Vážení a milí čtenáři, jsme Žluté rosničky a za celý skautský oddíl z Višňové bychom vás rády přivítaly u dalšího čísla našeho Skautského občasníku. Poslední číslo časopisu, do kterého jste měli možnost nahlédnout, bylo jubilejní - ke dvaceti letům vzniku skautského oddílu Višňová. To bylo ale již před dvěma lety, a tak už se jistě na toto vydání těšíte:-). A co že nám toto číslo, v pořadí již čtvrté přináší? Dozvíme se jednak co je u nás nového, také něco o našich nově vzniklých nejmladších družinkách, uvidíte, kam až za hranice se naše skautské kroky dostaly, a nebo můžete zkusit vyluštit pár skautských kvízů, či hádat odpovědi na hádanky našeho dětství. Nebude chybět něco o letošním táboře a mnoho fotografií. Připravily jsme také zajímavý rozhovor. S kým? To už se nechte překvapit:-). Přejeme příjemné počtení…
2
… Tak na co nejvíce vzpomínáte, skautíci? Co se vám nejvíc líbilo ve skautském roce 2012? DÁDA: Vtipný bylo, jak se během deseti minut dá na jehličí, mechu a kapradí vymyslet s Nekčou a Magdou úžasná kabaretní sestavička. Hvězdy, provazy a kotrmelce, prostě tanec do saloonu absolutně nejlepší!
KUBI: Jednou jsme byli bruslit. Bylo krásné mrazivé počasí, těsně před setměním, tak se nám tam velmi líbilo. Jezdili jsme závody, až to Nika vzdala, protože jsme ji uhnali.
NAĎA: Ráda vzpomínám na sázení višňové aleje, protože to byla smysluplná práce, která mě bavila. A jsem ráda, že jsme se jako skauti mohli zapojit. Také moc pěkná byla výprava s Pampeliškami na Dědku. Samozřejmě nezapomenu ani na podzimní celoodílovou výpravu na Ameriku, kde mimo jiné frčela hádanka: Jede kočí, má sto očí, do každého něco strčí, co je to?
NIKČA: Jet do Příbrami do bazénu autobusem je nuda, a tak jsme vyrazily pěšky. Nevadí, že jsme byly jen čtyři, že nám počasí nepřálo a šly jsme cestou necestou, protože jít po silnici je taky nuda. No schválně, už vám někdy cesta do Drásova trvala hodinu? Odměnou nám byla obrovská tortilla a bazén.
EVIČKA: Můj největší zážitek jsou výpravy a schůzky. Nejvíce se mi líbila výprava na Dědku, protože jsme tam měly bobříka odvahy.
VLÁĎA: Můj zážitek byla hra Sardel. Jde o to, že se to hraje potmě.
PÉŤA P.: Nejlepší byla vždy Sardel, hra na schovávání potmě. 3
JANINA: Největším skautským zážitkem roku byly moje děti na táboře. To tříleté, které splynulo s ostatními táborníky, a to roční, které po poledňáku tiše vylezlo ze stanu a po čtyřech se na vlastní pěst vydalo k lesu. Ještěže jej po pár metrech zastavily pohotové rádkyně… Skautský život je rozhodně dobrodružný.
JÉŇA: Zaujala mě hra Želvičky. Každý hráč je želvička a snaží se svého protivníka dostat na zadek nebo na záda.
LUCKA: O největší zážitky se starají Sedmičky – nejprve se nám v únoru podařilo ztratit se na výpravě při cestě z Višňové do Příbrami (po dvou až třech hodinách jsme vyšly u Drásova), ale pak jsme se kupodivu neztratily v létě v Adršpašských skalách. Všechny jsme si tam koupily stejná modrá tílka a děsily jsme turisty, kteří nás označovali za modrý gang. A stejně bezvadné to bylo s Janinou, Mudrcem a Tomem v Rychlebských horách, zas taková jedna minišnečí akcička s asi milionem ušlých kilometrů, ale taky s bazénem a bydlením v penzionu.:-) A ještě takových dalších akcí bylo... Jak tak nad tím přemýšlím, byl to vlastně dost fajn rok.
