Silverius 2018/01 by Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Silverius 1/2018

„Arabáši“ v Ústí aneb nová kampaň Univerzita severu je tady!

Eva Vrabcová Nývltová: „Nejdůležitější pravidlo je poslouchat svoje tělo.“

Ústecká germanistika dobývá jihoamerický kontinent. UJEP

Silverius 1/2018 Časopis, který pro vás připravujeme na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

Obsah „Nejdůležitější pravidlo je poslouchat svoje tělo a dělat všechno na maximum,“ říká běžkyně Eva Vrabcová Nývltová.

Bezkontaktní adresa: Pasteurova 3544/1 400 96 Ústí nad Labem Jsme registrováni na Ministerstvu kultury ČR pod číslem E 22417.

Redakce Zdeněk Radvanovský hlava Silveria

Kristián Šujan redaktor

Rozhovor s úspěšnou běžkyní Evou Vrabcovou Nývltovou, která studuje na pedagogické fakultě obor Sport a zdraví.

Jana Kasaničová jazykový korektor, editor

Josef Růžička grafik, editor a ten, který na to v závěru vždycky ještě hodí očko

Michal Červenka editor

Kontakt e-mail: redakce@ujep.cz telefon: +420 475 286 274 web: www.ujep.cz

Ústecká univerzita zahájila novou

marketingovou kampaň .

Titulní fotografie Může být krátká, dlouhá, široká nebo úzká, ale také strastiplná, trnitá, veselá, smutná i tragikomická. Záleží na tom, kudy se po ní vydáme a kdo nám dělá průvodce. Jsme rádi, že jste si dnešní CESTU našli na stránky našeho časopisu, kterým, jak už napovídá i titulní fotografie, se bude klikatit právě téma CESTY ve všech svých významech. Takže vyrážíme! 2

Silverius

Rozhovor s Terezou Bártovou, která

zvítězila nad meningokokem.

Všechny cesty vedou do Ústí

Slovo rektora Vážení spolucestující, tento úvodník bude poněkud odlišný od těch, které jsem psával dříve, což, ostatně, naznačuje i výše uvedené oslovení. Možná se vám bude zdát trochu nekonkrétní, málo věcný a možná i příliš osobní. Vězte ale, že právě to je mým záměrem. Nebudu zastírat, že mě k této podobě úvodníku vedly smutné události z konce minulého roku. Tématem tohoto vydání Silveria je CESTA. Na mé cestě je mnoho spolucestujících a velkou skupinu tvoříte právě Vy. Přiznám se Vám, jak často mám pocit, že žijeme čím dál rychleji. Zdá se mi, že žijeme více pro osobní výsledky, úspěchy, které si ale následně nemáme ani čas užít a procítit. Řada z nás také žije počtem „lajků“, počtem tak zvaných přátel na Facebooku, „komenty“ či tweety. Žijeme počtem a velikostí dosažených cílů, ale možná jsme ani nevnímali cesty, jak jsme jich dosahovali. Přijde mi, že čím dál více žijeme ve zkratkách a v běhu. Již dávno jsem pochopil, že „rektorování“ (CESTA rektora) není o co nejčastějším „pózování“ v taláru s rektorským řetězem, ani o objemu získaných milionů pro univerzitu nebo počtu podepsaných smluv. Nehraje v něm roli velikost kladívka při poklepání na základní kámen nové stavby, ani délka stříhané pásky při jejím otevírání. Pro mě osobně je to zcela něco jiného – potřeba moci se sám sobě podívat do očí a upřímně si říci: „Dal jsi tomu maximum, cos mohl.“ Je mi jasné, že „univerzitně“ se toto moje úsilí, moje práce, vyjeví až po řadě let („až historie ukáže…“). Stejně tak jsem přesvědčený, že smyslem studia na vysoké škole (CESTOU vysokoškoláka) nemá být titul, diplom nebo jeho scan na Facebooku. Není to ani počet erasmových pobytů a dokonce ani průměr známek u zkoušek. Mě samotného studium na vysoké škole velmi proměnilo. Nastavilo a posílilo moji odpovědnost vůči sobě samému i ostatním, změnilo moje osobní hodnoty, rozšířilo obzory a přineslo určitý nadhled. Jsem vděčný, že také upevnilo

moji racionalitu, ale přitom vypěstovalo tolik potřebou intuici. Našel jsem odvahu řešit problémy, ale také si osvojil schopnost ustoupit silnějším argumentům. A co CESTA akademického pracovníka? Ta není vůbec jednoduchá. Nabízí řadu svobod i volností, spolu s nimi však velkou dávku odpovědnosti a práce. Dnes, možná více než kdy jindy, se tato cesta občas ukazuje jako nepříliš pochopitelná, nepříliš smysluplná. Nárůst administrativy, systémy tak zvané „kvality“, počty požadovaných článků, citací, h-indexy, impakt faktory, kvartily, decily… to všechno jsou věci, které nás cestující na této cestě vedou k zamyšlení, zda jsme nasedli do skutečně správného vlaku. Je to pro nás nesmírně náročné, a proto vím, že možná požaduji příliš, když vyzývám, abychom navzdory všemu, co nás odvádí od samotného dobrého vzdělávání, měli stále na paměti odvěké poslání univerzit, kterým je kultivace duše a osobnosti studenta a spolu s tím i kultivace duše a osobnosti nás samotných. Jako člověk mající rád matematiku nacházím paralelu k výše popsaným CESTÁM v tom, že výsledek v matematické úloze, a to i dvakrát podtržený, není to nejzásadnější, není cílem. Konkrétní postup, to, jak jsme k výsledku došli, je tím podstatným. Smyslem cesty pro mě není její cíl, ale cesta samotná. Uvědomuji si, že jsem na své cestě udělal chyby, že jsem se na některých křižovatkách rozhodl nesprávně, ale právě s tímto vědomím jsem připraven se na dalších křižovatkách rozhodovat lépe. Milé studentky, milí studenti, vážené kolegyně, vážení kolegové, přátelé, přeji vám, aby Vaše cesty byly pro Vás tím nejlepším cílem, aby Vaše rozhodování na Vašich křižovatkách byla správná, aby dosahování jednotlivých cílů bylo pro Vás osvěžením a naplněním další energií na další cestu, aby Váš rozhled na cestě byl co nejširší, abyste na cestách přijímali pomoc stejně tak, jako ji „kolemjdoucím“ poskytovali, a abyste, i když některé překážky na cestě nezdoláte podle svých představ, dlouho nesetrvávali na jednom místě, nýbrž poučení, o to zkušenější a silnější, šli co nejdříve opět dál. Šťastnou a radostnou cestu Vám všem přeje Váš rektor Martin Balej.

Dále:

Ústecká germanistika dobývá jihoamerický kontinent 11 Tajný život banánu 13 Povídka: Vzduch je české moře 22 Studium ve španělském Jaén díky programu ERASMUS+ 25

UJEP

Silverius

text: Kristián Šujan

foto: Miroslav Vlach; RunCzech

„Nejdůležitější pravidlo je poslouchat svoje tělo a dělat všechno na maximum,“ říká běžkyně Eva Vrabcová Nývltová.

UJEP

Běhání bavilo Evu Vrabcovou Nývltovou od malička. Dnes patří mezi nejlepší běžkyně na světě. Zdroj: maisa_nyc, Flickr.com

Zastihnout ji není jednoduché. A divíte se? Vždyť jde o jednu z nejúspěšnějších českých běžkyň! Olympionička Bc. Eva Vrabcová Nývltová je v jednom kole. Triumfy sbírá na věhlasných maratonech po celém světě, kde reprezentuje nejen české státní barvy, ale zároveň i naši univerzitu jakožto studentka pedagogické fakulty. Nakonec jsem se s ní telefonicky spojil 6. února 2018. V den jejích 32. narozenin. Zrovna se vrátila ze soustředění z italského Livigna. Spokojená v hlase, s precizně naplánovaným denním režimem a se sportovními, studijními i rodinnými vyhlídkami do budoucna. Proč jste se vůbec rozhodla studovat? Mám bakaláře v Hradci na Sportovním managementu a hledala jsem vhodnou návaznost. Obor Sport a zdraví na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem mi přišel jako skvělá volba. Objevila jsem ho, když jsem běžela půlmaraton v Ústí. Je to víceméně jediná s Hradcem podobná škola v republice, má výborné zázemí i učitele. V čem je studium obtížné? Zejména v tom, že jsem bakalářkou jinde. Ostatní mají základní znalosti a jenom je prohlubují. Kdežto já musím od začátku, jsou tu jiné předměty, a pokud jsou nějaké stejné, jsou pojaty trochu jinak, než tomu bylo v Hradci. Navíc spousta spolužáků je z Ústí a okolí, a já tak s nimi nejsem dennodenně v kontaktu. Pro mě je největší problém, že do té školy minimálně dvě hodiny cestuji. Poznávají vás učitelé? 6

Silverius

Většinou vědí, kdo jsem, a hlavně mi vychází vstříc. Chápou, že na přednáškách nemohu být pokaždé, a tak mi dají třeba náhradní práci. Jak jste na tom momentálně se studiem? Upřímně, teď jsem se na to trochu vykašlala. Řešila jsem spoustu věcí ohledně stavby našeho baráčku a bylo toho skutečně hodně. Ale chtěla bych Mgr. určitě dokončit. Co dělá běžkyně Eva Vrabcová Nývltová v zimě kromě zařizování studia? Běhá na lyžích. Byla jsem teď tři týdnu v italském Livignu ve vysokohorském prostředí, kde jsme využívali právě té vysoké nadmořské výšky a bezvadného zázemí lyžařského areálu. Napadl tam asi metr sněhu. V minulosti jste lyžovala. Jak jste se najednou ocitla v pozici běhu?

