04 sorry

PrDeL

č. 265 * duben 2014

4

u

vn

it

ř

Jiří Koštýř

Eja Kulovaný

o malý cukřík Tak si představte, že náš hradní jezevec z Vysočiny má cukrovku. To byla pořád Becherovčička a ještě jedna, do toho dvacet deka bůčku, pak ještě jedna Becherovčička na slehnutí, sem tam lahvinka vína a najednou je tady diabetes.

Paní Ivana se nechala slyšet, že na svého otylého muže bude dohlížet, což od ní není zrovna dvakrát hezké, protože to ve svém důsledku znamená, že nás tady Miloš může trápit ještě docela dlouhou dobu. Nicméně nepřestávejme doufat, že Zemanova záliba ve všem nezdravém převáží nad starostlivostí první dámy. A pro ty z vás, kteří se tak úplně v aktuálním zdravotním stavu prezidenta neorientují, je zde náš test..

1. Zeman má cukrovku: a) dědičnou b) získanou c) vypitou 2. Zeman by měl držet: a) dietu b) redukční dietu c) pusu 3. Zeman má v krvi: a) cukr b) moc cukru c) moc 4. Panáky by prezident neměl: a) pít b) exovat c) zaměstnávat 5. Naopak by si Prezident - diabetik měl: a) hlídat si váhu b) vážit se c) vážit slova Správné odpovědi spolu s tříkilovým balením cukrové vaty a půllitrovkou Becherovky zasílejte na Hrad, případně kamkoliv, kam se Miloš hne…

2

setík

Děkujeme všem, kteří nás podpořili v projektu Hithit, který se nám podařilo dotáhnout do konce a vybrat peníze potřebné na fungování webových stránek.

Vámi vybrané benefity začneme rozesílat hned, jakmile se s Vářkou vzpamatujeme z těch velikonočních novodobých křižáckých výprav na chalupy. f.

Náš autor Jarda Skoupý je spoluautorem výstavy fotografií, která bude veřejnosti nabídnuta ke shlédnutí v květnu v restauraci U sedmi konšelů v Žatecké ulici. K Jardovi Skoupému připojím ještě informaci, že byl před časem zvolen do předsednictva České unie karikaturistů.

Koštýř

Rakus se Setíkem

Douša

SORRY a skupina The Tap Tap pomůžou dostavbě Jedličkárny. 19. března byla v galerii Atrium na Žižkově zahájena výstava vtipů o lidech s handicapem, jejichž autory jsou Jirka Koštýře, Marek Douši, Michal Hrdý, Karel Vrány a, Lucie Seifertová, Setík a fefíka Turné „The Tap Tap načerno“ spojené s výstavou bude putovat po celé České republice, v plánu je momentálně zhruba 20 koncertů. Nejbližší potvrzené ­ koncerty jsou v Plzni (3. května), Hradci Králové (14. května) a Chebu (24. května).

Starší výtisky SORRY jsou v prodeji ve Vínečku u Martina (adresu naleznete v tiráži) a ve Vínotéce, Pod kaštany 2, Praha 6 (stanice metra Hradčanská)

Byl jsem poprvé v životě na hokeji v Mladé Boleslavi, abych se podíval jak Vářka komentuje pro internetovou televizi. Vyhrála Boleslav a byla to docela zábava. Jen klobása nemusela být tak mastná. f.

Ve věku 66 let zemřela 8. dubna scénáristka, dramaturgyně a režisérka Alena Hynková. Kdo znal poměry ve FEBIu před dvaceti lety ví, že bez ní by Česká soda nebyla.

3

Kousky motýlích křídel Vářkovi odjeli a já zůstal na chalupě sám.

Sám v přeplněném kupé kvetoucích petrklíčů, sasanek, fialek, orsejů, narcisů, křivatců, lýkovců, ladoněk a chudobek.

(Tak my skeptici říkáme sedmikráskám.)

Jsou tu i uschlé astřičky, mí oblíbení poslové neoblíbeného podzimu.

A přemýšlím o té naší samotě.

Jak těžké je tu žít, dva kilometry od nejbližší hospody (Na Tejně), když jezděj tu tři autobusy denně a když vám ujede, tak prostě hotovo… Když pro všecko je daleko a když si zlomíte nohu, tak prostě umřete.

Já jsem dítě Bubenče, tedy města, kde zvuky vás obtékají od rána do noci, kde nakupuje se do půlnoci, noční tramvaje vozí vás domů, kde nonstop hospoda je hned vedle.