NEKČA: Z uplynulého roku vzpomínám na pampeliščí výpravu do hájovny Na Dědku u Rožmitálu. Cesta tam byla sice dlouhá a deštivá, ale náladu nám zvedlo večerní opékání buřtů v krbu a výborný dezert – lívance s marmeládou, které nám s sebou přibalila jedna hodná maminka
DANIELKA: Z roku 2012 mám spoustu krásných vzpomínek. Ale mezi ty nejlepší patří třeba výprava na Dědka, kde jsme byly s Pampeliškami. Pak také další pampeliščí výprava, tentokrát do Kamýka nad Vltavou, kde jsme navštívily zříceninu hradu Vrškamýk. A nesmím zapomenout na rosniččí výpravu do Berouna na in-line brusle, kterou jsme si i přes malou účast skvěle užily. :)
PÉŤA J.: Nejvíc se mi líbila výprava do Srbska a výprava na Karlštejn.
4
ADÉLKA: : Bavilo mě, když jsme uklízely v klubovně. Také se mi líbila hra, při které jsme ochutnávaly poslepu různá jídla a my jsme musely uhodnout, co jíme. Ještě se mi líbilo, když jsem byla na Betlémském světle za andílka.
TÝNKA: Nejvíc si vybavuju naši družinku v divadle v Příbrami na Bylo nás pět.
DOM: Na výpravě jsme u studánky našli zvláštní kámen, vypadal jako ježek. Tak jsme ho dali blíž ke studánce, rozloučili se s ním a řekli mu, že přijdeme zas.
MUDRC: Mým favoritem pro rok 2012 je tábor. Skautský tábor ve stylu Divokého západu byl pro mne skvělým zážitkem. Místo tábora vzniklo Scout City, po městě se tak procházeli ostřílení kovbojové a nikdo ani na vteřinu nemohl zapochybovat, že se nachází právě na Divokém západě. Vše s klidem sobě vlastním sledoval šerif. Osadníci města byli pak za své 14denní úsilí odměněni návštěvou samotného prezidenta.
SIMONKA: Nejvíce se mi líbilo na Dědku. Nejlepší hra byla, jak jsme byly ve skupinkách, na trávě bylo pexeso a na tom pexesu různé rybičky – my pro ně běhaly a sbíraly je.
MAGDA: Ze skautského roku 2012 mi utkvěl v paměti můj tlukot srdce a nervozita před loňským půlnočním překvapením naživo
BARČA: Mně se nejvíce líbila výprava za princeznou. Na výpravě se mi nejvíce líbilo, jak jsme vymýšlely básničku a šly po špičkách a ve dvojicích se svázanýma nohama.
5
ELIŠKA: Můj asi největší zážitek z roku 2012 byl, když jsme jely do Berouna na výpravu na kolečkové brusle a tam jsme se pod mojí organizací a orientací ztratily:D Ale nakonec vše dobře dopadlo a my si to bezvadně užily.
LUCKA P.: Nejvíce se mi líbilo, když jsme mohly spát v dřevěné chaloupce (Na Dědku).
LUCKA: V minulém roce se mi líbila výprava na Dědku. Líbilo se mi, že jsme tam spaly a šly na výpravu kolem světa.
KOUMÁK: Na moc akcích jsem nebyl, ale líbilo se mi vánoční setkání s Rychlými šneky, kde jsme pěkně popovídali. A také byla super stavba a bourání tábora. A při Višňovské míli jsem nemohl pořádně nabrat dech, ale pak jsem plnil úkoly na stanovištích. Zkrátka, akce byly povedené a už jenom při jejich přípravě jsme si užili dost zábavy.
MAŘENKA: Vánoční schůzka byla moc hezká.
