Pavel Scherer
SRNČÍ ZVĚŘ II. ABNORMÁLNÍ SRNČÍ PARŮŽKY A PŘÍČINY JEJICH VZNIKU
SRNČÍ ZVĚŘ II. ABNORMÁLNÍ SRNČÍ PARŮŽKY A PŘÍČINY JEJICH VZNIKU
Pavel Scherer
Pavel Scherer
SRNČÍ ZVĚŘ II.
abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku © Pavel Scherer ISBN 978-80-260-7094-8 Dílo, včetně všech jeho součástí, je chráněno autorským právem. Každé využití mimo úzký rámec zákona o autorském právu je bez svolení autora a nakladatelství nepřípustné a trestné. To platí zejména pro rozmnožování, překlady, zpracování na mikrofilm a ukládání a zpracování v elektronických systémech.
RECENZE
Nová kniha „Srnčí zvěř II“ od Pavla Scherera je přirozeným pokračováním velmi úspěšné publikace téhož autora „Srnčí zvěř I. Odhad věku, zásady průběrného odstřelu“. Tentokráte se jedná o díl věnovaný především abnormalitám srnčích parůžků a příčinám jejich vzniku. Tato problematika je u našich myslivců obzvláště oblíbená a diskutovaná, protože srnčí zvěř je již po dlouhá desetiletí v popředí jejich zájmů. Koneckonců tradice české myslivosti, stejně tak jako např. na Slovensku, v Německu či Rakousku, je založena mimo jiné i na velmi silném a hluboce zakořeněném kultu trofeje. Autor Pavel Scherer, obdobně jako u prvního dílu, využil své bohaté zkušenosti chovatele srnčí zvěře a navíc se mu podařilo shromáždit unikátní fotografický materiál, který tvoří základní kostru knihy. Publikace tak především představuje jedinečný obrazový atlas různých typů srnčích parůžků, které jsou kromě např. různých mechanických poranění, hormonálních a fyziologických poruch či parazitárních onemocnění, výsledkem neobyčejné variability parožení této zvěře. Velmi podstatnou součástí publikace jsou i kapitoly věnované měrné hmotnosti a mechanickým vlastnostem parožní a lebeční tkáně srnčí zvěře. Tyto kapitoly možná nebudou pro některé čtenáře tak atraktivní jako úvodní části, o to více jsou však důležité. Vlastnosti nejen paroží, ale i lebky totiž dosti zásadním způsobem ovlivňují CIC metody hodnocení trofejí. V této souvislosti za největší přínos knihy považuji kapitolu „Nekalé praktiky při manipulacích s trofejemi“. Pavel Scherer se zde odvážil konstatovat a doložit skutečnosti, které jsou sice „veřejným tajemstvím“, ale o kterých se raději moc nemluví. Text této kapitoly naznačuje, že podvody při úpravách trofejí jsou asi běžnější než se obecně myslí. V této souvislosti se pak nabízí otázka, jakou cenu má honba za medailovými „kapitálními“ trofejemi a zda daleko vyšší hodnotu nemá „pouhý“ zážitek z lovu. Odpověď však nechám na čtenářích knihy. Publikace je uzavřena osobním vzpomínáním autora na jeho oblíbeného srnce Jůlínka a autorovými zkušenostmi s imobilizací srnčí zvěře v kapitole „Rekordní trofej českého srnce (genetika nebo náhoda ?)“.
Závěrem lze tuto publikaci doporučit k prostudování, protože zvláště ve spojení s prvním dílem představuje téměř ucelený obraz současných mysliveckých znalostí o srnčí zvěři. Tato publikace je značným přínosem pro mysliveckou praxi a zcela jistě by neměla chybět v žádné knihovně českého či slovenského myslivce. V Praze, 22. září 2014 prof. Ing. Jaroslav Červený, CSc.
