Trebic today magazín květen 1/2016 by Frantisek Juza

WWW.TREBIC.TODAY

ROČNÍK II. KVĚTEN 1/2016

KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN

ROMAN ZACH

TREBIC.TODAY

KULTURNÍ A SPOLEČENSKÝ MAGAZÍN

ROČNÍK II. VYŠLO V KVĚTNU 2016 ELEKTRONICKÁ PUBLIKACE - ZDARMA

REDAKCE: František Jůza, Aneta Chytková, tel. 732 163 928, e-mail: online@trebic.today VYDÁVÁ: František Jůza, Okružní 888/20, 674 01 Třebíč, IČ 127 19 901 Šíření publikace je povoleno v nezměněném stavu zdarma, použití jednotlivých zveřejněných příspěvků podléhá souhlasu vydavatele. Všechna práva vyhrazena.

ANETA CHYTKOVÁ

Romana Zacha nelze přehlédnout. Měří 204 centimetry. V divadle nebo televizních seriálech však zaujme především díky svému hereckému umění. V Třebíči se představil například v hořké komedii Jméno v nastudování pražského Divadla Verze. Předtím jsme si ale povídali především o jeho umělecké dráze.

TREBIC.TODAY

Po maturitě jste se jako stavař hlásil na architekturu a na DAMU. Proč zrovna na DAMU, co vás na ní tak okouzlilo?

Proč zrovna DAMU? Mě na ní tenkrát ještě nic neokouzlilo. Hlásil jsem se na ni, protože se ve mně, jako Blíženci, perou minimálně dvě cesty. Jedna z nich byla pokračovat v tom, co jsem začal, stavařinu, kterou taky dělal táta a ta druhá prostě byla ta umělecká sféra, protože jsme na té škole založili ve třeťáku takový časopis s názvem Literouš. Žádné velké ambice jsme neměli, psali jsme do něj, dělali jsme takové krátké divadelní hry, třeba jednou za tři měsíce, a ty jsme pak inscenovali. Tam mě poprvé napadlo, že by mě to i docela zajímalo. Víceméně jsem si myslel, že ze mě bude architekt, ale zkusil jsem se přihlásit na DAMU, na kterou mě nevzali ten první rok. A já jsem věděl, že druhý rok se tam dostanu, že tam chci. Že to je ta cesta. Tak až na zkouškách se to tak otevřelo, že jsem si řekl, že to chci dělat. V roce 2006 jste získal diváckou cenu TýTý. Co to pro vás znamenalo? Říkal jsem to už několikrát. Samozřejmě si jí nějak vážím, ale já moc vážně zase neberu tohle hlasování, protože – a není to jen TýTý, myslím jich je víc – hlasuje, kdo si koupí časopis Televize a do toho ústřižku napíše jméno svého adepta a hodí to pak do schránky… To tenkrát myslím byla cena za to, že jsem se možná někomu zdál sympatický, ale byla to také cena za frekvenci na obrazovce. A já jsem tam byl docela často. Hrál jsem v Ordinaci a ještě v něčem, byl jsem možná neokoukaný typ a ty starší ročníky – myslím v dobrém slova smyslu – těch žen, které zmíněný časopis odebírají, tak to prostě napíšou a hodí do schránky, protože ti mladí to neudělají. Takže jsem si toho samozřejmě vážil, ale beru to tak, že jsem byl v televizi tak často a že si možná hlasující ani na nikoho jiného nemohli vzpomenout. Vždyť jsem tam byl čtyřikrát týdně. Také moderujete zábavný a poučný seriál České televize Jak na internet. Víte, kolik dílů jste už natočil? Zrovna jsme měli takové uzavírání – asi kolem stovky, sto deset myslím.

Jak jste se vůbec k projektu CZ.NIC dostal? To je zase úplně jednoduché. Pro Českou televizi to vyrábí na klíč produkční společnost Frmol a to jsou moji kamarádi. Dělali jsme už spolu takovou černou sanitku, to teď také běží… proběhlo to před osmi lety a teď to zase začíná, a občas spolu děláme krátkometrážní věci. Třeba Na cestě, tam jsem dělal nějaký díl pro ně a prostě jsme tak provázaní, že jsme to i nějak psali společně. Tak padla volba na mě, že bych to celé odmoderoval, ačkoliv já osobně jsem se ztratil se svými vědomostmi někde u pětadvacátého dílu, dál už nevím nic. Erudovaný v tomto oboru absolutně nejsem.