KYSLÍK: Vzpomínám si, jak jsme šli na výpravu k lomům Velká a Malá Amerika. S Mařenkou a Jéňou jsme poodešli na jinou vyhlídku na lomy a pak jsme na sebe se zbytkem skupiny mávali. Dobře nám bylo…
ŠTĚPKA: S úsměvem vzpomínáme na naše pěvecké vystoupení s Dančou P. na výpravě na Dědku. Měly jsme soutěž Amerika hledá talent a konkurovaly jsme Pampeliškám. Náš song „Skákal drsnej pes“, který jsme rapovaly (spíše jsme se o to tedy vtipně pokoušely), u malých Pampelišek sklidil velký úspěch. 6
EVIČKA: Skautský rok 2012 byl vydařený, stejně jako všechny předešlé roky. Začal úplně vyprodaným skautským plesem, z toho jsem měla největší radost. A jiné další vzpomínky – sedmikrásčí výprava do Příbrami, při které jsme se ztratily hned za Višňovou; tábor a Amazing race, obří kroupy, western; výjezd do Adpřšpachu. Další zážitek mám už z roku 2013, ale nedovolím si ho sem neuvést. Na začátku ledna jsme absolvovaly se Sedmikráskami dva maturitní plesy a čekají nás další. Při šerpování jsem si neodpustila šeptnout Lucce do ouška: „To nám ty děti vyrostly, viď, mamčo.“
MARUŠKA: Z letošního roku 2012 si pamatuji na naši jarní výpravu, kdy jsme dorazily téměř až do Obor, při té cestě jsme objevovaly krásné chaloupky a upekly si skvělý oběd na ohýnku. Velká legrace byla s Eliškou a Dančou na kolečkových bruslích v Berouně, kde jsme se parádně ztratily. Dále si vzpomínám na výpravu do Kamýka s Pampeliškami, kdy jsem jela sice jen jako dozor, ale byla jsem ráda, že mohu poznat i naše nejmladší skautíky.
BARČA: Nejlepší ze všeho byla pastelčí přespávací akce.
ANEŽKA: Nejvíce se mi líbila výprava do Volyně. TÝNKA: Nejvíc mě bavila přespávací akce Pastelek.
KAČKA: Z celého roku pro mě byl nejhezčí dětský den a Višňovská míle, kde jsem získala i medaily.
7
V pampeliščích začátcích, tedy ve školním roce 2011/2012, družinu vedly Štěpka, Eliška a Danča. Od roku 2012/2013 už zůstaly jen Danča s Eliškou. Holek Pampelišek je celkem 7. Patří tam Lucinka P., Lucinka S., Mařenka, Evička, Adélka, Nikolka a Simonka. Holky mají jako každá družinka i svůj (bojový:)) pokřik:
Se vším si vždy poradíme a mračit se neumíme. Hra, se kterou byste u holek asi nejvíce uspěli, je hra na antilopy, kterou každý určitě zná. Za kalhoty se dá šátek a holky se navzájem 'honí' a šátky si vytahují. Jak jednoduchá, ale oblíbená.:)
8
Chytré, bystré jako lišky, jmenujem se Pampelišky!
O založení Žížaláků se rozhodlo na táboře v létě 2011. V říjnu 2011 jsme udělali nábor malých skautíků ve višňovské škole. Na první schůzku přišlo 7 kluků od 6 do 12 let. Ale došlo k několika změnám, takže nyní dochází Luky a Honzík Salingerovi a Pepíček Sirotek. A teď něco málo o rádcích. Když družinka začínala, tak jsme byli 3 – Jaromír Vodenka, Patrik Plavec a Petr Kuban. Později však Voďas odešel a zůstali jsme 2. Potom jsme poprosili o pomoc Dominika Švehlu a on souhlasil, že nám s vedením pomůže. Takto jsme působili skoro rok. Teď se však vedení zase trochu změnilo. Hlavním rádcem je nyní Nicola Hejdová. A náš pokřik?
My jsme kluci Žížaláci, uděláme každou práci. Nikdy řeči nemáme a slušně se chováme.
9
Také v tomto čísle časopisu vám přinášíme zajímavý rozhovor s jedním z členů našeho oddílu. V předešlých výtiscích jste se mohli dočíst něco o Koumákovi, také o zakladatelce višňovského skautingu Jiskře. Nedlouho jsme přemýšlely o tom, s kým bychom rády vedly rozhovor do nynějšího čísla. Máme v oddíle jednu moc šikovnou vedoucí, organizátorku, spisovatelku, kameramanku, střihačku videí a kdo ví, co všechno dokáže. Je jí právě Lucka Nekolná. Je to povětšinou právě ona, kdo stojí za těmi skvělými videi, u kterých se nám rozsvěcují úsměvy, která nás baví, při kterých si my, členové oddílu, říkáme, že skaut je opravdu něco, co nás naplňuje, co má smysl, co nám přináší tolik skvělých přátel. My, Rosničky, jsme daly dohromady pár otázek, které nás o Lucce nejvíce zajímají, a jednoduše jsme se zeptaly. S odhodláním si na novinářky zahrálo sesterské duo Elišky a Štěpky. A co nám tedy o sobě Lucka prozradila?…
Začaly jsme tedy trochu neutrálně a chtěly tak navodit příjemnou atmosféru, jak už to tak při správném rozhovoru má být. Jak ses na nás těšila a jak se máš? Mám se dobře. A těšila jsem se na vás, protože jsem byla zvědavá, jak to pojmete jako novinářky.
