Semtam 22 (2013-06)

SEM TAM LIFE STYLE CULTURE

VYHRAJ PĚT LÍSTKŮ NA MIGHTY SOUNDS

22

LÉTO 2013

SEM TAM

CONTENTS

Kultura. Život. Styl. | jižní Čechy Jihočeský nezávislý občasník.

K dostání zdarma na vybraných místech v Jihočeském kraji. Číslo 22, červen 2013.

Náklad 3000 ks.

Místo vydání: České Budějovice.

Production and Publishing Oliver Mann Vedoucí týmu Ondřej Brynych Editorka a korektorka Eliška Volfová Tým Jakub Axman Zdeněk Brdek Petra Kollouchová Matěj Malecha + externisté Foto na obálce: Jaroslav Luzum Inzerce, dotazy, názory info@semtam.net Náměty, kulturní přehledy servis@semtam.net Sledujte nás: www.budvice.cz www.semtam.net www.facebook.com/semtamcb www.twitter.com/semtamcb www.issuu.com/semtam

30

VYHRAJ vstupenky na Mighty Sounds!

30

10

Semtam podporují:

22 Milý čtenáři, ač je dost dobře možné, že tomu počasí neodpovídá, právě v rukou držíš letní číslo Semtamu. Bývá zvykem se v těchto místech vyjadřovat k aktuálním událostem, já předem říkám, že to vzdávám. Tři měsíce, po které má toto číslo vydržet, jsou moc dlouhá doba na komentování aktualit. Když pomineme pomáháním ztrhané záchranáře, nešťastné lidi s Augiášovými chlévy místo domů a politiky uštvané z nahánění kladných bodů k volbám, kdo si na nějaké povodně vzpomene?

Dost prostoru jsme věnovali tématu letních festivalů, ale jestli se počasí neumoudří, komu se bude chtít moknout namačkaný pod pódiem v pláštěnce, v neustálém boji o oko s deštníkáři? Tři měsíce v kuse ale prší snad jen ve Velké Británii, a tak doufejme, že se rozdováděná příroda co nejdříve uklidní a během června, července a srpna předvede svou žádanější tvář. Tu plnou zářícího slunce, které se kutálí po blankytné obloze a nezavadí ani o mráček. (Prý když se zapojíš do naší soutěže o lupeny na Mighty Sounds, tak se pravděpodobnost hezkého počasí zdesateronásobí.)

Pro ty, kterým odírání ušních bubínků s předraženým pivem a umaštěnou klobásou k snídani, obědu i večeři nic moc neříká, jsme připravili spoustu dalšího zajímavého obsahu.

Kromě pokračování seriálu Why Budweis? jsme přichystali další - Literature now. V každém čísle představíme jednoho Jihočecha, který je za dobře s perem (potažmo klávesnicí) a dokáže své myšlenky shrnout do čtivé prózy či výstižné poezie.

Jednoznačnou bombou tohoto čísla je exkluzivní rozhovor s Andy Warholem, který bude mít během léta výstavu v Alšově galerii na Hluboké. Semtam je jediné médium, kterému Andy (jak mu teď familiérně říkáme) věnoval svůj čas - a i tak se cukal. Ale máme ho, ten rozhovor.

MATĚJ MALECHA 2

SEMTAM 22

Léto 2013

FRONT

Anger management Festivaly a další open-airy. A s nimi déšť.

A s ním téměř zákonitě někdo, kdo si myslí, že největší zábava je lítat v bahenních kalužích, zběsile pogovat a dopřávat trošku léčivého bahýnka i všem okolo. A zkuste si zamračeně poodstoupit nebo se dokonce ozvat - to jste hned za slečinku, co nechápe, co to jako je ten festival!

Nejdřív sem a potom tam. Nebo naopak?

Do mně teda maminka vždycky vtloukala, že nejdřív se vychází a poté vchází. A že to není jen takové pravidlo pro pravidlo, to se ukazuje den co den. Jedno, jestli jsem v MHD, na fakultě nebo v obchodě, ucpané zaseknuté východy mě prostě pronásledují.

A stačilo by tak málo. Sem a tam.

Milujeme, když nám lidé říkají, proč tam nemáte něco také o nás? A když o někom chceme napsat, není schopný dodat včas informace. Začarovaný kruh.

How to piss off all your customers in 5 simple steps: 1: Have wifi. Don‘t give the password. Ask customers to use the neighbouring café‘s wifi (Manon), which incidentally doesn‘t work.

2: Play an absolutely random list of music.

Vary between 80‘s cheese, 90‘s rock, 00‘s remixes, 10‘s dance. To spice it up, add some folk music.

3: Offer a menu that‘s designed in the 90‘s and laminated drinks cards from other cafés. Offer enough international cuisine to convince me that you don‘t know how to cook any of it.

4: Charge 43,- for a coffee.

5: Roll your eyes when you don’t get a tip because of points 1-4.

(No waiters/waitresses were harmed while testing in Labyrint.)

Polovičatá řešení à la vlk se nažral, koza zůstala celá. Aneb sice někde v koutě potichu, jako na hanbě, ale jmenován bude, a tak je nám to víc Putna. Aspoň že náš jihočeský rektor ještě ví, co je to názor.

Takhle inspirovat by mohly jižní Čechy lidně pořád.

Do you need Anger management? Email us: anger@semtam.net

Zeitgeist 1: MAGAZINES

When Semtam started up, some four years ago, we pretty much only had KAM as our competition, and you’ve seen KAM. Now the market place is changing, and the students have realised that magazines are fucking cool and they should have one. And my have they got themselves together! There are now three magazines from faculties; the philosophical, the economical and the biological all with their own take on print media. Varying from photocopied rag to glossy and expensive. To top it off, the rectorate are planning their own magazine. How many trees could we save if the faculties spoke with each other?

So far we haven’t even mentioned the latest commercial addition to the South Bohemian dead tree scene: Barbar. I wonder how many of those who picked up the first issue out of curiosity will pay another 49,- for the next ones.

Good luck and keep up the good work.

All the better that more people see the amount of work that goes in to keep a magazine floating!

2: OVERSPENDING

We love a little “we told you so”, but we’re not going to do it. No, really, we’re not going to say anything about Majales and spending, and the fact that last issue we might have had something to say about it. Must resist.

So instead, we’ll just say thanks for another festival in the town, thanks for another week of wasted students, piles of rubbish and great music for free.

Nothing is for free, so we appreciate the hard work everyone puts in to make it happen. We probably would also really appreciate a sense of reality, producing a festival that’s smaller, more studenty and within budget. But hey, that’s just us.

3: SMOKING & DEMOCRAZY

Elected puppets pretending they act on behalf of the “people”, whilst sidestepping the point that between 60 and 80% people would prefer a smoking ban. All the while, bars and cafés are doing it on their own. Ah, yes. That’s democracy - people doing the right thing - well done Czech, screw the politicians and the bribes (sorry, that should read “lobby”) and do it your own way.

4: MÍCHANÁ ZMRZLINA

Každý si může jednoduchým experimentem ověřit, že nejprodávanější zmrzlinou dneška je míchaná - stačí když chvíli postojíte u nějaké prodejny. A zdá se, že je to pro dnešní dobu signifikantní. Mám si dát vanilkovou, nebo jahodovou? Když si dám jednu, neochutnám druhou, takže nejlepší bude kombinace. Dnešní člověk ví, že zvolením jednoho zážitku přichází o druhý, a jelikož je hnán ekonomickým imperativem vyždímat ze svého vyměřeného a omezeného času na tomto světě co nejvíc, snaží se maximalizovat efektivitu svého užívání.

Mít najednou dvě chutě je přeci lepší než jen jednu, ne?

SEMTAM 22

Léto 2013

3

NOVINKY

Básníkům budiž země lehká VE VĚKU 84 let zemřel v noci na pondělí 20. května oblíbený spisovatel Věroslav Mertl.

Jihočeská kulturní obec ztratila uznávaného prozaika a esejistu, také publicistu i básníka.

Narodil se 30. března 1929 v Chrášťanech u Týna nad Vltavou, jižní Čechy byly jeho celoživotním domovem, prostředím, do něhož zasazoval své texty. Publikoval v nejrůznějších periodikách, spolupracoval s rozhlasem, vydal na dvacet knih. V roce 1979 získal cenu polského nakladatelství Pax, roku 1996 byl nominován na Cenu Karla Čapka, v roce 2001 mu byla udělena Státní cena za literaturu, a to za román Hřbitov snů a esejistickou tvorbu. Jeho čtenáři si oblíbili i romány Dům mezi větrem a řekou, Rezavý déšť, jedním z posledních připomenutí byla vzpomínková kniha Časy a nečasy z roku 2005.

Jeho povídky a romány jsou tvorbou meditativního charakteru, křesťansky orientovanou.

Mertl zobrazoval osamělého jedince v jeho existenciálním prožitku skutečnosti. Vědomě navazoval především na Jana Čepa, prostým a jednoznačným jazykem i tématem napětí mezi žitou skutečností a touhou člověka

po přesahu. Naše vzpomínka bude jakýmsi posledním “rozhovorem” s tímto jihočeským autorem - bude dialogem čtenářů, básníka a jeho veršů... EV K VEČERU Na struník plotu při západu slunce trsá si červený letní vánek až plaňky krvácejí Všechno je na dotek blízko sousední ves i Věncová hora ale nejblíž jsou dálky protože všechno nedosažitelné snové prchající trpké a neuchopitelné nesídlí v mých očích ale v mém srdci I báseň je taková Co nevyslovím dovzlyknu A tomu snad rozumí každý (ukázka z básnické sbírky Zjasněná noc, 1995)

Big Boss jede NA KONCI KVĚTNA vypustila produkční skupina Big Boss hned dvě pecky. Jde o druhé sólové album nekorunovaného krále českého hip hopu a jedné z hvězd letošního Budějovického majálesu, Vladimíra 518.

Jestliže se na předchozí desce Gorila vs. architekt (2008) odehrával souboj mezi živočišnou energií a konstruktivistickým raciem, současné album nazvané Idiot se naplno přiklání k primitivní, ale životné síle.

Druhým, dlouho očekávaným počinem je další deska progresivní formace WWW, která nese název Atomová včela. CD se prodává zároveň s knihou obsahující dosavadní sumu textů skupiny, fotografiemi ji doprovodil světoznámý umělec Ivan Pinkava. Jak se zdá, Big Boss rozhodně nelení. ZB

Útočiště pro mladé v ČB na tři VÍTE, CO JSTE dělali v lednu 2003? Skupina studentů Teologické a Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity si to jistě pamatuje, zakládala SUD - Studentské universitní divadlo.

Kdo by snad SUD neznal, jde především o místo, kde se mohou mladí lidé jak umělecky realizovat, tak i nasávat kulturu z výkonů svých vrstevníků. SUD se prezentuje především vlastní divadelní tvorbou, z divácky nejúspěšnějších představení jmenujme hru Taškařice, která je režijním počinem Věry Hlaváčkové, a v níž se objevili poprvé herci 4

SEMTAM 22

Léto 2013

souboru AnoAmat. Ten se k SUDu připojil v roce 2010 a sdružil nové tváře z Jihočeské univerzity. Od roku 2008 je součástí SUDu také Dramaťák, vedený další herečkou Jihočeského divadla Lenkou Krčkovou, a který je především příležitostí pro středoškolské studenty, jak být součástí úspěšného divadel-

Normální titulek? Říkáme NE! ŘÍKÁME NE KONVENČNÍM médiím, která se dělají především pro peníze, čemuž je podřízeno vše ostatní. Říkáme NE pasivitě mladých lidí. Říkáme NE myšlení typu: “každý sám za sebe a malá domů”. Říkáme NE politické korektnosti a povrchnímu označování věcí. Říkáme NE absenci důstojného prostoru a důležitých sdělení, která končí jako kapka v moři internetu či nadávek v hospodě. NE přístupu: “Ono to tak prostě bylo, je a bude”. Naše NE z nás dělá to, čím jsme.

O projektu Galerie Ne věnovaném osobnostem, které se nebály jít proti proudu, jste nejspíš už slyšeli. Pokud ne, navštivte www.galerie-ne. cz. I pro nás byla silnou inspirací, což dokazuje, že to není jen reklamní projekt na zviditelnění Budějovického Budvaru. Že Budvar není jen generátorem zisku, který si pak lidi kupuje nějakým povrchním pozlátkem, nýbrž že tvoří skutečné hodnoty, dokazuje ostatně neustále. Bylo to vůbec poprvé, kdy někdo řekl nejen: ano, to, oč se snažíte, chceme, aby tu bylo, ale taky, že to podpoří. A ani se neptal, co z toho bude mít. Chápe, že podmínkou byznysu je fungující společnost, a že nelze jen něco sklízet.

Jak můžete ostatně vidět, nic za to nechtěl.

Bylo nám to skoro až blbý, ale vyhovuje nám to a je to přesně to, co potřebujeme ze všeho nejvíc. Projekty, v nichž je vskutku národní podnik zainteresován, jsou pro nás většinou ideálními tématy, takže se jimi zabývat budeme, aniž bychom to dostali příkazem.

Kvůli možnosti se jimi zabývat to vlastně celé děláme. A nyní konečně i můžeme.

Kéž by bylo víc lokálních odpovědných firem, které řeknou své NE povrchní vypočítavosti. A také lidí, kteří budou na základě určitých věcí měnit své preference, a tím se stanou hybnou silou. O-BR

ního souboru, který se představil například i na festivalu ve Švédsku. SUD je také místem vernisáží a v neposlední řadě i organizátorem Literárního šlehu. Za deset let jsme si tak mohli poslechnout předčítání z úst Michala Ajvaze, Radky Denemarkové či Jaroslava Rudiše, ale také z řad autorů jihočeských, známých či neznámých. A jelikož je deset let hezké kulaté výročí, rozhodli se ho “Suďáci” oslavit vzpomínkovým večerem SUD EXIS TU JE ! 10 LET SUDU, na kterém si mohli účastníci prohlédnout retrospektivní výstavu, poslechnout hudební kvarteto a dozvědět se vše, co o SUDu ještě nevěděli. Nezbývá než si přát, aby SUD nikdy nepřestal existovat. PK

Vstupenky nevynáší, tak je zrušíme PO NEDÁVNÉ REVITALIZACI parku Háječek se zdá, že (aspoň na nějakou dobu) bude fungovat i tamní letní kino, jemuž hrozilo zrušení. Podle všeho město stojí o jeho zachování a schválilo také způsob, jakým bude letňák fungovat do doby, než bude rekonstruován v rámci architektonické přestavby celého Háječku. Současná technologie letního kina umožňuje pouze promítání starých 35milimetrových filmů, kterých je ovšem v archivech celá řada. Od července do září tak budou dvakrát týdně promítány starší snímky, přičemž vstup bude zdarma! ZB

Tarapaca Jazz pokřtila své debutové abum MAGICKÁ CHVÍLE PRO jihočeskou kapelu Tarapaca Jazz nastala vpátek 17. května . Po deseti letech hraní a příprav dali všechny síly dohromady, vrhli se do studia a nahráli svou první desku. Voices, jak se album jmenuje, bylo pokřtěno právě v pátek 17. května v táboském Divadle Oscara Nedbala. Sehnat jej můžete na stránkách kapely, za 200 korun dostanete celkem devět skladeb nabytých energií a správným jazzovým groovem. AXI

Personální lavina zasype Jihočeské divadlo KONČÍ JEDNA VELKÁ éra Jihočeského divadla. Po příští sezoně skončí vedoucí činohry Martin Glaser, který zde na jihu působil přes 15 let. Následuje tak kroky některých svých kolegů, kteří divadlo opouští již po letošní sezoně. Mezi nimi jsou Věra Hollá, Zdeněk Kupka a Kristýna Čepková. Jistou budoucnost dle svých vlastních slov nemá ani oblíbený Martin Hruška, který taktéž zvažuje nabídku jedné pražské scény. Kromě herců o odchodu přemýšlí i ředitel divadla, senátor Jiří Šesták.

Začátkem června připustil, že nejde příliš skloubit vedení Jihočeského divadla s jeho rolí senátora. AXI SEMTAM 22

Léto 2013

5

WHY BUDWEIS?

Why I’m still here...

T

he question „Why (the hell) did you choose to live in the Czech Republic?“ is one I am asked fairly regularly, in class and in pub. And it still surprises me.

People do not actually say „Why the hell...“ here of course, but I hear the inference that no sane person would choose to live here.

On the one hand this national lack of self-esteem is touching, in the same way that it’s always charming to meet people genuinely unaware and unconscious of their good qualities. On the same level, I think it is massively damaging when those people have no idea that these good qualities even exist.

I had a good train journey last autumn, travelling from my friends house about two hours away back to Budějovice. I had a big bag with me and my friend’s mum warned me to keep it with me at all times on the train because „Czechs steal“. I am pretty forgetful of warnings and I fell asleep on the train with the bag perilously far from me. When I woke up, the person opposite me informed me me that they had been keeping an eye on it for me because „Czechs steal“.

My female hitchhiker friends have told me stories too. They have never been picked

Natalie CZABAN

up by rapists or murderers, only armies of fatherly elderly men. And were lectured the whole way about how dangerous it is for young women to hitchhike, because the only people who pick them up are rapists and murderers.

I like it here is because it’s a good life. Kids, some of them at least, are still out on their bikes and canoes and rollerskates and not indoors playing Playstation. That life, even in cities, still feels genuinely human. And, in my experience, Czech people are friendly and open and hospitable and interested in the world. Incredibly so in fact, when they take a break from telling me how awful Czechs are.

I asked the same question to a Czech friend of mine living in England („Why the hell…“) and she gave me two reasons: Because English people are more open and friendly and hospitable and helpful than Czechs (hmmm…). And unbelievably, because the trains there ran on time.

I know that everything is a matter of opinion and open to interpretation. But only an insane and delusional hitchhiker-killer could claim that English trains run on time.

So it must be just about a frame of mind.

When you are a foreigner you just filter out unpleasantness.

This would be just a pleasant musing on the oddness and advantages of being a foreigner, If I actually believed that this Czech dislike of Czechness didn’t have consequences. Because if nobody at all notices the good things then they might cease to exist or be left completely unprotected, which is worrying.

My friends tend to apologise to me for the waiters impoliteness before I notice it. And at least the trains tend to wait for each other here; in England if you miss a connection, you can expect to wait two hours and pay another sixty quid for the next one.

Your politicians are horrid, I will give you that. But so are ours, so are everyone’s, or at least not much better. It’s nothing to take so much to heart.

