehlíží, že ho Hospodin zamítl a že dávno žehná Jákobovi. Jákob získal prvorozenství od Ezaua a Bůh o něm mluvil jako o vyvoleném.

Rebeka tu vystupuje jako ochránkyně Božího dědictví. Chrání svého muže před zlým rozhodnu­ tím. Sáhne ale po lsti.

(5–10) Rebeka navrhne svému protežovanému synovi Jákobovi, aby obelhal otce. O vztahu Jáko­ ba a Izáka mnoho nevíme. Dá se usuzovat, že nebyl ideální. „Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba.“ (Gn 25,28) Nyní je Jákobova nedůvěra vygradována. Zneužije slepoty otce? Má ho obelstít a vzít podvodem, nezá­ konně, to, co mu náleží? Jsou za tím léta střádané hořkosti z odmítání otcem?

Rebeka sama připraví oblíbený pokrm, který má jeho otec rád. Ne zvěřina z pole, ale dar z Jákobo­ va stáda má být přinesen před Hospodina k aktu požehnání a předání dědictví. Rebeka pohrdá způsobem života Ezaua. Hořké zklamání Izákovi i Rebece působí jeho manželství s Chetejkou Jehúdi­ tou a Basematou. (Gn 26,35) Ne, Ezau není vhodný.

Rebeka má jasno, musí zasáhnout.

(11–17) Jákob se obává zlořečenství. To zname­ ná okamžité vyobcování z rodiny. Rebeka riskuje, vsadí na jednu kartu i vlastní život. Její horlivost je poznamenána netrpělivostí. Prosazuje Boží zaslíbe­ ní vlastním úsilím, což sice vede ke zdárnému cíli, ale nakonec to způsobí ještě větší nevraživost mezi jejími syny. Může takto vypadat Boží plán? Boží vel­

korysost ale přikryje i toto selhání. Jákob jako lout­ ka v matčiných rukách poslechne.

(18–29) Nastává nejtěžší chvíle. Izák si ověřuje totožnost a Jákob lže. Pravda, že napůl. Prvorozen­ ství si koupil od bratra. Vůně šatu přesvědčuje Izá­ ka. Je zde syn Ezau a políbí ho. Tím začíná ceremo­ nie předání požehnání.

(30–37) Jákob opustí otcův stan a objeví se Ezau.

Spěchá, ale přišel pozdě. Oba jsou zděšeni, jakmile jim dojde, co Jákob spáchal. Ezau roztrpčeně kři­ čí, hořce pláče. Patrně přišel o požehnání a Boží milost. Pln nenávisti vtiskává nový význam jménu, které kdysi znamenalo „ten, který svírá patu“, nyní je „úskočný“.

(38–40) Izák pronese požehnání podobné tomu Jákobovu, ale má opačný význam. Ezau bude žít mimo zaslíbenou zemi. Potomci obdrží Edóm. Ač silný a zdatný lovec, bude sloužit mladšímu bratru.

Nemá cenu se vzpírat. Jedině, bude-li lovit a toulat se bez domova a nebude-li se stavět do cesty vyvole­ nému, bude svobodný. Dostal ponaučení. Nelze do

nekonečna odkládat pokání. Pokud doteď odkládal hledání Boží vůle, zanedbával Boží zaslíbení a jeho Slovo, není se čemu divit, že přišel o to, oč stál.

Požehnání si nevynutí. Spoléhal se pyšně na své schopnosti a svou moc a ty ho nakonec zradily.

(41–46) Ezau plane nenávistí. Za jediného viníka označuje Jákoba. Naštěstí k bratrovraždě nedojde.

Rebeka zasáhne a Jákoba zachrání tím, že ho pošle ke svému bratru Lábanovi do Cháranu, aby si vybral manželku ze synů Šémových. Tím se vyhne bratrovu hněvu. Rebeka přichází o syna na dvacet let, možná se už nikdy nesetkali. Přílišná horlivost a uspěcha­ nost opět stojí za delší a kostrbatější cestou.

Historie Izraele je plná úskoků, lží, podvodů, lstí a nevěry. Z takového rodu si věru Bůh povolává svůj lid!? Ne pro jeho zásluhy, ale ze své milosti. O kolik byl lepší Jákob než Ezau? Oba hříšníci. Jákob ale usiloval o přijetí Hospodinem a o jeho požehnání.

Nakonec ho získal, ale neobešlo se to bez bolestných změn, zapření sama sebe, jak se dozvíme v následu­ jících kapitolách. ■

poznámky Otcovské požehnání Moderní člověk posedlý kultem mladosti těžko pochopí vážnost otcovského požehnání ve starověku. Dnešní příběh by nás měl vést k otázce, proč naši předci tolik usilovali o propojení s předchozí generací a generacemi předešlými. V otcovském požehnání je více, než dokážeme slovy popsat. Rebeka se nezdráhá kvůli tomu obelhat muže a syna svést ke lsti. Jsme neviditelně spojeni s předchozími generacemi. Na nás dětech záleží, jak s obdrženým dědictvím naložíme. Dokážeme ho přetavit v požehnání? Co předáme příštím generacím? „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají.“ (Ex 20,5b–6). Dnes se taví budoucnost tisíců generací. Nežijeme příliš individualisticky, zaostřeni na svou vlastní existenci?

Otcovské požehnání zůstává pro nás tajemstvím, jehož hloubku dnes odhalí málokdo.

Hostina požehnání Slavnostní hostina složená z pochoutky, chleba a vína, připomíná Poslední večeři, která byla také Ježíšovým odkazem a předáním dědictví Církvi. Eucharistie má připomenout, co se odehrálo, když byl Ježíš na zemi, ale také zbystřit duchovní vidění, vnímání Boží vůle a jeho hlasu. Účast na hostině požehnání je něco, co by nám nemělo nikdy uniknout.

V Izákově hostině symbolicky naznačují trojí požehnání – žírnost zemská, hojnost obilí a moštu. Zazní tři prorocká slova.

Nejprve požehnání darů země – dar rosy, tučnosti, obilí a moštu. Nebeská rosa odkazuje k prorockým zaslíbením: „Vydejte, nebesa, krůpěje shůry a z oblaků ať plyne spravedlnost.“ (Iz 45,8) a „Budu pro Izrael jako rosa; pokvete jako lilie, zapustí své kořeny jako libanonský cedr.“ (Oz 14,6) Rosa je obrazem Božího spasení a věku blahobytu, značí zemi zaslíbenou, kterou potomci požehnaného mají naplnit. Druhá část odkazuje na vítězství ode všeho, co zotročuje a ponižuje. Vybaví se nám vítězství bojovníka paží obdařenou silou Boží.

Třetí část mluví o Boží moci, která všechno zaštiťuje svou ochranou, upevňuje, harmonizuje, odráží zlořečení a prokletí. ■

duben 2016 23

Etika

Emoce a duchovní ideál Jak nakládat se svými emocemi? Máme je přemoci a chovat se dle Pavlovského ideálu? Nebo jim otevřít dveře a najít své pravé já?

D

ovolte mi na úvod zabrousit do odborné lite­ ratury: Emoce jsou bezprostředními a subjek­ tivními bio-psycho-sociálními reakcemi jedince na motivačně významné události nebo také psychické procesy jedince vyvolané aktuálními vnějšími jevy a vedoucí k zaujetí postoje k těmto jevům. Emoce rozlišujeme nižší a vyšší. Mezi ty nižší patří osm základních: radost, strach, překvapení, smutek, odpor, hněv, očekávání a důvěra.

Umožňují nám jakýmsi preracionálním způsobem orientovat se v prostředí a v důsledku i žít ve spo­ lečnosti. Jsou nám vrozené, mají ryze fyziologický původ i své tělesné projevy a navzdory své polaritě nenesou morální náboj. Fungují také jako obranné mechanismy proti vnějším vlivům. Například strach nás v důsledku chrání před nebezpečím a hněv nás mobilizuje k útoku či obraně. Takové základní emo­ ce mohou prožívat i některé druhy zvířat.

Naopak vyšší emoce jsou specificky lidské, vývo­ jově mladší a křehčí než emoce nižší. Získáváme je

Mgr. Daniela Zdislava Klimešová Absolventka HTF UK, teologie a psychosociální vědy. Působí jako farářka Husitské církve v Teplicích a zároveň jako kaplanka ve vazební věznici. S manželem Miroslavem mají Rozálii, Bartoloměje a Julii.

