Prázdniny s Tátou Během Rozvodu

Jeho auto je nervové zhroucení, rozhazující chrom po dálnici. Lapá po dechu v záchvatech paniky v tunelech a středověkých věžích.

Sokolnická přehlídka pokračuje tak jako tak, a debilové ve veluru se navzájem zkoušejí s překližkovými kopími.

Dočasně jsem ztratila identitu, sluchátka přilepená k uším, když volá máma, aby ho obvinila z únosu.

Přijď na skleničku, říká.

Ne. Najdi ústratí v Travelodge, usuš si své jediné slušné zvonáče žluklé od několikadenního deště, v záhadném lisu na kalhoty.

Můj hněv poletuje a mění se jako houf špačků. Tiskne mi do dlaní něco od Guntera Grasse, a Sylvie Plath –vzkazy v časových kapslích v jazyce, který nesdílíme, a večer se vzdouvá bučením krav, odebraných od svých telat.

The wind dies down after all, the rain stops, the night expands to include the farthest ice-cold galaxies. you sit out silently on the beach at Lagos and fancy you could hear a micro-chip drop anywhere between the Cape and Cairo, or, drifting across the darkened curve of the South Atlantic, the sound of early evening traffic snarling up in Rio De Janeiro

Rüzgâr diniyor nihayet, duruyor yağmur, buz tutmuş galaksileri içine almak için genişliyor gece. Sessizce oturuyorsun Lagos’daki kumsalda ve ne hoş bir his Ümit Burnu ile Kahire arasında bir yerde düşen bir mikroçipin sesini duymak, yahut, sürüklenmek

Güney Atlantik’in kararan kıvrımında, akşamüstü trafiğinin keşmekeşinde Rio De Janeiro’da