Hudební výchova na pokraji… revize RVP

JAN PRCHAL

Summary

Music education currently faces several problems – in the permanent danger of its weakening as an integrative independent subject in revisions of curriculum, due to insufficient support from the management of a number of primary schools and low levels of teaching that reduce prestige in the eyes of teachers, students and parents, and last but not least ostracization of the subject at the time of distance learning. One of the possible solutions is the implementation of another key competence called cultural awareness and expression. Hudební výchova je ve velmi nezáviděníhodné pozici a mám dojem, že v novodobé historii našeho demokratického státu nikdy nebyla do takové míry ohrožena. Prvním a nejvíce viditelným projevem je dopad covid pandemie a z ní vyplývající distanční formy vzdělávání, na kterou jsme nebyli připraveni. Tím myslím oblast vzdělávání obecně. Dopad na oblast Umění a kultura a konkrétně na HV je devastující. Předmět, dlouhodobě vnímán jako oddechový, vedlejší, měkký, … nejen, že nebyl do on-line výuky zařazován, ale vedením škol byl ve velké míře z distanční výuky odstraněn (jako „zatěžující“). V důsledku tohoto přístupu řada žáků neabsolvovala výuku HV po téměř jeden a půl školního roku. Žádnou hudební výchovu. Nahlédnu-li na tento problém z druhé strany – nelze se divit: HV je na mnoha školách předmětem přehlíženým a prakticky nepodporovaným – jak materiálně (moderní vybavení, současné technologie, samostatné učebny atd.), tak ve sféře podpory pedagogů, kteří v řadě případů předmět vyučují bez odborné přípravy jako doplnění úvazku. Úroveň výuky a výsledky takto pojatého vzdělávání tomu odpovídají a hudební výchově na mnoha školách z tohoto důvodu chybí potřebná prestiž. Pak se nelze divit, že je považována za nadbytečnou, což uvádím jako eufemismus pro slovo zbytečnou. To je nepochybně jeden z důvodů, proč do on-line pojaté distanční výuky na řadě škol nebyla zařazena. To je samo o sobě trestuhodné a je to porušením vyhlášky. Nutno také uvést, že samotné MŠMT nevnímá HV v celé její šíři jako předmět multidisciplinární a integrativní – v podstatě ji vnímána jako „zpěv“. Ten je jednou z klíčových činností, ale nikoli jedinou. Ale jen tak se mohlo stát, že (nebýt otevřeného dopisu AUHV ministru školství z října roku 2020, který na tuto skutečnost upozornil) měla být HV z důvodu zařazení zpěvu a vokálních činností mezi rizikové aktivity z učebních plánů distanční výuky zcela vyřazena. Další skutečností, která podporuje mé tvrzení v úvodu, je trvalé oslabování oblasti Umění a kultura v systému našeho vzdělávání. To se mimo jiné projevuje v dosavadním průběhu revizí RVP ZV. Nejmarkantnějším projevem nekoncepčnosti a značné chaotičnosti je Opatření ministra školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání zveřejněné 1. února 2021 s naprosto nekompetentními redukcemi obsahu učiva předmětu hudební výchova na I. i II. stupni ZŠ. Ostatně právě obsah tohoto dokumentu společně se snížením hodinové dotace oblasti Umění a kultura

