3. číslo

Skautský občasník aneb Skauting pod lupou 3. číslo, říjen 2010

3. číslo

1. oddíl Višňová

Místo úvodníku

říjen 2010

Před dvaceti lety

Vážení a milí čtenáři, vítejte u čtení dalšího čísla višňovského skautského občasníku. Toto v pořadí již třetí číslo je výjimečné tím, že vzniklo u příležitosti oslav důležitého výročí. Ve Višňové a okolí se totiž skautuje už dvacet let.

A to je pro nás všechny dobrá příležitost zavzpomínat na naše začátky (já sama se jako prvňáček přidala na skauta až v roce 1993, čili na úplné začátky musí zavzpomínat někdo jiný) i na všechno, co jsme za těch 240 měsíců nebo (chcete-li) 1040 týdnů nebo 7300 dní prožili.

Na tvorbě tohoto časopisu, který se vám, doufejme, bude dobře číst, se podílelo mnoho ochotných spolupracovníků. Bylo jim napsáno mnoho mailů a šéfredaktorka:-) je nelítostně uháněla kvůli včasnému termínu odevzdání, proto si rozhodně zaslouží poděkování hned na první stránce. Báro, Dádo, Evko, Janino, Jiskro Koumáku, Maruško, Mirčo, Míšo, Mudrci, Nekčo, Niko, Pepo, Surikato, Štěpko, Terko, Tome, Zlatko, moc vám všem děkuji.

Kromě mnoha článků, fotek, historických materiálů a ilustrací na vás v občasníku čekají třeba i křížovka, slovníček pojmů nebo komix.

Přejeme vám s celým redakčním týmem příjemné zážitky s naším časopisem a za dvacet let opět na přečtenou:-).

Lucka Nekolná

Dnes

Tábor, červenec 2010 1

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Višňovští skauti ještě na houbách...

Každému novému skautíkovi se jeho rádci snaží někdy neúspěšně nacpat do hlavy 3 důležitá jména. Jsou to lord Robert Baden Powell, Ernest Thompson Seton a A. B. Svojsík (ten se nám jako malým světluškám pamatoval nejlépe, v sedmi letech bylo hrozně vtipné říkat mu AB máslo).

Tito tři pánové – první dva v Anglii a v Americe, třetí u nás – jsou považováni za zakladatele skautingu. Jejich cílem bylo na začátku dvacátého století prostřednictvím skautingu spoluvychovávat mladé lidi. Voják Baden Powell dbal hlavně na disciplínu a soudržnost, Seton pracoval s lesní moudrostí, indiánskou symbolikou a výchovou ke kráse. Žižkovský profesor tělocviku Svojsík si z nich vzal to nejlepší, zaměřil se na tělesný rozvoj a první český Junák byl na světě.

R. B. Powell

E. T. Seton

Oficiálně vznikl spolek Junák – Český skaut v roce 1914. Za první republiky zažívá zlatá léta. Nová myšlenka se rozvíjí, těší se široké podpoře veřejnosti. Zlom nastává v období 2. světové války, kdy je Junák rozpuštěn a jeho majetek zabaven nacisty.

Z knihy Skautskou stezkou (na útěk z koncentračního tábora vzpomíná skaut Kat): Zavítal jsem do svého posledního koncentráku v Blechhammeru a za tři dny poté jsem zmizel. A opět to byla skautská hra. Odhadoval jsem vzdálenost, skrýval se, vařil jsem a stavěl přístřešek, plížil jsem se a pozoroval přírodu. Tábory na Podkarpatské Rusi a na Slovensku mě dokonale připravily, abych mohl o osm let později vyhrát svou hru. Žil A. B. Svojsík jsem v lese se zvěří a prchal s ní, když ona utíkala. Kulky kolem mé hlavy vytvářely krtčí hromádky a zavrtávaly se do svalů štvance. Tu vezmeš kamínek, přiložíš na tepnu mezi svaly nahoře v podpaždí, utáhneš cárem košile. A hle – krev přestane utíkat.

1938 Dalo by se říct, že v neveselém roce 1938 se dějiny skautského hnutí propojily s dějinami skautingu višňovského. To se totiž ve skautské rodině na Březových Horách narodila malá Evička (později Číhalová).

1945 Skautovat začala hned po válce, v pětačtyřicátém roce. Dostala přezdívku Jiskra, protože prý byla pohyblivá jako rtuť. J: Zájem o skauting byl obrovský. Hned se chodilo na výlety, pěšky jsme šli na Orlík a na Zvíkov. Byly to úžasné zážitky, i když bylo brzy po válce a v lese jsme ještě viděli zbraně a mrtvoly.

1950 Jiskřin tatínek Marabú byl významný skaut, dělal mimo jiné instruktora na lesních školách. Tábor byl naposled povolený v roce 1949. J: Táta měl jako skaut s STB různé problémy, půl roku byl ve vyšetřovací vazbě, vyhodili ho z práce a pracoval pak jako dělník. To období nebylo pěkné a my se neměli nijak extra. Ale člověk věděl, že nesmí klesnout, to nám táta neopomněl pořád zdůrazňovat.

1968 J: Hned jak to šlo, jsme na skauta navázali. Všichni se znovu angažovali, šlo to tehdy šíleně rychle, okamžitě byla zas redakce Junáka, prodejna, v každých novinách rubriky ze skautského života. Vzedmutí bylo úžasné, ale trvalo zase bohužel jenom tři roky.

1970 J: Původně jsme si mysleli, že do pěti let by se mohl Junák obnovit. Ale marně. Režim se upevňoval, v novinách se začaly objevovat štvavé články, že je skauting buržoazní organizace.

1989 J: V Příbrami se skauting obnovil hned, ale lehké období to nebylo. Byli tu zakladatelé, pováleční skauti i ti z osmašedesátého, ale chybělo mladé vedení. Dvacet let mezery, nikdo si neprošel žádným kurzem, k tomu ta politická scéna. Nadšení zpočátku nechybělo, ale začalo se to trochu tříštit. To už jsem se ale v Příbrami tolik neangažovala, měla jsem hodně práce ve Višňové...

2

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Historii skautingu v Čechách nám komixovou formou přiblížila Surikata:

3

3. číslo

1990

1. oddíl Višňová

Jak to všechno začalo

říjen 2010

1990

Jiskra přišla jako ředitelka do višňovské školy v červnu v roce 1990. Ačkoliv nerada mluví v superlativech, škola ve Višňové pro ni prý byla prototypem dobré školy, opakovaně si pochvaluje spolupráci s rodiči i nadšení dětí. O úmyslu založit ve Višňové skautské oddíly informovala nejprve rodiče dětí. Rodiče byli nadšení, a stejně tak děti, kterým to Jiskra vysvětlila populárnější formou ve škole. Zájem byl tehdy opravdu velký, škola měla asi 70 dětí, na skauta chodily tři čtvrtiny. Pokračovalo se náborem rádců a vůdců, v čemž pomohli chlapci z Brdské smečky ze skautského oddílu v Příbrami. Začínalo se s 5 družinami:

Bobry, Muflony, Mustangy, Veverkami, Kukačkami. Během následujících dvaceti let se u nás objevily ještě družiny jiné: Pomněnky, Berušky, Včeličky, Čmeláci, Pastelky, Gepardi, Rosničky, Sedmikrásky, Rychlí šneci, Tučňáci. Jistě vám neujde, že se většinou inspirujeme rostlinnou a živočišnou říší:-), výjimku tvoří zatím jenom družina Pastelek. Najdete na Nekčině obrázku všechny naše dosavadní družinky?

Eva Číhalová, Jiskra, se narodila v roce 1938 ve skautské rodině.

Skautkou se stala v roce 1945 a být jí nikdy nepřestala. Je členkou skupiny oldskautů v Příbrami.

Vystudovala Pedagogickou fakultu UK a v letech 1990–1996 byla ředitelkou ZŠ Višňová, která pod jejím vedením byla jako jediná z malotřídek vybrána do evropské sítě Zdravých škol. Ve višňovské škole založila také flétnový soubor „Višnička“ a skautské oddíly. Iniciovala rekonstrukci půdy v budově školy, kde byla až do jejího odchodu do důchodu umístěna také klubovna.

Je členkou zastupitelstva v Příbrami, předsedkyní kulturní a členkou školské a sociální komise, angažuje se v oblasti seniorů.

Ivo Mayer, Kapitán, partner E. Číhalové, se narodil v roce 1930 v Praze. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK a vyučoval především matematiku a fyziku. V roce 1970 byl pro své politické názory odvolán z funkce ředitele ZŠ a až do roku 1990 nesměl ve školství působit. Od roku 1945 byl členem oddílu vodních skautů, známé pražské „Dvojky“ a ideálům skautingu zůstal trvale věrný i v době, kdy vedl vodácká družstva dětí. Ve Višňové pomáhal se založením oddílů, organizoval tábory a v roce 1992 se vrátil jako učitel právě sem. Do důchodu odešel společně se svou partnerkou, ale obětavě pokračoval ve spolupráci s „Višničkou“ až do června 2003, kdy nečekaně zemřel.

O svém působení ve Višňové napsali společně dvě pedagogické publikace: Klasifikace a slovní hodnocení a Jak rozvíjet komunikaci a spolupráci ve škole. Obě byly oceněny 1. místy v soutěži „Škola pro 21. století“ v roce 1997 a 1999.

4

3. číslo

1991

1. oddíl Višňová

Rok první

říjen 2010

1991

V tomto roce se začalo opravdu skautovat a hned v perfektním oblečení:-). Višňovští skauti totiž měli jako první v okrese předpisové kroje (skautskou košili, šátek, hnědou sukni nebo kalhoty, nášivky a odznáčky, kšiltovku, klobouk nebo baret...). „Rodiče se k tomu postavili skvěle, s penězi na kroj pomohli babičky a dědečkové a pak se udělal velký nákup ve skautském obchodě.“ vzpomíná Jiskra.

V létě roku 1991 jeli višňovští skauti na svůj první tábor, a to do Prosenické Lhoty. Tábořilo se na zahradě poblíž místní bývalé malotřídky, tábor trval týden.

Program připravili Jiskra s Kapitánem a šlo o hledání pokladu. Za splnění úkolů dostávali táborníci pesety.

Se skautskou činností se všichni teprve seznamovali, na programu byla morzeovka, signalizace, poznávání rostlin a zvířat, práce s kápezetkou. A samozřejmě hry. Na táboře vařily maminky skautů – paní Hacaperková a Kotábová. Celotáborovou hru tenkrát vyhrála družina Bobrů, dodatečně gratulujeme:-).

V září se konal v Roztokách u Prahy závod vlčat a svělušek, který se jednou za dva roky koná dodnes (když se účastníme, občas postoupíme i do krajského kola:-)).

Tenkrát se zúčastnily i višňovské světlušky – Ivana Černá, Blanka Hacaperková, Hana Hanzlíčková, Pavla Kučinová, Lucie Rožková, Jana Trnková a taky malá Janička Novotná (dneska už maminka – Janina Štochlová).

Reprezentovaly skvěle, ze třinácti družstev získaly druhé místo.

5

Kronika světlušek, rok 1991: Všichni z družstva jsme čekaly sedmé, osmé místo, když tu najednou: „Druhé místo: 1. roj Višňová.“ Ani jsme tomu nechtěly věřit, ale opravdu. A tak celé družstvo nastoupilo před porotu, kde jsme dostaly míč, praporky a nakonec kroniku se zápisem od sestry náčelní. Po výsledcích jsme šly k ohni, kde se hrála představení. My jsme měly představení s hudebními nástroji. Snad se to líbilo. Po táborovém ohni jsme odcházely s radostí do školy, kde jsme spaly. V neděli ráno jsme v 5:30 hod vstávaly a šly se umýt, obléci a pak cesta na vlak. Dlouho jsme vzpomínaly na cestování: autobus, jezdící schody, metro, vlak, ale i na skautskou soutěž, která se nám moc líbila.

3. číslo

1992

1. oddíl Višňová

Rok druhý

Skautský slib: Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním.

říjen 2010

1992

V roce 1992 se konal skautský tábor na Drahách u Smolotel, od 18. do 25. července. Účastnilo se ho 33 dětí a 6 dospělých. Celkové náklady (technické vybavení, doprava, potraviny, fotky) byly podle dobových dokumentů:-) 11 358,10 Kčs. Na tomto táboře skládal skautský slib Koumák (Václav Sklenář), který tehdy vedl družinu Bobrů, a zůstal višňovskému skautování věrný dodnes:-).