PŘEDMLUVA
Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, dostává se vám do rukou druhý díl knižní trilogie o srnčí zvěři, který jsem cíleně zaměřil do oblasti myslivcům blízké a často vyhledávané – do oblasti abnormálních srnčích parůžků a příčin jejich vzniku. Tato výpravná publikace se věnuje obrovské škále tvarových variabilit, jejich definicím a zejména pak jednotlivým možným příčinám jejich vzniku. Osobně jsem přesvědčen, že v této obrazové publikaci se každý milovník srnčí zvěře a zejména pak milovník abnormalit doslova pokochá řadou naprosto jedinečných a zcela unikátních srnčích trofejí s různými deformacemi a rozličnými tvarovými odchylkami, které jsem v průběhu svého čtrnáctiletého výzkumu biologie srnčí zvěře obrazově zdokumentoval. Na statických snímcích doprovázející tuto knihu jsou zachyceny přímo unikátní a velice rozličné tvarové deformace, které vznikly následkem různých příčin v době jejich vývoje, zejména pak mechanickým poraněním parůžků v době růstu. Abnormální srnčí parůžky jsou často předmětem mnoha dohadů a četných diskuzí o možných příčinách jejich vzniku. Vysvětlení pravých příčin však bývá velmi často zahaleno mnoha nejasnostmi a záhadami, které dodnes stojí na vratkých pilířích hypotéz. V třiceti dvou systematicky seřazených podkapitolách je obrazovou formou zachyceno a vysvětleno, jak k těmto anomáliím a trofejovým deformacím dochází a jaké jsou jejich možné příčiny. Na samý závěr se v publikaci věnuji problematice měrné hmotnosti parožní a lebeční tkáně a mechanickým vlastnostem paroží, zejména pak ve vztahu k CIC metodě hodnocení srnčích trofejí. Veškeré své poznatky a závěry, které jsem v této oblasti učinil jsem opřel o dlouholetá praktická pozorování jedinců chovaných v zájmových chovech a volných honitbách a zejména pak o vlastní exaktní práce spojené s výzkumem biologie srnčí zvěře. Tato aktuálně vydaná monografie přináší do současné myslivecké praxe spoustu nových, dosud nepublikovaných poznatků a vyvrací mýty a dogmata z myslivecké praxe, které byly po desetiletí generalizované a jejichž platnost pozbývá obecného charakteru. Příprava publikace byla finančně i časově velmi náročná. Jen samotné pořízení obrazového materiálu v množství desítek tisíc fotografií zabralo bezmála 14 let mého života. Velice rád bych na tomto místě poděkoval všem sponzorům a inzerentům, kteří dílo finančně podpořili a díky kterým tato publikace spatřila světlo světa.
Děkuji Krajské veterinární správě pro Jihomoravský kraj (inspektorát Blansko) za povolení chovu srnce obecného. Děkuji prof. Červenému za lektorování knihy a jeho odborný recenzní posudek. Děkuji redakci časopisu Myslivost a jeho šéfredaktoru Ing. Jiřímu Kasinovi za reprezentativní prezentaci publikace v odborném periodiku Myslivost a mnoha dalších mysliveckých akcích. Můj dík patří také Radku Bártíkovi za jeho vysoce odborné a profesionální grafické zpracování publikace. Zvláštní poděkování chci však v této knize věnovat mé ženě Ivoně, a to především za její mnohaletou toleranci, trpělivost a podporu finančně náročné záliby, která byla po celých 14 let financována z našich společných rodinných úspor a při níž jsem strávil spoustu času na úkor rodiny. Pavel Scherer
8]
OBSAH