24 duben 2016

v průběhu života a opírají se o zvnitřněné hodnoty dobra a respektování konkrétních morálních hod­ not. Jsou nedílnou součástí sociálních vazeb a inte­ lektuálních, estetických a morálních postojů. Jedno­ značně tedy nesou morální náboj, a nerozlišujeme je proto pouze na libé a nelibé (radost x smutek) jako v případě nižších emocí, ale také na pozitivní a nega­ tivní (láska x nenávist).

Ať jde o emoce nižší či vyšší, je nesporné, že pro život ve společnosti plní svou nezastupitelnou roli.

Ovšem zrovna tak je zřejmé, že pro úspěšné zvládá­ ní společenského života je nezbytné emoce, respek­ tive jejich projevy cíleně usměrňovat, zvládat – regu­ lovat. K tomu by měla od počátku směřovat výchova. „Ovládej svůj hněv, neprojevuj radost tak bouřlivě, překonej strach, nedávej příliš najevo smutek,“ slý­ chají často děti od svých rodičů.

Zde ovšem ještě nemůžeme hovořit o „duchovním ideálu“, maximálně o slušné výchově, bontonu. Co je však míněno tím uvedeným duchovním ideálem?

Napadá mě dvojí: jednak novozákonní katalogy ctností a neřestí a podobné texty, které nacházíme zejména v Pavlových v epištolách, a jednak následo­ váníhodný příklad Ježíše Krista.

Pavlovské rozlišování všeho tělesného (tělo pomí­ jitelné, přirozené, starý člověk) od duchovního (tělo duchovní, které obléklo nepomíjitelnost, nové stvo­ ření) může vést k představě, že vše, co z těla pochá­ zí a s tělem souvisí, je hříšné. Tedy i pudy a emoce (rozuměj nižší emoce). Středověk si v této představě vysloveně liboval. Přísný asketismus byl nejen oním „duchovním ideálem“, ale v podstatě jediným všeo­ becně oceňovaným způsobem života. Akceptované byly pouze vyšší emoce, jako jsou například altruis­ mus, čest, stud, cit pro dobro, pravdu, krásu a sprave­ dlnost. Co se nižších emocí týká, ideálem bylo jejich potlačování.

Netřeba být odborníkem, abychom chápali, že existují rozhodně zdravější způsoby, jak s emocemi nakládat. Potlačované emoce způsobují stres, mohou vyvolat neurózy, ale i psychosomatické potíže, vedou k neadekvátním reakcím. Mnohem moudřejší je své emoce přijmout, porozumět jim, Nejenže se na tom shodují psychologové, ale mám za to, že to mnohem

můj názor Zvládání emocí bylo vždy mou slabou stránkou. Výbuchy hněvu, nezřízená radost, nezastavitelný pláč, odpor, který jsem se ani nesnažila skrývat. To vše bylo k zoufalství mého otce nedílnou součástí mého dospívání. Ale ono to k zoufalství mého muže nijak výrazně nepolevuje ani s blížícím se středním věkem. Bohužel jsem zjistila, že pokaždé, když se snažím tyto emoce a jejich projevy potlačit, daří se mi to jen do určité míry, respektive po nějakou dobu.

Potlačuji emoce, které vznikají na základě konkrétních situací, aniž bych změnila svůj postoj k situacím samým. Tím se ve mně hromadí tlak, který se dříve nebo později projeví s mnohem větší silou a intenzitou, často zcela nevhodným způsobem. Jakýkoliv můj pokus „být lepší“ tedy končí nejen nezdarem, ale mnohdy katastrofou. Má neschopnost účinně regulovat emoce mě vede k potřebě změnit postoj k situacím, které ty nejproblematičtější emoce vyvolávají. To je rozhodně úkol dlouhodobější. A dost možná zjistím, že ještě těžší než naučit se zvládat emoce.

mince zcela prost emocí. Evangelista Jan nám zane­ chal zdánlivě bezvýznamnou zmínku o tom, že si Ježíš za tím účelem upletl bič. Pletení biče není práce na chvíli. Kdyby byl popadl někde ležící bič, asi by mohl být podezříván, že se uchýlil k násilí v akutním hněvu. Ten jej ovšem musel během pletení přejít.

Spíše než o hněv mohlo ze škály základních emocí jít o odpor. Odpor ke znesvěcování domu jeho Otce.

Což ovšem neznamená, že se nehněval. O tom, že se hněval, čteme hned dvakrát: Když jeho učedníci bránili dětem v přístupu k němu a když jej chtěli farizeové přistihnout, jak v sobotu uzdravuje muže s odumřelou rukou. Ale emoce, které Ježíš nezastí­ ral, nebyly pouze hněv a odpor. Čteme o smutku, který prožíval, když zemřel jeho přítel Lazar (doslo­ va čteme, že Ježíši „vstoupily slzy do očí“) a k jeho hrobu přišel „rozhorlen“. Dále v seznamu základ­ ních emocí najdeme překvapení. I s ním se u Ježíše setkáváme. Když totiž setník projevil nebývalou víru v Ježíšovu schopnost uzdravit jeho otroka na dálku, čteme, že se Ježíš „podivil“.

A asi nejsilnější výpověď o Ježíšových emocích je text o jeho modlitbě v Getsemane. Čteme o strachu, očekávání, ale také o hluboké důvěře v nebeského Otce. Abych zmínila alespoň jednu z vyšších emocí, několikrát čteme také o Ježíšově soucitu. Například s naimskou vdovou a se zástupy, které byly jako ovce bez pastýře. Nejmenuji všechny ty příklady proto, že bych se domnívala, že je laskavý čtenář nezná. Jen jsem chtěla doložit, jak širokou škálu emocí Ježíš veřejně projevoval, aniž se přitom dopustil hříchu.

Mám tedy za to, že otázka regulace či neregulace, potlačování či nepotlačování emocí je věcí duševní hygieny, nikoliv duchovních kvalit jedince. Ukon­ čit toto své zamýšlení bych chtěla slovy Pavlovými: „Hněváte-li se, nehřešte.“ ■

Foto archiv

více odpovídá onomu výše uvedenému příkladu Ježíše Krista.

V evangeliích nacházíme několik příběhů, které jednoznačně svědčí o tom, že Ježíš své emoce proje­ voval. Asi nejznámější a nejvýraznější příklad tako­ vého jednání je známý text o očištění chrámu. Těžko si lze představit, že Ježíš převracel stoly a rozhazoval

duben 2016 25

KULTURA Jan Hus – cesta bez návratu

Jaká je „Husova pravda“?

V

kinech v Kolíně a Šumperku měli diváci mož­ nost zhlédnout v předpremiéře další film s tematikou doznívajícího Husova výročí. Šedesá­ timinutový televizní snímek Jan Hus – cesta bez návratu v režii Lubomíra Hlavsy promlouvá hlasem polohraného dokumentu. Oficiální anotace upozor­ ňuje: „Tento film však nemá být věrnou historickou

Jan Hus – cesta bez návratu.

Televizní film, ČR 2015, 60 min, režie: Lubomír Hlavsa

rekonstrukcí, ale za cenu určité fabulace má přede­ vším zdůraznit některé z Husových myšlenek a při­ blížit je současnému divákovi.“ Ústřední postavu tak nepředstavuje Jan Hus, ale bývalý italský inkvizitor Robert Tallio, dočasný Husův žalářník, jehož příběh má představit Husovu osobnost. K tomu má Talliovi napomáhat především postava nevěstky Markéty.

Příběh začíná uvězněním mistra Jana, jehož hraje Vladimír Javorský. Krátce poté přijíždí do Kostnice za svým bratrem Robert Tallio v podání Petra Štěpána a dostává pověření, aby jako zkušený inkvizitor dělal Husovi žalářníka a nenápadně ho sledoval a informo­ val o každém jeho hnutí. Dějovou linii doplní setká­ ní Roberta s Markétou, postavou Elišky Křenkové, a Husovými přívrženci. Přes marný pokus o zorgani­ 26 duben 2016

zování Husova útěku spěje příběh ke známému konci na hranici.

Osudy filmových hrdinů doplňuje v duchu doku­ mentu hlas Jiřího Štěpničky, který za doprovodu ilu­ stračních záběrů připomíná historické skutečnosti a snaží se nastolovat otázky. První, kterou klade, se ptá, jaký vůbec Mistr Jan Hus byl? Jak myslel?