Z dobového tisku:

V pátek 23. dubna odpoledne šli příbramští skauti, světlušky i vlčata s oddílovými vlajkami na svatohorskou jiřskou pouť. Pro ně byla určena pobožnost, kterou sloužil v basilice svatohorský rektor P. Josef Břicháček.

Periskop, 24. 11. 1992: Skautský 28. říjen ve Višňové, napsal Kapitán 32 světlušek, vlčat, skautů a skautek ve Višňové (1. středisko Příbram) soutěžilo, hrálo si, zpívalo a tancovalo na svém slavnostním oddílovém sněmu ke státnímu svátku naší republiky. Vedoucí oddílu Jiskra doslova jen několika větami připomněla výjimečnost letošního státního svátku a podělila se s dětmi o svoji víru v přetrvání dobrých vztahů mezi Čechy a Slováky i tehdy, kdyby už nežili ve společném státě. Zástupce vedoucího oddílu skautů Kapitán stejně stručně jako Jiskra hovořil o službě skautů a skautek naší republice a o obětech skautů v dobách pro republiku nejtěžších. Po tomto slavnostním úvodu, kdy všichni společně vzdali hold československé vlajce, se 4 družiny pokoušely uplatnit všechny své znalosti o obou republikách ve "Velké soutěži o ČSFR v době její existence." A tak se hledalo na mapách, překládalo do slovenštiny a naopak, skládaly se obrázky slovenských a českých měst, určovaly se osobnosti i geografické zvláštnosti...

Starší skauti se druhý den vypravili na celodenní výlet do míst, kde měli v létě krásný tábor. Prošli se po Cestě pokladů, u skautské lilie, vytesané před dvaadvaceti lety ve skále, si vzpomněli na skauty, kteří se pod touto lilií pravidelně scházeli i v dobách pro skauty nelehkých. Na romantickém a opuštěném místě pod skálou u tábora se zahřáli u ohně, na kterém vyrobili skromný oběd. Bylo nám všem spolu moc dobře.

6

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Naše klubovny Když vznikly skautské oddíly, žádná klubovna ještě neexistovala. Schůzky se za pěkného počasí konaly venku na fotbalovém hřišti, popř. na školní zahradě, a v případě deště uvnitř ve škole. Během let skauti postupně využívali (a využívají) díky vstřícnosti školy a obce několik místností.

První klubovna, dnes soukromý dům.

Čtvrtá (současná) klubovna, po rekonstrukci.

Čtvrtá (současná) klubovna, začátek rekonstrukce.

7

Druhá klubovna, v podkroví základní školy.

Třetí klubovna, v jedné z místností budovy mateřské školy.

Třetí klubovna uvnitř.

3. číslo

1993

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Rok třetí

1993

Kronika z tábora u Smolotel, 2. den, 1993: Všechny družiny dostaly prkénko 15 cm dlouhé. Za použití 3 sirek a vlastních nožů jsme museli rozdělat oheň a co nejdéle jej udržovat. Vyhráli Bobři, kterým oheň hořel 42 min. Pomněnky vydržely 30 minut a 17 sekund. Ostatním se nedařilo. Dary přírody jsou přebohaté. Veverkám se přihodilo menší neštěstí. Cestou potkaly zmiji a všechny plody rozsypaly. Bobři přinesli houby a listy maliníku a jahodníku. Naše družina přinesla maliny, borůvky, jahody, houby.

Zrodila se také tradice výpravy za stromečkem.

Každý rok se den před Štědrým dnem sebereme a vyrazíme do lesa ozdobit stromeček pro zvířátka – prostě nadělit do lesa trochu sena, kaštanů, zeleniny nebo třeba perníčků. A každý rok si tam zahrajeme hru Škatulata, hejbejte se, je to jedna z našich nejtradičnějších tradic. Poznáte na obrázku Janinu, Mudrce a Zlatku?:-)

Já jsem se o skautu dozvěděl sám, jelikož jsem byl velice zvídavý:-). Jednou odpoledne, myslím, že to byla středa, jsem se rozhodl, že navštívím tu schůzku. Nevěděl jsem teda, co to schůzka je. Hráli jsme hru na pamatování zvířat a já řekl správně divočáka. Jiskra mě začala hrozně chválit, tak jsem měl pocit, že by mi skaut mohl vyhovovat:-D.

Mudrci, Chichi, copak si vy dva pamatujete ze začátků skautování?

Schůzka byla na fotbalovém hřišti. Měli jsme s sebou mít tužku, zápisník, uzlovačku – to jsem nevěděla, co je – a kápézetku – to jsem taky nevěděla, co je. A taky jsme se museli sami rádi začít učit morzeovku :-D.

8

3. číslo

1994

1. oddíl Višňová

říjen 2010

1994

Rok čtvrtý

V roce 1994 se konal tábor opět na Drahách, od 8. do 16. července. Účastnilo se 40 dětí a rádců do 18 let, 5 dospělých a jeden imobilní chlapec s doprovodem. Vedoucím tábora byl Ivo Mayer.

Ke skautskému životu neodmyslitelně patří i přezdívky, často udělované právě na táboře. Ve Višňové na ně dneska už moc nedbáme. Jediní, které pod občanským jménem skoro neznáme:-), jsou: Mudrc, Koumák, Kyslík, Zlatka, Nekča a nově i Surikata. Ale bývaly doby, kdy měl i u nás přezdívku prakticky každý.

Jak člověk takovou přezdívku dostal? K tomu mají co říct Vašek/Mudrc a Janina/Chichi.

Slyšel jsem vyprávět něco o Mauglím a Primusovi, tak se nám pochlubte.

Ne každý byl ze své přezdívky nadšený, jak práskneme například... no na Janinu:-).

Janina: „Primus byla moje ostudná přezdívka, nevěděla jsem, co znamená (premiant), a když jsem se to dozvěděla, tak jsem se styděla:). Pak jsem naštěstí získala novou přezdívku Chichi, tak jsem se Primuse zbavila. Rozdělení přezdívek jsem ale špatně pochopila a myslela jsem, že mi doma budou muset přestat říkat Janina.“ Mudrc: „Jednou Jiskra na táboře o poledním klidu zašla do stanu. Když vyšla, měl celý tábor přezdívku. Mě se moje přezdívka teda dotkla :-). Byl jsem ve třetí třídě, nechtěl jsem být Mudrc, chtěl jsem být Rychlonožka, popřípadě Mauglí. Ale přezdívku Mauglí dostal jeden kluk, co pak stejně přestal chodit. Přezdívky byly někdy tak trochu záhadou, nikdo netušil, proč se tak vlastně jmenuje:-).“ Jaké přezdívky jsme za těch 20 let vystřídali? Tak například: Koumák, Mudrc, Pikolka, Brepta, Kyslík, Hezounek, Špunt, Sekáč, Luna, Kudrnka, Mauglí, Chichi, Jiskra, Kapitán, Rusalka, Tom, Ája, Zlatka, Ori, Buldok, Mazel, Gogo, Trnka, Rozumbrada, Sirka, Packa, Lachyma, Šakal, Jezule, Špička, Bambule, Syky, Nekča, Surikata, Pepé, Čupakabra, Pampeliška, Šmudla, Kachně, Šíma, Mitsubishi, Márty, Čivava, Hanz...

A jakými jmény jsme se honosili nebo honosíme? (nejde zdaleka o vyčerpávající výčet, tak mi promiňte vy, na které jsem si nevzpomněla): Alena, Aneta, Anežka, Barbora, Blanka, Dalibor, Dana, Daniela, Dominik, Dominika, Eliška, Eva, Hana, Iveta, Ivo, Jakub, Jan, Jana, Jaromír, Jaroslav, Josef, Karolína, Kateřina, Klára, Kristýna, Libuše, Luboš, Lucie, Lukáš, Magdaléna, Marcela, Marek, Marie, Martin, Martina, Michaela, Milan, Mirka, Monika, Naděžda, Nikola, Ondřej, Patrik, Petr, Petra, Radek, Radka, Rostislav, Simona, Štěpán, Štěpánka, Tereza, Tomáš, Václav, Vendula, Veronika, Zuzana...

9

3. číslo

1995

1. oddíl Višňová

říjen 2010

1995

Naposledy s JaK

Tábor se v tomto roce konal poprvé na novém tábořišti nedaleko Chaloupek. V tomto roce začala dlouhá série táborů, na které se chodilo z Višňové pěšky. Táborová hra se skládala z tradičních disciplín. Dvě družstva táborníků měla za úkol změřit své síly v různých dovednostech, jako například ve stavbě přístřešku z přírodnin, rozdělávání ohně, stavbě kamenné mohyly, poznávání přírodnin, rozdělávání ohně se 3 sirkami. Mladší členové už poznali Kapitána trochu jiného, než jaký byl ve skautských začátcích. Nebyl už tak přísný, pamatujeme si ho spíše jako hodného a laskavého vedoucího, samozřejmě ale s velkou autoritou. Některé jeho zásady a hlášky jsou prostě legendární:).

„Hřebíčky nikdy nesmějí ležet jen tak. Vždycky v krabičce, v ešusu nebo ve víčku od ešusu. Nikdy na zemi. Nikdy!“

„Kdo si po večerce nebo před budíčkem povídá, půjde hlídat stromečky.

Stoupne si k nim a bude pozorovat, jak rostou.“

„Tome, podal bys mi prosím ještě šálek toho lahodného čaje?“

Velkým prohřeškem například bylo, když vybraná „vlajková četa“ vlajku po nástupu neuklidila, a ta se vlivem deště rozpila.

Jak myslíte, že byla čtyřčlenná četa potrestána?

a) Okamžitě se museli všichni sebrat a jet domů. b) Každý z nich musel nasbírat velký ešus lesních plodů.

Radši vám trochu poradím: správná odpověď v morzeovce je čárka a tři tečky;-). Nevíte? Zkuste se zeptat vašeho skautíka (nebo Googlu;-)).

c) Až do konce tábora měli službu na mytí nádobí po obědě. d) Museli vlastními silami ušít novou vlajku.

Koumák vysvětluje hlášku s lahodným čajem: „Bobři měli vařit čaj z lesních bylin, byl celý začmouzený a bylo v něm cítit více kouře než čehokoliv jiného, zkrátka nic extra, a nikdo se k pití moc neměl a on říkal Tomovi: „Tome, podal bys mi ještě šálek toho lahodného čaje?“ to byl vrchol :-D.“ Janina: „V životě bych nedala hřebík na zem, určitě by do mě uhodil blesk:-D.“

10

3. číslo

1. oddíl Višňová

1996

říjen 2010

A je to už jen na nás...

1996

Tenhle rok byl jednoduše řečeno přelomový. Jiskra a Kapitán odešli, postupně odešlo i mnoho členů, a ti, co zůstali, zahájili novou éru. Jiskra a Kapitán na višňovské oddíly nikdy nezapomněli, naopak – vždycky nás chválili a pravidelně přijímali pozvání na různé akce i tábory.

Jiskro? Neměli jste s Kapitánem po vašem odchodu o višňovské skauty strach?

Jiskra: „Neměli. Nevím, jestli se nám podařilo nenásilnou formou vychovat své nástupce, ale faktem je, že oddíly patří k nejlepším i mimo příbramský region. To je velkou odměnou, naše snahy dopadly na úrodnou půdu a všichni ti, kteří s námi začínali a vytrvali, se mohou klidně nazývat elitou mezi svými vrstevníky.“

Jiskra: „Sledovali jsme je pořád. Jezdili jsme se dívat na tábory, kohokoliv jsem potkala, jsem zpovídala. Viděla jsem, že to jde a funguje skvěle.

Je to úžasný pocit, nemusela jsem nikoho držet za ručičku.“

Ale neříkej, žes jejich činnost dál nesledovala:-). A co by k tomu vlastně řekla Janina, která najednou patřila do oddíl řídícího kvarteta (spolu s Mudrcem, Koumákem a Ájou)?

Janina: „První tábor bez Jiskry a Kapitána? Byli jsme rozhodnutí, že povedeme tábor zodpovědně, skautsky, dospělácky, aby z nás ti dva měli radost. Abychom dokázali, že to dokážeme. Měli jsme v sobě odhodlání a nadšení úměrné našemu věku a chuť pouštět se do všeho nového. Nebyli jsme zatíženi zkušenostmi, proto jsme určitě někdy riskovali. Ve vedení jsme byli čtyři: Koumák, Ája, Mudrc a já. V kuchyni trnuly strachy nad námi čtyřmi a cca 20 dětskými táborníky dvě paní kuchařky, obětavé maminky Novotné. Ty čerpaly na táboře dovolenou, vyvářely nám dobroty, vštěpovaly zásady počínání v kuchyni pro budoucí léta a doufaly, že těch 7 dnů přečkáme bez úhony.

