edice junior
Jedeme do Tramtárie • O planetě barev • Po čem touží děti?
Nakreslil Kristian Laštovka
v tom to í s le
edice junior SANQUIS – EDICE JUNIOR číslo 1/2011 Vydavatel Audabiac, o. s. Adresa Španělská 10, 120 00 Praha 2 DIČ CZ26524163 Zvláštní vydání vychází 18. 2. 2011 v Praze Redakce: – všechny děti, které přišly do Ateliéru Sanquis na interaktivní výstavě PLAY v pražském Mánesu ve dnech 3. 11. 2010–20. 2. 2011 – žáci 4.A ze Základní školy sv. Voršily v Praze 1 Irena Jirků / jirku@sanquis.cz Lenka Klimtová / klimtova@sanquis.cz Eva Pivodová / pivodova@sanquis.cz Ondřej Petrlík / grafik@sanquis.cz
Namalovali Veronika Dostálová (obrázky nahoře), Jakub Davison a Josef Jícha (obrázky dole)
Adresa redakce: Španělská 10, 120 00 Praha 2 tel. 221 180 194, fax 221 180 280 předplatné: 221 180 229, 221 180 194 e-mail: produkce@sanquis.cz Tisk ART living, s.r.o., Praha Toto číslo je neprodejné.
NÁŠ SVĚT
6 Výstava měsíce – PLAY! V polovině listopadu jsem byl s naší rodinou v pražském Mánesu na interaktivní výstavě Play. 10 Co se stane za 5000 let? Vybouchne Slunce a naše Galaxie bude zničena, anebo se nic, ale vůbec nic nestane? Zamyslete se s námi. 12 Naši mazlíčci. Pes Aida, křečci Mimi a Bublinka a pak také andulky Robíček a Kiki. 25 Máte doma nádobíčko? Aneb vaření pro malé i větší. ZÁHADY – POHÁDKY – SNY
16 Existují upíři? Rozhovor s Drákulou, Van Helsingem a Lucy, známou upírkou. 18 Vím, kde leží kouzelný les a kde žijí bájní draci. 20 O diamantovém zámku, rytířích a jednom představení v Národním divadle. 22 Anděl strážný je pro každého člověka důležitý. A víte, kde začíná Tramtárie? 34 Naše hra nekončí. Chcete se učit novinářskému řemeslu? 3
Kresba na titulní stránce Filip Drlík Za původnost a obsahovou správnost ručí autoři. Právní režim autorských děl nabídnutých redakci se řídí zejména autorským zákonem č. 121/2000 Sb. a dalšími českými právními normami. Přijetím díla k uveřejnění nabývá vydavatel práva k šíření přijatého díla časopiseckou formou včetně možnosti zveřejnění na www stránkách časopisu, vydání na CD-ROM nebo jiným způsobem v elektronické podobě. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena.
www.sanquis.cz
4
e di tori al
Namaluj titulní stránku! Nakresli obrázek, napiš článek, básničku, pokus se o rozhovor či reportáž. Zadání naší soutěže bylo jasné. Však také děti, které přišly do pražského Mánesu, neváhaly a hned se daly do práce. Během interaktivní výstavy PLAY (od listopadu do konce února) vzniklo v našem Ateliéru Sanquis nepřeberné množství obrázků. Který je nejvhodnější pro titulní stránku? Rozhodování nebylo vůbec jednoduché. Společně s art directorem Luďkem Bártou jsme se pokusili vybrat ty nejzajímavější práce a sestavili jsme z nich speciální číslo. Texty do něho napsali – až na výjimky potvrzující pravidlo – žáci 4.A ze Základní školy sv. Voršily v Praze 1, kteří si, mimochodem, přišli zahrát na výstavu PLAY hned několikrát. SANQUIS – JUNIOR vyšel 18. 2. 2011 v pražském Mánesu. Přeji veselé počtení a Vám, děti, moc děkuji! Byla to radost s Vámi spolupracovat. Irena Jirků, šéfredaktorka
5
v ý stava m s í ce
Ilustrace Veronika Andrštová, Franta de Brantes
Play! Dne 10. listopadu jsem byl s naší rodinou v pražském Mánesu na interaktivní výstavě Play. Hned jak vstoupíte do budovy, naskytne se vám pohled na „Termitiště“. Zde je různé harampádí, které můžete proměnit ve velmi zajímavé stavby a útvary. Jsou zde nekonečné možnosti a k tomu vás sleduje jedno velké oko, které můžete ovládat sami pomocí jedné malé páčky. Je hned vedle křesla s obrazovkou, na které vidíte skoro úplně vše, stačí si jen to oko pomocí páčky natočit. Jak jednoduché a efektivní! A hned vedle toho křesla je „Petorchestr“, to je takový jakoby altán, kde jsou zavěšeny PET lahve. Stačí se projít tímto altánem a zaslechnete hlasy recyklace, když ne, tak alespoň uslyšíte pořádný randál! Dále je zde „Stůl chutí“, to je stůl, který se otáčí a na kterém jsou zamotány hadice a na jejich ústí je trychtýř a do něj vhazujete skleněnky, které máte v kbelíčku a ty vypadnou v jiném kbelíčku. Upozorňuji, abyste si skleněnky neshromažďovali, ostatní by to nenadchlo, neměli by si s čím hrát! Když