1] ABNORMÁLNÍ SRNČÍ PARŮŽKY A PŘÍČINY JEJICH VZNIKU TVAROVÉ ZMĚNY V DŮSLEDKU MECHANICKÉHO POŠKOZENÍ Poranění parůžků v době růstu Zlomeniny a kontuze lodyh Puchýře a výdutě Poranění pučnic Kyvadlové parůžky Pučnice na atypickém místě Poškození vytlučených parůžků Vliv poranění kostry PATOLOGICKÉ FORMY PAROŽÍ – VLIV PORUCH LÁTKOVÉ VÝMĚNY Vývrtkovité parůžky Gumové parůžky Pokus s vejci Pokus s kostmi Pokus s parůžky Nedotvořené parůžky GENETICKÉ MUTACE A JINÉ PAROŽNÍ FENOMÉNY Srostlé lodyhy Tulipánovité parůžky Křižáci Parůžky lopatovitého tvaru Kamenné parůžky VLIV FAKTORŮ V Y VOLÁVAJÍCÍ STRES POŠKOZENÍ PARŮŽKŮ ABIOTICKÝMI ČINITELI PAROŽNÍ ANOMÁLIE BEZ VLIVU MECHANICKÉHO POŠKOZENÍ PORUCHY PAR AZITÁRNÍHO PŮVODU HORMONÁLNÍ PORUCHY Parukáči Dvouparohatost Srny s pučnicemi a parůžky Kryptorchismus a hermafroditismus Kryptorchidi Hermafroditi
2] MĚRNÁ HMOTNOST PAROŽNÍ A LEBEČNÍ TKÁNĚ SRNCŮ
MĚRNÁ HMOTNOST PAROŽNÍ HMOTY ZÁVĚR HMOTNOSTI LEBEK
3] MECHANICKÉ VLASTNOSTI PAROŽNÍ A LEBEČNÍ TKÁNĚ SRNCŮ
MECHANICKÉ VLASTNOSTI PAROŽNÍ TKÁNĚ MECHANICKÉ VLASTNOSTI LEBEČNÍ TKÁNĚ
10 12 12 52 65 73 91 96 105 113 124 124 134 137 139 140 144 147 147 152 155 157 159 162 163 165 171 173 173 212 214 216 216 217 218 220 228 230 244 246 259
[9
4] VLASTNOSTI PAROŽNÍ TKÁNĚ VE VZTAHU K CIC METODĚ HODNOCENÍ TROFEJÍ
CO JSOU MĚŘIČE VLHKOSTI A NA JAKÉM PRINCIPU PR ACUJÍ? NAVRŽENÉ ZPŮSOBY MĚŘENÍ
260 273 275
5] NEKALÉ PRAKTIKY PŘI MANIPULACÍCH S TROFEJEMI
276
6] REKORDNÍ TROFEJ ČESKÉHO SRNCE
286 294 297
SPR ÁVNÉ POSTUPY PŘI IMOBILIZACI DISTANČNÍ IMOBILIZAČNÍ TECHNIK A
10 ]
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
1] ABNORMÁLNÍ SRNČÍ PARŮŽKY A PŘÍČINY JEJICH VZNIKU
[ 11
12 ]
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
ABNORMÁLNÍ SRNČÍ PARŮŽKY A PŘÍČINY JEJICH VZNIKU Srnčí parůžky se vyznačují značnou různorodostí a velkou tvarovou variabilitou, která v rámci naší lovné zvěře nemá obdoby. Bez nadsázky lze říci, že žádný druh z jelenovitých přežvýkavců nedisponuje tak značnou tvarovou proměnlivostí jako srnec obecný. Osobně jsem přesvědčen, že abnormální srnčí parůžky již na první pohled zaujmou a upoutají zrak každého milovníka srnčích trofejí, zejména pak sběratele a „lovce“ abnormálních trofejí. Neobvyklé tvary srnčích parůžků již odedávna budily zájem myslivců a v mnoha případech také vedly k založení rozsáhlých sbírek srnčích trofejí. Abnormální srnčí parůžky a potenciální příčiny jejich vzniku se tak staly častým tématem mnoha mysliveckých diskuzí a také oblíbenou náplní odborných monografií zaměřených na srnčí zvěř. Každý myslivec se jistě rád pochlubí trofejí uloveného srnce, zvláště pokud jde o tzv. „abnormalitu“. Téměř ve všech našich honitbách se poměrně často vyskytují srnci s různě deformovanými parůžky, o čemž svědčí skutečnost, že se s nimi na každé chovatelské přehlídce v různém počtu lze setkat. Objeví-li se v honitbě srnec s raritními parůžky, vzbudí jistě pozornost každého myslivce a jeho následné ulovení je jen otázkou času, zkušeností a schopností. Po ulovení myslivci pak často diskutují o příčině vzniku abnormality spojené s deformací či asymetrií parůžků. V této rozsáhlé obrazové kapitole se pokusím popsat pravděpodobné příčiny vzniku konkrétních parožních anomálií. Nedostatek odborných výzkumných prací a neskutečně rozsáhlý