Tábořili jsme tehdy „na Chaloupkách“ – u lesa proti proudu potoka napájejícího chaloupecký rybník.

Táborníků bylo málo, byly to takové skoro rodinné tábory. Celotáborová hra byla pro všechny společná, trávili jsme spolu čas i při podvečerním sportování (hlavně softbalu a vybíjené) a užívali si táborové ohně, zatím bez kytary. Často jsme říkali: „Tohle, kdyby slyšela Jiskra,“ a hlavně, „tohle, kdyby viděl Kapitán,“ a jali se rychle poklidit nářadí, pořádně složit státní vlajku či dát do pořádku stan s knihami. Velký dík za zdárný průběh těchto táborů patří našim maminkám, které nám pekly a všemožně pomáhaly. Neméně našim tatínkům, kteří s námi stěhovali materiál na stavbu a pomáhali všude, kde bylo potřeba. A samozřejmě Jiskře s Kapitánem, kteří do nás za uplynulá léta napěchovali základy skautování a táboření, jak nejlépe dovedli. Aby bylo jasné, my vedoucí jsme, až na Koumáka, tehdy ještě nebyli plnoletí, dnešní vysokoškoláci byli na prvním stupni a nejmladší členové oddílu ještě nadlouho měli chodit po houbách...“

11

3. číslo

1997

1. oddíl Višňová

Poprvé na 14 dní

říjen 2010

1997 Tábor se v tomto roce konal opět na Chaloupkách. Klíčová byla dvě „poprvé“: poprvé jsme tábořili celých 14 dní (i když mladší táborníci jenom týden) a poprvé se oddělily celotáborové hry – jiná byla pro holky (pohádková) a jiná pro kluky (indiánská). Naše táborové počínání nezůstalo utajeno ani příbramskému tisku, a tak jsme se měli po táboře čím chlubit:-).

Celotáborové hry se od té doby až na jednu výjimku rozdělovaly dál a dál. Nakonec má každá družinka svou a někdy to pak u nás na táboře vypadá trochu schizofrenicky. Táborové náměstíčko je totiž třeba bradavickým hradem, kde řádí Harry Potter, za chvíli bojištěm 2. světové války, indiánskou vesnicí nebo středověkým hradem:-).

Na všechny celotáborovky by si snad už nikdo ani nevzpomněl, ale alespoň nějaké dohromady dáme: putování strojem času do minulosti, pravěk, Vankati a Jamoni, středověk, záchrana pohádkové říše, knihožrout, občanská válka v Altundii, druhá světová válka, vzhůru do budoucnosti, Mafie, Himaláje, cestujeme po světě, Malý princ, Harry Potter, Utekl jsem z Osvětimi, Staré řecké báje a pověsti, indiáni, univerzitní vzdělání, putování televizními pořady, stavění domu, cesta kolem světa s panem Fogem, putování vesničkami, pobyt ve vězení a útěk z něj,...

Současné internetové okénko: Víte, že máme svoje internetové stránky? Jsou na adrese www.visnova.org a kromě mnoha článků, aktualit a fotek tam také najdete kontakty na vedoucí, odpovědi na nejčastější otázky a odkazy na naše videa z táborů, tábořišť, naše vtipné:-) hudební klipy a samozřejmě videa z výprav a plesů. Když nás budete chtít něčím potěšit, napište nám do fóra:-).

12

3. číslo

1998

1. oddíl Višňová

říjen 2010

1998

Rok osmý

V tomhle roce se konal klasický chaloupecký tábor, kterého se poprvé na 14 dní účastnili i malí táborníčci (dnes už mají mnozí z nich vysokoškolský bakalářský titul:-)). Světlušky byly nadšené výletem do televize Nova, kde pracovala Máři sestra Péťa. Nadšení nebralo mezí zvláště poté, co na chodbě potkaly tehdejší moderátorské hvězdy – Evu Jurinovou a Zbyňka Merunku. A když Zbyněk prozradil světluškám, že jeho syn je taky u skautů, u Jelenů, nebralo nadšení Berušek a Včeliček už vůbec mezí.

Další významnou akcí byl potáborový sjezd Vltavy, kterého se zúčastnila nejstarší chlapecká družina Bobrů.

Touto akcí začalo každoroční potáborové putování (do čím dál zajímavějších míst), kterého se účastnili nejstarší skauti a později i skautky.

Každá družinka má samozřejmě svůj pokřik (krátkou básničku, kterou zahajuje například schůzku) a díky Terčině sběratelskému úsilí vám alespoň některé pokřiky můžeme představit.

Bobři, bobři, bobři, jsou to hoši dobří. Postavějí přehradu, nikdy nejsou pozadu.

Jsme mláďata mufloní, nikdo nás nedohoní. Máme rádi každého, nejen skauta pravého.

Hop, hop, hop, uděláme mufloní skok.

Berušky jsou malí broučci, ničeho se neleknou a nebojí, protože jsou správné skautky z Višňové a okolí.

Hej hou, hej hou, Berušky světlušky jdou.

Včeličky se rády mají, vzájemně si pomáhají, při práci i hrách, každý je má rád.

Hrdost, síla, odvaha, každý se k nám domáhá. Kdo chce Rychlým šnekem být, musí schopnost ve znamení mít. Čmeláci, Čmeláci, bzučí nejen při práci. Umějí si hrát, každý je má rád.

My jsme kluci hraví, každá hra nás baví. Nebojíme se ani v lese, každý se před námi třese. Sportujeme hodně rádi, spolu jsme velcí kamarádi. Gepardi jsme, to se ví, my jsme kluci z Višňoví.

Jsme barevné jako květ, nakreslíme celý svět. V přírodě se vyznáme a rostlinky poznáme. Dané slovo dodržíme, v nouzi se vždy podržíme. Veselé jsme každý den, Pastelky se jmenujem.

13

3. číslo

1999

1. oddíl Višňová

Rok devátý

říjen 2010

1999

My se nikdy nehádáme, hrajeme si, povídáme, všem pomůžem s přehledem, nejen tohle dovedem. Obratnost a velká píle plní všechny naše cíle. My jsme chytré hlavičky, říkáme si Rosničky.

My jsme skautky z Višňové, vše máme hned hotové. Rády si zpíváme a obrázky děláme. Odpovíme na otázky, jmenujem se Sedmikrásky.

Tuč, tuč, Tučňáci, nereptáme při práci. Máme černé fraky a nápadů mraky.

Rok 1999 rozhodně nebyl chudý na události. Tábor se konal tradičně na Chaloupkách. Účastnilo se 27 dětí a vedoucích a 2 paní kuchařky Novotné (kterým za ty roky výborných řízků a jiných dobrot znovu moc a moc děkujeme). Kromě dvou celotáborovek se na táboře odehrála velká bitva (papírovými koulemi), noční akce pro starší, návštěva kina a losovací den. Ten jsme si užili obzvláště – jednotlivé denní činnosti se totiž napíší na papírky a poctivě se losuje, co se bude zrovna dít. Může dojít k tomu (a došlo:-)), že se ráno v sedm začne večerní hygienou, pokračuje poledním klidem, koupáním a končí se večerní snídaní. Berušky a Včeličky se také v rámci tábora vypravily za postiženými dětmi do Kamýku nad Vltavou. Od tohoto roku začali výrazněji přibývat členové, takže vzniká nová družina (se starším názvem) Muflonů, rádci se stali Pepa a Mudrc (později Jéňa). Kromě toho už na táboře vznikla smíšená družina – nejstarší kluci a holky vytvořili družinu s názvem Rychlí Šneci. Šneci podnikali různé zajímavé akce a scházeli se na pravidelných schůzkách. Po čase se z nich vylouplo širší vedení oddílu, které prakticky funguje dodnes. Po táboře se konalo druhé sjíždění řeky, tentokrát Lužnice. Tak zvaná Druhá velká plavba vstoupila mnoha historkami do dějin:-).

Od teď fungovaly Včeličky jako samostatná družina. Copak by nám o legendárních Včeličkách prozradila Bára?:-) Družinka Včeliček vznikla pod vedením Venduly (1994). Po čase se Včeličky přidaly k Beruškám a vedla nás Janina a Alča, později Mářa. Já jsem se přidala až v roce 1997. Naše schůzky začaly tradičně pokřikem. Během schůzek jsme hrály různé hry. Nejoblíbenější byl kreslicí kufr, který spočívá v co nejrychlejším nakreslení obrázku druhé ze Tábor 1999: Po poledním klidu jsme se šly koupat. dvojice (pozn. red.: Včeličky jsou na kreslicí Kluci byli v alcatraské věznici (ve stanu). Měli kufr absolutní přebornice, nejtěžší slova kameny přivázané k noze, a tak museli celou dobu být uhádnou za pár sekund;)). Jeden rok jsme se jen s kameny. Pak jsme s Beruškama připravovaly účastnily Svojsíkova závodu. Na schůzkách soutěž pro Včelky. Poznávaly rostliny, znaky, luštily jsme se na něj řádně připravovaly, učily se morseovku, dělaly pamatovačku a skautský test. Na skautské dovednosti, první pomoc, práci konci ještě zatloukaly hřebíky. Odpoledne najednou s buzolou, uzly, rozeznávat stromy, určit zvířata. Každé léto jsme s nadšením odjížděly skončilo a my jsme šli večeřet. Vězni mají přednost. na tábor, pořádaly jsme spoustu výprav nebo Topinky s rybičkovou pomazánkou a kečupem byly výletů. A to ať už v rámci tábora nebo ve moc dobré. Pak se šli kluci koupat. Bohužel s kameny. školním roce. Nejvíce mi v hlavě utkvěla A my holky jsme hrály různé hry (např. boudičky). dvoudenní výprava na hausbót na řece Vltavě.

Když se kluci vrátili, připravili jsme oheň.

Na táboře 2010 jsme se všechny Včeličky (Janina, Alča, Terka, Nekča, Dáda, Soňa, Kachně, Šíma, Magda, Jana a já) sešly na táboře. Zavzpomínaly na staré dobré časy, na naše celotáborové hry, bobříky odvahy:-) nebo výpravy.

14

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Něco pro zábavu Už jste učtení a učtené k smrti? Tak si teď pro změnu můžete zkusit vyplnit Mirčinu skautskou křížovku;-).

1 2 3 4 5 6 X 7 X 8 9 10 11 X

1.

5.

9.

15

š

ě X X

!

2.

4. 20

3.

6.

7.

10.

8.

11

3. číslo

2000

1. oddíl Višňová

Na kole do Vídně

říjen 2010

2000

V tomto magickém roce, kdy někteří očekávali konec světa :-), se naplno rozjel roverský program Šneků (roveři jsou starší skauti a skautky a program je přizpůsobený jejich věku a zájmům). Konaly se různé akce – taneční odpoledne, výprava do Jiřetína, návštěvy kina, bazénu, pohádkový les pro děti a začali jsme navzájem navštěvovat svoje maturitní plesy.

Vrcholem bylo, když se kluci a Janina vypravili na kolech až do Vídně. Byla to první z potáborových zahraničních akcí.

Višňovský skauting byl ale obohacen i o novou družinku, která vznikla odštěpením od Včeliček. Ano, hádáte správně, v tomto roce se zrodily Sedmikrásky (dnes už schopné rádkyně a organizátorky oddílového života).

Na táboře (stále na Chaloupkách) nás bylo 29 + 2 paní kuchařky.

Pořád Chaloupky, Chaloupky... Ale jak ty legendární „rodinné“ tábory vlastně vypadaly? Co nám povíš, Tome?

Tom: Jakožto dlouholetý člen si z táborů na Chaloupkách ledacos pamatuji. Předně to, že nás jezdila jen malá hrstka. Všechny podsady se v té době vešly na malý valníček od Koukolíčků. Dnes si pomalu nevystačíme s největším sběracím vozem na seno. Ostatní věci se vešly na malý náklaďáček DAF pana Šída a kolikrát se tam přibalil i Martin s Terkou se svými věcmi.

Tábor jsme si stavěli sami. Bylo to takové poklidné, všichni jsme měli dost času, tábor byl kousek, a tak se jezdilo na tábořiště na kolech, ti starší a movitější si mohli dovolit motorku nebo auto. Ale to bylo jen jedno, Koumákova škodovka, tedy škodovky, za ta léta jich stihl pár vyměnit.