už vás skleněnky omrzí a půjdete dál, narazíte na tunel z krabic, který vede dolů do dalšího poschodí, a tam naleznete páku, za ní zatáhnete a vyletí na zeď hrách. Někdo se lekne, jiný se smíchy za břicho popadá, a jak ten hrách padá na zem, cestou naráží na různé překážky a ty vydávají různé zvuky, pak zase nabijete a zase pálíte. Jdete dál, když narazíte na takový kruh osvícený modře, strčíte do něj ruku a hle, ono to hraje! A pak nějaký chlap strčí doprostřed ruku a „Harfii“ spustí všechny tóny. Dáte se na ústup, protože se ta změť zvuků nedá dlouho poslouchat. Ale nezoufáte, protože víte, že hned vedle je „Čeřička“, tedy taková zvláštní nádobka s vodou. Jakmile do ní strčíte prst a rozvíříte vodu, ozvou se líbezné tóny. Ta melodie se vám zalíbí, že vycintáte celou nádobku... Jdete dál. A narazíte na stánek časopisu SANQUIS, ve kterém je dílna a u ní všelijaké výtvarné nástroje z Leporelohry, jako je třeba „Šicí stroj“ anebo „Magnetické stoly“, a tak tam kreslíte, píšete... No a to už jste tak utahaní, že se cestou k východu z výstavy zapomenete kouknout na Srdce. A pak jdete po břehu Vltavy, divíte se železným koulím neboli Rezavým květům, které na ní plavou, ale to už jste tak unaveni, že se prostě jen těšíte domů. Oliver Klimt
6
Ilustrace Martin Svárovský, Matěj Richter, Marie Čechová
A ty železné koule – Rezavé květy – plavou na Vltavě
7
sa n q ui s j u n i o r
„Sanquis,
nejlepší časák ve vesmíru!“
8
ate li é r s anqui s
Ilustrace Natálie Klimtová, David Švec, Jakub Davison, Jan a Matěj Trnkovi, Antonín Řeřicha
9
n áš s v t
Ilustrace Mikuláš Zich, Kristýna Čuhelová
Co se stane za 5000 let? Co se stane za 5000 let? Vybouchne Slunce, naše
Galaxie bude zničena a my přesídlíme na jinou planetu? Ovládnou svět roboti? Stanou se ze zvířat mutanti, přestěhujeme se do vesmíru a budeme jezdit v hvězdných lodích? Simpsonovi se stanou skutečností, Obamu vystřídá Očko ze Simpsonů a Bílý dům vystřídá bar U Očka. Svět zaplaví mor a lidé vyhynou. Anebo se nic nestane a ovzduší se vyčistí a budeme žít miliardy let. Vše je v rukou lidí a hlavně v hlavách našich vědců. Co se stane za 5000 let? Zamyslete se a napište svou představu na naši adresu dalek@email.cz. Na shledanou se těší Mikuláš Zich a Dalibor Lekeš
Planeta barev Tato planeta je planeta barev. Na ní žijí jen barvy. Zde se vyrábějí barvy celého nekonečného vesmíru. Vyrábějí tu i zvláštní zelenou. Nikde není ani kousek bílého místa. Žije tu spousty a spousty zvířátek. Nikde tu nejsou lidi a nikdo tu není zlý. Tato planeta je od planety Země tak daleko, že se tam ještě nikdo nikdy nedostal. Napsala Kristýnka Čuhelová
Vybouchne slunce? Ovládnou svět roboti? 10
Ilustrace Štěpán Doležal, Jan Bečka a Julie Zocherová
Život ve volné přírodě Někdo si řekne, proč bydlet v přírodě, ale my si myslíme, že je lepší než (velko)město. V přírodě je ticho a klid a ve (velko)městě je hluk, smrad atd. V tuto dobu žije ve volné přírodě asi 2 % lidí z celého světa. My také pocházíme z přírody, tak proč bychom v ní neměli žít? Je tam klid, spousta dobrodružství. Když už jste bydleli nějakou dobu ve (velko)městě, tak je těžké si zvyknout, ale kdo žil v přírodě asi rok, pro toho je život ve volné přírodě lehčí. Doporučujeme koupit si část nebo celý les a ochočit si nějaké zvíře. Přikládáme obrázky zvířat, která by se dala ochočit. (Zdroj: Google) Napsali Štěpán Doležal a Jan Bečka
Po čem touží děti? Po moři nebo po létání?
Můžete pomoct najít Aničku! Jestli máte nějaké zprávy, neváhejte to říct policistům. A kdyby vám někdo vyhrožoval, tak se nebojte a taky to řekněte policii. Snad můžete alespoň popsat jeho tvář, oblečení, výšku. A utěšit tím rodiče. Nenechávejte své děti samotné chodit do kroužků, do školy a kamkoli jinde. Buďte k nim přísní. A ať jsou rychlé, otužilé a silné, aby se mohly bránit a aby byly v kondici. A když vyděláte dost peněz, můžete si najmout pomocníka, který vám bude hlídat syna (dceru). A doporučuju, abyste sledovali zprávy!
Napsal Jakub Davison
Autorka Julie Zocherová
11
n a ĹĄe p Ă ro d a
Ilustrace Julie Zocherovå, Karla Truhlåřovå, Veronika Andrťtovå
NaĹĄi mazlĂÄ?ci :
Jsme dobrĂŠ kamarĂĄdky. NaĹĄe jmĂŠna jsou Marie, Monika a Hedvika.