Tady když padnete, musíte se zvednout sám.

Mám strach.

Sám ze sebe.

Ta naše chalupa usvědčuje mne z prachbídné chuti starat se o statky pozemské.

Když rozhlédnu se kolem po naší zahradě a domě, najednou vnímám těch čtyřicet roků, které jsem tu žil, léta, která minula, cítím čas, jehož zub ohlodal naše kosti i mozek, shlížím na naši zahradu, jak pustne a hledám ty růže, které tu kvetly, jahody, jež tu zrály, slunce, které mne budilo. Vzpomínám na ztracená kamarádství, vidím jen trouchnivějící lavičky a plot, který se zbortí, když se o něj opře loupeživý zajíc. Vidím na půdě svůj starý pracovní stůl, na který sedá prach, pavučiny a kousky motýlích křídel. Vnímám těch čtyřicet let života, které odvanuly. Čtyřicet let odžito. Hotovo.

Sedím tu sám v přeplněném kupé kvetoucích petrklíčů, sasanek, fialek, orsejů, narcisů, křivatců, lýkovců, ladoněk a chudobek. A připadám si jako trs těch uschlých astřiček.

Však nebýt jich, nevzplál by nám oheň na buřty!

f 4

eja kulovaný

tomáš souček

jurij kosobukin

skoupý – NOVák

Karel Hohl

Jedinečným zážitkem a vhodným dárkem nejen pro muže je Škola čepování v Pilsner Urquell Galerii & Brand Store v Praze na Malé Straně v ulici U Lužického semináře 11, kde se zájemci mohou naučit správně čepovat pivo. „Mnozí nemají tušení, jaké detaily při čepování mohou mít vliv na chuť piva, od dokonalé čistoty pivního skla až po různé techniky čepování. Přijďte se detailně seznámit s řemeslem výčepních a vychutnat si dobrou plzeň při posezení ve sklípku,“ zve plzeňský sládek Václav Berka.

Během hodinového programu čeká zájemce komentovaná prohlídka expozice o příběhu piva Pilsner Urquell, jeho 171 let dlouhé historii a významu pro světové pivovarnictví. Pod vedením odborníka se v rámci školy čepování seznámíte se správnými zásadami čepování. Především se ale přesvědčíte, jak mohou různé styly čepování – hladinka, šnyt, čochtan či mlíko – významně ovlivnit chuť piva dle gusta a preferencí zákazníka. Cena programu je 200 Kč za osobu a termíny pro individuální návštěvníky najdete na www.galerie.pilsnerurquell.cz/zazijte. *** Zazděné staré betonové tanky z počátku minulého století, v nichž kdysi dozrávalo pivo, objevili dělníci při rekonstrukci pivovaru v Kynšperku nad Ohří. Ten po roce 1951 zůstal opuštěný. V roce 2010 zdevastovaný areál koupila firma ruského podnikatele Sergeje Černičkina.

Nový majitel budovy pivovaru za desítky milionů korun opravuje a od loňského února tu zase vaří zlatý mok – Kynšperského zajíce.

Nedávný nález zazděných starých betonových tanků byl velkým

překvapením. Nikdo totiž netušil, že se velké nádrže o objemu 20 metrů krychlových v útrobách objektu nacházejí. Jde o jediný pozůstatek po původním pivovaru. /zdroj: Bohumil Zeman, idnes.cz 5

Pivo s názvem „450“ by se mělo v stát mercedesem mezi ostatními svijanskými pivy. Sice je, stejně jako ostatní svijanská piva, vařené tradičním postupem, ale na jeho výrobu se používá nejen voda z vlastních studní, ale také výhradně humnový slad z malých nezávislých českých a moravských sladoven. Nejdůležitější je však použití chmele z vyhlášené oblasti Polepských blat. Jedná se o tradiční Osvaldův klon Žateckého poloraného červeňáku, který dává čtyřistapadesátce chuť a vůni charakteristickou pro poctivé české pivo z poloviny minulého století.