Vizuální doprovod pasáží, kde nese hlavní infor­ mační hodnotu zvuková stopa, je různorodý. Jsou to například záběry architektury z míst, kde Hus kázal, nebo historické veduty. Novodobě vytvořený vizuál­ ní doprovod v podobě animací či portrétů Husových současníků, které odpovídají tvářím jejich filmo­ vých představitelů, s vedutami a architekturou příliš neladí.

Pasáže věrné dokumentárnímu stylu užívají běž­ ných postupů televizního dokumentu a ani sdělované informace příliš nepřekvapí. Mnohem silněji působí hraná složka, byť i té se dá řada věcí vytknout. Největ­ ším nedostatkem není deklamování Elišky Křenkové, které postrádá životnost, ale dialogy. V nich je až pří­ liš mnoho vysvětlování a příliš didaktizmu. Divák tak trochu předpokládá, že Robert změní názor na Husa, a může se domýšlet, zda se Markéta polepší, nebo ne.

Když ale hrdinové mluví o svých vnitřních postojích s okatým patosem, ztrácejí působivost a jejich slova vyznívají jako výchovný traktát.

Samotný Jan Hus je představen jako tichý a pokor­ ný trpitel, který má pro každého připravený kousek lásky. Možnost útěku odmítá s jemným, unaveným úsměvem. Až se nabízí otázka, jak se mohl tento muž ocitnout uprostřed mocenského sporu.

Závěrečné záběry míří k současné Praze a při nich se objevuje otázka: Pokud mluvíme o Husově pravdě, co je „Husova pravda“, kterou jsme se v českých ději­ nách tolikrát zaštiťovali? V poslední minutě celého fil­ mu tak zaznívá nejdůležitější poselství, jímž je právě odpověď na tuto otázku: Žít podle Božího slova.

Svým zpracováním a zvláště v kontextu Husova výročí nepřináší film vlastně nic moc nového. Opaku­ je známé informace, předkládá je průměrným způso­ bem. Jediné, co film zvedá výš, je pointa, která je však nosná sama o sobě a de facto předcházející hodinu filmu nepotřebuje. Autorský záměr byl vynikající, ale ke své nesmírné škodě nedokázal řádně vyznít.

■ Kateřina Korábková

Rozhovory s C. G. Jungem W. McGuire, R. F. C. Hull, Rozhovory s C. G. Jungem.

Portál, Praha 2015, 304 s.

Nakladatelství Portál přichází s další publikací věnující se osob­ nosti slavného Švýcara. Jedná se o soubor rozhovorů z let 1933 až 1961, které Jung poskytl různým médiím v různých zemích. Rea­ guje v nich na tehdejší politickou situaci, věnuje se svému vztahu s Freudem a především kolektivnímu nevědomí různých národů.

Na národy lze podle Junga s určitou mírou odstupu také hledět jako na jednotlivce, a to dokonce i v různých věkových etapách. U Něm­ ců například pozoruje obrovský komplex méněcennosti z prohrané války, nad kterým jako velmi citlivý pavouk sedí Hitler a vyslovuje skrytá přání svých spoluobčanů. U Američanů zase Jung nachází obrovskou pragmatičnost, která byť přináší velký pokrok, nechává za sebou pošlapané emoce. Jejich přehlížení jim nedovoluje vyzrát.

Kniha přináší velmi dostupnou formou přehled vývoje Jungových postojů, včetně posunu v jeho chápání archetypální psychologie a významu snů. Jedná se však spíše o popularizační počin, za vrát­ ka odbornosti či do psychoanalytické kuchyně čtenáře nahlédnout nenechává. libor duchek

Mezi maminkou a babičkou Hana Pinknerová – Středověk mého života.

Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2015, 124 s. Útlá knížka navazuje na řadu podobně laděných úspěš­ ných sbírek fejetonů Hany Pinknerové. Jejich jednotící linkou jsou témata vztahů, rodiny, manželství i osobní­ ho zrání. A okrajově i života s Bohem. „Nikdy mě nenapadlo, že mezi maminkou a babič­ kou je ještě nějaký časový prostor!“ shrnuje výstiž­ ně hned v jednom z úvodních fejetonů sama autorka téma své nové knížky. Od doby, kdy napsala úspěšný titul Co Bůh šeptá maminkám, uběhlo několik let a z činorodé maminky je matka dospělých dcer. Rozhlíží se ve své nové roli a zjišťuje, že směr, kterým se ve středo-věku svého života vydá, záleží především na ní samé.

I závažná témata jako krize sebehodnoty, bolestné přenastavo­ vání partnerského vztahu po osamostatnění dětí, odchod vlastních zestárlých rodičů nebo hroutící se vztahy přátel vyznívají povrchně a banálně. Každý kamínek hozený do cesty je zabalen do hedvábného voňavého papíru a uklizen do přihrádky. Žádné velké zakopnutí ani rozbitý nos.

A Bůh? Spíše psychologický důvěrník a našeptavač, nic nekompli­ kující laskavá náruč stojící tak trochu na druhé koleji. Ve stínu. Škoda.

Středověk života ženy by si zasloužil více sebeironie a méně sebepo­ tvrzování. anna duchková

OTÁZKA PRO PhDr. Bedřicha Jetelinu, Th.D., vedoucího Střediska mediální výchovy Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Jak se s významným výročím upálení Mistra Jana Husa vyrovnala Česká televize?

Rok 2015 byl výročím tragického úmrtí Mistra Jana Husa. Postava slavného českého reformátora byla připomínána i v pořadech České televize. A jak se tedy ČT s tématem vyrovnala?

Sledovat jsme mohli svým způsobem kuriozity, jako byla snaha několika raperů zhudebnit Husovy myšlenky, běžné reportáže o husovských tématech ve „standardním“ náboženském vysílání, diskusní pořady na zpravodajském kanále ČT 24, ale také díla mnohem zásadnější.

Jednak velký šestidílný dokumentární cyklus Druhý život Mistra Jana Husa, ve kterém se šest režisérů snažilo Husův život vidět v současných souvislostech, a především třídílný historický hraný seriál Jan Hus režiséra Jiřího Svobody a scenáristky Evy Kantůrkové. A Husovské téma uzavře ještě v roce 2016 polohraná dokumentární rekonstrukce režiséra Luboše Hlavsy Jan Hus – Cesta bez návratu.

Hus tedy nebyl na obrazovkách České televize ignorován, naopak.

Běžný divák pak bude vše hodnotit perspektivou Svobodova hraného filmu, který Husa viděl v duchu toho, jak jsme se ho učili poznávat v hodinách dějepisu nebo jak byl představen ve slavném filmu režiséra Otakara Vávry. Ten, kdo se v programové nabídce České televize orientoval hlouběji, si ale dokázal najít i programy, které mu přinesly na Husa nové a objevné pohledy. ■

duben 2016 27

KULTURA Svědectví o tichu

Když Bůh mlčí K

dyby Bůh byl, jak by mohl dopustit, že…? Proč se modlit, když se stejně stane to, co chce Bůh?

Kolikrát už každý z nás musel čelit těmto otázkám?

Kdyby na nás však byly směřovány jen z našeho okolí, nejspíš by se daly snést. Ale co dělat ve chvíli, kdy zazní v našem vlastním nitru? Jednou z neju­ niverzálnějších odpovědí v křesťanském světě je odkaz na biblickou knihu Jób. Stačí to však?

Angličan Pete Greig, jeden ze zakladatelů světo­ vého hnutí Modlitby 24-7, podobným dilematem procházel v době, kdy byl jeho manželce nedlouho po narození druhého dítěte diagnostikován nádor na mozku. Bolest, nejistota a neschopnost pocho­ pit daný stav ho provedly dlouhou cestou, jejímž výsledkem je mimo jiné i kniha Když Bůh mlčí. Kni­ ha o Bohu, který zdánlivě mlčí, ale přitom je stále pří­ tomný. Kniha, která neobsahuje instantní odpovědi na zmíněné otázky, a přesto může být skvělou ruko­ větí každému, kdo se v podobné situaci ocitnul. Číst cokoliv o nevyslyšených modlitbách z pera „modli­ tebního profesionála“ je osvobozující – nejsem tedy sama, komu modlitby vždy „nefungují“.