Na Chaloupkách vzniklo také několik inovativních prvků.

První byla konstrukce kuchyně. V počátcích jsme měli kostru Neustále jsem si stěžoval, že se do dřevěnou, ale někdo nám ji přes rok rozbil, tak jsme přešli normálního stanu nevejdu, a tak na kostru z lešenářských trubek, které nám půjčuje pan Šíd. se Koumák namíchnul a řekl: Bylo to zpočátku zvláštní mít železnou kuchyni, ale brzy „Spojíme dva stany za sebe a jsme zjistili, jak se na ní dá super houpat a tak. Další bude od toho kluka klid.“ novinkou byl stan Jumbo. Jeho vznik je zčásti mojí vinou.

Neustále jsem si stěžoval, že se do normálního stanu nevejdu, a tak se Koumák namíchnul a řekl: „Spojíme dva stany za sebe, přes to hodíme vhodně spojené jehlanové celty a bude od toho kluka klid.“ Tak asi nějak vznikl první stan Jumbo. Ten má v dnešní době ještě mladšího a menšího bratříčka Jumpi. V Jambu jako první bydleli Tom jako výškou největší a Jéňa jako nejmenší táborník. Další stavbou byla táborová sauna, která byla natolik úspěšná, že se několikrát na táborech opakovala a i kontrola z hygieny byla spokojená. Také jsme se pokusili postavit sprchu, ve které tekla dokonce teplá voda. Byla to neuvěřitelně masivní stavba, ale na dalších táborech se pro náročnost „výroby“ již neobjevila.

16

3. číslo

2001

1. oddíl Višňová

Slovensko volá

říjen 2010

2001

Rok 2001 se „vyznačoval“ schůzkami a výpravami jako všechny roky předtím i potom. Pamatujete ještě na druhé taneční odpoledne, jednodenní výlet na pramici, výpravu za Pepou do Krkonoš a tajnou oslavu pro maturanty Chichi a Mudrce? Pro nás starší bylo asi největším zážitkem potáborové putování Slovenskem. Někteří vyrazili vůbec poprvé s tou „strašně, příšerně, hrozně těžkou“ krosnou na zádech do Tater a do Slovenského Ráje. Tábor se konal... no kde jinde než u Chaloupek:-). Okolí jsme sice měli prozkoumané skrznaskrz, ale ještě neuzrál ten pravý čas pro razantní krok a změnu působiště. Na táboře nás bylo 34 (rok od roku počty stoupaly) a celotáborovky byly 3. Kromě toho jsme si užívali noční akce, celodenní výpravy na kolech a mnoho speciálních her. Nechyběl ani Superpohár – fotbalové klání Muflonů, které mohutně povzbuzoval celý tábor. Utkaly se týmy Orlů a Buffala (Mufloni to důrazně vyslovovali přesně tak, jak je to napsáno:-)). I když jsme si to jako táborníci přímo neřekli, obdivovali jsme kreativitu Vašků, Alči a Janiny, našeho vedení. Tedy obdivovali... :-). Někdy jsme spíš nadávali, třeba když nám připravili nezapomenutelný zážitek v podobě závodu Chaloupecký tvrďák. Na plazení se kolem tábora nezapomněl dodnes nikdo:-D. Tom: Akce... V první řadě mě napadá Chaloupecký tvrďák, netradiční trojboj a moje zmařené naděje na pořádný výsledek, které zavinilo píchlé kolo. Množství nočních akcí, které rychle získaly velkou oblibu. Vzpomínám si, že úplně první chlapecká noční akce byla výprava do Ostrova, kde jsme plnili úkoly u Koukolíčků. Za tuto akci, a i ty další, vděčíme Mudrcovi, kterému za to patří velké díky. Byly to asi zlaté časy, kdy dokázal vymýšlet neuvěřitelné věci.

Ještě doplním noční akci na závodišti v Ouběnicích, kde jsme signalizovali baterkou na Šachovnici, dvě akce v prostorách ZD a další. Nezapomenutelnou vzpomínkou na zdejší tábory je velké stěhování věcí.

To spočívalo v odnesení všeho ze stanu asi 500 metrů od tábora. Byla to taková pomsta vedoucích za neuvěřitelné množství věcí ve stanech. Na Chaloupkách se nám totiž rozšířil nešvar vozit si do stanu různé matrace, koberečky a jiné nesmysly, které táborníkům měly ulehčit život:-).

17

3. číslo

2002

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Naposledy na Chaloupkách

2002

V roce 2002 se chaloupeckého tábora poprvé zúčastnily „malinké“ Sedmikrásky.

Tím se počet celotáborových her zvedl na 4 a počet táborníků na 41. Po táboře se konalo zhruba třítýdenní putování Rychlých šneků po západní Evropě.

Vy taky chvíli nevydržíte doma:-). Co kdybys nám to, Evičko, shrnula, kde všude jste trajdali?

Světem křížem krážem (napsala Evka) Za dvacet let naší existence jsme stihli navštívit nejrůznější místa. Tradiční letní tábor jsme postavili už dvacetkrát, na šesti různých místech. První, v roce 1991, v Prosenické Lhotě. V letech 1992–1994 na Drahách u Smolotel. Nejdéle jsme se však vraceli na tábořiště u Chaloupek, a to celých osm let, od roku 1995 do roku 2002. Další čtyři roky na Slovanské Lhotě. V roce 2007 jsme měli doposud nejvzdálenější tábořiště v Olešné u Písku. Poslední tři roky táboříme u Rybníků. Mimo to, že rádi jíme a jsme hraví, jsme i taneční. Obrazili jsme už nejednu taneční zábavu a ples ve Višňové, Příbrami, Březnici, Dobříši i Svatém Poli. Každoročně jezdíme podporovat budoucí maturanty, letos opět byla hojnost maturitních plesů v Příbrami a jeli jsme se podívat dokonce i do Lucerny ! Když se Ája rozhodla, že už nadále nebude Novotná, ale Dušková, jeli jsme ji podpořit do dobříšského zámku – do Konírny. Za několik let ji následovala Janina, která taky už nechtěla být Novotná, a tak jsme budoucí paní Štochlovou „oplakali“ v dobříšském kostele. Nevím, jestli je to shoda náhod, ale zatím poslední – třetí – svatba v oddíle byla opět z rodu Novotných. Radek s Verčou si řekli své ano v Brandýse, kde jsme opět nechyběli . (pozn. red.: Ještě nám v oddíle někdo z klanu Novotných zbývá:-D.) Dát dohromady výčet všech míst v České Republice, kam jsme se podívali, je asi nereálné, a tak uvedu jen ty, na které si sama vzpomínám. Navštívili jsme Jablonec n. Nisou, Beroun, Prahu, Hluboš, České Budějovice, Roudnici n. Labem, Jizerské hory, Novohradské hory, Plešivec, Řimbabu, Velkou skálu, sjížděli jsme Otavu a Berounku, lyžovali na Klínovci…

A když nám naše matička česká byla malá, vydali jsme se za hranice. První skautskou zahraniční expedici podnikli tehdy ještě Bobři/Mufloni s Janinou. Na kolech zdolali trasu Višňová – Vídeň.

Zahraniční letní putování se pak na několik let stalo tradicí. Vydali jsme se na Slovensko na nezapomenutelný Ostrý Roháč, Baranec a do Slovenského ráje. O rok později se starší členové Rychlých šneků rozhodli projet Evropu. S pronajatým tranzitem navštívili Francii, Holandsko, Belgii, Německo. V dalších letech jsme se s Jozou (rumunským řidičem/hostitelem/ubytovatelem) podívali do Banátu v Rumunsku a pokusili se o přechod pohoří Paring. Pohoří jsme sice nepřešli, ale zato jsme se hned dvakrát vyšplhali na třetí nejvyšší horu Rumunska. Další rok jsme pohorky vyměnili za pohodlná autíčka a jeli jsme se podívat do Vídně. Z Prátru se nám točila hlava (Lucka by mohla vyprávět). Další letní expedice proběhla na Ukrajině. Prozatím poslední zahraniční cesta se uskutečnila v Bulharsku. Během deseti dnů jsme se podívali do pohoří Rila a hlavního města - Sofie. Menší zahraniční výpravu podnikly i Sedmikrásky, to když jely za Evkou do Bayreuthu a během čtyř dnů se podívaly do Norimberku a Bamberku.

18

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Slovníček pojmů Pokud zůstanete višňovským skautům nadále nakloněni (a my doufáme, že ano), mohl by se vám možná hodit malý slovníček, kterým vás do našich interních záležitostí zasvětí... Dáda!

Je toho hodně, ale vyberu pro vás alespoň to nejzákladnější, co prostě MUSÍTE znát;-).

BUBLANINA = Dar pro tábor, kterého se většina z nás obává, protože každoročně tvoří tři čtvrtě zásob:-).

BUŘTGULÁŠ = Každoročně první táborová večeře, bez které by snad ani tábor nebyl táborem…

DRUŽINA = Všechny družiny tvoří dohromady 1 oddíl. Náš oddíl má v současnosti 7 družinek. A schválně, víte, do jaké družinky patří váš skautík?

EMILKA = Emilka tvoří společně ještě s Pepou a Sašou nerozlučné trio kadibudek, které jsou pro každého táborníka nepostradatelným místem, kam se občas musí odebrat. Každý má svého oblíbeného kamaráda: Emilka dámy, Pepa pány a Saša vítá oboje.

FLUSÁRNA = Čistotný skaut si každé ráno a večer čistí zuby. A jak už název napovídá, naše táborová umývárka dostala příznačný název podle plivání pasty.

GAUČOVKA = Tvoří společně ještě s „plesnivkou“ naši klubovnu. Gaučovka je ta příjemnější místnost, kde si můžete pohovět na gauči nebo křesle se spoustou polštářků a je vám tam prostě hezky jako doma v obýváku.

HADRY = Výběr těch nejlepších modelů, sesbíraný z domácností starších skautů, který se uplatní především na táboře, ale i jinde. Hadry slouží jako celoroční garderoba pro všechny, kdo neodmítají všechny druhy legín, beranic, kožichů, sukní, halen a vzácností je fialová nesmrtelná kočka!

HLÍDÁNÍ STROMEČKŮ = Činnost zavedená již zesnulým Kapitánem. Vykonávají ji zejména ti, kterým my zasvěcení říkáme zlobilové, otravové či nezbedové. Tyhle děti jdou pak večer ve tmě tmoucí samy k lesu a strach jim už pro příště nedovolí vyvádět další koniny.

IGELIT POD TAŠKU ČI KUFR = Nic zvláštního, prostě jen podložka proti vlhkosti pod zavazadlo, používaná ve stanu na táboře. Zvláštností ale je, že igelit pod tašku či kufr je pojem, který už nám nejde přes pusu jinak než v tomto spojení. Tedy, pokud řeknete pouze igelit pod kufr, budete u skautů out!

KRESLICÍ KUFR = Skautská hra, kdy jeden z dvojice kreslí zadané slovo a druhý hádá, co to je. Jednotlivé dvojice pak soupeří proti sobě v tom, kdo dříve uhodne, o co jde. Hra, kterou dovedla družina Včeliček pravděpodobně k dokonalosti, protože kdo jiný z pouhé tečky uhádne „podmořský svět“?

ODDÍL = Skupina všech skautů a skautek a vlčat a světlušek, kteří chodí na skauta např. do Višňové. Oddíl se pak dělí na družiny. A co bychom se nepochlubili, višňovský oddíl je v současné době nejpočetnější široko daleko.

ODPADOVKA = Táborová jáma plná zbytků a jiných nevoňavých a nevlídně vypadajících věcí. Už její aroma nás na dálku odrazuje. Jsou tu ale i takoví experti, kteří si ji vyzkoušeli na vlastní tepláky a kůži.

PLESNIVKA = Plesnivka je druhá z místností naší klubovny. V ní je ale už o něco méně příjemné posezení, jelikož nejenže není vybavena pohovkami, ale hlavně celkový nevábný odér této místnosti nedovoluje ani těm nejodolnějším trávit zde tolik času, kolik by si přáli.

RÁDCE = Neboli také vedoucí, občas i tyran, v lepším případě ten, kdo má ty nej nápady! Rádci jsou lidé, kteří se vám dobrovolně a zadarmo po celý rok a posléze pak na táboře starají o vaše ratolesti a vymýšlejí pro ně ten nejzábavnější program, co dovedou. ŘÍZEK = Známý jako řízek přes celej ešus! Nejočekávanější jídlo tábora. Když je v plánu řízek, táborník ani nemůže dospat, jak se na něj těší.