Pivo 450, kterým chtějí Svijany oslavit výročí první uvařené várky před 450 lety, má stejný obsah alkoholu jako tradiční Svijanský Máz – 4,8 %. zdroj/ Jan Šebelka, iDNES.cz *** Jubilejní dvanáctka. Řeč je o zbrusu novém druhu piva, které v nymburském pivovaru uvařili na počest 100. výročí narození slavného spisovatele Bohumila Hrabala. Ten je s nymburským pivovarem neodmyslitelně spjat. Strávil v něm několik let svého života, o nichž mimo jiné hovoří film Jiřího Menzela Postřižiny. Na budově pivovaru má Hrabal pamětní desku, která je na jeho přání umí-stěna „ve výšce, kam čurají psi“. A jak bude nové pivo chutnat? To prozradil ředitel pivovaru Pavel Benák. „Bude to ležák s hodnotou 12,8 stupně, obsah alkoholu bude 5,2 procenta. Má klasickou zlatavou barvu a budeme jej stáčet nejen do lahví, ale i do sudů, takže by měl být k dispozici i v restauracích na čepu.“ Slavnostní křest piva se chystá přesně na den, kdy by se geniální literát dožil 100 let, tedy 28. března. /zdroj: Miroslav Jilemnický, Deník. *** Vietnamská tisková agentura VN Expres zveřejnila zprávu, že slovenská investiční společnost BTG Holding s.r.o., která podniká v Turecku, Kolumbii i v ČR, postaví ve Vietnamu za 86 milionů eur pivovar, který bude produkovat české pivo Budweiser - Budvar.

Pivovar „Czech Beer Brewery“ s roční kapacitou 1,9 milionů hl spodně kvašeného ležáku se zařadí se mezi největší pivovary ve Vietnamu, kde je pivo nejoblíbenějším nápojem. /zdroj Technickytydenik.cz 6

Vilyž

poklop

Vářk a

Jak sme simulovali

tomáš souček

Karel Hohl

radek steska

Je to hodně smutný, ale vod minula, se tady u nás skoro nic nezměnilo, jedině snad k horšímu. Nejenže sme lautr nic neušetřili, ale navíc teď dlužíme skoro každýmu, na koho se podíváme a přectavfte si, že ty svině to chtěj vrátit. Copak krademe, hergot.

Jedinej azyl, kerej sme tak mohli využívat byla fara, gde nás farář Mates nechává laskavě přebejvat, že prej tím koná dobrej skutek a díky tomu mu tam nahoře prominou to děcký porno, co každej den stahuje z internetu.

No, tak jestli to takchle funguje, tak ten tam nahoře bude asi taky hodně jetej. Ale to je nakonec jeho problém. Na faře to nebylo špatný, ale po třech tejdnech sme už měli ponorku jako kráva. Honza Paroh chodil už asi tři dny se zavázanejma vočima, aby se jako na nás nemusel dívat, Mára byl prakticky celej den zalezlej ve zpovědnici a Šulda si zalez pod ústřední topení a odmítal vodtamtuď vylízt. Teda nevíme přesně, jestli se tam nezašprc, páč tuhle v noci sme slyšeli jak chroptí, ale rač isme dělali, že spíme.

Bylo nad slunce jasný, že takchle to dál nejde, že se prostě něco musí stát, jinak tady zhebneme. No a nakonec se přece jenom něco stalo. Jednoho dne přilít farář Mates, že se stal zázrak, že se Bikšit usmířil se svým bratrem Hubertem, se kterym nemluvil vod tý doby, co mu Hubert jako desetiletej fakan před jeho očima vošukal jeho voblínenýho jezefčíka. Prostě fajn rodina. A že prej teď je vše vodpuštěno, Hubert přijel za Bikšitem, padli si vokolo krku a gdesi cosi. Moc sme tomu nevěřili, páč ještě před pár tejdnama Bikšit plánoval úkladnou vraždu svýho bráchy, ale Mates nás vyved z omylu. Stará Chourová prej slyšela, že Hubert je ňákej hodně nemocnej, takže se f Bikšitovi hnulo svědomí a fšecko mu vodpustil.

Nám to bylo celkem u prdele, ňáky Bikšitovo usmiřování s úchylnym bráchou, ale Mára najednou vyskočil ze zpovědnice a začal přecházet sem a tam. Vypadalo to, že přemejšlí… A taky že jo. Že prej má skvělej nápad, jak to udělat, abysme mohli zasejc mezi lidi. Mates rozhlásí po celym vokolí, že sme děsně moc nemocný, že skoro umíráme, no a lidem nás bude líto, vodpustěj nám fšecky ty dluhy, budou nás litovat, rozmazlovat a my se budeme mít jako prasata v žitě. Jak řek, tak se stalo.