Marie mĂĄ psa, jmenuje se Aida. Je to rasa slovenskĂ˝ Ä?uvaÄ?. V lĂŠtÄ› je celĂĄ hnÄ›dĂĄ a smradlavĂĄ. Zato v zimÄ› je nĂĄdhernÄ› bĂlĂĄ. Jsou jĂ dva roky. DvakrĂĄt dennÄ› s nĂ chodĂme na prochĂĄzky. Monika mĂĄ kĹ™eÄ?ka dĹžungarskĂŠho. Jmenuje se Mimi. Je mu pĹŻl roku. Je moc tlustĂ˝ a roztomilĂ˝. Je hnÄ›dĂ˝ a mĂĄ Ä?ernĂ˝ pruh na zĂĄdech. V lĂŠtÄ› ho pouĹĄtĂm na trĂĄvnĂk. HodnÄ› kouĹĄe, kdyĹž ho otravujeĹĄ. Hedvika mĂĄ zlatĂŠho kĹ™eÄ?ka. Jmenuje se Bublinka. Je mu zhruba jeden rok. I kdyĹž je to zlatĂ˝ kĹ™eÄ?ek, tak je Ä?ernobĂlĂ˝. A umĂ dokonce ĹĄplhat jako Spiderman. V lĂŠtÄ› ji takĂŠ nÄ›kdy pouĹĄtĂm na trĂĄvnĂk.
Text Ĺ tÄ›pĂĄn DoleĹžal a Jan BeÄ?ka
O vlcĂch
Rozhovor s prof. Vydrou a prof. Vlkem
Viděli jste někdy vlka? Prof. Vydra: Jen v zoo. Prof. Vlk: Byli jsme tam spolu. TakŞe taky v zoo.
Napsaly Marie LackovĂĄ, Hedvika RychnovskĂĄ, Monika JonczyovĂĄ
Co si o nich myslĂte? Prof. Vlk: Jsou to pĹ™ĂjemnĂĄ zvĂĹ™ata a chovajĂ se jako lidĂŠ. Prof. Vydra: Jsou to dravĂĄ, ale pĹ™ĂvÄ›tivĂĄ zvĂĹ™ata. PovÄ›zte nĂĄm prosĂm nÄ›co o nich. Prof. Vydra: Jsou nepĹ™edvĂdatelnĂ, chytĹ™Ă, ĹĄikovnĂ, dech beroucĂ. Prof. Vlk: Jak uĹž jsem Ĺ™ekl, chovajĂ se jako lidĂŠ. MĂĄte o nich jen dobrĂŠ mĂnÄ›nĂ? Prof. Vydra: Ano. Prof. Vlk: DobrĂŠ je slabĂŠ slovo. Je pravda, Ĺže vlci jsou pĹ™edci psĹŻ? Prof. Vydra: Ano. Prof. Vlk: Ano. A kdo je tedy pĹ™edkem vlkĹŻ? Prof. Vydra: NevĂm. Prof.Vlk: To nikdo nevĂ. Ale jĂĄ si myslĂm, Ĺže ŞådnĂŠ nemĂĄ. To je vĹĄe, dÄ›kuji. Prof. Vydra: Nashle. Prof. Vlk: NenĂ zaÄ?. Na shledanou. 12
Julie Zocherovál, Karla Truhlářová Ilustrace Julie Zocherovál, Ilustrace Karla Truhlářová
Nakreslila Veronika Andrštová
13
Robíček a Kiki Robíčka jsem dostala den před svými devátými narozeninami, tedy 20. 3. 2010. Robíčka jsem měla dostat až další den, ale ro-
Kdo je Kiki
diče to nevydrželi a dali ho mně a mé sestře Marii o den dříve. Robíček je zeleno-žlutý a má dlouhý ocásek, který je jeho velkou chloubou. Kdybychom ho přihlásili do soutěže Nejkrásnější andulka, určitě by vyhrál. „To je nádherná andulka,“ volala by porota, „tu musíme prohlásit za nejkrásnější andulku!“ A lidé by volali: „Kdepak nejkrásnější andulka! Tohle je nejúžasnější, nejchytřejší a nejnádhernější andulka na celém světě!“ A porota by pokývala hlavou a řekla: „Máte pravdu. Robíček vyhrál!!!“ Při takové představě se musím usmát. Co by na to asi řekl Robíček? Máme ho moc rádi. Ale zdál se nám smutný. Proto jsme mu koupili Kikinku. Teď už smutný není.
Robíček už smutný být nemůže. Kiki jsme si objednali v místním zverimexu, ale přišla až týden po objednávce. Kiki je na bříšku světle modrá, hlavičku má lehce vlnkovanou a má šedivá křidélka. Na čele má bílou skvrnu, ale jinak má hlavičku šedou. I ona by vyhrála soutěž! Ovšem ne o nejkrásnější andulku, ale o nejroztomilejší. Když jsme ji dali k Robíkovi do klece, byl štěstím bez sebe. Ale hned další den na ni byl zlý. Nechtěl ji pustit k jídlu a kloval ji. Hned jsme zasáhli. Robík se pak svůj zlozvyk odnaučil. Teď je to obráceně. Kiki je zlá na Robíka. Naštěstí jen někdy.
Mají se rádi Robíček a Kiki se dost hádali. Ale asi pět dní potom, co jsme Kiki koupili, se stalo něco neuvěřitelného! Kiki ještě neuměla jíst z krmítka, a tak žrala jenom
To je nádherná, nejkrásnější andulka! volala by porota 14
naš i kam arádi
Napsala a nakreslila Julie Zocherová
ze země, což byly slupky od zrníček a sem tam nějaký kousek prosa. Dávali jsme jí na zem mističku se zrním, ale pak taťkovi došla trpělivost a řekl: „Ze země žrát nebude! Robík se taky naučil jíst z krmítka, tak se to Kiki naučí taky!“ A sebral jí mističku. Kiki by snad umřela hlady, kdyby ji nezachránil Robíček. Nažral se, div neprasknul, a pak Kiki nakrmil! Ta se později naučila jíst z krmítka, ale Robíček ji musel dost dlouhou dobu krmit. Tady vidíte, že je Robíček nejen nejúžasnější, nejchytřejší a nejkrásnější andulka na celém světě, ale i nejhodnější a nejlepší. Přeji vám mít takové andulky.