Whatever the Hell reason I am here, I am glad. And I am hoping that, charming as it is, the Czech habit of apologizing and self-criticism might fade away as we move further away from recent history, and that it will be replaced by something more fitting to the present reality.

I have a feeling that when that happens you will find that the foreginers stop complaining about the service so much too.

pryč z města, které mě dodnes překvapuje svým nadčasovým osobitým stylem. Jsou to kapsáče, mikina a šátek Arafat. Bokovky, mikina a mini kabelka. Zrovna nedávno mě to znovu zarazilo. Píši to jen proto, že město má jednu magickou schopnost – inspirovat.

A na to nemusíte být Vladimír 518. Pokud máte štěstí, denně na ulicích vídáte pár neznámých tváří, u kterých se ptáte sami sebe, co jsou zač. Vypadá jako designer, nebo je to obyčejný hipster? A i takové bezvýznamné podněty, které vás vytrhnou z každodenní jízdy po eskalátorech, dokáží člověka obohatit. Denně do sebe nasáváte nové znaky a symboly města. Nutí vás to být kreativnější a esteticky senzitivnější.

Oficiálním důvodem odchodu je vždy škola nebo práce. Jistě, jak už jsem psala, uplatníte se v oborech, o kterých si v Budějcích můžete nechat zdát, a které se z dálky zdají „super“.

Spolu s prací potkáváte lidi, kteří něco dokázali a zase vás mohou posunout někam dál. Funguje tady zdravá konkurence. Potkávat se každý víkend v klubu se stejnými lidmi, které znáte od vidění x let, není nic inspirativního. Nezapomínejte, že stejně jako vy, i oni znají vaše (smyšlené) číslo sexuálních partnerů, a nejlíp

ze všech ví, kde jste na „to“ vzali. Na druhou stranu, pokud někdy nevíte, co děláte, zaručeně to ví někdo jiný.

Anonymita velkoměsta slibuje neustále nové zkušenosti. Nechcete na ně koukat? Jděte do jiného klubu. Poznejte novou skupinu lidí, která se časem stejně znovu vykrystalizuje do podoby, kterou jste o víkendu zažívali v Budějcích. Lidé nejsou lepší tady, ani tam.

Zajímavé lidi, kteří vás osobně mohou někam posunout (a teď nemluvím o movitých partnerech, dámy), potkáte všude, jen na to musíte mít oči a srdce dokořán. Potkat australského policejního agenta, americkou lesbickou spisovatelku nebo ruského výtvarníka? Zajeďte si do Krumlova.

Odpověď na otázku, proč odjíždět, je poměrně jednoduchá a neobjevná. A proč se vracet? Možná proto, že noční procházky po Sadech v létě jsou daleko lepší než ty po Kampě. Upršený květen a věčně zmáčený Majáles zadarmo máme jen tady. A protože pražské párty nebo koncerty nemají na události ve Velbloudu ani omylem. Přeci jen, ta zelená tráva je vždycky zelenější, pokud se po ní procházejí vaše milovaná kočičí veličenstva a mamka přináší domácí limonádu.

Why I left...

R

isknout útěk přes jedny z nejnebezpečnějších hranic na světě můžete jenom kvůli lepšímu životu. Tak jako to kdysi dělali všichni mexičtí muži, aby uživili svoje početné rodiny. Americká iluze poskytovala příslib lepší práce, tím pádem většího množství peněz. Studie o mexické migraci však poslední léta potvrzují naprosto jiné důvody, proč mladí muži opouštějí svoji zemi. Prý jdou za „nočními světly.“ A za těmi jsem šla i já...

Odchod z „Budějc“ jsem si nikdy nespojovala s otázkou proč, ale kdy. Už jako malá jsem věděla, že moje cesta z města proběhne, dřív nebo později. Táhlo a táhne mě to do velkoměst. Nejenom proto, že tam někde na vás čekají zajímavé pracovní nabídky, které v Budějcích nedostanete vlastně jenom kvůli tomu, že nežijete v centru země. Miluji noční život, městská světla odrážející se v kalužích a hluk na ulici slibující dobrou zábavu. Takový je Londýn, Berlín, Tokio, a když znáte ty správné lidi, nebo se pohybujete na tom správném místě, může to být i Praha.

Sousedova tráva je vždycky zelenější, proto jsem od patnácti utíkala v každý možný moment 6

SEMTAM 22

Léto 2013

Petra KLOIDOVÁ

NÁZOR

Co bych chtěl mít řečeno k Majálesu

D Jan KRLÍN

ost mě letos překvapilo, že na pátek a sobotu se scéna přesunula ze Sokoláku ke Všesportovní hale. Nepatřím k dětem Sokoláku. Tím magickým místem se stal až o něco později, ale stejně mi najednou bylo až líto, že ty dva poslední dny majálesu budou probíhat na nezvyklém místě. Možná je to způsobeno otevřeností Sokoláku. Hudba se line všemi směry, odráží se od hradeb, starých domů i vodní hladiny. Když přicházíte, atmosféra vás pomalu a nenásilně pohltí. Sokolák je srdcová záležitost a eso v rukávu.

Majáles je ukázkou studentské tvořivosti, tudíž nezbývá, než se přidat k poděkování za tu úžasnou paletu programů nabízených od pondělí do čtvrtka. V tom vidím nejvíce práce. Přimět mladé lidi, aby ukázali městu, co v nich je. Majáles přece není jen o hluku, opilé mládeži hlučící nocí a nepořádku na Sokoláku. Středeční program pro rodiče s dětmi, autokino na nábřeží, běh a různé tvůrčí programy jsou důkazem, že v Budějovicích je plno mladých kreativních lidí.

Myslím, že majáles je také o poznávání nových interpretů, o tom, podívat se na místa, kam by se člověk běžně nepodíval a poslechnout si, co by jinak neměl chuť slyšet.

Majáles si zakládá na své nekomerčnosti. Je to však udržitelné při jeho současném rozsahu a stále větší expanzi? Loni skončil s

mankem, letos zrovna tak. Loňská vlna solidarity ukázala, že lidem na majálesu záleží. Letos organizátoři nechtěli využít podobné možnosti a obrátili se na podnikatelské subjekty. Třeba tři tisíce lajků pro jazykovou školu na facebooku je vstřícné gesto. Na druhou stranu si říkám, že se jedná o malý ekonomický tah, který zavání právě tou odmítanou komerčností. Připomíná to pak hru o té koze a vlkovi. Chceme být nezávislí, nekomerční, největší, ale musíte někteří přispět nebo támhle kliknout.

Není pak lepší místo této hry přijít s předprodejem náramků, jejichž cena by byla symbolická a vznikla by díky tomu určitá rezerva?

Každý by měl dobrý pocit a majáles by nemusel hrát hru s mazáním manka. Neříkám, že se to nemůže stát. Letos jednoduše nepřálo počasí a plac u Sportovky není Sokolák. Budějovický majáles si jistě může zachovat svou originalitu i s mírným poplatkem.

V organizačním týmu je mnoho schopných lidí a vymysleli úžasné věci, na nich je možné stavět. Osobně bych se přikláněl k určitému kompromisu. Zachovat tradici Sokoláku a nerozšiřovat se stále víc. Obměňovat věci a naslouchat zpětné vazbě. S tím je spojena i nejedna otázka. Je nějaká zpětná vazba? Proč majáles přišel o svou baštu Sokolák? Některé důvody jsem slyšel, ale oficiální stanovisko jsem nenašel. Možná jsem jen špatně hledal...

Nejdůležitější je srdíčko

N Ondra BRYNYCH

eumíme spolupracovat. Nebo jen nechceme? Či prostě jsme jen blázni, kteří plavou ve studni a křičí: “žízním!”? Já vím, že je to už poněkud nudný leitmotiv, ale nemůžu si pomoct.

Přijde mi, že nucený kolektivismus minulých generací nahradil patologický individualismus té současné. Spousta jedinců či skupinek chce dělat něco prospěšného, ale místo toho, aby síly vložili do existujícího projektu, začínají své vlastní a potýkají se se stejnými problémy, které někdo jiný už dávno před tím vyřešil. Efektivita bohulibé činnosti i přínos onomu jedinci jsou pak mizivé. Ale zřejmě potlačit ego a přijmout roli ve vyšším celku nesnese narcistické srdíčko.

Výsledkem je pak existence (a častá extinkce) mnoha projektů, z nichž žádný nemá potenciál vyššího dopadu. Pak se lehce řekne, že to prostě nefunguje, že neziskové aktivity zespod nikdy nic nezmohou . To pak celému segmentu spíš škodí. Je to ignorace faktu, že zde prostě platí jiné principy.

Neodsuzuji sobeckost, soukromničení s know-how, konkurenční

boj ani další přirozené hybné síly tržního prostředí. Bez nich by byl pokrok mnohem pomalejší a mnohé věci nezrealizovatelné.

Ale stejně hloupé, jako bylo v určité době potlačování jednoho, je v současné době ignorovat to druhé. Svět prostě není černobílý a neexistují univerzální řešení. V neziskovém komunitním veřejně prospěšném atd. sektoru je jistý druh “socialismu” nejen nutností, ba přímo samotným smyslem.

Vím, že stačí chtít překonat stereotypy a půjde to (když to jde jinde). Proto se nepřestanu snažit udělat ze Semtamu tvůrčí komunitu, kde se bude kumulovat (a tím i umocňovat) lidský a tvůrčí potenciál. Neziskový projekt, který bude schopný realizovat velké věci a bude hnacím motorem mediální alternativy “odzdola”. Aby nedošlo k dezinterpretaci, zdůrazňuji, že nechci, aby Semtam pohltil vše ostatní, nýbrž propojil. Vytvořil středobod, z něhož každý bude moct čerpat z vkladů ostatních, a který koordinací zároveň eliminuje konkurenci v této oblasti nežádoucí.

Obchod v centru – výhoda nebo neštěstí?

D Jakub PLOJHAR

ostal jsem prostor, abych pověděl něco málo o obchodování a businessu vůbec v centru Českých Budějovic.

Jako jeden z obchodníků jsem si myslel, jak jednoduché bude si postěžovat a zanadávat na momentální stav, ale v tu chvíli jsem si uvědomil, že takhle by to nešlo. Jistě, můžeme vinit ostatní z našich neúspěchů a jen čekat, co se stane a jestli přežijeme, nebo zanikneme. Síla supermarketů a obchodních center je podle mnohých moc veliká a my malí jim nejsme schopni konkurovat počínaje prostorem a konče parkováním. V tuhle chvíli bychom si ale měli říci, co vlastně je náš business. Chceme vůbec konkurovat těm velkým kolosům na okrajích měst? Mluvím-li za sebe, tak rozhodně ne.

Obchodní centra byla přece vymodelována podle historických center měst. Ulice plné různorodých obchodů, individuálních krámků a výborných restaurací a kaváren v kombinaci s překrásnými domy

jsou naší předností. Jak často zvednete hlavu, jdete-li centrem Českých Budějovic? Ten luxus historického města nemá každý, a to bychom si měli uvědomit. Zapomeňme na chvíli na trable s dopravou a udělejme si naopak seznam věcí, kterých si na svém městě ceníme. Určitě to je víc, než jen Černá věž, Samsonova kašna a budova radnice.

Nicméně je třeba zmínit i nevýhody. Bohužel na tak malém prostoru najdeme nespočet složek, které určitým způsobem ovlivňují celkový chod a ráz města. Ani jednotlivé odbory magistrátu města nesdílejí stejné názory na fungování centra ČB. Úspěch našeho města začíná a končí u spolupráce. Pojďme, my obchodníci, dát hlavy dohromady a nabídnout zákazníkovi maximum. Nabídněme to, co bychom sami rádi přijali. Hledejme společné průsečíky s firmami, které v centu sídlí. Veďme na toto téma dialog s městem. Možná jsem naivní, ale nemáme náhodou všichni stejný cíl? Že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý? Přijměme město za vlastní a bojujme za něj.

SEMTAM 22

Léto 2013

7

KULTURA / SLADOVNA

Z prachu chátrajícího skladiště se zrodilo kulturní epicentrum H

odně žhavé téma poslední doby jsou investice do kultury jako možnost oživení ekonomiky potácející se v letargii či na mnoha místech dokonce v těžké krizi. Jedním z trendů je proměňovat bývalé průmyslové objekty na kulturní instituce, tvůrčí nebo komunitní centra. Někdy se prostě zareaguje na poptávku a objekty se přenechají tvůrčí komunitě, která se postará, aby dál nechátraly, jindy je do nich nutné investovat hromady peněz a dělat v nich kulturu zeshora. Pak je skutečný přínos otázkou, která se musí nabízet.

Takovým příkladem je třeba písecká Sladovna v samotném srdci Písku. Pivovarnickým účelům sloužila do 70. let, posléze se proměnila v skladiště všeho možného a víc jak 20 let objekt stojící v jedné z nejhezčích částí města v podstatě chátral. Při následných opravách domu v dezolátním stavu se konstrukce začala rozjíždět a bylo nutné ji vystužit.

FORMA NEBO OBSAH?

Během sedmi let trvající rekonstrukce, která přišla na 200 milionů (tři čtvrtiny platila Evropská unie a o zbytek se podělil Písek s Jihočeským krajem), několikrát došly peníze.

Navíc dlouho nebylo jasné, co ve Sladovně vlastně bude, šlo zejména o objekt, jeho náplň byla věc druhá. V první fázi zde vznikl výstavní a kulturní prostor o výměře 1 700 metrů čtverečních, v roce 2006 se proměnil v galerii a jediné centrum české dětské ilustrace.

K tomu se postupně přidaly i další možnosti kulturního a společenského využití jako tvořivé dílny pro rodiny, místa pro autorská čtení, koncerty či různá divadelní představení. “V současnosti je Sladovna především centrum pro rodiny s dětmi, kde se nemají lidé jen koukat, ale kde by měli věci prožívat,” přibližuje její současná ředitelka Tereza Dobiášová s tím, že za jádro považuje interaktivní expozice, které doplňují doprovodným programem.

Během pěti let se vedení projektu poměrně divoce měnilo a problémy Sladovny byly prakticky to jediné, co ji nějak výrazněji zviditelňovalo. Terezou Dobiášovou zvolili do funkce v červnu loňského roku a tuhle nelichotivou image mění. Ti, kteří se zajímají o regionální kulturu, slyšeli o ní jako o zakladatelce a vedoucí tanečně-divadelního multietnického souboru Barevný děti, a to v souvislosti s projektem oživení budějovického kulturního domu Slavie.

“Projekt Sladovny si nesl své problémy 8

SEMTAM 22

Léto 2013

Foto: Jan Vávra související s tím, jak se rodil v bolestech.

Hledal se ředitel s vizí. Já jsem vzala to, co tu bylo a doplnila to tím, co sama mohu dát.

Vyšla jsem z divadla, jsem orientovaná na prožitek a vyplynul z toho logicky směr větší interaktivity, možnosti rozvoje kreativity,” popisuje Dobiášová.

Jako první projekt Dobiášová zrealizovala autorskou výstavu Cesta do neznáma. Zkusit si na vlastní kůži Odysseova dobrodružství přišlo do té doby na poměry Sladovny i Písku samotného neuvěřitelných 5 000 návštěvníků.

Současnou výstavu Play Petra Nikla měla v hlavě jako esenci toho, co by se ve Sladovně mělo dít, už před výběrovým řízením.

Krátkodobé regionální výstavy “na koukání” nahradila v dramaturgii spíše delšími projekty. Jádrem je pro ni hlavní interaktivní výstava, kterou může prožívat rodina

či kolektiv společně. Velký důraz klade na workshopy a další doprovodné akce. Sladovna tak přinesla třeba koncert Lenky Dusilové či Petra Nikla, nebo hostování Jihočeského divadla. Vedle toho je zde i jeden výstavní prostor vyhrazený píseckým umělcům, který má posloužit tomu, aby se Sladovna stala prostorem i pro místní uměleckou komunitu.

MÍSTO, KAM SE BUDOU LIDÉ VRACET

Dramaticky se zvýšila návštěvnost také díky tomu, že se daří lákat návštěvníky i mimo Písek, který jich má logicky omezený počet. Podstatnou změnou je rovněž to, že se návštěvníci do Sladovny rádi vracejí, na rozdíl od minulosti, kdy výstavy byly záměrně krátkodobé, protože se rychle vyčerpaly a návštěvníci protočili. Lidé si zde neměli třeba ani kde sednout, což je spolu se sterilním

prostředím stále kritický problém mnoha českých galerií.

“Je o nás víc slyšet nejen díky skvělým projektům, ale i intezivní práci na marketingu. Podařilo se také otevřít širší debatu o tom, co bude s tou druhou polovinou, aby si Písek ujasnil, co vlastně je jeho zájem.

Sladovny si navíc nyní všímají a berou ji za svou nejen běžní lidé, ale i sami umělci,” dodává energická ředitelka, která si z Českých Budějovic přivezla snahu o veřejnou diskuzi mezi politiky, institucemi i běžnými lidmi. Tak vznikly diskuze s názvem Sladovna otevřená, kde se řeší nejen budoucnost Sladovny, ale i další důležitá veřejná témata.

Plány má Dobiášová i se stálými expozicemi. “Za těch pět let logicky stárnou. Myslím, že jejich vznik byl poněkud uspěchaný a nepříliš promyšlený. Je třeba do nich zasáhnout, aby zapadly do celého konceptu interaktivity, tvořivosti a místa, kam se budou lidé vracet,” vysvětluje. Na léto připravuje představení souboru Buchty a loutky a také Divadla Continuo v dosud nevyužívaných sklepních prostorách.

Za tři čtvrtě roku toho není úplně málo.

Nyní ve vzduchu visí oprava a otázka využití druhé části Sladovny včetně dochovaných sladovnických technologií ve střední části objektu. Z logiky věci, když se pracuje s dětmi a přes ně s rodiči, nedostává se příliš prostoru pro mladé náctileté, což je důležitá skupina s potenciálem, která v Písku nemá moc širokou nabídku. A právě pro ně by se mohl najít v budoucnu prostor ve Sladovně.

“Byla bych moc ráda, kdyby to jednou mohlo fungovat jako takové multikulturní a zároveň tvůrčí a společenské centrum pro všechny generace, které tady stále chybí. Mohla by zde být kavárna, ateliéry, vyžití pro mládež, prostor pro současné umění. Nyní se také intenzivně snažím navázat spolupráce s ostatními institucemi v kraji i mimo něj,” odhaluje své vize Dobiášová.