Mě běhání bavilo od malička. Jako běžec na lyžích stejně 90 % letní přípravy absolvujete běháním. Když mi bylo 14 nebo 15 letech, koukala jsem v Praze na Pražský maraton ve Stromovce. Tehdy jsem si řekla, že tam chci jednou běžet. Byl to můj sen. Ale nikdy mě nenapadlo, že budu běhat na profesionální úrovni. Proč jste nakonec s lyžováním sekla? Už jsem z lyžování byla unavená, z lidí kolem a také z kolektivu. Chtěla jsem změnu. Pak do toho přišly zdravotní problémy, takže organismus v zimě trpěl ještě o něco víc. Myslím, že jsem udělala dobře. Co může mít mladý člověk – sportovec – za zdravotní problémy? Šlo o vyčerpání organismu. Lyžování je psychicky i fyzicky hodně náročné. A přestože se člověk snaží jíst zdravě a kvalitně, což jsem si vyšperkovala do největších detailů, tak bohužel energetická hodnota neodpovídala příjmu. Takže si prostě jednou tělo řeklo „už ne!“ a já skončila v nemocnici, ve které jsem se zase znovu dala dohromady a zregenerovala. Pak už se mi do těch zim nechtělo.

Pro mě je to jednoznačně pejsek Belča, baráček a obrovská opora v manželovi, který je zároveň mým trenérem. A samozřejmě v kamarádech. Píšete i svůj vlastní blog. Je i toto jedna z možností, jak uniknout stresu a napětí? Určitě, sice už skoro měsíc zeje prázdnotou, ale já to napravím. Zasednu k němu a oživím ho. Chtěla bych ho do budoucna rozšířit, aby i jiní běžci měli možnost se na mě nakontaktovat a nechat si poradit. Chtěla bych psát tréninkové plány, mít pod sebou několik trenérů po republice a jednou za čas uspořádat tréninkový kemp, kde bychom se sešli. Více bych se ale chtěla skutečně věnovat individuálně těm, kteří by chtěli sestavit tréninkový, výživový nebo regenerační plán.

výklusem. Z posilovny jsme přijeli kolem 18:00 h, udělala jsem si večeři, trochu se protáhla, pustila si maximálně nějaký film nebo jsme si chvilku povídali. Kolem 22:30 h jsem šla spát. A co strava? Snažím se jíst hodně zdravě. Jak říkám, teď jsem se ale spustila, takže to je na mně i vidět. Nevím ani, kolik vážím, a ani to nechci vědět. Když budeme bilancovat, jaký pro vás byl rok 2017? Velmi zvláštní. Byla jsem dlouhou dobu zraněná, a to mi ubíralo hodně sil. Nepřipadala jsem si nějak unavená a opotřebovaná, ale udržet se v klidu pro mě bylo těžké. I celá příprava byla poznamenaná zraněním. Bála jsem se, aby se mi po uzdravení opět nevrátilo, protože doktoři

nejdříve vyhrožovali, že budu muset s běháním skončit. Vypadalo to tedy tak, že jsem odběhla závod, pak dlouho odpočívala a pak šla zase do dalšího závodu. To se mi, samozřejmě, úplně nelíbilo, ale z hlediska těch závodů to vyšlo, zadařily se mi. Takže rok 2017 byl zvláštní, ale úspěšný – 7. místo v New Yorku nebo 14. místo na Mistrovství světa v Londýně včetně osobních rekordů. Ale v tomhle roce bych chtěla trénovat a závodit více. Od 1. ledna jsme začali s tréninky jako dřív. Jsou těžší, ale naštěstí zatím zvládám. Jaké jste měla zranění? Šlo o zánět v chodidle. Ve šlachách bylo devatenáct ložisek, kde se zánět vyskytoval. Doktoři se báli, že už se mi chodidlo nikdy nedá do pořádku tak, aby noha fungovala správně. Díky skvělé péči Romana Salaje a Richarda Jisla byly ale

Na maratonu v New Yorku v listopadu 2017 jste skončila sedmá v osobním rekordu. Jak vlastně vypadá váš jeden tréninkový den před maratonem? Nepřipravuji se konkrétně na jeden závod, příprava plyne dlouhodobě. Po New Yorku jsem si do 1. ledna dovolila mít po dlouhé době volno. Musím se přiznat, že je pro mě docela obtížné se do tréninkového režimu zase vrátit. Ale tělo to potřebovalo. Po té přestávce bylo, samozřejmě, znát, že člověk měsíc nic nedělal. Ale zpátky k otázce. Na posledním soustředění v Itálii jsem vstávala v 7:15 h a den zahájila 25minutovou rozcvičkou, což představovalo 4 kilometry běhu a lehké protažení. Pak jsem si připravila snídani, umyla nádobí a chvilku poseděla. Kolem 10:00 h jsem vyrážela na dopolední trénink – cca 2,5 hodiny na lyžích. Přišla jsem domů, uvařila oběd, naskládala nádobí do myčky, chvilku si lehla, přečetla pár stránek knížky a šla na odpolední trénink. Ten probíhal převážně v posilovně s nějakým kratším

K Eviným nejdůležitějším lidem patří její manžel a pejsek Belča

UJEP

rozhovor

Jakou sportovec dodržuje psychickou hygienu?

velké závody zachráněny a jsou z nich parádní výsledky. Jaký je tedy Váš aktuální cíl? Pokud myslíte sportovní cíl, tak Mistrovství Evropy v Berlíně pro letošní rok. Dlouhodobě bych chtěla vydržet do olympiády v Tokiu, ale jak říkám, bude záležet na tom, jak se dostanu zpátky do svého ideálního režimu. A v osobním životě chci zapracovat na rodinných vztazích, protože jsem nejen je trochu zanedbávala, jak jsem se snažila být ve sportu až moc pečlivá. A to nebylo správně. No, a taky bych chtěla dokončit školu.

Eva Vrabcová Nývltová Dříve byla reprezentantka v běhu na lyžích, dnes reprezentuje ČR v atletice – půlmaraton a maraton. Startovala šestkrát na mistrovství světa v klasickém lyžování (poprvé již v devatenácti letech) a třikrát na zimní olympiádě. Jejím nejlepším individuálním umístěním z těchto akcí bylo 5. místo v Soči 2014. Jako atletka se zúčastnila i Letních olympijských her 2016. Na MS 2017 v Londýně se v maratonu umístila na 14. místě a vylepšila si osobní rekord na hodnotu 2:29:56; stala se tak druhou nejrychlejší Evropankou závodu.

Silverius

A co vidina stát se matkou? To právě poslední dobou řeším čím dál víc. Je mi 32 a už na to ten věk mám. Kdybych zlatou známku neměla, tak vám možná řeknu, že už na tom pracujeme. Ale spočítala jsem si, že už mě čekají vlastně jenom 4 maratóny včetně olympiády (Berlín, příští rok Boston nebo Tokio, pak v Dauhá mistrovství světa a pak už je to jen půl roku do olympiády). Potom by cestě za rolí maminky nic nebránilo. Ale jak říkám, pokud mi tréninkový dril nebude přinášet úspěchy ve velkých

závodech, tak to třeba může přijít i dřív. Neznamená to samozřejmě, že až budu mít rodinu, k běhání se už nevrátím. Naopak, nedokážu si život bez běhu představit. Vedla byste ke sportu i své dítě? Určitě, rozhodně bych ho ale netlačila k nějakému konkrétnímu sportu. Bude to absolutně na jeho volbě. Myslím si, že určitě se ale nevyhne lyžování. Když si bude chtít něco občas zaběhnout, nebudu vůbec proti. Ale jak říkám, bude chtít hrát tenis, bude hrát tenis, bude chtít zpívat, tak bude zpívat.

Mám přidělané kolo na trenažéru a šlapu. Občas se donutím plavat, ale vždycky si zablokuji záda, takže je to pro mě spíš utrpení. Ráda mám kolečkové brusle, ale když mi třeba dáte do ruky balon, tak jsem nebezpečná sama sobě i okolí. Kde se vám závodí lépe, u nás, nebo za hranicemi? Do smrti nezapomenu na závody v New Yorku, tam se cítím báječně. Nevím, do jaké míry je to ovlivněno tím, že je to Amerika a že jsem se tam chtěla vždy podívat. Co se ale týká zázemí, atmosféry, divácké kulisy a zabezpečení, tak jednoznačně Čechy, Trutnov, Praha i Ústí. Dovedete si představit, že byste se jednou odstěhovala a pokračovala svou cestu životem v jiné zemi?

Jinou zemí, kterou opravdu miluji, je Španělsko, pobřeží Costa Bravy, Andalusie nebo Kanárské ostrovy. Mám ráda moře. Ale jsem vlastenec, nikdy mě ani nepadlo, abych se přestěhovala. Jsem u nás v republice šťastná. I když vidím, co se děje na politické scéně, tak mě to, samozřejmě, trochu trápí, ale pokud můžu aspoň částečně přispět k tomu, aby lidi byli na naši republiku hrdí nebo aby se o nás někde vědělo, tak to budu dělat naplno a s láskou. Pamatuji si, když jsem dostala svou první reprezentační kombinézu – to bylo něco nepředstavitelného, jak jsem tím byla poctěna. Co vzkázat lidem, kteří sportují na nějaké úrovni, ale úplně se jim nedaří? Nejdůležitější pravidlo je poslouchat svoje tělo a dělat všechno na maximum. Rozpoznat, kdy to víc nejde a kdy je člověk jen unavený. Takoví ti hobíci (hobby běžci, pozn. redakce), kteří

sledují hodinky a každý trénink se musí zlepšovat, to určitě není cesta k úspěchu. A pokud ten sport děláte s láskou, tak k tomu ani ty hodinky nepotřebujete. Má Eva Vrabcová Nývltová nějaký předzávodní rituál? Jako lyžařka jsem jich měla strašně moc. Byl to ale extrém – jestli si oblíknu dřív pravou ponožku než levou a takový blbosti. Už mě tak svazovaly, že jsem od nich upustila. Udržuji si už pouze jeden, a to, že si vždycky večer před závodem a ráno na rozcvičku zaběhnu „šmajdoklus“, což je ve skutečnosti obyčejná procházka, trocha proběhnutí pro vyčištění hlavy a uvolnění. To ale neberu, že by byl rituál. To se mi prostě jenom líbí.