Určitě nepočítejte s jednoduchými a očekávanými odpověďmi typu „Bůh vyslyší podle svého rozhod­ nutí“. Pete na sebe vzal nelehký úkol a rozhodl se o tématu nevyslyšených modliteb pojednat zeširo­ ka. Rámec knihy tvoří úvahy o posledních dnech Ježíšova života – Zeleném čtvrtku, Velkém pátku, Bílé sobotě a neděli Zmrtvýchvstání. Navzdory tomu, že není možné vytvořit nějaký „návod k upo­ třebení“, umí Greig z každého dne vytáhnout to nej­ důležitější a vypíchnout vždy jakýsi milník na cestě boje s nečekanými situacemi a nevyslyšenými mod­

náš tip Franz Werfel – Čtyřicet dnů. Vyšehrad, Praha 2015, 752 s.

Ke stému výročí arménské genocidy vyšla znovu kniha Franze Werfela, která podává barvité svědectví francouzského obchodníka arménského původu, který se po selhání diplomacie stane vůdcem houževnatého odporu proti obrovské přesile.

litbami. Každý detail dokazuje, že autor procházel v myšlenkách tyto události více než poctivě; jeho výklad je svěží, překvapivý, nečekaný. Příkladem může být třeba srovnání modlitby Otče náš s Ježíšo­ vou modlitbou v Getsemane. Navíc se na stránkách neodvíjí jen Peteův vlastní příběh, ale i příhody mnoha dalších křesťanů, kteří čelili ve svém životě nečekaným událostem.

Pete Greig – Když Bůh mlčí: vstoupit do ticha nevyslyšených modliteb.

Vydavatelství Rosa, Praha 2016, 300 s.

Za zmínku rozhodně stojí nadhled a čtivost textu.

Náročné téma je zpracováno citlivě, hluboce, a přes­ to s nadhledem a notnou dávkou (anglického) humo­ ru. Tahle kniha není strohou učebnicí ani suchým schematismem na dané téma, ale plnohodnotným příspěvkem, který může pomoci mnohým. Ať už bude nablízku těm, kdo právě procházejí podobnou situací, nebo tišit rány těm, kdo už jí prošli a teď obhlížejí zranění utržené v boji. Může být také pří­ pravou pro ty, kdo zatím něco podobného nezažili, ale je jim jasné, že takové situace prostě k životu patří. Ti, kdo mají rádi praktické příručky, pak ocení závěrečné dodatky s otázkami k zamyšlení a tabul­ kovým souhrnem probraných skutečností.

Pete Greig přijede na počátku května svou knihu představit do Česka na konferenci Zlomené srdce.

Stojí za to, nenechat si tuto příležitost ujít. Pete Greig totiž ví, co říká. Ví to, protože se v tichu a bolesti setkal s Bohem ještě jinak, než jak Ho doposud znal.

■ Lucie Endlicherová, redaktorka Rádia 7

28 duben 2016

Kokosový ořech sám bez mačety neotevřeš Trosečník. Naše představa vyvolá nejspíše dojem lidské trosky, ubožáka ztraceného v prachu a stínu, ztracence, který všechno v životě zkazil a poztrácel už i naději. Zbývá lidská troska vyvolávající soucit. Luis Alejandro Velasco je poněkud jiný případ. Jeho příběh není z prachu ani stínu.

Na moři není prach, zato žhavé slunce. Společenská reakce zde vytvořila hrdinu. „Ptali se mě, jaký je to pocit být hrdinou. Nikdy nevím, co na to říct,“ vyznává, spíše než odpovídá. Otázka i odpověď naznačuje, že tu jde o vážné nedorozumění. S hrdinou totiž necítíme soucit, spíše se na něho díváme s obdivem. On sám nemá k sobě ten obdiv, který mu jiní včera záviděli.

Nakloněnou a přetíženou loď zavalila ohromná vlna a smetla náklad i námořníky. Jeden z nich se ve vlnách zachránil. Totiž z posledních sil se zachytil záchranného prámu. Zde zůstal sám bez jídla, bez pitné vody, bez pomoci. Vše ostatní zmizelo ve vlnách. Jen hodinky na zápěstí odměřovaly čas. Jak dlouho je možno přežít bez pomoci na nekonečném moři? Tato otázka je ústřední otázkou celého příběhu. Hrdinstvím není čekat – ani na tu jistou smrt.

Známe mnoho dobrodružných příběhů. Je to dobře zpracovaná a vyhledávaná literatura. Zde však příběh vypráví on sám, trosečník. To je zpověď!

Je to jeho vlastní příběh zachycený v paměti do nejmenších podrobností

a zapsaný pohotovým reportérem. Příběh nezahrnuje jen události, ale i osobní pocity. Neštěstí vlastně začíná již v přístavu předtuchou a strachem, neočekávanými projevy strachu, jenž by neměl provázet zkušené námořníky.

Trosečník prožívá den po dni v různých pokusech odvrátit záhubu. Ve dne je hrozné spalující slunce. Všechno je v pohybu, ve vlnách. V noci neskutečná samota. A přece je obloha plná pevných hvězd. Shlížejí na trosečníka stejně jako na přátele kdesi na pevnině. Náhle je tu však překvapující návštěva. Je tu jeho starý známý, usměvavý námořník, kterého tak dlouho neviděl. Trosečníkovi se nezdá, že je to pouhý přelud. Povídají si spolu chvíli. Zmizí a znovu se objeví. Ve dne však mizí naděje. Někdy přilétnou rackové a navečer v pět pravidelně připlují žraloci.

Přežít celý týden v prámu ztracen v Karibském moři bez jídla a pití je něco výjimečného. Stala se z toho senzace. Prezident republiky mu udělil vyznamenání a blahopřál k hrdinství. Dostavily se lákavé nabídky reklamních agentur. Něco opravdu vydělal. Nakonec říká: „Nikdy mě nenapadlo, že prožít deset dní na moři o hladu a žízni může být dobrý kšeft.“ To vše jsou materiální reakce současného světa. Čtenář však jistě nepřehlédne ty zvláštní zážitky trosečníka, které patří do jiné, citové oblasti. Sen či halucinace prožívá velmi konkrétně snad v souvislosti s odepřením hmotných tělesných potřeb. Kromě toho je tu i předtucha neštěstí, zaznamenaná zcela obecně a skupinově. Předčasný nesmyslný strach. Trosečník dodatečně nachází transcendentální souběh zážitků na moři s jednáním svých blízkých na pevnině. Zádušní mše, domácí obřady. To nelze snadno odbýt výstředními podmínkami. Člověk má patrně jisté skryté schopnosti.

Měl by si jich být vědom, ale nepodlehnout jim, i když musí zahodit ten kokosový ořech.

■ BlahoSlav KošťáK

Gabriel García Márquez: Zpověď trosečníka, Odeon, Praha 2004, 112 s.

”

Hlad a žízeň není ještě hrdinství. Předtucha neštěstí a strach, to není ještě osud. Život má skryté rezervy – není však v našich rukou.

duben 2016 2

církev bratrská

Ústava CB, článek 3, odstavce 2 až 5

Členství v církvi 2 Základním posláním Členů je především milovat Hospodina, svého Boha i své bližní, zachovat věrnost svému Spasiteli a Pánu Ježíši Kristu, praktikovat osobní křesťanskou víru a službu, aktivně se podílet na službě Sboru a Církve bratrské. Členství v Církvi bratrské je vždy vázáno na jeden Sbor, ve kterém Člen rozvíjí svůj duchovní život a službu.

Převod členství mezi jednotlivými Sbory nepodléhá zkoumání podmínek podle čl. 3 odst. 1 Ústavy. Členství v Církvi bratrské zaniká smrtí, vystoupením Člena nebo na základě rozhodnutí Staršovstva podle ustanovení Řádu Církve bratrské. Zánik členství nezakládá vůči Církvi bratrské žádná práva.

Jan Luhan Komise Církve bratrské pro Řád

S členstvím v církvi má dnes řada lidí problém.

I když uvěří, je pro ně těžko přijatelné závazné členství kdekoliv. Je to rozdíl oproti minulosti, kdy bylo pokládáno za čest, že člověk byl členem nějaké organizace nebo spolku. Je to podobné jako s manželstvím – v dnešní společnosti stále více lidí preferuje nezávazné soužití bez uzavření manžel­ ství. Ale nedá se nic dělat, církev je a musí být na jednu stranu živým organismem, na druhou stranu také fungující organizací. Členství na základě osobního rozhodnutí a vyzná­ ní Ježíše Krista za Spasitele a Pána patří od počátku ke „genetickým znakům“ Církve bratrské. Kdy­ si bývalo považováno dokonce za důležitější než křest. Ten byl chápán pouze jako jedna z podmínek plnoprávného členství.