VLAJKA ČISTOTY = Vlajka čistoty se nepoštěstí jen tak kdekomu. Zaslouží si ji pouze ti, kdo si umí ve stanu naklidit tak sterilně, že i tráva v uličce je učesaná jedním směrem (pozn. red.: Čili kdysi právě Dáda s Nekčou:-)).

19

3. číslo

2003

1. oddíl Višňová

Slovanská Lhota

říjen 2010

2003

V roce 2003 vznikla družinka Čmeláků, a to úplně novým způsobem. Dříve se nové družinky maximálně odštěpily od starších (Sedmikrásky od Včeliček), ale Čmeláci vznikli oslovením dětí ve škole. Jejich rádcem byl Kyslík.

Největší letošní změnou byla změna tábořiště. Konečně jsme se odhodlali vypravit se o trošku dál od domova a na příštích pár let zakotvili na krásném tábořišti u Slovanské Lhoty. Konalo se i tradiční letní putování Rychlých šneků, tentokrát šlo o pěší putování Novohradskými horami.

V létě se konaly i různé vzdělávací tábory, kterých se višňovští skauti účastnili, jednalo se o čekatelské lesní kurzy Rozrazil a Stříbrná řeka a o kurzy Fons a Fontikulus. Většina RŠ postupně získala čekatelský nebo vůdcovský dekret (jakési Bobřík odvahy, tábor 2003. „vysvědčení“, které dokládá znalosti nutné k práci s dětmi). V prosinci se ve višňovském kostele poprvé konalo rozdávání Betlémského světla, které doputovalo do Višňové skautskou štafetou ze skutečného Betléma. Při té příležitosti jsme sehráli představení živého betléma s koledami a zpěvem.

Tom: Stavba, která na tábořišti na Chaloupkách a i těch dalších chyběla, To je všechno pěkné, ale ještě jste byla táborová brána. Na tuto mega nám toho moc neřekli o stavbu jsme nikdy neměli táborových a jiných dobrotách. v táborovém programu dost času a Tak Míšo, Tome, ham, ham, ham, možná také odvahy.

V posledních ať už je to tam! letech se od Že nevíte, jak souvisí některých starších chlapců stavba brány ozývaly hlasy, že postavíme s táborovými bránu, ale ty jsme rychle dobrotami?

Tom vám umlčeli:-). Ono, pro představu, to rád prozradí:-). taková brána sebere nejen hodně času, ale také sil a především dřeva, které najde daleko lepší využití v táborových kamnech. Protože když už se s tím člověk kácí, tahá a řeže, tak ať z toho má nějaký užitek, třeba v podobě dobře uvařeného jídla:-). Takové potěšení jako dobré jídlo táborová brána rozhodně nepřinese. Když už jsem zmínil jídlo na táboře, tak musím říct, že to je téma na samostatný článek. Díky obětavosti našich maminek, především dvojice N+N, které nám na táborech dlouhá léta vařily, jsme si žili náramně. Slovy se to nedá popsat, kdo to nezažil, neuvěří.

20

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Mňam!

Jídlo si skutečně zaslouží svou úplně vlastní stránku, protože, jak bychom vám to co nejpřesněji přiblížili, my prostě RÁDI JÍME!!!!!! Míšo, pusť se do toho!

Chcete vědět něco o našich

A – jako ananas, zpestření jídelníčku pro nás. dobrotách? Tak neváhejte, B – jako buřtguláš, to si přece taky dáš. pohodlně se usaďte, přehlídka C – jako citrón, že je moc kyselý? Tak to pardón. jídel právě začíná.... Č – jako čočka, rozzáří se naše očka (pozn. red.: Kája by mohla vyprávět:)).

D – jako dobroty, narozky tu slavíš přece ty.

E – jako Eidam, nastrouhaný na chleba je mňam, mňam.

F – jako Flora, kterou si mažeme na chleba (a kterou Koumák neuznává za máslo).

H – jako horalky, jedí je dokonce i holky (Evka těm vanilkovým říká blonďaté).

CH – jako chleba ve vajíčku, to je ale véča panečku (a jaká je po nich fronta u Emilky).

J – jako jablíčko, dobrá sváča, když svítí sluníčko.

K – jako knedlík, z každého je hned velký jedlík.

L – jako lívance, to je ale pořádný kus žvance (bitva o lívance bývá z těch nejkrutějších).

M – jako marmeláda nebo medík, často mazané na chlebík.

N – jako nektarinky, na odpolední svačinky.

O – jako ovocné knedlíky, jen pro velké jedlíky (ty letos byly!).

P – jako perník, co jedl i malý Jeník.

R – jako rizoto, úžasem řekneme jen „no toto“. Ř – jako řízeček, osvěží náš mozeček (to každopádně).

S – jako salát, o něj se jde hned každý prát. Š – jako špekové knedlíky, jen pro šikovné kuchtíky.

T – jako těstoviny, ty když si nedáš, budeš mít pocit viny.

U – jako uzené maso, jedině na flíčky, ocení i malé dětičky.

V – jako vajíčka, moc potřebná věcička.

Z – jako zelenina, v našem oddíle velmi oblíbená (ale řízek je ještě oblíbenější). Ž – jako žužu bonbóny, pro děti jsou jako stvořeny. Večeři pak nejedí, sladkostmi se přejedí.

Jedním z našich dobrých zvyků (nejen) na táborech je, že na sebe s jídlem čekáme a vždycky si popřejeme hudebně-recitačním přáním, k snídani máme mnohokrát vyzkoušený song Díky za toto krásné ráno, k obědům a večeřím se střídají písňové texty (Dobrou chuť, s dobrým jídlem roste chuť) s pokřiky. Na jednom legendárním táboře se kluci a holky během každého jídlo překvapovali postupně domýšleným pokřikem: Den 1. (pánové): My, my, my, my jsme Mufloni. Dobrou chuť přejem všem...

Den 2. (slečny): ... hoši děkujem, my se s přáním přidáváme, všechno jídlo spořádáme, hej, hej, hej.

Den 3. (pánové): To jsem teda zvědavej, hej, hej, hej.

Den 4. (slečny): Tak se na to podívej, hej, hej, hej.

Den 5. (pánové): To se teda podívám, hej, hej, hej...

Další rozšiřování pokřiku bylo moudrým vedením zatrhnuto, jelikož bychom se pak jednak vůbec nedostali k jídlu a za druhé umělecká kvalita textu s postupujícím časem evidentně klesala:-).

A co se u stolů nejmenších táborníků ozývá ke konci oběda nejčastěji?: „Koumáááku (Tome, Mudrci, Kyslíku, Pepo, Márty, kdokoliv, kdo jste poblíž), nechceš to po mně dojíst? :-)“

21

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

2004 Nejen Sedmičky bodují 2004 V tomhle roce se toho stalo víc než dost:-). Tak například jsme se účastnili dětského countrybálu, Cimrmanovideopárty, Betlémského světla, lyžařské výpravy do Krušných hor, velikonoční výpravy do Jizerek, výpravy do Berouna, závodu vlčat a světlušek a hlavně Divadelní šestky 2004 v Českých Budějovicích. Soutěže malých divadelníků jsme se účastnili poprvé. Sedmikrásky přišly, viděly a v konkurenci mnoha malých skautíků, s veršovanou Perníkovou chaloupkou, zvítězily (no dobře, tak nezvítězily, ale byly třetí:-)). Ve stejném roce jsme se podrobili diktátu doby a zviditelnili se online na dobře známé adrese www.visnova.org (stránky o pár let později propracoval Janiny manžel Michal).

Uspořádali jsme pohádkový les a divadelní představení pro veřejnost. Včeličky a pár Rychlých šneků se také zúčastnilo mezinárodního setkání skautů – Intercampu – které se tentokrát konalo v Čechách.

Sedmičky na jevišti v Budějovicích

Výprava do Berouna: V sedm hodin ráno jsme se sešli před klubovnou.

Potom jsme šli na autobus a pak na vlak, po cestě jsme hráli různé hry.

Když jsme dojeli do Berouna, naše první kroky vedly na Vojtu, Kubu a Matěje a na rozhlednu. Ze tří medvědů jsme však viděli jen jednoho. Než jsme šli na rozhlednu, hrála se Kiki a Hermiony hra, byla zábavná a dobře připravená. Na rozhledně jsme se rozhlédli po Berouně. Dále následovalo dětské hřiště s lanovkou.

Prohlídku Berouna jsme zakončili couráním po krámkách. Věty, na které jsme po cestě měli sbírat lístečky, jsme úspěšně složili. Na výpravu jeli Sedmikrásky, Čmeláci, Rosničky.

Výprava do Berouna se nám vydařila.

Tábor se konal opět u Slovanské Lhoty a celotáborová hra byla po dlouhých letech jen jedna – na motivy děl české i světové literatury. Zapomenout se nedá na Krkonošské pohádky a úvodní scénky Ančete (Nadi), Kuby (Kyslíka), Hajnýho (Pepy) a Trautenberka (Buldoka). Po táboře se jelo do Rumunska, chodili jsme v oblasti Banátu a Apuseni. A hlavně se v tomto roce výrazně rozšířily naše řady. Vznikla totiž nová (obrovská:-)) družinka Rosniček pod vedením Nekči, Magdy a Marušky. Víc nám o tom poví zasvěcenější Surikata:

Vznik družiny Rosniček se datuje na středu 8. 9. 2004, v 15:45 hodin. Přesně v tento časový údaj jsme se poprvé sešly v budově současné místní knihovny. Marušce tou dobou bylo 13, Magdě 15 a Nekče 16 let. Plné obav, zdali nás při náboru dosti zaujaly, vyčkávaly, jestli někdo vůbec přijde. A výsledek?

20 špuntů + 3 rádkyně = malá klubovna přecpaná k prasknutí:-). Nakreslily jsme dle jejich přání zážitky z prázdnin a na školkovské zahradě si zahrály několik her. Kdy přesně přišly holky do školy nabídnout nám členství v Junáku, si bohužel nepamatuji, ale obdarovaly nás dvěma pěknými pozvánkami a z korálků vyrobeným motýlkem. Mimo 1. schůzku jsme se scházely vždy ve čtvrtek v 15:15 hodin.

První naší výpravou bylo památné pátrání po unesené princezně Anežce, při druhé výpravě kdesi na Budech jsme zachraňovaly znečištěné jezírko, naše první oddílová výprava byla do Berouna za slavnými třemi medvědy. Při první celotáborovce u Slovanské Lhoty jsme zachraňovaly princeznu Vilemínu, na 2. táboře se z nás na stejném místě staly trosečnice. Ale všechny jsme cítily, že při tak velkém počtu to už dál nepůjde, a tak v září roku 2006 přišla veliká změna. Protože jsme „onemocněly“ žlutou nebo červenou nemocí, staly se z nás prostě Žluté a Červené rosničky, 2 samostatně pracující družiny.

22

3. číslo

2005

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Bahenní tábor

2005

Pokračujeme v zaběhnutých činnostech, ale konají se i akce neobvyklé – karneval, videopárty na téma Pán prstenů, společný bowling, lyžování v Jizerkách, společně jsme slavili silvestra. Na letošní tábor na Slovanskou Lhotu jely poprvé Rosničky a zrovna měly tu smůlu, že to byl tábor bahenní a na podmáčenou louku jsme museli rozprostřít spoustu chodníčků. Ale alespoň jsme viděli, jak to asi vypadá na rašeliništích:-). Po táboře se Šneci vypravili na mixované putování Bílými Karpaty a po českých, slovenských a rakouských městech.

A co nějaké ty táborové úrazy a bolístky? Za těch dvacet let jich muselo být...

Nejlepší bude vyzpovídat zdravotní sestřičku Zlatku.