Kdo jsou andulky Robíček a Kiki si strašně rádi hrají. Třeba na žebříčku, nebo jen tak lezou po stěnách. Někdy se hádají, ale mají se rádi. Robík jednou Kiki probíral peříčka na zádech a drbal ji na místech, kam si nedosáhla. „Vidíš, jak je na tebe Robíček hodný, a ty si na něj zlá,“ říkali jsme Kikince. A ona se polepšila. Hned začala Robíka drbat taky. Nedávno jsme zjistili, že Kikinka je kluk. Jak jsme to zjistili? Našli jsme si o andulkách totiž potřebné informace v knížkách a na internetu. Tady jsou:
Andulky Andulka vlnkovaná je nejrozšířenějším ptákem v klecích. Měří přibližně 18 cm, ale záleží na odrůdě. Andulka pochází z Austrálie. Její původní barva je zelená. Později byly vyšlechtěny jiné druhy. Zajímavost: v dnešní době existuje i andulka s chocholem nebo s kudrnatými peříčky. Těchto druhů je ale velice málo. Andulky krmte především různými druhy prosa, pšenicí a různým zeleným krmivem. Důležitá je sépiová kost nebo minerální kámen a písek pro dobré trávení. Andulku můžete potěšit různými tyčinkami (medové, ovocné, vitaminové…).
Nemoci Pokud chováte andulky, musíte vědět, jaké mají nemoci. 1. Nachlazení, 2. Pakostnice, 3. Přerostlé drápky a zobák, 4. Červení ptačí roztoči, 5. Psitakóza, 6. Salmonelóza, 7. Škrkavky, 8. Ptačí svrab, 9. Zvětšení štítné žlázy, 10. Permanentní pelichání.
Jak žijí Samec andulky vlnkované se od samičky liší zbarvením ozobí. Samci ho mají modré, zatímco samičky hnědé. (Podle toho jsme doma zjistili, že Kiki je kluk, protože ozobí jí zmodralo!!!) Andulky ve volné přírodě hnízdí v dutinách stromů. Samci pak samičky krmí, dokud se nevylíhnou vajíčka. Chované andulky potřebují k hnízdění budku. Pokud ji nedostanou, nemohou mít vajíčka. Andulky umějí vycítit, jakou máme náladu, a dokážou ovlivnit naše city. Musíte se jim ale hodně věnovat. Jsou to společenští ptáci. Pokud nemáte na svou andulku čas, kupte jí partnera, protože by si mohla zvyknout na samotu a nedala by se ochočit. Na andulky nikdy nic neházejte, mohly by dostat srdeční infarkt. Na noc je lepší je přikrývat. A já už jen dodávám: Užijte si s vašimi andulkami co nejkrásnější dny a chvíle. My doma si tedy všichni užíváme...
15
Připravili Kristián Toman, Tobiáš Ulovec a Albert Jarovský
A teď Drákula Redaktor: „Dobrý den, pane Drákulo.“ Drákula: „Ááách, dobrý den.“ Redaktor: „Můžeme vám položit pár otázek?“ Drákula: „Ano, ovšem.“ Redaktor: „V co se můžete proměnit?“ Drákula: „V netopýra, vlka, a když někoho vysaji, tak omládnu.“ Redaktor: „Koho jste vysál?“ Drákula: „Lucy, Minu, která přežila a nestala se upírkou, a tři své nevěsty, které jsem si nikdy nevzal.“ Redaktor: „Proč nemáte rád Van Helsinga?“ Drákula: „Zabíjí upíry.“ Redaktor: „Chtěl byste být něčím jiným než upírem?“ Drákula: „Jako malý jsem chtěl být ovečkou Shaun.“ Redaktor: „Díváte se na ovečku Shaun na ČT1?“ Drákula: „Ano, dívám se.“ Redaktor: „Přečtete si svoji knihu?“ Drákula: „Ano, jistě. Ale nemám rád pasáž, kdy mě zabijou.“ Drákula i redaktor: „Na shledanou!“
Existují upíři? Hrabě Vlad III. Tepeš V roce 1431 se narodil hrabě Vlad III. Tepeš. Přízvisko Tepeš (čti Cepeš), které znamená Narážeč nebo Napichovač (na kůl), získal proto, že v boji napichoval své nepřátele, například Turky a Maďary, na kopí živé a zajatce napichoval živé na dřevěné kůly. Lid v Rumunsku si také myslel, že je hrabě Vlad Tepeš spolčen s ďáblem; bavilo ho mučit ostatní. Hrabě Vlad Tepeš zemřel roku 1476, ovšem údaje o jeho smrti se různí – buď padl v boji s Turky, nebo byl zavražděn valašskými bojary nespokojenými s jeho krutovládou... Pravdou je, že hrabě Vlad Tepeš byl spravedlivým, i když krutým vládcem. Některé jeho činy a rozhodnutí dnes někteří lidé nemohou pochopit a mluví o něm jako o sadistickém šílenci. Na druhou stranu byl velice inteligentním a dobrým vládcem a skvělým válečníkem. Toto je hrabě Vlad III. Tepeš... 16
z áhady
Ilustrovala Julie Zocherová
O čtyři staletí později se hrabě Vlad III. objevil i v románu Drákula. Spisovatel Bram Stoker ho udělal upírem. Drákula se stal nejslavnějším hororem a to mu zajistilo nesmrtelnost (myslíme to tak, že se o Drákulovi mluví dodnes). Bylo natočeno i několik filmů o Drákulovi a nejslavnější je (podle nás) Drákula z roku 1992, kde hlavní postavu hraje Angličan Gary Oldman.