Svědectví novozákonní církve jasně ukazuje, že křesťan nemůže existovat bez závazného společen­ ství sboru. Ústava CB proto nepočítá s tím, že by někdo mohl být členem církve bez členství v kon­ krétním sboru. Ústava se zabývá také ukončením členství. Výslov­ ně uvádí, že členství v CB končí smrtí člena (na roz­ díl od „členství“ v neviditelné církvi Kristově!). Dob­ 30 duben 2016

rovolnost členství je potvrzena také právem z církve vystoupit. Ukončení členství rozhodnutím staršov­ stva znamená buď vyloučení člena pro závažné porušení církevní kázně, nebo vyřazení z evidence v případě ztráty kontaktu.

David Novák Rada Církve bratrské

Členství je v CB vázáno na přijetí Pána Ježíše Kris­ ta jako osobního Spasitele a na křest. Propojuje se zde jak vertikální rozměr víry – já a Kristus, tak i horizontální – já a církev. Vertikální rozměr nám ukazuje, že jsme církví vyznavačskou, členství není příslušností k organizaci, ale k živému Kristu. Křest v tomto pojetí znamená já a Kristus a církev. S círk­ ví mají někteří věřící problém, když tvrdí, že k víře nepotřebují být členy, že jim stačí Kristus a církev neviditelná. To je ale podobné, jako tvrdit, že nám k životu stačí neviditelný partner. Nestačí, stejně jako nám nestačí neviditelná církev. Pouze v církvi viditelné lze někoho povzbudit, někomu posloužit nebo přijmout napomenutí. Zatím jsem nezjistil, jak povzbuzovat někoho, kdo není vidět…

Slovo člen je poněkud nešťastné, ale doposud se nám nepodařilo vymyslet jiné. Důležitější je jeho

smysl, a tím je veřejné připojení se ke kon­ krétnímu společenství a ochota s ním nést dobré i zlé. Jiná věc je, že připojením k dané­ mu společenství se k něčemu zavazujeme, něco slibujeme. Obávám se, že pro někte­ ré lidi se členský slib stává jistým druhem folkloru, u kterého se příliš nepředpokládá, že by měl být brán vážně. Myslím, že zde je třeba promýšlet, jestli změnit členský slib, nebo se učit jej brát vážně. Osobně jsem pro druhou variantu.

Pavel Černý Komise Církve bratrské pro Zásady

V době Starého zákona bylo důležité pat­ řit k Božímu lidu. Izrael nebyl definován pouze rodovým původem, ale bylo možné se do něj připojit také vírou (Rachab z Jeri­ cha, Rút Moábská). V Novém zákoně čteme o církvi, kterou podle Ježíše „brány pekla nepřemohou“. (Mt 16,18) Po dokončení Kristova díla a vylití Ducha začíná zvěs­ tování evangelia apoštoly. První lidé, kteří uvěří, jsou v Jeruzalémě připojeni ke spo­ lečenství věřících a církev roste. Kdo uvěří a pokřtí se, je připojen k lidu Nové smlouvy a do místní církve.

Apoštolské učení nezná soukromé křesťanství. Ten, kdo uvěří v Krista, se stává ratolestí vinného kmene. (J 15,5) Ratolest je spojena s kmenem, a tím i s ostatními ratolestmi. Být sólovým křesťanem bez církve je ekleziologickým kotrmelcem a zřeknutím se biblických důrazů na společenství Kristova těla, ve kterém má každý člen své zvláštní místo a úlohu. V tomto duchu Ústava definuje členství jako aktivní podílení se na službě místního sboru i celé denominace. Křtem je věřící připojen k obecné církvi a svým členským slibem se stává součástí místní­ ho společenství církve. Členství je přenos­ né do jiných sborů, pokud člen mění např. své bydliště či zaměstnání. K zániku člen­ ství dochází úmrtím, vystoupením nebo na základě kázeňského rozhodnutí star­ šovstva sboru.

■ připravil petr raus

historie Členové Kristovy církve Slovo „církev“ je překladem řeckého „ekklésiá“. Původní význam tohoto slova je „shromážděni vyvolaných“ (shromážděni lidu, vojska, obce; sněm).

Nový zákon ho používá až na malé výjimky pro označení církve Kristovy.

Věřící v Ježíše Krista jsou těmi „vyvolanými“ ze světa, které Bůh „povolal ze tmy v předivné světlo své“, sevřel a spojil láskou Kristovou a shromáždil v jednotu nového lidu Božího.

Hovoříme obvykle o církvi neviditelné a o církvích viditelných.

Neviditelnou církví rozumíme celek všech věřících v Pána Ježíše, kteří jsou vskutku jeho vlastnictvím. Tato církev se rozprostírá přes všechny národy, jazyky a jednotlivé církevní „jednoty“. Její matrikou je „kniha života“ v nebesích. Sám Pán zná plný počet jejích členů.

Církvemi viditelnými nazýváme jednotlivé církevní větve, jednoty a sbory, jež tvoří viditelné celky na této zemi.

K tomuto rozlišování jsme vedeni zejména dvěma skutečnostmi: 1. Žádná viditelná církev neobsahuje všech věřících v Krista.

2. Každá viditelná církev má ve svých řadách i ty, kteří jsou křesťany jenom podle jména. Žádná viditelná církev se tedy nekryje s církví neviditelnou, neboť jsou jistě i jiní věřící v Krista mimo její řady a nikdy nemůže zaručit, že všichni zapsaní v její matrice jsou také zapsáni v knize života.

Dvě úskalí nalézáme v rozlišování na církev viditelnou a neviditelnou: 1. Předně je tu nebezpečí, že se spokojíme s ideálem církve neviditelné, která potom jediná má být „bez poskvrny a vrásky“, a nebudeme se starat o čistotu a krásu církve a sboru, do kterých nás Pán Bůh postavil.

2. Poté je druhým nebezpečím, že v myšlenkách na členství v církvi neviditelné zapomenu na to, že církev Kristova má být na tomto světě „vidět“, že o ní lidé musejí vědět, a že tedy já se nemohu spokojit s členstvím v církvi neviditelné, nýbrž se musím připojit k jejímu viditelnému sboru.

Každá viditelná církev je a bude corpus mixtum (tělo smíšené). To ovšem neznamená, že se mám a smím smířit s hříchem v církvi a nevěřící připouštět ke stolu Páně. Je pravdou, že se nikdy nemůžeme ujistit, že všech 100 % členů naší církve jsou údové těla Kristova. Vždyť my vidíme jenom to, co je před očima, a jedině Hospodin prohlédá až do hlubin srdce. Jenom On může definitivně potvrdit, že svědectví úst se shoduje s vyznáním srdce. Ale mnohé dává vidět strážným na baštách siónských, takže ve velké většině případů zcela dobře mohou posoudit, zda se slovo vyznání shoduje se skutečností. Tuto strážnou službu nesmíme zanedbat. Vždyť údem církve může být jenom ten, kdo je Páně vlastnictvím. Touha po církvi Kristově, milostnou kázní očišťované, je typickým znakem naší české reformace a nám zároveň velikým odkazem, abychom v úsilí o „krásnou církev“ nepolevovali.

■ Alexander Havránek: Křesťanská etika.

Praha 1971, pp. 55–57.

duben 2016 31

SERIÁL

Stroj na spravedlnost Váhy

radle. Při prodeji jednou rukou zvedl takovou tyč na závěsu do výšky. Na jedné straně viselo závaží a na druhé do misky dosypával, až se ramena vyrovnala. Žádné jiné váze se nevěřilo.

Prodavač pak spočítal v dlani rupie, nadzdvihl roh prostěradla, peníze pod ním schoval a sedl si na to. Obchod byl úspěšný, spravedlivý a zajištěný proti zločinu.

Ani dnes ještě vahám neodzvonilo. Chodím pro léky do lékárny,

Rovnováha není principem Boží spravedlnosti Bůh miluje právo, řád a spravedlnost. (Ž 33,5) Posměvače vydává posměchu, ale pokorným dává milost.

(Př 3,34; Slovo na cestu) Gravitace je něco jako soudce, kte­ rý rozhoduje o váze, rozlišuje věci a určuje hodnotu. Na zemi to tak pla­ tí a zajišťuje to spravedlnost. Když řekneme „spravedlnost“, máme na mysli právě jakési váhy. Ty jsou také i jejím všeobecně přijatým symbolem. Obchod se bez váhy neobejde, i když se jedná o velmi těžko srovnatelné věci. Váhu dnes prostředkují peníze jako hodnoto­ 32 duben 2016

vá míra, která se ovšem mění. Je tu snaha najít rovnováhu.