Uteklo pár let a z Lucky se nám stala také vedoucí nové družinky Sedmikrásek, kterou začala vést, tušíme, někdy na jaře roku 2000, a proto nás napadá… Když jsi začala vést Sedmikrásky, bylo to jiné, než jsi očekávala, nebo tě to třeba dokonce zklamalo? Neřekla bych přímo „zklamalo“, ale bylo to rozhodně jiné, než jsem očekávala. Protože když člověk chodí do družinky a představuje si, jak bude mít jednou vlastní, má jen představy o hodných holčičkách, které budou hrát hry a poslouchat, co říká. Tak to ale ve skutečnosti vůbec není. Všechny na první pohled roztomilé holčičky, o klucích ani nemluvím, jsou občas banda malých zlobivých dětí. Někdy je to horší, jindy lepší. Když je to horší, tak neposlouchají, jsou znuděné, občas si i nadávají, nechtějí hrát to, co jim připravíte. Jsou samozřejmě hezké chvilky, ale jsou i ty špatné.
Je pravdou, že novinařina není naší každodenní činností, tak pokračujeme, doufajíce, že se nám rozhovor povede a dozvíme se, co nás zajímá. Co tě vedlo ke skautu a jak ses k němu dostala? Když jsem šla do první třídy, tak na skauta začala chodit moje spolužačka Evka Novotná. Její sestra Janina v té době vedla skauty. Evička začala na skauta chodit hned nějak od září. Já jsem ani nevěděla, co skaut je, nezajímala jsem se o to, ale věděla jsem, že tam Evka chodí, to jo. Potom, asi nějak v pololetí, po Vánocích, jsem já a ještě další začali chodit také. Vůbec ale nevím, jak to bylo, kdo nás na skauta dostal. Možná tehdy paní ředitelka Číhalová – Jiskra. A od té doby sem chodím.
Co tě bavilo víc – vést družinku, vymýšlet program nebo být členem družinky a hry si užívat a hrát?
10
Když je člověk součástí družinky, nechává se vést, hraje hry, je to fajn. Nemůže ale rozhodovat o tom, jak schůzka bude vypadat, a co se bude dělat. Když pak člověk družinku vede, má najednou skvělou příležitost vymyslet sám pro partu holek program. Přemýšlí, jestli je to bude bavit, může si to upravovat tak, jak on chce. Takže družinku mě bavilo vést hodně, i když je to často náročné a člověk má období, kdy by toho nejraději nechal.
Lucka již má za sebou úspěšně ukončené bakalářské studium žurnalistiky a bakalářské studium českého jazyka a literatury na Masarykově univerzitě v Brně. To jí však rozhodně nestačí, a proto je nyní studentkou navazujícího magisterského studia učitelství českého jazyka a literatury pro střední školy a bakalářského studia učitelství češtiny a ZSV pro střední školy, obojí také na Masarykově univerzitě. Podle jejích slov je to zatím:) vše. A tak si říkáme, že je na místě otázka... Je těžké skloubit studium se skautem? Bylo to horší, když jsme ještě měly se Sedmikráskami schůzky každý týden. Když studujete takhle mimo, tak pak je často jediná možnost mít schůzky v pátek nebo o víkendu. To bylo těžké, především najít nějakou společnou chvilku všechny i s holkama, které samy měly spoustu svých jiných aktivit. Teď už družinku nevedu. Více se starám o chod oddílu jako celku. Tam patří například vymýšlení akcí, dávání fotek na web, organizování. To už člověk může dělat i z Brna, po škole, večer přes internet. I když i to zabírá hodně času, vždy to nějak skloubit jde. A myslím si, že když člověk chce, tak si čas najít dokáže.