Baví vás více hraní v divadle nebo v seriálech? No…! V divadle mě to baví, to je více o lidech a je to živé, nevíte úplně, jaký ten večer bude. Je to odvislé od nálady a zároveň je to běh na delší trať. Když se ta inscenace hraje třeba čtyři roky, musí člověk vážit, s kým to jde zkoušet, protože pak ho to třeba nebaví… ale vlastně je to stejné i u toho seriálu. Pro mě je strašně důležité, kdo tam je. Trochu jsem to měl vždycky, ale teď to mám mnohem víc. Jak tam je jeden člověk, který mně vadí, tak jsem schopen, i když by to bylo sebelukrativnější, tak to prostě odmítnu. Stačí jeden blbec blízko a já na to prostě kašlu. A raději jdu do nějakého životního rizika… ale neodpovídám na otázku. Takže mě baví oboje, ale to divadlo asi víc, protože je to větší adrenalin. U toho seriálu se to dá zopakovat, na divadle už ne. Buď je ten večer dobrý nebo špatný. Také jste si zahrál jednu z hlavních rolí minisérie Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů. Jak se vám hrála postava Metoděje? To bylo hodně hezké. My jsme se toho strašně báli. A zase jsme hledali to uchopení, které je takhle dávné a vlastně ještě tak seriózní a odpovědné za tyhle dva apoštoly. Takže úplně na začátku, když jsem tu roli dostal, tak jsme se scházeli s Petrem Nikolaevem a s Ondrou, který hrál Cyrila, a říkali jsme si, jak to budeme dělat? Že se toho bojíme vlastně, protože jak se hrají takovéto postavy? Čím víc jsme se o tom dozvídali a četli ty věci, tak jsme zjistili, že to byli – když to řeknu lidově – takoví chasníci

z masa a krve, kteří prostě hluboce věřili a byli o něčem přesvědčeni. Tak jsme si to převedli na nějaké současné aspekty, jak bychom si to my představovali, a hráli jsme to jakoby o nás. Bez toho ostychu té dávné doby, kdy se to odehrávalo. Čím víc jsme se dozvídali o tom, co byli zač, co museli absolvovat, jak bojovali a jak to bylo marné, tak jsme si vytvořili takový kanadský způsob proti něčemu… A musím říct, že to natáčení bylo úplně úžasné. Kvůli nedostatku financí se muselo točit denně hodně scén, bylo to náročné natáčení, přesčasy a tak dále. Ale to zaujetí celého týmu a lidí, kteří u toho byli, vedlo k tomu, že jsme to chtěli mít hezké, protože jsme si říkali, že to tady zůstane. Když si někdo řekne Cyril a Metoděj, tak si vzpomene na tuto minisérii. Myslím, že v rámci toho, co jsme měli k dispozici, se to povedlo. Ve filmu Fair Play Andrey Sedláčkové hrajete postavu disidenta, člověka aktivně vystupujícího proti totalitnímu režimu. Film je o sportu, co vy a sport? Já sport miluji. Ale bohužel na něj nemám moc času. Sporty, které dělám, mám od pasu nahoru. Míčové hry, fotbal jednou za rok, to je hodně špatné, ale protože ho organizuji jako charitativní, tak si tam i zakopu… ale vždycky zjistím, že od pasu dolů mně to nejde. A v létě miluji lezení. Skládáte také hudbu. Ke kterým filmům, divadlům jste už složil sklady a na kterou jste nejvíce pyšný? To se nedá říct, na kterou jsem pyšný. Dělám hlavně divadelní nebo scénickou hudbu. Teď jsem dělal ve Vídní v Burgtheatru, dělal jsem v Curychu, Hamburku. Dělal jsem pro berlínské Volksbinde, Kolín… docela hodně štací. Hlavně pro ten Curych, velké projekty. Všechno, co jsem dělal v těch divadlech, kde jsou pro to podmínky, velká jeviště… mě bavilo. Ale na co jsem nejvíc pyšný, to prostě nedokážu říct. Mě ta hudba baví, protože je solitérní a je odlišná od herectví a já si u toho odpočinu.