UJEP

rozhovor

Vy děláte i jiné sporty?

text: Michal Červenka

foto: Josef Růžička

Jak jsme dotáhli „arabáše“ na severozápad aneb Univerzita severu Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k akademické půdě patří diskuze jako k velbloudovi hrby. A co teprve, když té půdě ušijete zbrusu nový kabátek?! V poslední době to pocítila například brněnská Masarykova univerzita, jejíž vedení přišlo s novým korporátním vizuálem. Z výběrového řízení vyšlo vítězně renomované studio Najbrt. Protože bylo období mezi volbami a hokejové mistrovství či olympiáda v nedohlednu, objevilo se na sociálních sítích velké

množství odborníků nejen na design, ale i na marketing. Z bezpečí ústeckého regionu bylo možné sledovat tamní dění a držet palce kolegům z jihu, kteří evidentně věděli, co činí. Netrvalo dlouho a poklidné vody ústecké univerzity rozčísla kampaň Univerzita severu.

Připravovala se po většinu roku 2017, i když první uživatelské šetření proběhlo už o rok dříve. Následoval výzkum mezi uchazeči pro poznání jejich kritérií i postupu při výběru dalšího studia. Uf, sežralo to pěknou řádku hodin... ale je naměřeno, můžeme si ten slušivý kabátek nakreslit a dát se do šití… Tentokrát jsme šili na míru uchazečům, kteří nám svými preferencemi vystavili poměrně srozumitelné mantinely - sociální sítě, vizuál, video, online, web. Úkol zněl jasně – přinést jim nabídku UJEP až pod nos. Jenže, to chce dnes každý. I ten zelenej „bastard“ z Alzy. Potřebovali jsme e m o c e. Tady skvěle zafungoval týmový duch. Asi 3 měsíce se navrhovalo, značilo a stříhalo, než byl návrh kabátku hotový. Našli jsme seveřana i seveřanku a točilo se, fotilo, programovalo i psalo. Výborně spolupracovali studijní guru z jednotlivých fakult, a 1. 1. 2018 tak mohl světlo světa spatřit web a s ním celá kampaň univerzitaseveru.cz. „Zásadní problém je, že nejsme na severu... tam je Liberec... My jsme a vždy byli na severozápadě,” objevilo se záhy na naší sociální síti. Astroturfing po vzoru černocha v letáku Lídlu nás, sakra, mohl napadnout. Ale ona je to realita. My v severočeské metropoli Ústí nad Labem jsme opravdu na severoseverozápadě a třeba i na severozápadě, vem to čert. Přesná geografická poloha není tak úplně zásadní. Podstatné není ani to, že Pepa na billboardu „vypadá jak arabáš”, jak se objevilo pro změnu znovu na Facebooku. Podstatná jsou totiž čísla a ta zatím říkají, že univerzita ústeckého severu (uznejte, že univerzita severozápadu nemá grády) funguje. Nový kabátek už máme a zdá se, že nám sluší.

Nová kampaň Univerzita severu se připravovala zhruba 3 měsíce 10 Silverius

text: doc. Hana Bergerová, doc. Renata Cornejo

foto: archiv autorek

Ústecká germanistika dobývá jihoamerický kontinent

Organizace konference ALEG 2017 se ujala Univerzita Buenos Aires, konkrétně její Filozofická a filologická fakulta. Do hlavního města Argentiny zavítali tentokrát nejen germanisté a germanistky z Latinské Ameriky a tradičně také ze Španělska a z německojazyčné oblasti (z Německa, Rakouska a Švýcarska), ale poprvé v dějinách této konference také zástupkyně české germanistiky – prof. Lenka Vaňková z Ostravské univerzity, prof. Věra Janíková a doc. Jiřina Malá z Masarykovy univerzity v Brně. V neposlední řadě také doc. Hana Bergerová a doc. Renata Cornejo z naší UJEP. Česká germanistika tak byla zastoupena velmi silně, a to předními odbornicemi ve všech třech základních oblastech germanistického bádání – v lingvistice, literární vědě i didaktice němčiny jako cizího jazyka.

měli účastníci konference možnost blíže poznat areál fakulty nacházející se v centru Buenos Aires blízko jedné z hlavních dopravních tepen velkoměsta Bulváru 9. července. Přímo v areálu fakulty, tak říkajíc přes dvůr, se nachází fakultní škola. Tato blízkost má dle všech zainteresovaných stran velmi pozitivní dopad na kvalitu a intenzitu jejich spolupráce. Volný den konference využila ústecká „delegace“ nabídky podívat se lodí po Rio de la Plata do malebného ústí řeky Paraná s nesčetnými haciendami různých velikostí, barev a architektonických stylů. Závěr dne pak patřil návštěvě muzea legendárního

zpěváka a „krále“ tanga Carlose Gardela v centru Buenos Aires. Pěvecká a taneční tango show byla pro všechny přítomné hlubokým zážitkem. Z cesty do Argentiny si tak obě docentky ústecké katedry germanistiky odnesly nejen řadu impulsů pro svou další vědeckou práci a nové zahraniční kontakty, ale přivezly si také mnoho nezapomenutelných zážitků z typického latinskoamerického velkoměsta i jeho okolí a zejména pak velmi pozitivní dojem z Argentinců, kteří se vyznačují neuvěřitelnou přátelskostí, mnohdy záviděníhodnou duševní pohodou a vždy dobrou náladou.

Konference pod zastřešujícím názvem „Nové orientace – nové perspektivy“ se konala ve dnech 27. 11. – 1. 12. 2017 a nabízela účastníkům možnost diskutovat celkem v 49 sekcích. V přestávkách

Renata Cornejo a Hana Bergerová na konferenci ALEG 2017 v Argentině UJEP

věda na UJEP

Již na světovém kongresu Společnosti interkulturní germanistiky, který katedra germanistiky pořádala v prostorách Filozofické fakulty UJEP v říjnu 2016 a kterého se zúčastnilo přes 200 odborníků ze 48 zemí celého světa, navázala ústecká germanistika první kontakty s Latinskou Amerikou. Jako jeden z plenárních řečníků byl na tento kongres totiž pozván prof. Paolo Soethe z Brazílie, pořadatel poslední konference Svazu germanistů latinskoamerických zemí (ALEG), která se pravidelně koná každé 3 roky. Zde se zrodila myšlenka zúčastnit se příští konference ALEG v roce 2017. Do roka a do měsíce se stala skutečností.

12 Silverius

text: Mgr. Vladan Hruška, Ph.D., a Mgr. Jan Píša

foto: Pixabay

Tajný život banánu

Web ukazuje, jak vlastně vypadá taková cesta banánu, jež začíná v rukou pěstitele v tropických oblastech a končí v nákupních regálech českých řetězců. Například ve Velké Británii se ročně prodá až 5 miliard banánů, v České republice by šlo při přepočtu na obyvatele o zhruba 820 milionů

kusů. Shrňme si základní fakta. Banánový řetězec začíná u pěstitele a dělníka na plantáži. Podobně jako v evropském zemědělství jde o malý rodinný anebo velký podnik (plantáž např. plantáže amerických nadnárodních společností Chiquita či Dole). Vzhledem k relativní prostorové blízkosti

jsou pro Česko nejvýznamnějšími oblastmi pěstování Kostarika, Ekvádor, Kolumbie a Pobřeží slonoviny. Pěstitel nezralý banán sklidí, umyje a zabalí. Dopravce ho následně odveze do nejbližšího přístavu. Velkoobchodník zajistí přepravu na lodích se speciálními kontejnery. Z Jižní Ameriky do Evropy trvá cesta zhruba tři týdny – právě proto se banány sklízí nezralé. Dozrávací společnosti (velkoobchody) přepravují banány kamiony do Česka z přístavů v Antverpách, Hamburku,

reportáž

Banány patří mezi nejoblíbenější a nejprodávanější ovoce na světě. Nepotřebují reklamy, prodávají se samy. Všichni je chtějí. Všichni je chtějí co nejlevněji. Přesně těmito slovy začíná web http://www.storyofbanana.com, který vznikl jako součást mezinárodní kampaně Make Fruit Fair. Ta bojuje za spravedlivější a ekologičtější způsob obchodu s banány a dalším ovocem. V ČR se kampaň jmenuje Za férové banány! a koordinuje ji Ekumenická akademie.

UJEP

Bremerhavenu či Rotterdamu. Ve speciálních dozrávacích centrech, kde je automaticky řízená vlhkost a teplota chladících boxů, jsou banány uskladněny jeden týden. Následně se prodávají do maloobchodu, kdy jednotlivé maloobchodní řetězce jako Kaufland, Albert, TESCO či Globus mají přísné požadavky na tvar, velikost i balení. Následně jdou banány do rukou českého zákazníka. Jak se ale jednotlivé články v banánovém řetězci dělí o vytvořenou hodnotu? Stanovme si východisko, že jeden banán vyjde na 6 korun. Sumy nás možná překvapí. Ten nejdůležitější, a sice dělník na plantáži, totiž dostane jen 0,2 koruny, majitel plantáže pak 0,8 koruny, dopravce do přístavu 1 korunu, dovozce 0,6 koruny, dozrávací společnosti 0,8 koruny a maloobchod 2,6 koruny. Právě maloobchodní řetězce mají v řetězci největší moc, určují nejen standardy na podobu banánů, ale stanovují taktéž cenu pro spotřebitele. Vysoká konkurence mezi řetězci má poté za následek vysoký tlak na spodní články řetězce. Na stejný příklad se můžeme podívat také jinou optikou. Oxfam Německo vypočítal, jak dlouho musí jednotlivé části dodavatelského řetězce Lidlu pracovat, aby si vydělaly 4 500 eur. Dělníkovi na plantáži v Ekvádoru to potrvá 1 rok, zaměstnanci obchodu necelých 8 týdnů, Sven Seidel, ředitel Lidlu, si tuto částku vydělá za 5,5 hodiny a Dieteru Schwarzovi, zakladateli a vlastníku Lidlu, stačí 68 sekund. Suma sumárum – rozvojové země získávají z daného banánu 2 koruny, zatímco rozvinuté země 4 koruny – nůžky rozdílu v globální distribuci bohatství se tak rozevírají… Jak uvádí web Story of banana, podmínky na plantážích jsou tvrdé, nedodržují se základní zákonné podmínky při práci, dochází k potlačení protestů zaměstnanců, potlačení činnosti odborů či diskriminaci žen. Na plantážích též chybí ochranné pomůcky a kvůli práci s chemickými látkami (kterých se při pěstování banánů používá opravdu hodně) tak dělníci trpí vážnými chorobami.