polymorfismus srnčích parůžků je pravděpodobnou příčinou, proč do dnešní doby nelze jednoznačně vysvětlit skutečné příčiny vzniku konkrétních tvarových změn a deformací srnčího paroží. V mnoha případech jsou abnormality tvořeny celým komplexem souběžně působících vnějších a vnitřních faktorů, ovlivňujících tvorbu srnčích parůžků. Proto zdůrazňuji, že níže popisované příčiny parožních anomálií by měly být posuzovány v kontextu s ostatními faktory! Mezi nejrozšířenější faktory mající vliv na podobu parůžků patří nejrůznější mechanická poranění pučnic a parůžků v době jejich růstu, hormonální poruchy, poruchy látkové výměny, choroby, parazité, infekce, poranění kostry, působení toxických látek, ale také sociální stres v době tvorby parožní hmoty. Osobně jsem přesvědčen, že v této kapitole se každý milovník srnčí zvěře a zejména pak milovník abnormalit doslova pokochá řadou naprosto jedinečných a zcela unikátních srnčích trofejí s různými deformacemi
a tvarovými odchylkami, které jsem v průběhu let svého výzkumu fotograficky zdokumentoval.
TVAROVÉ ZMĚNY V DŮSLEDKU MECHANICKÉHO POŠKOZENÍ Poranění parůžků v době růstu
Mezi myslivci nejvyhledávanější a sběratelsky nejcennější trofeje patří parůžky, které se výrazně vymykají běžnému standardu, a tedy výrazně se oddalují jejich obvyklému tvaru. Nejrozmanitější deformace parůžků pak vznikají při jejich mechanickém poranění v době růstu. Pro pochopení všech souvislostí spojených s tvorbou abnormalit pokládám za důležité sdělit, že za rychlým růstem parožní tkáně stojí neobyčejně intenzivní prokrvení, podmíněné růstem a funkcí cévního systému. Mezi lýčím a rostoucím parůžkem je vytvořena bohatě rozvětvená síť cév, jimiž krev přivádí do parůžku stavební látky. Nejjemněji jsou cévy rozvětveny v chrupavčité tkáni růstového vrcholu parůžků, což je v oblasti vývoje abnormalit hlavní důvod, proč při poraní parůžků v časné fázi růstu vznikají nejrozmanitější deformace a tvarové odchylky. Všeobecně je známo, že při rozsáhlém poranění růstového vrcholu vyrůstají neobvyklé parožní útvary a rozličné, přímo až bizarní tvary. Navzdory skutečnosti, že jsou srnci v době, kdy mají parůžky v lýčí, zvlášť opatrní, dochází u nich často k poraněním, která podle místa a rozsahu mohou následný vývoj parůžků silně ovlivnit. Největší nástrahou dnešní „civilizované doby“ jsou rozličná drátěná oplocení lesních kultur a pastvin, do kterých vyrušená a štvaná zvěř často při svém útěku naráží. Měkký a krví prosycený růstový vrchol je velmi snadno především tlakem zranitelný, a tak k jeho poškození může dojít i při zcela nevýznamném poranění. Lehká poškození tlakem, úderem nebo nepatrné tržné rány v lýčí se většinou vyhojí rychle a bez dalších vážných následků pro celkový vzhled parůžků. Nesmí ovšem dojít k vážnějšímu poranění lýčí nebo poškození vyživovacího cévního systému. Následky nevýznamných poranění se na vytlučených parůžcích dají hledat jen velmi obtížně. Také již na čerstvě dorostlých parůžcích se mechanická poranění většinou opticky neprojevují. Naproti tomu vážnější odřeniny či kontuze vyživujícího lýčí, resp. hluboké tržné rány ronícího se paroží, zanechávají na hotových parůžcích již zřetelné a zpravidla také trvalé následky v podobě různých optických defektů a jizev.