V Písku je toto možné zejména díky tomu, že město investuje poměrem mnohem větší procento prostředků na kulturu a péči o život lidí než třeba krajská “metropole”. Možná proto se pravidelně umisťuje na předních příčkách žebříčků o nejlepší místo pro život.

Původně se zachraňovala stavba, ale nikdo nevěděl, k čemu bude. Uvažovalo se třeba o archivu, komerčních či obytných prostorách.

Je na lidech, aby nyní posoudili, zda se investice v řádech stovek milionů do kultury vyplatila a má smysl ji dál rozvíjet.

ONDRA BRYNYCH

Foto: Ondra Brynych

Kulturní prostor Sladovna Šest galerií (1700m2) Jediná stálá expozice dětské ilustrace v ČR Stálá expozice věnovaná Radku Pilařovi, píseckému umělci, ilustrátorovi Do 25. 8. 2013 výstava Play Petra Nikla a spol.

Hravý prostor určený všem, který zabírá celá tři podlaží. Výstava, jež vás pohltí, učiní svou součástí a odhalí netušené možnosti.

Krátkodobé výstavy zaměřené na písecké umělce Wokrshopy, koncerty, divadlo, veřejné diskuze a další Adresa: Velké náměstí 113, Písek www.sladovna.cz

REKONSTRUKCE NEVYUŽÍVANÝCH PRŮMYSLOVÝCH OBJEKTŮ

“Tady se to zatím moc nedělá proti třeba Praze nebo západní Evropě, kde je to nyní možná hlavní způsob budování kulturních center.

To je z mého pohledu úplně logické, protože nejde stavět pořád nové věci a přehlížet to, co už tu je. Navíc ty prostory samy jsou často hodně zajímavý. V době průmyslové revoluce se hodnoty tvořily v těchto místech, dnes už to tak nefunguje, těžiště pokroku se přesunulo jinam. Proto jsou prázdné a je třeba je naplnit něčím jiným. Čím dál tím větší význam má právě kultura a takzvané kreativní průmysly, jak společensky, tak ekonomicky. Myslím, že dosud tady nebyla taková potřeba potřeba.

V Česku je třeba hodně divadel a kulturních domů, která však postupně přestávají stačit současným nárokům a roste potřeba prostorů jiného typu.“ TEREZA DOBIÁŠOVÁ SEMTAM 22

Léto 2013

9

LITERATURE NOW / KATEŘINA BOLECHOVÁ

Máme tu málo komínů Spisovatelka, která nečte romány. Netrpělivá básnířka. Žena se vztahem k industriálnu. Kateřina Bolechová.

Kateřino, proč sis zvolila jako vyjadřovací prostředek poezii?

Jsem v podstatě netrpělivý člověk a neměla bych hlavu na to, udržet pohromadě tolik postav, jako bývá v románu. Přiznám se, že ani romány nečtu, protože mě to nebaví.

Mám spíš ráda povídky, dopisy nebo deníky, takže mi vyhovuje třeba Kafka, Balabán, Sylvia Plath. Konkrétně u ní mi deníky otevřely cestu i k její poezii.

Potřebuje podle tebe básník nějakou zvláštní schopnost či vlastnost k tomu, aby byl básníkem? Říká se, že je to 1 % talentu a 99 % píle, což ale zrovna v mém případě moc neplatí.

Básnění považuju za určitý stav mysli. Ten, kdo vnímá svět poeticky, si za ním představí něco víc, takříkajíc „vidí za“. Já osobně jsem začala psát na gymplu, moje první báseň vznikla pod vlivem jakési hádky.

Vracíš se ke starým textům a upravuješ je?

Upravuju, ale ne moc. A taky záleží na textu.

Nedávno jsem zveřejnila na Facebooku jeden starší text, čímž si někdy testuju reakce.

Zvláštní je, že tyhle starší sentimentálnější věci mnohdy oslovují lidi víc než to, co píšu momentálně. Byly tam hvězdy, kterým se teď léta vyhýbám, ale dala jsem to tam a některým lidem se to prostě líbí.

Je v Budějovicích nějaké místo, které tě inspiruje svým geniem loci?

Přiznám se, že ani moc ne – i vzhledem k tomu, že velká část mých básní vznikla na cestách, ve vlaku, po hotelích. Ale konec konců vlastně i v tom paneláku, kde celý život bydlím. Mám jedno místo, a to je Malše, u níž jsem vyrostla. Máme tu však málo komínů. V roce 2010 jsem byla v Ostravě na čtení, a když jsem tam přijela, fascinovalo mě tamější množství komínů.

Mám totiž ráda industriální poetiku, jako holka jsem hodně chodila na brigády do fabrik. Ta syrovost takového prostředí mi přijde autentická.

Kdyby ses mohla potkat a promluvit s jakýmkoliv básníkem, kdo by to byl?

Mám jednoho oblíbence, který byl dost složitým člověkem, a domnívám se, že zemřel poněkud nasrán. Je to Ivan Diviš, tak možná s ním. Ze zahraničních autorů by to byl třeba Ginsberg, nebo Corso. Naopak nemusím např.

Seiferta, mám dojem, že byli jiní kandidáti 10

SEMTAM 22

Léto 2013

Foto: Ondra Brynych

KATEŘINA BOLECHOVÁ se narodila roku 1966 v Českých Budějovicích, kde také v současné době žije. V letech 1991–1995 se živila jako krupiérka, nyní již dlouhodobě pracuje v oblasti obchodu a služeb. S literaturou začínala víceméně jako prozaička, ale s věkem a postupující leností se její texty začaly zkracovat.

Knižně debutovala poměrně pozdě – sbírky básní

Rozsvícenou baterkou do pusy (2007) a Antilopa v moři k majáku daleko má (2009) vyšly jako neprodejné přílohy časopisu Psí víno. Na začátku roku 2013 publikovalo nakladatelství Petr Štengl její třetí básnickou sbírku Pohřebiště pecek. Bolechové poezie ovšem vychází také v zahraničních překladových antologiích. Vedle básnické tvorby se autorka věnuje rovněž kolážím.

Sochy Hlouček soch s diplomatkou v ruce kousek odtud na náměstí stával Lenin jednou mu kdosi nasadil ruksak na záda Měníme sochy jen oseklost městských holubů je neměnná

Virtuální A sen? ve svatebních šatech tak bíle žena bere si muž bere si na kolečkových bruslích kyčle rozjedou se až nečekaně A sen! špek mlhy v podbradku údolí jsem jezdec na amputovaném koni zítra ráno tě zastřelím Lásko na laserové střelnici *** Vlak zašroubovaný do matky nádraží unikám ze symetrie kolejnic za sebou noc žaluzii vykostěnou už ani pro psa

na Nobelovu cenu. Můj favorit je Diviš, ten šel na krev.

Jaký je tvůj vztah k rýmu a vůbec pravidelným básnickým formám? Ve své tvorbě pracuješ výhradně s volným veršem.

Neumím si představit, že sednu a řeknu si, teď tedy napíšu sonet. To nepřichází v úvahu.

Jediná vázaná forma, kterou jsem zkoušela, je haiku a teď zkouším taky tzv. gregerie.

ZDENĚK BRDEK

*** Na Franz-Josefs-Bahnhof in Wien končí tenhle vlak jak zelí do sudu těžknou nohy na nástupiště a nikdo si nevšimne že cestou hlas vypadl z kalhot a my v kruzích mlčení po vodě chodíme *** A mohla bych tě milovat nenávidět dentální nit okolo zubu pravidelná linka ještě je vidět horizont svisle Svítá

Gregerie Dráty troleje – kovové strašilky V očích většiny soch únava z neustálého stání Labutě v letu jsou jako zahradní konve s křídly Déšť – nebeská inkontinence Falešné zuby se nejlépe usmívají ze sklenice Na přechodu ležela ponožka: Doporučuje se sedlat zebru na boso Okno s žaluzií má hledí rytíře Zatmění slunce je jako vypíchnuté oko Vegetarián je člověk, kterému stačí maso, co si nosí na vlastní kostře „Squash je tenis v garáži“ Odvaha – tanec na střepu Štěkot psa – kašel noci Gregerie je specifický literární útvar na pomezí zrnka moudrosti, aforismu, vtipu, slovní hříčky, náhodně zaslechnuté věty, jazykového paradoxu či nonsensu. Vymyslel jej španělský spisovatel Ramón Gómez de la Serna (1888–1963), který napsal přes deset tisíc gregerií.

Svět v rytmu Pohřebiště pecek

Z

atím poslední sbírka Kateřiny Bolechové obsahuje básně jak starší, tak novější. Jsou to většinou krátké texty, které buď lakonicky a bez rozmazávání konstatují stav věcí, nebo zachycují letmé okamžiky, kdy drobná událost rozhýbe kola představivosti. Sbírce dominuje civilní poloha bez přepjatých emocí, střízlivé a prozaizované zachycení viděného, jež odkazuje k beatnické inspiraci. Autorka se ukazuje jako pozorovatelka soustředěná především na svět lidí kolem sebe (častým prostředím je třeba vlak), která teprve od tohoto světa nahlíží své místo v něm, o čemž vypovídají téměř emblematické verše: „přes sklo haly/ sleduji svůj druh/ jsem jedna z nich“.

Tento pozorovaný svět a život v něm se básnickému mluvčímu jeví jako nevzrušivý, opotřebovaný, rutinou vyčerpaný. Jakoby se už na nic nečekalo, vše se pomalu vytrácí a žije se spíše ze zvyku: „v očekávání/ třešně na dortu/ co seschne v nepoživatelnou křížalu“. A divit se lze snad jen tomu, že už se tomuto stavu vyžilosti nikdo nediví. Jeho symbolem se stávají postavy starých žen a otec autorky, který se jeví jaksi uvízlý v minulosti. Skepse a hořkost jsou u Bolechové nicméně kompenzovány úlevně úsměvnou ironií a sebeironií. Nakonec stále „ještě je komu umřít“ a pohřbená pecka je vlastně správně umístěna, neboť skýtá naději na pokračování.

Nutno kvitovat, že se občas autorka vymkne z civilní polohy a pustí se po asociativní stopě, čímž se vzdálí od prozaizované výpovědi a reflexe vybledlé každodennosti směrem ke komprimovanějšímu tvaru. Tyto sevřené, oproštěné texty vyžadují kvůli své málomluvnosti větší interpretovu iniciativu, avšak doplňují sbírku v kompaktní a specifickou atmosférou prostoupený celek. ZB Kateřina Bolechová, Pohřebiště pecek, nakladatelství Petr Štengl, 2013.

SEMTAM 22

Léto 2013

11

HUDBA / PROFIL KAPELY

Kluci, co dělaj hodně silný kafe

S

trong Coffee jsou jednou z mála budějovických kapel, která má na to dotáhnout to dál než na hranice Jihočeského kraje. Od svého počátku lehce obměnili personální složení, natočili desku a zahráli na Budějovickém Majálesu nebo před držitelem devíti cen Grammy Ediem Palmierim.

Začátek dráhy kapely můžeme hledat na počátku roku 2010, kdy se dohromady dala čtveřice velmi mladých a začínajících hudebníků. Tou dobou měli ještě v úmyslu hrát nakřáplý rock drsných šedesátých a sedmdesátých let inspirovaný Jimi Hendrixem nebo The Doors. V tomto rozpoložení jak fyzickém, tak psychickém stihli odehrát ještě své první dva, tři koncerty – na Budějovickém Majálesu 2010 a na výročí divadelního spolku Arte della Tlampač. Pamatujete? Následně vydali první EPčko, které pokřtili a…

Záhy se jejich tvorba sama překulila do trochu jiné sféry. A z čtveřice rockerů se stala trojice jemných funkymanů, kteří se dali na dráhu elegantního funku střeleného trochou nevybíravého rocku, řízného groovu i jemného jazzu. Zpěvu se po krátké době chytl Kuba a stal se z něj jasný frontman s kytarou v ruce a mikrofonem před sebou. Pravděpodobně si vytyčili jasný cíl – začít objíždět republiku, hrát před velkými kapelami a zaujmout producenta, který by s nimi natočil desku.

12

SEMTAM 22

Léto 2013

čehož pramenila i čím dál tím větší snaha nahrát všechny novotiny a podělit se o ně s fanoušky. I s těmi, kteří nezavítají tak často na jejich koncerty.

Pokud si ještě někdo vybavíte skladby jako My Deepest Desire, Last nebo Thank You, Mr. Grant, tak přesně ty začaly být v repertoáru nahrazovány Pretty Unknown Lady, Change nebo Move Your Body! Při několika koncertech, kde zazněly i zbrusu nové kousky, si Strong Coffee všiml i producent kapely Hradišťan.

Všem je již jasné, že nová deska byla na spadnutí. Klukům se povedla během léta nahrát a zmixovat. Dostala velmi úderný název – Give It a Shot. A přesně dle názvu se také zachovala. Kdo ji slyšel, dostal velmi silnou ránu a jen velmi těžko se vzpamatovával z omráčení lahodnou a velmi propracovanou hudbou. Je až s podivem, že se taková deska povedla nahrát klukům s věkovým průměrem těsně pod dvacet let.

Křest se konal v budějovickém klubu Highway 61 v polovině září. Jak bylo vidět, fanoušci, kapela i hosté si celý večer velmi užili.

Kromě samotné desky byl poprvé uveřejněn také první videoklip, který zvládli Strong Coffee také připravit. Privilegium pro první zfilmování dostala asi nejúdernější skladba z desky White Lies.

K POSLECHNUTÍ Pokud se vám hudba Strong Coffee ještě nikdy nedostala pod ruku, resp. k vašim uším, neváhejte a poslechněte si všechny skladby z desky Give It a Shot na jejich bandzonu. Chcete-li jen dvě nebo tři skladby na ochutnávku, pusťte si tyto!

White Lies Pretty Unknown Lady Move Your Body!

Change Plány se jim pomalu, ale velmi jistě začaly plnit. Je vidět, že šikovní a sebevědomí hudebníci si i v dnešní době dokážou protlouct cestu skrz všechen možný pseudohudební odpad. Během roku 2011 se stihli představit na několika zajímavých akcích, mezi které určitě patří jedno z předních míst na Budějovickém Majálesu, předskakování Tata Bojs, Monkey Business nebo Blue Effect.

UMÍ ROZDÁVAT OMRAČUJÍCÍ RÁNY

Od vydání jejich prvního EP, s prostým názvem Strong Coffee, uběhla dlouhá doba. To znamenalo jediný důsledek. Velmi povedené skladby z jejich raného období nahrazovaly písně ještě více vyzrálé a propracované, z

VZALI SI NA POMOC TLAMPAČ

Obsazení Jakub Vančura (20) kytara, zpěv Patrik Bartizal (21) bicí, vokály David Říha (18) baskytara, vokály ex-Vladimír Čadek (21) zpěv

Přes samotné přípravy a uvedení nového alba by bylo škoda, kdyby se zapomnělo na jedno velmi důležité vystoupení. V létě si zahráli na South Bohemia Jazz Festu, kde připravili pódium a publikum známému a cenami ověnčenému Ediemu Palmierimu.

Ten během své hudební kariéry získal již devětkrát prestižní ocenění Grammy.

Rok 2012 je za námi, i za Strong Coffee a se začátkem nastávajícího 2013 se přihnal i nový videoklip. Režie se zhostil Tomáš Plhoň z divadelního souboru Arte della Tlampač.

Kapela a Tomáš vybrali jako nejvhodnějšího adepta k videu skladbu Bliss. A tak se těsně po novém roce fanoušci dočkali maličko upravené verze Bliss, a to i s filmovým podkladem.

A co od kluků můžeme čekat v dohledné době? Kdo ví. Snad nějaké povedené hudební kousky, vystupování s ještě zajímavějšími umělci nebo další nahranou desku. Nechme se jen překvapit, co na nás Strong Coffee vytáhnou během letošního, či příštího roku.

JAKUB AXMAN

ROZHOVOR / ANDY WARHOL

Chtěl bych být jako stroj Andy Warholovi se splnil dávný sen. V Alšově jihočeské galerii vystaví kopie kopií jeho děl. Přinášíme exkluzivní rozhovor s tímto konečně pochopeným umělcem. ZDENĚK BRDEK Andy, tvá výstava v hlubocké jízdárně má být pro jižní Čechy jednou z důležitých událostí léta. Jak se na výstavu těšíš?

Jsem rád, že se moje práce zase objeví v Československu, moji rodiče totiž pocházeli z jedné slovenské vesnice. Snad se výstava povede.

Ale na spícím člověku přece nelze poznat, že je básníkem.

To ne, vypadá u toho jako většina ostatních.

Oni si lidé vlastně jsou dost podobní jak ve vzhledu, tak v jednání. A je to dobře. Možná se pak budou mít víc rádi. Myslím, že by každý měl být jako stroj.

Objevily se ale pochybnosti týkající se třeba pravosti exponátů. Budou tam tedy originály?

Originál, nebo kopie – co na tom záleží?

Hlavně že jsou krásné.

Cože?

Yeah, mít rád znamená chovat se jako stroj, protože tak neustále vykonáváš to samé. Děláš to stále znovu. To je taky důvod, proč se snažím ze své tvorby odstranit stopy rukodělné práce, které by mohly odkazovat k nějaké jedinečné osobnosti. Chtěl bych být jako stroj a cítím, že to, co dělám strojově, je přesně to, co bych dělat měl.

A jak se ti líbí České Budějovice?

No, na mě jsou dost poklidné, já mám radši rušnější města jako např. New York. Tam se pořád děje něco zajímavého. Ale koukal jsem, že by se tu našly prostory pro moji Továrnu. Viděl jsem třeba nějaký pivovar, pravděpodobně pobočku našeho Budweiseru.

To byl Budvar. Ve skutečnosti je jeho značka původnější než ta americká.

Aha. Mně na tom tak jako tak nesejde; jak říkám, originálnost se podle mě přeceňuje a pivo stejně nepiju. Mám radši Coca-Colu.

Vážně?

Oh yeah, miluju Colu, je pro mě symbolem toho, co mi připadá na Americe skvělé. Ti nejbohatší i ti nejchudší konzumují v podstatě to samé.

Když v televizi vidíš Coca-Colu, víš, že ji pije prezident, Liz Taylorová a můžeš ji pít i ty.

Cola je Cola a sebevětší ranec peněz ti nezajistí chutnější Colu. Všechny jsou stejné a všechny chutnají stejně dobře. Víš to ty, Liz Taylorová i prezident.