TREBIC.TODAY

OSVĚTIM 2016 OČIMA STUDENTEK TŘEBÍČSKÉHO GYMNÁZIA Někdo by sem nikdy nejel, jiného to zajímá a dalšímu připadá jako jakási povinnost uvědomit si tak podstatnou část světových dějin. Řeč je o koncentračních táborech Osvětim a Březinka. Když sem člověk přijede, uvidí spoustu dalších turistů, které zajímá, co se zde kdysi dělo a okamžitě na něj dýchne atmosféra minulého století, později strachu, beznaděje, smrti... ale také odvahy, vzhledem k málu povedených útěků. Každopádně velmi silný zážitek, který se dá pokládat za životní zkušenost. Mája Tormová TREBIC.TODAY Foto: Aneta Chytková, Mája Tormová7

TREBIC.TODAY

RENATA POULOVÁ TIP NA VÝLET

Na skok do Skåne

Malmö, město historické i moderní

Když jsem odlétala uprostřed loňského léta na týden do Švédska, měla jsem v plánu nasbírat cestou nějaký materiál pro sepsání krátké pozvánky pro budoucí návštěvníky této severoevropské země. Až tam mi došlo, jak nebetyčné troufalosti jsem se chtěla dopustit! Udělat si obrázek o celé zemi za sedm dní? Zhola nemož-

Malmö je třetím největším městem Švédska, ale nebylo tomu tak vždy. Po dobytí města králem Valdemarem Attertagem r. 1360 patřilo až do již zmiňovaného Roskildského míru Dánsku. Ve století šestnáctém bylo dokonce druhým největším dánským měs-

Malmö - Optimistický orchestr

páry bot, které vás seznámí s řadou švédských umělců. Boty byly na most umístěny v roce 2014 a jejich autorkou

Ve Švédsku sice zůstaneme, ale pouze

je Åsa Maria Bengtsson. Přes náměstí

v jeho jižní části. Zvu vás do Skåne, jižní

Gustava Adolfa pokračujte ulicí Söder-

provincie Švédska, která má především

gatan a vyfoťte se s Optimistickým or-

zemědělský charakter. Ne nadarmo se

chestrem. Sochy muzikantů dělají ko-

jí říká obilnice Švédska. Obilná pole

lemjdoucím radost už od roku 1985.

tam najdete téměř na každém kroku.

O pár metrů dál se ocitnete na Stortor-

Skåne patřilo až do roku 1658 Dánsku.

get, nejstarším náměstí ve městě, kte-

Součástí Švédska se společně s třemi

rému uprostřed vévodí jezdecká socha

dalšími provinciemi stalo až po dlouhé,

Malmö - boty na mostě Davidshallsbron

krvavé dánsko-švédské válce, kdy proti

Karla X. Gustava a na jeho východní straně renesanční radnice. Na náměstí

sobě stanuli Frederik III., král dánský

tem. Malmö má dnes kolem 300 000

byla roku 1571 otevřena lékárna Lejo-

a norský, a Karel X. Gustav, král švéd-

obyvatel a je důležitým obchodním

net a najdete ji zde i dnes, v budově

ský. Válka skončila kapitulací dánského

a průmyslovým centrem jižního Švéd-

panovníka, který se ve smlouvě, známé

ska, městem s mezinárodním přísta-

jako Roskildský mír, zavázal vzdát se ve

vem a letištěm. Jako houby po dešti

prospěch Švédska několika provincií,

zde vyrůstají nové budovy, milovníci

včetně Skåne. Jeho obyvatelé však

moderní architektury si tu tak přijdou

kontakt s Dánskem neztratili. Od

na své. V centru města se ovšem scho-

r. 2000 navíc spojuje obě území most

vává i řada architektonických pokladů

přes průliv Öresund, celý přejezd je

doby dávno minulé.

dlouhý přibližně 16 km a skládá se ze

S prohlídkou města začněte na náměs-

tří částí – přibližně polovinu, necelých

tí Triangeln, kousek od stejnojmenné

8 km, tvoří samotný most, 4 km umělý

vlakové stanice, která spojuje Malmö

z konce 19. století. Určitě obětujte pár

ostrov Peberholm a další 4 km tunel.

