FRANTIŠEK ŽENÍŠEK JAKO MALÍŘ NÁRODNÍHO DIVADLA Dne 15. listopadu si připomínáme 105. výročí úmrtí jednoho z nejnadanějších malířů generace Národního divadla, Františka Ženíška (25. května 1849–15. listopadu 1916). Snahou mnoha českých občanů v poslední třetině 19. století bylo uskutečnění stavby Národního divadla. K provedení prvotřídních výsledků nabádaly umělce honosné prostory neorenesanční divadelní budovy od architekta Josefa Zítka. V historických, alegorických a figurálních námětech došli umělci ke sjednocení souvislostí národní tradice a nových evropských podnětů. Mladou generaci malířů a sochařů spojovalo úsilí o výtvarné vystižení idejí národního obrození. Výzdoba divadla se měla proměnit v aktualizovaný výklad českých dějin a měla být inspirací a osvětou i generacím budoucím. František Ženíšek [Obr. 1], žák Josefa Matyáše Trenkwalda, zpočátku, vzhledem ke svému pracovnímu vytížení, ani nepřemýšlel o podílení se na výzdobě divadla. Ve skutečnosti ho k účasti na výzdobě přiměli Mikoláš Aleš, respektive Alexander Brandeis.1 Ženíšek se s Brandeisem znal již z dob společných studií na reálce. Později, počátkem sedmdesátých let, uvedl Ženíšek Brandeise mezi své kolegy z Akademie. Brandeis se stal v roce 1874 správcem suchdolského
Obr. 1: František Ženíšek, vlastní podobizna, kolem roku 1880. Reprofoto: Naděžda Blažíčková-Horová (ed.), František Ženíšek (1949–1916), Praha 2005, s. 90.
statku, který náležel Strahovskému klášteru. Velkorysý statkář a mecenáš oplýval smyslem pro umění a s radostí se obklopoval skupinou umělců, které zval do suchdolského zámečku. Tam se dále scházeli například Mikoláš Aleš, Václav Brožík, ◆ 56 ◆
Jakub Schikaneder, Josef Tulka, Antonín Chittussi i Josef Václav Myslbek.2 Od podzimu roku 1876 začal Mikoláš Aleš v Suchdole tvořit Báj o vlasti.3 Poté, co Brandeis spatřil Alšovo dílo, přemluvil