Ve vztazích platí podobný zákon rovnováhy: „Jak ty mně, tak já tobě“. Spravedlnost zajišťu­ je soud. Zvažuje činy i zatěžující okolnosti. Hříšník je souzen pod­ le váhy hříchů. Tady ovšem nelze jednoduše prosadit rovnováhu penězi. V lidové představě se hří­ chy vyvažují dobrými skutky.

To je jakési schéma spravedl­ nosti, které v sobě nosíme. Princip rovnováhy platný v mezinárod­ ní politice. Stejně i v manželství.

Uznáváme ho sice všeobecně, ale nemáme v tom čisté svědomí. Utí­ káme se k představě vyvažování.

Jde-li o rozvod, pak se nalezne vratká rovnováha finanční náhra­ dou. Po válce se platí reparace. Úraz se řeší náhradou. U soudu se licituje o náhradě nespravedlnosti a o kauci jako náhradě svobody.

Tohle schéma rovnováhy, jako řešení zobecnělé v materiálním světě, je zřejmě zpochybnitelné a necítíme se s ním spokojeni. Je možno vyvážit hřích? I na tohle téma se spekuluje. Představme si babylonského krále Beltšasara,

foto ARCHIV

Přístroj velice starý, snad jeden z nejstarších vůbec. Je založen na principu rovnováhy sil. V mysli mám idylickou vzpomínku. Na indickém venkově ve státě Andrapradéš jsem kdysi navštívil vesnici, kde byl právě trh. V pestré směsici lidí tu na place seděli obchodníci halasně vychvalující své zboží. Kupci se toulali jakoby netečně sem tam. Kolem pobíhalo zmateně malé prase.

Prodavač seděl na zemi a před sebou měl hromadu zrní na prostě-

inzerce – oznámení

kolem skříně plné léků a jedů. Tady záleží na miligramech. Mají tam na skříni jako symbol spolehlivosti řemesla staré lékárnické váhy! Vyleštěné dozlatova se lesknou v zasklené skříňce, aby zvenčí ani prášek nemohl porušit váhu léčiv. Vzpomínáte, jak se vážilo přesně s těmi droboučkými plíšky, které bylo nutno vybírat pinzetou? Když se podrobně zadíváte na ty přesné lékárnické váhy, tak vás udiví ten prastarý jednoduchý systém rovnoramenné váhy a protilehlých misek. Rovnováha.

Na oběžné dráze satelitu, ve stavu beztíže je konec. Všechno lítá kolem, jako kdyby na ničem nezáleželo. Banán stejně jako bota.

Co se stalo s váhou? Fyzika vám to sice vysvětlí, ale hodnoty jsou jaksi porušeny.

Všechno je ještě asi jinak, než se nám zdá na tom našem rodném světě.

Váha je něco, co známe, s čím pracujeme a s čím musíme počítat. Váhy jsou přístrojem spravedlnosti v obchodě. Využívají přítomnosti gravitace, gravitačního pole. To gravitační pole je v malém okruhu obklopujícím účastníky obchodu s vysokou přesností všude stejné, což umožňuje srovnávání.

Bez gravitace to neplatí.

F-nadace podporuje: – propagaci pořádání kursů Alfa – práci lektorů na školách v programech: 1) Nová generace na dobré cestě 2) Najdilektora.cz – vzdělávání křesťanských učitelů a lektorů pro primární prevenci a etickou výchovu – pořízení evangelizačních materiálů F-nadace vyhlásila výběrová řízení a přijímá přihlášky: do 20. 4. 2016 pro podporu lektorů do 20. 5. 2016 pro ostatní programy

www.f-nadace.cz/granty-2016-17.

■ Konference Křesťan za katedrou

těžkého hříšníka. Opilý zírá na stěnu na zlo­ věstný nápis psaný Boží rukou, rukou soud­ ce. Daniel, prorok, překládá: „Zvážen jsi na vahách a nalezen jsi lehký!“ Lehký? Nemá tam být psáno: Těžký – těžký hříšník? Tady něco nehraje. Jak je to s tou Boží spravedl­ ností, s principem rovnováhy?

Dovolte mi otázku: Je v nebi gravitace?

Nebo stav beztíže? Jak by tam mohly fun­ govat váhy? S rovnováhou, vyvažováním se musíme rozloučit. Co znamená být lehký?!

Je to něco hrozného, stav, který se nedá ničím vyvážit. Zní to jako: Tys byl k niče­ mu! Horší než hříšník. Těžko domyslet, co to znamená.

Pokud je řešení, musí být založeno na jiném principu než na rovnováze. Na jakém? Zbývá jen jeden. Rozhodnutí o milosti.

se uskuteční 15. až 16. 4. v Třinci. Je otevřená učitelům i všem zájemcům o křesťanské vzdělávání. Hlavními řečníky budou Jan Hábl a Radomír Kalenský, konference nabídne i workshopy a koncert skupiny Fusion.

Bližší informace: kzk.sceav.cz, uzávěrka přihlášek 10. 4. 2016.

Omluva čtenářům Na obálku březnového čísla Brány i do článku o mesiánských židech se nám vloudila chyba. Termín „mesiánští židé“ nezní v přepisu hebrejského znění „jehudim mešichim“, jak jsme chybně uvedli, ale „jehudim mešichijim“.

Za chybu se omlouváme a doc. Tomáši Novotnému z FF Ostravské univerzity, který nás na ni upozornil, velice děkujeme. redakce

■ blahoslav košťák

Příště: houby

duben 2016 33

K DISKUSI Žijeme v církvi

Je to i na nás!?

Ano, je to velká zodpovědnost.

Bůh mi natolik důvěřoval (a nato­ lik riskoval), že se rozhodl přebý­ vat v mém srdci skrze Ducha sva­ tého, a tím mi dovoluje odrážet jeho charakter. Takže moje jed­ nání a postoje už neodráží jenom mě. Utváříme dnešnímu světu podobu Ježíše Krista. Potřebuji se umenšovat a Jeho nechat růst, aby tento odraz Boha v mém životě byl co nejvěrnější. Sama na to nemám. Prosím Boha, aby mě proměňoval a vedl tak, aby jeho charakter zářil skrze mě (potaž­ mo skrze církev, jíž jsem součás­ tí) do celého světa.

Jiřina, Brno-Betanie Za svůj mateřský sbor se cítím být odpovědný. Prakticky se tato odpovědnost projevuje modlitba­ mi, spoluprací s ostatními brat­ řími, přemýšlením o směřování sboru a praktickou pomocí tam, kde je potřeba. Neodmyslitelně k tomu patří i pastorační chvíle s bratry a sestrami ve sboru. Je mi líto, že kolikrát jsou mé časo­ vé možnosti omezené a nestíhám vždy to, co jsem si naplánoval.

Jsem rád, že mohu patřit právě do třebíčského sboru a vůbec do Církve bratrské, která mi je svou zbožností, srozumitelností a vyu­ čováním Písma velice blízká.

Tomáš, Třebíč Ano, cítím se za svou církev zod­ povědná. Prakticky se ji snažím „reprezentovat“ svým životem směrem ven. Směrem dovnitř se 34 duben 2016

snažím v církvi sloužit (psaním do sborového časopisu, vedením dívčí skupinky, spoluúčastí na vedení mládeže), a tím pomáhat budovat církevní společenství. Žaneta, Brno-Kounicova

světě tak daří církevní turistice.

Proč, když se objeví problémy nebo se život společenství pře­ stane odvíjet podle jejich před­ stav, někteří souvěrci s lehkostí změní dres? Tím kromě jiného

Ano, cítím se spoluzodpovědný.

Tu s větším a tu s menším úspě­ chem se snažím podle možností a potřeby aplikovat svá obdarová­ ní. Ale především mám na srdci lidi v církvi i mimo ni.

Robert; Praha – Černý Most

odkládají i odpovědnost za sbor, z něhož odcházejí. Často je prý Pán kamsi volá a oni jen poslou­ chají Boží hlas, ale cožpak k nám je Pán nezavolal? Odpovědnost za svazek manželský v naší církvi nezpochybňujeme, ale co odpo­ vědnost za svazek s naší větví (sborem) církve Kristovy? Přiklá­ dáme odpovědnosti za společen­ ství v naší církvi nějakou váhu?