No, náš současný prezident Colu asi moc nepije… Sleduješ nějak politickou situaci ve Státech?

Kdepak, nezajímám se o politiku, ani nechodím k volbám. Nedokázal bych se rozhodnout, koho si vybrat. Zajímám se hlavně o umění a krásu.

Někteří kritikové však tvrdí, že jsi svým dílem, v němž se mísí umělecké postupy s populární kulturou, konzumem a masovou produkcí, umění vlastně zabil.

Ale to je nonsens. Díky kopírování, multiplikaci a využití ikon popkultury se umění zlevnilo a rozšířilo mezi lidi. Takhle může být přístupné komukoliv.

Jenže tvá díla se stala velmi drahými, normální člověk na ně nemá peníze.

Může si je okopírovat. Navíc vydělávání peněz a dobrý obchod jsou taky svého druhu umění.

Jak ses vlastně dostal k výtvarnému umění?

Mým prvním uměleckým tvořením bylo v sedmi letech vystřihování papírových panáčků. Jako dítě jsem byl kvůli zdravotním problémům často upoután na lůžko, takže jsem měl spoustu času na kreslení, poslouchání rádia a sbírání obrázků s hollywoodskými herci. Živit jsem se potom začal jako ilustrátor reklam na boty.

Měl jsi nějaké vzory?

Vždycky mě bavily populární módní magazíny, ale nejsilněji mě asi ovlivnila Sněhurka Walta Disneyho, kterého považuju za jednoho z největších umělců.

Zasáhl jsi ovšem i do jiných oborů, např. hudby nebo filmu.

To jo. Spolupracoval jsem se skupinou The Velvet Underground a produkoval jejich první album. Co se týče filmů, chtěl jsem zkusit udělat spíš něco jako antifilm.

Třeba u Spánku (1963) se to, myslím, povedlo. Víc jak pětihodinový záběr na spícího člověka je vskutku velmi experimentální počin.

Ten spící člověk je můj kamarád, básník John Giorno. A spící básník je přeci krásný.

Foto: Jack Mitchell

A co bys tedy poradil mladým adeptům umění?

Aby se nesnažili stát umělci, ale radši malíři pokojů. Tak si vydělají víc peněz. Umění je dobré leda pro zabití nějakého času.

Tvá tvorba byla podstatná pro českou neoficiální kulturu 70. a 80. let, stal ses vlastně jakousi ikonou českého undergroundu. Třeba začátkem roku 1971 provedli The Plastic People of the Universe v Praze na tvou poctu koncepční pořad uvedený přednáškou Ivana Martina Jirouse.

Oh, tak to mě těší. I když v umění nevidím příliš rozdíl mezi undergroundem a showbyznysem.

Andy, můžeš prozradit, jak vznikla tvá slavná série obrazů Campbellových polévek (1962)?

To bylo tak. Pracoval jsem zpočátku s typografií a komiksovým výrazivem, v čemž ale více vynikl Roy Lichtenstein. Hledal jsem proto nějaké odlišné téma, které by bylo jen mé.

Přátelé mi poradili, abych se zaměřil na něco, co mám skutečně rád. A protože jsem přes dvacet let obědval každý den Campbellovu rajčatovou polévku, padla volba přirozeně na ni. Co vím, výrobce byl ale z mých obrazů zklamán. Možná jsem měl dělat radši polévky od Heinze.

Jak se ti líbí Semtam? Sám jsi v roce 1969 založil časopis Interview, který funguje dodnes.

No nevím. Nevypadá špatně, ale chybí mi tam rozhovory s opravdu slavnými lidmi, třeba s Mickem Jaggerem. I když takhle aspoň mají šanci na svých 15 minut slávy i ostatní.

SEMTAM 22

Léto 2013

13

DIVADLO

Manželství bez lásky. Život komedianta v Čechách Můžou se dneska dva mladí kluci uživit loutkovým divadlem nebo pliváním ohně? A kdo je vlastně cílovou skupinou takových umělců? A jak s tím vším souvisí Michael Jackson?

V

šechno hrálo do karet tomu, aby vznikl dobrý text. Podařilo se dát na jeden večer dohromady dva toho času dost vytížené (protože talentované) umělce, navíc kamarády. Oba v ten den hráli představení v Budějovicích, kejklíř Slávek už měl to své v Literární kavárně za sebou, Víťu Marčíka teprve čekalo odehrát Iluminaci v rámci Galerijní noci. Silnou trojku uzavírala autorka článku, která se tak po dlouhé době potkala se svými spolubojovníky z časů povinné školní docházky. A tak to vypadalo na příjemné přátelské klábosení.

Trošku se to začalo lámat ve chvíli, kdy se (po zhruba pěti minutách) začalo ukazovat, že autorka je asi tak profi novinářka jako Slávek slévač. Kluci taky chvilku zkoušeli mou schopnost rozpoznat nadsázku. Záhy zjistili, že jsem schopná jim skočit na lopatu rychleji než čarodějnice. A jsem jim vděčná, že alespoň několik málo vět pronesli ve vší vážnosti, jinak by tenhle článek nikdy nevyšel.

A aby toho nebylo málo, po celou dobu jsem měla pocit, že jsem tam tak trochu navíc.

Tahle dvojka se viděla po delší době a bylo to shledání silné. Až se mi jako novinářce chtělo zmizet a nechat kluky jen tak spolu sedět, mlčet, povídat. Naštěstí jsem ale sebrala alespoň to mizivé procento profesionálky ve mně a zůstala.

KOMEDIANSTVÍ V KRVI

Kejklířina, loutkové divadlo, muzika. To všechno musí být (nebo by být mělo) srdcová záležitost, věc, kterou neděláte proto, že jste se ráno sami sebe v zrcadle zeptali, čím byste mohli být – a tak třeba hercem. I na klucích je vidět, že to musí vycházet zevnitř.

Oba se shodují, že všechno, co člověk dělá, musí dělat tak, aby tomu věřil on sám i ostatní, aby to bylo opravdové. A nejenom to, “když člověk něco dělá, musí to dělat ze své vlastní podstaty, ne jen tak, protože ho to baví.” A že je to srdcovka, dokazuje, že i když na čas oba utekli trochu jinam – do školy, do pekárny nebo do fabriky, jak magnet je přitáhl komediantský život, divadelní kumšt, 14

SEMTAM 22

Léto 2013

Já to jsem, potulné loutkové divadlo, založili v roce 2007 Víťa Marčík, Slávek Nečunajev a Adam Berger. V repertoáru má především pohádky, zpracované ovšem formou přístupnou těm nejmenším i dospělákům.

Foto: Ondra Brynych

zase zpátky. Jak si k divadlu přičuchl Víťa, je asi jasné. S tátou sice později začal i jezdit, ale zprvu sám divadlo vůbec dělat nechtěl. „Vždycky mě víc bavila muzika. Jako malej jsem taťkovi řekl, že nechci být kašpar jako on, tenkrát měl nacvičeného Michaela Jacksona na rodinnou oslavu a měli jsme tančit měsíční tanec, samozřejmě jsem se jako dítě sekl a nechtěl jsem.“ Slávek v tu chvíli udělá pohyb s kloboukem hodný samotného Michaela a kontruje: „Když jsem byl malej, ptali se, čím bych chtěl být. A já jsem říkal – Michael Jackson.“ Nakonec si ale Víťa cestu k divadlu našel, a to rovnou k vlastnímu. Má totiž silnou potřebu, a díky loutkovému divadlu i možnost, vyjadřovat se. Nejlépe sám za sebe, což vedle tak silné, nejenom herecké osobnosti táty Marčíka, tolik nešlo. A tak nejdřív začal vyřezávat loutky, nejprve bez úmyslu jezdit s nimi představení, prostě jen pro vyjádření se – tvarem, výrazem. Slávek měl štěstí na příležitosti a setkání s lidmi, kteří v něm vytušili komediantského ducha. „Když mi bylo 17, kamarád mě pozval do žongléřského kroužku. Nakonec se ukázalo, že to byla tak trochu habaďůra, protože v té době sháněli

za jednoho kejklíře náhradníka a najednou přišli, že se mám připravit, že mám za měsíc představení.“ A tenhle příběh se ještě několikrát opakoval. Slávek se zajímal i o další věci, třeba cirkusové, naučil se chodit na chůdách i po laně – a do toho telefon, pojeď s námi jezdit představení na chůdách. O něco později se stal načas podobně klaunem a nakonec se dostal i k vysněnému loutkovému divadlu, když potkal Pavla Brožku, který založil Divadlo Viďadlo. A že to bylo setkání osudové. „Tenkrát v listopadu mě vyhodili z fabriky, mám rodinu, a tak jsem nevěděl, co dělat – bez peněz, před Vánoci. A do toho zavolal Pavel a říká: Slávečku, mám hroznej průser.“ Slávek za nemocného pana Brožku tehdy odjel 35 představení a v divadle už s ním zůstal. Na podzim 2007 pak Víťa se Slávkem a ještě s dalším starým kamarádem Adamem Bergerem založili loutkové divadlo Já to jsem. To funguje dodnes, čím dál tím líp, ale už bez Slávka. „My jsme spolu už od tý základky byli vlastně pořád. Trávili jsme spolu volný čas, najednou i ten pracovní, a když jsme spolu nehráli, tak jsme zkoušeli jako kapela. A už to bylo moc.“ A Víťa dodává: „To je jak manželství, akorát že se nemilujete.“ A zdůrazňuje, že

ani ve dvou to není jednoduché a každý se potřebuje nějak odreagovat, také proto jezdí i svá vlastní představení.

NEPŘÍTEL KOMEDIANTA – AKTIVNÍ DIVÁK?

Zajímá mě, do jaké míry je divadlo i jejich obživou. Zatímco Víťa se hraním skutečně živí (a jeho nabitý diář na každý měsíc to jen potvrzuje) a jak sám dodává, nic jiného mu ani nezbývá, u Slávka to momentálně na uživení úplně není. Hlavně proto, že kejklířství je sezónní záležitost a mimo letní příležitosti na hradech, festivalech či městských slavnostech šance moc není. A když už jsme u těch peněz, někde tady bude jedno z vysvětlení, proč oba dělají hlavně divadlo pro děti. „Nejlepší možnost, jak se uživit divadlem, je hrát pro děti, tam se nabízí jezdit po školkách a školách,“ upřesňuje Slávek. Ten hlavní důvod bude ale přeci jen asi trochu jinde. „Na začátku jsem chtěl hrát hlavně pro dospělé, divadlo i muziku. Loutkové divadlo pro děti byla nejdřív hlavně obživa, ale teď už nevím, co mě baví víc. Po představení ukazovat dětem loutky, povídat si s nimi – to je nádherný, nic lepšího mě

Víťa Marčík, talentovaný syn neméně talentovaného otce. Věnuje se hlavně divadlu Já to jsem, mimo pohádek se ale realizuje třeba v představení Iluminace, které zpracovává verše A. Rimbauda. Slávek Nečunajev je součástí Divadla Viďadla a prezentuje se také jako Kejklíř Slávek s vlastním kejklířským představením. nemohlo potkat,“ nadchne se Víťa a vypráví, že mu nějaký ten malý kluk občas i spontánně skočí kolem krku. (V tu chvíli má vaše profi autorka článku co dělat, aby v rozhovoru pokračovala, s ohledem na vás ale zatlačuje slzy a statečně se ptá dál.)

Kdo někdy zažil některé Víťovo nebo Slávkovo představení, ví, že tohle je živé divadlo, plné komunikace s diváky a improvizace. Nebo ne? Jen do jisté míry, po několika stovkách představení už prý kluci vědí, co v které chvíli přibližně může nastat, znají už nějakých deset možností, jak jim děti odpovědí, a tak vědí, jak zareagovat, aby se malí i velcí diváci zasmáli, nebo aby se naopak představení uklidnilo a

mohlo jet dál. Slávek doplňuje: „Naše filozofie byla, že je hloupost vymejšlet nějaký fóry.

Když jezdíte po školách a hrajete, zjišťujete, co funguje a vtípky se pak pomalu nabalují samy.“ A Víťa přidává: „Samozřejmě, že vznikají vtipy i během představení, ale nejdřív se jim musí nechat prostor při nazkoušení, nechat tam volná místa, kde právě může něco vzniknout a ne zkoušet přesně.“ Komunikace s divákem je ale každopádně základem jejich hraní, ať už na ulici nebo ve školce. Herec musí malého i velkého zaujmout, vtáhnout ho do děje, ještě než začne něco předvádět, musí se s divákem „potkat“. Malým dětem je někdy třeba ukázat, že můžou odpovědět, že se můžou zapojit; dospělé, kteří na začátku posadí své ratolesti do předních řad a pak postávají někde vzadu a dělají, že se jich to netýká, ty je zase třeba přesvědčit, že se nemusí bát ukázat, že je to zajímá a hra je baví. Slávek připomíná i nevýhody takového přístupu, když se někdy lidé rozjedou příliš a je třeba rafinovaně takového člověka usměrnit nebo začít dělat fóry s ním. V nadsázce dodává, že si mezi sebou říkají, že „největší nepřítel komedianta je aktivní divák.“ Býti komediantem však není vždycky jen tak. Na úrovni ryze praktického života to občas přináší určitá úskalí, třeba když se takový člověk díky divadlu až příliš otevře, je zvyklý se skrze něj svobodně vyjadřovat.

Tohle „co na srdci, to na jazyku“ se ale třeba Slávkovi v práci už kolikrát nevyplatilo: „Já těm nadřízeným řeknu, že jsou to blbci a oni mě vyhodí.“ Povolání herce si občas musí kluci i obhajovat, ani ne tak mezi širším okolím, ale spíše v okruhu rodiny, třeba když se jeden z nich rozhodne, že si vezme za ženu dceru z doktorské rodiny. Potom jde o to dokázat, že ať už dělá člověk, co dělá, dělá to pořádně. Jedno, jestli se živí divadlem, sochařstvím, nebo jako počítačový programátor. A že jsou zázemí a podpora rodiny důležité, Slávek zdůrazňuje: „Když děláš divadlo, začneš si pomalu lítat v oblacích a pak potřebuješ mít vedle sebe člověka, který tě vrátí zpátky na zem. Vím, že dokážu vzlítnout hodně vysoko, díky mé ženě ten dopad pak není nikdy tak strašnej.“ Na tomhle místě jsme pomalu přešli do stavu off record, ale povídání ani zdaleka nekončilo. Víťa po chvíli běžel připravovat své večerní představení, na které jsme se později také přesunuli, a já byla nakonec ráda, že jsem je nenechala v klidu o samotě..

ELIŠKA VOLFOVÁ SEMTAM 22

Léto 2013

15

DIVADLO

Otáčko bude vstřícnější Lidová pohádková fraška, napínavé akční dobrodružství, klasické dílo o lásce, hříchu a pomstě, či nesmrtelný muzikál. Takové novinky přinese letošní program před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, který přináší i některé změny.

O

dlišná bude letošní sezona na Otáčivém hledišti zejména tím, že se obejde bez Mezinárodního hudebního festivalu a opery Komedianti.

Důvodem jsou hlavně finance. “Už loni se silně projevila ekonomická krize v Evropě, zejména u zahraničních sousedů, kteří tvořili podstatnou část diváků dražších operních produkcí. Rozhodli jsme se, že si od toho na chvilku odpočineme. Tím se nám uvolnily ruce třeba i pro novou kvalitní operu,” vysvětlil Jiří Šesták, ředitel Jihočeského divadla.

Všechny soubory se uvedou novými představeními. Je to i strategický krok pro příští rok, který může být na otáčku, jehož osud je stále ve hvězdách, poslední. A pro jednu sezonu by se připravovat nové premiéry asi příliš nevyplatilo. V záloze tedy bude dost víceméně čerstvých kousků, které nejspíš doplní obnovená premiéra jedné z nejúspěšnějších her Tři mušketýři a v rámci Roku české hudby nové nastudování Dvořákovy Rusalky.

V plenéru před točnou se letos odehraje 80 představení. “Bude to zejména pro české diváky vstřícnější, většinou jde o tituly pro celou rodinu, spíše zábavné a oddechové a zároveň žánrově pestré,” dodal Šesták.

Návštěvníky rovněž jistě potěší, že i přes neustálé zvyšování nákladů se již třetí rok nezvýšilo vstupné. To se podařilo také díky absenci nákladnějších a hlavně rizikovějších představení se zahraniční účastí. Všechny soubory navíc šetřily, kde se dalo.

Opera jako novinku přichystala představení Divotvorný hrnec. Poprvé ho diváci uvidí 26. června. Střídat se v něm budou domácí činoherci a členové opery. Diváci se mohou těšit i na hostující současné muzikálové hvězdy Radku Fišarovou či letošního držitele ceny Thálie Jana Kříže. Jde o první zámořský muzikál uvedený v Česku, autorů Burtona Lanea, E. Y. Harburga a Freda Saidyho v adaptaci Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

V červenci se pak operní soubor vrátí s úspěšným představením Rigolleto v nastudování Maria de Rose, které letos získalo hned dvě prestižní ocenění Festivalu hudebního divadla Opera 2013. “Oproti loňsku tam vystoupí nové tváře. Významný latinskoamerický tenorista Lázaro Calderón, Němka Sandra Schwarzhaupt či Maria Bisso z Argentiny,” zmínil šéf opery Miloslav Veselý.

Hnací síla pro divadlo I balet divákům letos nabídne dvě představení. Premiérově před otáčkem uvede Carmen, 16

SEMTAM 22

Léto 2013

a to 18. července. Jde v základu o stejný kus, který soubor představil v roce 2009 v interiérovém provedení, ale vzhledem k prostoru rozšířen a přizpůsoben, takže jde v podstatě o novou inscenaci. Autorem choreografie je Attilla Egerházi. Příznivci baletu budou mít opět příležitost zhlédnout inscenaci Romeo a Julie v rovněž v Egerháziho režii a choreografii, již doprovodí podmanivá hudba Sergeje Prokofjeva. Ta ovládne točnu od 2. srpna.

“Nevím o tom, že by ve světě existovala nějaká podobná baletní scéna jako otáčivé hlediště. Každé představení je tak v podstatě světový unikát. Proto jsem velmi rád, že zde můžu tvořit, je to hnací síla. Hodně nám záleží na tom, aby to mohlo fungovat, i proto jsme se snažili o maximální snížení nákladů.