z dosavadních 10 na 9 hodin na II. stupni základních škol v důsledku zavedení Digitální kompetence do RVP ZV a posílení hodinových dotací předmětu Informatika byly důvodem k uspořádání konference Hudební výchova pro třetí tisíciletí III. Nebudu se věnovat konkrétním redukcím, pro které se dle mého mínění zcela oprávněně ujalo označení škrty, neboť jejich absurdní neodbornost si uvědomilo i MŠMT. Již v únoru byl zveřejněn dopis zástupce náměstka pro řízení sekce vzdělávání, sportu a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Jaromíra Berana (č. j.: MSMT-5414/2021-2), který považuji za svého druhu dementi výše zmíněných a reálně neobhajitelných kroků. V souvislosti s implementací klíčové digitální kompetence došlo v tzv. malé revizi (ostatně dodnes uspokojivě nevysvětlené) k úpravám a redukcím předmětů napříč vzdělávacím spektrem, včetně vzdělávacího oboru Umění a kultura. Zde se zcela nelogicky redukovalo i v obsahu prvního stupně, kde k navýšení výuky ICT nedošlo. Nejviditelnějším projevem je pak snížení hodinové dotace oblasti Umění a kultura z 10 na 9 hodin, což bylo a je nejvíce reflektováno a vnímáno – a připusťme, že zcela právem – jako další projev dlouhodobého oslabování této oblasti nejen fakticky, ale v důsledku i v očích nejširší veřejnosti. Nedovolil bych si tvrdit, že zařazení digitální gramotnosti a příprava tohoto dokumentu nebyla provedena kompetentně, velké výhrady mám ale k samotné realizaci, která nebyla dobře komunikována a v podstatě se zúžila na redukce (a zde se opět nebojím použít slova škrty) v obsazích některých předmětů. Vzhledem ke skutečnosti, že byly provedeny (a nyní hovořím pouze za hudební výchovu) naprosto nesmyslně, nekompetentně a v podstatě bez porozumění tomuto oboru, je logické, že se vzedmula vlna negativních reakcí napříč pedagogickou veřejností a naše konference je jedním z jejích projevů. Osobně se nedomnívám, že snížení hodinové dotace oblasti Umění a kultura na 9 hodin zásadní měrou ovlivní výuku hudební výchovy na druhém stupni základních škol. Tradičně měla z původní 10hodinové dotace hudební výchova hodiny 4 a obvykle výtvarná výchova 6 hodin, takže dotčeni se patrně více cítí kolegové výtvarníci. Chci zdůraznit, že hudební výchova je povinným předmětem aměla by být vučebních plánech po celých 9 let povinné školní docházky. Je smutnou skutečností, že tomu na některých základních školách nebylo ani před 1. únorem 2021 a vinit z této skutečnosti pouze poslední zmíněné kroky by bylo mylné. Je to nepochybně otázka směřující k ředitelům dotčených základních škol. Obvyklou odpovědí je, že v takovém případě vedení školy vyhlášku neporušuje a odvolává se na Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se mění Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání č. j.: 15523/2007-22 z 26. června 2007, v jehož důsledku je tato úprava možná1. Výklad a realizace záleží tedy pouze na řediteli školy a jeho kompetentnosti. Jestliže hudební výchovu ze školního vzdělávacího programu z jakéhokoli důvodu (často zcela jednoduchého – nemá ve sboru odborně připraveného pedagoga) vyřadí, dokládá tím svou kompetentnost a kulturnost. Oslabování oblasti Umění a kultura vnímám jako dlouhodobý problém a jak vidno podle posledních kroků zde zmíněných, tato tendence by měla patrně pokračovat v realizaci strategie 2030+. Kroky zveřejněné bez předchozího upozornění 1. února ve zmíněném Opatření… svědčí o hlubším neporozumění této oblasti a jejímu významu. Dle mého názoru se v budoucnu negativně projeví nejen v celé oblasti naší kultury, ale v širším společenském kontextu. Nejenom proto požadujeme zavedení další klíčové kompetence, kterou nazvěme shodně s Evropskou komisí Kulturní povědomí

a vyjádření.

Naše společnost prožívá velmi složité období a jedním z důsledků je téměř absolutní krize důvěry v instituce, v řízení státu. Nemohla se vyhnout ani segmentu školství a zveřejnění Opatření… z 1. února tuto ne-