Pokud ano, jakou? Odpovědnost za sbor pro mě rozhodně netkví

Odpovědnost – abstraktní výraz, jenž by měl mít konkrétní odezvu v našem životě. Jak čas běží, kla­ du si otázku, proč se, dle mého názoru, v našem protestantském

foto archiv

Cítím se zodpovědný za svou církev? Pokud ano, jak se tato moje zodpovědnost projevuje prakticky?

Inzerce

v hýčkání pocitu vlastní důležitosti, jako spíše ve vědomí, že když své místo opustím, zůstane prázdné.

Pavel, Ústí nad Labem Cítím se odpovědný za církev, která je nositelkou dobré zprávy o Božím láskyplném jednání s lidmi. Modlím se za to, aby má touha po odpověd­ nosti za viditelnou církev byla vidi­ telná. Seznam projevů neposkytnu, ale nejvíce se promítá do mého povo­ lání vikáře a do uvažování o oprav­ dovosti a přesahu Kristovy svobody do společnosti.

Ondřej, Praha-Smíchov Nikdy jsem tak nepřemýšlel, ale ano, vnímám ji jako „svou“, jako svou šir­ ší rodinu. Prakticky se k ní hlásím, např. v práci máme zajímavou sklad­ bu kolegů – jeden je adventista, jeden katolík, další také z CB – a někdy mlu­ víme o rozdílnostech. Spíš ale jen ze zajímavosti, vždy dojdeme k tomu, že základ, tedy spasení v Kristu, máme stejný. Jeden můj dávný přítel, skrze kterého jsem uvěřil, nerozchodil, že v CB je možno křtít i dítě, a nedoká­ zal se přes to přenést, takže už se nevídáme. Také mi není jedno, zda se v naší církvi nejde proti Božímu záměru, zatím ale díky Bohu nebyl důvod se ozývat.

Zdeněk, Brno-Betanie Za církev jako celou denominaci se, upřímně řečeno, příliš zodpovědná necítím, ale určitě cítím spoluzod­ povědnost za sbor Brno-Královopol­ ská, jehož jsem členem. Projevuje se to tak, že ve sboru sloužím (nejdelší dobu ve vedení chválící skupinky, ale postupně jsem vystřídala i někte­ ré jiné krátkodobější služby), podle svých možností se zajímám o ostatní členy sboru, za některé se modlím.

Několik let jsme se ve skupince žen modlily za kazatele a staršovstvo.

Zuzana, Brno-Královopolská

■ připravil Petr raus

Milá redakce, Jsem vděčný za další číslo časopisu, na který jsem se těšil a který rád čtu, protože obohacuje po duchovní i duševní stránce. Nicméně jsem s určitými rozpaky přečetl článek Mikuláše Vymětala o Vánocích. Druhá polovina jeho příspěvku by mohla (kéž bych se mýlil) vyvolat ve čtenáři domněnku, že Korán či islám je alternativou spasení, které máme pouze ve Spasiteli a Pánu Ježíši Kristu: „…není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ (Sk 4,12) Nejenže jsem v Koránu nenašel „velice hezké texty o Ježíšově narození“, ale je možné si přečíst místa, kde Korán popírá Pána Ježíše jako Božího Syna či popírá smrt Božího Syna na kříži. Tak bychom mohli zjistit, že zvěst Koránu se diametrálně liší od nejdůležitější zprávy Nového Zákona o oběti Božího Syna na kříži za hříchy lidstva. Držme se toho, co je nám dáno: „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ (1J 5,12) Bible je původní, jako slovo Boží se neodvolává na žádné jiné duchovní dílo; je autoritou sama o sobě a nepotřebuje opory zvenčí. Korán z Bible čerpá, je plný biblických osob a příběhů, i když od Bible odlišných.

S bratrským pozdravem dANIEL MASOPUST

redakčně kráceno

„Mesiánští židé v Izraeli“ V březnovém čísle Brány vypráví bratr Pavel Hošek, jak jako obrácený křesťan dramaticky hledal židovské kořeny. Mé vlastní hledání nebylo inspirováno rodovými kořeny, ale vyrovnáváním s Novým zákonem, v posledních čtyřech letech zejména s teologií apoštola Pavla. Apoštolovy výklady mají dvojí rozměr, ukazují, v čem je v Kristu židovství Staré smlouvy radikálně překonáno, ale současně ukazují, nakolik v tradici Staré smlouvy stále stojíme a nakolik je souvislostí, bez níž není to nové v Kristu vůbec srozumitelné.

Je docela možné, že ti, kdo v rané církvi hájili, že se pohan musí stát nejprve obřezaným židem, nebyli křesťané z židovství, ale naopak obrácení pohané; stejně jako ti, kdo křesťanství odžidovšťovali, nebyli podle některých křesťané z pohanství, ale naopak židé, kteří se chtěli radikálně rozejít se svým židovstvím.

Jde zřejmě o o trvalý zápas, který je i naším zápasem.

Jaroslav Vokoun, Domažlice

Výrazně redakčně kráceno, plný text na www.cb.cz.

Adresa redakce: Brána, Soukenická 11, 110 00 Praha 1 E-mail: brana@cb.cz

duben 2016 35

DOTEKY

Na hory!

Foto archiv

Z

„I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.“ Žalm 139,9–10

36 duben 2016

ačali jsme balit už v pátek.

Pozdě v noci jsme ještě balili, brzy ráno jsme balili. Dali jsme si oběd. Po obědě jsme ještě chvíli balili a kolem druhé jsme měli zabaleno a mohli jsme vyrazit.

Ještě namontovat autozahrád­ ku. Vrhl jsem se na to hned. Ve sklepě jsem sice našel ližiny, ale když jsem je dal na střechu auta, zjistil jsem, že mi chybí součástky, které je se střechou spojují. Pro­ hledal jsem celý sklep. Prohledal jsem druhý sklep. Prohledal jsem i půdu, zavolal švagrovi do Holandska a zeptal jsem se manželky. „Jsou přece ve sklepě,“ odpověděla mi. A byly – v krabič­ ce uvnitř jiné krabice.

Vyšel jsem ven a spojil ližiny s nalezenými součástkami. Dále mi chyběly šroubky, jimiž se celá konstrukce fixuje do střechy.

Vzpomněl jsem si, že jsem je asi před půl rokem dával do sklapová­ ku auta, byly tam… Ovšem jen dva ze čtyř. Šel jsem do sklepa, abych zjistil, že ona krabička v krabici už žádné další tajemství neucho­ vává. Nakonec mě zachránil sou­ sed, jenž měl přesně takový typ šroubků, který jsem potřeboval.

Na zahrádce jsme kromě našich lyží vezli ještě lyže kamarádů a sáně. Po několika špatných roz­ hodnutích na různých pražských křižovatkách se nám podařilo opustit město ve správném smě­ ru. Brzy jsme se ocitli v pardu­ bicko-hradecké rovině a užívali si plné rychlosti na dálniční asfalt­ ce. Žena mě upozornila, že nám dochází nafta.

Po několika pumpo-pustých kilometrech se ozvalo podivné klepání na střeše. Na jednom odpočívadle, kde měli nekřesťan­ sky drahou naftu, jsme si trochu

pohráli s ukotvením věcí na stře­ še. „Teď to snad přestane klepat!“ Pak ještě kontrolní dotaz na dce­ ru: „Almo, chceš čůrat?“ „Ne, děkuju!“ Dveře zaklaply, klepání na stře­ še ustalo a my vyrazili vstříc dal­ ším kilometrům. Na panelu se mi rozsvítilo vážné varování nedo­ statku šťávy. „Auto má velkou ží­ zeň, Almo.“ „Mně se chce čůrat.“ Šlápl jsem na plyn. Světélko nedo­ statku pohonné hmoty začalo tiše, ale neodbytně blikat. „Mně se chce hodně čůrat!“ Šlápl jsem ještě více na plyn. Ze střechy se ozvalo takřka neslyšitelné „lup“.

V zrcátku jsem spatřil letící lyži následovanou saněmi.

Zabrzdil jsem na krajnici a běžel chytat náklad. Jen o pár vteřin dříve jsem stihl sesbírat spadané věci ze silnice, než tím místem přefrčel tirák. Naložili jsme vše dovnitř. Nafta stačila na nastartování a s Boží pomocí jsme dojeli do Hradce, kde měli nejen levnou naftu, ale i nové pavouky.

Na hory jsme dorazili za tmy, ale šťastně.

Směr do Orlických hor byl pro nás neblahý, pokazilo se mnohé.