Já vám to tedy prozradím, ale

Zlatka: Nějakou tu dobu mám na starosti zdraví ne abyste se, čtenáři, moc táborníků a za ten čas jsem zažila spoustu různých lekali, ve skutečnosti nic, s čím by se na táborech úrazů a neduhů našich účastníků. Největší kuriozitkou:-) plném dětí nedalo počítat :-). byla Ráďa. Vrátila se z lesa, z plnění 3 kapek, a postupně jsme jí společnými silami vyndali asi 40 klíšťat různé velikosti, asi se usadila přímo do jejich hnízda:-). I jeden pobyt v nemocnici by se našel. To když Márty hrál hru na Wágnera a jako antilopa byl sražen smotaným spacákem tak razantně, že z toho měl lehký otřes mozku. A to, že jsme na táboře zažili i zvrtnuté nožky, a tím pádem i berličky (francouzské hole), už snad ani není potřeba zveřejňovat. A nesmím zapomenout na Toma, který se sekl do holeně, když štípal dřevo do kuchyně. Možná to pro někoho zní hrůzostrašně, ale věřte tomu, že všichni jsou v pořádku a jezdí na tábory stále. A když to mám za to dvacetiletí shrnout? Poštípání od komárů, vos a včel, popálení od kopřiv, pořezané prsty od kuchyňských nožů, kapesních zavíracích nožů, konzerv, ručních pil, seknuté nožičky při štípání dřeva, lehký otřes mozku a krátký pobyt v písecké nemocnici při hře Wágner, rozseklé hlavy o lešení a trubku od kanálu, popálení od sluníčka, oleje při smažení večeře. I berličky jsme měli na táboře při zvrtnutých kotnících, i nějaká zlomenina nohy by se našla. Jinak klasika – chřipka, angína, bolení hlavy, v krku, kašel, bolavá bříška, různé nevolnosti (zvracení, průjem), úžeh, odřené nohy a poškrábání o větve, krvácení z nosu, šlápnutí na hřebík, zadřené třísky... A na konec si dovoluji odhadnout, že za těch dvacet let jsme vyndali kolem 400 klíšťat (a ani jedno naštěstí nezpůsobilo žádné další problémy):-).

23

3. číslo

2006

1. oddíl Višňová

Nejen Ukrajina

říjen 2010

2006

V tomto roce maturovali nejmladší členové staré rychlošnečí gardy (Naďa, Evka, Štěpán, Lucka), jejich maturitní plesy jsme samozřejmě neopomněli navštívit.

Jinak se počet našich členů v tomto roce pohyboval kolem 60, z toho 16 dospělých. Co se tábora týče, byli jsme v tomto roce na krásném a oblíbeném tábořišti u Slovanské Lhoty naposledy. Jednak jsme už opět měli okolí prozkoumané skrznaskrz, a jednak jsme se na toto tábořiště přestali vcházet:-).

Po táboře se Šneci rozjeli do všech koutů světa, a tak se na tradiční společné putování (tentokrát na Ukrajinu) vydali „jen“ Radek, Lucka, Janina a Naďa. K sobě jsme ale přibrali ještě neskauty: Vendulku a Stanislava Rudolfa (Standu a Rudu) a byla to jedna z nejlepších potáborových akcí vůbec:-D.

Jak vlastně probíhá takový běžný skautský rok? To nám shrne Míša: Skautský rok začíná každá družinka individuálně. Povětšinou se začíná nějakou zahajovací akcí a pokračuje se schůzkami. Každá družinka podnikne během roku ještě několik svých akcí, ale jsou i akce oddílové.

Každoročně bývá vždy nějaká výprava organizována těmi staršími. Pak jsou ale akce tradiční, a to je třeba: výprava Ukrajina 2006. na Velkou skálu, Betlémské světlo, výprava za stromečkem, skautský ples, Dárek za korunu, Višňovská míle, dětský den a spousty dalších skvělých akcí. Jednou z těch největších akcí, která zabere nejvíce organizace a při které se počítá s každým z oddílu, je náš každoroční letní tábor, kde ten skautský rok pěkně zakončíme.

24

3. číslo

A co že je to ten táborový deníček?

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Z táborových a jiných deníčků...

Totiž, abyste rozuměli, kdysi nám na táboře Janina řekla, že je fajn psát si skautské deníky, že si to pak po létech jistě rádi přečteme :-). Vydržela jsem to pár let a pak jsem s tím skončila.

Ale teď je právě ta doba „po létech“, tak se podívejme, jestli to někoho bude bavit číst... :-)

Tábor 2002 Ve vedru jsme v Sedlčanech lehli na nástupiště (nějaké), protože to naše jsme marně hledali. Pak ho Radek a Pepa našli, ale ztratili jsme je, takže jsme byli nakonec nuceni najít nástupiště, Pepu i Radka.

21. 12. 2002 Rozdávání Betlémského světýlka si vzaly na starost Kachně, Magda, Jana, Nekča a Šíma. Kachně a spol. pro něj dojeli a pak se rozdávalo před střediskem. Přišlo celkem hodně lidí, dostali pamětní kartičky, a tak se mi zdá, že se to asi stane v našem oddíle tradicí. Výprava 2003 Mudrc řekl, že vyjádříme svůj vděk nad touto podařenou akcí tím, že si Janina užije sněhu. Tak jsme ji pořádně zkoulovali. Janinu jsme pak asi 3 měsíce neviděli, neboť odjela do rakouského Grazu, kde se jí mimochodem moc líbilo. Někdo se s ní prý loučil stylem: „Pozor, Jano, ať neřekneš nějakému Rakušanovi své ano!“ (A tak daleko od pravdy to nebylo:-D.) Tábor 1997 (?) Ráno jsme se vzbudili, rozcvičili, snídali, myli se, uklízeli a šli na nástup. Pak jsme vymýšleli pokřik a jméno pro naši družinu, jsme Keltíci. Pokřik: Keltíci jdou, stále kopou, poklad najdou. Hej hou, hej hou, hej hou. Kapitán je Radek a členové já, Klárka, Trnka, Terka, Zlatka, Špunt, Jana, Mudrc, Jirka a Petra. 2001 Krkonoše Viděli jsme i ŘOPíky, které se před námi vynořovaly z mlhy, a byl v nich strašný bordel. Štěpán vylézal skloněn ven a pronesl větu: „Pokloňte se, vůdce přichází,“ a div neuklouzl.

Pak vyšel Kyslík řka: „Tak Štěpán už mě představil...“:-D Výprava 2002 Vystupovaly jsme na stanici Křivoklát. Šíma samo sebou nezůstala v zapomenutí a pronesla „výhružnou poznámku“: „Ony se hrady stavěly na kopcích, co?“/ Bavíme se o všem možném, ale nejdéle přetrvává téma řízky. U první lávky tedy zahneme a bystře ji přeběhneme. Za chvíli se samozřejmě vracíme, protože onen most to nebyl! A už je tu další most, u kterého z mapy usoudíme, že ten ne, a šlapeme nahoru stále s menším elánem, zato s větší chutí a hladem. Za chvíli se vracíme dolů, mosty jsou nám prostě osudné a zjistíme, že ten, co to nebyl, to samozřejmě byl! Tábor 2002 Obloha se zatahovala, ale festival nerušeně začal velice originálním vystoupením skupiny Bez rytmu, kdy zabahnění Mufloni vyli v křoví (Ondra, Tomáš, Honza). Pokračovali jsme my – písní o Buldočišce (vycpaný Štěpán). Dále tu byly Malé holki (velice vtipně Nika, Mirča, Ráďa a jejich píseň o čmelákovi). Následovaly Rebelky (Kája, Míša), které zpívaly Pátou. Občas se sice netrefily hudebně, ale vynahradily to taneční a pohybové kreace. A jako další byla skupina Táta (nebo Tatá?) – Nekča, Maruška, Dáda, Šíma, Péťa (jejich kankán: Tábor teď začíná tatatatatatata, není nám tu zima, všichni se tu cítí prima, když nám tu zpívá Janina. Červená se line záře, zamávejme všichni Máře. Oheň krásně plápolá, postavme se dokola. Do lesa se každý loudá, čeká nás tam kadibouda… atd.). Další velice úspěšná, ryze chlapecká, skupina měla název Odstrašující případ (Radek, Kyslík, Pepa, Luboš, Márty). Vyznačovali se tričky zastrčenými do tepláků, zvláštními pohyby a skvělými texty (Pam pam pam pam. Když jsem šel k vodě, byl jsem v pohodě, až do tý doby, než jsem skočil do vody, spadly mi kalhoty hahahahaha. A když je ti v noci smutno, vzbuď si svého rádce, on bude tak rád…). Pepa nás sice předem poprosil, aby lidi s hudebním sluchem neposlouchali, ale bylo to fakt vtipné. Tábor 2002 Kluci začali na táboře všem blondýnkám říkat Čivava, Nika si stěžovala, že jí kluci říkají Čivavo. Když jsem ji uklidňovala, ať si z toho nic nedělá, že zase přestanou, odpověděla: „Nojo, ale tobě by se líbilo, kdybys byla malej, ošklivej, hubenej pes?“ Tábor 2002, noční akce Cestou se nás Mářa pokoušela přesvědčit, abychom dělali utajení, a sama hupla do příkopu. My šli po silnici. Mářa zakopla v příkopě, my šli tiše po silnici, Mářa hlasitě zaáuvala, když vylézala a narazila kolenem do betonového tunýlku. Pak teprve uznala, že budeme nenápadnější na silnici./ Pak Mudrc naložil čerstvé, voňavé housky a jel s nimi do tábora. Žadonili jsme o občerstvení, ale dál nám jen poloshnilou meruňku, a když jsem Mářu poprosila, aby vyhodila pecku, otevřela okénko a urvala páčku. Tábor 2000 Starší lidé v červeném autě se na nás dívali trochu podezřívavě, ale nechali jsme se svézt kousek k Nečíni. Ptali se: „Kam jedete?“ My jsme řekli: „To je jedno a kam vy?“ Zřejmě jim to bylo divné, ale odpověděli, že do Nečíně. Tomáš pohotově odpověděl: „Tak my taky do Nečíně.“ Asi jsme je uklidnili,

25

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

až když jsme řekli, že jsme skauti a hrajeme hru./ Večer u ohně jsme si ještě povídali o názvu naší nové roverské družiny, ale byla to pro nás jen zábava. Např. Rychlý kapky, Suchý šneci (Mokrý šneci), Jiskřiny Borůvky apod./ Po nástupu odjeli Radek s Kyslíkem do Višňové, aby koupili kuře. Dohadovali se nejprve, kdo pojede. Radek: „Ale musíš jet v kroji!“ Kyslík: „Ale ty jedeš taky!“ Takže za chvíli už dvě postavičky v krojích (včetně klobouků) vyrazili na skládačkách pro kuře./ Dnes se ještě stalo: Mudrc běžel ladně přes lávku pro míč, a ta rupla. Zlatka přenášela Míšu, aby nespadla do potoka, a do potoka spadly obě. K dovršení všeho si ještě Zlatka roztrhla legíny./ 3. skupina (v čele s Mářou a Jéňou) měla fakt dobrou scénku „Tajné sny a přání“. Nejprve se anděl zeptal plazícího se dítěte, na co myslí? Vzápětí si Mudrc (tedy Jéňa s kloboukem a nápisem Mudrc) přivlekl hrnec, ve kterém ho pak uvařili. Dobrý, ale Chichi by si taky měla přinést škopek! Druhá část byla o tajných přáních Mudrce a Chichi. Anděl se jich zeptal: „Na co myslíš?“ Mudrc na plazící se dítě: „Kolik ti zbývá koleček?“ Dítě vyčerpaně: „Poslední…“ Mudrc: „Tak ještě tři a s krosnou na zádech, a jestli to nebude rychle, tak ještě dalších pět!“/ Mudrc zatím vařil. Těstoviny+brambory+zelenina+maso dohromady nevypadaly moc skvěle, ale dostali jsme plné ešusy. 2000 v bazénu Dosyta jsme se vyjezdili na tobogánech, vyplavali, vybublinkovali a pekli v páře. Oproti táborové sauně tu ale voněl eukalyptus, a ne týdenní špína. 2001 Doplňovaly jsme s Evkou táborovou lékárničku. Paní v lékárně se smála, když jsme si nejprve poručily něco na zácpu a pak něco na průjem./ Zapalovali jsme slibový oheň. Vašek sice namítal, že je to fraška: já=pravda, Kyslík=krása:-), ale umlčeli jsme ho./ Měli jsme druhému družstvu v noci ukrást 4 pytle. Kyslík vzal první pytel, a když potkal jejich hlídku, zahlásil: „Teda, vy jste slepí jak patrony, už je máme všechny a jdeme spát.“ Vůbec si to neověřili, vzali to doslova a šli chrnět. A my si v klidu odnesli zbývající pytle. 2001 Slovensko Pak nadešel čas vaření snídaně.