14 Silverius

NEZAPOMENUTELNÝ VODÁK UJEP VYPLOUVÁ DO SVÉHO 4. ROČNÍKU, REGISTRACE JE OTEVŘENÁ

Grafické ateléry ústecké fakulty umění a designu ožily klauzurami Ateliéry Grafický design 1 patří společně s Grafickým designem 2 a Vizuálním designem pod katedru vizuální komunikace na FUD UJEP.

Máš rád sluníčko, stanování, táboráky a další vodácké aktivity plné zábavy? Tak si zapiš do diáře termín 25.–30. 6. 2018! Vodák UJEP vplouvá do čtvrtého ročníku této nezapomenutelné akce uzavírající akademický rok.

Vedoucím ateliéru Grafického designu 1 (GD1) a celé katedry je prof. ak. mal. Karel Míšek s odborným asistentem Janem Horou. Ateliér má bohatou historii, která sahá až do roku 1994. Jeho hlavní náplní je zejména tvorba vizuálních stylů a ilustrace, návrhy písem, webdesign a animace. Velký důraz je kladen na tvorbu autorského plakátu, který slouží jako komunikační a výrazový prostředek. Důležitá je svoboda projevu a kolektivní komunikace. Ateliér aktivně spolupracuje s evropskými i mimoevropskými vysokými školami a předními světovými umělci. Nabízí svým studentům širší rozhled díky nabídkám různých stáží, organizováním workshopů a spolupráci na mezinárodních projektech.

Ostřílení i nezkušení vodáci zpozorněte! Celá akce probíhá na nejnavštěvovanější vodácké řece, Vltavě, po jejíž cestě leží řada vyhlášených kempů, které praskají ve švech zábavou. Teepee, kytary, soutěže a hry se zaručeně postarají o dobrou náladu. Celý vodák je provázen řadou úkolů a výzev, za které může každý účastník získat zajímavé ceny! Za vodák se platí 2 600 Kč, přičemž každý účastník si během plavby platí už jen jídlo a pití, vše ostatní je zahrnuto v ceně. A to rozhodně stojí za to! Navíc jako dárek dostane každý týmové triko Vodáku UJEP s vlastním jménem! Více informací naleznete na webu www.vodakujep. cz. Neváhej a staň se ujepáckým vodákem!

S lítostí oznamujeme, že dne 16. února 2018 zemřel po delší nemoci ve věku 67 let PhDr. Ivo Brožek, bývalý ředitel Vědecké knihovny UJEP. Pod jeho vedením obdržela Vědecká knihovna UJEP ocenění Knihovna roku 2013 v kategorii „Významný počin v oblasti poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb“.

Ateliér Vizuální design je pod vedením doc. ak. mal. Pavla Beneše s odbornou asistentkou Michaelou Labudovou. Tento ateliér připravuje studenty na reálný svět designu. Do takového světa patří prostředí reklamních agentur, vysoce odborných typografických a designových studií a celková podnikatelská sféra. Velký důraz je kladen na kreslení. Tato elementární schopnost je pro vizuální design zcela neodmyslitelná.

UJEP

ve zkratce

zemřel exředitel knihovny ujep ivo brožek

V rámci klauzurních prací zimního semestru 2017/2018 jako každoročně zpracoval první ročník BcA. tři typy poštovní známky – od volného až po reálné zpracování. 2. ročník BcA. měl za úkol navrhnout redesign módního či life-stylového časopisu. Tématem pro čtvrtý ročník BcA. je grafický návrh a sazba výroční zprávy. 3. ročník BcA. + 1. ročník MgA. májí za úkol navrhnout soubor grafických výstupů, které pokryjí potřeby vizuální komunikace televizního kanálu Czech-American TV, která bude prezentovat českou kulturu v Americe.

V ateliéru Vizuální design se studenti letos v rámci klauzurních prací zimního semestru zabývají Jamesem Bondem. Zkoumají ho jako hrdinu a rozebírají filmy o něm.

Vynikající spolupráce fakulty zdravotnických studií a ústecké nemocnice probíhá de facto od založení ústavu zdravotnických studií v roce 2003. V roce 2008 však přerostla profesionálně do zcela jiné podoby, když byly v ústecké nemocnici zřízeny dvě společné kliniky, kardiologická a neurochirurgická. Od té doby obě instituce společně postupně zakládají nová klinická pracoviště, která zajišťují pro obyvatele Ústeckého kraje co nejkomplexnější zdravotní péči vysoké úrovně.

Fakulta strojního inženýrství přivítala maturanty ze spš česká lípa Na všech fakultách naší univerzity proběhl 25. ledna Den otevřených dveří. S týdenním předstihem však přivítal děkan fakulty strojního inženýrství (FSI), prof. Štefan Michna, v prostorách FSI studenty SPŠ z České Lípy. Osobně je seznámil se studijními

Pro ateliér Grafický design 2 (GD2) je zejména důležitá svoboda myšlení, tvorby a projevu. Studenti mají volnou ruku při formování své tvorby – vždy musí dát ve finální verzi na svůj úsudek a obhájit jej. Je zcela na jejich uvážení, jaký postoj zaujmou k danému tématu. Důraz je kladen na odlišnost a jedinečnost návrhu. Témata jsou v ateliéru zadávána tak, aby byla aktuální a pro studenty zajímavá.

ve zkratce

Konzultace nad rozpracovanými projekty probíhají před celým ateliérem. Studenti předkládají svoje návrhy a zahajují diskuzi, do jejího zapojení je každý vítán. První slovo v rámci korektury vždy zahajuje vedoucí ateliéru, ten následně předá slovo odbornému asistentovi Pavlovi Fričovi. Velmi důležitá je vzájemná komunikace a to, aby z výsledné diskuze student pochopil, co vedoucí ateliéru pokládá za zdařilé a co ne. Ateliér skýtá možnost formovat různé typy lidí, ať už to jsou ilustrátoři nebo typografové. V rámci letošních zimních klauzur studenti ve skupinách po dvou, zpracovávají návrh pro divadlo „A studio Rubín“. Tato zakázka posouvá jejich práci do reálné profesní polohy, učí je spolupráci a úctě k jinému názoru. Teamová práce „nutí“ autory k lepšímu, hlubšímu uvažování nad možným, finálním řešením. Sítem společných úvah musí projít pouze to nejlepší.

programy a výzkumem, který na fakultě aktuálně probíhá. Žáci si poté prohlédli laboratoře FSI, kde si vyslechli odborné populárně naučné přednášky výzkumných pracovníků a doktorandů fakulty. Návštěvy se zúčastnilo 45 studentů posledních ročníků oboru Strojírenství a Technického licea. Akce byla zaměřena zejména na podporu polytechnického vzdělávání v Ústeckém kraji a na seznámení žáků s technickými obory, které mohou studovat na FSI UJEP.

VZNIKLA UŽ DESÁTÁ KLINIKA UJEP

STUDENTI SE PO MILEŠOVU PŘESUNULI DO KONOJED A ZÁHOŘAN

Už desátá kliniky Fakulty zdravotnických studií UJEP a Krajské zdravotní, a. s. – Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, o. z., byla 22. ledna oficiálně ustanovena. Jde o kliniku radiologickou.

Výstava TERRA SACRA INCOGNITA (Země svatá neznámá), připravená v rámci studentského projektu na katedře historie Filozofické fakulty UJEP bude během roku putovat po Ústeckém

16 Silverius

všech objektech VŠ kolejí či alternativní řešení přípravy teplé vody v období mimo hlavní topnou sezónu. „Realizace projektu Posouzení vhodnosti objektů pro energeticky úsporné projekty řešeného metodou EPC je plánována na letošní rok a dokončena by měla být do 31. prosince 2018,“ doplnila mluvčí ústecké univerzity Jana Kasaničová.

VÝSTAVA 1918: NA ÚSTECKU TO BYLO JINAK kraji. Osm výstavních panelů představí ohrožené kulturní dědictví v Českém středohoří – památky v Konojedech a Záhořanech. „Dokumentaci kostela Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech se naši studenti věnovali již v předcházejících letech ve spolupráci se Společností pro obnovu památek Úštěcka. Spolu se zámkem tvoří kostel unikátní areál, jehož historie je spojená s rodem Šporků a patří k tomu nejkvalitnějšímu, co se v našem kraji zachovalo z období baroka,“ uvádí doc. PhDr. Michaela Hrubá, Ph.D., děkanka FF UJEP. Během roku 2018 bude expozice prezentována v Lovosicích, Úštěku, Zahořanech, Litoměřicích a v Konojedech. Výstavu doprovází i elektronický katalog, který je zpřístupněn na webových stránkách projektu: http://ff.ujep.cz/terra-sacra-incognita.

