různé
Jiří Holubec – Ave Maria VÁCLAV KRAHULÍK
Summary The work is an analysis of the spiritual composition Ave Maria by Jiří Holubec (North Bohemian composer) for soprano and piano (originally for mixed choir). The analysis is mainly focused on harmonic phenomena. It also confronts the Latin text with a harmonious statement, examines the tectonics of the work, the tonal plan and seeks the possibility of interpreting selected places in the context of notographic notation Ave Maria Jiřího Holubce byla napsaná v roce 2004 pro sbor místní univerzity v Cortlandu (stát New York /Cortland State University/) a zazněla na Festivalu česko-americké hudby v témže roce. Na popud sopranistky Dagmar Zelenkové vznikla v roce 2020 skladba nová, též s názvem Ave Maria, napsaná pro zpěv s doprovodem klavíru. Nejedná se o transkripci, nýbrž o dílo, které pouze motivicky vychází z původní sborové kompozice. Skladba začíná recitací latinské modlitby Ave Maria. Dle zápisu v partu ji má potichu odříkávat pianista. V pátém taktu (do recitace) nastupuje soprán a capella s prostou melodií v tónině a moll s frygickými názvuky – v konci první fráze v t. 9 spočine melodie na tónu b1. V další frázi se melodie téměř opakuje, přidává se však klavír s jemnými duchovními názvuky imitačního kontrapunktu s organálním harmonickým postupem. Konec fráze je v melodii (v t. 14) opět frygicky zabarven tónem b1 a v klavíru podpořen měkce malým septakordem g-b-d-f (v t. 14 na 2. době). V a moll je frygický kvintakord postaven na sníženém druhém stupni – b-d-f – B dur, septakord g-b-d-f tedy z jeho funkčnosti nikterak nevybočuje (ve dvanácti-funkčním systému K. Risingera je diskutovaný akord chápán jako frygický). I následující akord (t. 15, 3. doba) e-g-b-d (extrahovaný z výsledné vertikály) můžeme
146
chápat za jakousi kombinaci frygického (podle Risingera) akordu s dominantním basem e. (Notový příklad 1) Následuje část Rubato, quasi recitativo, která je komponovaná s minimálním doprovodem klavíru, jenž jako by jemně přitakává vzrušenější „sopránové výpovědi“. Okruhová tonalita zřetězených mediant doprovodných akordů – a moll – c moll – e moll (t. 18, 20, 21) dodává místu tajemný charakter. V t. 22 náladu přeruší náhlý dynamický i harmonický zvrat. Ve forte zazní akord (kvartsextakord) b moll, který je vzhledem k doznělému akordu e moll v tritónovém poměru. Ostrý dynamický i harmonický vpád podtrhuje duchovní text – Benedicta tu in mulieribus,... (požehnaná si mezi ženami). (Notový příklad 2) Konec fráze se opět pohybuje jak melodicky, tak harmonicky ve „frygické provenienci“ (v klavíru zní akord g moll, jehož tóny melodie „kopíruje“ – t. 23–25) – tentokrát ji cítíme až po „rozvodu“ do tóniny a moll (cítíme to i díky jevu plynoucímu z distanční hierarchie – v úvodní části se harmonický jev dvakrát exponoval). (Notový příklad 3) V části Moderato skladba vrcholí jak dynamicky, tak svou dramatičností. Přesto se autor „snaží“ potlačovat pompézní či okázalé vyznění. Ve vrcholové ploše je nejsilnější psaná dynamika forte. Klavírní faktura je sice zhuštěná, ale zní v poměrně
aura musica 12/2020
