A co dál

MARTIN GROBÁR

Summary

The article presents questions on the development of collective music pedagogy in primary education from the perspective of practical experience during pandemic precautions and also from the perspective of planned curriculum changes. The author tries to ask provocative questions that evoke a critical view of the topic. Hudební výchova musela roku 2020 čelit dvěma velkým ohrožením: a) protipandemické omezování v podobě distančního vyučování, rotační výuky, digitalizace učebního obsahu a zákazu kolektivního zpěvu, tance a hry na dechové nástroje; b) uvedení v platnosti tzv. torza připravované revize kurikulárních dokumentů, ve kterém došlo k navýšení IT vzdělávání o čtyři hodiny na úkor snížení dotace oblasti umění a kultura. Vnímáme však také pozvolnou transformaci společnosti ve vztahu ke kultuře a jejímu přijímání (konzumaci). Rád bych se s vámi společně zamyslel nad těmito skutečnostmi. Položil si otázku: kam bychom měli jít dál – a ne jen z krátkodobého výhledu 20 let. Předložím různé provokativní pohledy. To proto, aby vzbudil debatu a aktivitu ve společném praktickém hledání možných cest.

…po reformě kurikula?

Je fakt, že školství se z historického pohledu neustále permanentně reformuje. Dokonce dějiny pedagogiky můžeme do jisté míry vnímat jako dějiny reforem. Současné debaty o reformách školství se budou pravděpodobně opakovat za cca dalších 20 let, což je doba, kterou musíme vyplnit značným úsilím v obhajobě smyslu kolektivního hudebního vzdělávání. Jak? Máme dvě možnosti: a) přizpůsobit se jazyku doby a předkládat závěry výzkumných statí neurologických výzkumů o dopadu hudebního vzdělávání na rozvoj mozku apod., nebo b) ukázat hudební výchovu jako svébytné řešení pro naši dobu, která je charakterizována rychlostí a podmínečnou uplatnitelností všeho na poli ekonomiky. Těmto dvěma fenoménům: rychlost a uplatnitelnost, se chci dále věnovat. Filosof Konrada Paula Liessmann se ve své práci často věnuje pojmu reforma. Znalý čtenář nebude překvapen kritickým tónem jeho úvah, ve kterých i dnes stále nacházíme přesně ty prvky, které můžeme sledovat na příkladu současných debat „naší“ revize. V pohledu na uplatnitelnou obhajobu vzdělání se vyslovuje: „Podobně osudné je předsevzetí, že úplně všechno, co se učí, musí najít své využití. Znamená to totiž, že umění a vědy, velké dokumenty vlastní i cizí kultury, příroda a její zákony smějí být nárokovány a zprostředkovány výlučně z perspektiv, zda je děti či mladiství mohou nějak využít ve svém žitém světě. S tím spojené duchovní a duševní ochuzení je hmatatelné. Co se pak fakticky produkuje, bez vědění, bez znalostí, bez tradice, bez odborných a metodických základů, jen zřídka překročí to, co Immanuel Kant jednou zle nazval ‚originálním nesmyslem‘.“1 Ať již si to připustíme, nebo nikoli, umění není pro ekonomický růst společnosti potřeba. Pracovní výkony se obejdou bez dovedností zpěvu, hry, tance a ostatních uměleckých oborů. Jakékoli argumenty