UJEP připravila nejlepší energeticky úsporný projekt roku 2017 Titul nejlepší energeticky úsporný projekt řešený metodou EPC (Energy Performance Contracting; energetické služby se zárukou) za rok 2017 si ze 7. ročníku soutěže pořádané Asociací poskytovatelů energetických služeb (APES) odnesla ústecká univerzita. Metoda EPC si klade za cíl vyhledávat, navrhovat a realizovat ekonomicky optimální opatření v oblasti energetických úspor, proto si odborná komise zvolila jako hlavní hodnotící kritéria cenu úspor a komplexnost navrhovaných energeticky úsporných opatření. Vítězný projekt se nachází v přípravné fázi a je zaměřen na realizaci energetických úspor v objektech vysokoškolských kolejí UJEP. Počítá s investičními náklady ve výši cca 14 mil. korun. Komise u něj ocenila především vysokou míru efektivity uvažovaných opatření. Jejich konkrétní skladbu určí až výběr vítězného uchazeče v rámci veřejné zakázky na poskytování energetických služeb metodou EPC, nicméně uvažována je kupříkladu modernizace osvětlení ve

Výstava Rok 1918 na Ústecku je výsledkem výzkumu magistrů a doktorandů katedry historie Filozofické fakulty UJEP. Během letošních oslav stého výročí vzniku Československé republiky bude v průběhu roku představena na řadě míst v Ústeckém kraji, s doprovodným programem bude též putovat po gymnáziích. Patnáct výstavních panelů expozice představuje různé aspekty vzniku republiky v Ústí nad Labem a okolních oblastech, kde dějiny kráčely poněkud jinak, než tomu bylo v centru země a všech oblastech osídlených českým obyvatelstvem. Výzkum pro tuto výstavu probíhal od počátku roku 2017 za podpory projektu z Fondu hejtmana Ústeckého kraje a taktéž z výzkumných prostředků Školy doktorských studií UJEP. Celkem sedm studentů se zaměřilo na konkrétní téma související s okolnostmi a průběhem událostí roku 1918, pozornost věnovali především provincii Deutschböhmen, která v příhraničních oblastech vznikla paralelně s novým státem Čechů a Slováků. Výstavu je možné až do 5. dubna vidět v atriu FF. Výstava se poté představí krom vybraných gymnázií také v Severočeském divadle, na Hradě v Litoměřicích, v Oblastním muzeu v Chomutově i na dalších místech.

Ústecký kraj znovu podpořil UJEP Zastupitelé Ústeckého kraje schválili 26. února podporu UJEP v Ústí nad Labem pro rok 2018 ve výši 6 milionů korun, tedy ve stejné výši jako vloni. „Tato mimořádná dotace umožnila ústecké univerzitě již v roce 2017 realizovat mnoho užitečných aktivit a nyní můžeme plynule navazovat v roce 2018,“ říká rektor Martin Balej.

UJEP

Edmundova soutěska v Hřensku

text: Pavla Růžičková

Cesta je často cíl. Turisté, milovníci přírody a pohybu, se často celý týden těší na víkend, až budou moci obout toulavé boty a vydat se na cestu. Kamkoli, prostě se jen toulat a užívat si. A zajímavých cest je v Ústí nepřeberné množství… Soutěsky V srdci Národní parku České Švýcarsko jsou místa, kde cesta pro pěší končí a pokračovat lze pouze na pramici. Řeč je to Edmundově nebo Divoké soutěsce. Soutěsky na Kamenici tvořily dlouhou dobu pro místní obyvatele obtížnou překážku, kterou museli překonávat cestou do kostela v Růžové. Plavilo se tu však dříví, a tak se roku 1877 pět dobrodruhů v hřenské hospodě U Zeleného stromu vsadilo, že s pomocí vorů soutěsky zdolají. Vypluli od Dolského mlýna do míst, kterým se tenkrát říkalo „konec světa“. Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska, a tím položila základ ke zbudování turistické atrakce. Na to majitel tohoto panství, kníže Edmund Clary-Aldringen, povolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků soutěsky upravilo.

cesta s UJEP

Nepřeberné cesty na Ústecku

Byly zde zřízeny plovoucí chodníčky, mostky, tunely, lávky nad vodou a mezi soutěskami odpočinkové místo s restaurací. Tichá (Edmundova) soutěska byla slavnostně otevřena veřejnosti 4. května 1890, Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala roku 1898. Provoz zajišťovali a dodnes zajišťují převozníci, kteří loď kormidlují bidlem a trasu komentují vtipným výkladem. Pro vodáky, kteří by se chtěli plavit v soutěskách vlastní lodí, je Kamenice, bohužel, uzavřená. www.hrensko.cz Labská stezka Tou nejkrásnější cestou je jistě labská cyklostezka vinoucí se majestátným údolím stejnojmenné řeky. Vyrazíte-li po ní z Ústí nad Labem proti proudu do Českého středohoří, připravte se na romantiku za každého ročního období. Na jaře kopce lemují pučící stromy a ze skal visí žluté trsy zářivě kvetoucí tařice. Hned za městem

foto: Josef Růžička

Pohled ze Tří křížů na cyklostezku

vidíme výletní restauraci Větruši, za ní skalní útvar Vrkoč, jehož odhalené čedičové sloupce připomínají obrácený vějíř, který zde ztratila nějaká obryně. Na skále nad zdymadly se pyšně tyčí zřícenina hradu Střekov honosící se titulem nejromantičtější hrad kraje. Údolí se vine dále do kraje vinic a vinných sklípků Velkých Žernosek. V horkém létě se lze osvěžit nebo rovnou vykoupat v Žernoseckém jezeru u Píšťan. Nad jezerem, na místě bývalé pískovny, ční mocný kužel kopce Radobýl. Váže se k němu nejedno tajemství a také pověst. Z jeho vrcholku údajně Karel Hynek Mácha pozoroval požár blízkých Litoměřic, v jeho útrobách se dříve těžil vápenec, za druhé světové války zde nacisté měli tajnou podzemní továrnu na výrobu leteckých součástí. Na druhé straně řeky údolí končí masívem dvou vrcholů kopce Lovoš, který z této strany připomíná ležícího velblouda. U Litoměřic pak z Labského údolí vyjedeme do otevřené krajiny, proti proudu můžeme pokračovat do Roudnice, Mělníka nebo až dál do Krkonoš. Po proudu vede Labská stezka z Ústí nad Labem neméně okouzlující krajinou

Labského údolí, které se zužuje a svírá až do Děčína, posledního města na Labi na našem území. Na skále na pravém břehu Labe, nad soutokem Labe a Ploučnice, stojí mohutný zámek Děčín, dnes již zachráněný a opět opravený do původní krásy. Za Děčínem se pak dostáváme na území turisticky velmi atraktivní oblasti Českosaského Švýcarska a pokračujeme až ke státní hranici s Německem u Hřenska, jež je nejníže položeným bodem Čech (115 m n. m.). Území České republiky opouští řeka i Labská stezka hlubokou roklí tvořenou Labskými pískovci. Zdatní turisté ovšem mohou pokračovat dále, Labská stezka provází řeku až do přístavu Cuxhaven, kde Labe ústí do Severního moře. Takovou cestu je ovšem nutné předem trochu naplánovat. Potřebné informace naleznete na internetu nebo v některém z Infocenter na stezce, to nejbližší se nachází v Ústí nad Labem v prostorech za hlavním nádražím. www.labska-stezka.cz www.branadocech.cz

Krušnohorská magistrála Ačkoli je Labská stezka jistě nádherná, je spíše pro „salónní“ turisty. Milovníci outdooru si své cesty hledají v horách. A kam jinam se z Ústí vydat než do Krušných hor. Nástupem může být třeba Telnice, spíše nenápadné lyžařské středisko v dosahu městské hromadné dopravy. Lanovka vás vyveze do nad ní ležící obce Adolfov a odtud můžete na běžkách, na kole nebo pěšky vyrazit po trase Krušnohorské magistrály k horskému hotelu na Komáří vížce nebo pokračovat dál směr Cínovec, Klínovec, Boží Dar až do Chebu. Krušnohorská magistrála vede po hřebenech Krušných hor, částečně kopíruje státní hranici a dohromady měří 242 km. Napojuje se na ni celá řada různých stezek a cest. Můžete se zde kochat krásnou přírodou, rozlehlými údolími, která se před vámi otevírají jako na dlani, a různými dalšími zajímavostmi. Projíždět budete třeba kolem Špičáku, čedičové hory, která byla nejvyšší sopkou střední Evropy. Opačným směrem lze z Adolfova po stejné trase dojet až na Děčínský Sněžník. www.krusnehory.cz

Zajímavost – E55 Mezinárodní silnice E55 v úseku z Teplic k česko-německému hraničnímu přechodu Cínovec byla v letech nedávno minulých nechvalně známá kvůli sexuálnímu turismu a s ním spojenou kriminalitou. Málokdo ovšem ví, že cesta E55 je evropská mezinárodní silnice vedoucí z města Helsingborg ve Švédsku do města Kalamata v Řecku a její celková délka je 3 305 km.

cesta s UJEP Krušnohorská magistrála, Sněžník

Helsinborg ve Švédsku

20 Silverius

TERENNÍ TRIATLON A KVADRIATLON NA JEZEŘE MILADA

25. srpna 2018 Kategorie pro hobíky

• Triatlon • Triatlon • Triatlon • Triatlon • Triatlon • Kvadriatlon • Kvadriatlon

Miladatlon

žáci a dorostenci short - junioři a dospělí short - rodinné štafety long - junioři a dospělí long - štafety týmů junioři a dospělí štafety týmů

TO DÁŠ!

Více informací a registrace: www.miladatlon.cz

UJEP

text: Pavel Brycz (doktorand KBO PF UJEP)

Vzduch je české moře Jako za prudké bouře hřmělo v místnosti římského aviatického klubu. Novináři se rvali o židle. Vzdušní gladiátoři stáli za oponou a sledovali s rozpaky bouři. Sekretář Československého aeroklubu Kopecký vyšel zpoza opony a zvolal: „Silencio, džornalísty! Vítám vás na tiskové konferenci šampionů bojujících o získání putovního poháru Coppe d´Italia do stálého držení.“

„… a aviatika Václava Bicana s mechanikem Kinským,“ pokračoval sekretář.