Otázky pro Van Helsinga
Rozmlouváme s Lucy, upírkou
Redaktor: „Van Helsingu, je tak trošku neobyčejné, když vám skočí na záda upír?“ Van Helsing: „No, samozřejmě, že je to trošku neobyčejné, ale já si na to zvykl.“ Redaktor: „Jak se můžeme ubránit před upíry?“ Van Helsing: „Svěcenou vodou, česnekem, křížem a vším svěceným.“ Redaktor: „Čím můžeme upíry zabít?“ Van Helsing: „Střelíte upíra stříbrnou kulkou, potom do srdce zatlučete dřevěné kůly a uříznete mu hlavu.“ Redaktor: „Zabil jste nějakého upíra?“ Van Helsing: „Ano.“ Redaktor: „A jakého?“ Van Helsing: „Drákulu.“ Redaktor: „A jak jste zabil Drákulu?“ Van Helsing: „Týmová práce.“ Redaktor: „Chtěl byste poděkovat svým fanouškům?“ Van Helsing: „Ani ne.“ Redaktor: „Chtěl byste poděkovat svým přátelům?“ Van Helsing: „Ani ne.“ Redaktor: „Fetoval jste?“ Van Helsing: „Vůbec ne.“ Redaktor: „To je všechno!“
Redaktor: „Paní Lucy, je neobyčejné, když na vás Van Helsing ukáže kříž?“ Lucy: „Ano.“ Redaktor: „Co je vaším životním cílem?“ Lucy: „Vypít mnoho krve.“ Redaktor: „Co si myslíte o Van Helsingovi?“ Lucy: „Že patří do blázince.“ Redaktor: „Koho byste si chtěla vzít za manžela?“ Lucy: „Ivánka z Mrazíka. Ráda jsem se na to koukala.“ Redaktor: „Kdo je váš idol?“ Lucy: „Hannah Montana. Miluji její písně a ráda koukám na Disney Channel.“ Redaktor: „A které zpěváky nesnášíte?“ Lucy: „Jacka Blacka.“ Redaktor: „My jsme se neptali na béčkové herce.“ Lucy: „Tak tedy Justina Biebera.“ Redaktor: „Kdo je vaše nejoblíbenější herečka?“ Lucy: „Miley Cyrus.“ Redaktor: „Kdo je váš nejneoblíbenější herec?“ Lucy: „Mickey Mouse.“ Redaktor: „Kolik je vám let, že si pletete herce se zpěváky a herce s kreslenými figurkami?“ Lucy: „To proto, že mě vysáli na konci osmnáctého století a je mi sto let (plus minus pár let).“
17
záhady
Ilustrace Veronika Andrštová, Karla Truhlářová, Jakub Davison
Drákula a Transylvánie Transylvánie je kraj a je v Rumunsku. Žil tam hrabě Drákula a tři upírky. Vlajka Rumunska má barvy modrou, žlutou a červenou. Drákula je taky hrabě Vlad III. Tepeš. V roce 1992 byl natočen film Drákula (a asi nejslavnější Drákula), kde hráli herci: Gary Oldman (Drákula), Anthony Hopkins (Van Helsing), Keanu Reeves (Jonathan Harker), Winona Rider (Mina Harkerová), Richard E. Grant (Dr. Seward) a Monica Bellucci jako jedna ze tří upírek. Ve filmu Drákula jsou různé počítačové úpravy a děsivé scény. Není to film pro děti anebo pro lidi, co se bojí i v dospělosti. Francis Ford Coppola natočil film Drákula a Bram Stoker napsal knihu Drákula. Nikdo neví, jestli Drákula existuje, někdo si myslí, že je to jenom pověra...