potvrzující důležitost hudební výchovy z tohoto pohledu v současné společnosti narazí. Navíc se objevuje druhý argument a podmínka – rychlost. V pořadu Řečí peněz (jak už název napovídá) na otázku moderátora, zda naše ekonomika zaostává a z jakého důvodu, odpovídá Vítězslav Lukáš, generální zástupce technologické a robotické společnosti ABB: „Nejsme, jako Češi, národem, který s otevřenou náručí vítá změny a rád velmi rychle adoptuje nové technologie, dlouholetá tradice byla spíše strojařská, elektro-technologická a ta nás vedla k pečlivosti, příliš mnoho neriskovat, kdežto tempo dnešních změn společnosti se neustále zrychluje a tady budeme potřebovat přidat. Jedná se doopravdy o změnu mentality, nejen nás všech, ale i v managementu firem – musíme zrychlit.“ Později dodává: „Technologie, o kterých jsme se doposud bavili, jsou právě technologie, které nám právě volný čas dokáží vyšetřit. Dokáží nám ho darovat právě na mnohé ty přírodní a outdoor aktivity a máme je plně pod kontrolou. Je plně na nás, do jaké hloubky se rozhodneme je využívat.“2 Troufám si přidat, že tento pohled trpí vysokou dávkou naivity. Dopustím se přitom vlastní introspektivní chyby a podotknu, že ani já nemám díky technologii více volného času. V rychlém světě se totiž volný čas pokládá na oltář dalším úkolům. Platí se za hodinu, ale musí se stihnout za dvě. Stejné zjištění předkládá i Thomas Hylland Eriksen ve své knize Tyranie okamžiku: „Je možné, že nám ekonomický růst a technologie šetřící čas a zvyšující efektivitu práce přinesly větší bohatství, umožnily pracovat výkonněji a volný čas věnovat vlastním aktivitám. Já osobně však mám už delší dobu neblahé tušení, že zároveň – a možná ještě ve větší míře – způsobily také pravý opak.“3 Přizpůsobení rychlosti změn a užitnému opodstatnění jsou jedněmi z hlavních argumentů současných změn kurikula. Namísto přizpůsobení tomuto jazyku a těmto požadavkům by se měla obhajoba hudební výchovy v následujícím období zaměřit na svou podstatu. Jí by stále mělo být upřednostnění kolektivní činnosti, ve které probíhá ona socializace, kterou jsme poslední dobou ztráceli pod tíhou distančního osamění a odloučení. Techniku budeme moci integrovat, ale s vědomím a s důrazem na takové metodiky, kde bude mít přednost kolektivní a hlavně živá (nezprostředkovaná technologií) činnost. Obávám se některých přístupů, které budou propagovat takové cesty, ve kterých si člověk vystačí se svou asistenční technologií, jak vidíme např. v případě skladatelky Katie Gately4 . Podstatou hudby je pomalost, skoro až zastavení. Kolektivní živou produkci nelze uspěchat a protože (a zároveň) na každém záleží. Hudba toto kolektivní zpomalení může rozvíjet skoro jako žádný jiný předmět. Umožňuje realizovat ten druh myšlení, které představil nositel Nobelovy ceny za ekonomii Daniel Kahneman, pomalé myšlení5. To umožňuje vnímat a rozeznat jazyk hudby – to, co povznáší a doprovází člověka při čemkoli chce – jazyk myšlení, sebekritiky, heuristiky, filosofie aj. Americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi, autor termínu flow, mluví dokonce o zastavení času (ztrátě pojmu o čase) při některých konkrétních činnostech: „Ačkoli se zdá pravděpodobné, že ztráta pojmu o čase není jedním z hlavních prvků výsledné radosti, přece jen může osvobození od tyranie času přispět k intenzitě našeho rozjaření, které cítíme během naprostého pohlcení daným okamžikem.“6 Nepřekvapí, že jedním z forem, jak k tomu dojít je hudba. Mám pocit, že směr významu školy se poněkud mění v neprospěch komplexního rozvoje, byť se všude lavíruje, že tomu není a že dítě je středem všeho. Tento trend se skrývá i za takovými směry, které se snaží zrušit oborovost a rozmělňují vzdělávání do tzv. „marmelád“ – soubor veškerého vzdělávání položený na stůl, které se předkládá souhrnně. Jazykem této teorie – z vepřo, knedlo, zelo se marmeláda nedělá – nebo ne? Pod kolektivním hudebním vzděláváním v Čechách se začíná podlamovat „pevná půda“. Konference to jen ukázala a důka-

zem budiž předložený fakt, že ten, kdo bude rozhodovat o bytí a nebytí tohoto předmětu ve školním rozvrhu devátých tříd, bude ředitel. Lakmusový papírek se tímto pokládá do činidla a jsem zvědav, jakou barvu bude mít po vytažení na každé jednotlivé škole.