Konstruktér Avií Beneš pošeptal: „Mluví dobře, ten Kopecký.“

„Grácia,“ ukláněl se Lhota.

Zdeněk Lhota, pilot prvního stroje, bručivě souhlasil: „Ale jo, inženýre. Avii vychválí do nebes, nás taky. Ale stejně bych si dal radši nahoře ostrý trénink.“

„Prostor pro dotazy. Prego! Siňora v černé košili…,“ vyzval sekretář.

Druhý pilot Bican se zazubil: „Pozor, džentlmeni, úsměv, už nás bude volat…“ Sekretář se skutečně obrátil k oponě: „Přivítejte konstruktéry letounu Avia s českým motorem Walter, pány Beneše a Hajníka.“ Stojící i ti šťastnější s ukořistěnými židlemi bouřlivě zatleskali. Černokošiláči rozpustile hvízdali.

povídka

Kopecký ovládl přeplněný sál klubovny jako dirigent orchestru La Scaly. „Připomínám, že jejich avion získal slavnou trofej Coppa d´Italia v loňském roce 1925,“ oznamoval hrdě. Opět následoval aplaus. Uprostřed rozjařených Italů vyskočila na židli krasavice v černé upnuté košili. „Bravo! Bravo!“ Aviatik Bican syknul: „Mrkej, Zdeno, na tu kočku v černé košili!“ „Brzdi, Vašku, černé kočky přinášejí smůlu,“ zpražil ho Lhota. Kopecký právě volal jeho jméno: „Prosím pilota Zdenka Lhotu s mechanikem Volejníkem…“

22 Silverius

Lhota a jeho mechanik vyběhli zpoza opony.

Také zubící se Bican se vymotal z černé látky.

„Dobrý den, Elen Trojani, redaktorka Il´Popolo d´Italia. Čechoitalka, můžu tedy mluvit česky,“ vstala ze židle. Sekretář Kopecký celý roztál. „Ach, jaké milé překvapení! Prosím…“ „Překvapují vás úspěchy v aviatice tak malé země, jakou je Československo?“ šla rovnou k věci. „V roce 1923 jste, pane Lhoto, dobyl Cenu belgického krále a Aeroklubu v Bruselu. Loni pilot Karl Fritsch zvítězil na Avii BH 11 poprvé v Coppa d´Italia. Co za tím vězí?“ Když už byl Lhota osloven, cítil povinnost odpovědět. „Slečno, vy jako Češka to budete vědět,“ usmál se. „My Češi nemáme moře, a tak vzduch je naše moře. Od chvíle, kdy vývoj techniky umožnil ovládnout ten nekonečný prostor, vrháme se do něj s nadšením Kryštofů Kolumbů.“ „Proto ten váš hlad po rekordech? Dále, výše, rychleji. Máte, pane Lhoto, nějaký limit? Co třeba strach?“ pokračovala dál novinářka. „Promiňte, nerozumím,“ zamračil se Lhota. „Čtenáře zajímá, co zažívají aviatici, když riskují životy. Co jste cítil jako zkušební pilot stroje, na němž předtím málem uhořel

jiný pilot? Poznamenala vás tragická smrt kolegy Černohouse, který se zřítil s Avií BH 19 před dvěma lety?“ Sekretář Kopecký mával rukama jako rozčílený dirigent, který zaslechl falešný tón.

„Blázníš? Opovaž se!“ utrhl se na něj Beneš. „Výslovně ti to zakazuju. S kolegou Hajníkem jsme ji nekonstruovali pro střemhlavý let. To jsou nápady! Mirku…pocem!“ Odběhl za kolegou, jako by mu hořelo pod nohama.

„Slečno Trojani,“ na čele mu vyrazila vráska, „dejte šanci také svým kolegům!“

„Rudo, zítra tu vývrtku stejně uděláme!“ houknul na svého mechanika Lhota.

V sále to zašumělo, novináři cítili, že zasáhla přímo Achillovu patu.

Ten však neslyšel, tak byl zabraný do kontroly podvozku.

Lhota však mrkl na sekretáře, rozhodl se nezahrát nastolenou dělovku do autu.

„Zdenku, necháš tam stát fanynku? Nech už tu svou dřevěnou milenku, chovej se jako muž!“ popichoval přicházející Bican svého rivala.

„V pořádku, odpovím. Strach nemám. Každý z nás má větší obavy z běžného života na zemi než z vrcholné akrobacie ve vzduchu.“

„Zvals ji ty,“ ucedil Lhota.

„Budete tedy s Avií kandidovat na vítěze poháru i v konkurenci tří italských a dvou německých posádek a zopakujete úspěch Československa?“

„No, dobrá,“ souhlasil Lhota a utřel si dlaně.

Všichni se po sobě podívali. Má se o ambicích mluvit přímo? Nepřináší to smůlu? Ale Lhota se neupejpal a pokynul hlavou. „Ano. Čest soupeřům, ale prohrát jsme nepřijeli.“ Zaskočení reprezentanti Avie se zasmáli. Zatracená černá kočka! Vyprsí se a nejlepší z nás se bude taky prsit? Ale tak je to vždy, pusťte mezi lvy lvici a nálada se změní, všichni se začnou chovat jako praštění pavlačí. „Jistě se přijdete podívat, slečno,“ vykřikl Bican. „Navštivte nás i v hangáru.“ „Si,“ zamrkala. Pozítří se reportérka opravdu zjevila v hangáru. Ale piloty s mechaniky příliš zaměstnával servis strojů, nikdo jí nevěnoval pozornost. „Co vaše boska, Zdenku, v cajku?“ zastavil se u Lhoty šéfkonstruktér Beneš. „Šlape jako hodinky, inženýre,“ usmál se šampion. „Rád bych s ní zítra při tréninku otestoval let střemhlav.“

„A tys jí slíbil vítězství,“ připomněl jízlivě Bican.

Rázovali si to k slečně Trojani a její našpulená ústa se roztáhla do zářivé pasti úsměvu. „Promiňte, že jsme vás nechali čekat,“ vyhrkli unisono. „Jsem zvyklá, reportér nemůže být středem pozornosti, naopak on musí nepozorován vidět a slyšet,“ prohlásila. „Na neviditelnou jste moc hezká,“ ujelo Bicanovi. „To se vám nikdy nemůže podařit.“ „Hezčí než vaše Avie ne, vždyť jsem tu hodinu a věnovali jste se jim!“ komentovala Elen. „Jedna nula pro vás,“ uznal Bican. „Víte, že se na závody přijede podívat sám Mussolini?“ prozradila. „Vážně? A co papež?“ provokoval Lhota. „Papež ne. Nesnáší novoty! Ale duce stoprocentně. Je do létání blázen. A miluje Čechoslováky! Víte, že obdivuje československé legionáře a napsal velmi dojemný spis o Husovi? Giovanni Hus, il Veridico! Jan Hus, hlasatel pravdy.“ Lhota nevěděl, co si o ní myslet. Ta její černá košile! Ale rozhodně nemohl popřít, že kromě nebeské krásy je taky pekelně chytrá.

UJEP

„Nebude duce naštvaný, když italští piloti nevyhrají?“ pronesl kousavě. „Ó, ne, napsala jsem v článku o historii Avie, proč vaši konstruktéři vyměnili motor Itala Anzaniho za český Walter. Je přece výkonnější, že? Duce čte list, který založil.“ „Páni?“ hvízdl nadšený Bican. „Vy nejste obyčejná novinářka, vy jste Mata Hari. Vyslídíte úplně všechno.“ „Povězte, který vítr vás, Češku, zavál až sem do Říma,“ vyzval ji Lhota.

„Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr,“ kvílel na nebi motor. „Ten cvok!“ vykřikl Beneš. „Jasně jsem mu zakázal let střemhlav!“ „Pustil to z tisíce rovnou kolmo dolů,“ vydechl Bican. „Paradíso…!“ zajásala Elen. „Jaká odvaha! Už je jen padesát metrů od země.“ Uši všech vyděsil bortivý zvuk. Beneš zaúpěl: „Trhá se plocha křídel, nevybere to!“

„Šla jsem sem studovat a pochopila, že tohle je město hrdinů. Miluju hrdiny!“ rozvášnila se.

A dvě stě metrů od nich po strašném nárazu vyšlehly ze země plameny.

„A, aha…,“ polkl Lhota.

Bicanovi se zlomil hlas: „Slečno Trojani, pojďte odsud, je konec…“

„Pak jste na pravém místě. Slyšíš, Zdenku? Belgický král ti dal jen pohár, tady v Římě ti k poháru dají i srdce. To si dám líbit!“ smál se Bican.

Reportérka zavrtěla hlavou: „Ne, ne, mám vůz a šoféra, jedeme…“

„Nevypadaly tak středověké turnaje? Vítěz bere vše. Pohár i srdce,“ prohlásil vážně Lhota. Rozpustilá novinářka zatleskala. „Konečně jste pochopil!“ Vtom se za zavřenými vraty hangáru ozvalo troubení auta. „Co to je?“ podivil se Bican. „Ach, to je na mě. Musím jít,“ vysvětlovala. „Ale zítra arrivederci!“ „Arrivederci!“ vyhrkli oba. Nazítří Elen stála na ploše letiště a sledovala tréninkový let Lhoty. Reportáž téměř složenou. Stačilo jeho vítězství, k němuž mu poblahopřeje i sám Mussolini, a palcové titulky.