Sušené mléko + voda + kakao = nápoj připomínající kakao se žmolky sušeného mléka. Od dnešního dne se tedy zahájila žmolková aféra. My nežmolkisté jsme žmolkistům dávali všechny žmolky z našich ešusů./ Pozornost budily Mářiny „skvělé a zdravé“ skleněné nudle, které od sebe nedostaly ani dva páry silných rukou./ Vůně instantního kakaa nás vytáhla ze stanů. Protože měl službu Buldok, obezřetně jsem si vybrala jeden ešus relativně bez cucků, jelikož cucková aféra pokračuje. To jsem si dala – největší cucci (dneska fakt macci) klesli totiž ke dnu./ Náš foťák úspěšně vzdoroval pokusům fotit, ale stačily dvě/tři rány a dostal rozum. Tábor 2002 Štěpán v táboře stále říkal, že je Mirečka po něm a že ho následuje. A tak tedy přesně podle jeho vzoru (jako Štěpán na Slovensku) spadla do potoka. Tábor 2005 Letos měly všechny družinky svoje vlastní rozcvičky.

Včeličky s tím sekly asi po 2 pokusech a Šneci pro jistotu vůbec nezačínali./ Sedmikrásky dostaly v rámci celotáborovky nová jména: Albera Lipková, Berga Hedereská, Kerí Kostková, Kiška Šesťová, Tasa Jožková, Lili Košvencová, Zolka Rerčitá a Hedry Římsová. Zatímco např. Kerí se jméno líbilo, Albera s Bergou se s ním do konce tábora nesmířily./ Trvalým deštěm se před kuchyní vytvořilo jezero. Zatím to bylo jezero půvabné, byla tam dokonce vidět tráva, ale už brzy se mělo změnit v perfektní místo pro bahenní zápasy./ Ukecali jsme Pepu, aby postavil konstrukci ze 3 prken jako základ pro divadlo. Jako divadlo se to sice neujalo, ale zato to v několika málo horkých dnech posloužilo jako sušák na prádlo./ Fotbalová družstva si před Superpohárem dala dost pesimistické názvy: Nekopové, Dřevěná Jelita (to vymyslel samozřejmě Kyslík), Tornáda a FC TNH (Ti nejlepší hráči, ale my je hned překřtili na Totálně nejhorší hráče)./ Pak jsem jim ukazovala obrázky slavných osobností a ony musely hádat, kdo to je. Po chvíli mě to přestalo bavit, ale holky ne, a tak jsem musela ukazovat obrázky až do zemdlení./ Holky měly sledovat agenta Pepu. Tomu se povedl skvělý tah. Vešel na kadibudku, a když se holky narvaly do druhé, Pepa je zvenčí zavřel na skobu. Naštěstí je posléze vysvobodila Kája, která byla naštvaná, protože se předtím do kadibudky nevešla./ Poprosily jsme kluky, jestli by nemohli uklidit ohniště z bobříku. Odvětili že ne, protože hrajou kuličky./ Jednou jsem šla na kadibudku a jedna malá tábornice, která tam byla, mi, když mě míjela, důvěrně sdělila, že ji ta čočka prohnala!:) 2004 Pak jsme hráli pohádku o Sněhurce, ovšem s plyšákama, které si děti na tábor přivezly. Sněhurku představovala ovce, jela na hrochovi, zlá královna byla velká šedá koala a princ prase./ S Koumákem, Buldim, Tomem a Radkem jsme luštili křížovku, ale asi jsme udělali někde chybu, jelikož nám část vyšla jako KMNVS./ Součástí scénky bylo Mářino počasí, ostatně je všem jistě známo, jak se celý tábor pokoušela rozpoznávat mraky a určovala nimbusy a cumulonimbusy…/ táborová hra Deník Anny Frankové (Nekča alias Petr): Jsem nevlastní syn. Táta nás všechny skoro otrávil, a tak tu pořád ležíme. Ségra Margot si až teď všimla, že leží na zemi. Ležíme tu celou dobu všichni, ale jí to došlo až teď. Je vidět, že to není moje krev, já jsem bystrý a zvídavý. Jo a taky se učíme anglicky, na jazyky jsem byl vždycky talent. Máma mi bere tužku…

26

3. číslo

2007

1. oddíl Višňová

Tábor v daleké dáli

říjen 2010

2007

Abychom se neopakovali, řekneme si jenom, co se v tomhle roce stalo opravdu jedinečného:-). Jednak vznikla roverská družina Tučňáků (Bára, Jana, Maruška, Magda, Márty, Ondra, Luboš, Radek; zbytek Včeliček se přidal k RŠ), pak také Sedmikrásky konečně dotočily filmový megahit Lidi si maj pomáhat! a navíc jsme na tábor nejeli/nešli za humna, nýbrž až k dalekému Písku. Tenhle tábor měl nespornou výhodu v blízkosti řeky, ale většina táborníků na něj stejně nevzpomíná zrovna s láskou, tábořiště bylo totiž opravdu hodně velké a poměrně větrné, takže jsme na něm vydrželi jen jeden rok. Ale za pamatování tento tábor určitě stojí, už například pro premiéru sedmikrásčího filmu, výrobu výborných špekových knedlíků a hru Trosečník. Po táboře se rozšířená družina Šneků vydala chodit do bulharských hor a byla to zatím poslední šnečí zahraniční akce.

Jak vypadá náš běžný táborový den vám uměleckou formou:-) přiblíží Štěpka: 1. Jako první ze všech služba vstává, snídani připraví, pak budíček zpívá. „Já nechci ze spacáku,“ honí se hlavou všem, ale od stožáru je stále slyšet, „pojďte už ze stanů ven“.

A hurá na předem vymyšlenou rozcvičku, všichni ospalí doufají, že potrvá jen chviličku .

5. A už po tábořišti voní oběd, s ešusem ke stolu usedneme ihned.

Rizoto, rajská nebo lívance, jak nám tu dobře vaří, budem vyprávět mamince.

Všechno jsme snědli a ještě si přidali, v lavoru si pak ešus pilně umyli.

2. Pak umýt si obličej a zuby vyčistit, a po zavolání „snídaně“ s hrnečkem do kuchyně jít.

Na kávu či čaj vystát si frontu, a poté u stolů „já chci tuhle buchtu a já zas tamtu.“ Se spojenými malíčky, dobrou chuť si popřejeme a do jídla se s chutí pustíme .

6. S poledním klidem každý naloží dle chuti, možná i někoho umýt nohy v potoce donutí .

Někdo v klidu ve stanu spí, jiný píše dopis nebo na louce dovádí.

Poledňák ukončí svačina, po které odpolední program začíná.

3. Po snídani pak ranní nástup, převléct se do krojů a ke stožáru šup šup.

Když vlajka se vytahuje, všichni zpíváme, pak co se bude dnes dělat, říkáme.

Neunikneme ani oblíbenému bodování , kontrolování ešusů a ve stanu papírků hledání.

7. Úkoly k celotáborovce plní se, někdo se jde koupat, protože vedro už nesnese.

Večeře v kuchyni už se připravuje, každý už je nedočkavý a u kuchyně přešlapuje.

Mňam, mňam, dneska chleba ve vajíčku, popřejeme si a sníme to za chviličku .

4. S dopoledním programem veselo bývá, někdo zachraňuje princeznu a jiný zpívá.

Na hlad dopolední svačinka, lepší, než kdyby ji připravila maminka .

Zaplnit zbylý čas do oběda, nebude pro nás skauty žádna věda.

8. Před večerem nám nástup ještě zbývá, kde se vlajka stahuje a při tom se zpívá.

Na večerním programu se pobavíme, odpočinem si nebo se něco dozvíme.

Může to být i soutěž, čtení nebo na louce her hraní.

9. Večer pak při ohni písně se s kytarou zpívají, odhánějí se komáři a ovádi neustále otravují .

A potom už hola hola, vyčistit si zuby a spacák nás volá.

Zazpívá se večerka, „pomóc, mám hlídku a nesvítí mi baterka.“  I když bude možná v noci zima, každý den na táboře je moc prima!

27

3. číslo

2008

1. oddíl Višňová

Hurá, Rybníky

říjen 2010

2008

Tábořiště jsme oproti loňskému roku změnili a vyrazili trochu blíže k domovu – na krásnou louku poblíž Rybníků. Tenhle tábor se hodně povedl, přálo nám počasí, nové místo se nám všem moc líbilo a dostatečně jsme se vyblbli v nedaleko tekoucí Kocábě. Občas jsme se také vypravili koupat na Strž, i když to už byla o trochu delší procházka. Jedinou vadou byl velmi dotěrný hmyz, kterému naši táborníčci moc a moc chutnali. Letos na táboře opět vařila Janina a její zdatní pomocníci a jídlo bylo jako obvykle výborné. Dokonce nám ukuchtili čínu s rýží (kterou konzervativní děti moc neocenily:-), těm nejvíc chutnají těstoviny s kečupem a chleba ve vajíčku). Během roku jsme jako každoročně podnikli s nejstaršími novoroční návštěvu Jiskry a také jsme se pustili do úpravy a opravy ouběnické Šachovnice. Konala se mikulášská pro nejmenší a společný silvestr. A v září vznikly dvě nové družinky (Pastelky a Gepardi) a změnilo se vedení Bobrů. Postupně se rádci družinek ustálili – Pastelky vedly Ráďa s Kájou, Gepardi eMeMeM (Mirča, Míša, Marcelka) a Bobry Nika s Pepou a Kyslíkem. Tím nás opět přibylo, oddíl už čítá kolem 70–80 členů, a když jedeme skoro všichni společně na tábor, je to už opravdu veliká legrace:-).

Co si skautíci pamatují ze svých začátků? Jak dlouho jsou v oddíle a na co nejraději vzpomínají? To zjistila novinářka Nika K. Danča Švačková (14 let): Matně si vzpomínám, že jsem začala chodit asi před sedmi lety, je to už hodně dávno.

Asi nejvíc si pamatuji úplně první výpravu, to jsme ještě nebyly rozdělené a zachraňovaly jsme společnými silami princeznu. A pak samozřejmě vánoční schůzky. Mým prvním zážitkem byla velmi hojná účast na první rosniččí schůzce, okolo mě bylo zhruba 16 děvčat a 3 vedoucí, které nám vysvětlovaly, co skautování obnáší. Tehdy to bylo ještě ve staré skautské klubovně. Na zážitky prožité se zdejšími skauty nikdy nezapomenu, jsou to totiž ty nejlepší.

Mirka Šimonovská (16 let): Na skauta jsem začala chodit asi ve 2. třídě (přibližně rok 2002). Nevím, jestli je to zrovna první zážitek, ale stoprocentně si pamatuji svoje pády. Třeba pád do potoka, a ty následky... :-) Vláďa Cimrman (9 let): Začal jsem chodit před 2 roky, takže v 7 letech. Nejlepší zážitek je tábor. První zážitek bylo spaní v klubovně.

Kristýna Křížková (10 let): Na skauta jsem začala chodit ve 3. třídě. Můj první zážitek byla spací akce ve skautské klubovně a naše první vánoční schůzka, která se mi moc líbila.

Danča Plavcová (13 let): Začala jsem chodit roku 2004. A ze začátků mého skautování si pamatuji naši první schůzku a naše skvělé výpravy.

28

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Většinou jde hlavně o legraci :-) a nějaká ta perlička k tomu Spíš jsi tuhle stránku měla nazvat, co se jinam nevešlo:-D.

Víte, kdo se narodil nejblíže vzniku oddílu? No přece Bára Větrovská (v červenci 1990).

A kolik máme prozatím „skautských miminek“? Tři, samé holčičky (Barunku, Terezku, Anežku), ale mám takový dojem, že to nebude dlouho trvat... :-) Co bývá na táborech největší sranda? Budit děti na bobřík, kdy jsou tak rozespalé, že vás ještě čtvrt hodiny vůbec nevnímají... Např. takové buzení Sedmikrásek na pohádkového bobříka v roce 2002: Evka: „Kájo, vstávej, u nás ve stanu je pohádkový dědeček.“ Kája ve spacáku: „A co já s tím?“ Konečně probuzená Nika nechtěla zaklepat na stan, aby se ozval pohádkový dědeček. Když konečně zaklepala a on se zeptal, jak se jmenuje, Nika mlčela.