…po pandemii

Druhou zvažovanou oblastí mých úvah je pandemie a její dopady. Jinak řečeno, jaké změny se po této zkušenosti budou reflektovat a zůstanou trvale součástí našich školních praxí. Z pohledu obecné pedagogiky bude třeba více zvažovat dopady dlouhodobého vystavení žáků virtuálnímu prostředí e-learningu. Ani hudební výchova si v tomto nemůže být jistá. Propagované budoucí směry kooperativní kreativity, elektronického řízení výuky (Soundtrap7, Noteflight8 , Charanga9), nebo všeobjímající kreativity, přinášejí jistě své klady, ale také negativa. Z pohledu změn ve společnosti se obávám pozvolného kladení důrazu na individualitu projevu před kolektivní činností. Jako by čím dál tím méně bylo důležité ono známé heslo: „Jeden za všechny, všichni za jednoho.“ Více se bude dbát na: „Jeden maximálně a druhému přejme totéž.“ Budeme se muset poprat s výzvou přesunu komunikace verbální i nonverbální z přirozeného 4D prostředí (prostor, čas, emoce, obsah) do digitálního 2D (obsah, čas). Kolektivní hudební výuka bude nucena integrovat nějaké technické prostředky a bude velice záležet, jaké a které si pedagog zvolí a navíc, jak je bude integrovat. Pravděpodobně nejvíce se jeví integrace oblasti audiorecordingu a audiovizuálního záznamu. Navíc budeme muset provázat učivo s novou kompetencí – digitální myšlení. Vzroste potřeba vzdělávání, která se bude zprostředkovávat ve větší míře formou webinářů – 2D školení. Objeví se nové způsoby 2D prezentace: virtuální a smíšená realita, streaming, kanalizace digitálních materiálů (každá škola bude mít svůj YouTube kanál) a navíc se tímto budou školy porovnávat a srovnávat. Dítě se bude dávat vzdělávat do takové školy, o které je více slyšet, kde se o ní více píše, kde má více „lajků“ na sociálních sítích a která má větší sledovanost na svém kanále. Nastínil jsem více otázek a provokativních tvrzení. Byl bych velmi rád, kdybychom nad těmito otázkami začali přemýšlet a hlavně odpovídat. Abychom se nebáli odborného výzkumu, spolupráce, vzájemných inspirací a společného hledání něčeho výjimečného – totiž skutečnosti, že právě hudba může představovat tu oblast, která bude pomalá, která umožní vícesměrnou komunikaci a která vrátí do hry to základní, čím se odlišujeme – emoce. Ne tedy faktograficky obhajitelná disciplína (i když takovou může být), ale prostá skutečnost, která je pro komplexní život potřeba.

…po změnách ve společnosti

Poslední úvaha směřuje k otázkám, které popisují praxi změn současné společnosti v oblasti vnímání a užívání hudby. Za posledních několik let se skutečně změnila praxe přijímání hudby, změnila se praxe užívání asistenčních instrumentů v průběhu kompozičního procesu, změnil se průmysl prodeje hudby na průmysl sdílení hudby. S ohledem na předcházející text se ale změnilo mnohem více. Rychle, zábavně, individualizovaně, terapeuticky – tak se má dnes učit. Hudební pedagogika mi spíše připomíná zábavný kroužek plný dobré nálady a muzikoterapeutické náplně. Pohled na hudbu se mění, byť hudba stále zůstává důležitá pro velkou část společnosti. Abych se nevyjadřoval pouze obecně, domnívám se, že budeme muset změnit pohled na strukturu hudebního obsahu. Ruku na srdce – kolik prostoru dostává ve vašich hodinách rap a kultura hip-hopu? Toto téma je multidisciplinární, lze v něm realizovat více provázanosti než u baroka a podobně jsou na tom i další styly, kterým nedáváme prostor. Na spoustě škol, na kterých jsem měl možnost působit, byl ŠVP pro hudební výchovu sestaven z pohledu stylů a epoch chronologicky. Budeme si muset klást otázku, zda je toto stále ještě živá forma. DJ kultura přinesla novou improvizační techniku: dekonstrukce, která se nejvíce