Využili jsme nadace Maďarského národního divadla, které nám pomohlo zapůjčením skoro celé potřebné scény,” svěřil se šéf baletního souboru Attila Egerházi. Úplně novou inscenaci Pták ohnivák a lišák Zorro má na svědomí Malé divadlo pod vedením Zdeňka Jecelína. V této pohádkově laděné akční komedii si na své přijde celá rodina. Nebude chybět napětí ani zajímavé zvraty. Poprvé bude k vidění už 16. června

Foto: Petr Neubert

a pak průběžně skoro až do konce srpna.

První letošní premiérou však je, a o zahájení sezony se 6. června postaral, Král duchů a Třeštil aneb Jak zkrotit nelidu v podání činoherního souboru. Za poněkud komplikovaným názvem se skrývá pohádkově romantická lidová fraška z dílny Ferdinanda Raimunda. Režie se ujal Břetislav Rychlík, který se jihočeským divákům s úspěchem představil vlastní dramatizací Roku na vsi.

“Přestože to je hra, která vyloženě zve k uvádění v plenéru, tak jsme to zkusili jako první. Myslím, že je to zajímavý objev. My se před Otáčivým hledištěm snažíme nehrát jen takové ty osvědčené tituly, ale hledáme hry přímo na míru prostoru, nebo jej alespoň maximálně využívající, a to tahle inscenace rozhodně bude,” vyzdvihla dramaturgyně Olga Šubrtová. Činohra letos uvede také Ženy Jindřicha VIII. od 6. srpna a otáčko pro letošek uzavře Dekameron, který převezme štafetu 21. srpna. Veškeré informace k představením či možnost zakoupení vstupenek najdete na www.otacivehlediste.cz ONDRA BRYNYCH

SEMTAM 22

Léto 2013

17

UMĚNÍ

Konstrukce zlatého snu vzdaluje od původních kontextů a hledá nové.

Také Sebastian Freytag vychází z historie vizuální kultury, zejména z minimalismu a pop artu, k němuž se Konsortium vztahuje především prostřednictvím zproblematizování takových kategorií, jako je autorství, originalita, kopie nebo autorská práva.

Nutno také zmínit, že Konsortium věnuje vždy pozornost konkrétnímu výstavnímu prostoru a jeho architektuře, takže vznikají site-specific intervence přinášející zážitek z pojednaného prostředí. Nejinak tomu bude i v Českých Budějovicích. Zdejší projekt Konsortia tak podtrhne jeho typické rysy – rozvinutí kolektivní spolupráce stojící na individuálních přístupech a proměnu prostoru pomocí vizuálních citací. Vernisáž výstavy se v Domě umění odehraje v úterý 18. června od 18:00. Ještě předtím jsme položili Konsortiu několik otázek.

Jakým způsobem vznikají skupinové projekty? Máte v rámci Konsortia nějak rozděleny role?

Konsortium funguje zásadně jako kolektiv, takže žádné rozdělování rolí nepraktikujeme.

Jak řekl Friedrich Nietzsche, člověk je něco, co musí být překonáno.

Nakolik je pro vás inspirativní dílo a filozofie Andyho Warhola?

Nejenom Andy, taky my chceme být jako stroje!

P

řes léto, konkrétně od 19. června do 31. srpna, nabídne českobudějovický Dům umění prezentaci německé skupiny Konsortium, pojmenovanou Golden Dream Construction. Konsortium tvoří umělci Lars Breuer, Sebastian Freytag a Guido Münch, kteří se potkali na akademii v Düsseldorfu. Jedná se o volné sdružení, vedle něhož všichni tvůrci rozvíjejí i svou sólovou dráhu – nerozpouštějí tedy svou individualitu v kolektivním subjektu jako třeba čeští Rafani. Tato skutečnost bude patrná i na výstavě v Domě umění, neboť dva z jeho sálů budou věnovány skupinové práci a zbývající tři pojednají jednotliví umělci. Vznikne však organicky propojený a komplexní celek.

Jedním z hlavních rysů tvorby Konsortia je její ukotvení v dějinách umění.

Součástí tvorby se tak stává studium kunsthistorie a filozofie, které pro vznikající 18

SEMTAM 22

Léto 2013

dílo zakládá intelektuální pozadí. V podstatě se v případě Konsortia jedná o umění, jež se rodí z reflexe jiného umění. Citována je přitom nejen klasická výtvarná kultura, ale i hudba, sci-fi literatura, underground, punk, architektura, filmy nebo populární kultura.

Co se týče materiálu, pracují členové Konsortia s malbou, postery, nápisy, noenovými trubkami, železem, fólií, fotokopiemi, sítotiskem či offsetovým tiskem. Spojování takto různorodých forem odkazuje k určitému vyrovnávání se s ideou Gesamtkunstwerku.

Typické pro všechny tři umělce je i užívání textu a práce s typografií, přičemž pro každého z nich je charakteristický jiný font písma.

Guido Münch považuje za stěžejní materiál svého přístupu jednak předlohy z popové a hudební kultury, jednak korporátní design a loga. Citací se do jisté míry zabývá také Lars Breuer, který se však ve své tvorbě zároveň

Můžete nějak přiblížit, co je záměrem výstavy v Domě umění?

Cílem je realizovat co možná nejstereotypnější výstavu. Golden Dream Construction je naší první výstavou v pěti místnostech, pěti kapitolách... Projekt představí Konsortium v celé jeho epické šíři.

Za vaší tvorbou stojí rozsáhlé studium a intelektuální příprava. Myslíte, že může být stravitelná i pro nepoučeného diváka? Čím víc divák o umění ví, tím lépe bude výstavě rozumět. Čím méně pozorovatel ví o umění, tím víc bude ohromen a tím víc bude chtít o umění vědět.

Jaký smysl a funkci má podle vás umělecká tvorba na začátku 21. století?

Umění bylo, je a vždy bude beze smyslu a bez funkce. Jinak by se jednalo o účelové formování.

ZDENĚK BRDEK

UMĚNÍ

Emoční lavina v zámecké jízdárně

D

ějiny 19. století se v současné době těší pozornosti spíše specializovaných odborníků než širší veřejnosti a platí to i o dějinách kulturních. Laik si díky školní docházce pravděpodobně vybaví nejasnou a poněkud unuděnou představu českého národního obrození, spojeného s povinnou četbou národních klasiků. Alšova jihočeská galerie se pokouší změnit tento zažitý stereotyp tím, že připravila na začátek léta hned dvě výstavy výtvarného umění 19. století. Divák si tak může na vlastní oči ověřit, nakolik jej toto období osloví.

První výstava nese titul Osvobozování sentimentu a mapuje podoby středoevropského romantismu a biedermeieru především kolem 2. třetiny 19. století. Hlavní část děl, pocházejících ze šlechtických sbírek, byla zapůjčena Národním památkovým ústavem.

V zámecké jízdárně na Hluboké lze výstavu navštívit do 23. června. Druhá expozice se jmenuje Nekonečné perspektivy, přináší pohled na městskou i přírodní krajinu a vznikla opět díky čilé spolupráci AJG se sběratelem Patrikem Šimonem. Je vymezena roky 1790–1860 a v českobudějovickém Wortnerově domě bude k vidění do 14. července. Vedle kolorovaných grafických listů Nekonečné perspektivy prezentují také originální předlohové kresby a dosud nezveřejněná malířská díla, nejrůznější veduty či krajinné pohledy na města, hrady a zámky, jež mají v podstatě dokumentární hodnotu. Obě výstavy pak jasně deklarují skutečnost, že pro přemýšlení o 19. století je nepostradatelný koncept středoevropského kulturního prostoru, v němž probíhala živá kulturní výměna a interakce. Na české prostředí působily samozřejmě hlavně německé a rakouské vlivy, např. prostřednictvím akademií v Düsseldorfu nebo Mnichově. Soustředění se na fenomén formování české národní identity, jež dominovalo dobám minulým, sice cosi odhalilo, zároveň se však zdá, že byla upozaděna propojenost tuzemského prostředí se středoevropským prostorem.

Jak název napovídá, Osvobozování sentimentu se zaměřuje na vizuální reprezentace podmíněné silným emočním prožitkem. Zastoupeny jsou snad všechny dobově aktuální žánry – od portrétů, květinových zátiší, přes antikizující náměty a bukolické výjevy až k historické či náboženské malbě, přičemž halový prostor hlubocké jízdárny je šikovně členěn podle témat. Obrazy krásných matek

Osvobozování sentimentu Podoby středoevropského romantismu a biedermeieru 20. 4. - 23. 6. 2013 Zámecká jízdárna Hluboká

s roztomilými dětmi, objímajících se andělů, vyznávajících se milenců nebo poklidných, prosluněných pasteveckých scén směřujích k idyle, která představuje polohu biedermeieru. Naopak vypjatá situace ohrožení, stinné klášterní chodby, monumentální strnulost horských štítů nebo rozbouřené moře jsou reprezentace spojované s romantismem. Zatímco uhlazený biedermeier preferuje ukotvení v řádu, romantický obraz často řád narušuje, tematizuje jeho násilné vymknutí.

Spolehlivým vyvolavačem emocí je odjakživa také téma smrti. Ta se na výstavě vyskytuje jak v podobě líbezné (uškrcená Ludmila Emanuela Maxe, 1845), tak poněkud patetičtější (umírající tuláci). Výjev na smrt nemocné matky, která se loučí s novorozenětem (Karl Theodor von Piloty, 1850), pak z dnešního pohledu vyznívá až jako citové vydírání. Velmi apelativní charakter má např. také scéna strážného anděla vybízejícího děvčátko k modlitbě (František Tkadlík, 1835).

Výraznou sekci výstavy představují historické malby. Ty mají základ v biblických výjevech a jejich oblíbenost je spojena mimo jiné s dobovým rozmachem historiografie jako vědecké disciplíny. Historický žánr přitom plnil několik důležitých rolí; měl povzbuzovat

zemské vlastenectví nebo přispět k mytizaci jednotlivých aktérů dějin (třeba hrdinské padnutí Jana Lucemburského u Kresčaku).

Není bez zajímavosti, že podobné mytizaci se nevyhne ani samotné médium malby, které vytváří legendu svých vlastních dějin, když zobrazuje Cimabua objevujícího v nadaném pasáčkovi geniálního protorenesančního umělce Giotta (Josef Hellich, 1840).

ZDENĚK BRDEK SEMTAM 22

Léto 2013

19

SEM TAM

CBARCHITEKTURA / VODŇANY

Iniciace probuzení zarostlého lesoparku ve Vodňanech J

ednu z letošních cen Grand prix Obce architektů získal na první pohled nenápadný vodňanský projekt Proměny zanedbané stráně za městem. Lesopark ve Vodňanech, se svou návazností na historické korzo na rybniční hrázi, se stal místem, kde skupina architektů / platforma re:Vodňany/ za minimální rozpočet v průběhu 14 dní postavila několik objektů na pomezí architektury, mobiliáře a sochařství. Ty velmi éterickým způsobem zapadají do romantické atmosféry, která dala místu jméno Zátiší. Názvy objektů jako Fata Morgána, Slepýš, Apolo nebo Archa mají návštěvníkům připomenout zapomenutý kus krajiny a podnítit v nich zájem o jejich okolí. V tuto chvíli se jedná pouze o první nenáročný krok, který pouze ukazuje cestu k proměně celého areálu a jeho potenciál. Hledání jeho konečné podoby pak nezávisí ani tak na milionovém rozpočtu, ale především na lidech, kteří mají zájem na spolupráci. Tento postup je velmi chytrý a lze jej použít v podstatě kdekoliv, kde to s veřejnou diskusí o městech a místech myslí skutečně vážně. Jsem si jistý, že podobný přístup, jako má místostarosta Pavel Janšta, bude v našem kraji čím dál častější.

Autoři / H3T architekti (Vítek Šimek a Štěpán Řehoř), Ateliér KP-A (Jan Kadlas, David Pavlišta), Ateliér IUCH (Ida Čapounová, Jakub Chuchlík), Jiří Žid, Matěj Hájek, Julius Reichel,Tomáš Skála

22

SEMTAM 22

Léto 2013

NÁKLADY NA DÍLNU RE:VODŇANY 2012 V ZÁTIŠÍ (hrazené městem Vodňany) ubytování a stravování účastníků (polopenze): 64000Kč spotřebované řezivo: 53000Kč drobný materiál: 41000Kč stravování účastníků (obědy ze skautské polní kuchyně): 7000Kč ostatní služby: 7000Kč celkem: 172000Kč Kromě organizační a tvůrčí energie bylo na dílnu v Zátiší zapotřebí 109 kWh energie elektrické. Polopenzi ve svém Penzionu Zátiší poskytla vodňanská Střední rybářská škola za zvýhodněných podmínek. Na vznik katalogu přispěl finančním darem 500 švýcarských franků (asi 10 000 Kč) Hans Wüthrich — dlouholetý tajemník švýcarského Aarwangenu a čestný občan Vodňan.

Své snímky nezištně poskytli: Bára Bláhová, Karel Burda, Kamila Havlínová, Bet Orten, Tomáš Skála, Ruda Šmíd

SEMTAM 22

Léto 2013

23

ŽIVOTNÍ STYL / LIDÉ / JOSEF NĚMEC

Zlomený nos viděl pouze v obličejích svých soupeřů Tohohle chlápka bych ani na prahu jeho 80 nerad naštval. Mohl bych taky přijít o ciferník. Mezi staršími Jihočechy budete jen těžko hledat někoho, kdo by ho neznal, mladší “Budějčáci“ však při vyslovení jeho jména často tápou, a to je podle mého názoru škoda.”Pepík Němců“, urostlý boxer s velkým srdcem knockoutuje nudu, kdekoliv se objeví.

Text JOSEF KRYGAR Foto ONDRA BRYNYCH & ARCHIV 24

SEMTAM 22

Léto 2013

J

e příjemný jarní den a na domluvenou schůzku, která se na Pepíkův návrh uskuteční přímo u něj doma, přicházím na čas. Nemusím čekat ani minutu. Sotva otevřu bránu vedoucí na nádvoří, pan Němec na mě už mává z okna své bytovky. Vzápětí mi otvírá domovní dveře a s obdivuhodnou energií stoupá do třetího patra. Za pár okamžiků už sedíme v obýváku u stolu jeho hezky uspořádaného bytu a začínáme náš rozhovor.

Josef Němec se narodil 25. 9. 1933 v Českých Budějovicích do rodiny, která čítala osm dětí.

Sportu se, stejně jako většina tehdejších dětí, věnoval odmalička. Když zrovna nelumpačil se svými bratry, trávil nejvíce času hraním fotbalu, nohejbalu a hokeje, ale nejen tím: „Nevím, jestli to víš, ale já jsem mistr světa v hlavičkách,“ říká s úsměvem. A není to typický úsměv otřískaného boxera. Věřte nebo ne, tenhle ranař nebyl nikdy v životě knockoutován (na 900 zápasů), a zlomený nos? Ten viděl pouze v obličejích svých soupeřů. Úderům se totiž uměl vyhýbat mistrně.

VYŠŤAV HO A PAK SI S NÍM HRAJ

Všechny tyto činnosti mu dodaly velmi dobrou poVšechny tyto činnosti mu dodaly velmi dobrou pohyblivost, kterou později uplatnil v boxu. Ale jakže se vůbec dostal do boxerského ringu? „Táta působil jako trenér ve Slavoji. Brával nás s bratry sebou. My za něj nosili pytle, provazy a rukavice. Poté jsme se připojili k tréninkům se staršími kluky,“ osvětluje, jak se on a jeho čtyři bratři seznámili s boxem. Na nabízející se otázku, zda se někdy setkal se svými bratry v ringu, odpovídá: „V soutěžním zápase nikdy, zato společné tréninky, to byla řežba.“ Při povídání o boxerských začátcích se vzpomínkami často vrací ke svým rodičům a nejednou se mlčky na delší dobu zahledí na jejich fotografie na stěně. „Já měl výborný rodiče. Matka nám obětovala všechno. Otec miliónovej, ale prudkej,“ říká se slzami v očích, „jakmile jsme prováděli s bratrem Karlem lumpárny, šup kalhoty dolu a už to lítalo. Kázeň musí být,“ opakuje větu, kterou často slýchával z otcových úst. Kázeň, poctivá práce a chytrost, to byly pilíře Pepíkova úspěchu. „Táta nám vždy vštěpoval: Hlavu máš na myšlení, ne na mlácení!“ Jak je vidno, Pepík si všechny rady Táty Němce dobře zapamatoval a především - převedl je do praxe. Proslavil se totiž specifickým stylem boxování, vynikal tzv. aktivní obranou. Šlo o velmi náročný styl boxování, své soupeře jakoby utancovával. „Snažil jsem se kroužit kolem soupeře, uhýbat ranám a provokovat ho. Když se pak naštval, začal útočit a brzy se tak vyšťavil, pak jsem si s ním mohl dělat, co jsem chtěl,“ prozrazuje svou strategii a vzápětí dodává: „Já nechci dělat žádnýho machra, jen popisuju, jak

BOX CLUB TÁTY NĚMCE ČESKÉ BUDĚJOVICE 1. Organizovat sportovní činnosti s materiálním a tréninkovým zabezpečením 2. Vytvářet dobré podmínky pro sportovní činnost zejména mládeže do 18 let 3. Provozovat kondiční tréninky pro zájemce, kteří nemají závodní ambice 4. Spolupracovat s městskými správními orgány a školami, za účelem rozšiřování sportovní činnosti (především mládeže)

to bylo.“ Obdivuhodný je i jeho smysl pro fair play.

Za celou kariéru nebyl ani jednou napomínán za nesportovní chování.

Ke zmiňovanému stylu však byla zapotřebí perfektní kondice, kterou Josef Němec nabíral, kde se jen dalo. Například chodil po tréninku dobrovolně běhat, obvykle 10 kilometrů. „Tyhle výběhy jsme pak s Bohoušem Němečků zavedli i do nároďáku,“ vzpomíná na svého velkého kamaráda a parťáka.

Občas dokonce ráno běhával do práce. „Lidi si mysleli, že jsem zaspal a zastavovali, zda nepotřebuju svézt,“ směje se.