24 Silverius

Zároveň s černou limuzínou vyrazili s houkáním i záchranka a hasiči. Zbytečně. V kokpitu leželi připoutáni k svému hořícímu stroji dva nehybní muži. Přece však Češi získali pohár Coppa d´Italia. Václav Bican a jeho mechanik Kinský se po smrti kamarádů vzmužili a vypálili všem rybník. Jejich jednoplošník letěl nejrychleji. Trojani měla svůj příběh: jednoho hrdinu čekala dlouhá pozemská cesta v rakvi doprovázené poctami, druhého nesli na ramenou s pohárem Coppa d´Italia, pravici mu stiskl sám duce a polibek vtiskla kráska v černé košili. Nepřinesla však štěstí ani Bicanovi, za rok se zabil v Bukurešti i s mechanikem Kinským.

text: Zdeněk Kolafa

foto: Pixabay

Studium ve španělském Jaén díky programu ERASMUS+

Řekl bych, že nejdůležitější, co studijní pobyt v cizině může nabídnout, je možnost rozšíření obzorů. Člověk má prostor vnímat věci trošku jinak a nahlížet na vše z větší perspektivy. Poznáte také jinou kulturu a jiné lidi. Zároveň se domnívám, že dlouhodobý pobyt v zahraničí zvýší osobní kredit studenta, a to je při následném hledání zaměstnání důležité. Mnoho studentů se obává, že díky erasmovému pobytu v cizině zameškají a budou muset svá studia prodlužovat. Pokud si však vhodně vyberou studované předměty, nic takového jim nehrozí. Dalším strašákem studentů jsou finance, ale také se není čeho bát. Vše záleží na zvolené lokalitě. Konkrétně v mém případě, tedy při studiu ve španělském Jaén, si s penězi vystačíte. Pochopitelně je nutné s nimi dobře hospodařit, ale určitě nebudete strádat. Celý výjezd doprovází řada administrativních úkonů, které je třeba zařídit a které mohou mnohé studenty prvotně také od výjezdu

odradit. Nejedná se ale o zvlášť náročné papírování a vše se dá v pohodě zvládnout. Samostatnou kapitolou zahraničního studijního výjezdu je znalost cizího jazyka. Pokud studujete anglický jazyk, tak nemějte žádné obavy. Troufám si tvrdit, že katedra anglického jazyka je na každé vysoké škole a je prakticky jedno, kde angličtinu studujete. V případě jiných oborů je to trochu složitější. Konkrétně já – studuji geografii a historii a vybral jsem si ve Španělsku studium tak, aby mi doma nahrazovalo povinné předměty. Na výběr však nebyly předměty v angličtině, takže jsem celou výuku absolvoval ve španělštině. Tu jsem sice studoval čtyři roky na gymnáziu, ovšem nijak obstojně jsem jí nevládl. Přesto, a možná právě proto, nedoporučuji ke studiu předměty vyučované ve španělštině, pokud ji neovládáte alespoň na úrovni běžné konverzace.

Pokud neovládáte španělský jazyk vůbec, tak doporučuji volit jinou destinaci, jelikož ve Španělsku nenajdete mnoho lidí schopných mluvit anglicky. Rád bych všechny studenty, kteří zvažují výjezd do zahraničí v rámci programu Erasmus+, ujistil, že se není čeho bát. Koordinátoři jsou velice nápomocní a vedoucí kateder v uznávání předmětů rovněž velmi vstřícní. Já jsem vyjel do zahraničí sám a opravdu si přivážím jen samé pozitivní zážitky. Důležitá rada na konec – komunikujte. Pokud budete řešit své problémy otevřeně a nebudete se bát oslovit kantory s problémem nebo prosbou, tak Vám zajisté vyjdou vstříc. Všichni jsou na studenty programu Erasmus+ moc milí. Jděte do toho!

Katedrála ve španělském městě Jaén, které spadá do autonomního společenství Andalusie

UJEP

reportáž

Na ústecké univerzitě studuji druhým rokem a díky celouniverzitní propagaci programu Erasmus+ jsem se dozvěděl o možnosti studia v zahraničí. Strávil jsem tam necelých 5 měsíců, konkrétně od září do ledna, a první, co mě napadne, když na to vzpomínám, je, že „onu zkušenost“ doporučuji opravdu všem. Koneckonců, jak mi řekl jeden nejmenovaný univerzitní pedagog, kdo jiný vám zaplatí půl roku studia v zahraničí?

text: Anička Havelková

foto: František Bílek

„Nechtěla jsem, aby mě rodiče a sourozenci litovali,“ říká studentka

rozhovor

Když se studentka ústecké univerzity Tereza Bártová vloni v dubnu připravovala na státnice, udělalo se jí zle. Domnívala se, že jde o obyčejnou chřipku. Ona ani nikdo z rodiny v tu chvíli netušil, že její tělo napadla nejzávažnější infekční nemoc v Česku - meningokoková meningitida. V ústecké nemocnici pak studentka z Oseku ztratila vědomí. Lékaři ji udržovali v umělém spánku. Dívka se s onemocněním prala několik týdnů, zatímco její orgány zastupovaly přístroje. Zákeřná nemoc jí vzala obě nohy, boj o život ovšem vyhrála. Pomohli jí lékaři, rodina a přátelé, ale hlavně neuvěřitelný životní optimismus. Čím momentálně nejvíc žiješ, Terezko? Teď věnuji nejvíce času rehabilitacím, posilování, nabírání síly, abych mohla opět dělat všechny sporty, kterým jsem se věnovala před nemocí. V lednu jsem absolvovala měsíční pobyt na rehabilitační klinice Malvazinky, kde jsem trénovala zejména

26 Silverius

správnou chůzi, rovnováhu a učila se na nových protézách (zatím testujeme). Také jsem se rozhodla, že bych chtěla složit SZZ už tento akademický rok. Takže učení je také na denním pořádku. 7. února jsem úspěšně složila první zkoušku.

Jak se, kromě přímých důsledků nemoci, změnil Tvůj život? Doma se nic nezměnilo. Vše je při starém a jsem za to strašně ráda. Nechtěla jsem, aby mě rodiče a sourozenci litovali nebo mi neustále s něčím pomáhali. Na všechno si chci přijít sama. Když nad tím tak přemýšlím, tak se víc změnil náš dům než můj život. Táta musel všude odstranit prahy, koupelna se musela předělat na bezbariérovou a muselo se nainstalovat zábradlí. Už je dokonce i ve sklepě, abych mohla chodit pro brambory .

To, co se ale určitě změnilo, je trávení volného času. Kromě cvičení a setkávání s přáteli jezdím na různé konference a besedy, kde mluvím o tom, co se mi stalo, jak žiji s takovým handicapem, nebo třeba o meningokokové meningitidě. Zúčastnila jsem se také řady akcí určených pro handicapované lidi, a poznala tak spoustu inspirativních lidí. Kdo Ti nejvíce pomohl se s handicapem vyrovnat? Na prvním místě to byla rodina. V té mám obrovskou podporu. Potom přátelé, kteří mě chodili navštěvovat do nemocnice téměř každý den. Nesmím zapomenout na skvělé sestřičky a doktory infekční JIP Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, kterým jsem dala pořádně zabrat. Myslím, že mi hodně pomohlo i to, že jsem byla pod velkým množství léků, když mi to doktoři řekli, a já si to tak uvědomovala postupně. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen sen, protože jsem se ze začátku ztrácela v tom, co je sen a co skutečnost. A v poslední řadě to bude asi i moje povaha. Už v nemocnici jsem si řekla, že na vozíku nebudu a že se budu snažit žít jako dřív. Musím říct, že se mi to celkem daří. Působíš skutečně hodně pozitivně, ale určitě se občas i rozčílíš. Co Tě rozčílilo naposled? Věřte, že i já mám každý měsíc nějaké ty dny, kdy bych nejradši ani nevylezla z postele a kdy vidím vše pesimisticky. A těch věcí, co mě dokáží rozčílit, je také dost. Většinou je to v situacích, kdy se o něco snažím a ono to prostě nejde a vyjde to třeba až na desátý pokus. Naposledy jsem se rozčilovala u škrábání brambor, kdy mi škrabka neustále vypadávala z rukou. Měla jsem udělat brambory na loupačku. Co Ti pomáhá nejvíce, když na Tebe přijde špatná nálada? Mně na to pomáhají přátelé a blízcí. Vždycky společně vymyslíme nějaký program a člověk potom tolik nepřemýšlí nad věcmi, které se mu staly. Není na to prostě

čas. A co mi dokáže na 100 % zlepšit náladu? Výlet na hory. Ať už je zima nebo léto, trávím tam strašně ráda volné chvíle. Před nemocí jsem se věnovala horskému kolu, lyžování, běžkování, vysokohorské turistice, takže si to bez těch kopců už nedokážu představit. A také na to pomáhá spánek. Prostě zaspat ten špatný den. Co spolužáci a vyučující na fakultě, jak na celou věc reagovali? Spolužáci mě začali navštěvovat už v nemocnici, někteří mi teď pomáhají se SZZ. Onemocnění postihlo i zrak, a tak jsem se bála, jestli se budu moct vůbec učit. Naštěstí došlo ke zlepšení. Jinak se mi nabízeli lidé, že mi učivo budou předčítat. Co se týká univerzity, tak ta se do pomoci zapojila takovým způsobem, že jsem se nestačila ani divit. Nejen, že mi bylo přiděleno mimořádné stipendium, ale ústecká univerzita také zakoupila přes 100 kusů charitativního kalendáře Norsko 2018, který pro moji podporu vydal fotograf Petr Hricko. To mě naprosto dostalo! Peníze z charitativního kalendáře půjdou na sportovní protézy na kolo, později bych chtěla zkusit i lyžovat a na to je také potřeba speciálních chodidel. Mnoho pracovníků „mé“ univerzity (dokonce i pan rektor) přispělo také na transparentní účet. Tímto bych chtěla poděkovat všem, kteří se na pomoci podíleli. Opravdu si toho vážím. Posunuli jste mě o velký kus dopředu. Čí byl nápad vytvořit charitativní kalendář? Za vším stáli dva kamarádi (Honza Kuták a Monika Vondráčková), kteří založili na Instagramu skupinu #newlegs a vytvořili samolepky, které se lepí téměř po celém světě. Zároveň Honzu napadlo kontaktovat Petra Hricka a ten neváhal ani minutu. Vznikl tak charitativní kalendář s fotografiemi z Norska. Honzovi a Monče nepřestanu nikdy děkovat.