projevuje ve světě elektronické hudby. Nezdá se, že by se tato praxe měla ukazovat jako nutně kulturně nízká, povrchní a nevhodná. Jde o tvorbu remixů, mixů, playlistů, o vnímání a prolínání melodií. Pokud skladatel tvoří melodii z tónů, v dekonstrukci se vytváří hudba z větších hudebně formových částí (smyček, melodií, patternů aj.). Hudebně-teoretické snování učiva by se mohlo zaměnit za hudebně-praktické a nevyjímám z toho problematiku osvojování základů učiva. Onen princip – seznamme děti s kompozičními principy a hudební praxí v oblasti klasické hudby, aby lépe pochopily jazyk klasické hudby – aplikujme i na oblast té hudby, kterou se naši žáci obklopují. A na tomto poli se odehrál posledních několika let velký vývoj. Ten musíme reflektovat. Aještě jedna poznámka. Globalizujme v globalizovaném světě terminologii a třeba tím, že upravíme pojmenování sedmého tónu stupnice C dur na b. Nebo spíše druhého tónu v paralelní mollové stupnici, aby tak abecedy jazyků i hudebního jazyka byly srovnané: abcdefg. Možná i tato malá skutečnost ukáže, jestli dbáme více o zkostnatělou teorii, nebo realitu praxe. Namísto notografie uvažujme více o alterované notografii postavené na elementarizaci jednotlivých prvků. Příkladem může být již dlouho diskutované prostředí Piano Roll, typické pro každý současný grafický sequencer. Toto prostředí vidíme také v hudebních video hrách, např. Guitar Hero a rozhodně nosný a praktický nástroj využití tohoto prostředí je projekt Melodics10. Díky projektu norského učitele Jan Vinkla, Musicion11, můžeme vidět životnost této myšlenky – pro drtivou většinu dětí nejsou noty potřeba. Snažme se o propojení obou světů elementární a reálné notografie – takové prostředí prozatím neexistuje. I to elementární se složitě tvoří a pro hudebního pedagoga vyžaduje osvojení mnoha dovedností, např. v ovládání grafických a video střihových programů. Musíme si klást otázky, co chceme a nesmíme se bát investovat do hledání řešení. Projekt Sluchohry12 je pouze malou ukázkou, že i naše vlastní „národní“ hudební pedagogika může mít adekvátní digitální nástroje. Nenechme se pouze inspirovat zahraničními projekty a pouze nepřekládejme cizí systémy, které pak aplikujeme do našeho jedinečného a výjimečného systému hudební edukace. Závěrečnou úvahu věnuji jednomu fenoménu, který neviditelně přichází s technologickou transformací společnosti. Vnímám určitou interiorizaci a individualizaci ve všech interakcích člověka, jako člena společnosti. I poslední pandemická zkušenost a dlouhý lockdown ukázal, jak moc chybí nejen dětem společenství – živé společenství. Právě hudební výchova dokáže realizovat kolektivní činnosti – dokonce to má ve svém kurikulárním pojetí. V budoucích debatách ale musí nutně vyvstat otázka, zda do budoucna bude hudba realizována jako živé společenství lidí. Pozvolna pronikají do povědomí projekty, ve kterých se hudba realizuje jako individualizovaný proces, který díky sociálním sítím nemusí ani dojít do kolektivní a živé formy13. Takovou hudební výchovu bych si nerad představil – takový závěr a cíl bych nerad konstruoval. Při tvorbě cílů hudební výchovy v kurikulárních reformách tak musíme, co nejdéle to jen půjde, obhájit právě tuto kolektivní – živou kolektivní zkušenost. Nikoli online, nikoli platformě kooperativní, ale skutečně živo ve všech dimenzích bytí člověka.