Rozložili sme se v zákristii, vypustili Matesa a začli hrozně moc hekat. Jako první se přiřítila Marie s očima navrch hlavy a okamžitě si vodtáhla Máru. Že prej netušila, jak moc špatně na tom je, a že se vo něj musí postarat. My ostatní sme si na záchranu museli chvilku počkat, ale nakonec si nás rozebrali holky z Kravína, jen Honza Paroh měl trochu smolíka, páč na něj zbyla Ukrajinka Šura, ale to je už holt riziko podnikání. Fakt je, že měl Mára pravdu. Měli sme se náramně. Třikrát denně teplá strava, pití, co sme ráčili, jen ten Mirečkůf nápad, že tím nejlepším lékem na jeho smrtelnou chorobu je striptýz u Ilči neprošel. Postupně se nám dělalo líp a líp, takže nakonec sme měli dostatek sil se jít rozloučit těsně před smrtí taky s Bikšitem. Mára už seděl ve výčepu a nervózně nás vyhlížel. Bikšit byl mrtvolně bílej a seděl v rohu u kamen s litrofkou rumu v ruce. Mára nás v rychlosti informoval, že usmiřovací proces s bratrem Hubertem vzal rychle za svý, poté, co Hubert Bikšitovi vošukal angorskýho křečka, takže už se zase nenáviděj.

Z našeho pohledu to bylo dobrý, páč za výčepem fungovala Marie a ta nám začla nalejvat, jako bychom fakt každou chvíli měli zaklepat bačkorama. Takže nakonec sme se díky masivní feritový kůře z toho všeho vyblízali.

Jedinej, gdo má tak trochu zdravotní problém je tak Šulda, kerýho až asi po deseti dnech vobjevila při úklidu na faře stará Kolertová pod ústřednim topenim. Ve špitále v Brodu ale říkali, že se z toho snad dostane, takže sme se schodli, že je z nás největší simulant a na to sme se vokamžitě museli napít.

7

4

fefík

Případ Pistorius: Důkaz nad důkazy Tak tohle už nerozchodí n Žádná balistika, ale protetika Zcela zásadní zvrat nastal ve velmi ostře sledovaném soud­ ním procesu s někdejším špičkovým atletem a mnoho­ násobným pa­ralympijským me­ dailistou Osca­rem Pistoriusem.

Ten je obviněný z toho, že loň­ ského roku úkladně zavraždil 8

několika výstřely svou přítelky­ ni, modelku Reevu Steenkam­ povou. Sám atlet však jakýkoliv úmysl popírá a hájí se tím, že nevěděl, že střílí na svou part­ nerku, že se domníval, že se do jeho domu vloupal zloděj.

Hlavní žalobce Gerrie Nel však

před nedávnem přišel s argu­ mentem, který budou jen těžko právníci tělesně postiženého běžce jen těžko vyvracet. Jako hlavní důvod, proč nevěří ver­ zi obžalovaného, totiž uvedl, že přece všichni velmi dobře vědí, že lež má krátké nohy.

TV program

TV Nova Sobota 17:00

Propuštěný a vypuštění

Cintát měsíce Líný Kuba, holé neštěstí.

Petra Bukolská

Qíz Fámyzdatu Jak se říká řádové sestře, která souloží?

Jebtiška

Tisková oprava V minulém čísle Fámyzdatu jsme nesprávně uvedli, že oba nedávno zastřelení pražští taxi­ káři přemýšleli, jestli mají vzít ono, pro ně tolik osudné, ryto.

Správně mělo být uvedeno, že si to nechali projít hlavou.

Omlouváme se a děkujeme za zapnutí taxametru.

VY se ptáte MY odpovídáme Jak si vedla hokejová Sparta v letošním play-off?

Jaromír Jágr, New Jersey Zazářila jako Kometa

Chtěl flek, má ho mít Zajímavě se vyvíjí kauza dnes již bývalého ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala. Poté, co jej z ředitelského postu odvo­ lala ministryně spravedlnosti Helena Válková, zahájil Dočkal mohutnou kampaň za své opě­ tovné vzetí zpět. Nejvyšší poli­ tické špičky dlouho zůstávaly poněkud chladné k těmto jeho

iniciativám, nicméně posled­ ních událostí naznačuje, že by mohlo dojít k průlomu. Pod­ le tvrzení jednoho z vysoce postavených úředníků minis­ terstva spravedlnosti, je zde možnost Dohnalova návratu.

