SLOVO
1Pt 3,15–4,1
MOC VZKŘÍŠENÉHO text RADISLAV NOVOTNÝ ilustrace BRÁNA
P
ravá svoboda k člověku ovšem přišla teprve v Kristu, v jeho moci. Můj přitel začal (paradoxně) teprve ve vězeni chápat, že svoboda nespočívá v bezbřehém uspokojování všeho, co si zamane. Osvobozený a svobodný je ten, kdo nepodléhá temnosti srdce, která ho svazuje a zotročuje – vede ho k opakovanému páchání toho, čeho pak opět lituje. Ježíš přinesl svobodu od veškerého zla! Co všechno se skrývá za slovy, že Ježíš přinesl smíření člověka s Bohem a naopak? Je-li Kristus v našich srdcích přítomen, stáváme se opravdu svobodnými. Ne vlastní mocí a silou, ale Duchem Božím. (Za 4,6) Jak jsme ale zjistili, tato svoboda mnohé lidi irituje, znervózňuje, provokuje a dráždí. My křesťané říkáme: „Jsme svobodní!“ Lidé ze světa říkají: „Jste omezení!“ Jak to, že se cítíme být svobodní ve chvíli, kdy to mnozí cítí přesně opačně? To dává smysl i v dnešní době koronavirové. Vzpomeňme na to, jak se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha, zatímco ostatní vězňové je poslouchali. (Sk 16,25). Moje kamarádka nikdy neměla katolické preláty příliš v oblibě. Když jí ale zavolal kamarád, že s ním přijde nečekaně na večeři kardinál Duka, měli jste vidět ten šrumec u nich doma. Jak pana kardinála oslovovat? Jeho eminence? Vždyť je to bratr v Kristu! Co přezutí? Co řekne na hostovské papuče? Co mu dát k jídlu? Vždyť není nakoupeno ani navařeno! A co úklid? Znáte to, děti umí dělat pěkný nepořádek! Myslím, že nakonec dostal zapečené tousty. Uctíváme Krista jako vzácného
4
duben 2021
„A Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích. Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte, ale čiňte to s tichostí a s uctivostí. Když jste vystaveni pomluvám, zachovávejte si dobré svědomí, aby ti, kteří hanobí váš dobrý způsob života v Kristu, byli zahanbeni.“
hosta, nebo ho necháme sedět nepovšimnutého někde v rohu? Moc Vzkříšeného v našich životech se těžko projeví, bude-li Bůh zastrčený někde v koutku. Kristus svým životem ukázal, jaký je nebeský Otec. Moc Vzkříšeného vede nejen k poznání, jaký je Bůh, ale působí i změnu našeho jednání. Dokonce na sebe
dobrovolně bereme omezení, aby mohl lépe vyniknout Kristus mezi námi. Jako Ježíš dobrovolně, svobodně přijal utrpení, my jsme zváni jít tou samou cestou. Přiznám se, sám toho nejsem schopen. Apoštol Petr ale připomíná, že v tom nejsme sami. Je to cesta, kterou před námi vyšlapal Pán Ježíš Kristus. „Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. “ (1 Pt 3,18) Pán Ježíš přivedl do krajnosti slova, že zlo je třeba přemáhat dobrem. Jeho šlépěje k naší svobodě vedly skrze utrpení. Přibral na sebe také důsledky našich nedostatků, proher, slabostí, hříchů, aby nás očištěné přivedl k Bohu. V tom je také naše naděje, bereme-li na sebe svobodně utrpení a omezení místo toho, aby trpěli ostatní. Mám naději, že se k tomu Pán Bůh přizná. Díky této naději může být křesťan i v utrpení stále svobodnější, požehnaný, a vlastně i blahoslavený. Utrpením pro Krista dokazujeme svou věrnost jemu, a čteme také, že se podílíme na jeho utrpení. Pro naše spasení to ale není nic platné. To bylo o Velikonocích pro nás už vydobyto. Z nejhlubší lásky k Bohu a jeho stvoření, nebojme se utrpení, omezení a bolesti. Existují utrpení, která musíme nedobrovolně pokorně snášet. Mnohá utrpení jsme si zvolili. Utrpení z odmítání, z pronásledování, obětování toho, co máme rádi, ze záměrně zvolené nesnadné cesty, utrpení kvůli kázni, ale i dřina každodenního křesťanského života. Přesto přináší křesťanství