Fyzickou kondici piloval i v lese, kde řezal dříví, nebo v práci, když pomáhal kolegům nakládat pytle cementu. Unesl dva najednou. “Bylo mi blbý jim nepomoct, když jsem měl tu sílu,“ dodává se samozřejmostí. Nad mou naivní otázkou, zda měl nějakým způsobem upravenou stravu, se zasměje: SEMTAM 22

Léto 2013

25

ŽIVOTNÍ STYL / LIDÉ / JOSEF NĚMEC

„Máš hlad? Neexistuje! U nás každý snědl, co bylo a šmitec!“

BEZ TINTIR VANTIR TO NEPŮJDE

V průběhu našeho povídání o jeho tréninkových metodách Pepík najednou vstane a začne předvádět údery a přitom vysvětluje: „Pohyby v boxu musí přicházet přirozeně, jako když se jde: pravá noha, levá ruka, levej příkrok...“ Obdivně sleduji prudkost jeho úderů do prázdna i to, jak se ve svých 79 letech pohybuje a při tom zatoužím vidět ho boxovat v ringu v jeho nejlepších letech. „Při boxu jsou nejdůležitější nohy,“ říká a vzápětí mě pobaví říkankou, kterou si prý čeští boxeři opakovali před zápasem, a kterou si pro její, řekněme, lidovost budete muset doplnit sami : „Nožičky, nožičky běhejte, běhejte, nebo vás pos*ru!“ Josef Němec strávil většinu kariéry v budějovickém Slavoji, který vedení později přejmenovalo na Box Club Táty Němce, a ve kterém Pepík pomáhá vychovávat mladé talenty. Momentálně však spolupráci přerušil, neboť se se současným vedením názorově rozchází. Údajně je prý dokonce v jednání i změna názvu. Je to škoda, neboť klub bude od letošního roku trénovat v nově vystavěném sportovním centru na Jiráskově nábřeží, kde bude boxerům k dispozici spolu se zázemím i vysunovací ring.

Právě kvalitní zázemí pro mladé talenty je to, o co Pepík dlouho usiloval. Dokonce má v plánu navštívit pana primátora a podpořit šikovné sportovce. „Musí se někde sehnat tintiry vantiry, bez toho to 26

SEMTAM 22

Léto 2013

JOSEF NĚMEC, ZASLOUŽILÝ MISTR SPORTU *25. 9. 1933 v Českých Budějovicích OLYMPIJSKÉ HRY Melbourne 1956 - 5. místo Řím 1960 - bronz Tokio 1964 - 5. místo MISTROVSTVÍ EVROPY Praha 1957 - bronz Luzern 1959 - bronz Bělehrad 1961 - 5. místo Moskva 1963 - zlato nejde,“ uvědomuje si důležitost financí ve sportu. Řeč se nám nyní stáčí zpět do doby, kdy Pepík válel v ringu a v podstatě navazujeme na předchozí téma. „To je ta sranda, že za komunistů měli sportovci první poslední,“ říká a dodává, „ale politika mě nezajímá, vždy jsem se soustředil jen na box.“ Při diskuzi o dnešní době se shodneme, že mezi lidmi chybí vzájemný respekt a úcta a pan Němec nabízí jednoduché vysvětlení: „Lidi kradou ve velkým, vše je drahé, všichni jsou pak naštvaní... Dá se to dožít, ale člověka to mrzí,“ krčí rameny.

Na co ale vzpomíná rád, to jsou kamarádi z boxerského ringu. „Tehdejší rivalita spočívala pouze v tom, že jsme chtěli ukázat, kdo je lepší, žádná

nevraživost mezi námi nepanovala,“ poukazuje na rozdíl v přístupu oproti mnohým současným borcům.

Vyjmenovává jedno jméno za druhým v obavě, aby nikoho neopomněl. U žádného z nich nezapomene zmínit přednosti. Vlastní přednosti však na odiv vystavovat nechce, a tak přejděme aspoň k jeho faktickým úspěchům mezi provazy. Asi pro každého sportovce je snem zúčastnit se aspoň jednou olympijských her.

Pepík se jich zúčastnil hned třikrát. V Římě v roce 1960 vybojoval bronzovou medaili. Kdo ví, kam až by se dostal, kdyby mu tehdy v semifinálovém souboji s domácím Piccolim nepraskla rukavice. „Měl jsem ho na lopatě, po té pauze se pak otřepal.“ Jeho největší triumf ale přišel o tři roky později při ME, kdy v Moskvě porazil “neporazitelného” domácího boxera Andreje Abramova, a získal tak zlatou medaili. „Rusové na mě napřed bučeli, po zápase mi pak aplaudovali ve stoje. Chodili za mnou potom i do sprchy a plácali mě po ramenou,“ líčí chvíle euforie. „Nejlépe jsem se ale cítil, když jsme se s Bohoušem Němečků vraceli z Říma, on zlato z lehké velterové váhy, já bronz z těžké váhy. Na budějovickém nádraží čekaly spousty lidí, kteří nám tleskali,“ říká s hrdostí v hlase.

Josef Němec, otec dvou dětí, je zkrátka vlastenec a člověk, který má své “budějčácké“ srdce na správném místě. Možná ho potkáte, jak brouzdá ulicemi Českých Budějovic na svém nejoblíbenějším dopravním prostředku - kole. Snad už ho teď poznáte i vy. Bylo mi ctí udělat s ním tento rozhovor.

Rusové za mnou chodili do sprchy a plácali mě po ramenou

SEMTAM 22

Léto 2013

27

ŽIVOTNÍ STYL / BURGERY

O Burger, Where Art Thou?

K

oknům bister v centru města konečně přibyly i židle. V relativně krátké době totiž vzniklo v Budějcích hned několik podniků specializujících se na americký fastfoodový symbol. A nejedná se o franšízy produkující ubohý seschlý sendvič, ale o pořádný výživný burger!

Dovolili jsme si i přes nesouhlas našich praktických doktorů a výživářů navštívit tři vybrané podniky a jejich burgery pro vás porovnat.

76 /100

„Ideální burger musí být dostatečně velký, šťavnatý, maso by v něm mělo hrát hlavní roli a houska musí být řádně vypečená. Čedar s extra slaninou pro chlapy, nebo salátek s rajčátky pro paničky. K tomu zálivka, která pokape naše spokojená bříška a máme ten správný burger.“ Text & foto: Jakub Straka, Petra Kollouchová, Oliver Mann

54 /100

78 /100

Pomáda

Crazy Burgers

Hadog

Rozhodně nejlepší volba občerstvení kolem druhé hodiny ranní. Kvalitní suroviny, krátká čekací doba a přijatelná cena. Burger v Pomádě ale bohužel pokulhává v tom nejdůležitějším, a tím je maso. Oproti housce se maso zdá až směšně malé a kuchař ještě navíc příliš nešetří se solí. Pomádě musíme rozhodně pochválit prostředí, určitě je ze všech tří míst, která jsme navštívili, nejautentičtější. Červené boxy přímo vybízí k zasednutí, škoda jen, že hudba, která bude vaše jídlo doprovázet, se skládá z výběru hitů z let 2012-2013. Pomáda si podle nás nevede špatně, ale zdá se, že se potácí někde mezi ač kvalitním, tak fastfoodovým oknem, a restaurací. Pokud se rozhodnou být restaurací nebo hospodou, hlavní věcí, na které je potřeba zapracovat, by měla být kuchyň a možná také někdo, kdo by se nad burgery více zamyslel. Pokud ale hledáte noční svačinku a nechcete si ráno tuto návštěvu rychlého občerstvení vyčítat, zkuste Pomádu, kde za podobné peníze dostanete kvalitu a čerstvost.

Crazy Burgers, crazy maso, crazy porce. Filozofie podniku rozhodně souvisí s jeho názvem. Podle našeho mínění tím, čím se Crazy Burgers může pyšnit, je nejchutnější maso, avšak to burgeru dominuje natolik, že člověk necítí v podstatě žádné další složky.

Ten největší burger z nabídky, Farmářský, si co do velikosti nezadá s Devastating Hotdogem z Hadog Burgeru, a ten už je opravdovou výzvou. O americkém zážitku z prostředí v restauraci nemůže být ani řeč, jelikož prostředí působí jako v nějaké horší jídelně.

V případě Crazy Burgers je jasné, jakým způsobem se snaží na budějovické burgerové scéně prosadit.

Za rozumnou cenu obrovská, ve většině případů až nezkonzumovatelná porce jídla. Ale v tomto případě platí, že méně je někdy více. Když si chcete dát burger, očekáváte vyváženou chuť všech složek, nikoli obří karbanátek se zeleninovou oblohou. Pokud potřebujete zvýšit energetický příjem na maximum, je Crazy Burgers místo pro vás.

Když před vás servírka položí burger nebo hotdog v Hadogu, je na první pohled patrné, že jeho přípravě někdo věnoval čas a péči. Jako plus i minus zároveň se jeví kreativita šéfkuchaře. Některé kombinace výborně ladí, meruňková hořčice a malinová BBQ omáčka jsou příjemným zpestřením obvyklé burgerové chuti. Ovšem salsa ochucená směsí hřebíčku, skořicí, kari a dalšího koření se nemusí každému trefit do chuti. Prostředí má bohužel s Amerikou pramálo společného. Některým prvky jako třeba starodávné lžíce na zdi a stoly se spodní částí šicího stroje, nepotřebují komentář. Dalším minusem je absence otázky obsluhy ohledně propečenosti masa, ve většině případů dostanete kousek masa s krvavým středem, což ne každému udělá radost. K dobru se ale Hadogu musí přičíst velký výběr amerických limonád a také snaha pořádat zatím nepravidelné víkendové akce se speciální nabídkou. Hadog byl první “burgrárnou” v Budějovicích a stále si svou laťku drží vysoko, takže jen nejít dolů s kvalitou, protože díky celkovému dojmu z návštěvy vítězí nad ostatními.

Pomáda Bageterie, Krajinská 26, České Budějovice,www.pomadabageterie.cz

Crazy Burgers, Plachého 14, České Budějovice, www.crazyburgers.cz

Hadog - American Burgers and Hotdogs, Husova třída 16, České Budějovice, www.hadog.cz

NA SOLIDNÍ DVOJRUČÁK z poctivého burger lokálu si v Českých Budějovicích budeme muset ještě počkat.

Mezitím tu je pro vizualisty Pomáda, pro maximalisty Crazy burgers a pro kreativce Hadog.

Na hamburgery jako doplněk restauračního menu můžete zabrousit také do Potrefené Husy v České nebo do hotelu Klika u slepého ramene Malše.

Zatímco Potrefená Husa nás svými nudnými slidery zklamala, hotel Klika nabídl poctivý vyvážený burger.

Mimo centrum města zakusíte slušný dvojručák s hranolkovou oblohou a domácím kečupem v Live restaurantu v Čéčově ulici. Určitě se i sem vyplatí dojet a za jeden peníz dostat hodně muziky s hranolkama k tomu.

Co říci závěrem?

28

SEMTAM 22

Léto 2013

ŽIVOTNÍ STYL / POUTNICTVÍ

Pouť bez cukrové vaty M

oderní doba je dobou reformací. Z nápojových lístků mizí piccolo, z volebních lístků intelektuálové, z lístků na koncerty zase rock´n´roll. A abychom nahradili vše, co moderní doba zašlapala do země a odmítla jako přežitek, vracíme se k tradicím ještě starším. Veřejnost volá po znovuzavedení trestu smrti, muži začínají bít své ženy, američtí farmáři osévají pole bavlnou a mají jasný názor na to, kdo by ji měl sklízet. Zároveň jsme ale díky tomuto procesu znovuobjevili jeden fenomén, který v dobách barokních dočista ovládl Evropu – poutnictví.

Stále více lidí se spacákem, ponožkami a kartáčkem na zuby opouští své domovy, aby strávili týdny a měsíce pěším putováním někam, kam by se mohli autobusem dostat za pár hodin. Je to přeci krásná myšlenka – být v přírodě a nezabývat se ničím jiným než sebou samým, myšlenkami, jak spasit svět a občasným sdílením poutnických fotografií na Facebooku. Doby poutnického nepohodlí už jsou navíc dávno pryč – pokud se rozhodnete vypravit na nejslavnější pouť do španělského Santiago de Compostela, pak vězte, že nejtěžší na celé cestě je opustit brzy ráno pohodlnou postel v hostelu a nepředávkovat se kofeinem při posedávání ve všudypřítomných kavárničkách.

O mimořádnou popularitu pouti do Santiago de Compostela se nejvíce zasloužili dva lidé – prvním byl papež Jan Pavel II., druhým pak autor druhořadé literatury a filozof-samouk Paulo Coelho. Jan Pavel na pouť sám před třiceti lety vyrazil, díky čemuž ji proslavil v celém křesťanském světě. Zda na pouť vyrazil i Paulo Coelho není s určitostí známo, každopádně o pouti do Santiaga napsal knihu plnou démonů, duchovních cvičení, Boha, pohanských zvyků a patosu.

Vzdor tomu, co Coelho tvrdí, hlavní náplní pouti není rozjímání o životě. Více než cokoli jiného pouť znamená prostě jít hodně daleko a nemuset dělat nic jiného než střídavě našlapovat levou a pravou nohou. Já sám jsem potkal stovky lidí, kteří na pouti do Santiaga hledali Boha. Večer tiše meditovali, přes den jej vyhlíželi za každou zatáčkou a čekali, kdy přijde osvícení. Neznali totiž sladké tajemství pouti – nepřijde vůbec nic. Žádný Bůh v křoví nečeká a nejlepší, co člověk na pouti může dělat, je žít přítomností.

V dnešní době koncentrovaných a vyp-

jatých emocí je těžké pochopit, že náplní několika týdnů našeho života může být jen prosté putování. Ovšem když tuto hříšnou myšlenku přijmeme, můžeme se zprostit všech pozemských starostí a žít mimo čas a prostor. Je to právě neuvěřitelná svoboda a nezávislost, která dělá z pouti neopakovatelný zážitek. Chystáte-li se sami na pouť vypravit, učinili jste skvělé rozhodnutí a jistě budete nadšeni. Ovšem pokud chcete poznat jejího

Ilustrace: Oli Divišová

skutečného ducha, nechte doma patetické knihy a vezměte si raději náplasti a koňskou mast. Těch nejhorších věcí se totiž můžete zbavit, když jste na ně připraveni – a ty nejlepší přicházejí jen tehdy, když je nečekáte.

LADISLAV ZIBURA Autor v roce 2011 podnikl 800 km dlouhou pouť do Santiago de Compostela, v loňském roce pak pěšky došel z Českých Budějovic do Říma.

SEMTAM 22

Léto 2013

29

TÉMA / LETNÍ FESTIVALY

Léto si žádá trochu víc než si jen lehnout a válet se Účast na open-air festivalu se podobá hraní ruské rulety. Koupíte si vstupenku co nejdříve, aby na ní byla sleva, i tak mnohdy za slušný balík, a doufáte, že počasí letos vyjde. Nakonec strávíte i několik dní brozením se bahnem promočení na kůži. Domu se vrátíte téměř se zimnicí a v hlavě máte jedinou myšlenku: “Tak tohle, to byla skvělá párty. Příští rok jedu zas!” Co naplat, fesťáky pod širým nebem mají své kouzlo, navíc na jihu Čech je z čeho vybírat!

Vyhraj 5 vstupenek na ! s d n u o S y t h g Mi

Jak na to? Je to fakt jednoduchý.

Vyfoť se se Semtamem a pošli nám fotku e-mailem na soutez@ semtam.net. Fotky uveřejníme na naší facebook stránce a tři, které získají nejvíce lajků odměníme.

Autoři první a druhé nejoblíbenější dostanou po dvou vstupenkách na letošní Mighty Sounds a autor třetí v pořadí získá lístek jeden.

Tak nažhavte foťáky, ktreativitu a hodně štěstí! www.facebook.com/semtamcb

30

SEMTAM 22

Léto 2013

TÉMA / LETNÍ FESTIVALY

HUDBA Mighty Sounds 2013 Nebudete vědět, kam dřív skočit Letošní Mighty Sounds, které od 19. do 21. července zaplní prostor letiště Čápův dvůr u Tábora, mají letos nadupaný line-up. Kromě českých klasik, které se na Mighty objevují rok co rok, jako jsou Sto zvířat či Prago Union, se návštěvníci mohou těšit na několik kultovních kapel.

Obrovským tahákem pro letošní rok jsou Anti-Flag, kteří do Tábora zavítají v rámci svého výročního turné k dvaceti letům na scéně. Kapela slibuje, že zahrají i kousky, které běžně do živých vystoupení nezařazují.

Další ohlášenou peckou jsou britští The Subways. Tohle punk-garageové trio teďka frčí na vlně popularity a v České republice je to jejich první open-air vystoupení. Pro pravověrné punx bude jistě nejzajímavější vystoupení U.K. Subs, kteří v čele s 68letým frontmanem Charliem Harperem předvedou, jak vypadá správný punk ‚77. Za zmínku také stojí němečtí Mad Sin, kteří na táborské letiště přivezou pětadvaceti lety na scéně prověřený psychobilly rock‘n‘roll.

Ani milovníci jamajských vibrací a druhé doby nepřijdou zkrátka. Pozornost v seznamu vystupujících poutá zejména Ky-mani Marley, jeden z potomků kultovního Boba Marleyho. Po šesti letech snažení se pořadatelům podařilo přivést na Mighty legendu two-tone, Bad Manners. Ska rocksteady rozezní festivalový areál pod taktovkou trombonisty Mr. T-Bona a haldy pozitivní energie bude kolem sebe šířit reggae rockový písničkář, Cas Haley, který se do povědomí dostal skrze American Idol se svým coverem písničky Walking On the Moon.

Těžko se vybírá jen pár interpretů, protože v podobných barvách bych vám mohl předložit každou jednotlivou kapelu, která se letos na Mighty objeví. Bude to prostě honba od pódia k pódiu a případnou absenci lze doložit pouze omluvenkou od doktora.

Foto: Vojta Florian (vojtaflorian.com) Petr Salaba (petrsalaba.com)

Blatenský fest

Je až s podivem, jak mohl v malém městečku jako Blatná vzniknout třídenní festival, který nabízí spoustu různorodých kapel už dvacátým rokem. Letos se v Blatné objeví jména jako Mňága a Žďorp, Queens of Everthing či Pipes and Pints. Zajímavá je také cena, v předprodeji stojí třídenní vstupenka 380 korun.

Festival komorní hudby Deset dní trvající festival zaplní Český Krumlov vážnou hudbou, barokním divadlem a baletem. Nejzajímavější zážitek slibuje program druhého dne. Na krumlovském zámku proběhne Barokní noc, na níž se představí soubor Cappela Regia s jejich barokní pantomimou doprovázenou hudbou z nejslavnější symfonie A. Vivaldiho, Čtvero ročních období.