Prý mu již byla nabídnuta jed­ na cela na Borech a druhá ve Valticích.

Voda, co je drží pod vodou Nevraživost mezi Jižní Koreou a jejím severním komunistickým sousedem je obrovská. Opět se to projevilo při nedávné kata­ strofě, kdy se poblíž Korejského poloostrova potopil jihokorej­ ský trajekt Sewol. Přes veškerou snahu záchranářů zůstaly téměř

tři stovky cestujících uvězněny v útrobách potopené lodi, na což reagoval režim Kim Čonguna prohlášením, že není třeba nikoho z pohřešovaných litovat, protože podle televizních zábě­ rů z místa neštěstí to byli stejně všichni podvodníci…

Láska až za hrob Sportovní fandovství podle vše­ ho nezná mezí. Posledním důka­ zem toho, kam až může jít láska k milovaným klubovým barvám, přišel v závěru dubna ze Zlína, kde byl bezprostředně po skon­ čení finálové série hokejového play-off nalezen na silnici mrt­ vý jeden z příznivců domácího klubu. Původní policejní teorie, že se jednalo o nešťastnou auto­ mobilovou nehodu v rámci oslav, vzaly za své po krátkém, ale o to

účinnějším vyšetřování týmu specialistů našeho listu. Ti zma­ povali celou situaci a poměrně rychle přišli na to, že se jednalo o zcela promyšlený čin. Pod­ le vyjádření kamarádů dnes již zesnulého fanouška, bylo totiž jeho největším přáním být jako hokejisté jeho milovaného klu­ bu. Podle očitých svědků měl pár minut před incidentem prohlásit. „Chci být jako ti naši kluci. Vždyť oni jsou tak báječně rozjetí…“ 9

vilyž

miloš panič

zak

JIŘÍ KOŠTÝŘ

10

Poznej zaniklou hospodu

Slavné pražské hospody U Matěje Krčma na Šárce, poblíž dejvického kostelíka proslaveného kdysi jarní poutí, písničkou a dnes perníkovými jesličkami, je prvně připomínána už s rokem 1551. Nám první známý krčmář je Jan Chum (1559-60), následníky byli Vít Holý, pak Jan Ryšavý. V roce 1598 za 300 kop míšenských grošů krčmu od svatovítského probošta koupil bývalý malostranský rychtář Ondřej Koutek, který ve velkém skupoval pozemky v Šárce. Právě Koutka považujeme za zakladatele šárecké usedlosti. Roku 1699 dvůr

mejlujte, fejzbukujte, hraje se o trička!

zdeněk hofman

eja kulovaný

koupil královský místodržící a zemský soudce František Ignác Vratislav z Mitrovic – musel se zavázat, že bude nadále čepovat pivo z proboštského pivovaru ve starých Dejvicích. Roku 1728 krčmu i se statkem získal známý mědirytec a knihkupec Kašpar Zachariáš Wussin, od roku 1748 šárecký majetek držela Anna Terezie Löhnerová, 1793 Vilemína Fleisnerová z Vostrovic a 1803 baronka Antonie Skronská z Bydžova. Všechny tyto dámy svůj statek dobře udržovaly a rozmnožovaly. V roce 1848 koupil dvůr čp. 23 a 24 Antonín Švejcar (Schweizar) z Družce u Unhoště, pozdější starosta Dejvic. V roce 1854 se ve dvoře narodil Antonín Hendl. Když Antonín Švejcar, stár 80 let, v červnu 1873 zemřel, přešel dvůr do rukou právě Antonína Hendla. (Bylo-li mezi nimi nějaké rodinné pouto, nevím.) I Hendl byl v Dejvicích starostou, dokonce dvakrát. Měl i další zásluhu – roku 1882 nechal vystavět Františkem Hennerem (taky pozdějším dejvickým starostou) novou hospodu. Ta stará byla od vjezdu do dvora napravo (čp. 24), před ní byl malý rybníček, podle pamětníka Karla Hölzela napájený potrubím vodou až z nádrže u Mlýnku v Šáreckém údolí. Vlevo je čp. 152, místní tu říkají U Matěje. Hospoda to byla známá nejen svoji příjemnou zahrádkou, ale hrály tu kapely, ochotnické divadlo, ve starších dobách si místnosti najímala škola. V roce 1939 – to už Antonín Hendl patnáct let odpočíval na šáreckém hřbitově – se část budovy zřítila. Po válce sídlil v Hendlově dvoře Keramoprojekt. V roce 1964 byl dvůr prohlášen chráněnou památkou, v letech 1974-79 prošel rekonstrukcí. S posledním listopadovým dnem roku 2003 byl hostinec zavřen. Od té doby tu vládne Skanska; na pozemku dvora proběhl archeologický výzkum – takže se tu něco bude dít.