důvěru pouze prohloubilo a akcelerovalo vlnu odmítavých reakcí vůči těmto krokům (potažmo i probíhající reformě a institucím, které tyto kroky připravují a realizují). Právem je kritizována netransparentnost a neprůhlednost stávajícího procesu. V dopisu zástupce náměstka pro řízení sekce vzdělávání, sportu a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Jaromíra Berana z února tohoto roku je uvedeno, že při snížení hodinové dotace ve vybraných oblastech došlo současně k redukci očekávaných výstupů a že redakci těchto změn provedl Národní pedagogický institut. V této ministerstvem školství zřizované instituci dlouhodobě zodpovídá za oblast Umění a kultura PaedDr. Markéta Pastorová. Na on-line schůzce iniciované Společností pro hudební výchovu na MŠMT dne 18. února 2021 jsem jí adresoval konkrétní dotaz, kdo je autorem těchto redukcí a kdo je za ně tedy odpovědný. Odpověď byla zcela nekonkrétní a natolik absurdní a nepřijatelná, že vedla SHV ČR k vyjádření naprosté nedůvěry PaedDr. Pastorové jako odpovědné osobě za oblast Umění a kultura – Národnímu pedagogickému institutu bylo stanovisko SHV ČR odesláno 9. března 2021. Nutno uvést, že toto nebyl jediný důvod, který nás k tomuto kroku vedl. Kritizujeme mimo jiné neprůhlednost a netransparentnost výběru spolupracovníků a členů odborných pracovních skupin, kde dle našeho názoru hrají roli i sympatie a antipatie osobního rázu. Další ohrožení hudební výchovy jako svébytného integrativního vyučovacího předmětu vidím v tendencích jejího slučování s jinými výchovnými předměty (výchovou taneční, výchovou filmovou, výchovou dramatickou, …) v hybridní všeobjímající předmět. Uvedené tendence jsou velmi nebezpečné a nápravy těchto nedomyšlených kroků velmi obtížné, ne-li nemožné, jak ostatně dokládají zkušenosti našich kolegů ze Slovenska, Polska nebo Maďarska. Efektivně a kompetentně vyučovaná hudební výchova prvky a obsahy výše zmíněných předmětů v různé míře obsahuje, což lze prohlásit i o kompetencích digitálních. Pozornost by se podle mého názoru měla soustředit na přípravu pedagogů na akademických pracovištích, zejména katedrách hudební výchovy pedagogických fakult. Je smutnou skutečností, že realita těmto konkrétním potřebám zatím odpovídá pouze výjimečně. Nastíněné okruhy problémů tvoří svého druhu komplex, který v určité synergii neutěšené postavení hudební výchovy prohlubuje. Naskýtá se otázka, jak z toho ven? Přístupů k řešení může být celá řada a je výzvou do nastávajícího období, jak problematiku uchopit a řešit. Za klíčovou považuji Strategii 2030+, a proto je nutné, aby celý proces byl transparentní, počínaje výběrem osobností, které budou tvořit odborné pracovní skupiny. Dosud tomu tak nebylo. V maximální míře by do procesu revizí měli být zapojeni pedagogové z praxe. To je během na delší trať – jak ale naložit se současnou, v mnoha případech neutěšenou, situací na školách? SHV ČR by velmi ráda spolupracovala s Asociací ředitelů základních škol, neboť podle našeho přesvědčení jsou to právě paní ředitelky a páni ředitelé, kteří situaci mohou zásadním způsobem ovlivnit a změnit. Naše společnost nabízí dlouhodobou metodickou a praktickou podporu, zejména pak pedagogům, kteří vyučují předmětu neaprobovaně, bez předchozí odborné přípravy. Zkušenosti z Letních dílen HV, na kterých je pro tyto pedagogy zřizována speciální studijní skupina, nás opravňují k mírnému optimismu. Jako smysluplný a přínosný projekt shledáváme Hudbu do škol Edukačního oddělení České filharmonie a fungování regionálních center v rámci celé republiky. Nesmírně důležitá je pak medializace problematiky hudební výchovy a uměleckého vzdělávání obecně s důrazem na její nezastupitelnost v harmonickém rozvoji osobnosti. Velmi důležitou roli by měla sehrávat Česká školní inspekce. Jak při inspekční činnosti na školách, tak při přípravě testování by neměla klást důraz na zjišťování encyklopedických znalostí formálního charakteru, ale koncipovat šetření s vědomím, že klíčovou rolí hudební výchovy a výchov obecně jsou jiné kompetence.