Kde se vzali upíři? Nemoc možná vše vysvětluje... Možná že upíři vznikli na základě vzácné nemoci krve. Kdo onemocněl touto nemocí, byl alergický na česnek (ale ne na kříž jako v knížce Drákula ) a neměl rád denní světlo. Upíři opravdu mohli existovat jenom jako obyčejní lidé, kteří se snažili nakazit lidi, aby se nemuseli stydět, že onemocněli touto nemocí. To mohlo být jako předloha nejslavnějšího hororu. Zpracovali Kristián Toman, Tobiáš Ulovec a Albert Jarovský
Nádherný les Nádherný les není pohádkový, ale je kouzelný. Jsou tam hodná zvířátka. Tento les se nachází v hloubkách nekonečného vesmíru. Nežijí tam lidé. Rostou tam zvláštní rostliny, mechy i byliny... Žijí tam skřítci, kteří umí čarovat. Teče tam spousta potoků, říček a řek. Skřítci tam žádnou školu nemají. Skřítci všechno umí, už jak se narodí. Napsaly Kristýnka Čuhelová a Verunka Andrštová
A skřítci tam žádnou školu nemají! Ti už umí... 18
Ilustrace Julie Zocherová a Jan Jonáš
Draci Rozhovor s prof. Medvědem
Redaktor: „Viděl jste někdy draka?“ Prof. Medvěd: „Ano.“ Redaktor: „Co to bylo za druh?“ Prof. Medvěd: „Nevím. Byl celý pokrytý trny.“ Redaktor: „Kdy jste ho viděl?“ Prof. Medvěd: „Před čtyřmi měsíci.“ Redaktor: „Kde jste ho viděl?“ Prof. Medvěd: „V nějaké jeskyni. Jen tak mimochodem, nemají draci nějaké pohlavní rysy?“ Redaktor: „Mají, ale těžko poznatelné.“ Prof. Medvěd: „A jaké tedy?“ Redaktor: „Nevím. Sbohem.“ Prof. Medvěd: „Na shledanou.“
SUPER-MAN A SUPER-MANKA Ptáme se pro Českou televizi: Redaktor: „Jaké to je, žít ve vašem super-světě?“ Super-Man: „Je to, jako když lítáte v nebi.“ Redaktor: „Je to tam hezké?“ Super-Man: „Ano.“ Redaktor: „Je to hezké ve vašem domě?“ Super-Manka: „U nás doma je to skvělé.“ Redaktor: „Můžeme něco natočit u vás doma?“ Super-Man: „Ale je tam strašný nepořádek.“ Redaktor: „Tak půjdeme natočit něco jiného.“ Super-Manka: „Tak dobře, budeme moc rádi.“ Redaktor: „Jdeme do restaurace, chcete jít také?“ Super-Man: „Půjdeme rádi, ale nesmí mě odhalit.“ Redaktor: „Nebojte, my vás ochráníme.“ Člověk: „To je Super-Man!“ Super-Man: „Rychle pryč.“ Redaktor: „Honem, natočíme to a vypadneme. Chátra: „My jsme rodina, aha, tak nazdar.“ Redaktor: „Mumie – egypská pomoc.“ Super-Man: „Konečně nastal čas pro mě.“ Super-Manka: „Ne, Super-Mane, není čas na boj.“ Chátra: „Vidíme, že tady nemáme co dělat.“ Redaktor: „Ano, nemáte tady co dělat.“ Chátra: „My jsme jenom hledali kluka.“ Redaktor: „Jakého kluka?“ Chátra: „Kluka jménem Luk.“ Super-Manka: „Toho kluka jsem viděla.“ Chátra: „Jdeme za ním.“ Redaktor: „Uběhly dny a Luk nikde.“ Super-mam: „Nemám dítě, chci dítě.“ Super-manka: „Tak si ho adoptujeme.“ Redaktor: „007 vám pomůže, tak se nebojte.“ 007: „Já jsem 007 chlap.“ Chátra: „Máme tě, Luku.“
Zapsal Štěpán Doležal
Zapsala Iveta Šterzlová
19
n a še p o há d k y
Ilustrace Matyáš Svátek, Vanda Nejedlová, Karla Truhlářová
Diamantový zámek Žily jednou dvě holky. Jedna byla moc hodná a laskavá. Ta druhá strašně zlá a neměla ohled k druhým. Jedna se jmenovala Liliana a druhá Kordula. Jedou se Liliana vydala do světa. Potkala tam moc lidí, kterým pomohla. Jednou potkala prince, zalíbila se mu...
Rytíři Žili byli dva bratři – rytíři, ale ani jeden neměl druhého rád. Jednou, když byla válka, museli spolupracovat. Jeden při bitvě řekl: „Pozor, za tebou je lukostřelec!“ Ale už bylo pozdě, cizí voják bratra omráčil. Bitva pokračovala. Když konečně utichla, hledali živé vojáky, ale bratr mezi nimi nebyl. A tak pro něho truchlili... Nakonec vzal druhý bratr 500 vojáků, jídlo na týden, možná i dva, a vydali se do světa hledat druhého bratra. Po pěti dnech dojeli do vesnice. Bylo v ní úplné ticho. Jeden voják vstoupil do jakéhosi domu, vyšel, upadl a už se nepohnul. Měl v sobě jed. Všichni se zděsili. Do domu tedy vešel znovu rytíř, uviděl tam dva bandity, kteří se na něho chtěli vrhnout a zabít ho. Utekl zpět ke svým vojákům. Najednou se něco stalo – všichni vojáci jako by zmrzli, nehýbali se, jen jemu bylo horko. Nějaké kouzlo? Z domu vyšla čarodějka, měla zahalenou tvář. Vojáci se probudili a šli do jejího zámku. Tam našel rytíř svého bratra. Čarodějka se snažila ho přemoci, ale první bratr vzal luk a zastřelil ji. Všechno dobře dopadlo a oba bratři se konečně začali mít rádi.
Tady žije teď Liliana se svým manželem princem Adamem. Mají spolu 8 malých dětí, 4 holčičky a 4 kluky (tím počtem skoro dohánějí císařovnu Marii Terezii – ale to neřešme). Čas běží... Jednoho dne se Liliana vydá za svou sestrou. Ta je stále zlá, nemá Lilianu ráda, chce se jí pomstít. A tak ji pozve k sobě domů a tam jí vrazí nůž do srdce. Uplynulo několik dní a urozený pán se rozhodl jet hledat svou milovanou do světa. Jezdí už několik týdnů, ale marně. Svou milou nenašel. „Co se stalo s maminkou?“ ptají se ho děti, když se vrátí domů. „Je mrtvá,“ říká a každý večer dětem vypráví pohádku, kterou měla jejich matka ráda.