Aha, takže občas by toho člověk raději i nechal. Proč? Jak to tedy doopravdy je, když Lucku (díky Bohu) stále v oddíle máme? Takže jsi někdy měla chuť s tím vším seknout a ze skauta odejít? Nikdy se to nedostalo do fáze, že bych opravdu uvažovala, že odejdu. Ale byly chvíle, kdy jsem byla už naštvaná a říkala jsem si, proč se tady tím vůbec zabývám. Hlavně to bylo v době, kdy Sedmikrásky všechno nudilo a nic je nebavilo. Nikdy to ale nezašlo naštěstí tak daleko, abych odešla.
Když něco přečtu, nebo když doma najdu nějakou divnou věc, tak mě pak napadne, že by se to dalo nějak použít do hry.
Také už víme, co to znamená vést družinku, a víme, že k tomu je rozhodně potřeba mnoho fantazie a nápadů pro vymýšlení programu… A jaký recept na to má Lucka? Čím se necháváš inspirovat při vymýšlení her a akcí? Já jsem vždycky ráda pracovala s fantazií, takže jsem vymýšlela věci tak jako „sama ze sebe“. Hodně ráda a často čtu. Když něco přečtu, nebo když doma najdu nějakou divnou věc, tak mě pak napadne, že by se to dalo nějak použít do hry. Jako poklad nebo nějaká tajná věc od mimozemšťanů. A od té věci pak vytvářím hru nebo příběh.
Tak základní informace už máme pěkně zaznamenány, tak trochu pokročíme. V úvodu už jsme prozradily, že za co jsme Lucce, krom jiného, moc vděční a vážíme si toho, je její natáčení a stříhání videí. Pojďme se tedy podívat trochu více na zoubek tomuhle tématu. Baví tě role kameramanky, nebo bys ji raději přenechala někomu jinému? Já mám stále takový pocit, ale je to špatný pocit, že já bych si to udělala nejlíp sama. Je to proto, že když natáčíte, tak už si dopředu říkáte, jak to bude vypadat, a podle toho si to taky chcete sami sestříhat.
Kromě skautování se samozřejmě všichni věnujeme škole nebo svému zaměstnání. 11
Ale už jsem se naučila být v tomhle rozumná, protože ostatní to taky dělají fakt pěkně. Kolikrát mají úplně jiné nápady než já a jejich video je úplně super. Takže, i když by se mi to chtělo dělat, tak vím, že práce s videem zabírá hodně času, a ráda ji přenechám i někomu jinému. Protože to není jenom stříhání videa z tábora, ale i Betlémského světla, plesu nebo nějaké výpravy. Takže jsem opravdu ráda, když to udělá i někdo jiný.
skvělé rodinné video. To pak doma u Lucky na Štědrý den asi neběží Popelka, ale rodinné záběry. Jééé… A to pro nás – skauty, pro nás to Lucka dělá i bez Vánoc. Ta nás ale musí mít ráááda… My Tebe taky, Lucko! Jaká je nejčastější reakce lidí, které natáčíš? „Lucko, netoč mě!“ (smích) nebo nějaká variace tohohle. Ale já se jim ani nedivím, já bych vlastně taky nechtěla být ta, která je točená, úplně to chápu. Ale z hlediska kameramanky tam prostě musím mít všechny, potřebuji různé záběry, i z blízka, nejen záběry na dav, to je k ničemu. Musíte to překonat a zvyknout si, že vám i tohle ostatní budou říkat.
Ale to víš, že je to tak, Luci. Vždycky si člověk myslí, že on si to tak nějak udělá nejlíp sám. ;) A že to zabírá hodně času jo? Hm… Jak dlouho ti trvá vytvořit video z tábora? Já to, když video dělám, raději ani nepočítám, protože bych se jinak zbláznila, kolik času tomu věnuji. Když vezmu například video z tábora. Jedna věc je samotné natáčení. Druhá věc, že videa musíte přehrát a roztřídit. To zabere např. 4 hodiny, možná i déle. Protože na to nekoukáte v kuse, ale všelijak si to stopujete a stříháte, soubory pak přejmenováváte na rozcvičky, hry, atd. Ale samotné stříhání pak zabere několik dní. Jednou jsem video dělala „v kuse“ asi 14 dní. Takže tomu musíte věnovat celkem dost času.