Jestli se vrátí hospoda, nevíme přesně. f.

Z nemnoha správných odpovědí vylosovali jsme za výherkyni trička Evu Jedličkovou. Jelikož ji známe, je nám jasné, že tričko velikosti XL dostane někdo z rodiny.

11

Trička Sorry + knížka Bikšit

jan farkas

Kavárna – galerie KABINET

Rooseveltova 24, Praha 6 Po-pá 11 – 22, so+ne 15-22 Tel. 233 326 668

Vinárna U hrušky

Vítězné nám. 10 – Nár. obrany 35 (pasáž), Praha 6 Po-pá 11 – 21 Tel: 737 959 555

setík

Vinárna Kafka namol

Kafkova 25, Praha 6 Po-pá 14 – 22, so+ne 16 – 22 Tel. 776 107 783

Kavárna Dejvického divadla

Zelená 15a, Praha 6 Po-pá 11.30 – 23, so+ne 17 – 23

Vínečko u Martina

Uralská 9, Praha 6 Po+pá 16 – 23, ne 18 – 23

Vinárna U Vávrů

Šubertova 4, Praha 2, Po-so 11-24

Můžete také objednat na mailové adrese redakce Sorry 12

radek steska

3x Eja Kulovaný

Hostinec Na Slamníku 23/5 OOZ

Už jsme doma

(Uralská 6, Praha 6 – Bubeneč)

12/5 Pražský ukulele band

Malostranská beseda 6/5 Bílá nemoc 19/5 Jana Kirschner 21/5 Peter Lipa

Blues sklep 2/5 Jurkovič Family Band 9/5 David Murphy 10/5 Bluesberry

MUSIC CLUB

v restauraci U Holečků, Praha 6

15/5 Pepa Pilař & Classic Rock´n´Roll Band 22/5 Dr MAX 23/5 Tichá Šárka inzerce

Vinárna u Hrušky

Pasáž Riviera, Národní obrany 35 – Vítězné náměstí 10, Praha 6 Vynikající moravská a rakouská vína!

Přívětivé ceny pro každého: 2dcl – 28 Kč, 1l – 80 Kč Akce: ochutnávky, výstavy, koncerty Po – pá 11 – 20h Ne 18 – ??

Web: facebook.com/VinarnaUhrusky Tel: 737 959 555 13

Smuteční slavnost na tři Lidský chumel se pomalu rozpadal, někdo šel domů, někdo po svých hrobech, chlapi zamířili k hospodě.

V tu chvíli je už pozoroval skrzevá zaprášené sklo hostinský Kamil.

Rozdělil dnes hospodu na tři řady přisrážených stolů, vprostřed zůstal jen stůl štamgastů, který bude okupovat jen strýc a spoluvlastník, majitel zvětšených jater a vlčáka Lesana, který neslyšel.

Podle očekávání nejrychleji v hospodě byli hasiči a podle očekávání zabrali stůl u záchoda.

První šel náčelník Drbohlav, jediný v obleku.

- Tak jaký to měl, chlapi?

Dej nám pivo, pravil druhý, první v modré uniformě.

- Na hovno, co ti mám povídat, řek bych, abys nám dal černý pivo, ale to je blbej fór… Dej nám – počítal přicházející hasiče – osm, devět, deset piv a deset rumů.

- Rum ne, hlásil hasič Vopička, když si sedal, - stará to ze mě cejtí a pak je voheň na střeše. Dej mi, Kamile, vodku.

Chlapi se usalašili a hleděli mlčky na ubrus, který byl obrazem jídelní nabídky týdne.

Kamil točil piva a přemýšlel. Mám tam tlačenku a párky. Všecko by se mi to tu přes sobotu a neděli zkazilo.

- Ale byl to hodnej člověk. Řeč šla o Jaroslavu Rajtorálovi, dobrovolném hasiči, dobrovolném myslivci a dobrovolném zahrádkáři v Krupici. Zemřel stár sedmdesát dva let, a dožil se tak vysokého věku jen proto, že bydlel po silnici sto metrů a Bůh jej vždy při jeho návratech domů provázel.