Existuje mnoho nadací, které pomáhají lidem. Mně například pomohly nadace Konto bariéry, dále Nadační fond Bronec sport pomáhá. Musím říct, že mám velké štěstí na lidi. Ti neustále přicházeli s novými plány, jak mi splnit můj sen – znovu si sednout na kolo. Během půl roku, co jsem doma, se uskutečnilo hned několik charitativních akcí, které si kladly za cíl vybrat peníze na sportovní protézy, jelikož pojišťovna je neuhradí. Jaký je Tvůj největší cíl, kterého chceš dosáhnout? Mám plno cílů, které si chci splnit. Jeden z nich se mi splnil zrovna před pár dny. Po deseti měsících jsem opět řídila auto a byl to skvělý pocit. Auto bylo upravené na ruční ovládání. Mnoho cílů mám v oblasti sportu. Znovu lyžovat, běžkovat, na kole se chci letos zúčastnit nejdelšího cyklo maratonu u nás. Jde o Metrostav handy cyklo maraton, což je štafetový závod na 2 222 km za 111 hodin. Také chci složit SZZ a odpromovat (ideálně ještě tento rok). Chci pomáhat. Tak, jak lidé pomáhali mně, tak i já bych chtěla předat pomoc někomu dalšímu. Těch cílů je opravdu hodně a asi by to chtělo speciální článek s názvem Terezy cíle. Kam nyní dál směřuješ? Co tě čeká v nejbližších měsících? V dubnu a květnu budu skládat poslední SZZ, v červenci mě čeká cyklo maraton. Už jsem dostala i pracovní nabídku, takže se chystám co nejdřív do plného pracovního procesu. Na co se těším, je práce na nových protézách. Vybíráme nyní chodidla, materiál, připevnění protézy. Protetika je zajímavý obor a ráda si zjišťuji o protézách různé informace, např. jak se vyrábějí v zahraničí, jaké jsou nejnovější technologie, a teď se věnuji i kosmetice protéz. Chtěla bych si navrhnout kryty na protézy, aby to nebyla jen kovová tyč. Ideálně bych je sladila s kabelkami.

Jsou i jiné možnosti, jak pomoci Tobě nebo lidem se stejným osudem?

UJEP

text: Pavel Raška, Vilém Zábranský

foto: archiv autorů

Periferie Česka? Naopak všechny cesty vedou do Ústí Přestože Ústí nad Labem bývá považováno za periferii Česka, ohlédnutím do historie zjistíme, že naopak v některých obdobích představovalo jeden z nejdůležitějších komunikačních uzlů v celém státě. Na druhou stranu řada současných problémů v dopravě, má, jak ukazují výstupy dlouhodobého výzkumu mezioborového univerzitního týmu mířícího na proměnu krajiny a životního prostředí severozápadních Čech, historické paralely, jejichž poznání nám umožňuje tyto problémy lépe pochopit. Představme si Ústí nad Labem ve 13. století, kdy bylo povýšeno na město. Tehdy bylo

malým sídlem obklopeným těžko prostupnou lesní krajinou Českého středohoří a Krušných hor. Kromě menších a nepříliš kvalitních stezek (hlavní zemské se městu vyhýbaly), z nichž některé se nám dodnes zachovaly v podobě úvozů, byla významnou spojnicí řeka Labe − její zahloubené údolí je ostatně až dodnes nazýváno bránou do Čech. V roce 1591 anglický cestovatel Fynes Moryson svou cestu z Drážďan

jsme platili za jídlo čtyři české groše.“ Stav cest nebyl příliš dobrý, horší byl však obraz města samotného. Německá dáma, Ester Bernard, si roku 1798 poznamenala: „V půl páté jsme přijeli do Ústí, které je malým špinavým gotickým městem. Šli jsme do hostince U Bílé labutě... Tvrdé postele... špinavé nádobí... a tučné a příliš kořeněné jídlo.“

do Čech popsal takto: „Druhého dne jsme dvě míle stoupali kamenitými svahy, na nichž nebyl jediný strom, až k městečku Ústí, kde

V 18. století dalších informací o počátcích města jako dopravní křižovatky přibývá. Nenahraditelným pramenem jsou mapy

Město protnuté železnicí a dopravní tepnou řeky Labe znázorňují i veduty z 19. století (Rudolf Zinagl, Ústí nad Labem, výřez, 1850) 28 Silverius

Jak dlouho trvala cesta z Ústí do okolních vesnic v 2. polovině 18. století? To ilustruje rekonstrukce založená na informacích z vojenských mapování

Ve 20. století pak sledujeme snahu, jak dopravu zrychlit a vymanit cestní síť ze sevření údolím. Přitom můžeme zaznamenat i narušení některých dlouhodobých komunikačních vazeb města s odlehlejšími sídly v okolí. Historické prameny nám ovšem dávají nahlédnout i odvrácenou stranu dopravy. Tou jsou například přírodní pohromy, které přímo zasáhly dopravní komunikace. Jistou paralelou k současnosti je rozsáhlý sesuv při Kozím vrchu u Ústí nad Labem z roku 1770. Cestní síť zasáhly též katastrofální povodně z let 1794, 1845 či 1890, které byly pro tehdejší společnost stejně ničivé jako nedávné povodně z let 2002 či 2013.

UJEP

věda na UJEP

vojenských mapování vznikající od 60. let 18. století. K nim pořízené popisy obsahují i údaje o časových vzdálenostech mezi sídly a o kvalitě cest a umožnily provést první podrobnou rekonstrukci cestní sítě na Ústecku. V polovině 19. století začíná význam Ústí nad Labem přerůstat z provinčního města v komunikační uzel mezinárodního významu. Potřeba dopravy, související s rozvíjející se těžbou a průmyslem severozápadních Čech, překračovala možnosti silnic, a na významu tak nabývá labská vodní trasa či železnice. Zatímco železnice spojily dílčí centra průmyslu v jednu hospodářskou oblast, z labského údolí se stává inženýrský projekt a nejdůležitější komunikační linie. Na přelomu století se stane Ústí nad Labem jedním z největších evropských říčních přístavů.

text: Michal Červenka

foto: Adobe Stock

non testatum

, á n e m a n z e n ě t š GDPR je u o d j e n ě b že po to Zkratka GDPR rezonuje poslední půlrok celou společností. General Data Protection Regulation – mantra procházející od právníků k IT, od IT k marketérům, personalistům a všem, kdo přicházejí do styku s osobními údaji. Červenou čáru udělá Evropská unie 25. 5. 2018. Kdo nebude toho dne „GDPR ready“, tomu pomáhej pánbůh. Pokuta až 20 000 000 eur je rozhodně likvidační. Malé i velké firmy proto rozjely audity nakládání a uchovávání uživatelských dat. Najímají si právní společnosti, přijímají pověřence pro GDPR, protože ví, že tohle není legrace. Osobním údajem může být e-mailová adresa, fotografie a spousta dalších věcí, které nás dnes doslova obklopují.

30 Silverius

Lidí, ve smyslu fyzických osob, ale jakoby se to netýkalo. Nakládají s cizími osobními údaji takřka denně a ve svém pocitu neohroženosti předpokládají, že zvýšená ochrana osobních údajů se jich netýká. Ale chyba lávky. Ano, vlastní údaje budou mít nesrovnatelně lépe chráněné, ale přátelé, zkuste si nechat 26. 5. na stole, ke kterému mají přístup i další lidé, cizí vizitku nebo ještě lépe fotku ze školy s podpisy spolužáků. Jen počkej, zajíci, až přepošleš e-mail všem svým kamarádům, jejichž e-mailová adresa obsahuje jméno a příjmení, s vtipnou přílohou koťátka, které „chtít mít“ cheeseburger… Samozřejmě, kde není žalobce, není soudce, ale jednou bude naše peněženka ještě dlouho zpívat ta kouzelná 4 písmena GDPR.

Kam za námi? 20. 3. Pěšky přes Kavkaz – od moře k moři Přednáška cestovatelky Viktorky Hlaváčkové, od 17 hodin, Vědecká knihovna UJEP

28. 3. Find Your Future – rozcestník pro vaši kariéru Krátké přednášky, prezentace společností, podnikatelské nabídky i konzultace od 9 do 13 hodin. Node5 Ústí n. L., Masarykova 3127/28

11. 4. Přehlídka pohybových skladeb Sportovní hala PF UJEP, České mládeže, Ústí n. L.

25. 4.

22.–23. 3.

Sportovní den rektora

International conference Challenges VIII.

Sportovní hala, hřiště UJEP, České mládeže 8, Ústí n. L.

Konference katedry anglistiky PF UJEP, České mládeže, Ústí n. L.

4. 4. (Pre)primární aprílové klání Pedagogická fakulta, Hoření 13, učebna č. 152

2.–5. 5. Vernon L. Smith na FSE

27. 3. Zdobení velikonočních kraslic Kreativní workshop Vědecké knihovny UJEP od 15 hodin, Pasteurova 3545/5

10.–11. 4. 9. Mezinárodní konference psychomotoriky: Pohyb a duševní zdraví ve vývoji jedince Pořádá KPS PF UJEP, více na: www.psychomot.cz

Návštěva nositele Nobelovy ceny na FSE UJEP, Ústí n. L.

9. 5. Integra JAM X. Street-artový zážitkový festival pro mentálně, zdravotně či sociálně handipované lidi Městské sady, Ústí n. L.

10. 5. Grilovačka aneb vítáme zkouškové období Zahrada FSE UJEP, Ústí n. L.

16.–17. 5. Dny vědy a umění 2018 Popularizační akce univerzity, Kostelní náměstí, Ústí n. L.

19.–20. 4. Academic Writing – odborný vědecký seminář Odborný vědecký seminář, Multifunkční centrum (Kampus UJEP), Ústí n. L.

kalendář akcí