Napsali Jan Šik, Jan J. Jonáš
20
Napsala a nakreslila Kristýna Šimůnková
Jednou byly dvě holky. Jedna se jmenovala Alexa a druhá Marína. Měly nádhernou zahradu a každý den chodily na trh prodávat květiny. Jednou potkaly stařenku, zdálo se jim, že je hladová, a tak jí daly chleba s džemem. Stařenka řekla: „Na oplátku si vezměte něco z mých pokladů.“ Dívky nic nechtěly, ale když babička naléhala, vybraly si malé zrcadlo. Bylo špinavé, a tak ho doma omyly. Bylo krásné, nádherné! Marína a Alexa si rády zpívaly. A když se teď daly do zpěvu, v zrcátku se objevila krásná dívka. Jmenovala se Kordélie a dala se s nimi do zpěvu. Nápěv doletěl až k uším zlé královny, která v té zemi vládla. Měla totiž draka, který měl na hlavě takovou anténu, s jejíž mocí královna řídila zem. Chtěla ovládnout celý svět, a tak se snažila dosáhnout i na Alexu, Marínu a Kordélii. Ale holky byly chytré, draka oblafly, utekly a našly diamantový zámek. Tam Kordélie, zakletá do zrcadla, dostala dar nového života. Vyskočila ze zrcadla, podívala se na zlou královnu, a tak zkameněla...
1. Alenka v říši divů: Alenka 2. Naši furianti: Verunka 3. Dokonalý svět: Natálie
O herečce Kristině Lukešové
Ale to už všech 8 dětí spalo. O rok později. Král Adam vyhledal lektvar života, našel svou milou a vysvobodil ji z říše smrti. Nakonec všechno dobře dopadlo. A jestli ne, tak už to je jejich problém. Napsaly Vanda Nejedlová, Karla Truhlářová
21
sny
Můj anděl strážný Anděl strážný je pro každého člověka velmi důležitý. Chrání nás všude, kde jsme. Má radost, když jsme hodní nebo děláme dobré skutky. Naopak je velmi smutný, když děláme špatné věci, ubližujeme někomu slovem nebo skutkem a hřešíme. Když prosíme nebo děkujeme andělíčkovi, můžeme to udělat takto – pomodlit se: Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci od škody a od zlé moci. Duši, tělo opatruj, andělíčku, strážce můj! Napsala a nakreslila Kristýnka Šimůnková
Sametové řehtání pohladilo vlny, její táhlé volání znělo jako zvony. Kopyta se zaryla do černého bahna, ale klisna nádherná zůstala tu bílá...
Stopy ve sněhu Svítil v tmavé krajině jako maják. Srst měl bílou a čistou. Vždy na mě zamrkal, můj bělouš. Zůstávaly za ním stopy ve sněhu. Napsala a nakreslila Julie Zocherová
22
Ilustrace Iveta Šterzlová
Co je Tramtárie? Tramtárie je náš vlastní svět. V tom světě jsou naše přání i naše vzpomínky. Můžete si ho představit, jak chcete. Můžete si o něm psát i deník... Já si ho třeba představuju takhle: jsou tam zmrzlinové kopce Kukís, Malina a Pistácie, pak taky zlatý most a místo měsíce tam zapadá slunce. Zkuste si vymyslet svůj vlastní svět. Inspirace: když jednou Verča, moje spolužačka, přišla pozdě do školy, řekla paní učitelce, že jela tramvají až někam do Tramtárie... Napsala a nakreslila Eliška Štruncová
Tramtárie Pochod Praha – Prčice
Jsem doma, probouzím se a jdu do školy. Už uplynul celý den, vracím se domů a jdu lesem, mám divný pocit a mám strach! Asi jsem vkročil do portu. A v něm F.B.I. Je to jeden policista, je slepý. STŮJ!!!!! Už ti je osmnáct? Jestli ne, tak do Tramtárie nemůžeš vkročit. Řekl jsem: Tramtárie, co to může být? Tramtárie je země z jiných světů, řekl. Můžeš do ní vkročit. Vážně? Jasně, je to lehké, stačí jen říct tramtaradá a jdeš tam, a když řekneš tramtaradý, jsi zpátky. Jééééé!!! Tady je ale vedro, jsem v Tramtárii! Tramtaradý! Jééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé éééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé ééééééééééééééééééééééééééééééééééé!!!! Jsem v Prčicích (ovšem ve městě Prčice), ach (to je citoslovce), ahoj, vaši průvodci Tramtárií.
A jsou tam zmrzlinové kopce Kukís,
Malina a Pistácie, pak taky zlatý most
Mikuláš Zich a Dalibor Lekeš
23
n á š s t yl
Ilustrace Josef Jícha, Natálie Klimtová, Iveta Šterzlová
Auta
Tip měsíce: Auto snů
Odtahová auta mají hák, aby odtahovala auta, která jsou rozbitá. Vezou je do stanice, kde je opraví.
Formule patří do závodních vozů. Toto je (kreslená) formule jedna. Toto je dětské auto, které není poháněno benzinem, ale je poháněno buď šlapkami, nebo elektrickými dráty. My máme českou značku jménem Škoda Fabia (neboli škodovka). A policie má také svá auta.
Taky nemocnice mají svá auta.
Fotbal Můj koníček je fotbal. Hraju za Duklu Praha útočníka. Fotbal mě moc baví, protože se tam běhá a můžu být fit. Chodím na velké turnaje a většinou vyhrávám. Až budu velký, chci být profi fotbalista. A budu chtít hrát za Slavii. Můj oblíbený fotbalista je Messi. Hraje za Barcelonu.