Na zdi u hodin visela jeho podobenka, dekorovaná černou stužkou, obličej Rajtorálův byl věrný, vrásčitý, něco mezi Charlesem Bronsonem a Bábou Tutovkou.

Kamil roznesl panáky.

Tak na zdra… na Jardu, řekl náčelník Drbohlav.

- Na Jardu! řekli ostatní a myslili na ten jeho skřehotavý hlas, poznamenaný tisíci vykouřenými startkami, který už neuslyší.

Myslili na jeho játra, která přerostla jejich.

A jeho mysl, poslední dobou pro ně až trochu neukázněnou.

- Ale byl to hodnej člověk, řekl Vopička, usrknuvší si vodky. - Jen ta jeho žena…

Když totiž Rajtorál řekl doma, že mu našli 14

rakovinu, obešla jeho stará všecky lidi, kterým půjčil a zkasírovala je.

A Bůh to věděl.

- Je to svině, řekl kdosi a v tom jakoby přivábil myslivce, kteří se zdrželi před hospodou, jsouce zaujati parožím pod krovem, u kterého si nebyli jisti jakého je původu, většina hádala srnu, padl i názor, že jde o práci žáka zvláštní školy z moduritu.

- Tak pojďte kluci, hlaholil Drbohlav, náčelník hasičů, ale i myslivců.

- Jen jedinkrát mě ten Jarda vopravdu nasral, děl jeden z hasičů, když uplynula minuta rozpačitého ticha. - Že nám podpálil tu hasičárnu.

- Ale jdi do prdele, řekl jiný, - kdyby starej Hromádko nekrad benzín a nenacamral to po zemi…

- Ale že to Jarda típal zrovna v hasičárně! přidal se další, - Dyť ho ten kouř přived do hrobu!

- Chlapi, je to jak v tom blbym filmu Hoří!

Dyť jsme pro smích, schořela nám zbrojnice, že Hromádko krad benzín!

- Ale je to dobrej film. A díky tomu máme vlastně nejnovější zbrojnici v okolí, hasil problém Drbohav.

A Bůh to věděl.

- A dej nám, chlapi, tak stylově, zelenou, obrátil se Drbohlav na svůj myslivecký kolektiv.

- Mně ne, Mirku, dyť víš že jsem v podmínce, ozval se jeden z myslivců.

- Tak osm.

A teď přijde ten problém, věděl Kamil.

Měl devět párků, něco tlačenky. Je pátek

a nechce, aby se mu tady něco přes víkend, kdy má zavříno, zkazilo.

Jenže nevěděl, kdo co bude chtít první. Mnozí totiž byli hasiči i myslivci zároveň. A který si co první objedná, daj si to všichni jeho uniformy.

- Nemáš tam párek? zahučel požárník Vopička.

Tak to je ta horší varianta, usoudil hostinský Kamil. Párek má holt, na rozdíl od tlačenky, svoje ­mantinely.

Devět párků.

Vyšlo to, až na předsedu, kurva, věděl Kamil.

Ale ten stejně seděl už v čele myslivců a vzpomínali.

- Ale byl to hodnej člověk. Trochu pil, ale divte se mu, s tím jeho synem.

Jeho syn byl trochu postižený, trochu koktal, trochu blbě chodil, trochu pil.

Bůh ví, že trochu víc. Ale! Jednou spadl za hospodou do žumpy, kterou odkryl nějaký blb, a označil ji laťkou latičkou. Rajtorál mladší se utopil v hovnech rychle, ale Rajtorál starší se v nich topil pomalu.

Pamatujete na ten průser s posedem? dal k horšímu některý z myslivců, poté co si připili na Jardovo Nebe.

A i když to všichni věděli a znali, i hasiči, i Kamil, i Bůh, znovu odvyprávěl ten příběh do hospodského nekonečna. Shrnu to: Jarda měl postavit posed. Postavil. Jenže uhnízdili se mu tam sršni. Byl hasič, myslivec i zahrádkář, ale sršni mu jaksi nezapadali do řádu jeho řádů. Proto chodil na čekanou jen na sloupy vysokého napětí a to do té doby, než z něj spadnul a zlomil si žebra a pochroumal pušku.

- Dyk von si už vod tý doby ani nevystřelil, pravil kdosi, - a já bych si dal taky párek.

- Tak bohužel, pánové, párky už nemám, ale mám tu tlačenku.