Období distančního vzdělávání potvrdilo, že naši pedagogové, paní učitelky a páni učitelé, tyto situace, na které nás nikdo nepřipravoval, zvládli. S větší, menší nebo nulovou podporou, a dokázali tak, že jsou kreativní, zodpovědní, obětaví a kompetentní. Na nich totiž naše školství stojí. Proto jsem přesvědčen, že právě oni by se měli spolupodílet v co největší míře na procesu revizí, protože disponují tím, co úředníkům velmi často chybí – znalost situace v terénu vyplývající z každodenního styku s žáky a školní realitou. Proto tuto konferenci chápeme i jako poděkování za jejich zvládnutí distančního vzdělávání, které se (alespoň v to pevně doufám) chýlí ke konci. I přes výše uvedená slova bych si přál, aby jednání konference nebylo konfrontační, ale abychom se snažili hledat optimální postup, jak v revizích pokračovat. Smysluplně, odborně, srozumitelně a především transparentně. Jistě jste zaznamenali množství reakcí, článků, otevřených dopisů, které byly emocionálně vyostřené. Nedomnívám se, že je to tou optimální cestou či způsobem jak pokračovat – což ovšem neznamená ustupovat praktikám, které v současnosti na klíčových institucích nezřídka panují. Pokusme se tedy věcně argumentovat a vzájemně si naslouchat. Abychom to, co se pokazilo, napravili. Doufám, že Vás příspěvky zaujmou podobně jako přímé účastníky on-line konference, jejichž počet chvílemi přesáhl čtyři stovky, a budou pro vás inspirací a impulzem k aktivní účasti na dalších podobných akcích – např. na Letních dílnách hudební výchovy zde na Katedře HV v Ústí nad Labem, on-line setkáních během školního roku nebo Hudební olympiádě ČR, jejíž finále proběhne v únoru 2022. Na závěr cituji slova svého kolegy PhDr.Petra Zemana, Ph.D.: „V rozvrhu základních škol jsou pouze tři předměty, které nerozvíjejí exaktní vědomosti, ale nechávají růst osobnostní kvality žáků v oblastech, jež je těžké pojmenovat, však o to snazší zpochybňovat. Je to hudební, výtvarná a tělesná výchova. Bez nich vychováváme stroje, jimž unikne ta část života, kterou nelze zachytit matematickými vzorci.“ Nenechejme si hudební výchovu vzít!

Poznámky

1 Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů Hudební výchova a Výtvarná výchova (vypouští se a nahrazuje) oblasti je realizován ve všech ročnících základního vzdělávání.

Résumé

Hudební výchova v současnosti čelí několika problémům – v rámci revizí trvalému nebezpečí jejího oslabování jako integrativního samostatného předmětu, v důsledku nedostatečné podpory ze strany vedení řady základních škol a nízké úrovní výuky snižování prestiže v očích pedagogů, žáků i rodičovské veřejnosti a v neposlední řadě ostrakizace předmětu v době distančního vzdělávání. Jedním z možných řešení je zavedení další klíčové kompetence Kulturní povědomí a vyjádření. Klíčová slova: SHV ČR, PF UJEP Ústí nad Labem, Hudební výchova pro třetí tisíciletí, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Národní pedagogický institut, revize RVP ZV, oblast Umění a kultura, Strategie 2030+, hudební výchova jako integrativní předmět, klíčová kompetence Kulturní povědomí a vyjádření, role ředitelů škol. Keywords: Society for Music Education of the Czech Republic (SHV ČR), Faculty of Education of University UJEP Ústí nad Labem, Music Education For the Third Millennium, Ministry of Education Youth and Sports, National pedagogical institute, revision of the Framework Educational Programme for Basic Education, Art and Culture field, Strategy 2030+, music as an integrative subject, key competency of cultural awareness and expression, the role of headmasters.

PhDr. Jan Prchal je pedagog, lektor, autor učebnic, učebních textů a metodických materiálů, popularizátor, od roku 2002 předseda SHV ČR. V současné době působí jako pedagog a zástupce ředitelky na ZŠ a ZUŠ Jabloňová Liberec, škole s rozšířenou výukou HV, je odborným asistentem Katedry hudební výchovy PF UJEP Ústí nad Labem a Katedry hudební výchovy PedF UK Praha, spolupracovníkem MŠMT ČR a členem prezídia České hudební rady při UNESCO. Leader libereckého Regionálního centra HV, hlavní organizátor LDHV a Hudební olympiády ČR. V průběhu revize RVP byl koordinátorem revizní pracovní skupiny HV při NÚV Praha.