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
Pokud se k mechanickému poškození paroží, vzniklému v období raného růstu, přidá i často druhotná infekce, mívá to většinou za následek deformaci lodyh různého rozsahu a charakteru. Většina mechanických poranění rostoucích parůžků v lýčí mají však jedno společné – jejich následky se na takto poraněném paroží promítnou jen v roce, ve kterém k poranění došlo. Po shození parůžků (nedošlo-li při jejich shazování současně také k mechanickému poškození pučnic různým vlomením) nasazuje srnec parůžky již zcela běžného a typického tvaru. Nejcitlivější a mechanicky nejzranitelnější je právě růstový vrchol parůžků. Tato výrazně měkká a současně velmi prokrvená oblast je již pro svou exponovanou polohu zvláště náchylná k jakémukoliv poranění. Následkem prudkého nárazu na tuto růstovou tkáň může dojít k výraznému poranění či přímo k rozsáhlému vnitřnímu nebo venkovnímu krevnímu výronu a následné mechanické destrukci vytvářené parožní tkáně. Stupeň, rozsah a způsob poranění pak rozhoduje o tom, jakým směrem se budou nově tvořené parůžky dále vyvíjet. Obecně lze konstatovat, že čím dříve od započetí ronění nového paroží dojde k mechanickému poranění, tím větší a rozsáhlejší abnormalita vzniká. Na mnou pořízených doprovodných snímcích jsem detailně zachytil vývoj parůžků tříletého srnce, kterého již sedmým rokem chovám ve svém chovném zařízení. Z důvodu mechanického poškození růstového vrcholu lodyh v době jejich časného růstu vyprodukoval tento jedinec abnormální trofej, která se výrazně odchylovala od běžného standardu parůžků. Tyto obrazové materiály považuji v oblasti biologie parožení za nesmírně cenné, neboť ve volné přírodě je zcela nemožné a prakticky neuskutečnitelné detailně a periodicky zdokumentovat vývoj trofeje konkrétního jedince následkem poranění. Jak jsem již uvedl výše, nejrozmanitější znetvořeniny a deformace vznikají zpravidla při zranění parůžku v době jeho růstu. Čím je stav vývinu parůžku časnější, tím větší porucha vzniká. Je-li poraněna právě zavalená tvořivá plocha pučnice na samém počátku růstu, snadno pak dochází k rozdělení základní lodyhy na více v růstu samostatně pokračujících lodyh. Tímto způsobem tak může vznikat mnohotvárný „keříkovitý“ parůžek, jehož sekundární lodyhy mají již jen omezenou schopnost pro tvorbu dalších výsad. Při destruktivním zničení růstové tkáně, například nárazem na tvrdou překážku, začne z otevřené rány intenzivně vytékat či přímo tryskat velké množství krve. Dle charakteru a rozsahu poranění cévního systému tak může srnec
během krátké doby utrpět ztrátu i několika desítek mililitrů krve. Krev z poraněné cévy z počátku „tryská“ přímo v rytmu pulsují činnosti srdce. To znamená, že s každým srdečním stahem vystříkne anebo vyteče určité množství krve. Tuto situaci je možno velmi výstižně připodobnit k arteriálnímu krvácení u člověka. Přísun krve do parůžku při jejich poranění může být centrální nervovou soustavou jednostranně regulován či dokonce reflexivně zcela zastaven. Krvácení je tedy sofistikovanou centrální nervovou soustavou velmi významně regulováno a podle rozsahu, závažnosti a charakteru daného poranění cévního systému dále usměrňováno. Proto je tedy