s východní částí oblasti Skåne. Ulice

minut svého času a zajděte se podívat do

Most spojuje dánskou Kodaň se švéd-

Södra Förstadsgatan vás odtud dovede

jejího interiéru, kde se zastavil čas. Na

ským Malmö, dostat se z jednoho měs-

do samého srdce Malmö. Zastavte se

náměstí Stortorget navazuje náměstíčko

ta do druhého je otázkou přibližně čty-

na mostě Davidshallsbron a prohléd-

Lilla Torget dlážděné kočičími hlavami

řiceti minut.

něte si po jeho stranách instalované

a obklopené domy ze 17. a 18. století.

Malmö - hrázděná budova na náměstí Lilla torget

TREBIC.TODAY

Najdete zde červeně či žlutě natřené

ga Calatravy, se skládá z devíti částí,

hrázděné stavby, které se ve Švédsku

přičemž každá část je oproti té pod ní

vyskytují jen na dvou místech, kromě

malinko pootočená ve směru hodino-

Malmö ještě v Ystadu. Západně od Lilla

vých ručiček, vypadá to tedy, jako by

Torget si projděte malebné uličky tzv.

se celá budova otáčela kolem své osy.

Gamla Väster, Starého města. Ukrývají

Úžasné architektonické dílo!

se v nich pestrobarevné historické do-

Kdo má však raději dobu o pár století

mečky

starší, tomu doporučuji návštěvu rene-

kavárničkami,

galeriemi

sanční

pevnosti

Malmöhus.

Ystad - františkánský klášter

v 19. století sloužila jako opevněné

bývalý františkánský klášter s kostelem

vězení a dnes je zde umístěné mu-

sv. Petra. Klášterní budovy jsou posta-

zeum s archeologickými, kulturně

vené převážně z červených cihel, celý

historickými a přírodopisnými sbír-

komplex patří k nejzachovalejším kláš-

kami.

terům v celém Švédsku a má za sebou

Ystad, město stvořené pro vraždu

pohnutou historii. Františkánští mniši

Necelou hodinu cesty vlakem z Malmö

obývali klášterní budovy téměř tři sta

směrem jihovýchodním se dostanete

let, než byli v 16. století vyhnáni, část

do Ystadu, přístavního města, které je

kláštera byla zbořena a ze zbytku se

proti Malmö o poznání menší a mno-

stal azyl pro staré, později lihovar, sýp-

hem klidnější. Pro řadu z nás město

ka… Ve 2. polovině 19. století město

neznámé, ale milovníci švédských de-

Ystad koupilo pozůstatky budov za je-

tektivek při vyslovení jeho jména urči-

diným účelem. Zbourat je. Leč nestalo

tě zbystří. Své příběhy sem totiž zasadil

se tak, místo toho byl na začátku stole-

a hotýlky. Blouděním v uličkách lehce za-

spisovatel Henning Mankell, který ve

tí dvacátého klášter zrenovován. Dnes

pomenete, že se nacházíte v moderním

svých knihách vdechl život postavě po-

je zde umístěné muzeum, které ná-

a životem kypícím městě. Ale nenechte se

licejního inspektora Kurta Wallandera,

vštěvníky seznamuje nejen s historií

zmást, hned za rohem na váš číhá architek-

vyšetřujícího zločiny nejen v Ystadu,

tura 21. století.

ale i v jeho okolí. A tak zde můžete na-

Pár set metrů severně od starého měs-

vštívit Wallanderovu oblíbenou kavár-

ta se rozprostírá celá nová čtvrť - Mal-

nu, podívat se do nádražní budovy,

mö Live – s koncertním sálem, kongre-

která ve filmech o Wallanderovi před-

sovým centrem a hotelem. V jeho nej-

stavovala policejní stanici, vyhledat

vyšším patře se nachází restaurace

Wallanderův dům na pláži a další místa

s úchvatným výhledem na město. Uvi-

s ním spojená.