SEMTAM 22

Léto 2013

31

TÉMA / LETNÍ FESTIVALY

PERFORMANCE Divadelníci a cirkusáci přijedou na Lipno O festivalu divadel a nového cirkusu Letní Letná, který se rok co rok pořádá (překvapivě) na pražské Letné, slyšel asi každý člověk se zájmem o kulturu. Už se ale moc neví, že než divadelníci vystoupí v Praze, festival se koná i na jiných místech republiky. Letos organizátoři za regionální zastávky určili Olomouc a nám mnohem bližší Lipno nad Vltavou.

Během sedmi dní toho bude na břehu největší české přehrady k vidění opravdu spousta, zejména z budějovické, potažmo jihočeské divadelní scény. Těšit se můžete

Druhý červnový víkend zasvětí v Krumlově fotografii Téměř celý Český Krumlov ovládnou o víkendu 8. - 9. června profesionální fotografové i nadšení amatéři. Pro návštěvníky prvního ročníku Open-air Foto Festivalu je nachystán rozmanitý program sestávající nejen z jednadvaceti výstav, ale také z interaktivních prezentací nejnovější fotografické techniky, řady workshopů, přednášek a diskuzí. Část programu bude probíhat v ulicích a bude zdarma, většina je však zpoplatněna.

Rezervované vstupenky budou o 10% levnější, než při nákupu na místě, což se vzhledem k poměrně vysokým cenám vyplatí - jednodenní nezlevněné vstupné na celý program stojí 950 korun. Více informací naleznete na www. foto-festival.cz.

32

SEMTAM 22

Léto 2013

na několik inscenací Teátru Víti Marčíka, dua Já to jsem či souboru Koňmo.

Z jiných koutů republiky i světa pak přijedou bavit diváky populární loutkohra Buchty a Loutky, žonglérské duo (bra)Tři v Tricku nebo akrobatické kvarteto My!Lajka.

Vstup do festivalového městečka nebude zpoplatněn, dětská představení budou za 50 korun, vystoupení akrobatů My!Laika za 290 korun a vstupné na Teátr Víti Marčíka, Buchty a loutky a bra(Tři) v tricku bude 130 korun. Podrobný program najdete na www. letniletna.cz.

FOLKLOR Třeboň v létě láká na komedie V Třeboni se během Divadelního festivalu, který trvá prakticky přes celé prázdniny, představí celkem sedm divadelních souborů se svými komediálními inscenacemi. V divadle J. K. Tyla bude mimo jiné k vidění představení Sbohem, zůstávám!, které na jih Čech přiveze divadlo Kalich, za Jihočeské divadlo přijede se svým vystoupením Kašpárek v rohlíku a třeboňské divadelní schopnosti předvede Spolek třeboňského loutkové divadla.

Vstupenky na jednotlivá představení budou k dispozici v informačním centru.

Data jednotlivých představení hledejte na www.tdf.cz.

Tři dny budou v Jindřichově Hradci ve znamení folku V červenci se Jindřichovým Hradcem rozezní zvuky akustických kytar. Od 11. do 13. července se zde koná dvacátý ročník festivalu Folková růže. Vystoupí několik zavedených jmen jako Nezmaři, Druhá tráva nebo Jablkoň, organizátoři se ale zaměřili zejména na méně známé jednotlivce i kapely, které se podílejí na současném folku.

Jednodenní vstupné stojí v předprodeji 200 korun, permanentka 450 korun. Na místě za vstup zaplatíte 260, respektive 550 korun.

Veškeré potřebné informace najdete na www. folkovaruze.cz.

TÉMA / LETNÍ FESTIVALY

PŘEHLED FESTIVALŮ ČERVEN �������������������� 11-24.6 FOLK N a Dvanácti strunách České Budějovice 13-14.6 FOLKLOR / FREE S trakonický dudáček Strakonice 14-15.6 HARD / ROCK / NU-METAL Cihelna – vystupovat Chlum u Křemže 100–180 KČ 14-15.6 MULTI / FREE M ezinárodní folklorní festival U Zlaté stoky Lomnice nad Lužnicí 14-16.6 MULTI / POP Dotkni se Písku Písek 100–150 KČ www.dotknisepisku.cz 14-23.6 MULTI L éto nad Lužnicí Tábor 15.6 MULTI D ance show Strakonice 15.6 ŘEMESLO/ MULTI/ GASTRO/ FREE Letní festival mikroregionu Pomalší Velešín 15-16.6 CROSSOVER O pen Air Festival Wasserstadt United 3 Vodňany 21.6 VÁŽNÁ HUDBA / FREE J ihočeský festival Concertino Praga Jindřichův Hradec 21-22.6 DEATH / METAL AFOD festival Trhové Sviny 300–500 KČ www.afod.ic.cz 21-22.6 ROCK / SKA / PUNK Blatenský fest Blatná 300–500 KČ www.blatensky-fest.cz

21-23.6 HISTORIE / MULTI S lavnosti pětilisté růže Český Krumlov 23-30.6 J indřichův Hradec Fest Jindřichův Hradec 24. 6-1. 9. DIVADLO T řeboňský divadelní festival Třeboň 27-28. 6. ULICE / MULTI / ART / FREE Buskersfest České Budějovice www. buskersfestbudejovic.wix.com/buskersfest 28. 6-7.7 VÁŽNÁ HUDBA F estival komorní hudby Český Krumlov 29.6 FOLK / DIVADLO O kolo Třeboně Třeboň 250–900 KČ www.okolotrebone.cz 29.6 PUNK / ROCK F estival New Castles Nové Hrady 240–290 KČ www.newcastles.cz 30.6 DIVADLO Letní Letná na cestách Lipno nad Vltavou 50–290 KČ

ČERVENEC ����������������� 1-2.7 BEER Slavnosti piva České Budějovice 9-13.7 VÁŽNÁ HUDBA T řeboňská nocturna Třeboň 11-13.7 FOLK Folková růže Jindřichův Hradec 200–550 KČ www.folkovaruze.cz

11-13.7 ROCK / POP / ALTERNATIVA Open Air Music Fest Přeštěnice 100–590 KČ www.prestenice.cz 12-18.7 COUNTRY / FOLK C ountry festival Jedraž u Strakonic www.jedraz.cz 13.7 SPORT / ROCK Footfest Želeč u Tábora 300–390 KČ 14.7 JAZZ / FREE B ohemia Jazz Fest Tábor www.bohemiajazzfest.cz 19-21.7 SKA / PUNK / REGGAE Mighty Sounds Tábor 990–1090 KČ www.mightysounds.cz 19. 7-17.8 VÁŽNÁ HUDBA M ezinárodní hudební festival Český Krumlov 26-28.7 ALTERNATIVA L ipnofest Černá v Pošumaví 100–150 KČ www.lipnofest.com 26-28.7 FOLKLOR / ŘEMESLA S elské slavnosti Holašovice 100 KČ 26-27.7 MULTI / FREE O slavy 720 let města Jindřichův Hradec Jindřichův Hradec

SRPEN ���������������������� 2-3.8 FOLK / ETHNO K eltský festival Lughnasad Tábor 150–270 KČ www.lughnasad.cz

5-11.8 SPORT / FREE F estival vodních sportů České Vrbné www.wave-festival. com/wcz 6-10.8 DIVADLO / FOLK M irotické setkání loutek a hudby Mirotice 180–200 KČ www.mirotickesetkani.cz 9.8 TECHNO / DNB Summer Session Ždákovský most 220–300 KČ 9-10.8 HIPPIE / FREE B ernfest 2013 Bernartice u Písku www.bernfest.websnadno.cz 9-11.8 ULICE / MULTI Komedianti v ulicích Tábo 70–120 KČ 10-18. 8 JAZZ / FREE J ihočeský jazzový festival ČEZ České Budějovice / Třeboň / Nové Hrady www.sbjf.cz 17.8 FOLKLOR F estival dechových hudeb Lomnice nad Lužnicí 17.8 HARD / NOISE M ezibrány Memfis Soumarrock P rachatice 23-25.8 MULTI / GASTRO / FREE R ybářské slavnosti 2013 Třeboň 25-26.8 HARD / ROCK Antistar fest Č eský Krumlov 250–300 KČ

SEMTAM 22

Léto 2013

33

10 years of Majales PHOTO ESSAY

Foto: Petr Salaba

34

SEMTAM 22

LĂŠto 2013

FEJETON

Návod k použití manuálu

G

ratuluji vám! Rozhodli jste se přečíst si tento vysoce kvalitní návod, který vám umožní lépe používat celé spektrum manuálů k použití.

Když se ve škole probírá, co čím chtěl básník říci, zpravidla se dozvíte něco o tom, jak ve spojení „růžinu jevil vonný vzdech“ korektně dešifrovat jaro. Jakmile jste ovšem v reálném životě konfrontováni s manuálem k myčce nádobí, nezbyde vám než vonný vzdech, protože v tu chvíli je vám sebelépe dešifrované jaro k ničemu. Říká se, že číst manuály je srabáctví.

Možná je to tím, že už samotné slovo „manuál“ v nás, co pracujeme svým intelektem (= sedíme u počítače a sjíždíme Facebook) vzbuzuje nepříjemné asociace se skutečnou prací opravdickýma rukama. Sám mám doma hromadu věcí, k nimž byly přiřazeny manuály; ve vašem zájmu jsem je všechny prostudoval, abych tu teď mohl suplovat to, co vás ve škole nenaučili a bezpečně vás provedl záludnostmi tohoto opomíjeného literárního žánru.

Tak například první stránku manuálu

můžete klidně přeskočit. Píše se na ní jen to, že si máte před použitím přístroje pozorně přečíst celý návod, což je a priori kravina, neboť návod bývá v mnoha jazycích včetně turečtiny a albánštiny.

Přeskočit můžete i druhou stránku. Autor vám tu bude podlézat a blahosklonně vám gratulovat k tomu, že jste utratili své peníze. („Gratulujeme vám! Zakoupili jste si moderní, ekologický a vůbec po všech stránkách parádní přístroj na parní krouhání hrušek…“) Na následujících asi patnácti stránkách dostává autorova vypravěčská persona nový psychologický rozměr. Otcovskou vlídnost vymění za strohý, nabubřelý tón, jímž vám bude naznačovat, že vás považuje za úplné kretény. Upozorní vás na to, že nemáte strkat končetiny do drtiče odpadků, polykat tablety na čištění ucpaného záchodu a že vysokotlaký kompresor není vhodný pro děti do tří let, neboť by se mohly zalknout malými částicemi. Zmiňované hororové scénáře pak nezřídka korunuje pointa, že pytlík není hračka. Nevím, jak na to autoři manuálů přišli; já si vždycky nejvíc vyhrál s pytlíkem.

Asi nemusím zdůrazňovat, že i tenhle blok textu můžete přeskočit.

Po předchozí temné, výhrůžné kapitole nadchází v každém správném manuálu čas na postmoderní experimenty, takže se na stránkách začnou objevovat kreslené obrázky.

Odlehčenou, ale přitom dostatečně závažnou formou napínavého komiksu vám na nich autor poradí, jak přístroj rozbalit, zapojit do zásuvky, zapnout a vypnout. Jako v každém dobrém příběhu nejde ani tady o nic menšího než o souboj dobra se zlem; zlo je v tomto případě reprezentováno přeškrtnutými lidmi, kteří používají vrtačky v napuštěných vanách, svévolně přetěžují výtahy a vyhazují obaly zcela brutálně do netříděného odpadu.

Zásadní část každého manuálu, která zabírá většinu zbylých stránek, by bylo možné nazvat „Funkce, které nikdy nebudete potřebovat“.

Autor v nich odborným výkladovým stylem (= naprosto nesrozumitelně) popisuje všechny ty funkce, kvůli nimž jste si přístroj v prvé řadě koupili, protože je vychvalovali v reklamě a v testech a v letáku a na YouTube a v recenzích a na krabici, a které nikdy nepoužijete jinak než jako konverzační téma mezi hloupějšími kamarády, kteří si koupili podobný přístroj, akorát bez všech těch skvělých funkcí.

Obě výše zmíněné části tedy můžete bez výčitek svědomí přeskočit.

Předtím, než se s vámi spisovatel návodu rozloučí, nabídne vám kapitolu „Řešení obvyklých problémů“. Hned na začátku vám na problém „Přístroj nefunguje, kontrolka nesvítí“ nabídne řešení „Zapojte přístroj do zásuvky a zapněte ho“, čímž znovu potvrdí to, co si o vás myslel už na začátku návodu, a uzavře tak pomyslný kruh patronizace a ponižování čtenáře, které se celým dílem táhnou jako červená nit a zajišťují mu jistou celistvost. Je vám asi jasné, že takovéhle rady můžete klidně přeskočit a konečně si prohlédnout závěrečnou, čistě bílou stránku svého návodu. Její barva není zvolena nahodile: běloskvoucnost listu je autorovou tečkou za literárním dílem, funguje jako symbolický signál, že teď už je vše čisté a jasné.

Podle výše uvedených instrukcí strávíte čtením manuálů mnohem méně času, než kdybyste se do nich pustili na vlastní pěst.

Přesto pochopím, když se rozhodnete i tenhle můj návod zcela ignorovat – všichni přece víme, že číst manuály je srabáctví.

JAN FLAŠKA (na tomto místě měla následovat čistě bílá stránka) SEMTAM 22

Léto 2013

35

Léto ve městě 2013 Město České Budějovice vás zve na letní kulturní akce ČERVEN ����������������

27.6.

5.7.

21.30 Múzy na vodě Stamicovo kvarteto – večer s jedním z nejlepších českých kvartetních souborů - pořádá statutární město České Budějovice Slepé rameno Vltavy

19.30 Na návštěvě u Nezmarů Ivo Jahelka a Miroslav Paleček Koncertní síň O. Jeremiáše

19.00 Švestka Divadlo Járy Cimrmana DK Metropol, divadelní sál 19.00 Open Air koncert Jihočeská komorní filharmonie - sólista: P. Šporcl Náměstí Přemysla Otakara II. 19.00 Jazzové koncerty pod širým nebem Veliký ZUŠ Band Letní scéna domu Slavie

20.6.

29.6.

19.00 Jihočeská komorní filharmonie + laureáti Mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertina Praga Koncertní síň O. Jeremiáše 20.00 Radniční léto J. Franco, G. Melanie: Bordel na ministerstvu – nepoliticky korektní komedie Nádvoří radnice

10.00–24.00 Benefice pro Centrum Bazalka 2013 otevřený beach volejbalový turnaj za účasti známých osobností např. N. Štíbrové, R. Vojtka, M. Pártlové, aj., na večerním koncertu vystoupí Support Lesbiens, Kabát revival, Rozkrock aj. U Sportovní haly, Beach areál

21.6.

ČERVENEC �������������

21.45 Kinematograf bratří Čadíků pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

1.7.

8.7.

21.30 Múzy na vodě – Velký taneční orchestr Josefa Hlavsy – muzikálové melodie pořádá statutární město České Budějovice Slepé rameno Vltavy

21.45 Kinematograf bratří Čadíků pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II. 20.00 Radniční léto Hradišťan – umělecký vedoucí Jiří Pavlica Nádvoří radnice

11.00 – 15.00 Rodinný BRUNCH pozdní snídaně a doprovodný kulturně-tvořivý program pro rodiny s dětmi Kredance

10.00 – 22.00 Světový svátek hudby v Českých Budějovicích pořádá Josef Korda a Francouzská aliance Jižní Čechy 13 míst v centru Českých Budějovic (viz www. francouzska-aliance.cz ) 17.00 – 21.00 Africký den a dětský taneční festiválek africká pohádka, taneční představení dětí a další Kredance 20.15 Na dvanácti strunách Světový svátek hudby - P. Steffal a E. Kümmel představují mladé talentované kytaristy v kytarových duetech Křížová chodba dominikánského kláštera

17.6.

24. - 28.6.

19.00 Noelle Chatelet: Žena vlčí mák hlavní roli starší dámy, která prožívá nečekané citové vzplanutí ztvární DK Metropol, Malá scéna 19.00 Labyrint světa a ráj srdce aneb jak se změnilo lidstvo od 17. století - varhanní koncert Ivy Slancové na počest znovuotevření katedrály, na programu skladby P. Ebena a čtení z knihy J. A. Komenského v podání M. Mareše - pořádá Agentura Kultur-Kontakt a staturární město České Budějovice Katedrála sv. Mikuláše

09.00 – 18.00 Předvádění lidových řemesel pořádá Arsklub o.s.Galerie Na dvorku

11.6.

20.15 Na dvanácti strunách Vladislav Bláha – kytarový recitál předního světového kytaristy Křížová chodba dominikánského kláštera

12.6.

19.00 Francis Veber: Blbec k večeři Divadlo Bez zábradlí DK Metropol, divadelní sál

13.6.

19.00 Jazzové koncerty pod širým nebem Veliký ZUŠ Band Letní scéna domu Slavie 19.00 Jarní abonentní cyklus A Jihočeská komorní filharmonie Koncertní síň O. Jeremiáše

14.6.

14.00 Seniorská píseň účinkují: Rozmarýn, Dobřanské bábinky, 4 Trio z Mladé Boleslavi, Tetičky z Kunovic a Old Stars Hradišťan z Moravy Restaurace Gerbera 18.00 Hurá na prázdniny účinkují DPS Jitřenka, Modřinky, Hvězdičky, Komorní sbor DK Metropol, divadelní sál

15.6.

18.6.

20.15 Na dvanácti strunách Karel Fleischlinger – skvělý specialista na

36

SEMTAM 22

Léto 2013

barokní hudbu hranou na dobové nástroje - theorbu, barokní kytaru Křížová chodba dominikánského kláštera, Piaristické náměstí

19.6.

25.6.

20.15 Na dvanácti strunách Siempre Nuevo (Patrick Vacík a Matěj Freml) – vynikající kytarové duo a host mezzopranistka Barbora Polášková – závěrečný koncert Křížová chodba dominikánského kláštera

26.6.

18.00 Bylinky v kuchyni vzdělávací seminář – pořádá Arsklub o.s. Galerie Na dvorku 19.00 České nebe Divadlo Járy Cimrmana DK Metropol, divadelní sál

2.7.

17.00 – 19.00 Stříbrný hlas Mezinárodní festival pěveckých souborů dětí a mládeže Náměstí Přemysla Otakara II. 21.30 Múzy na vodě – Eva Pilarová pořádá statutární město České Budějovice Slepé rameno Vltavy 21.30 Ozvěny AniFestu 2013 večerní promítání nových animovaných filmů z AniFestu 2013 Galerie Pod kamennou žábou

3.7.