naprosto nemožné, aby srnec následkem mechanického poranění rostoucích parůžků zcela vykrvácel. A to ani v případě totální destrukce parožní tkáně rostoucích parůžků a s tím spojené následné destrukce cévního a nervového systému. V těchto případech se již na likvidaci utrpěného zranění významně podílí i srážlivost krve a reflexivní schopnost zástavy krvácení. Na doprovodných snímcích jsem zachytil srnce různých věkových tříd s různými typy a závažnostmi poranění rostoucích parůžků, při kterých jedinci utrpěli ztrátu určitého množství krve. Čerstvě poraněná růstová oblast je následně velmi rychle regenerována a za několik hodin je uzavřena nově vytvořeným strupem z krve (krev po styku s kyslíkem se na ráně rychle sráží). Po několika dnech se tato oblast zcela pokryje lýčím a novým ochlupením. Z předchozí totálně zničené parožní tkáně se tak brzy vyvine zcela nová růstová oblast, která může následně vyvolat růst výrazně atypických útvarů. Vyhojení někdy velmi rozsáhlého poranění si však vždy vyžádá velké množství krve. Tak je cévním systémem zajištěn přísun značného množství stavebních látek. Následkem této skutečnosti pak může srnec vyprodukovat velký podíl parožní hmoty. U „zdravých“ standardních parůžků je objem obou lodyh téměř vždy totožný. V případě vážných poranění mohou parůžky vlivem nekoordinovaného a neusměrněného ronění parožní hmoty dorůst do značně rozměrných útvarů, které mohou takto získat objem několikanásobně větší než by tomu bylo u jinak „zdravého“ parůžku. V souvislosti s neusměrněným a nekoordinovaným růstem parožní hmoty v důsledku mechanického poškození mi můj kamarád popisoval případ, kdy na honu pořádaném na drobnou zvěř srnec narazil čelně do stromu a zcela destruktivně si zničil oba ronící parůžky. Zranění parůžků vypadalo z počátku velmi hrozivě, během krátké chvíle celou
[ 13
14 ]
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
srnčí hlavu zalila krev z cévního systému. Tento jedinec byl v průběhu celého zimního období periodicky pozorován. Ze zbytků parožní tkáně se po zcela úspěšně regeneraci vytvořily nové růstové oblasti, které podnítily růst několika dalších, dílčích lodyh. V polovině února byl srnec pozorován s objemnou abnormální trofejí, která měla podobu keříkovitého tvaru s pěti samostatnými lodyhami na každé pučnici. Naposledy byl srnec spatřen koncem března, kdy měl parůžky již částečně vytlučené. Od této doby se po něm jakoby slehla zem. Srnce nikdo nikdy neulovil ani nebyl nalezen uhynulý.
Na snímcích jsou zachyceny přímo unikátní a velice rozličné tvarové deformace, které vznikly následkem mechanického poranění parůžků v době růstu. Stupeň, rozsah a způsob poranění rozhoduje o tom, jakým směrem se budou nově tvořené parůžky dále vyvíjet. Čím dříve od započetí ronění nového paroží dojde k mechanickému poranění, tím větší a rozsáhlejší abnormalita vzniká.
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
[ 15
16 ]
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
[ 17
18 ]
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
[ 19
20 ]
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
[ 21
22 ]
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
Abnormální srnčí parůžky a příčiny jejich vzniku
[ 23