Pozdrav z Polska

GABRIELA KARIN KONKOL

Vážené dámy a pánové Jmenuji se Gabriela Konkol a jsem národní koordinátorkou EAS pro Polsko. Pracuji na Hudební akademii Stanisława Moniuszka v Gdaňsku. Cítím se poctěna, že se mohu zúčastnit konference Hudební výchova ve třetím tisíciletí na vaší Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Svůj příspěvek jsem nazvala Problematika hudební výchovy v Polsku ve světle reforem vzdělávacího systému. Příspěvek seznamuje s problematikou hudební výchovy v Polsku ve světle reforem vzdělávacího systému v historickém a soudobém kontextu. Vzdělání prostřednictvím umění získává v současném světě stále větší význam. Umění by proto mělo být základem vzdělávání. Z hlediska praxe hudební výchovy je důležitá raná a systematická výchova, která rozvíjí estetickou a hudební citlivost. Je třeba zdůraznit pozitivní dopad hudební výchovy na celkový a hudební vývoj dítěte. Zvláštní význam vidíme v roli hudby jako prvku podporujícího výchovu dítěte od útlého věku. Hudba obohacuje vnitřní svět, učí kultuře, disciplíně, koncentraci, díky níž dítě lépe poznává okolní realitu. Hudební zážitky, radost, stimulace fantazie, kreativita a vnitřní obohacení dítěte jsou cennými hodnotami pro jeho osobnostní rozvoj. V 60. letech se začal vytvářet a zavádět polský koncept hudební výchovy. Tento koncept byl založen na víře, že stávající školní osnovy v oblasti výuky hudby (předmět Zpěv) nesplňují měnící se potřeby civilizace a kultury a požadavky estetické výchovy. Autoři polského konceptu čerpali ze zkušeností a bohatství zahraničních systémů a metod, jako jsou Carl Orff, Emil Jaques-Dalcroze, Zoltan Kodaly, James Mursell a Celestyn Freinet. Maria Przychodzińska, vynikající postava v oblasti hudebního vzdělávání v Polsku, přemýšlela o konceptu, který by jí umožnil sdělit studentům hodnoty považované za nejdůležitější v hudební kultuře. Vytvořený pluralitní koncept hudební výchovy vytvořený na tomto základě bere v úvahu různé formy činnosti prováděné během hudebních hodin na všeobecně vzdělávacích školách. Zahrnuje obsah a formy hudební výchovy ve čtyřech oblastech: 1. předvádění projevu (zpěv, hra na nástroje, pohyb s hudbou), 2. hudební tvořivost (svobodný projev, řízená tvořivost), 3. hudební vnímání, 4. integrace hudby s ostatními oblastmi estetické výchovy. Důležitým prvkem koncepce je integrace umění – hudby, výtvarného umění, literatury, pohybu, tance, filmu a divadla, avšak s odborným vzděláním učitelů v těchto uměleckých oblastech. Je třeba zdůraznit, že integrovaná estetická výchova je legitimní, ale nesmí nahrazovat hudební, uměleckou nebo literární výchovu. Tento koncept se tehdy stal základem pro utváření školních osnov. Po pádu komunismu v Polsku v roce 1989 začaly komplexní systémové změny, které v pozdější fázi vedly také k reformě vzdělávacího systému. Reforma tohoto systému začala 1. září 1999 a zavedla nové typy škol, jako je šestiletá základní škola, tříletá nižší střední škola, střední školy: tříletá střední odborná škola, čtyřletá střední škola, technická škola. Souviselo