Tak pro nás je to krása, koukat na videa a bavit se u toho, ale co Lucka… Přináší ti tvá funkce také nějaké potěšení, legraci, chválu? Většinou mi to přináší určitě potěšení. Jen musíte překonat nechuť lidí, kteří se nechtějí natáčet. Ale celkově to vidím kladně. Jednak mě to baví, pak mám radost z toho, že jsem video do finální části dostala, ale hlavně mám radost z toho, když se to ostatním líbí a třeba mi to pochválí. Spoustu času, mnoho práce, ale ve finále vlastně potěšení nejen na straně publika, ale také na straně tvůrce – Lucky. A nějaká perlička… Natáčela jsi někdy něco, kdy ses bála o sebe i o kameru? Asi na táboře, když byla bitva s papírovými koulemi. Je to sice moc zajímavé na natáčení, ale jak jsou všichni nadšení a zapálení do hry, tak vůbec nemyslí na to, že vy tam stojíte s kamerou, která je křehká a může se rozbít. Nebo třeba takové záběry ve vodě, to se taky hodně bojím, ale zatím se raduji, že se mi s kamerou naštěstí nic nestalo.
14 dní? V kuse? Jedno video? Páánečku, tak to se tedy upřímně klaníme a hned si toho vážíme zase o něco víc. Tak to si troufáme myslet, že Lucka mimo skauta nechce kameru ani vidět, natož v ruce držet. Co, Lucko? Věnuješ se kameře, stříhání, apod. i mimo oddíl nebo je to jen role v oddíle? Věnuji se tomu i mimo oddíl. Například doma natáčím rodinné události, pak to všechno sestříhám a udělám z toho film, který dám třeba někomu k Vánocům. Ale hlavně tedy na skautu, protože tam je k tomu nejvíc příležitostí.
Na závěr chceme Lucce mnohokrát poděkovat za její čas, a popřát mnoho úspěchů a pěkných záběrů!
To musí být teda ale krásné potěšení, nalézt pod stromečkem takové nějaké 12
Určitě jste někdy viděli televizní Prostřeno. My jsme se jím nechaly inspirovat, a tak postupně zjišťujeme, kdo z nás jak vaří a peče. Je nás ale moc, a proto jsme se rozdělily do dvojic. (A taky ve dvou se to lépe táhne, že.) Už proběhly tři večery, čtvrtý – poslední nás čeká hned po Novém roce. Všechno vypadá víceméně podobně jako v televizní variantě – probíhá tříchodová večeře, zábava, hodnocení a dokonce i natáčení, to aby nám zbyla i jiná památka než uspokojené chuťové buňky. Jen pomluvy a naschvály vynecháváme. Další večer byl v režii Lucky a Ale k jednotlivým večerům… Mirči. S jejich meníčkem jsme První večer měla pod palcem Evička. A ačkoli procestovaly kus světa. byla mírně nervózní z toho, že je první a ještě Menu: sama, zvládla všechno naprosto perfektně. Kubánské mojito Menu: (přípitek) Přípitek Peruánské brambory Domácí bramboračka od Evičky s překvapením s láskou vařená pro Sedmičky (opravdu Pravá italská pizza (doma z domácích surovin) s láskou dělaná podle Fondue s domácími dresinky našich jednotlivých přání) Sedmikrásčí překvapení (pečená hruška Sladká česká laskonka na se zkaramelizovaným cukrem) a závěr (domácí) zmrzlinou) Prozatím poslední večer obstarávaly Ráďa a Káťa. Menu: Co dodat… Jídlo je prostě naše a dieta je sprosté slovo. Safe on the beach (přípitek) Ztracené vejce BBQ pětkrát jinak (grilované 13 maso s pěti přílohami) Brownies (domácí)
Nejeden člověk má nad svou postelí mapu a na ní vyznačená místa, která navštívil. Náš oddíl má takovou mapu od nynějška také!! Můžeme vidět, že dobýváme zatím pouze Evropu. Jen někteří jednotlivci si troufli překročit její hranice, že?