V ten moment se předseda myslivců přesunul zpět k hasičům, takže když si samozřejmě všichni dali tlačenku, Kamil ho nezapočítal.

Přinášeje talíře, uvědomil si ten průser.

- Mirku, naklonil se k němu důvěrně lehce zbrocen potem. - Mám tady takovou ­specialitku.

V ten moment vážil, dá-li mu psí konzervu, kterou schovával pro vlčáka Lesana na neděli, nebo poněkud zavánějící sekanou, kterou chtěl psovi dát už v sobotu.

Rozhodl se pro sekanou, rozkrojenou napůl, řádně osmahnutou, s česnekem, kari a pepřem, a pro jistotu, vzhledem k politickému náhledu Drbohlavově řekl, že recept má z přílohy deníku Právo.

Když se naň Drbohlav podezřívavě podíval, dodal, že ho tu zapomněl host.

V ten moment ale traktér pohledem přes záclonu zjistil, že se sem blíží i spolek zahrádkářů, potažmo zahrádkářek.

Tato varianta přicházela v úvahu tak padesát na padesát.

Zahrádkáři na vesnici jsou blbost.

Jenže kdosi kdysi zrestituoval zde pozemek a řekl – parcelujte, jako jste zcelili mého tátu! Tak ve městečku, kde každý měl svoji zahradu, přibyly záhumenky navíc. Chopily se jich převážně starší ženy, pamatující dobu bídy a že brambor není nikdy dost. A také paní Drbohlavová – nyní na věčném odpočinku. A Rajtorál kvůli dceři, aby ji udržel u půdy, celiny, jak pravil klasik.

Jediným dalším mužem byl ve spolku učitel Kmoníček, (vy)léčený alkoholik, kterému styk s hlínou doporučil jeho psychiatr.

Hostinský Kamil přivítal dámy a pána a usadil je ke sraženým stolům vlevo.

Než dovolil komukoli cokoli říct, plně si vědom prázdnoty své lednice, nabídl jim kávu.

– Dámy, hospodská strava není pro ženy, pan řídící promine. Nebudu vás urážet tlačenkou, ale káva se zákuskem… od tetičky…

- To by šlo, řekl Kmoníček.

V tom okamžiku Kamil již přesně věděl, že rozporcovat dort pro tetu, která má nazítří osmaosmdesáté narozeniny na deset – jejda, předseda… jedenáct kusů – nebude problém, protože Kamil je šikovný a vyrobí dort i z pneumatiky… když mu dají čas.

Drbohlav, aby byl spravedlivý, navštívil i stůl svých oveček zahrádkářských. Svým

předsednictvím nebyl nadšen, ale vyzískal si jej tím, že po smrti své matky vyrval její rostliny bolševníku ze zahrady – byť ona pečlivě dbala na to, aby se nerozšiřoval.

- Byl to hodnej člověk, řekl.

Faktem bylo, že vrcholem Rajtorátlova zahrádkářského snažení bylo, že si ob­jednal kupu hnoje na zahradu, nějak to prosáklo a pošly ryby v nedalekém ­potoce.

Být v Krupici svaz rybářů, byl by Jaroslav R. členem i tam, hlavně, aby schůze byly v hospodě. A zřejmě by tam byl s Drbohlavem.

- Vo mrtvejch jen dobře, ozvalo se od ­stolu.

- Jojo, Máňo! Dyk jaký měl starosti s tou svoji dcérou. Ta co se vodstěhovala a vzala si toho zubaře.

Dámy se otřásly hrůzou.

Zubař – a sladkosti!

V tomto momentě – poprvé – Bůh ­nechápal.

Kar skončil.

- Je to prase, ten váš náš předseda, řekla paní Kmoníčková svému choti, poté co se předseda všeho Drbohlav pozvracel jentakatak že ne v lokále. Schopnost kumulace funkcí nezaručuje schopnost skamarádit sekanou s dortem, atd… etc… atd…

- Ale Máňo, je to hodnej člověk. Je toho prostě na něj moc. Snaží se bejt užitečnej.

Aktivní. Vodčinit hříchy toho svýho táty.

Ten byl taky takovej… agilní. Předseda eMeNVé, KáeSČé… a jak to posrali. To sou holka geny…

- No jo, už to jméno…, děla učitelová.

– Drbohlav!

A Bůh se uklidnil.

Už zase chápal.

15

Eja kulovanĂ˝