to s transformací dvoustupňového vzdělávacího systému platného od roku 1968 na třístupňovou strukturu. Významné transformace se týkaly změn v základních osnovách, v systému hodnocení a v požadavcích na studenty. Součástí reformních opatření byl také systém vzdělávání a přípravy pedagogických pracovníků, způsob odměňování učitelů a program, jak propagovat učitelskou profesi. Díky reformě vzdělávacího systému v Polsku mohou učitelé vytvářet vlastní programy. Vzdělávací systém předpokládá značnou autonomii učitelů, která vede k osvobození a k jejich tvůrčímu přístupu k výuce. V souladu s touto reformou bylo zavedení integrovaného vzdělávání zavedeno v 1., 2. a 3. ročníku základní školy. Jednotlivé předměty, jako například: polský jazyk, matematika, životní prostředí, hudba, umění, technologie a tělesná výchova, byly integrovány. Jako samostatné předměty byly stanoveny pouze cizí jazyky a katecheze. Vzdělávání uskutečňoval jen jeden učitel integrovaného vyučování podle plánu, který si připravil a přizpůsobil si v něm i čas pro výuku a přestávky pro žákovské aktivity. V této fázi se upustilo od dělení na ročníky. Hodnocení výsledků bylo prováděno nikoli známkováním, ale verbálním popisem. Diskutovanou a problémovou otázkou se stal profil učitele vyučujícího v 1. a 3. ročníku. Tato vzdělávací fáze vyžadovala, aby učitel měl široké spektrum kompetencí. Stávalo se často, že učitelé měli nízkou úroveň vědomostí a dovedností, zvláště hudebních, které jsou potřebné pro rozvoj hudebních schopností dětí. Tento stav v prvních třech ročnících všeobecného vzdělávání trvá dodnes. Hudební výchova je v tomto období často zanedbávána. Proto by bylo důležité, aby hudební výchovu v nejmladších ročnících vedl odborný učitel (hudebník). Předpokládá se také zvýšení hudebních standardů a kvality hudebního vzdělávání v těchto úvodních ročnících, avšak v posledních létech k nějakým podstatným změnám nedošlo. I když byl vzdělávací systém mnohokrát reformován, vykazuje stále rezervy v hodnotné a kompetentní hudební výchově v integrovaném vzdělávání. Zhodnotíme situaci od roku 1999 do roku 2017 v dalším období vzdělávání, které má jako silnou stránku skutečnost, že všechny kurzy vedou odborníci, což platí také pro předmět Hudba. Podle reformy z roku 1999 byl tento předmět vyučován po dobu jedné hodiny týdně v ročnících IV. a V. a pouze na některých školách v ročníku VI. Na třetím stupni vzdělávání po dobu 2 let byla také 1 hodina hudby týdně (druhý rok jako nepovinná umělecká činnost) a na posledním – 4. stupni (střední škola) nebyla ani jedna hodina hudby. Pouze na středních školách ve třídách s hudebním zaměřením se děti vzdělávaly v hudební oblasti a měly velký počet hodin v oblasti hudební teorie i hudebních činností (hry na hudební nástroje). S ohledem na poslední významnou reformu vzdělávacího systému 1. září 2017 se struktura vzdělávacího systému opět změnila: byl vrácen osmiletý školní model (před rokem 1999), nižší střední školy (zřízené v roce 1999) byly zrušeny. Integrovaná výuka v 1. až 3. ročníku základní školy byla ponechána a hudební výchova je nyní povinná ve 4., 5., 6. a 7. ročníku. V současné 3. etapě vzdělávání si mohou studenti prvního stupně základní školy a střední školy technické vybrat hudbu. Stává se to však relativně zřídka, protože předmět byl zařazen do skupiny předmětů, ze kterých si mohou vybrat například: latinský jazyk, starověkou kulturu, filozofii, umění. Od reformy vzdělávacího systému v roce 1999 až dosud bylo k základním vzdělávacím programům vydáno několik vyhlášek ministra národního školství. Změny ve struktuře počátečního vzdělávání vedly ke snížení významu předmětu Hudební výchova na všeobecně vzdělávacích školách. Zachovává se tendence marginalizovat hudební výchovu, což je ovlivněno i celkově nízkým počtem hodin tohoto předmětu v celém cyklu povinné výuky žáků. Kromě toho došlo také k několika „experimentům“. Základní vzdělávací program pro všeobecné vzdělávání

zavedl předmět v základní škole s názvem Umění od školního roku 1999/2000. Ten nahradil předchozí dva předměty: hudbu a umění. Stěžejní osnovy tohoto předmětu zahrnovaly obsah související s výtvarným uměním a hudbou. Taková akce způsobila velký chaos i v hodnocení studentů. Je obtížné hodnotit dohromady rozvoj hudebních a výtvarných schopností u dětí. Velké těžkosti jsou také s přípravou specialistů pro výuku tohoto předmětu. Učitelé byli do jisté míry donuceni doplnit si kvalifikaci, a tak hudebníci studovali postgraduálně výtvarné umění a opačně. Není těžké si představit, jaké to mělo důsledky. Naštěstí se situace změnila ministerským nařízením, aby se upustilo od vyučování „umění“ jako samostatného předmětu. Na závěr bych chtěla zdůraznit, že je velmi nutné, aby školské orgány měly promyšlený přístup k podpoře hudební výchovy pro všeobecně vzdělávací školy. Je to důležité právě proto, že tyto školy vychovávají z dětí a mládeže možné hudebníky a hudební amatéry.

Originál upravil do češtiny doc. PaedDr. Miloš Kodejška, CSc. Dr. Gabriela Karin Konkol, národní koordinátorka EAS pro Polsko, Akademia Muzyczna imienia Stanisława Moniuszki w Gdańsk.