díte odsud i 190 metrů vysoký symbol

Pro ty, kdo neholdují knihám, mám pár

Malmö - mrakodrap Turning Torso,

dalších tipů, kam se podívat. Stejně ja-

sloužící dnes zčásti jako kancelářská

ko v Malmö zde najdete hrázděné

budova, zčásti jako luxusní bytová rezi-

stavby. Jsou jich tu desítky, ne-li stov-

dence. Celá stavba, postavená podle

ky! Rozvoj a proměny města už od

návrhu španělského architekta Santia-

13. století sleduje jako němý svědek

Malmö - Turning Torso

TREBIC.TODAY

Ystad - socha mnicha Eskila

kláštera, ale také například s architekturou

pady ke břehům Anglie, Francie a vý-

nebo zahradní historií. Okolo kláštera

chodní Evropy. Kameny jsou sestavené

je zahrad několik – růžová, bylinková,

do tvaru lodi, známé jako Ales Stenar.

jabloňová, pivoňková… Všechny jsou

Tak trochu švédské Stonehenge.

pečlivě udržované a přístupné veřej-

Ochrana přírody na prvním místě

nosti. Stačí se posadit na lavičku a jen

Pár kilometrů východně od vesničky

vnímat tu nádheru všemi smysly.

Kåseberga , se u osady Backåkra, upro-

A mimochodem, na jednoho mnicha

střed rozsáhlých pastvin s pasoucími se

zde přeci jen narazíte. Jmenuje se Eskil a stojí uprostřed květinového záhonu na dohled kláštera. Určitě ho potkáte cestou na Stortorget, hlavní náměstí. Poplácejte ho po hlavě, snad vám přinese štěstí.

Ystad - molo

dou noc, minimálně již od 17. století, z věže kostela Panny Marie troubí po-

Backackra - farma Daga Hammarskjolda

nocný na roh. V minulosti varoval obyvatele před nevítanými návštěvníky či

stády dobytka, nachází další kamenný

požárem, dnes troubením hlásí, že je

útvar – řada drobných kamenů uspořá-

vše v pořádku. A protože i v Ystadu

daných do kruhu. Místo, vytvořené

jdou s dobou, v případě nebezpečí

v 60. letech 20. století a zaplacené

dnes zavolá pomoc telefonem.

švédským lidem, je určené pro medita-

Přístav je úžasný, zvlášť pro suchozem-

ci. Donutí vás se tu zastavit, posadit se

ce, který takové věci nemá možnost ví-

na vyhřátý kámen uprostřed a vypustit

dat každý den. Až se dostatečně poko-

z hlavy alespoň na chvíli všechny sta-

cháte kotvícími plavidly, projděte se po

rosti. Není také od věci vyběhnout

Na náměstí možná narazíte na staré

dřevěném molu s 625 jmény lidí, kteří

opodál malý kopeček. Pohled na ka-

hasičské auto, které dnes slouží jako

se podíleli na nákladech na jeho vý-

menný prstenec pod vámi s mořem

turistická atrakce a vozí zájemce z řad

stavbu. Cestou zpět do centra doporu-

v pozadí vás zaručeně okouzlí. Farmu

turistů po Ystadu. Pokud raději chodíte

čuji zastavit se v kavárně Hos Morten

zde měl i švédský politik a svého času

pěšky, můžete vyrazit po pěší zóně

Café v ulici Gåsegränd. Útulná kavár-

generální tajemník OSN Dag Hammar-

směrem k přístavu, ale ještě předtím

nička s příjemnou obsluhou, výborný-

se zastavte v jedné z hrázděných bu-

mi zákusky a ještě lepší kávou vás roz-

dov na rohu Stortorgetu označenou

hodně nezklame. Ideální místo, kde

nápisem Krukmakaren. Uvnitř se scho-

načerpat energii na další putování.