Evka: „Niko, řekni, jak se jmenuješ.“ Nika: „Jak se jmenuješ?“ Evka: „Ale ne, jak ty se jmenuješ.“ Nika: „Nene!“ Podobně se děti chovají při nočních akcích. Při jedné akci v lese přinesla Míša místo stříbrné indicie omylem sebraný papírek od Delisy a Mirečka se vrátila bez Marcelky, ačkoliv jsme jim stokrát říkaly, že se nemají rozdělovat. Když jsme se Mirči ptaly, kde má Marcelku, odpověděla: „Ona se asi někde zdržela.“ K dětem na skautě máme takřka mateřské city. Janina o zkušenostech čerstvé maminky: „Když se vám narodí dítě, začnete mluvit v množném čísle, my jsme se napapali, my jsme nechtěli spinkat...“ Všichni jsme se smáli. Za chvíli přišla Nika, která to neslyšela, se zraněným Bobrem Járou a povídá: „Tak my jsme se řízli do prstu!“ Co nechybí na žádné pozvánce na skautskou akci? Aby si s sebou děti přibalily dobrou náladu:-).

Jsme básnicky nadaní. Ze slovenské hory Bystré jsme například posílali tuto sms: „Píšu vám z Bystré, to mi věř, hlavu v oblacích, nohy též.“ Nekča zase popsala v básni paní kuchařky: „Paní kuchařky jsou velmi ochotné, je to tím, že se jmenují Novotné.“ Na táboře bývají každý den k přečtení citáty.

Pepa Pacholík: „Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří. Budeš mít dva dny volna!“ Kyslík šel na Slovensku nakupovat a poté, co řekl počet rohlíků (asi 80), se prodavačka užasle zeptala: „Kólko?“ Když se posléze do obchodu vrátil, zmohla se jen na: „No to sa podrž, on už je tu zas!“

29

3. číslo

2009

1. oddíl Višňová

říjen 2010

Další bahenní tábor

2009

Kromě toho, že skautování ve Višňové se díky počtu členů stává trochu masovou záležitostí, se během roku přihodilo událostí dost a dost, žejo holky? ;-) Konal se první (skvělý) skautský ples, Janině a Michalovi se narodila Anežka.

Byly jsme na Svojsíkově závodě, účastnily se kurzu Hradiště, sjeli Otavu.

Nechyběly různé pastelčí a gepardí výpravy a přespávací akce, odpoledne s rodiči, běh Višňovská míle.

Rosničky vyrazily do bazénu, na výpravu do Budějovic, konal se Dárek za korunu, Kreslení na chodníky, byli jsme v Jizerkách a na výpravě na Velkou skálu.

A tento výčet rozhodně není vyčerpávající:-). V tomto roce jsme dotáhli do konce vytvoření videoklipů ze všech našich tábořišť. Vánoce pro nás tradičně znamenají Betlémské světlo, výpravu za stromečkem, každá družinka má svou vánoční schůzku se stromkem, dárky a cukrovím.

Tábor byl opět u Rybníků, tábořiště jsme sice museli na přání majitelek louky trochu posunout, ale to by nebylo vadilo, kdyby zrovna nebylo extra deštivé léto:-). Pršelo a pršelo a bahnilo se a bahnilo.

Kuchyň a jídelna např. připomínaly bahenní lázeň, děti si věčným (a neustále zakazovaným) běháním postříkaly blátem všechno oblečení a gumovky nám ke konci tábora přišly jako zcela univerzální obuv, která se dá nosit čtyřiadvacet hodin denně a hodí se úplně ke všemu – plavkami počínaje a plesovou róbou konče. Kromě bahna si ale budeme tábor pamatovat i díky veselému upířímu večírku, lesnímu paintballu a dovádění na nízkých lanových překážkách.

A co si o současném skautování myslí Jiskra?: Skautská praxe se musela oproti minulosti změnit, nejde trvat na sekyrce za pasem a píšťale. V začátcích byly pro děti nové uzle a morzeovka, dneska už je to k ničemu. Modernizace probíhala podle mě přirozenou cestou. Když čtu skautské časopisy, moc se mi líbí, jak se to pro děti dělá moderním a přitažlivým způsobem. Vedoucí nechají děti se demokraticky zapojovat do aktivit, což je nejdůležitější, protože se pak každý cítí uplatněn. Došlo samozřejmě k úbytku členů, ale to se nestalo jenom skautům. Teď se skauting stabilizuje a zkvalitňuje.

Existuje systém, dobré vzdělávací kurzy, čeští skauti se účastní jamboree (pozn. red.: světové setkání skautů, koná se jednou za 4 roky). Něco z tradic pokračuje, ale stejně jako se vyvíjí technika a komunikační prostředky, bude se vyvíjet a inovovat skauting.

30

3. číslo

2010

1. oddíl Višňová

Žhavá současnost

říjen 2010

2010

A je to tady. Zatím poslední rok tohoto dějinného ohlédnutí:-). Rok 2010 ještě neskončil, a tak nevíme, co nám ještě přinese, ale prozatím jsme stihli: silvestr, Bangový turnaj, 2. skautský ples, maturitní plesy Jany a Marušky, družinkové akce, bobování, výlet do Roudnice, Dárek za korunu, cyklovýlet a cyklozávody, dětský den, 2. Višňovskou míli, Závod vlčat a světlušek (Pastelky postoupily z okresního do krajského kola), podpořit Kyslíka jakožto divadelního umělce, Mufokrásčí (Mufloni + Sedmikrásky) výpravu do Prahy, pastelčí akci na Řimbabě, jet do Frýdlantu pomoct s následky povodní... Některé družiny zanikly nebo se zmenšil počet jejich členů, jiné družiny se naopak rozrůstají. Tábořili jsme opět u Rybníků a zažili jsme zase jednou tropický tábor, kdy přáním většiny bylo hlavně zalézt do Kocáby a nevylézat. Komáři a hovada byli letos obzvlášť útoční, ale jinak se nám tam moooc líbilo:-).

Když už jsme nakousli ty úspěšné Pastelky:-), mohla by nám Maruška prozradit něco o některých dalších úspěšných událostech, ne? Úspěch je dítětem odvahy...

…jak pravil francouzský filozof, básník a spisovatel Voltaire.

A tak i my, skauti z Višňové, čas od času posbíráme všechnu svou odvahu a vydáme se za úspěchy. Zeptala jsem se našich starších skautů, komu se povedlo ukořistit jaké úspěchy, a dozvěděla jsem se, že na sebe opravdu můžeme být pyšní! Pár z nich jsem vybrala a podělím se o ně i s vámi.

Tak co třeba Kyslík… Bylo mu pouhých osm let, když se vydal, zdůrazňuji: úplně sám, do Příbrami na okresní soutěž v uzlování. Akce se konala v klubovně příbramských skautů, kde Kyslík prý vůbec nikoho neznal a přiznává, že se i trochu bál. Když na něj však dorazila řada, uzloval jako o závod a vybojoval krásný třetí čas. O svém úspěchu se poté mohl dočíst i v novinách. Dodnes má článek schovaný doma a rád vzpomíná.

Koumák se svěřil, že úspěch je především to, že máme v našem skautu tak skvělé prostředí, že stále žijeme, máme stále rádkyně a rádce, co tolik energie věnují oddílu a hlavním úspěchem pro něj je, že u toho může být. Zavzpomínal však například na časy, kdy mu Štěpán (Buldok) stále něco vyprávěl o mobilech, a pro Vaška, který nechtěl vypadat jako Neználek, to skončilo objížděním republiky a hledáním vysílačů.

I Lucka zavzpomínala, co všechno se svou družinkou Sedmikásek vybojovaly, ale o tom až později. Vidí jako úspěch bezproblémové hygienické kontroly na táborech, účast na mezinárodním setkání skautů Intercampu. Také se mi svěřila s jedním úspěchem již zaniklé, ale neopomenutelné, družinky Berušek, která získala třetí místo na Závodu vlčat a světlušek. BRAVOO!:-) K sedmikrásčím úspěchům se vrátím právě teď, a to z pohledu Míši, dnešní vedoucí družinky Gepardů.

Sedmikrásky se v roce 2005 vydaly do Českých Budějovic, aby předvedly své divadelní umění, a se svou Perníkovou chaloupkou ukořistily v soutěži Divadelní šestka báječné třetí místo! Na světluškovském závodě to bylo právě druhé místo, které je proslavilo a poslalo do dalšího, krajského kola. K těmto úspěchům ještě do třetice Evička dodává, že úspěchem byl bez zaváhání film natáčený po dobu tří let: Lidi si maj pomáhat!.

Za náš jeden velký a hlavní úspěch se dá považovat ale především to, co jsme nezískali v soutěži, ale dlouholetou pilností, prací, k čemu přispívá každý člen oddílu, od toho nejmladšího, a to naše již dvacetiletá existence.

31

3. číslo

1. oddíl Višňová

říjen 2010

A něco na konec...

A jací jsme my, višňovští skauti, dnes? To definoval kdekdo:-), ale podstatnou část tohoto seznamu vytvořily Nekča s Luckou.

Typický višňovský skaut:

1) miluje druhé večeře.

2) ví, co je fialová kočka.

3) nemá příliš v oblibě bublaninu.

4) ví, jak zahrát telenovelu.

5) rád navštěvuje Sašu, Pepu, Emilku.

6) má radši přespávací akce než výlety do přírody.

7) jezdí rád na soutěže, i když se ne vždy umístí.

8) ví, kam jít, když se řekne plesnivka a gaučovka.

9) umí dostat vira z Antivira.

10) chce mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře.

11) si myslí, že nerad šije.

12) si myslí, že nerad myje nádobí.

13) si myslí, že nerad chodí pro dřevo na oheň.

14) udělal ve svém životě minimálně 10 dřepů za sprosté slovo.

15) se nestydí obléct do hadrů :-).

16) umí si před jídlem popřát minimálně 10 různými způsoby.

17) nestydí se vyměňovat ve vesnici sirku za čokoládu.

18) vede dlouhé debaty, zda se do rybičkové pomazánky dává hořčice a cibule a zda je vůbec existence rybičkové pomazánky věcí nezbytnou.

19) bojuje u snídaně o muffiny a čokoládové buchty.

20) je srostlý s pláštěnkou a gumovkami.

21) nedá se rozhodit 2 tunami bahna.

22) hraje Škatulata, hejbejte se jenom 23. prosince.

23) si rád čte vtipy na kadibudce.

24) miluje eskalátory v metru.

25) nebojí se hrát společenské hry ve vlaku či jiném dopravním prostředku.

26) nežene se do vedoucích pozic.

27) často dostává maily od Lucky a Evičky.

28) často ignoruje maily od Lucky a Evičky:-).

29) přežije v létě 14 dní bez mobilu.

30) ví, že se může na ostatní spolehnout, když potřebuje: přístup do Poslanecké sněmovny, poradenství v češtině, psychologické a pedagogické rady, přespat v Praze, doučit matiku, půjčit spacák/stan/krosnu/vařič, vyplnit dotazníky na diplomku, vyslechnout, parťáka na Aktivity nebo jinou společenskou hru, půjčit profifoťák, nakreslit něco na tričko, užít si spoustu srandy :-) a milion dalších věcí...

32

Trochu kultury na poslední stránce:-). Zahrajte si podle našeho textu z chaloupeckého tábora slavné divadelní představení o Atalantě.

Vystupují Medvědice, Král, Královna, Vyprávěč, Atalanta, Meilanion, bohyně lovu Artemis

Král: „Už bych chtěl mít dědice, hodit si úsměv na líce.“ Královna: „Dědice ti nenesu, ale krásnou komtesu. Její jméno je Atalanta (je to taková ta malá, tamta).“ Král: „Dceru já fakt nesnesu, na horu ji odnesu.“ Artemis: „Tak jsem tady na lovu, vidím krásnou oblohu. A co vidím ještě? Leží tady děvče.“ Vyprávěč: „K medvědici ji pak dala, a ta ji také vychovala. Atalanta nevěděla o své mamce a s chutí si skolila divokého kance.“ Medvědice: „Zítra půjdeš k svému otci, můžeš přespat u něj v kotci. Vždyť už máš čas na vdávání, nechci slyšet nadávání.“ Král: „Vítám tě tu, dcero má, ty jsi ňáká divoká. Vdáš se hned, a to ti říkám, už jsem starý, koruny se zříkám.“ Atalanta: „Vezme si mě pouze ten, kdo bude mým během unaven.“ Meilanion: „Vzal bych si ji velmi rád, nechci být pouze kamarád. Za Artemis teď pospíchám, doufám, že to udýchám. Zdravím starou Artemis…“ Artemis: „ Jsi otravnej jako hmyz. Ale dobře, tři zlatá jablka ti dám a Atalantu ti tím získám.“ Vyprávěč: „Meilanion při závodu chvátal a jablka jí pod nohy dával. Atalanta je oslněna září, tím si závod pěkně zmaří.“ Atalanta: „Tak jsi tedy vyhrál, mou ruku sis získal.“