Napsal Albert Jarovský
24
Připravil Josef Jícha
m alovaný re ce p t
Vaří Kristýnka Šimůnková
Vaření pro malé i větší děti Pro větší: Troufáte si udělat pamlsek sami? Jeden takový recept by se našel. Máte doma toustový chléb? Lučinu? Banány a cukr? To je všechno, co potřebujeme. A můžeme začít! 1) Namažeme toustový chléb lučinou. 2) Nakrájíme banány na kolečka a naskládáme na toustový chléb. Celý nakrájený banán můžeme dát i na více toustových chlebů než na jeden. Dávejte při krájení pozor, abyste se nepořezali, můžete poprosit někoho dospělého. 3) Cukrem posypeme toustový chléb. Dobrou chuť! Pro menší: Vy ještě nemůžete vařit jako maminka. Ale můžete vařit i jinak! Máte doma nádobíčko? Třeba talířek, hrneček, skleničku (na hraní, ne pravé). Nádobí bychom měli obstarané. Ale co jídlo? A co vaření, o kterém mluvíme? Určitě máte doma papíry, tužku a pastelky. Vy si to jídlo můžete nakreslit na papír! Pak si ho dáte do hrnců a dáte na sporák (hrací). Pak jděte třeba za někým z rodiny a nabídněte jim pár druhů svého jídla, oni si vyberou a vy podle toho dáte „vařit“ jídlo a pak jim ho přinesete. Můžete si nakreslit i pití nebo polévky. A máte svoji vlastní restauraci!
Máte doma nádobíčko? Třeba talířek, hrneček... 25
b l e s k ov k a
Reportér Robert Sladký, zapisovatel Ondřej Novák
Rozhovor s Mikulášem Zichem
Jak se vám líbí škola? Pěkná, dlouhé schody... 26
Ilustrace Lukáš Drlík, Lukáš Ernest, Olivie Adamsová, Tomáš Hladký
Jak se vám líbí škola: pěkná, dlouhé schody Nejoblíbenější zvíře: králík Jaký je váš nejoblíbenější sport: fotbal Jaká je vaše nejoblíbenější kapela: Tři sestry Nejoblíbenější stolní hra: šachy Nejoblíbenější PC hra: Mount&Blade Kolik máte sourozenců: dva, sestru a bratra Máte nějaká zvířata: králíka a dvě želvy Jak se vám líbila výstava PLAY v Mánesu na Praze 1: dobrá Co nejraději děláte (obecně): hraji fotbal Čím byste chtěl být (až budete velký): nepřemýšlím o tom Co byste nám doporučil za (deskovou nebo karetní) hru: ČESKO Umíte Morseovu abecedu: ne Jakou knihu máte nejraději: Dračí Doupě (Bestiář) Jaký film máte nejraději: Pán Prstenů 2 Máte rád stát, ve kterém jste vyrůstal: miluji ho Kterou slavnou herečku máte nejraději: Nelu Boudovou Kterého slavného zpěváka máte nejraději: Karla Gotta Konec
27
ate sa nlqi ér ui ssjaunnqiuo irs
A namalujeme si časopis, jaký tady ještě
nikdo nikdy neviděl...
Ilustrace Natálie Klimtová, Anežka Burdová, Jindřiška Matuchová, Orlík Budka a neznámí autoři
28
29
ate l i ér s a n q u i s
Ilustrace kolektiv autorů a Štěpán Doležal (vedlejší stránka)
Syn, sytý, sýr, syrový, sychravý, usychat, sýkora, sysel, sýček, syčet, sypat... SANQUIS! 30
31
st Ă p k y
Ilustrace Ema a Kristina KĂźblbeckovy (vedlejĹĄĂ strana)
Zima KdyĹž zima pĹ™ichĂĄzĂ dÄ›ti z hĹ™iĹĄtÄ› odchĂĄzĂ KdyĹž zima tluÄ?e do oken, tĂĄta se starĂĄ, aby byl byt vytopen KdyĹž zima spustĂ krupobitĂ, venku je to na zabitĂ KdyĹž zima spustĂ vlhkĂ˝ snĂh, dÄ›ti jezdĂ na sanĂch KdyĹž zima zaÄ?ne ustupovat, vĹĄichni se zaÄ?nou uklidĹˆovat KdyĹž si zima Ĺ™ekne, Ĺže odchĂĄzĂ, JĂĄ jaro doufĂĄm pĹ™ichĂĄzĂ. Veronika StrakovĂĄ
Text a obrĂĄzky EliĹĄka LanÄ?icovĂĄ
NeztraĹĽte mlĂĄdĂ! MÄ›li byste vÄ›dÄ›t, co je poÄ?ĂtaÄ?ovĂĄ hra a co je realita. HlavnĂ je se rozhodnout! NĂĄvrhy titulkĹŻ pro prvnĂ stranu Petr HĂĄdek
32
33
sa n q u i s – j u n i o r
Ilustrace Anne-Marie Rohanová, Kateřina Strychová, neznámý autor (vedlejší strana)
Naše hra nekončí
V Ateliéru Sanquis vzniklo mnoho zajímavých nápadů. Obrázky většinou kreslily menší děti (někdy společně s rodiči), články psali převážně spolužáci z jedné třídy. Do redakčního archivu jsme uložili i několik povedených kreseb, jejichž autoři bezesporu už nechodí na základní školu... Co si s oním archivem teď počneme? Naše hra nekončí! Spousty ilustrací využijeme určitě brzy při přípravě druhého čísla Sanquisu – Edice Junior. Kdy vyjde? To záleží na vás. Máte-li chuť se stát členy naší redakce a učit se novinářskému řemeslu, napište nám e-mail nebo dopis. A nezapomeňte připojit na sebe kontakt. Konkursní řízení právě začíná! Redakce časopisu SANQUIS, Španělská 10, 120 00 Praha 2, pište na e-mail: jirku@sanquis.cz.
34
Kdy vyjde druhé číslo časopisu
SANQUIS – EDICE JUNIOR? To záleží na vás! Více informací najdete na www.sanquis.cz.
35
Ilustrace Bedřich Rose
36