vává malý útulný dvorek a vyrábí se tu

To zahájíme asi 20 km jihovýchodně

keramika. Vytváří tu například modro-

od Ystadu, ve vesničce Kåseberga. Osa-

bílé figurky trubačů, které jsou pro

du proslavily kamenné bloky, vztyčené

Ystad typické. Vycházejí z tradice, kte-

před asi 1400 lety, tedy v době, kdy

rá je ve městě stále živá. Dodnes kaž-

odtud švédští Vikingové podnikali vý-

Ystad - trubač

Pláž Sandhammaren

TREBIC.TODAY

skjöld, který pobřeží Skåne miloval

travinami, ve kterých se sem tam scho-

a farmu spolu s šedesáti akry okolních

vává opuštěná loďka či turisté hledající

pastvin a vřesovišť v roce 1957 koupil,

zde alespoň trochu stínu před spalují-

aby je uchránil před výstavbou nemo-

cími slunečními paprsky. Pokud si ne-

vitostí. O rok později byla celá oblast

troufnete vlézt do vody, zastavte se

vyhlášena

Dag

alespoň na břehu. Vnímat vůni vody,

Hammarskjöld zahynul v roce 1961 při

písek, který vám rozbouřená voda bere

leteckém neštěstí a z jeho farmy je

pod nohama, dunění vln, hlas větru…

dnes muzeum.

Tomu říkám ráj na zemi. Kousek od

Na Backåkra navazuje další přírodní re-

pláže směrem do vnitrozemí, schovaný

přírodní

rezervací.

Národní park Stenshuvud

centra ve stánku u moře. Národní park

zervace – Hagestad. Hustě zalesněná

Stenshuvud je 390 hektarů velká zales-

oblast, ve které byly v průběhu

něná plocha, protkaná řadou perfekt-

18. a 19. století vysázeny tisíce boro-

ně značených turistických stezek, které

vic, aby zpevnily písčitou zemi. Své

vás dovedou na vrchol stejnojmenné-

místo tady má i pláž Sandhammaren,

ho kopce vypínajícího se 97 metrů nad

v průvodcích často označována za nej-

moře. Ten po staletí fungoval jako ori-

krásnější švédskou pláž, kam v létě

entační bod pro námořníky plující oko-

směřují kroky nejen místních, ale i Dá-

Maják u pláže Sandhammaren

nů či Švédů ze severu. Průvodcům mu-

lo. Z nejvyššího bodu se vám postupně odkryje několik dechberoucích výhledů

sím dát za pravdu. Pláž s pískem bílým

mezi borovicemi, stojí maják z 60. let

na Baltské moře. Při vcelku nenároč-

jako sníh, táhnoucí se několik kilome-

19. století, postavený tak, aby ho udr-

ném stoupání lesními cestičkami se ne-

trů podél pobřeží, může směle konku-

želo písečné podloží. Personál majáku

zapomeňte dívat okolo sebe. Mezi

rovat plážím na jihu Evropy. V mnoha

měl v minulosti na starost provoz zá-

ohledech je, snad kromě teploty vody,

chranné stanice, která se nachází jen

dokonce předčí. Neuvidíte tu jediný

o pár metrů dál a fungovala od konce

hotelový komplex, žádné soukromé

19. století do r. 1945. Dnes je zde malé

pláže plné slunečníků a lehátek, nepro-

muzeum, bíle omítnutý domek se zá-

vozují se tu vodní atrakce, neleží tu

chranným člunem uvnitř a tabule se-

hlava na hlavě. Místo toho na vás čeká

znamující kolemjdoucí s historií stani-

příroda člověkem téměř nedotčená,

ce.

romantické písečné duny zpevněné

U přírodních krás zůstaneme i na zá-

Záchranná stanice u pláže Sandhammaren

TREBIC.TODAY

Národní park Stenshuvud

věr. Necelou hodinu od sandhamma-

stromy narazíte na pozůstatky prastaré

renské pláže, po silnici kopírující jiho-

tvrzi, archeology datové do 5. století

východní pobřeží, leží národní park

po Kristu, a možná na vás sem tam vy-

Stenshuvud. Cestou k němu budete

koukne i nějaký ten obr nebo troll.

míjet řadu malebných pobřežních ves-

Podle legend totiž právě ve Stenshuvu-

niček, Skillinge, Simrishamn, Baskemölla.

du trollové a další bájné postavy sever-

V Simrishamnu se zastavte, když už ne

ské mytologie pobývají. Občas lidem

kvůli památkám, tak alespoň kvůli výbor-

rádi škodí, dejte si tedy pozor, ať právě

né zmrzlině, kterou prodávají poblíž

vám neprovedou nějakou lumpárnu!

Simrishamn

TREBIC.TODAY