Když jsme dorazili, právě roztá­ valy poslední zbytky sněhu, který se už po zbytek pobytu neukázal.

Přesto jsme mohli cítit Boží ruku a snad i slyšet hekticky poletující anděly strážné.

Vždyť se nikdo nezranil. Střeš­ ní náklad přežil bez poškození.

Alma našla včas svůj drn. Nafta vydržela až k pumpě. A všichni jsme měli radost, když jsme se konečně sešli v chatě, že máme před sebou celý týden dovole­ né po tolika týdnech a měsících v zajetí dětských nemocí.

■ libor duchek

KŘÍŽOVKA

Tajenku zašlete do 20. 4. 2016 (i e-mailem) na adresu redakce.brana@cb.cz. Vylosovaný výherce získává knihu Když padají manga autorů Vojtěcha Bílého a Aleny Scheinostové.

Výhru věnuje Knihkupectví Samuel.

Tajenka z čísla 3/2016: Zachovávejte má přikázání. Knihu Středověk mého života vyhrává Wanda Kiszová, Třinec.

Připravil Dušan Karkuš.

Vyluštěte tajenku a vyhrajte knihu

duben 2016 37

POST SCRIPTUM

Tibor Máhrik

Vo víre času „A

lebo sa zjednotíme, alebo si začneme strážiť svoje hranice...“ – zaznieva na margo pro­ blémov s utečencami naliehavý hlas Merkelovej zo srdca Nemecka do celej Európy, ba i do celého sveta. Isteže je potrebné postupovať koordinova­ ne! Isteže je potrebné spoločné hľadanie riešenia!

Isteže je logické, že v prípade ohrozenia sa člo­ vek (i národ) začne brániť! Isteže sa očakáva od členov „spoločného domu“ vzájomná kolegialita

ktorých sa mapa vtedajšieho civilizovaného sve­ ta – nielen Európy – definitívne zmenila. Nielen politicky, ale aj kultúrne, nábožensky a hodnotovo.

Spustili sa procesy, ktoré sa ukázali ako určujúce pre následný vývoj národov a spoločenských štruk­ túr na tomto kontinente.

Je zaujímavé, že zhruba tisíc rokov predtým sa udialo niečo podobné. Spôsobil to jeden, jedi­ ný človek. Kráľ Kýros. Svojím dekrétom zo dňa

Pohyb národov nie je nič nové! a údržnosť, v ktorej lokálne záujmy idú stranou v rospech celku! Isteže porušenie tohto dôležitého princípu môže mať nepríjemné dôsledky nielen pre previnilca, ale pre celú pospolitosť..., či komunitu, alebo zväz...

Otázkou však je, či niekto aj počuje tento nalieha­ vý výkrik. Či ho počujú tí, ktorí ho počuť majú. Či mu aj chcú rozumieť. Náš svet je totiž divný – ľu­ dia kričia a ľudia nepočujú. Ľudia volajú k riešeniu a ľudia neriešia. Ľudia trpia a ľudia necítia... Nie je to divné? A ešte niečo je tu divné. Ako keby jed­ nota a ostnatý plot boli jediné alternatívy riešenia pre spolunažívanie národov a kultúr, ak majú čeliť nečakaným výzvam a nepríjemnostiam, ktoré zvíril novodobý pohyb národov. Ako keby Európa uviazla v bipolárnom móde uvažovania a dlhodobo stratila cit pre hlbšie vnímanie skutočnosti, čo sa teraz uka­ zuje v celej nahote.

Pohyb národov nie je nič nové! Aj v Európe už také máme za sebou. Jedná sa zvyčajne o fenomén, kto­ rý sa akosi nedá zastaviť. Ani politicky, ani ekono­ micky a už vôbec nie ostnatým drôtom. Zažili sme veľké sťahovanie národov v 4.-6. storočí. Skúsenosť ukázala, že to boli mimoriadne zmeny, v dôsledku 38 duben 2016

12. októbra 539 B. C. vydaným v Babylone dal do pohybu národy sveta. Jeho text nebol rozsiahly, iba 40 riadkov na hlinenej doštičke rozmerov 23x11 cm, ktorú objavili v r. 1879. V roku 1971 ho nazvali Prvou chartou ľudských práv vo svete a hneď pre­ ložili do 6 hlavných jazykov OSN. Také vyhlásenie o rasovej, jazykovej a náboženskej rovnosti dovtedy nikto nevydal. Bola to nevídaná amnestia pre otro­ kov a násilne deportovaných ľudí zo všetkých kon­ čín zeme s ambíciou opraviť všetky zničené chrámy.

V Perzskej ríši sa nečakane otvorili hranice a odstrá­ nili ostnaté zátarasy.

Uprostred pohybu národov, vzrastu ekonomiky a medzinárodného obchodu však zaznieval hlas prorokov, ktorí mobilizovali ľud zmluvy s jedi­ ným cieľom: Nestačí sa starať len o „svoje domy“, ale aj o „dom Boží“; ten nesmie ostať opustený (Hag 1,9). Ich hlas ani dnes nestratil na aktuálnos­ ti. Vo víre dnešných spoločenských pohybov ho musíme počuť viac ako hlas politikov alebo biznis­ menov. ■

V obci Pečky ležící v úrodném Polabí mezi Českým Brodem a Kolínem byla v roce 1907 zřízena reformovaná kazatelská stanice a už o dva roky později se pomýšlelo na vybudování vlastního kostela. Vlastní stavbu se podařilo realizovat až po několika letech v souvislosti s 500. výročím mučednické smrti Jana Husa.

architekt Oldřich Liska

Jubilejní chrám Mistra Jana Husa

Foto archiv

Stavební práce byly zahájeny v květnu roku 1914 a posvěcení bylo plánováno na jubilejní den následujícího roku. Přestože díky významné finanční podpoře krajanů ze Spojených států postupovala stavba rychle, kvůli nepřízni úřadů, nepřejících okázalým husovským oslavám, byl kostel nakonec navzdory svému jménu posvěcen až 16. května 1918.

O několik měsíců později se místní sbor připojil k nově vznikající ČCE. Kostel v Pečkách je dílem architekta Oldřicha Lisky, rodáka z nedaleInteriér s kubistickým kého Kamhajku a ve druhém desetiletí 20. století jednoho ze spolumobiliářem z let 1915–1916. pracovníků Josefa Gočára na nové urbanistické podobě Hradce Králové.

Nahoře návrh exteriéru Stavba je v Liskově díle, ale i v celém kontextu tuzemské moderní z roku 1913. sakrální architektury ojedinělá svým kubistickým tvaroslovím. K tomuto stylu se Liska přiblížil nejen díky spolupráci s Gočárem, ale také při svém dřívějším angažmá ve slavné pražské firmě Matěje Blechy, která stavěla řadu evangelických kostelů a realizovala i několik významných kubistických projektů.

Exteriér novostavby v Pečkách, sestávající z kostela, přednáškového sálu, fary a zvonice, je nicméně pojednán ve formách strohé, jednoduché moderny a na první pohled nic neprozrazuje originalitu interiéru. Tam se nicméně prvky geometrické secese (několikrát odstupněná lámaná nika členící čelní stěnu) kombinují s čistými kubistickými tvary mobiliáře. Lavice, kazatelna či varhanní skříň jsou dekorovány borcenými trojúhelnými plochami a diamantovými motivy, téměř sochařsky modelovaná jsou krystalická stínidla svítidel i jejich závěsy, kubistické prvky se objevují ve vitrážích oken či ve výplních dveří. Nejvýraznějším prvkem je pak stůl Páně, stojící na mohutném kamenném čtyřlistu. Má tvar kalicha se stupňovitou okrouhlou nohou, které dominují ostré hrany jednotlivých prstenců, a završuje jej kruhová deska z leštěného černého gabra.

Technicky unikátní je železná příhradová konstrukce krovu, na níž je zavěšen plochý sádrový strop členěný tmavými trámy. Zaznamenání hodné je, že většina prvků mobiliáře byla vyrobena v místních dílnách a továrnách, což výmluvně dokládá tehdejší ekonomický a průmyslový rozvoj městečka a jeho okolí.

Celý interiér i jeho vybavení se naštěstí dodnes dochovaly bez výraznějších zásahů tak, jak je Oldřich Liska před sto lety navrhnul. Tento „Gesamtkunstwerk“ tedy představuje unikátní památku kubistického sakrálního stavitelství.

PhDr. Jan Klípa, Ph.D., kurátor Národní galerie v Praze