21.30 Múzy na vodě – Melody Gentlemen šlágry z časů našich babiček - pořádá statutární město České Budějovice Slepé rameno Vltavy

4.7.

18.00 Radniční léto Jak do Mastné Lhoty přišel čert – účinkuje Téměř divadelní společnost Nádvoří radnice 21.30 Múzy na vodě Vlasta Redl – pořádá statutární město České Budějovice Slepé rameno Vltavy

6.7.

21.30 Múzy na vodě Jitka Zelenková a Rozhlasový Big Band Gustava Broma – pořádá statutární město České Budějovice Slepé rameno Vltavy 22.45 Kinematograf bratří Čadíků pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

7.7.

9.7.

18.00 IYASA vystoupení taneční a hudební černošské skupiny – pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II 20.00 Radniční léto IYASA – vystoupení taneční a hudební černošské skupiny – pořádá statutární město Č. Budějovice Nádvoří radnice 21.30 Ozvěny AniFestu Asijský film – večerní promítání animovaných filmů, zaměřeno na animovanou tvorbu Číny, Japonska a Jižní Koreje Galerie Pod kamennou žábou

10.7.

19.00 TWO TOWER JAZZ hudební jazzový večer Galerie Na dvorku 20.00 Radniční léto Street Wings – keltský folk-rock, česko-španělská kapela Nádvoří radnice

Léto ve městě 2013

11.7.

26.7.

3.8.

18.00 Radniční léto Kašpárek v rohlíku – dětský kabaret Nádvoří radnice

19.00 Koncert lektorů Mezinárodních letních hudebních kurzů 2013 Koncertní sál Konzervatoře Č. Budějovice

19.00 4. závěrečný koncert účastníků Mezinárodních letních hudebních kurzů 2013 Koncertní sál Konzervatoře

27.7.

6.8.

16.00 Rumba Latina Budweis Open Air 2013 festiválek latinsko-amerických i jiných tanečních rytmů - pořádá Nová Solnice o.s.

Náměstí Přemysla Otakara II.

18.00 Radniční léto Ekopohádky – na motivy 3 klasických pohádek se řeší ekologické problémy: odhazování odpadků, znečišťování ovzduší a vody Nádvoří radnice 19.00 Hudební večery na náměstí Fellows – hardrock – pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II. 21.30 Ozvěny AniFestu 2013 večerní promítání nových animovaných filmů z AniFestu 2013 Galerie Pod kamennou žábou

12.7.

17.00 – 19.00 Česká pohádka Mezinárodní festival choreografických skupin dětí a mládeže Náměstí Přemysla Otakara II.

15.7.

18.00 Radniční léto Daleká cesta Arašída a Kanišky – pohádka pro děti – účinkuje Divadlo Mimotaurus Nádvoří radnice

16.7.

18.00 Radniční léto Červená Karkulka – účinkuje Divadlo ŠUS Nádvoří radnice

17.7.

20.00 Radniční léto Wabi Daněk – pořádá Umělecká agentura K.A.P. Nádvoří radnice

29.7.

18.00 Radniční léto O medvídkovi Medouškovi – plyšová pohádka pro menší děti o medvídkovi, který měl rád med a knihy Nádvoří radnice 19.00 Koncert lidové hudby účastníků a lektorů Mezinárodních letních hudebních kurzů 2013 Piaristické náměstí

30.7.

18.00 Radniční léto Čaroděj a pyšná princezna – účinkuje Téměř divadelní společnost Nádvoří radnice

18.00 Radniční léto Barbucha – pohádka o medvědáři jménem Kuba Kubikula, medvídku Kubulovi a strašidle Barbuchovi Nádvoří radnice 19.00 Klavírní recitál Dinary Suleymanové Koncertní sál Konzervatoře Č. Budějovice

22.7.

31.7.

18.7.

17.00 – 19.00 Metamorfózy zámků Mezinárodní festival orchestrů a baletu Náměstí Přemysla Otakara II.

23.7.

18.00 Radniční léto Čtyři pohádky inscenace je sestavena ze 4 klasických veršovaných pohádek v netradičním zpracování - účinkuje Divadlo ŠUS Nádvoří radnice

24.7.

20.00 Radniční léto Jaroslav Samson Lenk Nádvoří radnice

25.7.

18.00 Putující tancování za účasti folklorních skupin rakouských, maďarských a českých Café Klub Slavie 18.00 Radniční léto O Kačence a nebojácném synkovi Nádvoří radnice

19.00 Oldies Party diskotéka Karla Černého Galerie Na dvorku 19.00 1. koncert účastníků Mezinárodních letních hudebních kurzů 2013 Koncertní sál Konzervatoře Č. Budějovice

7.8.

18.00 Mírový pochod Padaytra Náměstí Přemysla Otakara II. 20.00 Radniční léto Nezmaři – pořádá Umělecká agentura K.A.P. Nádvoří radnice

8.8.

18.00 Radniční léto Zlatá husa a Modrý kahanec Nádvoří radnice 19.00 Hudební večery na náměstí Flám – hudební vystoupení folkrockové kapely – pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

9.8. a 10.8

SRPEN �����������������

17.00 Jihočeský jazzový festival mezinárodní jazzový festival se světovými hvězdami – Jazzanova, Joao Bosco Quartet, Souljazz orchestra aj. Piaristické náměstí

1.8.

13.8.

16.30 – 18.30 Duha Mezinárodní folklórní festival Náměstí Přemysla Otakara II. 18.00 Radniční léto Čarodějnice z kumbálu a Dva klíče Nádvoří radnice 19.00 2. koncert účastníků Mezinárodních letních hudebních kurzů 2013 Kostel Českobratrské církve evangelické

19.00 Hudební večery na náměstí jazZÍKAspol – hudební vystoupení zábavné jazzové kapely – pořádá statutární město Č.

Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II. 21.30 Ozvěny AniFestu Asijský film – večerní promítání animovaných filmů na dvorku galerie, zaměřeno na animovanou tvorbu Japonska loutka Galerie Pod kamennou žábou

2.8.

19.00 3. koncert účastníků Mezinárodních letních hudebních kurzů 2013 Koncertní sál Konzervatoře Č. Budějovice

14.8.

18.00 Radniční léto Srdce rytíře – příběh o tom, že jít za svým snem vyžaduje notnou

dávku statečnosti Nádvoří radnice 19.00 Čajové party a smyčcové trio NALADĚNO Galerie Na dvorku

15.8.

18.00 Radniční léto Kouzelná píšťalka a Labutí panna – účinkuje Téměř divadelní společnost Nádvoří radnice 19.00 Hudební večery na náměstí Groovin´ High – jazz-swingový kvintet – pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

16.8.

17.00 – 19.00 Svátek času Mezinárodní festival estrádních kolektivů dětí a mládeže Náměstí Přemysla Otakara II.

20.8.

18.00 Radniční léto Kašpárek v rohlíku – dětský kabaret Náměstí Přemysla Otakara II. 19.00 Hudební večery na náměstí Weekend – country – pořádá statutární město Č.

Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

21.8.

18.00 Bylinky v kuchyni vzdělávací seminář Galerie Na dvorku

22.8.

18.00 Radniční léto Jak se víly napravily a Janek mluvka Nádvoří radnice 19.00 Hudební večery na náměstí Bonsai č. 3 – folk – pořádá statutární město České Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

27.8.

19.00 Hudební večery na náměstí Tabasco – rockové kapely – pořádá statutární město Č.

Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

28.8.

16.00 Hrály dudy folklorní odpoledne za účasti tuzemských i zahraničních dudáků a skupin Letní scéna domu Slavie 19.00 Jeden den v Orientu orientální kuchyně, hudba, tance, bazar Galerie Na dvorku

29.8.

18.00 Radniční léto Jak Václav princeznu SEMTAM 22

Léto 2013

37

Léto ve městě 2013

PROGRAM LÉTO PONDĚLÍ 10. 6. ������������ T rabantem Jižní Amerikou Rytířský sál, Strakonice Tanec Praha 2013 P romítání dokumentu The Six Seasons, v anglickém znění s titulky.

Vstupné dobrovolné Kredance, České Budějovice

vyléčil a Zakletý les Nádvoří radnice 19.00 Hudební večery na náměstí GAMACB – beatová kapela - pořádá statutární město Č.

Budějovice Náměstí Přemysla Otakara II.

29.8. – 3.9.

9.00 – 18.00 Země živitelka jubilejní 40. ročník mezinárodního agrosalonu Výstaviště

29.8. – 3.9.

9.00 – 18.00 Ekostyl tvorba a ochrana životního prostředí, ekologické stavby, likvidace odpadů, alternativní zdroje energie, biomasa, bioprodukty, racionální výživa a zdravý životní styl Výstaviště

29.8. – 3.9.

9.00 – 18.00 Mezinárodní výstava družstevnictví Výstaviště

30.8.

18.00 Hudba na soutoku vodní hudba G. F. Händel Sokolský ostrov

12.9.

19.00 Jazzové koncerty pod širým nebem Veliký ZUŠ Band Letní scéna domu Slavie

13.9.

17.00 Zahájení bienále Jihočeského výlovu tématem 5. ročníku je Mladá krev Kredance

14.9.

10.00 – 17.00 Dny evropského dědictví 2013 zpřístupnění vybraných památek ve městě zdarma – na www.c-budejovice. cz – pořádá statutární město Č. Budějovice Historické jádro města Č. Budějovic

18.9. a 19.9.

19.00 Jihočeská komorní filharmonie Koncertní síň O. Jeremiáše

20.9. – 21.9.

Sochařina není jen dřina sochařské

sympozium pro malé i velké sochaře pod vedením sochaře D. Kubce Galerie Pod kamennou žábou

ZÁŘÍ �������������������

25.9.

3.9.

19.00 Antidiskotéka Jiřího Černého na téma Jarek Nohavica Jihočeská vědecká knihovna

8.30 – 12.00 Dopoledne v knihovně pro nejmenší Jihočeská vědecká knihovna 19.00 Ozvěny AniFestu 2013 promítání nových animovaných filmů z AniFestu 2013 Galerie Pod kamennou žábou

4.9.

19.30 Hudební slavnosti Emy Destinnové Komorní koncert Koncertní síň O. Jeremiáše

7.9.

19.00 Hudební slavnosti Emy Destinnové Operní galakoncert k poctě E. Destinnové Výstaviště, pavilon T

10.9.

19.00 Hudební slavnosti Emy Destinnové Verdi - Requiem Kostel sv.Jana Nepomuckého 19.00 Ozvěny AniFestu 2013 Asijský film– promítání animovaných filmů zaměřeno na animovanou tvorbu Japonska, Momo e no Tegami/Dopis pro Momo Galerie Pod kamennou žábou 38

SEMTAM 22

Léto 2013

26.9.

18.00 Jazzové koncerty pod širým nebem Veliký ZUŠ Band Letní scéna DK Slavie 19.00 Cikánské melodie s JKF Koncertní síň O. Jeremiáše

28.9.

14.00 – 17.00 Svatý Václav tematicky zaměřená výtvarná dílna pro děti a dospělé Galerie Pod kamennou žábou 10.00 Slavnosti medu medobraní, Den věží a rozhleden ČR Náměstí Přemysla Otakara II. 14.00 Švejkův víkend Náměstí Přemysla Otakara II.

PRAVIDELNÉ AKCE 8. ČERVNA, 22. ČERVNA, 14. ZÁŘÍ, 28. ZÁŘÍ vždy od 07.00 hod. do 12.00 hod. T rh U Vrby, místo konání: Dvůr Riegrova 51

23. ČERVNA, 22. ČERVENCE, 21. SRPNA vždy od 20.30 hod. Poznávání památek Českých Budějovic za letních úplňků různá témata, doba trvání cca 1,5 hodiny:

23.6. o stopách bombardování s Ing. P Zábranským

22.7. istorickým centrem města s PhDr. H Chvojkou

21.8. oněspřežní železnice na území města K České Budějovice s PhDr. Hajnem sraz účastníků před budovou Jihočeského muzea, Dukelská 1 vstupenky možno zakoupit v Turistickém a mapovém centru Č. Budějovice či před začátkem prohlídky pořádá Jihočeské muzeum v Č. Budějovicích a Pohádkové království o.s.

27. ČERVEN – 19. ZÁŘÍ (KAŽDÝ SUDÝ ČTVRTEK) od 19.00 hod., 19.30 hod. a 20.00 hod.

Budějovická ohlédnutí aneb historií města křížem krážem – letos již naposledy za doprovodu Architektury a vládce času budete objevovat stará tajemství a příhody královského města České Budějovice. začátek prohlídky DDM České Budějovice – Hardtmuthova vila, U Zimního stadionu č. 1 vstupenky pouze na předběžné rezervace: mares@kultur-kontakt.cz, www.kulturkontakt.cz, www.cb-system.cz –pořádá Agentura Kultur-Kontakt

ČERVENEC – SRPEN C ENTRAL PARK SLAVIE multižánrový letní festival zahrnující např. folk-country, jazz, world music, elektro, projekce, současné umění atd.: www.klubslavie.cz - místo konání: letní scéna domu Slavie - pořádá Incogniti o.s.

26. SRPNA – 1. ZÁŘÍ ěsto lidem, lidé městu vizuální M show spojené s pouliční slavností: www. mestolidemlidemestu.cz - místo konání: centrum města České Budějovice - pořádá Prostor pro všechny o.s.

ÚTERÝ 11. 6. ��������������� Cesta k vlastním kořenům přednáška FotoCafé, Jindřichův Hradec Indie přednáška Městská knihovna, Jindřichův Hradec Stanley Bradley Rytířský sál, Strakonice

STŘEDA 12. 6. ������������� F resh Beatz Dubstep/Breakbeat/Techno/ House Velbloud, České Budějovice

ČTVRTEK 13. 6. � ����������� ocky Leon, USA Velbloud, R České Budějovice Republic of Two folk Galerie M, Milevsko

PÁTEK 14. 6. ��������������� J azz Q Martina Kratochvíla & Oskar Petr jazz-rock HIGHWAY 61 Jazz & Blues Club České Budějovice Smutný Karel Café klub Slavie, České Budějovice Left for dead, Boy, Sarcastix, Kuzimu Mabaya HC/punk/metal Velbloud, České Budějovice Arte della Tlampač: „Zde vepište název“ derniéra! Horká Vana, České Budějovice Dj Night: Dj Morph + Dj Sqerro Kredance, České Budějovice

SOBOTA 15. 6. ������������� enefice Majáles Café klub Slavie, České B Budějovice After Hours Velbloud, České Budějovice Cihelna v ystupovat, festival Chlum u Křemže Rocková noc na ostrově Městský ostrov, Písek The Strings Divadelní kavárna, Písek Čechomor folk-rock Žižkovo náměstí, Tábor Miriam Baley Trio jazz Jazz Gallery Charley, Tábor

PONDĚLÍ 17. 6. ������������ od Nod, Or, Petula Clark NAAB Agency N Velbloud, České Budějovice Autorské čtení studentů p ořádá Českoanglické gymnázium Horká Vana, České Budějovice

ÚTERÝ 18. 6. ��������������� lindside Blues Band rock, USA HIGHWAY B 61 Jazz & Blues Club České Budějovice

áša Fon Flaša Slovensko Velbloud, České D Budějovice Diecézní charita p romítání filmů FAMU Horká Vana, České Budějovice

STŘEDA 19. 6. ������������� C ity Freezer electro Café klub Slavie, České Budějovice Pinkout Velbloud, České Budějovice Autorské čtení studentů II p ořádá Českoanglické gymnázium Horká Vana, České Budějovice

ČTVRTEK 20. 6. � ����������� avier Baumaxa + Jazz Sex Tet Café klub X Slavie, České Budějovice Trio de Compostella Horká Vana, České Budějovice Radůza s kapelou Divadlo Fráni Šrámka, Písek

PÁTEK 28. 6. ���������������

ČTVRTEK 18.7. ������������

L ed Zeppelin Southern Revival hard-rock HIGHWAY 61 Jazz & Blues Club České Budějovice Jírovcovka party vol. IV Café klub Slavie, České Budějovice Temple Hudební klání FINÁLE Pirates of the pubs x The Duffs Velbloud, České Budějovice

ighty Sounds 2013 Warm-up The GO M SET (Australia) Celtic Punkrock, DJ JAMOUS T.B. (TIGHT FINKS/Swizerland), DJ Vikk - Velbloud, České Budějovice

SOBOTA 29. 6. ������������� fterparty školního roku VEES, Dirty A Blondes Velbloud, České Budějovice

ÚTERÝ 23.7. ���������������� C onfusion (France), Kill For Peace (France) + support - Hardcore/Punkrock Velbloud, České Budějovice

ČTVRTEK 25.7. ������������ C APITAN TIFUS (Argentina) Latino/Gypsy Orchestra Velbloud, České Budějovice

S emtam Summer Celebration Djs, special guests and Velbloud, České Budějovice

PÁTEK 30.8. ���������������� rague Conspiracy Premium Cherry Rock P Velbloud, České Budějovice

Nejste v programu? Chcete být?

Chybí vám v něm něco? Posílejte přehledy, náměty a jiné tipy na servis@semtam.net a přidávejte akce do kalendáře na kulturne.com.

PÁTEK 21. 6. ��������������� otion Food - Jurkovič Family Band bluesM rock HIGHWAY 61 Jazz & Blues Club České Budějovice Maturantka roku 2013 afterparty Café klub Slavie, České Budějovice Lex Barker křest nové desky Velbloud, České Budějovice Tři sestry rock Letní kino, Strakonice Evropský den hudby Písek, České Budějovice, Tábor Kredance doporučuje D ětské představení dětí z Kredance. Vstup: zdarma Kredance, České Budějovice

SOBOTA 22. 6. ������������� Slavnosti pětilisté růže Český Krumlov

PONDĚLÍ 24. 6. ������������ T anec Praha 2013 L a coja dansa (ES): Accidia Kredance, České Budějovice

ÚTERÝ 25. 6. ��������������� onza K. Běhunek & Přátelé - Seven rock H HIGHWAY 61 Jazz & Blues Club České Budějovice Invert night Café klub Slavie, České Budějovice

STŘEDA 26. 6. ������������� I nvert night II Café klub Slavie, České Budějovice Reggae Bashment with Colectiv Velbloud, České Budějovice Terror hard-core, USA Divadlo Pod čarou, Písek

SEMTAM 22

Léto 2013

39