Léto 2002 Transitem po EvropěNěmecko, Belgie, Holandsko, Francie Rychlí šneci Léto 2006 Ukrajina Rychlí šneci
Léto 2004 Rumunsko Rychlí šneci
Léto 2007 Bulharsko Rychlí šneci
Podzim 2010 Štrasburg, Francie Sedmikrásky, Eva a Vašek, Verča a Radek
Jaro 2008 Bayreuth Sedmikrásky
Léto 2000 Višňová-Vídeň na 14kolech Chlapecká část Rychlých šneků a Janina
Léto 2001 Slovensko Rychlí šneci Léto 2005 Bílé Karpaty + Vídeň, Rakousko Rychlí šneci
Už je tomu tak- letos se koná polokulatý 5. Skautský ples. Nám samotným se nechce věřit, jak rychle to utíká. Je více než jasné, že skautský ples je velmi oblíbený a stal se vrcholem plesové sezóny ve Višňové a okolí . Dámy si kupují nové róby, objednávají si líčení a kadeřníka. Pánové naleští své mokasíny a ověří si, zda nezapomněli, jak se váže kravata. Stačí už jen vyrazit… Co si budeme povídat, ona to zas taková sranda není zorganizovat ples. To máte: datum, kapela, sál (občas se stane, že se musí sál zrušit a zamluvit jiný sál), s novým sálem souvisí i doprava, takže sehnat autobus a řidiče, dále pak tombola, sehnat sponzory, vytisknout plakáty, vyvěsit plakáty, vytisknout lístky, prodat lístky, vymyslet půlnoční překvapení, miliony maily svolat aktéry půlnočního překvapení, natočit či nacvičit půlnoční překvapení, svolat náhradní termín pro natáčení či nacvičování překvapení, znovu natočit či nacvičit překvapení, dále pak připravit výherní i nevýherní tombolu, vyzdobit sál, a určitě ještě mnoho a mnoho dalšího. Proto si myslíme, že je na místě poděkovat především Janině a Evce za organizaci všech dosavadních skautských plesů. Takže Janino a Evičko DĚKUJEME A že si už nepamatujete, jak to všechno začalo? Pojďme se společně ohlédnout, jaké byly plesy předchozí!
2010
2009
2011 15
2012
Jan Kyselý Hana Nekolná Josef Hejnal
Boomy Koumák Zlatka
Jana Štochlová
Pikolka Petr Kuban Michaela Bílková
Pampeliška
Václav Koukolíček
Kyslík
Hana Melichárková
Bouky
Václav Sklenář
Márty
Daniela Kyselá
Chichi
Radek Novotný
Pepé
Kateřina Boukalová Martin Šíd
Bambule Kubi
Mirka Šimonovská
Nekča Mudrc
16
Zajímá vás, v jakém duchu se nesl letošní tábor? Nyní máte jedinečnou možnost vyluštit si odpověď z naší tajenky…
1. Doplň: Březen za kamna vlezem,....... ještě tam budem. 2. Je to zelenina, buď žlutá červená nebo zelená. Co to je? 3. Jak se jmenuje kulatá bílá houba, která roste převážně na loukách? 4. Žije v rybníčku Brčálník. Kdo je to? 5. Jak se jmenuje král Krkonoš? 6. Jaký svátek se slaví 14. února? 7. Jak se jmenuje zvíře, které na sobě nosí pruhované pyžamo? 8. Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka. Co je to? 9. Jak se říká jinak Smetance lékařské? 10. Jaké je hlavní město České republiky? 11. Jaké plody má dub? 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
17
…Už znáte téma tábora? Tak se nyní za odměnu podívejte na pár fotek z našeho čtrnáctidenního pobytu v přírodě…
18
Je to zelené a točí se to. Co je to? Je to barevné a není to vidět. Co je to? Je to hnědé, leží pod stromem a kouří se z toho. Co je to? Je to modré a lítá to kolem lustru. Co je to? Je to černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé… Co je to? Když se to vyhodí, je to černé, když to spadne, je to bagr. Co je to? (žába v mixéru, zakopané pastelky, spocená veverka, moucha s křečovými žílami, tučňák válí sudy, kindervejce) 19
… A to je závěr, milí čtenáři. Děkujeme za vaši přízeň! Za redakční tým:
PODĚKOVÁNÍ patří také: Lucce za uskutečněný rozhovor Nice za článek Prostřeno Kubimu za článek o Žížalácích Více informací o oddílu na www.visnova.org
20