Poznámky

1 LIESSMANN, Konrad Paul. Hodina duchů: praxe nevzdělanosti: polemický spis. Praha: Academia, 2015. XXI. století. ISBN 978-80-200-2530-2. s. 44 2 LUKÁŠ, Vítězslav. Řečí peněz. Český Rozhlas Plus. 2020. podcast dostupný na www [https:// plus.rozhlas.cz/jak-roboti-prispeji-k-nasemu-bohatstvi-8372120?player=on#player] čas: 25:09 3 ERIKSEN, Thomas Hylland. Tyranie okamžiku. 3. vydání. Brno: Doplněk, 2018. Společensko-ekologická edice. ISBN 978-80-7239-335-0. s. 13–14

4 Katie Gately: How much can you feel? Youtube.com [online]. 9. 1. 2018 [cit. 2021-6-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=b0ztmM1tpeE&t=13s 5 KAHNEMAN, Daniel. Myšlení: rychlé a pomalé. V Brně: Jan Melvil, 2012. Pod povrchem. ISBN 978-80-87270-42-4. 6 CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80262-0918-8. s. 85 a dále 133 nn 7 https://www.soundtrap.com 8 https://www.noteflight.com 9 https://www.charanga.cz/site/ 10 https://melodics.com 11 https://www.patreon.com/musication 12 https://sluchohry.cz 13 Katie Gately: How much can you feel? Youtube.com [online]. 9. 1. 2018 [cit. 2021-6-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=b0ztmM1tpeE&t=13s

Literatura

1. LIESSMANN, Konrad Paul. Hodina duchů: praxe nevzdělanosti: polemický spis. Praha:

Academia, 2015. XXI. století. ISBN 978-80-200-2530-2. s. 44 2. ERIKSEN, Thomas Hylland. Tyranie okamžiku. 3. vydání. Brno: Doplněk, 2018. Společensko-ekologická edice. ISBN 978-80-7239-335-0. s. 13–14 3. KAHNEMAN, Daniel. Myšlení: rychlé a pomalé. V Brně: Jan Melvil, 2012. Pod povrchem. ISBN 978-80-87270-42-4. 4. CSÍKSZENTMIHÁLYI, Mihály. Flow: o štěstí a smyslu života. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0918-8. s. 85 a dále 133 nn

Digitální zdroje

1. LUKÁŠ, Vítězslav. Řečí peněz. Český Rozhlas Plus. 2020. podcast dostupný na www [https://plus.rozhlas.cz/jak-roboti-prispeji-k-nasemu-bohatstvi-8372120?player=on#player] čas: 25:09 2. Katie Gately: How much can you feel? Youtube.com [online]. 9. 1. 2018 [cit. 2021-615]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=b0ztmM1tpeE&t=13s

Diskutovaná technologie

1. https://melodics.com 3. https://www.patreon.com/musication 4. https://sluchohry.cz 5. https://www.soundtrap.com 6. https://www.noteflight.com 7. https://www.charanga.cz/site/

Résumé

Článek předkládá otázky nad vývojem kolektivní hudební pedagogiky v základním školství z perspektivy zkušeností praxe v době pandemických opatření a také z pohledu plánovaných změn kurikula. Autor se snaží pokládat provokativní otázky, které evokují kritický pohled na danou tematiku. Klíčová slova: hudební pedagogika, hudební technologie, kurikulum, rychlost, kreativita. Keywords: music pedagogy, music technology, curriculum, speed, creativity.

Mgr. Martin Grobár, Ph.D. – pedagog hudby a sbormistr dětského pěveckého sboru Carola na ZŠ a ZUŠ Jabloňová v Liberci. Ve své práci se zaměřuje na výzkum a hledání nových možností využití hudební technologie v didaktice kolektivní hudební výchovy na základních školách a při výuce hudební nauky na základních uměleckých školách. Je jedním z autorů projektu sluchohry.cz, zakladatel webu modernihv.cz, členem lektorského týmu Společnosti pro hudební výchovu a členem skupiny, která připravovala podklady pro revizi školního kurikula.